Za devatero mlhovinami - předmluva k připravované sbírce
Zápal plic mě přinutil dohnat staré resty. Připravila jsem předmluvu k nové sbírce, nazvané Za devatero mlhovinami, o kterou se nyní podělím:
Za devatero mlhovinami - předmluva:
Tři povídky seřazené v této sbírce jsem napsala v letech 2016 až 2019. Vznikly „na objednávku“ – to znamená, že jsem se nechala vyhecovat k účasti v soutěži, nebo k přispění do společné antologie. Děj každé ze tří povídek se odehrává v naprosto odlišném prostředí, přesto mají něco společné.
První z nich nazvaná „Podej ďáblovi prst“ čtenáře zavede do časů Třicetileté války v Čechách. Příběh žánrově osciluje mezi historickou fikcí a fantasy, a disponuje závěrem, který mi můj kamarád a přísný betačtenář, spisovatel Vladimír Němec, omlátil o hlavu s verdiktem, že se tím zakončením dopouštím na čtenáři podfuku. Vladimír tvrdil (a dodneška tvrdí), že tu závěrečnou pointu jsem zkonstruovala příliš krkolomně, a že organicky nezapadá do kulis, které jsem příběhu vytvořila. Uznávám, že na tom něco je, ale na svém vyústění trvám, protože Jeroným (titulní postava povídky) si to sakra zaslouží a protože Jeronýma potřebuju – budu potřebovat, potřebovala jsem (čas je při psaní knih relativní), v obou již vydaných trilogiích. Jeroným je prostě nepostradatelný. Vyskytuje jako nenápadná vedlejší postava ve druhém a třetím díle Vykladače, najdeme jej ve druhém a třetím díle Návratu na Mizeon, a bude se vyskytovat v připravované knize o Šíleném Ottovi (pracovní název „Cizinec ve věži“), a konců ho najdeme i v poslední povídce této sbírky. Posuďte sami, jestli vám ten závěr připadá nebo nepřipadá jako podfuk. Klidně mi o tom napište (Třeba na www.miroslava-dvorakova.cz). Povídka „Podej ďáblovi prst“ vyšla tiskem ve sbírce úspěšných povídek v rámci soutěže Žoldnéři fantazie, kterou pořádá nakladatelství Straky na vrbě, v roce 2016 (sbírka „Lovci monster“ 2016).
Druhou a třetí povídku jsem situovala do jiných vesmírů, až někam za sedmero mlhovin a osmero předělů. Ale protože jsou všechny ty vesmíry propojené, je to skoro stejné, jako kdyby se ty příběhy semlely doma za humny.
„O vlas“ jsem původně sesmolila na objednávku autorek projektu „Žena se lvem“. Jenže ta povídka připadala editorkám příliš hrrrr akční a divoká, proto jsem jim místo ní dodala jiný mnohem komorněji pojatý kousek („Návrat“ – Žena se lvem, Vydala Fortna 2016). Osiřelou „postapo“ povídku „O vlas“ jsem poslala do soutěže Cena Karla Čapka, kde se v roce 2017 umístila na osmém místě ze hodnocených čtyřiceti pěti v kategorii povídka, a vyšla tiskem ve sborníku Kočas 2018, v redakci Jiřiny Vorlové (vydala Nová vlna, 2018). Jednu kratinkou, docela vlídnou kritiku na ni, najdete zde: https://multiverzum.sk/kocas-2018/
Třetí fantasy dystopickou povídku nazvanou „Poslední kapka“ jsem napsala z potřeby reagovat na jevy, které pozoruju ve svém okolí, dokonce i u lidí, které znám věky, a od kterých bych to neočekávala. Mám na mysli vytrácení ochoty ke svobodné výměně názorů, kdy je jedinec důsledkem předimenzovaného aktivismu manipulován k tomu, aby se zařadil do nějakého konkrétního propagovaného názorového proudu, přičemž jakýkoliv jiný názor, než ten progresivně deklarovaný, nemá nárok na existenci.
Všechny tři kousky symbolicky vykreslují jedince, který už má plné zuby života v podmínkách společenské smlouvy, která mu přestává vyhovovat. Ale nehledejte v tom žádné velké filozofování! Účelem je pobavit vás. Přeji příjemně dobrodružnou jízdu napříč vesmíry!
Mirka Dvořáková
PS: Tato sbírka bude (na rozdíl od románu, který právě teď dokončuju) k volnému stažení - jako dárek pro mé milé čtenáře (vlastně "naše" milé čtenáře, protože bez spolupracovníků bych to nikdy nedokázala finalizovat).
Můj kamarád a spolupracovník Martin se uvolil, že ty texty připraví k vydání jako e-book, a další kamarád (shodou okolností taky Martin) zase slíbil, že nachystá návrhy obálky.
