04.11.2025 07:21

Robustuanský symfonický orchestr hrál svatební pochod.

Trajanis stál v chrámu bohyně Kahalei a čekal na Eryn. Byl nervózní a připadal si jako ve snu. Aby se rozptýlil, sledoval osoby kolem. Došel k závěru, že na svatbu se dostavili snad všichni, co v Metaprostoru něco znamenají. Jeho matku doprovázeli všichni její sourozenci. Tyneon se Senedou se tvářili, jako kdyby snědli něco špatného, ale na tom nebylo nic překvapivého. Zmar – ač otec nevěsty, tentokrát vystupoval jen jako doprovod své právoplatné manželky, riiberionské bohyně Krassiony. Tato bohyně světla a štěstí, naparáděná a zářící, dělala maximum, aby deklarovala převahu nad Klarisou, ale nikoho to nijak zvlášť nezajímalo. S potěšením sledoval Direna s Trepenou a malým Ravensem, Cineta s Kerris, Mrraua s Henrexem a Vivon, Wonodena s Menisou a Triven a klubkem dětí, které nedokázaly vydržet v klidu a vrtěly se, pošťuchovaly a štěbetaly a pitvořily se, zatímco se rodiče snažili je zklidnit. Překvapila i početná účast Aliance. Kromě Igora tu byl i jeho budoucí švagr Aderawen, Jeroným a Kendrick a samozřejmě Alkena, která na svatbě pravnučky nemohla chybět. Chvíli to vypadalo, že je tu i Razziel Arci-Quinn, ale pak si Janis všiml, že ten černovlasý arcidémon stojící po boku oslňující tmavovlásky s fialkovýma očima, není Razziel, ale někdo jemu na vlas podobný. Ewerela kdysi zmínila, že Razziel má na Mizeonu dvojče, a že se oba bratři ucházeli o tutéž ženu, a získal ji ten druhý. Jak se tak Janis na dvojici z Mizeonu díval, napadlo jej, že i Razziel se jednoho dne dočká a že vystřídá místo svého bratra. Rychle ty myšlenky odehnal. Věděl, odkud se berou. Pořád ho to znepokojovalo, ale učil se s tím žít. Trénoval sám sebe, aby o tom, co se mu průběžně prosakovalo do vědomí, dokázal mlčet, protože pochopil, že některé věci potřebují čas a není radno je vytahovat na světlo dříve, než ten čas přijde. Bylo to stejné jako s Aderawenem a jeho ztracenou manželkou, Eryninou nevlastní sestrou, Orenou. Janise už několikrát popadla potřeba za Aderawenem zajít, aby mu pověděl, že jeho žena není mrtvá, že jen spí a jednou se probudí. To bylo ale všechno, co o tom věděl. Připadal by si jako blbec, kdyby po něm Aderawen chtěl podrobnosti. Chtěl by vědět, koho má zamordovat, aby dostal Orenu nazpět. Ale na to Janis odpověď neměl. Pravděpodobnostní linie týkající se této záležitosti byly zašmodrchané a Janis z toho usoudil, že ve hře je nekonečně mnoho variant, jak se to celé bude vyvíjet, a že je tedy lepší do toho nešťourat, než se ta zašmodrchaná místa uvolní.  

Orchestr spustil fanfáry. Chrámem se nesl obdivný šepot. Všechny hlavy se otáčely ke vstupnímu portálu, kterým právě fytobionti přinášeli Eryn.

Zatajil dech. Jeho nevěsta oblečená do hávu z živoucího listí spočívala na trůnu spleteném z větviček, který se pomalu přesouval po mramorové podlaze. Agregát z fytobiontů kontinuálně zapouštěl kořeny do spár mezi dlaždicemi, zatímco jiné kořeny ze spár uvolňoval, čímž sebe a nevěstu posunoval ke kněžišti. Trvalo to dlouho, aby měli přítomní dostatek času ocenit nevěstinu krásu.

Eryn se usmívala a její oči zářily jako smaragdy, ale Janisovi se zdálo, že v tom křesle sedí až příliš strnule a že její brada je až příliš vystrčená a čelist napjatá. Všechno ho ponoukalo běžet jí naproti a zvednout ji z toho pichlavého posezení do náruče. Ale ovládl se, protože toto byla robustuanská tradice, jak předvést věčné sepětí lichů se stromisty i nižšími fytobionty vůkol.  

Konečně živoucí trůn dorazil ke kněžišti. Trajanis podal Eryn ruku, aby jí pomohl vstát. Jednal podle propozic, které mu předtím dala Leona Tadara, členka Rady Starších, ona dáma, co tak ráda popíjí pašovaný vahanský vitrrex.

Eryn se jeho dlaně chopila a pevně ji stiskla. Pořád vypadala, jako kdyby ji tlačily boty. Janis lehce zabral, aby ji vytáhl nahoru, ale… uh… nešlo to! Jako kdyby byla Eryn k trůnu přilepená. Pozorněji se podíval na strukturu tvořící trůn a zaklel. Na větvičkách umístěných v těsné blízkosti Erynina těla zpozoroval tisíce drobných kořínků zavrtaných skrze listoví tvořící oděv do její kůže. Zaklel a zatáhl silněji. Jestli je toto nějaká tradice, tak se postará o její zrušení. Erynina tvář se bolestně zkroutila. Janis zpanikařil. Když zabere ještě víc, mohl by jí ublížit.

Zaznamenal, že hudba utichla. Bylo mu jasné, že všichni napjatě sledují, jak se s tou situací vypořádá. Je to nějaká zkouška? Ať jdou do prdele s takovými zkouškami! Podíval se na Klarisu. Jeho budoucí tchýně metala očima blesky na svou sestru Jadvinu, která vypadala jako kočka svírající v drápech ptáčka. Takže to spíš bude nějaký naschvál od Jadviny! Sbíral se v něm vztek. Měl tisíc chutí střelit proti zákeřným fytobiontům ohnivou petardu. Ale to by mu neprošlo. Musí na to jinak. Položil obě ruce na opěradlo po stranách Eryniny hlavy, opřel se do rostlinné pleteně a pořádně zatlačil. Bylo to jako kdyby mu ruce probodávalo tisíce drobných jehliček. Bolelo to a pálilo a svědilo současně. Pusťte ji!!! Rozkázal struktuře. Pusťte ji, nebo vás dám sežrat krixám! 

Nic. Fytobionti se ani nehnuli. Eryn bolestně sevřela rty. Byly už úplně bílé. Janise to zabolelo víc než ty jehličky zabodnuté v dlaních.

„Vydrž, miláčku,“ řekl skřípavě. Napadlo ho, že je pošetilé zastrašovat fytobionty něčím, co nikdy neviděli. Tudíž jim to musí ukázat.  Nedbaje na bolest znovu zatlačil na větvičky a pečlivě si v paměti vybavil, jak krixy, ony otravné létající Emdewonovy kozy vypadají. Stříbřité a rohaté, a především neodbytně vřískající nutící každého utíkat co nejdál.

Pod vlivem těch intenzivních představ se větvičky pod Janisovýma rukama zachvěly. Ano, takové jsou krixy, ujistil myšlenkou fytobionty Janis. Pusťte mou princeznu a můžeme být kamarádi. Držte ji dál a já na váš poštvu krixy. Rostinná pleteň se znovu zachvěla a pak se kořínky stáhly a Janisovy dlaně byly volné. Uchopil Eryn za paže, zatáhl a sláva! Byla jeho. Zaslechl, jak si ulehčeně vydechla.

 

Chrámem to zašumělo, kdosi dokonce zatleskal.

Držící svou nastávající kolem pasu se Trajanis postavil čelem oddávající.

„Jsi v pořádku?“ syknul jí do ucha.

„Už ano,“ odsekla, a štípla ho do ruky.

Oddávala je Sijana Avena, členka Rady Starších. Dokonce se zdálo, že má z Eryniny volby upřímnou radost. Asi by se tvářila jinak, kdyby věděla, že ten kavanský vyslanec, co jí poničil sbírku brouků, a Trajanis, jsou tatáž osoba. Janis Sijanu příliš neposlouchal, protože se soustředil na Eryn. Zdála se být z té epizody s fytobiontem trochu unavená. Něco se ho ptali a on něco odpovídal – přesně tak, jak se od něj očekávalo. A pak byl konec.

Bez rozpaků vzal Eryn do náruče a nesl ji chrámovou uličkou. Hudba hrála a hosté na ně házeli fialové květy klopínií. Viděl v její tváři, jak bojuje se vztekem. „Co to mělo znamenat?“ zašeptal jí do ucha. „To spunktovala Jadvina, ta mrcha,“ prskla. „Podstrčila Leoně místo normálních fytobiontů výpěstky ze svých skleníků. A já, husa, jsem se na to dravé trní posadila. Vůbec mě nenapadlo čekat takový podraz. Ještě, že sis velkolepě poradil a Jadvina má teď protažený rypák.“

Když viděl její vděčný pohled, spokojeně se ušklíbnul. Uklidnilo jej, že není naštvaná na něho, ale na sebe, že Jadvině sedla na lep. „Pořídíme si velkého chlupatého psa,“ řekl vesele. „Nebo celou smečku. Slyšel jsem, že Jadvina nesnáší zvířecí chlupy.“

Zlomyslně se zakřenila. „Perfektní nápad.“

Svatební slavnost se odehrávala v zahradách kolem chrámu. Janis si až teď pořádně prohlédl ty stovky a stovky fytobiontů, co je obklopovaly absolutně všude. V živých plotech, v záhonech, plazící se po trávnících i po kmenech „obyčejných“ stromů. Usoudil, že bude lepší s nimi vycházet po dobrém.

Celou dobu se drželi s Eryn za ruce. Když seděli za stolem, když se procházeli mezi pavilonky se zákusky. Přijímali gratulace hostů a odpovídali na pozdravy.

Tu záležitost v chrámu jste zvládnul dobře, princi, ale měl byste se ve vlastním zájmu co nejdříve seznámit s naší historií a tradicemi, prohlásila dobromyslně radní Leona.

Přesně tak, přidala se radní Tritia, což byla ta dáma, co skládá hrozné básně. Pokud budete mít zájem, udělám si na vás čas a proškolím vás v robustuanském slovesném umění.

A já vám dám lekce z přírodozpytu, oznámila důležitě sběratelka brouků Sijana.

Kdo chce kam, pomozme mu tam, glosoval ty velkorysé nabídky jízlivým tónem Igor.

Díky Perweonovi, že je z tebe teď Robustuan! prohlásil kysele sluneční bůh Tyneon. Tvoje průšvihy už nebudu žehlit já, ale tvá žena. Načež se nejvyšší sahíjin uklonil Eryn a dodal: Přeji pevné nervy, Vaše Výsosti. Buďte na něj přísná, než vám přeroste přes hlavu!

 

Pořád někdo přicházel a odcházel, všichni něco říkali, ale Janis to vnímal jako přes kouřovou stěnu. Eryn se o něj opírala bokem a její hřejivá blízkost ho vyváděla z konceptu, protože ho to nutilo myslet hlavně na to, že ji brzy bude mít nahou pod sebou.

Na druhé straně mu s konečnou platností docházelo, že spadla klec. 

Opravdu se oženil.

S dívkou, kterou miluje. Která ho rozpaluje a přitahuje, provokuje a fascinuje. Která bojovala jako sněžná xira, aby ho vyrvala smrti, ale kterou přes to všechno sotva zná. Zavázal se ji respektovat jako následnici robustuanského trůnu, čímž se stal jejím poddaným a manželem současně. Už není cesty zpět. Co když se pohádají? Co když se s ním Eryn začne nudit?

Ostrý loket jeho ženy se mu zaryl do žeber. „Jdeme,“ sykla. Než stačil cokoliv říct, táhla ho někam pryč. Nějakým záhadným způsobem se dokázala vyhýbat všem těm diskuse chtivým svatebčanům, přičemž ho vedla směrem k chrámu.

V Klarisině kabinetu bylo ticho a šero. Barevné facety kamenů v misce na stole se tajemně blýskaly. Posadil se na krajíček křesla a zaťal ruce do pěstí.

Eryn se opřela o skříň a řekla: „Trajanisi? Je ti dobře? Zdáš se mi nějaký roztržitý.“

Pozoroval ji, jak starostlivě krčí čelo. Pod tíhou jeho pohledu se ošila a zasunula za ucho pramen vlasů vypadlý z účesu. Vypadala nádherně. Její pleť se hebce leskla, šaty z lístků odrážely zeleň jejích očí. Zatraceně moc ji chtěl. S očima upřenýma na její zvedající se a klesající hrudník zachraptěl: „Ještě chvilku se přede mnou takto nakrucuj a neudržím se. A ty šaty z listí na tobě roztrhám.“

Koketně zamávala řasami a zatahala se za lístky kolem výstřihu, až jich pár utrhla. „No a co? Šaty jsou živé. Dorůstají průběžně. Tos nevěděl?“

Všechny jeho pochyby se rozpustily jako loňský sníh. Přiletěl k ní jako vítr a celou ji obklopil. Byl by jí řekl, že toho o ní neví ještě spousty. Byl by jí řekl, že je z její krásy celý bolavý. Byl by jí řekl…

Ale místo toho ji líbal a cupoval na kousky tu zelenou nádheru, aby si ji vzal, protože v té chvíli na ničem jiném nezáleželo.

Konec třetího dílu a konec série

S některými postavami se lze znovu potkat ve volně navazující samostatné novele Sarvonův odkaz,  následně v sedmidílné sérii Návrat na Mizeon, i v nejčerstvější trilogii Z(a)tracené klíče

 

Vykladač

Jmenný rejstřík a vysvětlivky

 

Perweon – legendami opředená Prvotní příčina a Prvotní bůh v Metaprostoru

 

Perweonův kotel – symbolické vyjádření Metaprostoru. V kotli se dle legendy „vaří“ světy. Teneris je jen jedním z nich. Bohové Tenerisu jsou zodpovědní za Teneris, ale zajímají se i další všechny světy v kotli.

 

Teneris – domovský svět Trajanise z Grenedonu. Jeden z mnoha světů v zájmovém okruhu Aliance. Historicky jeden ze světů, na které se vztahuje legenda o Perweonově kotli. Teneris má devět satelitů –přesně tolik, kolik je i sahíjinských nejvyšších bohů (Božská devítka Druhého věku Tenerisu). Na satelitech se nacházejí sídla bohů.

Bohové z Tenerisu

Bohové Prvního věku - netrebové stvořili rostliny, houby, zvířata a skřety. Netrebové byli vyhlazeni Krenevy.

Bohové Druhého věku - krenevové stvořili smrtelné lidi a nesmrtelné démony. Krenevové byli potlačeni Sahíjiny a zotročeni smrtelníky.

Bohové třetího věku (současnost) - sahíjinové stvořili bazilišky a draky

 

 

Aliance

organizace ustavená po bitvě nad Prewexem, Dohodou z Rean-Kwanteru. Byla založena čtveřicí světů čtyřdohody, do které patří: Erektiad, Mizeon, Sunnisen a Robustua. Cílem je monitorovat ohniska napětí v Metaprostoru a preventivně zasahovat. Aliance dozoruje konsenzuální sdílení společného zmapovaného prostoru. Do vnitřních poměrů  soustav a světů zpravidla nezasahuje. Existují však výjimky uvedené v kodexu. (Výňatek kodexu dohody z Rean-Kwanteru - cit: „…mohou agenti Aliance zasahovat do suverenity určitého světa v případě, že se tam vyskytne faktor, který by mohl vážně narušit ustálené poměry a následně i rovnováhu sil v prostoru. Pokud je takový rušící prvek detekován, v první fázi je cílem dostat jen pod kontrolu. Ve druhé fázi je vynaloženo úsilí tento subjekt získat pro potřeby Aliance. Jestliže se subjekt i následně chová těžce předpokládatelným způsobem, nastupuje třetí fáze procesu, ve které je prvek eliminován…“ )

Alianci třídí Trojice (Triáda), jí jsou podřízení koordinátoři (nejvyšších koordinátorů je dvanáct, počet těch nižších není pevně určený), a jim pak agenti. Agenty Aliance rekrutuje  z ras, jejíž příslušníci si v běžném politice potravně konkurují (arcidémoni z Mizeonu, draci z Erektiadu, stromisté a lichové z Robustuy a skollové ze Sunisenu), aby byla zaručena nestrannost. Identita agentů pro veřejnost z různých světů v Metaprostoru zůstává tajná, aby nemohli intervenovat na svých rodných světech, a aby nebyli zatahováni do vnitřních třenic a bilaterálních sporů, případně korumpováni. Valná část vzdělané veřejnosti na světech Metaprostoru zastává názor, že Aliance je zapotřebí a že Aliance koná dle jejich nejlepších zájmů, jen ojediněle se vyskytnou připomínky, že organizace je příliš uzavřená a bez kontroly. 

 

Agenti Aliance:

Trajanis Eudor Grenedon, původem z Tenerisu – agent Aliance

Trsuah – démon bolesti z Tenerisu, Trajanisův společník a přítel, formálně jeho majetek

Kaebi Pirz – speciální agent Aliance, skřet původem z Tenerisu

Razziel Arci-Quinn – koordinátor Aliance, arcidémon z Mizzeonu

Jeroným podivný – koordinátor Aliance, původem ze Země

muhaj Muemmu – (přezdívaný Mumu) – agent a později koordinátor Aliance, polymorf z Pochranu

Hedis – agent Aliance, původem z Wemuru

Jarunna Osea – agentka Aliance, dračice původem z Erektiadu

Kendrick – brůss, agent Aliance, původem z Brussedey

Aderawen ab-Herken – koordinátor aliance, původem z Riiberionu

Orena ab-Herken  – dcera bohyně Krassiony, agentka Alinace, původem z nadsvětí Riiberionu (manželka Aderawena, v době, kterou popisuje trilogie Vykladač nezvěstná)

muhaj - Bahui – polymorf  z Pochranu, koordinátor Aliance

Alkena – stromista, agentka Aliance, tajemnice Triády, původem z Robustuy

Igor Urval Ničitel ab-Nirruvien – První exponent z vůdčí Trojice, původ – neznámý

Tanasi Uneon – Druhý exponent z vůdčí Trojice, původem ze Sunnisenu

Anaera Assi-Siona – Třetí exponent z vůdčí Trojice, původem z Dervosu, vlastní sestra královny Assi-Siony

Ewerela Deo-Siona – agentka Aliance, původem z Dervosu, nevlastní sestra královny Assi-Siony a Anaery Assi-Siony

 

 

Pojmy týkající se Aliance

NZB – nouzový záchytný bod – tajná základna Aliance zbudovaná na světech v zájmovém okruhu. Zpravidla o její existenci na svém výsostném území nemá nobilita dotyčného světa nemá tušení.

Launa – tvor velikosti kosmického křižníku třetího řádu žijící na základně Aliance na planetce Truo-fi. Biologicky je Launa suchozemský hlavonožec. Je využívána k popravám vyřazených agentů Aliance.  Je poslední svého druhu. Imunní na jakoukoliv formu magie detekovatelné v Metaprostoru.

Leno-o-win – svět, na kterém se nachází hlavní základna Aliance

Equizianský kolaps – událost z doby před devíti sty lety. Došlo ke zhroucení richotonní pleteně a průniku a částečnému promísení energií a hmot dvou různých kontinuí a rovněž k napadení části Metaprostoru entitami z Equizia - devy. S tímto konfliktem souvisí pozdější zmizení agentky Aliance Oreny ab Herken.

Devové – dlouhověké a technicky vyspělé bytosti pocházející z Equizia - kontinua alternativního Metaprostoru.

 

Postavy z robustuanské mise:

 

Klarisa Zlověstná Dvanáctá – královna lichů z Robustuy

Jadvina Zlověstná – mladší sestra královny

Hasirian – stromista, třetí manžel královny Klarisy

Rikkason – zavražděný druhý manžel královny (bratranec Rexe z Erektiadu)

Eryn Zlověstná – princezna, dcera Klarisy a nadsvětního boha Zmara z Riiberionu

Ginian – princ z Robustuy, syn kreneva Siora a Klarisy

Ahren – vyslanec z Kavanu (agent Aliance v přestrojení – Trajanis Eudor Grenedon)

Kenis – vyslanec z Kavanu (agent Aliance v přestrojení – démon bolesti Trsuah)

Wonoden – kapitán královniny gardy

Nidi-An – kníže z Brussedey, nápadník princezny Eryn

Zefirien Nenedien – admirál robustuanské stíhací letky, nápadník princezny Eryn

SanaSana-Ton – syn předsedy bredeonského Konventu, nápadník princezny Eryn

Tahara – tajemnice královny Klarisy

Viraxa To-ena – členka Rady starších (krade spodní prádlo)

Leona Ladara – členka Rady starších (pije vitrexx)

Evidana Kefia – členka Rady starších (má fetiš na boty)

Sijana Avea – členka Rady starších (sbírá brouky)

Tritia – členka Rady starších (skládá hrozné básně)

 

 

Světy Metaprostoru:

Světy zakládajících členů Aliance:

Mizeon – svět démonů. Konstituční monarchie, faktickou moc drží bůh, vítěz nad debhátary a císař Rafedaxarr a deset linií jeho potomků – arcidémonů. Společnost sestává z obecných démonů - původně smrtelníků zmutovaných vlivem Krvavého deště, z raisi-démonů a arcidémonů. Industriální a technologický svět, energeticky závislý na magii, která je získávána transformací z emočních pnutí smrtelných hominidů (např. z Ok-Sawonu, ze Země, Riiberionu atd.). Tímto účelem vypracován sofistikovaný systém těžby a přepravy suroviny ze světů obývaných smrtelníky (přirození „potravní“ konkurenti Erektiadů).  Mizeonští pravorodí bohové – debhátarové: Aisus, Grom, Huat, Narena, Moneta, Brexa a Rafedaxarr    

Erektiad –svět inteligentních antropomorfních draků (plazi schopni transformace v hominidy) nadaných metafyzickými předpoklady. Tribální společnost, respektující nejsilnějšího a nejlstivějšího draka (Rexe). Titul je dědičný, ale následník si ho musí uhájit při inauguračním zápase. Následník je povinen všechny vyzyvatele, kteří se opováží mu postavit, zabít, byť by to byli jeho bratři nebo nejbližší přátelé.  Čistokrevní erektiadi se rozmnožují v lidské formě, ale snášejí vejce, ze kterých se líhnou dráčata. Až do puberty vyrůstají jako plazi, pak se dostávají do krize, kdy se poprvé mění v hominida. Schopnost přeměny obecně je odvislá na kvalitě magie, kterou draci čerpají na smrtelných světech (emoce – nejčastěji strach). Erektiadi jsou „potravní“ – „energetičtí“ konkurenti - démonů. Současný Rex se jmenuje Vikkason. Po smrti princezny Tariony (před 2000 lety) začala válka mezi draky a arcidémony z Mizeonu.

Sunisen – Svět skollů – technologicky vysoce vyspělý. Skollové jsou sice smrtelníci, obsahují ale tak vysoký podíl mechanických součástí, že někteří jedinci se s postupujícím věkem, se stávají čím dál více stroji. V minulosti (před 2000 lety) spolu Mizeonci a Sunisenci válčili. Později Sunisen postihla epidemie „skollí chřipky“, na kterou vymřely čtyři pětiny populace. Nákaza kosila zejména jedince s nedostatečně integrovanými bioimplantáty. Poprvé v historii se stal přenašečem nákazy umělý vir ve formě nformace. Skollí chřipka nebo také „infonová chřipka“ jako první z typu chorob postihujících systémové soustavy jak biologického, tak nebiologického typu, průlomově ovlivnila dějiny. Mizeonci a Erektiadi skolly téměř vyhladili, aby je přinutili, vyvinout proti skollí chřipce vakcínu. V současnosti jsou vztahy mezi arcidémony, draky a skolly korektní. Skollí chřipka se v méně nebezpečné formě občas vyskytne na různých místech Metaprostoru.   

 

Robustua – svět stromistů a lichů. Rasa fytohominidních stromistů se specifickými výživovými potřebami a vývojovými cykly, je přirozeným potravním konkurentem skollů . Obě rasy totiž spotřebují obrovské množství vzácných barevných kovů. Skollové na bioimplantáty a stromisté na výstavbu svých rostlinných těl, v prostředí, které je chudé na plynné exhaláty. (Daří se jim nejvíce ve znečištěném životních prostředí v raných fází industriálního vývoje světů). Jakmile mají stromisté v okolním prostředí dostatek mědi, rtuti, stříbra, ruthenia, rhodia, a palladia, jsou vtipní, mírumilovní, berou věci s nadhledem. V opačném případě se mění v monstra útočící na cokoliv a kohokoliv, kdo u sebe na sobě či v sobě má alespoň stopu vzácných kovů, byť by to měla být implantovaná zubní protéza či kardiostimulátor.  Rasa lichů je blízce příbuzná mizeonským arcidémonům i vahanským arcidesmonům (jedinci těchto ras spolu mohou mít plodné potomstvo). Lichové jsou existenčně závislí na bazální přírodní magii, tudíž s minimem technologií (minimem vzácných prvků rozptýlených v ovzduší), se stromisty si tudíž nekonkurují. Jejich panovníci jsou potomky poslední bohyně robustuanské Kahalei (ostatní bohové vyvanuli). Panovnická linie je výsledkem míšenců lichů a stromistů. Dvůr se nachází na ostrově Duanzaná, kde spolu žijí lichové a stromisté v míru. Majoritní část populace stromistů ovšem přebývá na severních kontinentech Robustuy, kde žijí smrtelníci, protože tam díky rozvíjejícímu se průmyslu smrtelníků mají stromisté lepší pomínky k výživě.

 

Světy v zájmovém okruhu aliance:

Teneris – svět v systému Teneris sestávající z planety Teneris a devíti satelitů, kterým se říká Světy Senedina náhrdelníku. Na Tenerisu žijí smrtelníci, na satelitech existují jejich bohové, mladorodí sahíjinové. Sahíjinové jsou už třetí generací tenerisských bohů. Před nimi to byli starorodí krenevové a ještě před nimi pravorodí netrebové. Netrebové byli totálně vybiti, krenevové přežívají mezi smrtelníky jako otroci obraní o tvůrčí sílu (V novelizovaném vydání Sarvonovy encyklopedie je informace o područí krenevů aktualizována: Po intervenci Trajanise z Grenedonu došlo k jejich rehabilitaci a masovému exodu z Tenerisu na svět Vress)

Ok-sawon-  svět smrtelníků v předindustriální fázi vývoje, nepříliš ochotný k přejímání cizorodých vlivů. Feudální patriarchální společnost, skládající se ze samostatných království, se zajímavým vývojovým potenciálem. Někteří smrtelníci vykazují stopy paranormálních vloh. Zdejší mágové jsou zatížení na pěstování čemeřice, zejména čemeřice nachové. Podle pozorování Aliance (raport pod kódem HHK3547-8) Ok-Sawonští bohové spí, a do života smrtelníků nezasahují. Podle výzkumu investigativní novinářky a popularizátorky historie Laskany Vrtošivé z Bredeonu tito ok-sawonští bohové v přísvětí užívají cihusová narkotika a zabývají se výkladem Kodexu proroka Feustona Úporného (tyto informace ale nejsou náležitě odzfrojovány, proto o nich lze pochybovat). 

 

Země – svět smrtelníků, v předindustriální fázi vývoje, lze ho přirovnat k Ok-sawonu. Lidé žijí na Zemi, zatímco bohové četných pozemských pantheonů existují v přísvětní dimenzi. O pozornost smrtelníků usilují skrze emisary – dlouhověké běsy, víly, měniče, elementály a démony. Existenci těchto „nadpřirozených“ bytostí si lidé vysvětlují prostřednictvím náboženství založených na existenci duálních mocností dobra a zla. Dobro reprezentuje dobrý bůh či bohové, zatímco zlo je zastoupeno zlými božstvy nebo ďáblem. Zajímavý intervenční prvek představují raisi démoni z Mizeonu, kteří na Zemi přilétají čerpat vitalitu, aby ji mohli na Mizeonu přeměnit v magii. Lidé nejsou schopní rozlišit tuzemské démony od cizosvětských, proto i mizeonské raisi démony často mylně identifikují s vyslanci Pekla. Mizeonský císař Rafedaxarr s lidmi vyjednal podmínky, za kterých může legálně docházet k předávání vitální energie.  Došlo k tomu v Uru 3000 let př. Kristem, ale tato skutečnost na Zemi upadla do zapomnění. Lidé věří, že když uzavřou smlouvu s „ďáblem“, a získají kýžené požitky, po smrti půjdou do „Pekla“. Dále věří, že ke špatným činům je svádějí démoni, a trénují se v odolávání ďáblu. Na rozdíl od Ok-sawonu lidé na Zemi neznají účinky čemeřice. Existence Boha jménem Hospodin na Zemi dosud nebyla vědci z civilizovaných světů Metaprostoru prokázána, ale podle nejčastěji prosazované hypotézy se konkrétně tento pozemský bůh vsákl do materiální podstaty světa. Ovšem podle bredeonské novinářky Laskany Vrtošivé byl Hospodin naposledy spatřen v hospodě na Nikodském překladišti. Zapíjel žal vahanským vitrexxem, kouřil kuvis, a stěžoval si na nechápavého syna Ježíše. Ten nevděčný kluk prý nedokázal plně ocenit Hospodinův skvělý nápad: Zmanipulovat smrtelníky, aby Ježíše pověsili na kříž výměnou za příslib vymazání hříchů. (Laskaniny zprávy nebyly dostatečně odzdrojovány, proto je akademičtí reprezentanti z Brussedey, Bredeonu a Robustuy právěm zpochybňují)  

 

Bredeon - svět smrtelníků a ewoui (hybridů lidí a vyhynulých magických jachadei, původní božské rasy). Státní zřízení je vedeno podle demokratických principů – parlamentní demokracie.  Politickou moc reprezentuje Konvent. Výrobní prostředky a faktickou moc zde mají v rukou vlivné korporace sjednocené v Klastru. Bredeon je světem magie a technologií, obchodu a umění. Těží ze své neutrality, ustanovené před dvěma tisíci lety Dohodou v Rean-Kwanteru (neutralita byla válečnou retribucí za vybití všech čistokrevných jachadei) a otevřenosti jiným kulturám.

 

Riiberion – předindustriální svět smrtelníků ovládaný hrstkou nesmrtelných čarodějů a čarodějnic, žijících z temné magie. Vládnou jim bohové podsvětí a nadsvětí v čele s bohyní – královnou Krassionou (nadsvětí) a Exionou (podsvětí). Brutálně feudální a matriarchární společnost. Z tohoto světa si Aliance výjimečně nabírá strážce do hlídek, ačkoliv Riiberion není členem Aliance.

 

Vahan – svět desmonů a arcidesmonů. Vahanští pravorodí bohové Kerr, Vua a Han zmizeli tak dávno, že se jejich existence zachovala jen v legendách. V jejich časech se Vahanu říkalo Ker-Vua-Han, podle jeho bohů. Božská trojčata Ker, Vua a Han se zabývala proměňováním živých tvorů. Nechtěně vytvořili dwu-nakhara, mutanta tak silného, že je všechny pohltil a zmizel někam za hranice metaprostoru. Trojčata po sobě zanechala svět plný nevypočitatelných a krvelačných monster – sůsů. Ti nejchytřejší z nich se začali organizovat. Pojmenovali svůj svět Vahan začali budovat vojenské tábory. Do dnešních dnů v těch táborech cvičí své jednodušší příbuzné a pak je prodávají jako bojovné otroky potentátům z jiných světům. Vahanští sůsové jsou ti nejlepší nájemní žoldáci, zabijáci. Cestují branami. Slouží komukoliv a zabíjejí na objednávku. Spáchali atentát i na Flebussionovu manželku  Exionu (dlouho se věřilo, že tu vraždu si objednali Erektiadé- Po Dni zkázy a následné konsolidaci se objevila nová hypotéza, podle které stál za popravou Exiony arcikníže Trrisiel). Na produkty z Vahanu je uvaleno embargo. Do světů Aliance se z Vahanu pašují destiláty (kupř. Vahanský vitrexx obsahující zakázanou tresť z cihusových cibulí, která má omamné účinky dokonce u na bohy)

Brusedea – svět brůssů, kočičích měničů zrozených transmutací bohyně Šaviry a boha Risadei. Brůssové jsou pohybově exponovaní a sportovně angažovaní, povýšili praktikování sportovních aktivit na ideologii. Moc se realizuje prostřednictvím zastupitelské demokracie, ale formálně zde vládne početně omezená kasta Risadei.

 

Dervos – svět v systému Wemur, který byl zničen kolizí s asteroidem. Devět desetin světa tvořilo moře. Smrtelní obyvatelé Dervosu byli obojživelní. Žili ve společnosti nesmrtelné božské rasy Sionů. Uctívali mořskou bohyni Assi-sionu.

 

Rasy v Metaprostoru

Humanoidé  - ryze organické krátkověké bytosti nadané intelektem, pudem se rozmnožovat a rozšiřovat teritorium. Převládající vivanská rasa -  lidé (z Tenerisu, ze Země, z Riberionu, Ok-Sawonu, z Bredeonu)

Bohové – nesmrtelné entity existující na enegetické bázi (žijí na satelitech Senedina náhrdelníku, v podsvětí a nadsvětí Riiberionu, debhátarové na Mizeonu – kde se zkřížili z původní rasou démonů, aj)

Polymorfové – bytosti ze systemu Pochranu, K-lio a Berbesin. Jejich těla tvoří roj. Existují buď ve formě koule, nebo se tvarují do podoby humanoidů, což jim usnadňuje sociální interakci s jinými rasami. Milují odhalování záhad. Často se angažují jako pátrači a vyšetřovatelé, protože jsou schopni oddělit části svých těl a vysílat je na výzvědy. Množí se dělením.

Skollové – (Sunnisen) původně humanoidé zmutovaní pomocí nanotechnelogií. Jedinci jsou kompilátem živého organismu a technických agregátů. Skollové mají za sebou dlouhé pbdobí útlumu, ve kterém se jejich civilizace vzpamatovávala z pandemie „skollí chřipky“ – zákeřné formy infonové infekce (V poněkud mírnější formě se skollí chřipka ojediněle vyskytuje lokálně v Metaprostoru – dokonce i na Bredeonu, přičemž pro bredeonské smrtelníky je letální) 

Arcidémoni, lichové, arcidesmoni a další: nesmrtelní vzniklí spojením bohů a démonů nebo běsů. Arcidémoni pocházejí z Mizeonu, Lichové z Robustuy, arcidesmoni z Vahanu.

Antropomorfní draci – dračí měniči z Erektiadu, do kterých se prolnula jejich bohyně dračí pramatka Kaia. Mají specifický vývojový cyklus. Dračice v lidské podobě rodí buď vejce, nebo živá miminka - holčičky. Z vajec se líhnou pouze samečkové – a sice v dračí formě. Dráčci se průměrně ve věku 12 let poprvé přeměňují do lidské podoby, přičemž tento proces přežije přibližně polovina jedinců. Erektiadé jsou schopni se plodně křížit s arcidémony, lichy, ewoui a quosibany. Specifický dračí vývojový cyklus se dědí dominantně, takže i u kříženců se udržuje minimálně do osmé generace.

Stromisté–inteligentní fytobionti, elegantní štíhlé bytosti s jemně vrásčitou pletí schopné protahovat svá těla do nepředstavitelných dálek.  Cestují mezi světy a spřádají mezi nimi sítě, po kterým mohou přepravovat jiné tvory. Zapouštějí kořeny současně na startu i v cíli, tvoří mosty. Množí se převážně generativně jako hominidé, ale ve stížených podmínkách i vegetativně, pučením. Stromisté se živí exhalacemi z ovzduší, proto se jim daří na světech smrtelníků v civilizacích v rané fázi industriálního vývoje. Kříženci stromistů jsou potravně adaptabilní. Stromisté jsou co se závislosti na obsahu různých chemických látek v prostředí potravními konkurenty sunissenských skollů. Příbuznými stromistů jsou webané. Tito fytobionti zaplevelují rozsáhlé prostory mezi soustavami. Podle některých pramenů jsou dbané evolučními předchůdci stromistů, podle jiných jsou jejich zdegenerovanými reprezentanty. Nejčetnější populaci stromistů najdeme na Robustue (kde koexistuje ve společenství s lichy), menší enklávy jsou pak rozptýlené na periferních světech.

Ewoui - hybridé legendární božské rasy jachadei a smrtelníků z Bredeonu

Arcidesmoni, demoni a sůsové z Vahanu – subspecies démonů. Elitní skupina arcidesmonů (potomků pravorodých vahanských bohů) disponuje intelektem a magickým potenciálem a z té se rekrutuje elita reprezentovaná militantními generály. Mnohem početnější skupinu vahanců tvoří plebs reprezentovaný vojáky (desmony a sůsy), kteří jsou cvičeni jako žoldáci a prodáváni do armád různým kupcům. Sůsové jsou produkty křížení magických šupinatých plazů a importovaných smrtelných hominidů (pravděpodobně ze Země). Populace sůsů vykazuje vysokou diverzitu.

Brůssové – kočičí měniči žijící v symbióze s bohem Kachedei. Jsou to zubaté a chlupaté šelmy podobné pozemským tygrům – do kterých se převtělila bohyně Kachadei, když ji její existence omrzela. Do formy kachadei se brůsové proměňují ve stresu nebo v ohrožení. Jsou silně teritoriální a cílevědomí. Po Kachadei zdědili nejen strategický talent a silové štíty, ale i sklony k depresím)

Wemurové: Přeměňují se ve světlo, živí se světlem. Ze světla tvoří iluze. Ti nejlepší z iluzí vytvářejí realitu. Zdatní, co se mentální projekce týká. Skvělí diplomaté a arbitři, protože mají cit pro atmosféru. Pokud je světla nedostatek, získávají ho přeměnou okolní hmoty - např. využijí svítivého efektu ohně, to pak zapalují, co se dá

Quosibané: Stavějí světy ze sebe samých. Střídají životní úseky. Celá tisíciletí existují v latentní anorganické formě. Nasávají informace od tvorů, kteří se na jejich světě zastaví nebo usadí. Zaznamenány případy, kdy vivané na jejich tělech postavili celá města. Do podoby robusních hominidů se přeměňují jen na krátko za účelem rozmnožování.

Běsové (např. ohniví, vodní, větrní): impulzivní nesmrtelné bytosti – zrozené tvůrčím zásahem bohů, pevněji spojení s hmotným základem světů. Obývající četné světy Metaprostoru, na některých žijí společně společně s lidmi (smrtelnými humanoidy) – destinace: Rikkoton, Růžová Luzná, Mizeon, Robustua, aj.Některé druhy čerpají energii od smrtelníků, jiné vyspělejší, z energetického pole lidských technologií. Splétají kletby a požehnání. Jejich schopnost “čarovat” je závislá na interkaci se smrtelníky nebo jejich technologiemi.

Jinády: bytosti z Faaru. Pokud jinádu ostříháte, umírá. Jejich “vlasy” (nejde o skutečné vlasy, ale o živou tkáň) mají regenerační schopnosti. Jako obranu proti zneužití mohou jinády zranit (nebo zabít, pokud jde o smrtelníka nebo oslabeného antavita) výbojem každého, kdo na jejich vlasy sahá bez jejich souhlasu. Tuto rasu reprezentuje jediné pohlaví a sice to ženské. Jinády – muži se rodí v poměru 1 ku 100, tráví život odloučeně a na veřejnosti se neobjevují. V nouzi se jinády rozmnožují se samčími jedinci jiných ras. U desíti narozených potomků ze smíšeného svazku připadá na devět holčiček – jinád, jeden chlapec, který se profiluje podle rasy otce a geny matky dál nepřenáší. 

Chapadlovci: Stará rasa inteligentních vivanů, jejichž základním životním médiem je voda. Vymírající rasa, marginální četnost

Webané  - primitivní fytobionti, podle posledních výzkumů se jedná o potomky zdegenerovaných stromistů. Smrtelníci je zaměňují s rostlinami. Množí se semeny. Ve známém prostoru jsou rozšířeni ostrůvkovitě, na některých světech vytvářejí husté porosty, jen někde si zachovali primitivní schopnost komunikace

 

Údobí dne na Tenerisu:

Emkener – čas před svítáním

Berdeke – čas po půlnoci

 

Další pojmy a zeměpisné názvy

Terdebre – devíticípá hvězdice malovaná krví, kterou mágové přivolávají démony

Gaviál – měna na Tenerisu

Ektereny – délková míra na Tenerisu

Puget – objemová míra na Tenerisu

Honor-re – kletba, prostřednictvím které vzali sahíjinové krenevům tvořivou moc a přinutili je sloužit smrtelnkům

Dobhanský močál – místo, kde je ponořený artefakt Hiria-Abhama – žezlo souručenství (Sahíjinové mu říkají Zuby poražených)

Trnitý ostrov – nachází se na něm škola pro mágy, absolvent přechází po jehlovém mostě.

Wobern – hlavní město zaniklé říše Grenedon. Vládl tam král Hachen a po něm Eudor

Krixy - tři démonky s vizáží okřídlených a zubatých koz. Ve Druhém věku vytvořené ke stíhání osob unikajících spravedlivému soudu. Jejich cílem bylo kořist pronásledovat, dopadnout a přenést přes oponu před Senedonův stolec. Pokud i tam obviněný zarputile odmítal vypovídat, krixy jej k tomu otřesně znějícím mečením dohnaly. Po porážce krenevů krixy zdědil Emdewon.

 

Osoby:

Trajanis Eudor Grenedon – syn bohyně Grewiny a grenedonského krále Eudora (bývalý vykladač krále Gwena)

Trsuah – démon bolesti, přebíral bolest od smrtelníků, případně bolest ukončil jedovým bodcem

Cinet – První démon Paní Plamenů, původně démon krenevské bohyně Klidného spánku (jak tehdy nazývali smrt), Qley.

Lijana dcera bohyně štěstí Erix a boha Tanaky (z Riiberionu) – ochránkyně rozumných obchodních transakcí i patronka hazardu, autorka triftových karet, je na kartě číslo 14 – symbol umírněnosti

Eudor – Trajanisův otec, král grenedonské říše, sídlil v městě Wobernu

Hachen – Eudorův otec, manžel královny Silsey, partner krenevky Qley, král grenedonský

Zubatá Grewina – sahíjinská bohyně smrti a paní Plamenného moře, Trajanisova matka

Mreon – sahíjinský bůh Počasí (z Třetího věku)

Ternak – krenevský bůh Počasí  (z Druhého věku) – bývalý bůh počasí, jeho mračné koně zdědil sahíjinský bůh Mreon

Qlea – krenevská bohyně Klidého spánku z Druhého věku (upálená v Akezonu)

Ravens – krenevský bůh Diplomacie z doby Druhého věku  (zabilo ho Hiria-Abhama)

Diren – syn Ravense a Bellsambary, krenevský král

Vivon – krenevská bohyně Sváru – z období Druhého věku

Weyna – plamenná démonka, slouží Grewině

Smesmech – sahíjinský bůh Veselosti a Zmatku

Gwen Udatný (původně: Gwen z Hyberoku) – akezonský král

Gisela – dcera krále Suecha – akezonská královna

Bonet – akezonský generál (rodina sídlí v Bonu na úpatí hory bohyně Senedy)

Nitea – starší Bonetova dcera, provdala se za daresijského prince

Erijen junior – hrabě z Nemesie, později vévoda z Morfenu

Vera – léčitelka v Nemesii (upálena Erijenem po Trajanisově útěku z Nemesie)

Belten – diákon Temného pána

Bellsambara – Paní démonů, Ravensova manželka

Trepena Šílená – bohyně věštby z Riiberionu

Eryn Zlověstná – princezna z Robustuy, dcera královny Klarisy Zlověstné.

 

Triftové Karty:

 

• Blázínek: první a současně poslední karta žádné číslo nemá. Obrázek na ní ukazuje pestře oblečenou žábu. Žáby jsou jak se známo tajemná stvoření schopné přežít tuhé zimy v ledu i suchá léta ve vyschlých říčních korytech. Není radno je podceňovat, ale svým skřehotáním dokáží lézt pořádně na nervy. Tento symbol může při výkladu zastupovat všechny ostatní a pokud padne, znamená, že otázka byla pošetilá nebo se vykladač musí přizpůsobit povaze sousedních karet a její význam vyvodit ze souvislostí
• Herec: Karta s číslem jedna zpodobňovala herce, který nikdy neztrácí dech a se vším umí držet krok. Dokáže měnit podobu a bere na sebe různé role. Vyzná se ve všem a je tak trochu i šarlatán.  
• Vědma: Jde o symbolické znázornění víly Ordany. Znázorňuje moc pramenící z vědomostí a současně ukazuje na prasílu vyvěrající z pudů, instinktů a přirozených magických základů zušlechtěnou moudrostí.
• Královna: představující civilní ženský prvek – toužící po sdílení emocí
• Král: představující civilní mužský prvek – toužící po moci a výlučnosti
• Karta pátá ukazuje diákona. Jde vlastně o symbol bůžka Sebasse, který byl levobočkem boha spravedlnosti a vykonával úřad Strážce Protokolu (prakticky dohlíží na jeho dodržování v praxi a trestá porušení)
• Bitva na Jestřábí hoře – Symbolizuje osudovou křižovatku a rozhodování.
• Cesta se ukazovala na sedmé kartě – symbolizuje příležitosti, na které narážíme cestou za uskutečněním cílů
• Spravedlnost – osmá karta symbolizuje spravedlnost. Vyjadřuje ji obrázek kladívka boha Emdewona.
• Trnitý ostrov – karta číslo devět – symbolizuje osamělou pouť, která čeká každého, kdo se vydá za poznáním. Tato karta byla symbolem všech mágů.
• Jestřábí hora – karta desátá zpodobňuje horu, po jejímž srázu šplhají tři pololidské polozvířecí bytosti. Každá z nich se snaží dostat se nahoru, aby mohla stanout na vrcholu jako první, ale ani jedna netuší, že místo nahoře už je obsazeno zlatým dračím vejcem. Když padne tato karta, znamená to, že je dávno rozhodnuto.
• Zřídlo moci – symbolizované pramenem tryskajícím ze skal je namalované na kartě číslo jedenáct.

• Na dvanácté kartě je oběšený muž s modrou kůží. Podle legend jde o netrebského boha Viny. Symbolizuje odevzdání se do rukou osudu. Tato karta ukazuje na setrvalý stav věcí.
• Třináctka, to je Zubatá Grewina. Symbolizuje změnu anebo fyzický zmar.
• Čtrnáctka – umírněnost. Na obrázku je bohyně Lijana, patronka obchodu, dcera bohyně Erix a riiberionského boha tmy Tanaky. Právě Lijana triftové karty smrtelníkům věnovala.
• Pán temnot (Henrex), symbol jinotajů, skrytých informací, ale i lží.
• Jáma: Na šestnáctce je jáma, nejhlubší průrva v moři utrpení, kam padají ti, které Pán Temnot uchvátí.
• Erix – bohyně jasu a štěstí
• Seneda – měsíční bohyně – patronka domácího krbu
• Tyneon – sluneční bůh – patron vůle
• Emdewonův stolec: Na kartě dvacet je Emdewonův soudní stolec, karta symbolizuje přehodnocení stavu věcí, přeskupení všeho, nové uspořádání.
• Perweonův kotel: Karta dvacet jedna nese obrázek Perwonova kotle a symbolizuje svět, komplexní úspěch, celistvost a naplnění plánů.

 

 

Sahíjinský pantheon: (bohové Třetího věku)

Tyneon – stojí na vrcholu pyramidy moci. Bůh slunce a vůle

Seneda – ochránkyně domácího krbu a bohyně měsíce

Erix - bohyně štěstí a jitřního jasu Erix

Mreon -  bůh živlů Mreon, bůh lží

Henrex - Pán Temnot, jinotajů a klamu

Ixona - bohyně zrodu

Emdewen - bůh spravedlnosti a Protokolu

Fasius -  kolísavý bůh dohody Fasius

Zubatá Grewina - bohyně zmaru, paní Plamenného moře

Kolem sahíjinské Devítky se točí spousta nižších bytostí, které členové Devítky zplodili s cizími bohy nebo s démony – jako např. Sebass – Strážce Protokolu (levoboček boha Emdewona), nebo víla Ordana - milovnice vědeckých disputací a starých tisků (dcera Mreona a stromisty Jevonary) a Lijana – bohyně rozumných obchodů (dcera bohyně Erix a riiberionského boha tmy Tanaky). Dále sahíjinkům sloužili démoni, kteří přežili porážku Krenevů.

 

Krenevský pantheon (poražení bohové z Druhého věku)

Senedon – první a jediný pravý krenevský bůh

Ewona -  paní ozvěny - Senedonovova žena (stvořil si ji sám – stejně jako ostatní Krenevy první generace)

Genira – bohyně květin

Vrentis – pán hlubin

Ravens – Senedonův syn, bůh diplomacie

Diren- pán démonů, král krenevů (syn Ravense a Bellsambary)

Ternak – bůh povětří – v současnosti dědičný mazlíček daresijských královen

Kresen – bůh svobodné tvorby – sendevonský zbrojíř

Anakis – bůh slov – smrtelníci ho udolali

Šerban – krenevský bůh zvířat

 

Říše na Tenerisu:

Akezon (hlavní město Akezon)

Seveneke

Nemesie,

Daresie (hlavní město Timonn),

Kewendon,

Sandor (hl. město Herm),

Gondot – království Restena Skrčence – v jeho území je Jestřábí hora

 

 

Dodatky:

 

Perweonův kotel - legenda přenášená smrtelníky:

V době, kdy na světě ještě nebylo nic, dostal Prvopočátek jménem Perweon, hlad. Naplnil kotel vodou a vhodil do ní jáhly a sůl. Výsledek mu nechutnal, tak pod kotlem zapálil oheň. Voda v kotli se začala ohřívat. Jak se Perweon nad kotlem nakláněl, aby se podíval, jestli je už hotovo, kýchnul, a slina dopadla přímo do vařící se polévky. A protože to, co vykašlal, bylo božské, nakazil tím každé zrníčko kolotající v kotli. Jáhlová zrnka se proměnila v živé světy… Byly jich myriády. Perweon zmírnil oheň, aby polévka nebyla příliš horká a jal se svým božským zrakem sledovat, co se na jednotlivých světech děje. Na některých povstali první bohové. Na Tenerisu netrebové, kteří tvořili zvířata a rostliny a skřety, na jiném světě, Olewenjenu, povstali glentechové, a na dalších světech zase další božské rasy. To, co uviděl, Perweona tak zaujalo, že od pozorovaného nemohl odtrhnout zraky. Sledoval život v kotli tak intenzivně a jeho pozornost se postupně natolik rozptýlila, až dokázal vnímat děj na deseti světech současně, pak na dvaceti… Množství Perweonem sledovaných světů se stále zvyšovalo, jak nechtěl přijít ani o jeden detail, až nakonec se svým kotlem splynul. Oheň, který zažehl, stále hoří a ještě mnoho dynastií bohů se vystřídá, než uhasne. Až se tak stane, světy v kotli přestanou vířit a bez energie zaniknou. 

 

 

Perveonův kotel – synonymum pro Metaprostor:

Perweonův kotel – symbolizuje Metaprostor. V něm se vaří veškerenstvo – vše kolotá vlivem žáru, který Perweon svým tvůrčím impulzem roznítil. Světy víří a bohové se rodí a umírají  spolu s živými tvory na nich. Život se rodí tam, kde jsou podmínky optimální. Ne přímo u zdroje horka, ani tam, kde je už je příliš velký chlad. Světy v kotli jsou unášeny energetickými proudy podobně jako zrnka krupice ve vařící se polévce… (viz legenda, jak Perweon stvořil svět)

Od jisté doby se Metaprostorem šíří řeči, že oheň pod Perweonovým kotelem dávno vyhasnul. Polévka chladne a pohyb se zpomaluje. Až se zastaví docela, svět skončí.

 

Prozřetelnost – multipolární vědomí Metaprostoru. Brání se chaosu a uplatňuje pud sebezáchovy (např tím, že věstci z řad nesmrtelných se rodí mentálně postižení, aby nemohli způsobit kolaps

 

Proces věštění

Věštec nebo vykladač se napojuje na pravděpodobnostní pole Metaprostoru. Existuje nekonečné množství variant, kudy se může odvíjet budoucnost. To, jaká budoucnost pro tu konkrétní osobu proběhne, se dá ovlivnit pozitivním nebo negativním očekáváním jak subjektu, tak věštce nebo vykladače. Schopný věštec či vykladač může nejen vykládat budoucnost subjektu, ale může ji v jistých mezích i ovlivnit.

Smrtelní vykladači karet z Tenerisu se kupříkladu napojují na tu správnou linii z množiny potenciálních jen za předpokladu, že podepsali smlouvu s bohem Henrexem a on jim za to rozšířil senzorické rozhraní. V případě, že produkují věštby pro krátkověké smrtelníky, mnoho škody tím nadělat nemohou – zejména proto, že používají příliš nedokonalé orakulum – triftové karty, jejichž interpretace nikdy nemůže být jednoznačná. Tento fenomén rovněž chrání smrtelné vykladače před rozpadem osobnosti (šílenstvím). V opačném případě by je pravděpodobnostní pole Metaprostoru zavalilo tolika vjemy, že by nebyli schopni je vstřebat. Karty a jejich jednoduché archetypy fungují při napojování i následné interpretaci jako filtr

Smrtelní věštci nepoužívají jako orakulum karty, ale vlastní mysl, a proto se jeví okolí vyšinutě a všichni se dříve či později zblázní – průběžně jsou eliminováni.

Nesmrtelní věštci – (jejich četnost v Metaprostoru je velmi vzácná), se buď spontánně či cíleně napojují na pravděpodobnostní pole a manipulují a vychylují vývoj událostí. Každá předpověď, bez ohledu na morálku nebo očekávání dalších subjektů se pak musí nutně zrealizovat, což vede k zauzlovaní či degradaci pravděpodobnostních linií a výsledně k chaosu. Z toho důvodu bývají nesmrtelní věštci vysoce nápadní pro okolí – jejich osobnost je nekonzistentní, projevují se jako sociopaté, případně psychopaté. V současnosti je na špici teorie, že se jedná o pojistku samotné prozřetelnosti, kterou brání chaosu (multipolární vědomí Metaprostoru tímto působem uplatňuje svůj pud sebezáchovy). Důsledky působení nesmrtelných věštců bývají katastrofické (např. zničení Dervosu). Jsou vyhledáváni a internování, sledováni a s valnou většinou jsou eliminováni.

 

Chronologie knih a sérií z cyklu Báječný Metaprostor podle děje:

 

1. Ani párem volů (román)
2. Kozel zahradníkem (román)
3. Podej ďáblovi prst (povídka),
4. Vykladač (trilogie)
5. Sarvonův odkaz (román)
6. Návrat na Mizeon (sedmidílná série e-knih, anebo trilogie tiskem)
7. Za devatero mlhovinami (sbírka tří povídek)
8. Z(a)tracené klíče (trilogie)
9. Igor Ničitel (rozepsáno)

 

Anotace a podrobnosti:

 

Ani párem volů: novela vydaná v únoru 2018 na Google play jako e-book, romantická temná fantasy. Anotace: Zachary nechce být sedlákem. Má plné zuby přehnané kontroly ze strany dědečka z otcovy strany. Chystá se opustit rodný statek. Dřív, než tak učiní, je odvlečen na dvůr císaře Urvala, a současně mnohem méně laskavého dědečka z matčiny strany. V srdci říše Mlžného roje, v ohnisku řevnivosti a zášti, pod kuratelou novopečeného příbuzenstva, je Zachovi vnucena kariéra v Urvalově armádě. Aby se v tom marastu neutopil, vypomáhá si postupy, které zná z domova. Navzdory dřívější averzi přemýšlí a jedná jako sedlák. Jeho jednání je chápáno jako hloupé a provokativní, ale on trvá na svém: Plevel je třeba likvidovat i s kořeny. Před setím je nezbytné pole poorat. Škodnou nutno zabít.

V tomto příběhu se poprvé setkáváme s Igorem Nirruvienem, který se znovu objeví ve třetím díle Vykladače (Vykladač III - Slzy netrebů) jako exponent Aliance Čtyřdohody. Mrzouta Igora zastihneme i v románu Sarvonův odkaz, v Mizeonské sérii i v trilogii Z(a)tracené klíče.
 
Kozel zahradníkem: novela vydaná v roce 2017 na Google play jako e-book, pod názvem Ozvěny Twinsidoru (aneb Kozel zahradníkem). Anotace: Plukovník Aderawen, syn zavražděného rondorského císaře, je zapřisáhlý ateista a ze všeho, co souvisí s církví, uctíváním a vírou, má srandu. Je přinucen postoje přehodnotit poté, co je uvězněn za vzpouru, a dostává na výběr: Buď se stane veleknězem a rituálním souložníkem bohyně Krassiony, nebo bude společně s ostatními vzbouřenci odeslán do dolů. Volí církevní dráhu, a ocitá se v prostředí, ze kterého měl vždycky husí kůži. Jediným světlým bodem je fakt, že jako velekněz může dál pokračovat v pátrání po vrazích svého otce. Rawen vždycky podezíral nového císaře a svého nevlastního bratra, Konvexe. Teď dostane možnost ho usvědčit, i když mu plány komplikují bohové, v které odmítá uvěřit. 

Kniha byla na třetím místě v kategorii "novela" (pod názvem Kozel zahradníkem) v literární soutěži Cena Karla Čapka (dále jen CKČ) v roce 2016.
Poprvé se setkáváme s Aderawenem, který se při vyšetřování vraždy staršího bratra zaplete do tahanic nadsvětních a podsvětních bohů, ve které nikdy nevěřil. Aderawena potkáváme mnohem později ve třetím díle Vykladače, v románu Sarvonův odkaz, a v několika dílech Mizeonské série.

Podej ďáblovi prst: povídka poprvé vydaná na Strakách na vrbě (v rámci Žoldnéřů fantazie, ve sbírce Lovci Monster 2016, podruhé vydaná jako součást sbírky Za devatero mlhovinami, 2020 Google play). Děj začíná na Zemi v letech 1625-1631 jako historická fikce a končí na ... (to by byl extra drsný spojler). Poprvé zde potkáváme Jeronýma Podivného, kterého známe z trilogií Vykladač a ze série Návrat na Mizeon, a z románu Sarvonův odkaz a z trilogie Z(a)tracené klíče.

Trilogie Vykladač

• Vykladač I - Zuby poražených: Janis z Morfenu, nechutně bohatý a přiměřeně zkažený králův rádce, je objektem obdivu, závisti a pomluv, ale současně i vykladačem triftových karet. Ovšem vykladač na Tenerisu, který se jednou jedenkrát v předpovědi mine, propadá ohni. Z pragmatických důvodů uzavírají vykladači dohody se silami, které je před omyly chrání. Janis nabídkám o dohodu zarytě odolává, ale jeho předpovědi, kupodivu, stále vycházejí. Pokouší svůj osud tak úporně, jako kdyby si o tu hranici koledoval. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na Tenerisu.) Vydáno jako e-kniha na Google play 2014, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017, (Pod názvem Vykladač se tento první díl trilogie umístil na druhém místě v literární soutěži Cena Karla Čapka 2013 v kategorii novela).
• Vykladač II - Střípky sváru: Někdejší vykladač akezonského krále se po rituální popravě ocitá za oponou, ve světě, který doposud znal jen z náboženských knih. Zjišťuje, jak se realita světů Senedina náhrdelníku od teorie liší. Rád by se pustil do pátrání po příčinách zkázy Grenedonu, ale nejdříve musí sahíjiny přesvědčit, aby se usmířili s krenevy. Plánuje, intrikuje, konspiruje, vymýšlí básničky pro vyšinutou věštkyni, až se jeho plány dostanou do kolize se zájmy Aliance. Trajanis uzavírá problematickou dohodu, a dostává pouhých jedenadvacet dní, aby životaschopnost svých návrhů dokázal. Nemusí se obávat o život, nýbrž o svobodu, což – jak dobře ví, je mnohem horší. Jeho čas se krátí. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na světech Senedina náhrdelníku). Vydáno jako e-kniha na Google play 2016, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017.
• Vykladač III - Slzy netrebů: Trajanis nechává za sebou Teneris a přichází na základnu Aliance. Doprovázený Trsuahem nastupuje první misi. Při vyšetřování trojnásobné vraždy na Robustue se zpožděním zjišťuje, že jeho srdce už mu nepatří. Jako nedobrovolně zverbovaný agent nepřestává tajně hledat Hiria-Abhama, protože je přesvědčený, že nástroj obnovení krenevské moci do trezorů nepatří. Obrací naruby všechna dogmata a riskuje úplně vše. Zatímco bojuje své malé bitvy, pletivo reality Metaprostoru se hroutí. Podivnou shodou okolností právě Trajanis, agent s nálepkou kverulanta, možná ví, co s tím. Budou mu exponenti Aliance naslouchat? (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí v celém Metaprostoru), vydáno na Google play 2017 a Nová vlna Praha 2017.

Sarvonův odkaz: Ottumor z Orkenu, známý též jako Šílený Otta, kdysi úspěšně vládl mocné říši smrtelníků. Posledních několik století působil v Podsvětí, kde dělal špinavou práci pro svou matku, riiberionskou bohyni Exis, majitelku vyhlášené Dražební síně. On a jeho tři neviditelní symbionti, kradou magické artefakty, zastrašují a likvidují konkurenci, a přitom se vzájemně nesnášejí. Po dlouhé době dostávají ryze samostatný úkol: Ukrást originály Sarvonových diářů z nepřístupného archívu robustuanské královny, který obhospodařuje princezna mdlého rozumu Viola, dcera Trajanise z Grenedonu. Nebezpečí, které s obsahem diářů souvisí, přinutí Ottu a draveny opustit vyšlapané chodníčky.

Série Návrat na Mizeon: Poprvé tiskem vyšla jako trilogie v nakladatelství Nová vlna Praha 2017 – 2018, pod názvy: Návrat na Mizeon I - Na hranici zkázy (obsahuje díly Arrakiel, Lissariu, Essius), Návrat na Mizeon II - Jiskřičky v popelu (obsahuje díly Sibiel, Tegius), Návrat na Mizeon III - Dárce života (obsahuje díly Ditrux, Rawantes). Podruhé vydávána elektronicky od roku 2021 v nakladatelství Martin Koláček - E-knihy jedou, jako sedmidílná série, s obálkami od Nely Korbelové:

• Arrakiel - Návrat na Mizeon – díl první: Vítejte na Mizeonu, domově démonů zrozených z Krvavého deště, kde čas plyne pomalu, vzduch je sladký a víno perlivé. Arrakiel Arci-Quinn, příslušník císařovy rodiny, je obviněn z vraždy přítele a odsouzen k exkomunikaci. Při nucených pracích v klempířské dílně dochází k závěru, že jeho proces měl zakrýt mnohem závažnější malér. Utíká z Mizeonu, ale namísto úspěšné kariéry mezi smrtelníky upřednostní pátrání po příteli, za jehož vraždu byl potrestaný, byť se to zdá nemožné. A mezitím se mezi mizeonskou nobilitou rozšíří zvěsti, že relikviář v Chřtánu se otřásá.
• Lissarius - Návrat na Mizeon – díl druhý: Lissarius Arci-Nubiel, první císařův sekretář, se netěší té nejlepší pověsti. Sari je byrokrat bez srdce a bez špetky fantazie. Nemá čas na přátele (ne že by o nějaké stál), ani na ženy (až na jednu jedinou, která ho nenávidí). Jeho práce je nevděčná a náročná, proto nedělá kompromisy. Teprve ve chvíli, kdy má podepsat rozsudek k eliminaci uprchlého kadeta Chřtánu, Sari zaváhá. Vědomý hrozící zkázy dává poprvé v životě přednost instinktu před paragrafy. Jen hrstka nejmocnějších tuší, že císařova dovolená a stále častěji hlášené otřesy v Chřtánu spolu souvisejí. Sari je ochoten spojit se s kýmkoliv, třeba i s nechvalně proslulými Arci-Quinny, jen aby zkázu odvrátil.
• Essius - Návrat na Mizeon – díl třetí: Essius, mizeonský arcidémon poznamenaný stigmatem smíšené krve, věky marnil svůj technický talent jako údržbář v Trrisielově dílně. Jednoho dne je povolán k havárii reaktoru a udělá mnohem více, než oč je žádán, čímž na sebe upozorní nechvalně známého císařova sekretáře. Jako jeho nový náměstek se ocitá v tajném tažení proti Moretě a Radě. Současně dostává šanci se legitimně ucházet o extravagantní sochařku Owianu Arci-Quinnovou, které už dávno patří jeho srdce. Essiovo štěstí nemá čas okorat. S probouzející se hrozbou z hlubin už není možno dál udržovat veřejnost ve sladkém nevědomí.
• Sibiel – Návrat na Mizeon – díl čtvrtý: Mizeon, domov démonů zrozených z Krvavého deště, opanovali Staří bohové, debhátarové. Poražení si lížou rány na vesmírné vojenské základně pod vedením Sibiela Arci-Quinna. Sibi, poznamenaný pobytem Chřtánu, odmítá post císaře a vládne exulantům jako regent. Ačkoliv nikdy nechtěl dělat do politiky, vyjednává s draky a kuje pikle s agenty Aliance. Všichni slibují pomoc výměnou za Dárce života. Sibiel v zájmu záchrany rasy vymýšlí kompromis a uzavírá podivnou dohodu o kuřeti, které se ještě nevylíhlo. Naštěstí je tu Sibielův všehoschopný bratr Arrakiel, který má dva dobré ryze osobní důvody, aby Dárce života k drakům doprovodil. A bude to právě Arrakiel, kdo způsobí největší rozruch.
• Teggen - Návrat na Mizeon – díl pátý: Někdejší kapitán arci-quinnovské ochranky, raisi Nerteg, obdrží nevděčný úkol. Má tajně proniknout na obsazený Mizeon a zabránit Owianě v atentátu na Essia.  Aby udržel svéhlavou arcidémonku v bezpečí, je nucen kontaktovat organizaci, před kterou se celých osm století skrýval. Owianě padají klapky z očí. Nerteg, kterého odjakživa tak ráda provokovala, má ještě další, mnohem temnější stránku. Dlouho odkládaná poprava zběha Aliance se stává otázkou několika příštích hodin a Owiana je jedinou osobou, která může situaci ovlivnit. A jak do toho zapadá Essius? Přestane dělat debhátarům šaška? Zdánlivě neměnná dogmata se otřásají, zatarasené cesty se otevírají.
• Ditrux - Návrat na Mizeon – díl šestý: Jestliže ve vyhrocené situaci někdo pronese něco nevhodného, bude to zaručeně Ditrux Arci-Jeen, někdejší neúspěšný kandidát na post kapitána císařovy gardy. Ditova prostořekost je šperkem i štítem. Umístěný na nejvyšším místě žebříku mizerů si na své pověsti zakládá. Že mu vyvraždili většinu příbuzenstva? Ditrux spokojeně prudí dál. Obrat nastane až ve chvíli, kdy ztratí jedinou osobu, která mu jeho otravné manýry tolerovala. A na základně přituhuje. Pokud Sibiel rychle něco nevymyslí, Aliance Mizeon promění v prach. Dokonce i starý cynik Ditrux je připraven jednat přiměřeně vážnosti situace. A potom jedno náhodné setkání během tajné mise obrátí Ditův život vzhůru nohama.
• Rawantes - Návrat na Mizeon – díl sedmý: Arcidémoni se vracejí domů za cenu tvrdě vybojovaného kompromisu. Město Kernok vstává z trosek, území je rozděleno, dohody podepsány. Zbývá maličkost: Probudit Rafedaxarra. Jak se bůh, císař a prapředek Rafedaxarr vyrovná s novými okolnostmi? A co udělají debhátarové, až vyjde najevo, že jejich zatracovaný bratr nevyvanul? Mezi dvěma nesmiřitelnými tábory stojí jediný arcidémon – Rawantes, Dárce života. Ten, kvůli kterému na Mizeon už jednou padal Krvavý déšť.

Za devatero mlhovinami - Sbírka tří povídek, vydaná na Google play 2020 – bonusová sbírka, s obálkou od Nely Korbelové, dostupná volně ke stažení, vydaná pro věrné čtenáře při příležitosti desátého výročí od obdržení 1. ceny MLOK 2010 v CKČ za novelu Kazisvět.

Z(a)tracené klíče – trilogie: V akademických kruzích Metaprostoru se traduje, že podzemní výzkumné zařízení na Vahanu skrývá technologie, které by už nikdy neměly spatřit světlo světa. Naštěstí jsou laboratoře vahanských bohů zapečetěné, a klíče zmizely v propadlišti dějin. A vahanští bohové dávno vyvanuli, takže se nemůže nic stát. Tak určitě.

Mrzout Ničitel – (rozepsané) Igor Nirruvien pochází z Equízia, ale už celé milénium čeří kalné vody Metaprostoru, jako jeden z vůdčí Triády Aliance Čtyřdohody.

 Více zde: https://www.miroslava-dvorakova.cz/