Vykladač III. - Slzy netrebů - kapitola 13: Třeskutá schůzka s Eryn

12.10.2025 08:28

„Pokud to klapne, kapitán pro nás ten pohár najde,“ liboval si Janis, jakmile se vrátili z města do svých komnat v paláci.

„Pokud to klapne, ty mladý blázne, uvízneš v chomoutu,“ kontroval škodolibě Trsuah. „Jakže si to představuješ? Cos jí to Ahren nasliboval? Aha, už vím: Že budeš dál dělat pro Alianci, a stejně tak budeš mít čas na rodinu. Ještě mi, prosím, vysvětli, kde vezmeš čas na hledání toho žezla. Eryn není Vera, která na tebe hleděla jako na svatý obrázek, ani Vivon, kterou uchvátil tvůj dojemný a hrdinný osud. Eryn je volná a pyšná a dominantní. Je mnohem větší potvora než všechny ženské, cos kdy měl dohromady. Mít s ní dítě, vás dva spojí úplně na jiné úrovni, než...“

„Drž, sakra, hubu,“ přerušil modráka Janis. Nepotřeboval to poslouchat. Nechtěl to racionálně rozebírat. „Možná by ses mohl podívat na Teneris za Direnem. Já už to tady nějak zvládnu.“

„S Eryn?“

Trsuah měl sice zakázané se na Tenerisu ukazoval, ale těžil z toho, že jako nosatého kavance Kimada ho nikdo nepozná. Vytratil na nádvoří, aby se mohl přenést na Teneris. Noc se dávno přehoupla přes půlnoc. Palác královny Klarisy tonul v tichu.

Trajanis Eudor z Grenedonu přecházel ve své skutečné formě po pokojích, které jim Klarisa vyhradila, mnul si zarudlou rýhu na zápěstí, která zůstala po sundání tvarovanu a polohlasně klel. Pokaždé, když prošel podél velkého zrcadla ve zlaceném rámu, udělal ošklivou grimasu na svůj odraz. 

Bylo tak osvěžující být zase sebou samým! Nemít ten monstrózní nos a našedlou kůži dva dny staré mrtvoly! Při představě, že se do té podoby záhy musí vrátit, se přinutil si ji dál neošklivit. Náramek ukryl za prkno nástěnného obložení ve své ložnici. Koordinátor Mumu by pořádně vyváděl, kdyby se o tom dozvěděl, ale kdo mu to řekne?

 

Janis věděl, že nemůže schůzku s Eryn uspěchat, ale netrpělivostí úplně sršel. Princezniny pokoje jsou ve třetím podlaží protějšího palácového křídla. Každý den se tím směrem přes nádvoří díval. Všiml si, že její okna bývají kvůli teplému podnebí často dokořán, zejména večer. Palác je postavený do čtverce a mohl by se tam připlížit, aniž by opustil budovu. Ale na chodbách šmírují zelení webani a na každém rohu hlídkují stráže. Proto vyleze oknem, vyletí na střechu a těsně nad ní přeletí. Webani v záhonech ani ti v květináčích na nádvoří si ho nevšimnou. Určitě. Hlavně musí najít to správné okono vedoucí do její ložnice.

Za jasné noci hladce klouzal těsně podél krajů střechy. Dbal, aby nevyletěl nad hřeben. Pak se přehoupnul přes okap a hledal otevřené okno. Nenašel žádné. Musí postupovat tiše, aby neprobral webany dole na nádvoří. Vytáhl z boty leptodýku, zastrčil břit do škvíry mezi okenní křídlo a rám, a zapáčil. Rrrrup a křídlo odskočilo. Hupsnul do Erynina pokoje. Jestli to tedy byl její pokoj. Narazil do židle a měl co dělat, aby ji zachytil dřív, než se skácela.

Bylo tam šero. Ticho ředilo jen tikání skříňových hodin v rohu. Propletl se mezi malými stolky a nízkými pohovkami ke dveřím do sousední místnosti. Ocitl se v koupelně se stěnami obloženými zeleným kamenem. Ve vzduchu byla cítit vlhkost a vůně mořské soli. Další dveře by už mohly být ty pravé. Potichu vzal za kliku, otevřel na škvíru, nahlédl dovnitř a…

Prásk!

Rána do týla něčím těžkým ho srazila na kolena.

„A ještě lepší by bylo, kdyby ses plazil!“

Rudá kola tančící před očima se pomalu rozplývala. První, co uviděl, byly vzdalující se vysoké černé holínky. 

Vyskočil na nohy a s oběma dýkami v rukách, které mimoděk stačil vytáhnout z bot, byl připravený čelit napadení. Sledoval, jak princezna položila těžkou bustu jakéhosi robustuanského velikána na truhlu, chopila se obrovského meče, který měla příhodně opřený o skříň, a i s ním se uvelebila na postel. Opřela se zády o hromadu polštářů a nohy si pohodlně natáhla na přikrývce, aniž by ji znepokojovalo, že se podrážky jejích bot otírají o drahou lesklou látku. Oblečená ve stejné uniformě, jakou nosí palácová garda, s mečem nataženým na stehnech, vypadala, že se chystá do boje. Byla nádherná a zlověstná současně. Celá její bytost planula hněvem a v její tváři se zrcadlilo opovržení. Sáhla na noční stolek po elegantní a malé pistoli. Feentexový paprskomet? Zálibně zbraň pohladila po hlavni a řekla: „Takto sis to asi nepředstavoval, že?“

Janis se sípavě nadechl a vydechl. Opřel se o zeď, založil ruce na prsou a zavrtěl hlavou. „Připouštím, že jsem poněkud zklamán.“ Mlčky si ji prohlížel a jeho myslí šlehaly gejzíry výčitek a výsměchu. Tak to tedy nebyl dobrý nápad. Byl na sebe tak naštvaný. Jasně, že jí naletěl. Ochotně se přilepil na lepidlo, které sám pomáhal míchat. Snad nikdy se nepoučí! Tohle přece nemá zapotřebí! Pohodil hlavou a štěkl: „Tak jo. Uznávám, že jste mě dostala, Vaše Výsosti! Chtěl jsem se vám omluvit, za to že jsem vás na Tenerisu už nehledal. Chtěl jsem vám vysvětlit, že to nebylo proto, že bych vás nechtěl. Ale jak vidím, vy jste si to už vyložila sama a po svém.“ Ukázal na paprskomet a ošklivě se usmál. „Buď mě na místě zastřelte, nebo mě nechejte odejít a můžeme dělat, že se tento den nikdy nestal. Prostě to byl z mé strany omyl a já jsem jen rád, že jsem na to přišel včas.“ Otočil se k odchodu a rázně vyrazil z ložnice.

„Kam jdete?“ křikla. Slyšel, jak se hrabe z postele, meč nechala s úderm dopadnou na podlahu. „Musíme si promluvit!“

Zastavil se u okna a ohlédl se. Stála uprostřed salonu s otevřenou pusou, drobné ruce zaťaté do pěstí.

„Přeju vám hodně štěstí,“ zasyčel, pořádně otevřel okno a vyskočil na parapet. „Je mi jedno, kterého ubožáka si nakonec vyberete! Hlavně, když to nebudu já!“

Byl už na střeše, když z okna zaslechl dupání a rozčilené tlumené hlasy. Ani jej nepřekvapilo, že Wonoden hlídal na chodbě. Teď jen dostat se rychle zpět, aby se stačil včas přeměnit.

Stál před zrcadlem v saloně a kontroloval, jestli je jeho kavanský nos dostatečně dlouhý a zda je jeho kavanská pleť tím správným způsobem načedlá, když kdosi rázně zaklepal na dveře. Wonoden vpadl dovnitř, ani nečekal, než ho Trajanis vyzve a křikl: „Kde je ten chlap?“

„Myslíte Trajanise?“ otázal se klidně Janis. „No, myslel jsem, že právě mluví s princeznou.“

„Byl tam jen chvíli! A hned co přišel, někam zmizel!“ rozčiloval se kapitán. „Eryn je naprosto nepříčetná! Rozbíjí věci a pláče. Nikdy jsem ji takovou neviděl!“

Janis kapitána obdařil nechápavým pohledem. „To se mi nějak nezdá. Než za ní odešel, mluvil jsem s ním. Měl ty nejlepší úmysly. Byl připravený Eryn žádat o odpuštění za to, jak se k ní choval na Tenerisu. Chtěl jí říct, že to s ní myslí poctivě. Plánoval se jí dvořit tím nejsolidnějším způsobem.“

Wonoden udělal tři kroky, vycenil zuby a jeho tvář se nakrabatila do hrubých vrásek. „Vy! To vy jste to celé zpunktoval! Takže zařídíte, aby se tam ten zatracený tenerisan okamžitě vrátil a dal to do pořádku!“

Stromista stál tak blízko, že se málem dotýkali nosy. Pichlavé jehličky jeho magie svědily a nutily Janise se poškrábat. Ale zůstal v klidu, ani se nehnul. „Jestli odešel takovým způsobem, jak říkáte, asi k tomu měl důvod.“

„Eryn se zmínila, že ho možná přivítala trochu… ehm… tvrdě, a že ho možná poněkud… urazila,“ připustil krotce Wonoden. „Ale Trajanis je zčásti krenev! Nevěřím, že je tak přecitlivělý. Jestli chcete ten pohár, agente, tak toho nafoukance dostaňte zpátky!“

Janis si pomyslel, že ta rána do hlavy opravdu tvrdá byla, nehledě na ta slova o plazení, ale nechal si to pro sebe, protože Ahren o tom přece nic neví. Rozhodil rukama. „Nebudu vám nic slibovat, když nevím, co se tam stalo. Nejdřív musím Trajanise najít, což nebude hned.“ Řekl to spíš proto, aby se Wonodena zbavil, než aby to myslel vážně. Jo, s Eryn definitivně skončil! Ať se s ní otravuje, kdo chce. Kruci, jak rád by odtud vypadl!  Napsal by do hlášení, že sůsy povolala Klarisa a vyloučil by donášení od Aliance a mohl by se soustředit na žezlo. Jenže je tu ta věc s Direnem a bednou feentexových paprskometů odnikud. Zatím kavanské krytí potřebuje, aby mohl krenevy úspěšně chránit. Takže dobrá, bude dělat, že něco vyšetřuje, ale to je asi tak všechno.      

„Zajímavé, že když jste chtěl, dostal jste ho sem během pár hodin,“ řekl jedovatě Wonoden. „Vůbec to bude zvláštní ptáček, ten Trajanis. Zatím nevím, jak se sem dostal, ani jak zmizel. Zaznamenali jsme, že si váš kolega krátce po půlnoci na nádvoří otevřel bránu. Vlastně jsem čekal, že se vrátí s Trajanisem, ale to se nestalo.“

„Máte pravdu,“ přisvědčil Janis. „Sir Kenis je dosud mimo Robustuu. Nevrátí se tak do oběda.“

„A kampak se ráčil sir Kenis odebrat?“ vyjel podrážděně kapitán. „Není třeba to tu balit. Myslel jsem, že máme dohodu. Že když vám ten pohár najdu...“

„Když Kenis odcházel, ještě jsme tu dohodu měli,“ přerušil jej nevrle Janis. „Ale po tom, co princezna předvedla, je dohoda u ledu.“

Wonoden konečně od Trajanise odstoupil a jeho tvář se zavlnila zklamáním. „Podívejte se, agente, já… potřebuju, abyste tu dohodu potvrdil. Jadvina se na trůn prostě dostat nesmí! Moje důvody, proč ji nechci za královnu, jsou objektivní i ryze… osobní.“ Kapitán si drásavě povzdechl a uhodil pěstí do dřevem obložené stěny, až to zadunělo. „Asi víte, že mám dvě ženy. Jinde je to běžné, ale tady na Robustue je to naprosto pobuřující. Nikdy by nám to neprošlo, kdyby Menisa a Triven nebyly cizinky a kdyby se k našemu manželství nepojil jistý romantický příběh. Jen díky tomu, že jsem Kherovy dcery uchránil popravy, se Klarisa obměkčila a udělila nám výjimku. Jistou roli hrála i skutečnost, že se Klarisa s Assi-Sionou hluboce nenávidí. Je to dvě stě let, co se ucházely o stejného muže. A vidíte. Sior je dlouho po smrti a ty dvě po sobě dál hážou špínu, kdykoliv dostanou příležitost. Všichni vědí, že kdyby v Lenionské krizi požádala Klarisu o vojenskou pomoc Assi-Siona, nehnula by Klarisa ani palcem. Ale vraťme se k věci. Víte, než se Klarisa zapletla s tím pohárem, byla sice sobecká a povrchní, ale dalo se s ní docela slušně vyjít. To Jadvina je sice dobrá zahradnice, ale její politické názory jsou absolutně šílené. Je přesvědčená, že jenom ona ví, co mají druzí dělat, a dokonce i co si mají myslet. Už roky mi slibuje, že jenom co Klarisu nahradí, přinutí mě k rozvodu. Na všechny strany rozhlašuje, jak je můj dvojnásobný sňatek pro celé ženské plemeno dehonestující…“ ¨

„Proč tu dračici prostě nezlikvidujete?“ přerušil Wonodena Janis.

„Protože má hejno sobě podobných? Protože bych z ní udělal mučednici?“

„Fajn,“ houknul netrpělivě Janis. Popravdě, měl toho plné zuby a nějaké hloupé výmluvy chlapa, co nemá odvahu říznout do živého, ho nezajímaly. „Když je to tu takový blbákov, proč se nesbalíte, a nevypadnete? Nejste žádný hej počkej. Jako stromista byste byl vítaný na kterémkoliv…“

„Nemůžu se sebrat a utéct. Kde jinde bych mohl žádat o azyl? Pokud vím, nikdo z potentátů sousedních říší si to nechce s Assi-Sionou rozházet. Neutajilo by se to a ona by nás našla. Nejde jen o mé ženy, ale i o děti. Máme čtyři. Dervosská královna by je zabila bez mrknutí oka, protože jsou to vnoučata jejího nenáviděného a mnohem schopnějšího bratra, prince Khera. Sloužím Klarise, protože jen ve stínu jejího trůnu zůstává má rodina v bezpečí. Kdyby mě Jadvina násilím z moci úřední rozvedla, moje ženy a děti by zde ztratily azyl, čehož by Assi-Siona využila.“ Wonoden si rozrušeně vjel prsty do větvičkových vlasů. „Eryn je pyšná, svéhlavá a poněkud…impulzivní. Ale taky je nesmírně laskavá, statečná a pečující. Přátelí se s mými ženami, je patronkou našich dětí. Měl jste pravdu, když jste řekl, že Klarisa do seznamu jejích nápadníků záměrně vybírala muže, kteří jsou z nejrůznějších důvodů nevhodní. Chtěla Eryn odradit, aby získala čas k otěhotnění ona sama. Bez ohledu na to, zda se jí to podaří či nikoliv, se Eryn přesto rozhodla to dítě mít. Ne proto, že se tolik chce udržet ve vladařské linii, ale proto, že se cítí zodpovědná za životy mých žen a dětí a potažmo za pohodu všech rozumných lichů a stromistů na Robustue. Jsem připravený vám ten pohár najít, ale vy mi pomozte udržet Klarisu na trůně. Prosím.“

Janis ten monolog ohromeně poslouchal a pomalu na upjatého Wonodena měnil názor. Vzpomněl si na sebe. Bylo mu osm a ležel v trůnním sále Grenedonské říše pod hromadou mrtvol, zatímco přízrační dobyvatelé v lesklých brněních to tam se smíchem zapalovali. Potom utíkal temným lesem, lapal po dechu a sípal neschopný plakat, protože slzy mu už dávno vyschly. Žádné dítě si nezaslouží takové vzpomínky. „A víte vy co, kapitáne?“ řekl po chvíli. „Možná to vymyslíme úplně jinak.“

„Já ti to říkal rovnou!" lamentoval modrák, jakmile se dozvěděl, co se v Duanzaná semlelo. „Máš prostě mizerný vkus na ženské. Kdybys do toho nerýpal, bylo by to mnohem lepší." Z Tenerisu  přišel těsně před polednem, jak Janis předpokládal. A byl celý naměko. Jaký je ten Ravens šikovný chlapec! Jaká je ta Trepena roztomile roztržitá! A hlavně, jaký je Diren rozhodný a schopný král a šťastný manžel a otec!  Nejdůležitější informací, kterou Trsuah přinesl, bylo, že další bedna se zbraněmi nedorazila, ani jiná provokace se zatím nevyskytla.

Janis došel k názoru, že s ohledem na nejistou politickou budoucnost na Robustue by bylo pro Wonodena a jeho rodinu lepší odtamtud vypadnout. Až nad ránem, když ležel v posteli a civěl do stropu, si vzpomněl, s jakým rozhořčením mu matka popisovala příběh jakési mocí opilé bohyně, která jen z čisté závisti veřejně popravila svého bratra za to, že bez jejího vědomí diplomaticky jednal s jinými panovníky, i když tím zachránil říši před zničením. Dokonce prý ta bohyně vydala výnos, ve kterém se zavázala, že vyhladí všechno bratrovo potomstvo. Až z dnešních nových souvislostí si Janis dosadil, že Grewina mluvila o Assi-Sioně. Možná, že by matka mohla mít pro Wonodenovu rodinu pochopení - mohla by jim poskytnout azyl. To nutně předpokládalo tichý souhlas Tyneona a Senedy. Seneda je sice výstavní mrcha, ale své poslání ochránkyně rodiny bere docela vážně. Jo, to by mohlo zabrat.

Trsuahovi o tom zatím neřekl, usoudil, že ho nebude zbytečně znervózňovat.

„Na dnešní večer si nic neplánujte, pánové,“ upozornila je Tahara cestou k obědu. „Na Robustuu dorazil ten nejzábavnější recitátor a žertéř v metaprotoru! Vždycky přijde s něčím novým! Minule nám předvedl úplně novou verzi Krvavé svatby mizeonského boha Rafedaxarra a Dárkyně života. Znáte přece ten tragický příběh. Ale náš génius to pojal poněkud veseleji.“ Tahara si zamnula ruce a uličnicky se rozesmála. „Uvidíte, že se vám to představení bude líbit.“

„Když to tvrdíte vy, madam, vůbec o tom nepochybujeme,“ zapředl úlisně Trsuah.

Janis se na něj přes Tahařinu hlavu posměšně zapitvořil. „Jak se ten vyhlášený dramatik jmenuje, madam?“ zeptal se, aby řeč nestála.

„Smesmech,“ zatrylkovala vesele Tahara. „Bůh Dobré nálady a her z Tenerisu. Už jste o něm slyšeli?“

„Ó, jiště, že ano!“ rozzářil se nadšeně Janis a hodil po modrákovi zlověstným úsměvem. Jeho srdce se prudce rozbušilo. Konečně příležitost toho slizkého hajzlíka rozcupovat na kusy. „Kdo by neznal jeho dramatizace, kdo by neslyšel o jeho živých obrazech? A co teprve pověstná uvítací aranžmá v jeho rezidenci v Jingivonu? A taky se angažuje v chovu draků, že?“

„Znáte mistra osobně, pane Ahrene?“ zajímala se Tahara.

„Bohužel,“ zachmuřil se Janis, „zatím jsem to potěšení neměl. Doufám, že mě představíte.“

Tahara se zapýřila. „Ale jistě. A nebudete čekat dlouho, protože mistr bude na obědě.“

„Pořád říkám, milostivá,“ hřímal Smesmech a vidličkou s napíchnutým kusem pečeně mával nad hlavou, „že maso je základ a všechny ty nové stravovací trendy by se měly zakázat! Kupříkladu takoví vegani z Bredeonu. Vždyť je to na pováženou! Když tam sežerou všechny rostliny, nezbude smrtelníkům a ewoui žádný kyslík k dýchání…“

 

Kolem stolu se přehnala vlna smíchu. Janis s Trsuahem alias Ahren s Kenisem se smáli ze všech nejvíce, a radostně se plácali po pažích, čímž se na Robustue dávalo najevo nadšení. Jedině Wonoden s Hassirianem a Ginianem svými až okatě znuděnými výrazy všeobecnou rozjásanou atmosféru kazili. Janis se rozhodl, že je za to bude mít raději.

Smesmech vypadal stejně jako před dvěma lety, když se s ním Janis naposledy viděl. Bylo to těsně po tom, co posbírali krenevy ze všech panovnických dvorů Tenerisu a soustředili je na louce u lesa a postavili tam první dům. Tehdy byl zrzavý bůh žertíků oblečený v kostkovaném saku a pruhované košili, zatímco dnes měl na sobě černou blůzu s bílými puntíky. 

Janis se držel v klidu, ale vnitřně běsnil. V duchu si barvitě představoval, jak toho darebáka zadupává do země. Za to, co udělal Cinetovi, i za to, co před lety způsobil jeho rodině. To on otevřel bránu sůsům, dal zavraždit Hachena a Eudora, a nechal vypálit Grenedon… Nebylo pochyb, že kdyby měl Smesmech jen chabé ponětí, že tu na Trajanise narazí, zdálky by se Robustue vyhnul. Jenomže on to vědět nemohl, protože Trajanis tu oficiálně není. Zatracená Aliance.

Pak Janis konečně zaznamenal absenci Eryn. Tolik se soustředil na Smesmecha, že si její nepřítomnosti zpočátku nevšiml. Snažil se tím nezabývat. Proč taky? Jenže, ať dělal, co dělal, vrtalo mu to hlavou stále víc.

Po večeři Janis přežil, když jeho a Trsuaha Tahara Smesmechovi představila. Při komunikaci důsledně hrál suchopárného archiváře. Jeho nejapné odpovědi Smesmecha naštěstí brzy znudily a bůh se posunul jinam.      

Teprve pak se mohl Janis zaměřit na Wonodena. „Princezna tu dnes není?“ zasyčel. „Proč?“

Wonoden zakoulel očima. „Vypravila se za Trajanisem.“

„Cože?“ vyděsil se Trsuah, který se Janisovi přilepil na paty. „Kam?“

„Na Teneris,“ řekl Wonoden a mávl rukou. „Žádný strach. Eryn je zkušená cestovatelka a tenerisský systém zná jako své boty.“

„A můžete nám prozradit, kapitáne, proč se vydala Trajanise hledat právě na Teneris?“ zeptal se opatrně Trsuah, zatímco Janis zaraženě mlčel.

Wonoden unaveně potřásl hlavou. „To byste ji museli znát. Eryn prostě miluje odkrývání záhad. Zaujaly ji ty žluté květiny, které jste věnovali Jadvině k narozeninám. Má za to, že přesně takové viděla v zahradě Trajanisovy matky, bohyně smrti Grewiny, když u ní byla s vílou Ordanou na svačině. Je to sotva půl roku. Vydedukovala, že ty květiny pro Jadvinu vám dala buď Grewina nebo to udělal Trajanis. Tím pádem došla k závěru, že by Trajanise u matky mohla najít.“

„Kdy?“ vybafnul Janis tak ostře, až se k nim dámy srocené kolem Smesmecha otočily a pohoršeně stiskly rty. Ovšem Janis na jejich kárání zvysoka kašlal. Takový průšvih! Tolik by nevadilo, kdyby Eryn matce vyzvonila, že se kavanští archiváři znají s Trajanisem. Mnohem horší bude, když Grewině prozradí, že to vlastně nejsou archiváři, ale agenti Aliance. Potom si to dá Grewina dohromady a nedej Perweon, aby se o tom zmínila třeba Emdewonovi nebo Eryx. Za chvíli by to věděla celá Tenerisská soustava…a dříve či později i celý Leno-o-win. Za zpackanou misi a prozrazené inkognito hrozí agentům minimálně deset měsíců basy.  

„Co prosím?“ nechápal Wonoden.

„Kdy tam odešla?“ zasyčel Janis.

„Před večeří,“ zněla odpověď.

Janis si vyměnil vyděšený pohled s Trsuahem. Už ztratil více než hodinu! Ale třeba nebude Grewina doma. Touto dobou ráda plave v Plamenném moři. S trochou štěstí najde Eryn bloumat po zahradě, a ještě stihne zabránit nejhoršímu. „Já se teď omluvím, kapitáne,“ řekl Wonodenovi. „A vy, sire Kenisi,“ obrátil se na Trsuaha, „si hezky užijte ten Smesmechův špektákl.“