Vykladač III. - Slzy netrebů - 35. kapitola: Pálení mostů
Dělo se toho tolik současně, že se Trajanisovi točila hlava. Stěžovatelé chrlili na Aderawena a Razziela jeden dotaz za druhým, a ti dva na střídačku odpovídali, zatímco Igor tam jen stál a zůstával až nepřirozeně zticha. Jeho postava zahalená černými křídly působila jako stín vržený hrozbou. Oči upínal někam k protilehlé zdi, jeho hrudník se pravidelně zvedal a klesal, paže mu klidně visely podél těla. Na první pohled působil První téměř uvolněně, přesto si byl Janis jistý jeho připraveností znovu zabíjet. Janis s Igorem strávil několik hodně intenzivních dní, ale až teď konečně měl příležitost ho vidět v jeho nejděsivější podobě.
„Všechno, co Aderawen řekl, je pravda,“ pokračoval zatím v proslovu Razziel. „Můžeme to doložit nejnovějšími nahrávkami princezny Eryn, které vám zde předloží tajemnice Alkena. Uslyšíte i svědecké výpovědi, které přednesou agenti Kendrick, Kaebi, Hedis a koordinátor Jeroným.“
Igor dál cudně mlčel, jen občas potvrdil již řečené přikývnutím.
Janis se ani při nejlepší vůli na ně nemohl soustředit, protože do jednoho ucha mu štěbetala Grewina, do druhého Eryn a zpovzdálí si ho měřil ne zrovna vlídně naladěný Zmar. Zaťal zuby a vyrazil k němu odhodlaný požádat o Eryninu ruku.
Jenže Zmar promluvil dřív. „Nejsi pro ni žádná extra výhra,“ procedil skrze zuby. „Jednu dceru jsem díky Alianci už ztratil. Nechci přijít o tu druhou.“
„Žádám vás jako svobodný muž, sire,“ hájil se.
„Aliance mě vyřadila. I kdyby mě chtěli zpět, já se vracet nehodlám. Chci Eryn a chci s ní mít děti. Je mi fuk, kdo bude kralovat Robustue. Ať to bude Ginian nebo Eryn, nebo třeba oba dva, ochotně je podpořím. Já sám takové ambice nemám, ale dokážu je pochopit.“
+++
Opíral se o kmen staré pokroucené slivoně a vzhlížel k hnízdu na jabloni.
Byla v něm tři zeleně kropenatá vajíčka, jejichž matka v posledních zbytcích podvečerního světla lovila drobný hmyz mezi rybízovými keři. Tady na Grewu všechno plynulo v souladu s přírodními cykly. Cvrčci schovaní mezi stébly trávy cvrkali. Bzučící včely se houfně vracely k česnům dřív, než zapadne slunce. Nad korunami stromů tichounce přeletěla sova. Ze všech stran to dýchalo důvěrností a bezpečím. I ten včelín pobitý starými prkny, ze kterých se loupaly šupinky temně zelené barvy, vypadal stejně jako v den, kdy sem Janis přišel poprvé. Nic nenasvědčovalo, že svět byl jen krůček od zkázy.
Podíval se skrze přečnívající větve k matčině vile, jejíž okna zářila zlatým světlem. Utekl do zahrady hned po tom, co se objevila Seneda a prohlásila: Však jsem to říkala hned, že princezna Eryn je pro něj ta pravá!
Janisova mysl byla roztěkaná a emoce rozjitřené. Zítra se žení s Eryn. Skutečně se to stane. Zmar, Klarisa i Alkena pochopili, že proti tomu nic nezmůžou. Raději souhlasili, než aby se museli dívat, jak se Eryn vzdává vyhlídky robustuanského trůnu a následuje Trajanise na jakýsi zapadlý satelit tenerisské soustavy.
Eryn by to skutečně udělala, tím si byl Janis jistý. Ale on to po ní nechtěl. Zvlášť ne po tom, co se Ginian robustuanského trůnu vzdal a odstěhoval se ke krenevům na Vress, aby jim pomohl budovat Nový Trajanis. Vždycky mě štvalo, že jsem předem z nástupnictví vyřazený, přiznal se Janisovi Ginian. Teprve, až jste změnili zákony a až mi Eryn nabídla, že si ten trůn můžu vzít, jsem zjistil, že ho vlastně nechci. Takže povinnost chopit se robustuanského trůnu připadla Eryn a Janise čekala kariéra prince – manžela, což mu nijak nevadí, protože jde o to, že bude mít Eryn.
Od bouřlivého jednání na Ok-Sawonu uplynuly tři dny. Hned poté, co mu Zmar nepříliš ochotně dceru přislíbil, se Janis s Eryn rozloučil. Sbalil Grewinu a přenesl ji na Grew, protože matka byla z výbuchu na cizím světě oslabená a nutně si potřebovala odpočinout. Sám se vypravil na Robustuu za královnou. Klarisa s kyselým výrazem prohodila, že už bylo, krucinál, načase. Oznámila mu, že už jí Eryn všechno řekla a že svatba bude pozítří přesně v poledne v chrámu Kahalei. Pozvánky už jsou rozeslané, tak ať se dostaví včas.
Ten brzký termín jej poněkud zaskočil. Štvalo ho, že s Eryn se vůbec nesetkal. Klarisa mlela cosi o tradicích a ujistila ho, že nevěsta je v pořádku, a právě teď se v chrámu Kahalei duševně připravuje na roli vdané ženy. Mírně nerudný seběhl z trůního sálu na nádvoří, aby se přenesl na Grew, ale v té chvíli narazil na Wonodena s Ginianem. Oba se právě vrátili z ok-sawonského jednání. Plni dojmů vyprávěli, jak to dopadlo.
Sněm ex-post odsoudil Tanasiho a Anearu za voluntarismus a spiknutí a veřejné ohrožení. Igorovi byla udělena výtka za to, že si jejich pochybení nevšiml včas. Byl podmínečně sesazený z postu Prvního a dostal za úkol do týdne navrhnout další dva agenty k doplnění Triády. Pokud nominanty sněm potvrdí, může Igor v Triádě zůstat. Jako Třetí. Měl jsi vidět, jak se equiziánec kroutil! Smál se Wonoden. On a Třetí? On, který byl odjakživa První? Vrčel, že s takovou se spíš přidá k dřevorubcům na Lemedoe. Rex s Rafedaxarrem a Zmarem a Direnem mu dali nůž na krk. Buď bude dál pracovat pro Alianci, aby napravil ten bordel, nebo ho postaví před soud za to, co nepřímo zavinil…
Při představě, co takové podmínky pro samolibého a arogantního Igora znamenají, se ani Trajanis neubránil smíchu. Přesně takový výsledek Igorovi přál. To by se mu tak líbilo, prásknout do bot! Jenom ať se holoubek pěkně snaží a dá organizaci zase dopořádku. Při té příležitosti se Janis přistihl, že už nepokládá Alianci za stělesnění všeho zla jako dřív. Pochopil, že Aliance je do jisté míry užitečná, ale stejně jako v každém mechanismu, to i v ní občas zaskřípe.
Zšeřelou zahradou se líně blížily čtyři postavy. Cinet, Kerris, Mrrau, Weyna a Neceom. Janis byl rád, že je tu má a že ten poslední večer mládeneckého života nezůstane sám.
„Už se můžeš vrátit, Nisi,“ ušklíbnul se Neceom.
„Takže je pryč?“ ujistil se. Věděl, že Neceom má na mysli Senedu, která se jako obvykle vloudila na Grew bez pozvání.
„Tvá matka se jí zbavila rychle,“ řekl líně Mrrau. „Stačilo se zeptat na to, co teď dělá slavný dramatický umělec Smesmech. Než aby Seneda přiznala, že její drahý synáček je momentálně na útěku, raději se odporoučela.“
„A my můžeme pokračovat!“ zatrylkovala Weyna.
„Jsi na řadě s rozdáváním,“ připomněl svým obvyklým decentním způsobem Cinet.
Vrátili se do Janisových pokojů a pokračovali v zapíjení svobody. Hráli dohomon, smáli se Neceomovým vtipům na adresu jeho božského šéfa Mreona. Eryn s Cinetem se nezapomínali hádat o jakoukoliv prkotinu. Mrrau to štiplavě komentoval. Janis se cítil dobře, i když mu tu chyběl Trsuah. S Direnem a Trepenou se uvidí zítra na Robustue a Trsuah se za ním snad zastaví, jakmile se vrátí z mise.
„…nechala svoje démonky roztahat všechny ty záclony po louce a ukecala Mreona, aby na ně zapršel. Jenže, jak asi tušíte, obyčejná dešťová voda na ty očouzené záclony nemohla stačit. Po dešti nejenže dál smrděly mastným kouřem, ale ještě byly od bláta. Seneda začala ječet, že jí to Mreon udělal schválně.“ Neceom se odmlčel a dodal: „Jako kdyby Mreon věděl cokoliv o praní.“
„Je legrační, že Seneda neví nic o praní,“ poznamenal poťouchle Janis. „Odjakživa si přece zakládá na své znalosti životních návyků smrtelníků. Ona, bohyně rodinného krbu.“
„Kdo myslíte, že jí ten sklad zapálil tentokrát?“ řekl zamyšleně Cinet. „Dřív to bylo jasné. Dělal to Diren. Ale teď je Diren pryč a má úplně jiné starosti.“
„I kdybych o tom něco věděl,“ broukl s mazaným úsměvem Neceom, „nechám si to pro sebe, promiň.“ Podíval se na Janise a zahrozil prstem. „A ty, Vykladači, pokud něco tušíš, však my víme jak, si to taky nechej pro sebe.“
Janis se rozesmál. Na to, aby se dopídil, kdo s železnou pravidelností zapaluje tetince Senedě záclony, nemusel chodit pátrat mezi pravděpodobnostní linie. Pachatelem je buď Weyna nebo Vivon. Ale vážně je lepší to nevyslovovat. Jeden nikdy neví, kdo kde poslouchá.
+++
Kdosi hlučně zabušil na dveře a následně vtrhl dovnitř.
Objevil se Igor ab Niruvien a bez pozdravu na Janise vyjel: „Co to má znamenat, Trajanisi? Ty, že se ženíš? To jsme si nedomluvili!“ Equiziánec byl v obvyklé formě a oblažoval nevolí všechno kolem do té míry, že se Kerris přitulila k Cinetovi a ten ji konejšivě objal.
„Nepamatuju se, že bychom nějak řešili mou budoucnost, sire,“ odpověděl škrobeně Janis.
Igor se podíval na zaražené hosty, otráveně si odfrknul a svezl se na volné křeslo. „Ale já tě…, sakra…, potřebuju. Musím udělat probírku. Chci vědět, kdo jaké špinavosti ututlal. Třeba ty incidenty na Dervosu. Assi-Siona musí konečně dostat přes prsty.“
„Dostanete ji za to, že dala zavraždit Ginianova otce, prince Siora,“ řekl pohotově vykladač. „Chtěla ho pro sebe, ale on dal přednost Klarise. Tak si počkala pár desetiletí. Pak si zahrála na děvče v nesnázích. Tajně Siora poprosila, aby jí pomohl odchytit Launu, kterou ovšem předtím s pomocí koordinátora Wena-Tona, tehdejšího velitele na Truo-fi, na Dervos nalákala. A Sior polichocený její důvěrou v jeho schopnosti jí naletěl a nechal se sežrat. Teprve potom ztropila Assi-Siona povyk a oznámila tu „nešťastnou náhodu“ Alianci. Wena-Ton odpřísáhl, že Launin útěk zapříčinilo materiálové poškození klece vlivem tektonických otřesů. Bodejť by přiznal, že Launu pustil on sám, když ho Assi-Siona vydírala jeho kontakty s vahanským generálem Prefem. Výsledkem je, že Assi-Siona zavražděním prince Siora hrubě zasáhla do mocenských poměrů cizího světa a …“
„Jak to víš?“ vybafnul Igor.
„Nevím,“ vyděsil se. „Nevím, jak to vím.“ Zmocnila se ho panika. Zase brouzdal pravděpodobnostními liniemi! Nechtěl to dělat. „Přiletěla vrána, sedla do trní,“ recitoval. „Přiletěla druhá, sedla vedle ní. A ta třetí na špičku, zazpívala písničku. Přiletěla vrána, sedla do trní, přiletěla druhá…“
„Co to dělá?“ obrátil se Igor na Cineta. „Proč recituje Trepeniny říkanky?“
„Recituje svoje říkanky,“ řekl dotčeně Cinet. „To on je Trepenu naučil, aby odklonila puzení věštit.“
Igor k drmolícímu Janisovi přiskočil, drapnul ho za ramena, zatřásl s ním a zařval: „Přestaň blbnout, Trajanisi! Chtěl jsem tě jako Druhého do Triády! Aderawen by byl První, ty Druhý, já Třetí.“
„Vyber místo mě Alkenu,“ odsekl. „Její Q se přemění až za tři sta padesát dva let, tři měsíce a šest dní. Do té doby bude ochotná být v Triádě Druhou.“ Zaúpěl, když mu došlo, že vrány v trní nepomáhají. Alespoň se Alkena dozví, kdy přesně se její manžel vyláme ze skal.
„Je to tvoje poslední slovo?“ dorážel Igor. „To chceš po zbytek života stát za zadkem robustuanské královně? Víš, jak to na Robustue chodí, když jsi chlap? Ženské tě nenechají nosit meč, aby ses nepoškrábal!“
„Však já už si nějak poradím,“ trval na svém. Zhluboka si povzdechl a přijal sklenici s vitrrexem, kterou mu podala Kerris.
