Vykladač III. - Slzy netrebů - 28. kapitola: Zabíjení věštců nepomůže
Janis listoval plastexovými stránkami, civěl na tabulky s čísly a kódy, které mu nic neříkaly, a horečnatě zpytoval paměť. Věděl, že neexistuje způsob, jak by se na jednání s Triádou mohl více připravit, ale přesto měl pocit, že na něco důležitého zapomněl. Měl se snad rozloučit s Direnem a Trsuahem? S matkou? Měl poslat poslední sbohem Eryn? Neceom by jeho dopisy spolehlivě doručil. Janis ale žádné vzkazy na rozloučenou posílat nechtěl, protože to by znamenalo, že už předem počítá s porážkou. Takže, co jiného měl udělat a neudělal? Zaklapl knihu a roztržitě se rozhlédl kolem.
Alkena cosi psala, Kendrick s Razzielem a Aderawenem o čemsi tiše diskutovali. Janis zastříhal ušima, když zaznamenal, o čem je řeč.
„Bylo jí sotva dvanáct,“ řekl Razziel. „Takový konec si nezasloužila. Ale je pravda, že všechny události, které předpověděla, se splnily.“
„Prostě mám stran té věci pochybnosti,“ zamumlal Kendrick. Oči se mu leskly a čelisti měl zaťaté, jako kdyby to téma bylo pro něj bolestné.
„Myslíš, že ji Tanasi zlikvidoval omylem?“ podivil se Razziel.
„Jde o tu poslední věštbu,“ procedil mezi zuby Kendrick. „Tu, co se týkala Kavanu, však víte. Prostě mi připadá divné, že se ta událost splnila až po tom, co Tahara zemřela.“
„To ještě nic neznamená, Keny,“ ozval se Aderawen. Tentokrát z jeho hlasu čišel upřímný smutek. „Předpokládejme, že byla opravdu silným prorokem. V tom případě by ji smrt nezastavila. Ještě zaživa by dokázala vazby v Pravděpodobnostním poli natolik zpřeházet a zafixovat, že by se pak budoucnost naší reality odvíjela přesně podle její vůle. Bez ohledu na to, zda by byla v době naplnění proroctví naživu či ne.“
„O kom to mluvíte?“ vyrušil je Janis.
Všichni tři se k němu otočili a zírali tak vyčítavě, že skoro litoval, že něco řekl.
„O Taraně Assi-Sioně, vnučce dervosské královny,“ ozval se škrobeným tónem Aderawen.
„Když jí byly čtyři roky, předpověděla, že až zemře, svět se začne hroutit. Nikdo tehdy nepoznal, že jde o věštbu, ačkoliv u dítětě nesmrtelné rasy vypadala slova o vlastní smrti divně. Za několik let předpověděla výbuch supervulkánu na Iostaně a potom zrození vířivého běsa na Klebesu. To už dívčini rodiče pochopili, že mají problém, ale podařilo se jim to ututlat. Pak se nechtěně jakýsi sluha podřekl před královnou. Assi-Siona se rozhodla vnučku pohlídat. Naneštěstí byla i u toho, když Tarana předpověděla vykoupení tenerisských krenevů z otroctví.“ Aderawen se křivě usmál. „Samozřejmě mluvila i o tobě. Nazvala tě: Ten, co prolamuje hranice. Assi-Siona neváhala a udala svou vnučku Alianci.“
„Chceš říct, že Assi-Siona,“ zavrčel Janis, „zamordovala členku vlastní rodiny, jenom aby měla kladné body u Aliance?“
„Takové věci přece dělá běžně,“ prohodil mdle Aderawen.
„Tanasi si pro Taharu přišel osobně a mě vzal tehdy sebou,“ převzal vyprávění Kendrick. „Princeznina matka Teya, se s ním poprala, otce mezitím Assi-Siona stačila popravit, aby nepřekážel. Tanasi byl přesvědčený, že ta malá je prorok, ale Třetí a První s ním polemizovali. Tvrdili, že politický vývoj na Tenerisu se ubírá jiným směrem, než Tarana předpověděla a tehdejší realita jim dávala za pravdu.“ Kendrick se podíval na Janise a dodal: „V té době jsi totiž prohrál souboj na Jestřábí hoře. Smrtelníci tě postavili ha hranici. Nikdo neměl tušení, co jsi zač. Na chvíli to vypadalo, že je z toho Tahara venku. Ale potom se profláklo, že jsi napůl sahíjin. Vyléčil ses ze spálenin a příbuzní tvé matky tě přijali. Přestalo vadit, že jsi po dědečkovi krenev, protože bylo důležitější, že jsi po matce sahíjin. Nic nenasvědčovalo, že bys jako sahíjin měl potřebu v tažení za osvobození krenevů pokračovat. Pro Taharu to znamenalo naději na propuštění. Pak došlo na Tenerisu k obratu, když se ti podařilo sahíjiny zblbnout, a krenevy vykoupit, čímž se Tanasiho hypotéza, že Tahara je nebezpečná věštkyně, definitivně potvrdila. Anaera se připojila k Tanasimu a vyšetřovali pak Taranu společně.“
„Proto ta dívka… zemřela?“ vypravil ze sebe Janis. Připadal si podvedený. Rozhořčený. Vadilo mu, že tak odporná věc je spojována s ním. Teď už snáze chápal, proč se k němu Razziel s Jeronýmem na Tenerisu chovali tak zdrženlivě a polymorf Mumu přímo nepřátelsky.
„Taky si myslím, že zabíjet Taranu byla chyba,“ povzdechl si Razziel. „Vyslovila sice proroctví, ale nemusela to být právě ona, kdo budoucnost zformoval… Mohla do Pravděpodobnostního pole jen nahlížet. Jsou tu hejna dalších proroků. Trepena, její syn, ten dračí míšenec na Erektiadu…“
„Trepenu do toho netahejte,“ zasyčel zlověstně Janis. „Ta umí nutkání k věštění potlačit. A malý Ravens? Ne! Jen přes moji mrtvolu!“
„Važ slova, Vykladači,“ zahřímal Aderawen. „Kde bereš jistotu, že zrovna ten chlapec není žábou na prameni? Co když je to on, kdo manipuluje Pravděpodobnostní pole? Jistě, dělá to spontánně, ale to je přece ten nejhorší způsob! A ty, místo abys ho nechal v ochranném obalu, jsi ho pěkně vypustil do světa i s jeho nervově labilní věštící matkou. Dvě pohyblivé továrny na katastrofy!“
„Jsou neškodní!“ štěkl Janis.
„To nikdy nevíš,“ přisadil si Razziel. „Přesto jsme je po té drastické epizodě s Taharou uchránili. Tanasi byl sice zásadně proti, ale Igor s Anaerou se přiklonili na naši stranu. Přehlasovali ho názorem, že je lepší nechat si kluka v záloze.“
„Na takové ušetření vám seru!“ uzavřel debatu Janis, za což byl odměněn salvami poznámek o ignorantech od Kendricka a nesouhlasným syčením od Aderawena. Vypadalo to, že téma bylo vyčerpáno.
Ostatní se ponořili do ticha. Pak si Janis vzpomněl, že na začátku diskuse Kendrick zmínil cosi o věštbě týkající se Kavanu. Řekl: Jde mi o tu poslední věštbu. Tu, co se týkala Kavanu, však víte.
Co to může znamenat? Janis veden nejasným tušením Kendricka oslovil: „Jakou událost ta dívka předpověděla pro Kavan?“
Brůs zamával řasami. „Byl jsi dlouho mimo, jinak bys to věděl. Jedná se o návrat kavanské bohyně Tesivel.“
Janis se prudce narovnal. „Tarana předpověděla, že se Tesivel vrátí a udělala to těsně před smrtí?“ ujišťoval se.
„Jo,“ zamručel otráveně Kendrick. „Předpověděla to těsně předtím, než Tanasi nařídil, aby jí nasadili náhubek. Sakra, pořád ji vidím, jak chtěla křičet, ale nemohla. Potom ji odvlekli k Launině kleci.“
„Tak náhubek?“ zasyčel Janis. Cítil, jak se v něm začíná vařit krev. Hned si vzpomněl, jak podobným náhubkem obdařili sahíjinové Trepenu.
„Jo, a předevčírem se Tesivel vrátila,“ houknul brůss. „Takže se ta věšba splnila třicet dní po Tahařině smrti.“
Můžete se bavit o něčem jiném?“ ozvala od stolu Alkana. „Toto téma mi navozuje deprese.“
„Před třicíti dny?“ vydechl zoufale Janis. „To je blbost. Nějaká mystifikace!“
„Vyvěštila to v tentýž den, kdy zemřela. Je to přesně třicet dní,“ ozval se s potlačovanou netrpělivostí Razziel. „A předevčírem se věšba naplnila, když se Tesivel vrátila. Co se ti na tom zdá nejasné?“
„Tesivel jsem si, kurva, vymyslel!“ vyjekl Janis. „Už před půl rokem! Bylo to na Robustue. Řekl jsem o ní královně Klarise a ona tu báchorku roznesla mezi své dámy.“ Následně Janis skoprnělým agentům podrobně popsal, jak si v potřebě odklonit Klarisinu zvědavost vymyslel starodávnou kavanskou bohyni Tesivel, která nesnáší hudbu a dřímá v propasti Nohumua. Jak tu fámu ještě přiživil, když do ní přidal sektu asketických bojovníků – Tesivelitů, kteří tajně dohlížejí, aby se Tesiveliny dcery navzájem nesežraly. „To znamená, že jsem tu legendu vypustil mnohem dřív, než ji vyslovila ta dívka,“ dodal podrážděně. „Trsuah se ještě rozčiloval, že zbytečně roznáším nesmysly.“
„Muemmu na něco takového vlastně upozorňoval,“ zavrčel po chvíli ticha Aderawen. „Byl vyšetřovat, co se na Robustue semlelo, ale vrátil se naprosto nepříčetný. Prý jste ukradli Larionin pohár, zasáhli jste do vnitřní politiky Robustuy a ještě jste se pokusili falšovat kavanskou mythologii.“
„Byla to nevinná lež,“ zasyčel Janis. „Nechápu to. Ve chvíli, kdy jsem o Tesivel Klarise vyprávěl, jsem si byl absolutně jistý, že si vymýšlím.“
„Možná jsi v útlém věku vyslechl nějakého věštce, jak o Tesivel mluví a pak jsi na to zapomněl,“ ozvala se konejšivým tónem Alkena.
„Potom by Tahara byla nevinná,“ procedil skrze zuby Kendrick.
„I to je možné,“ broukl Razziel. „Fakt mě zajímá, jak tě to s tou Tesivel napadlo.“
„Jak to mám vědět?“ naježil se Janis. „Prostě jsem plácal hubou. Mohl jsem si vymyslet tisíce jiných věcí.“
„A můžeš nám prozradit,“ zapředl jedovatě Razziel, „co jiného sis v poslední době podobným způsobem vymyslel?“
„A vymýšlíš si takto často?“ dodal hrozivým tónem Aderawen.
„Co tím, sakra, naznačujete?“ osopil se na ně Janis, ale moc dobře věděl, co naznačují. Aderawen s Razzielem si myslí, že tou žábou na prameni, prorokem, který manipuluje Pravděpodobnostní pole, by nakonec mohl být on, Trajanis Eudor z Grenedonu. Sakra. Při pomyšlení, že by to mohla být pravda, ho polil studený pot. Protože to by pak mohl mít na svědomí věci ještě mnohem horší, než úředně potvrzenou justiční vraždu mladičké dervosské princezny.
„No tak, vypijte to, Trajanisi. Je to výtažek jijincových řas z Foomonu. Posilují mentální integritu. Pro bohy vašeho typu jsou bezpečné.“
Janis se přinutil zvednout víčka. Skláněla se nad ním Alkena a podávala mu hrnek naplněný kouřící zelenou šlichtou. Vonělo to jako zmoklé seno. Už tak se mu chtělo zvracet a teď ještě tohle. „Hmpf,“ zahuhňal, „děkuji, ale nemám sílu… to do sebe… vpravit.“ Seděl ve stejném křesle, které si vybral už předtím, a byl absolutně vyřízený. Hlava mu pulzovala, ruce se mu třásly.
Alkena nesouhlasně našpulila rty a zavrtěla hlavou. „Není vám dobře?“ S tupým žuchnutím dopadlo k Janisovým nohám poleno obalené drsnou kůrou. Vonělo sluncem a pryskyřicí a mezi letokruhy se leskla míza. „Renionská borovice. Její silice tlumí nevolnost,“ poznamenala. Jedním gestem špalek postavila na základnu a na tento improvizovaný stolek hrnek postavila. „Dostaňte to do sebe, dokud je to horké. Ručím za to, že se vám uleví.“
Ticho v kanceláři řvalo. Aderawen, Razziel i Kendrick byli pryč. Vyrazili ověřovat důkazy na Robustuu a na Teneris. Po šíleném oznámení ohledně Tesivel se na Janise vyřítili jako sršni. Sotva stíhal selektovat, na které otázky odpoví a kterým odolá, protože musel chránit krenevy a Trsuaha a Eryn. Nedivil se, že si chtějí jeho tvrzení ověřit, proto jim řekl všechno, co mohl.
Ne, Trsuaha vám nevydám. Historku o Tesivel si ověřte u Klarisy. I její dámy mohou dosvědčit, že ji Klarisa roznesla hned po mém příchodu na Robustuu, což bylo před půl rokem.
Ravensův úkryt vám neprozradím, ale obsah jeho věšteb by měl znát Henrex, protože je zachytil ve své síti.
Pobavilo ho, když mu řekli, že Aliance doposud neví, co malý Ravens vlastně vyvěštil. Po tom, co Direna Smesmech udal, Aliance chlapce a jeho rodiče odvlekla a vyšetřovala, ale nic z nich nedostala. A Henrex? Ten se agentům dušoval, že ty věštby dávno pustil z hlavy, protože je nepokládal za důležité. Vykoledoval si tím značné potíže u Aliance i u Tyneona.
Henrex kecal, řekl agentům Janis. Ten nezapomíná nikdy na nic. Mohl bych s ním promluvit. Řekl by mi to.
Oznámili mu, že jako vyřazeného jej na Teneris pustit nemohou. Janis tedy napsal Henrexovi dopis, ve kterém ho poprosil, aby agentům řekl pravdu. Neopomněl Pána Jámy ujistit, že jsou příbuzní jeho ženy v bezpečí. Naštěstí tu byla naděje, že Henrex žádosti vyhoví, aniž by se bál podrazu, protože s Aderawenem se znají už věky.
Takže právě teď Razziel tahá informace z Klarisy, Aderawen s Kendrickem z Henrexe a Janis trčí u Alkeny v kanceláři. Starost o matku si zatím nepřipouštěl. Tolik toho o chodu Aliance zase věděl, aby Alkeně věřil, když ho ubezpečila, že Grewina je v pořádku a většinu času prospí. Aliance si vůči matce žádnou brutalitu nedovolí. Ani ne proto, že je to civilní osoba, ale spíš z toho důvodu, že je Tyneonovou sestrou a jednou z Devíti.
Vlastně byl rád, že se zatím s matkou nesetkal. Nechtěl, aby ho v tomto stavu viděla. Cítil se jako absolutní sračka. Jako někdo, komu infonová chřipka ukradla a přeměnila tělo, ale vědomí zůstalo ušetřeno. Tělo pod vlivem infonů vraždí spoluobčany, zatímco vědomí to s hrůzou sleduje a nemůže s tím nic dělat. Jak je možné, že si ničeho nevšiml už dřív? Hlavou mu vířily vzpomínky na starý rozhovor s polymorfem Muemmu. Došlo k němu před čtyřmi lety na ambasádě Aliance v Jingivonu. Janis dal polymorfovi nepokrytě najevo, co si o Alianci a jejích intervencích myslí. Polymorf Janisovi oponoval. Vysvětloval, že Aliance do vnitřních poměrů světů zasahuje jen v případě, že se tam vyskytne faktor, který by mohl narušit rovnováhu sil v Metaprostoru. Když takový nekontrolovatelný prvek identifikujeme, snažíme se jej dostat pod kontrolu. Pokud to nezabírá, eliminujeme ho.
Pak se dohadovali kvůli Trepeně. Polymorf nazval bohyni nebezpečným monstrem, které zásahy do Pravděpodobnostního pole může způsobit katastrofy vesmírných rozměrů. Janis to bagatelizoval. Polymorf se pokusil zdůvodnit, v čem Trepenina nebezpečnost spočívá. Použil příklad z oboru tenerisských Vykladačů driftových karet, tedy z oblasti, kterou Janis důvěrně znal: Jako vykladač víte, že existuje nekonečné množství variant, kudy se může odvíjet budoucnost. To, jaká budoucnost pro tu konkrétní osobu proběhne, se dá ovlivnit pozitivním nebo negativním očekáváním jak subjektu, tak vykladače. Vaši smrtelní kolegové se při výkladu karet napojují na tu „správnou“ linii pole jen za předpokladu, že podepsali smlouvu s Henrexem, za což jim on rozšířil senzorické rozhraní. Vy jste to díky svému původu dokázal zcela spontánně beze smlouvy. Naštěstí šlo o věštby pro krátkověké smrtelníky, takže jste tím moc škody nenadělal… A taky – při užívání tak nedokonalého orakula jako jsou karty, jste prostě nemohl ani s nejvyšším úsilím docílit jednoznačné interpretace, že. Ostatně, ani obyčejní vykladači nedokáží pomocí karet interpretovat dokonale. Chrání je to před šílenstvím. Pravděpodobnostní pole by je zavalilo tolika vjemy, že by nebyli schopni je vstřebat. Karty a jejich jednoduché archetypy fungují při napojování i následné interpretaci jako filtr.
Pak polymorf Janisovi objasnil, jak rozdílný dopad na realitu má věštba činěná smrtelníky od věštby, které se dopustí nesmrtelný: Dokážete si představit, co by se stalo, kdybyste se napojil na nejpravděpodobnější linii vývoje reality i v prostředí, ve kterém se pohybujete dnes? A kdyby se vaše dotazy a odpovědi týkaly nesmrtelných? Co by z toho bylo? Není to náhodou, že všichni nesmrtelní, kteří mají podobný dar jako Trepena, jsou... do jisté míry... mentálně postižení. Když už se stalo, že vůbec existují, jejich interpretace vyznívají zmateně…
Janis pobouřeně oponoval. Trepena není mentálně postižená. Nese následky ošklivého zacházení, kterým ji oblažovala její odporná matka, bohyně Krassiona. Teď, vedle Direna, chráněná a milovaná, jenom kvete.
Polymorf na to reagoval smířlivě, stejně ale trval na tom, že Trepena je extrémně emočně labilní a stačila by jakákoliv krize a její šílenství by se vrátilo. Pak dokonce zabrousil i do hypotéz, kterými se postižení nesmrtelných věštců zdůvodňuje: V současnosti je na špici teorie, že se jedná o pojistku, kterou do nesmrtelných proroků vpravila samotná prozřetelnost. Představte si prozřetelnost jako multipolární vědomí Metaprostoru, které tímto působem uplatňuje pud sebezáchovy. Brání se chaosu. Protože přesně ten by nastal, kdybyste vy, osoba s lidskými modely chování a racionálně myslící, přesto nesmrtelná, začal znova studovat pravděpodobnostní linie v Pravděpodobnostním poli. Každá vaše předpověď, bez ohledu na morálku nebo očekávání vašich zákazníků, by se musela nutně zrealizovat. Je diskutabilní, do jaké míry by v tom hrála roli vaše vůle a je diskutabilní, co by to s vámi udělalo – přesněji, co by se z vás stalo. Prostě není žádoucí to ani zkoušet. Jestliže byste pracoval s vícero osobami, ty předpovědi by se dostaly do konfliktu. Pravděpodobnostní linie ty se totálně zauzlovaly.
Muemmu neopomněl dodat, že fenomén zasahování do Pravděpodobnostního pole je stále předmětem zkoumání (přestože později, když Trajanis k Alianci nastoupil, se dozvěděl, že veškerý výzkum na to téma byl dávno zastaven).
Janis tehdy pochopil, proč dal Tyneon všechny karty na Tenerisu zničit. Byl z toho, co mu polymorf řekl, tak rozhozený, že si slíbil, že už nikdy, nikdy, nikdy, žádnou věštbu nespáchá.
Polymorf sice prohlásil, že Janis jako Vykladač moc škody nenadělal, ale zjevně se mýlil. Jak to tak vypadá, Janis si do Pravděpodobnostního pole odskakoval, aniž by to věděl. Informace, které si odtud přitáhl, si vykládal jako výplody své fantazie. A je dost šílené, že agenti Aliance se od něj něčeho takového obávali. Prostřednictvím Kaebi Pirze ho sledovali už od Grenedonského masakru. Nebylo by divné, kdyby ho zlikvidovali hned poté, co se stal Vykladačem. Janis s novým respektem pomyslel na Muemmu. Ve světle nových skutečností pochopil, že se polymorf na Tenerisu choval docela statečně, když s ním vůbec jednal a když připustil možnost, že by Janis mohl být Alianci užitečný oproti možnosti, že je škůdcem.
Kdosi ho chňapnul za rameno a zatřásl s ním. „Už mě to nebaví, Trajanisi,“ vyrušila Janise z tragických myšlenek Alkena. „Vaše rozhraní je jeden velký bordel. Co z vás sálá, by porazilo draka. A mě začíná bolet hlava.“ Vrazila mu pod nos ten hrnek. „Okamžitě to vypijte, nebo vám to, u všech vahanských, naleju do krku!“
Neochotně poslechl. Chutnalo to hnusně, ale kupodivu se nepozvracel. Klidně by to mohl být jed, ale nebyl ve stavu to řešit. Stromista převzala prázdný hrnek, třepla rukou a poleno se poslušně odkulilo do kouta. Janis se znovu opřel do pohodlného čalounění. Chtěl zavřít oči a zapomenout, vypařit se, neexistovat. Doufal, že se Alkena vrátí ke svému stolu a dá mu pokoj, ale stromista si dřepla, položila mu ruku na koleno, pátravě se mu podívala do očí a zeptala se: „Tak co? Už je to lepší?“
Rozpačitě se podíval na její ruku na svém koleni. A pak se s ní setkal pohledem. Nespatřil v něm nic lascívního. Jen zvědavost. „Proč se o mě staráte?“ vypravil ze sebe.
Alkena ukázala na jeho krk. „Pod košilí máte talisman. Vidím jenom šňůrku, ale cítím tu sílu. Dala vám ho matka, že? Vy jste ho pak dal jedné dívce. A ona vám ho vrátila zpět, protože vás miluje a protože má o vás strach.“
Janis vykulil oči. „Odkud to víte?“
Alkena se pružně zvedla a odkráčela ke svému stolu, snad aby měla lepší výhled. „Než jsem odešla k Alianci, jmenovala jsem se Aviana Zlověstná Desátá.“
„Jste Erynina příbuzná?“ vydechl Janis. „Její… prababička?“ No to je gól! „Eryn o vás mluvila. Říkala, že jste se snažila napravit poměry na Robustue. Že jste na protest abdikovala.“ Prudce se nadechl, když si zařadil to ostatní. „Prý jste se zamilovala do quosibana.“
„Přesně tak,“ přisvědčila Alkena a křehce se usmála. „Jako královna jsem razila názor, že vládnoucí dynastie by měla být sestavována jen z lichů, stromistů a jejich míšenců. Byla jsem přesvědčená, že krev by se neměla ředit jinými vlivy. Sama jsem šla příkladem. Provdala jsem se za jediného muže, licha Tebbesiana a porodila mu šest potomků. Po třech stech letech Tebbesian podlehl infonové chřipce. Abych překonala deprese, pustila jsem se do reformy společenských poměrů, ale neuspěla jsem.“ Alkena se zaškaredila a dodala: „Musel jsi přijít ty, aby se to povedlo.“
„Máte mi to za zlé?“ vybafnul Janis.
Alkena se obrátila oči v sloup. „Poněkud to zasáhlo mou ješitnost. Ale je rozhodující, že Robustue tvá intervence prospěla. Hasirian, Seobhan, Wonoden a Eryn jsou z tebe celí pryč. No, zatímco tys bitvu s Radou vyhrál, já prohrála. Potom jsem abdikovala. Bláhově jsem si myslela, že se ostatní chytí za nos, což se nestalo. Uražená jsem odešla na Růžovou Luznou. A tam jsem se poprvé v životě skutečně zamilovala. Do muže té nejnevhodnější rasy, jakou si lze představit. Už tehdy pracoval pro Alianci. Vzali jsme se. Byli jsme spolu sotva pár let, než se přeměnil v kámen.“
„Byl to quosiban a jmenoval se Q?“ dovtípil se Janis.
Quosibané jsou téměř nezničitelní. Několik staletí žijí jako humanoidé, ale nepoměrně delší čas existují v latentní formě. Jako kameny tvoří nedílnou část světů, po kterých chodí smrtelníci. „Copak je ta legenda pravdivá?“
Vzápětí se křeslo pod ním vzepjalo a bác!
Shodilo Janise na zem. Zaraženě se vzepřel na rukách a kolenou, zvedl hlavu, zíral na ten kus nábytku a snažil se pochopit, co se to stalo. Křeslo vypadalo naprosto stabilně. Na vině musí být podlaha, která se pod křeslem vyboulila, jako kdyby byla z gumy.
„Q ti takto naznačuje, že je velice naživu,“ ušklíbla se Alkena.
„Aha,“ hekl Janis. „Vy a tato budova jste manželé,“ zablekotal. „Promiňte, se že ptám, vážně se nechci nikoho dotknout, ale není to trochu komplikující? Pro vás oba? Jak to můžete snášet, když v tom smyslu, na kterém záleží, spolu být nemůžete?“
Alkena teatrálně rozhodila rukama. „A kdo tvrdí, že spolu nejsme?“
„Aha,“ hekl. Nevěděl, co si o tom myslet, tak raději zůstal zticha.
Stromista se zamračila a řekla: „Ale vraťme se k Eryn. Její posedlost tebou ji může zničit.“
Janis se trpce usmál. „Neřekl bych, že je to zrovna posedlost.“
Prásk! Alkenina subtilní pěst udeřila do stolní desty. „Ale je.“ Vstala a zlověstně se usmála: „Moje pravnučka tě miluje. Absolutně a nenapravitelně. Sama mi to řekla. Jsem ta poslední, která by jí chtěla bránit ve štěstí. To ale neznamená, že její volbu schvaluji. Eryn je přímo stvořená, aby vládla Robustue. Ale teď se řítí do katastrofy, protože se zamilovala do „nesprávného“ muže, kvůli kterému je ochotná dělat šílené věci. Jako třeba zneužívat toho, co jsem ji naučila. Spoléhat se, že ji neohlásím, když krade žezla. Kdyby ji v těch laboratořích chytili, ani já bych ji nemohla zachránit.“
„Přísahám, že jsem neměl tušení, že se tam chystá,“ řekl skřípavě Janis. „Kdybych to věděl, nikdy bych…“
„Nikdy bys jí to nedovolil?“ skočila mu do řeči a její rysy ztuhly do nelítostné masky. „Ale prosím tě!“ štěkla. „Zatímco ty jsi posedlý politikou, ona je posedlá tebou! I kdyby ses na hlavu postavil, ona by stejně udělala, co by chtěla! Byla by přesvědčená, že koná v tvém zájmu. Na sebe by se neohlížela. Zamilovaná žena je nebezpečnější a mnohem zákeřnější než zamilovaný muž. Jde přes mrtvoly. Tos nevěděl?“
„Nejsem posedlý politikou,“ ohradil se.
Alkena se skepticky ušklíbla a podala mu prázdný list skutečného papíru. „Chci, abys udělal, co je správné,“ řekla. „Napiš jí, že je mezi vámi konec. Přiznej se, žes ji jen využil. Žes ji nikdy nemiloval. Jedině tak ji ochráníme před ní samotnou.“
„Myslíte, že se zatvrdí a snáz zapomene? Že pak přestane vyvádět sebevražedné kousky?“
„Uděláš to?“
„Ne,“ odsekl. „Natahujte si mě na skřipec, smažte mě v oleji, ale ne. Když jsem odcházel z Robustuy, napsal jsem jí přesně takový dopis, jaký po mně chcete. Chtěl jsem, aby si myslela, že pro mě nic neznamená. Lhal jsem, abych ji ochránil, ale zranil jsem ji i sebe. Víckrát už to neudělám.“
„Uvědomuješ si, že už ji tak jako tak nikdy neuvidíš?“
„To nemůžete nikdy vědět najisto,“ zahučel. Tvrdá realita na něj zase udeřila.
„Máš představu, co tě čeká, jakmile se o tvém věštění dozví Triáda? Pokud tě hned nehodí Launě, budou tě držet v bizárovém kokonu celá staletí. Bylo by pro Eryn lepší, aby si myslela, že nestojíš za záchranu. V opačném případě udělá cokoliv, aby tě dostala zpět. Tobě nepomůže a sebe zničí. Přemýšlej o tom.“
Janis stiskl rty a natáhl se po svazku sunnisenských technických norem. „Celý život jsem dělal šaška větším pitomcům, než jsem byl sám a celý život jsem lhal. Ale Eryn lhát nebudu. Je výjimečná. Pro mě je jedinečná. Mějte si mě klidně za blázna, ale já se předem vzdávat nehodlám. Dokud dýchám, máme s Eryn naději.“
Alkena nesouhlasně potřásla hlavou. „Jsi naivní a nezodpovědný! Budou tě vyslýchat. Budou se tě ptát, jak jsi to žezlo získal.“
Jízlivě se usmál: „Já už si něco vymyslím. Žádný strach.“
