Vykladač III. - Slzy netrebů - 27. kapitola: Sázka na drzost
Vykročil z portálu přímo před budovu Q. V skleněných stěnách okolních věžáků řídce roztroušených v nudném šedivém terénu se matně odrážely paprsky vzdálené hvězdy. Po chodníku se šinuly dvě BJ z čistící sekce, jinak tu bylo pusto. Janis se zatahal za lem decentního šedivého saka z baziliščí kůže a zkontroloval holínky.
Leskly se, jako kdyby šel na svatbu, což mělo svůj důvod. Uspěje jedině v případě, bude-li působit sebevědomě. Zaklonil hlavu a vzhlédl k centrálnímu vstupu, který se nacházel v úrovni dvacátého podlaží. Neměl pochyb, že ostraha správní budovy už jeho příchod zaznamenala. I kdyby si to teď rozmyslel a chtěl si otevřít nový portál někam na Krevendis, neprošlo by mu to. Vyletěl na rampu a zamířil k bráně, zatažené letannatovou membránou. Jakmile na ni položil ruku, nehlučně se rozpustila, což bylo důkazem, že jeho oprávnění ke vstupu ještě nezrušili.
Rozlehlým prostorem uvnitř recepční haly se s tichým sykotem proháněly mihotavé poštovní fantómy a občas se zlatě zablesklo, když prostorem proletěl wemur. Vlastně to bylo docela příjemné. Klima prosycené šepotáním, hudebními akordy a kovovým skřípáním evokovalo prostředí, ve kterém se přičinlivě pracuje. Rozjasněná závratnost rozměrů vnitřního prostoru s rozmlženými konturami v dálce působila dráždivým a osvěžujícím dojmem současně.
Kráčel směrem k recepčním konzolím, kolem kterých se poflakovali agenti čekající, až od nich živí i neživí dispečeři převezmou hlášení, nebo až je nasměrují do kanceláří koordinátorů. Jak se přibližoval, stále víc obličejů se k němu otáčelo. Měl chuť se poškrábat na nose, na hrudníku, na pažích. Od náporu cizorodé magie ho svědilo celé tělo. Dříve, než dospěl k šéfové směny trůnící za konzolí na vyvýšeném podiu, se od skupiny čumilů oddělila trojice agentů a kráčela mu v ústrety. Obklopili ho a nasměrovali k vitrínám s expozicí artefaktů zaniklých kultur Metaprostoru, která měla agentům připomínat, proč byla Aliance vlastně založena. Ocitli se poněkud stranou od nažhavených čumilů, přesto dostatečně blízko, aby mohla ostraha zasáhnout.
.jpg)
Razziela Arci-Quinna Janis poprvé potkal ještě na Tenerisu, toho druhého, brůssa s jantarovýma očima, znal jen z letmého rozhovoru v posilovně. Jmenuje se Kendrick a je v nějakém příbuzenském poměru s Dewi-tanem, bratrem Cinetovy manželky Kerris. Toho třetího neznal vůbec. Byl to typický voják. Měl ostře řezané rysy, šedé oči, panovačná ústa a vlasy stažené do hladkého culíku. Na sobě měl strohou černou uniformu pilotů, na levém předloktí označenou kovovým jako dětská dlaň velikým emblémem tří zalomených blesků, naznačující, že tentýž znak má vyražený přímo v kůži pod rukávem. To jej řadilo do skupiny dvanácti nejvýše postavených koordinátorů a černý kamínek blýskající se v jeho uchu to potvrzoval. Mhouřil oči a zatínal pěsti. Vypadal jako experimentátor stojící nad pokusným objetem, váhající mezi pitvou a vivisekcí.
Janis potlačil nepříjemné mrazení a ukázal prázdné ruce. „Nepřišel jsem bojovat. Jsem tu dobrovolně. Potřebuju mluvit s Triádou.“
Koordinátor vytřeštil oči. „Děláš si srandu?“
„Přišel jsi, protože máme tvou matku,“ ozval se mrtvolným tónem Razziel.
„Samozřejmě, že ano,“ odsekl. „Ale mám i další důvody. Pokud nic neuděláme, zemřeme všichni včetně ní. Takže si myslím, že…“
„Jsi vyřazený!“ vyprskl koordinátor. „Nezasloužíš si, aby se s tebou někdo zbytečně zdržoval.“ V jeho ruce se náhle objevil feentexový paprskomet. „Toto je dvoufázový model,“ zasyčel hlasem jako z hrobu. „Jeden prudký pohyb a odříznu ti nohy i ruce. Stejně už je nebudeš potřebovat.“
Exemplář podobného typu Janis viděl v nedobytné krepponové vitríně na střelnici. Dvoufázové modely paprskometů vyvinuli zbrojaři na Vahanu. Feentexové paprsky zničí každého živého tvora prosyceného interní magií. Rozklad těla začne v místě zásahu a pokračuje totálním rozpadem. Tato zbraň je jiná, protože nezabíjí, jen trvale mrzačí. Pažba je dutá a obsahuje dvě nádrže. První obsahuje klasické feentexové fluidum, v té druhé je inhibitor. Feentexové paprsky tělo v místě zásahu rozpustí a inhibitor vzápětí rozklad zastaví. Zasažený nesmrtelný není schopný se vyléčit, ale ani umřít. Než aby se po světě plácal s trvalou dírou v břiše, s polovinou obličeje nebo s pahýly místo končetin, žadoní o smrt. Kdyby Janis chtěl, ještě by mohl použít kreativní schopnosti a hlaveň paprskometu roztavit, ale tím by jen vyprovokoval k zásahu ostatní.
„Tvou matku propustíme,“ pokračoval ten s náušnicí, „až nám řekneš, jak ses k tomu žezlu dostal a kam jsi zašantročil starorodé z Tenerisu. A potom tě čeká jednosměrná cesta k Launě. Teď tě odvedeme do vyšetřovny a…“
Janis moc dobře věděl, že vyšetřovna by byla jeho konečná. I kdyby zpíval jak kavanská subreta, stejně ho následně nadopují cihusem a jinými svinstvy, jenom aby si ověřili, že nelhal. Nesmí prozradit Eryn, takže by musel lhát a oni mu neuvěří. Udělali by mu z mozku smaženici. To jim nesmí dovolit. Co se týká Razziela a Kendricka, vždycky měl spíš pocit, že by si s nimi dokázal porozumět, kdyby ovšem v organizaci odsloužil pár let a vymanil se tak z kukly vyjukaného eléva. Teď se ale tvářili, jako kdyby ho nikdy neviděli. Jenže to jim žrát nebude. „Sire Razziele,“ obrátil se na Razziela. „Přiznávám, že jsem to žezlo odnesl a dal ho krenevům, ale proč se v tom plácat? Máme důležitější starosti. Nevím, co Aliance plánuje dělat s Únavou, ale jsem přesvědčený, že právě krenevové by v té věci mohli pomoct. Jejich tvořivé schopnosti mnohonásobně převyšují nadání jiných ras a...“
„Nabízíš nám své příbuzné jako otroky?“ zhrozil se Kendrick. „To je ubohé.“
„Samozřejmě, že ne!“ ohradil se rozhořčeně Janis. „Přesvědčil bych je, aby se zapojili dobrovolně. Záchrana našich civilizací je přece i v jejich zájmu. Pokud by došlo na evakuaci, dokázali by posunovat celé světy. Dokonce i se smrtelníky…“
„Vyloučeno!“ zavrčel koordinátor. „Je to banda zdegenerovaných primitivů! Dvě stě let sebou nechali vláčet a orat usmolenými smrtelníky!“
„A co jim zbývalo?“ protestoval Janis. „Sahíjinové zablokovali jejich tvořivé schopnosti. Jejich vůli oslabili kletbou! Krenevové byli bezmocní, protože sahíjiny chránili věřící! Ale teď, kdekoliv jinde a v plné síle…
Koordinátor zakoulel očima a zaťukal si na čelo. „Chovali se jako ovce, ale zdroj své moci měli celou dobu pod nosem! Na jejich místě bych ten močál vybagroval třeba lžící, jenom abych to žezlo získal! Nikdo mi nevymluví, že zpitoměli.“
„Já bych je tolik nepodceňoval,“ ozval se váhavě Razziel. „V neznámém a nepřátelském prostředí by užiteční být mohli. A co se týká přesunů celých světů, to nás vůbec nenapadlo.“
„Už jsi zapomněl na primární nařízení?“ nadskočil ten s náušnicí. „Musíme se vyvarovat anarchie. Právě teď si žádné experimenty nemůžeme dovolit.“ Znovu zvedl hlaveň paprskometu, udělal dva kroky, popadl Janise za předloktí. „Svažte ho krepponem.“
Jenže Razziel si vyměnil pohled s brůssem a zavrtěl hlavou.
Koordinátor se kolem sebe okatě rozhlédl, čímž naznačil, že právě teď jsou v ohnisku pozornosti všech agentů a úředníků v recepci. Tak tiše, že to mohli slyšet jen oni čtyři, zašeptal: „Ty chceš do basy za Jeronýmem, Arci-Quinne?“
„Tak mě udej, Aderawene,“ ušklíbnul se Razziel. „Nechej mě zavřít, zatímco se náš svět rozpadá. Já budu dělat společnost Jerymu v base, zatímco ty si budeš rvát vlasy, žes nevyzkoušel všechny možnosti. Protože toto není standardní situace, můj příteli. I když se snažíš předstírat, že se pořád nic neděje, ono se děje. Slepá poslušnost nám nepomůže. Ani tobě neušlo, že tam nahoře něco smrdí.“ Razziel kývnul směrem k Janisovi a dodal: „Na tvém místě bych mu tu šanci dal. Co se může stát, když ho odvedeš nahoru ještě před výslechem, dokud má všech pět pohromadě? Zachováš se jako horlivý koordinátor, který se jde pochlubit úlovkem.“
„To je fakt,“ přidal se s blahosklonným výrazem Kendrick. „A jestli se dokáže před Triádou nějak obhájit a něco rozumného prosadit, nechej na něm. Říká se, že by ukecal i Merrikanskou obludu.“
Janis potlačil touhu udělat na kocoura ošklivý obličej, ale takový luxus si teď nemohl dovolit. Sázka na drzost zatím vychází. Jen to nezkazit.
„To vidím,“ odsekl naježeně koordinátor. „Doufejte, že mi to projde. Jestli mě totiž zavřou k Jeronýmovi, potom vážně nevím, kdo se za nás přimluví.“
Vedli Janise k výtahovému tubusu. Ten s náušnicí, Aderawen, šel jako první, oba agenti průvod uzavírali. „Proč je Jeroným v base?“ zeptal se Janis. Odmítl se ohlížet na etiketu. „Proč se Aliance v těžkých časech zbavuje nejschopnějších sil?“
„To by mě taky zajímalo,“ zamumlal sžíravě Kendrick.
„Zavřeli ho kvůli tobě,“ odsekl Razziel. „Zodpovídal za prozkoumání žezla.“
„Vůbec mu nepomohlo, že za tebe intervenoval už předtím,“ ozval se jedovatě Aderawen. „Zastal se tě, když Muemmu navrhoval tvou eliminaci.“
Janis měl na jazyku stovky možných odpovědí typu: Já se do Aliance necpal, ale raději mlčel. Mimoděk si vzpomněl, že o Aderawenovi už slyšel od Ewerely. Lamentovala, že ji ten prevít seřval jen proto, že donesla hlášení o deset kyvů později. A dodala, jak je smutné, že se tento kdysi příjemný a okouzlující muž změnil v naježeného bručouna. Zmínila cosi o jeho ženě, která za podivných okolností zahynula. Janis by se mlátil do hlavy, že tenkrát nedával větší pozor, protože teď by mu každý střípek informací byl dobrý. Ten chlap se tvářil, jako kdyby ho neustále bolely zuby. Jestliže se nechal Razzielem ukecat, musí to jít s Aliancí vážně z kopce.
Vyletěli antigravitační zdviží do nejvyšších podlaží. Vystoupili a ocitli se ve světlé místnosti, které dominoval čtverec ohrazený nízkou mramorovou obrubou, který vypadal jako záhon. Byl vyplněný kyprou hlínou, která skoro vybízela, aby do ní zasadili cibuli. Kolem stěn se táhly vitríny plné knih, nedaleko dveří zdobených sunnisenskými rosetami stál široký stůl s uklizenou pracovní deskou, které dominoval malý fialový keramický květináč s živou květinou s fialovými vykrajovanými listy. Rostlina se nápadně podobala Kamilovi, jen ty modré tobolky se semeny chyběly. Podél prosklené stěny s výhledem na horizont stály pohodlné otomany a křesla. Až na záhon to bylo zařízené jako kancelář. Janis tu ještě nikdy nebyl, ale poznal, že se ocitl v kanceláři tajemnice Alkeny, o které se nesly fámy, že ví naprosto o všem, co se v budově Q děje.
Aderawen, Razziel a Kendrick stanuli nad záhonem a zadívali se na hlínu.
„Nějak dlouho jí to trvá,“ poznamenal mrtvolným tónem koordinátor.
To je poprvé, co je pomalejší než výtah,“ přisadil si Razziel.
Jakmile se zemina začala třást, Janis si potvrdil, že záhon s hlínou slouží jako „zakořeňovací“ plocha. Říkalo se, že než se quosiban Q přeměnil ve správní budovu „Q“, měl románek s jednou stromistou. Aby mohli zůstat i nadále spolu, stala se prý ta stromista tajemnicí Triády. Janis ty legendy nikdy nebral vážně, ale teď na vlastní oči sledoval, jak z hlíny vystřelila vlákna, závratnou rychlostí bytněla a drala se do výšky. Vyrůstající strom s větvemi a listím se vzápětí začal přeměňovat do lidské podoby.
„Slyšela jsem vás,“ ozvalo se skřípavě ještě dříve, než se na zvrásněné, ale stále se vyhlazující tváří zformovala ústa. Stromista vytáhla nohy z hlíny, aby se dostala ven ze záhonu. Když překračovala mramorovou obrubu, bylo vidět, jak se poslední zbytky kořenů zatahují do jejích chodidel. Bylo skoro až poetické sledovat, jak své útlé tělo zahaluje do splývavých šatů ve stejném odstínu zelené, jako byly předtím její listy. Důstojně čtveřici obešla, opřela se o hranu svého stolu a ukázala na Janise. „Je vyřazený. Měl jít přímo k výslechu. Copak jste přišli o rozum?“
„To už dávno,“ zavrčel nevlídně Aderawen.
Razziel si drásavě povzdechl a jal se zachraňovat situaci: „My to nařízení, pochopitelně, známe, má drahá,“ řekl jemným, skoro škádlivým tónem. „Ale pokud jsi zaznamenala, o čem jsme se bavili na recepci, musíš přece uznat, že toto není standardní situace.“
Stromista elegantně nakrčila nos a upřela na Razziela zkoumavý pohled. „Myslíš tím, že jsme na hraně apokalypsy. Chmmm. Nevím, co si od krenevů slibujete. Senedona jsem znala osobně a byl to strašný rapl.“ Šlehla pohledem po Janisovi. „Tenhle je možná o něco chytřejší, ale ne o tolik, když sem přišel. Ukázala na široké posuvné dveře. Nikdo tam není. Druhý s Třetí se přesunuli na Erektiad, aby zkontrolovali toho proroka, na kterého nás upozornil Rex. Moc nadějí tomu nedávám. Počítám, že se do večera vrátí. Můžete na ně počkat.“
Alkena to vyslovila jako oznámení, ale Janis měl přesto pocit, že v tom slyší otázku.
„A Igor?“ bafnul Aderawen a vypadal ještě víc naštvaně než před chvílí, ačkoliv by jeden řekl, že to ani nejde.
„První pátrá za předělem,“ zněla odpověď. „Dnes se rozhodně nevrátí. Nejspíš ani zítra ani pozítří.“
Kendrick nespokojeně mlaskl, ale zůstal zticha.
Razziel se podíval na Aderawena a řekl: „Možná bychom měli přijít později, co myslíš?“
„Souhlas,“ zavrčel Aderawen. Tvářil se otráveně, jako kdyby čekal, než mu vykopou hrob, aby se do něj mohl položit a konečně mít klid. S ohledem na to přišlo Janisovi divné, že se na to nevykašlal úplně.
Razziel se na stromistu znova příjemně usmál a řekl: „Aderawen má pravdu. Proč tu překážet? Přijdeme, až bude Triáda komplet. Byla bys té dobroty a dala nám pak vědět?“
Alkena se opřela dlaněmi o svůj stůl, vyhoupla se na pracovní plochu, pohodlně se na ní usadila a začala klátit nohama. Mohla stůl obejít a důstojně se posadit do křesla, ale nejspíš byla příliš nervózní. Vypadala skoro jako dítě, které něco provedlo a přemýšlí, jestli mu to projde. Podívala se na Janise, který to všechno z opatrného odstupu sledoval a pak Aderawenovi řekla: „Asi byste měli něco vědět. Když jste si v hale tak nezodpovědně pouštěli huby na špacír, slyšela jsem to nejen já a všichni poskokové z recepce, ale i Hedis. Poslal mi stížnost na porušení předepsaného postupu. Proto jsem se cestou zdržela. Tedy, ehm, neposlal tu stížnost mně ale Triádě, samozřejmě.“
Aderawenova ústa se ošklivě nakřivila: „Ten blbec si může při…“
„Počkej,“ přerušil ho Razziel a obrátil se na Alkenu: „Co tu Hedis dělá? Nemá být na Truo-fi?“
Stromista potlačila škodolibé zajíknutí. „Přeřadili ho. Nechal si ukrást vězně jistým drzým začátečníkem.“ Rošťácky mrkla na Janise a dodala: „Docela smůla, že ho přeřadili právě na vyšetřovnu.“
Razziel zaklel a Janis hned věděl proč. Podle krizového protokolu je vyšetřovna jediným místem na základně, kam lze dočasně umístit vyřazeného agenta, než ho dostane Launa.
Stromista dál rytmicky kopala bosýma nohama špinavýma od hlíny do čela svého naleštěného stolu. „S ohledem na Hedisovu dychtivost,“ řekla, „bych vám spíš radila počkat tady…“
Aderawen cosi popuzeně zavrčel a zamířil k pohovkám. Usadil se do polštářového pohodlí, natáhnul nohy a zavřel oči. Razziel si vyhrnul rukáv a cosi kutil se svým náramkovým počítačem. Kendrick se rozvalil na koberec, založil si paže za hlavu a začal si broukat nějakou cizokrajnou melodii. Jeho dlouhé nohy obuté v těžkých vojenských botách vypadaly na drahém koberci tkaném z luxusního ok-sawonského krofábí nepatřičně. Stromista zatím seskočila ze stolu a způsobně vklouzla do svého křesla. Vytáhla z nějaké skryté zásuvky stoh plastexových listů a začala se v nich přehrabovat, pak cosi psala na gelové zobrazovací desce, nad něčím polohlasně lamentovala. Prostě vypadala, že pracuje.
Jinak se v kanceláři rozhostilo ticho přerušované šelestěním plastexových listin a Kendrickovým broukáním. Janis, aby zabil čas, se potloukal kolem stěn a prohlížel si hřbety vystavených knih.
„Ještě k té Hedisově stížnosti, Alkeno,“ ozval se náhle Razziel s očima upřenýma na svůj náramek. „Chápu, že zlikvidovat to nepůjde, když je to v systému, ale přesunout to by snad šlo, ne? Někam na konec seznamu úkolů k řešení?“
Alkena napruženě pleskla dlaní o stůl: „A co si myslíš, že tu celou dobu dělám, Arci-Quinne?“
Janis konečně našel knihu napsanou jazykem, který znal. Vytáhl ji ze skříně a usadil se do křesla. Jako naschvál šlo o překlad technických norem ze Sunnisenu. Nic méně atraktivního už tu určitě není, ale ani ho nenapadlo knihu vrátit. Prostě potřeboval mít něco v ruce, aby mohl přemýšlet nad tím, co doposud vypozoroval. Z diskuse jeho průvodců s Alkenou vyplynulo, že Triáda není při rozhodování tak jednotná, jak se koordinátoři snaží agentům namluvit. A ty pověsti o absenci osobních vazeb mezi Triádou a zbytkem osazenstva Aliance jsou taky pitomost. Jaká nestranost? Jaký objektivní odstup? Jaká restrikce emocí? Je zřetelně patrné, že Aderawen by při jednání upřednostnil Prvního před Druhým a Třetím.
Představitelé Triády se v běžné praxi označují jako První, Druhý a Třetí. Vyplývá to z délky odsloužených let v úřadě a z nutnosti ochrany jejich soukromí. Skutečná jména jsou pro veřejnost neznámá i proto, aby se zabránilo korupčním snahám potentátů zúčastněných světů. Agenti Aliance, ačkoliv se s představiteli Triády nevídají osobně, jejich totožnost znají. První z Triády, služebně nejstarší a nejtajemnější, se jmenuje Igor Urval Ničitel ab-Nirruvien. Jeho domovem je údajně Equízium, svět alternativní Metaprostoru, což se v současné situaci zřejmě hodí. Druhý je Tanasi-Uneon, původem ze Sunnisenu. Je jedním z praotců dnešní rasy skollů. Říká se o něm, že se narodil jako smrtelník, ale vlivem kontinuálního přeměňování své podstaty a doplňování o bionické serepetičky, se stal nesmrtelným. Je z celé trojice nejoblíbenější a nejochotněji posílá oběžníky a metodické listy. Třetí členkou Triády je Anaera Assi-Siona. Její životní příběh je veřejně znám, protože ten rapl Smesmech na jeho motivy napsal divadelní hru „Ta druhá“. Anaera je dvojčetem nechvalně proslulé dervosské královny. Dervosané věří, že dvojčata v královské rodině jsou předzvěstí sváru a zkázy. Jedno dítě proto dostalo korunu a na to druhé čekala smrt v Launiných útrobách. Naštěstí se včas objevil hrdina, který holčičku krutého osudu ušetřil, a tak dále a tak dále… Není jisté, o kolik se Smesmech v dramatické tvorbě odchýlil od skutečného příběhu, ale na každém šprochu pravdy trochu.
