Vykladač III- Slzy netrebů - 18. kapitola: Larionin pohár je na stole
Další dny probíhaly v horečnaté činnosti. Janis si zaletěl na základnu pod záminkou, že přináší hlášení o průběhu pátrání po úniku informací koordinátoru Bahui. Na jindy poklidné planetce to pulzovalo životem. Osazenstvo každým dnem očekávalo, že Triáda vydá zásadní prohlášení týkající se krize na periferii.
Agenti, které Janis potkal, se divili, co ještě s Trsuahem dělají na Robustue, když ostatní mají pohotovost na základnách. Janis se na Leno-o- vinu nechtěl příliš zdržovat, aby snad někoho nenapadlo s ohledem na krizovou situaci jeho robustuanskou misi zrušit. Podařilo se mu hlášení pro Bahui odevzdat, aniž by riskoval osobní setkání. A pak udělal to, kvůli čemu skutečně přišel: Vyplnil formulář pro přístup ke své bezpečnostní schránce uložené v podzemí budovy Q, aby z ní dostal matčin amulet.
Díky početnému personálnímu obsazení tak získal povolení k přístupu ještě týž den! Úspěšně vyzvedl ze schránky rýhami rozbrázděný šedo modře žilkovaný kamínek na řemínku - amulet proti prokletí, a když už tam byl, vzal si rovnou i váček se Střípky Sváru. Učinil to s předpokladem, že se dříve či později ocitne v průšvihu, bude lepší mít svůj majetek u sebe.
A aby těch skvělých zpráv nebylo málo, čekalo jej u dispečera v budově Q vyrozumění týkající se informace o identitě Zefirienova majitele. A ejhle! Ukázalo se, že majitelem lehkověrného admirála není nikdo jiný, než ten podvraťák Smesmech, bůh Zábavy z Tenerisu.
Tak proto se ten komediant tak často vyskyje na Klarisině dvoře! Koho na Duanzaná by napadlo, čeho je ten miloučký sahíjin schopný? Bylo by užitečné zjistit, zda těch otroků Smesmech náhodou nemá povícero, ale k tomu, aby tu informaci ze systému vyšťáral, neměl Janis dostatek pádných důvodů. I tak byl tomu zjištění rád, protože omezování osobní svobody stálo v jeho soukromém seznamu odporností na čelním místě. On sám s tím nic dělat nemusí. Stačí, když tu informaci dá k dispozici Ginianovi s Wonodenem. Bude na nich, jakým způsobem Smesmecha donutí, aby jim Zefiriena odprodal. Když robustuané na sahíjina vletí mimo jeho domácí hřiště, bude mnohem slabší, než oni. Můžou mu třeba lámat prsty nebo stahovat kůži. Jo, to by bylo fajn. Stačí jen počkat, až Smesmech zase s tím svým cirkusem přiletí. Ten se bude divit.
+++
Na první pohled to vypadalo, že se vyslanci z Kavanu na Duanzaná účastní běžného společenského života, ale ve skutečnosti nepřetržitě slídili po radních. Babizny se přímo na Klarisině dvoře vyskytovaly jen občas a nikdy ne všechny pohromadě. Bylo nutné se k nim dostat co nejblíže. Proniknout do jejich domovů, získat si přehled o jejich zvyklostech a vytvořit tak podmínky pro rozhodující rozhovor.
Trsuah si opatřil sbírku básní lichy Tritie a pak chodil několik dní jako opařený, když zpracovával nevšední autorčin styl, ve kterém opěvovala významné historické osobnosti. Z jejích naivních pateticky nabubřených říkanek modrák dostával záchvaty smíchu.
Nejvíc ho dostala oslavná báseň nazvaná „Ó Tvůrkyně“ věnovaná stromistě Kejaně-Rese, vykladačce Kahalei Kodexu a úspěšné propagátorce nadřazenosti robustuanských žen:
Ó, Tvůrkyně
Radostně zpíváme na počest tobě,
velká učitelko Kejano!
Ty, námi milovaná mentorko a matko, měj náš vroucí dík!
Za slabikář horoucí lásky a úcty k matkám a dcerám robustuanským,
Tys věděla, když jiné nevěděly
Tys tušila, když jiné netušily
skrtý smysl velkých dob.
Ó Kejano, ty překrásná bytosti,
Jen tobě patří nehynoucí hold
Janis se vážně zabýval otázkou, zda stromista Tritia ten blábol nepojala jako recesi, ale jakmile jej Trsuah oblažil dalšími výpotky z básnířčiny dílny, nezbylo než přijmout, že veršovánky jsou míněny naprosto vážně.
Jedno z Tritiiných děl dokonce Trsuahovi přivodilo psychózu. Jednalo se o báseň „Mezi světy“ věnovanou váženému strůjci transdimenzionálních koridorů, stromistovi Treonovi.
Mezi světy
Prorůstám, prorůstám, prorůstám!
Rvu se skrze materii jsoucna
Dobývám se přes nicotu
Napínám prsty se mezi světy
Všem poutníkům k potěše
Prorůstám, prorůstám, prorůstám!
Tiše a měkce kořením veškerenstvem
Jako když kočkodlak našlapuje po střeše
Prorůstám, prorůstám, prorůstám
Umírám a opětovně se rodím
Jednou lehce jindy těžce
Napjatý mezi světy hladce pronikám i k vám
Démon se snažil ty verše napasovat na vhodnou melodii. Hudebních motivů měl zásobu. V knihovně sehnal fantómový zpěvník uctívačů riiberionského boha Zmara. Jak to dával všechno dohromady, několikrát si musel báseň zopakovat. Sugestivně vylíčený efekt prorůstání a kořenění u Trsuaha vyvolal záchvat stihomamu. Šmejdil podél zdí a sledoval šrámy a praskliny v omítce v obavách, že se stěny každou chvíli zbortí vlivem kořenů proniknuvších z nicoty. Aby se vzpamatoval, poslal jej Janis na Teneris za Trepenou objednat několik párů extravagantních bot na nohu radní Ewidany Kefie.
+++
Janis se zatím jako pověřenec královniny daňové kanceláře vetřel do domu radní Sijany Avey. Pronikl do jedné z mnoha místností s brouky. Původně plánoval zničit zařízení ohnivými koulemi a vypadnout, ale na poslední chvíli změnil plán. Otevřel vitrínu a modro-zeleně prskané chrobáky bez ladu a skladu naházel do závěsu, který předtím strhl z držáku. Pak pokoj skutečně zapálil a zaječel, že hoří. Jakmile uslyšel dusot na chodbě, otevřel si portál a s rancem brouků zmizel, aby dal postižené radní čas událost vstřebat a patřičně vyhodnotit.
+++
Vzápětí se zaměřil na milovnici použitého prádla, Viraxu. Do jejího domu ve městě se dalo proniknout snadno, protože tato radní byla velmi společenská a běžně u sebe hostila robustuany i cizince a v omezené míře dokonce i smrtelníky. Janis vypátral, že Viraxa má kromě domu ještě usedlost na mořském pobřeží. Sbírku nakradeného prádla skrývala v komoře ve věži, kam se dalo dostat jen zvenčí, protože točité schodiště dala Viraxa zazdít. Kupodivu došel k názoru, že tato kleptomanka je pohotová a vtipná a navíc oplývá nevšedním politickým přehledem. Bylo by mnohem lepší mít takovou osobnost na své straně z její vlastní iniciativy než z donucení.
Pak se Trsuah vrátil od Trepeny. Šest párů extravagantních bot pro Ewidanu čekalo v ozdobných krabicích. Písně pro Tritiu byly složené, jejich interpretace na večerním koncertu byla domluvená a nastudovaná. Amulet na ochranu před sběratelkou brouků Sijanou a kleptomankou Viraxou visel Janisovi na krku, snímky nakradeného prádla byly nachystané pro bredeonská média a milovnici viterxxu, Leonu udržovali trvale pod vlivem.
Jak přípravy vrcholily, Janis s Trsuahem se průběžně setkávali s Ginianem a Hasirianem ve skladišti medu. Wonodena teď vídali výjimečně, protože se v podzemí zabýval pátráním po Larionině poháru, a Eryn nebylo vidět vůbec, ale Janis usoudil, že je to tak lepší.
Už se nebylo nač vymlouvat a mohli to spustit. Až na to, že Trsuah začal zmatkovat. Ještě nikdy jsem nic podobného nedělal! Co když to nedokážu? Ty ses naučil intrikovat od smrtelníků. Dokážeš to stejně snadno, jako dýcháš. Jsem jenom démon, sakra! Umím přebírat bolest, možná trochu máchat mečem, ale ne tohle!
Janis mu připomněl, jak v době krenevské poroby tajně spolupracoval s Ravesem. A jak se na zapřenou staral o mladého Direna. To všechno jsi dělal Tyneonovi pod nosem! Tehdy jsi riskoval nejen vlastní existenci, ale i jejich a zvládal jsi to s přehledem. Tak mi neříkej, že nezvládneš takovou prkotinu, jako je oblbnout dvě nafoukané staré babizny.
Akci spustili přetvarovaní do podob bezejmenných a nevýrazných úředníků, kterých v královnině paláci pobíhaly desítky. Trsuah jako referent legislativního oddělení Henn lichotil básnířce Tritii a uplácel milovnici bot Ewidanu, zatímco Janis se jako prokurista daňového úřadu Fenn vypravil zastrašovat Sijanu a vydírat Viraxu.
Ukázalo se, že Trsuahovy pochybnosti byly zbytečné. Básnířku Tritii návrh na hudební recitál složený z jejích veršovánek natolik dojal, že novelu zákona pokropila slzami radosti a vděku. Ewidanu démon kolekcí bot od Trepeny dostal do stavu, kdy by podepsala i popravu vlastní matky.
Janis to měl obtížnější. Kleptomanka Viraxa poté, co jí Janis alias prokurista Fenn novelu ukázal, dostala záchvat smíchu. Bylo opravdu těžké ji přinutit, aby to brala vážně. Původně ji chtěl Janis toho nechutného vydírání ušetřit, ale nakonec mu nezbylo nic jiného, než tu záležitost s kradením prádla vytasit. K jeho údivu se Viraxa rozesmála ještě víc. Klidně to rozhlas po celém Metaprostoru, ty nádivo! Mé děti jsou stejně veselé kopy jako já! hýkala pobaveně radní. Nezabraly ani děsivé vize, jak negativně se ta ostuda odrazí na míře respektu, který u robustuanů Rada Starších požívá. Viraxa ale obrátila, až když jí Janis sugestivně vylíčil, jakou škodolibou radost by z jejího zdokumentovaného poklesku měly ostatní čtyři radní.
+++
Velký poprask nastal, když došlo na Sijanu. Sběratelka brouků se právěm těšila pověsti zásadové osoby. Tak to jste byl vy, kdo zničil mou kolekci mordochorů? Jenom kvůli blbé změně blbého zákona ve prospěch Klarisy a jejích spratků? Nikdy se nepodvolím tak nehoráznému nátlaku! Nikdy, nikdy, nikdy! burácela ve spravedlivém rozhořčení. Vy ignorante! Uvědomujete si, jakou měly ty sbírky cenu? Morchodor kropenatý se v biotopech vyskytuje jen endemicky! A Morchodor černý vyhynul před pěti sty lety! Ale já vás prokleju, že budete hnít zaživa! Maso vám bude opadávat z kostí! Zemřít vám dovolím teprve, až mi Klarisa tu újmu vykompenzuje! Nejenom, že tu novelu nepodepíšu! Já vás zničím!
Načež se akurátní Sijana vypjala na špičky, rozpažila a začala prastarým robustuanským dialektem polohlasně drmolit sekvenci zaklínadel. Bylo patrné, jak se kletba začíná koncentrovat. Konstrukce vypadala obdobně, jako výtvory, které se Janis s Trsuahem učili splétat a odrážet na základně Aliance. Vznášela se ve výši očí a vypadala jako obláček. Měňavě barevný poloprůhledný agregát infonových vláken, protože kletba není nic jiného, než specificky uspořádaná informace. Pro Janise bylo těžké tam jen tak stát a čekat, až tím po něm Sijana mrskne. Mohl to zarazit, kdyby jí zabránil agregát dokončit. Ale on potřeboval, aby to na něj hodila, a aby se vyděsila zjištěním, že to na něj nezabírá. Potřeboval ji dostat do stavu pochybností a zmatku. Musel se spolehnout na matčin amulet a byly to nervy, protože ho ještě nevyzkoušel. Kdyby na něj Sijanina kletba spadla, opravdu by způsobila kolaps jeho integrity, v konečném důsledku by přeformovala jeho organismus přesně tak, jak radní vyhrožovala. Ve chvíli, kdy Sijana vyčerpaná soustředením kletbu na Janise vymrštila, vzplál modrý kamínek visící na Janisově krku jasným světlem a nehlučně kletbu rozpustil. Teprve, když Sijana ohromeně zavrávorala, sáhnul Janis do kapsy a ukázal jí modro-zeleně kropenatého brouka zavřeného v průhledné letannatové krabičce. Většinu exemplářů jsem před ohněm ochránil, madam, řekl. Stačí, když podepíšete ten právní předpis a vrátím vám je zpět… Ukázalo se, že nadšení Sijany pro brouky je daleko větší, než její nadšení pro udržení původní verze Kahalei kodexu.
Když došlo na poslední babiznu, bylo vítězství v kapse. Alkoholem nasáklá radní Leona novelu podepsala, když viděla, že její kolegyně tak již učinily. Vesele u toho žvatlala, jaká z toho bude polízanice, až se o tom dozví Jadvina.
+++
„To nechápu!“ rozčiloval se Hasirian, když mu Janis na tajné schůzce ty podepsané návrhy předával. „Několik generací královen se o totéž snažilo celé věky a marně. A pak naklušete vy dva a…“
„Vaše královny se usilovaly ty babizny získat racionálními argumenty,“ řekl na vysvětlenou Janis. „Jenže členky Rady Starších jsou si absolutně jisté, že ony vědí všechno nejlépe. Samotná apelace na jejich logické myšlení a zdravý rozum je uráží. Ony by nikdy nepřiznaly, že byly k něčemu přesvědčeny někým jiným. Zejména jedna před druhou. Proto jsme na to šli jinak a použili jsme jiné nástroje.“
Janis nemohl přiznat, že podobným způsobem roky úspěšně manipuloval rozhodování ministerské rady krále Gwena, když ještě vykonával post Vykladače a králova Prvního rádce. Věděl naprosto dokonale, jakým způsobem exponenti mocenských klik přemýšlejí a jaké podněty je při rozhodování motivují. Janis s Trsuahem dokázali na Robustue „nemožné“ a získali pro schválení Hasirianovy novely všech pět radních jen díky tomu, že narušili staletí zaběhaný procesní úzus. Předchozí královny včetně Klarisy oslovovaly ve věci legislativních změn všechny radní součaně a proto neúspěšně, protože radní čelily novotám v jednom sevřeném šiku. Janis s Trsuahem k nim přistupovali individuálně. Kdyby nejednali s každou zvlášť, nikdy by se jim nepodařilo je k souhlasu donutit, protože babizny by si nechtěly jedna před druhou zadat…
Novela stěžejního robustuanského zákona proběhla formou uložení podepsaných vyhotovení předpisu do Sbírky listin královnina kabinetu a podařilo se to uskutečnit za naprostého nezájmu veřejnosti. Přesně tak, jak to spiklenci naplánovali. Všechny změny, které novela umožňuje, se začnou realizovat velmi, velmi nenápadně v průběhu několika desetiletí. Babizny z Rady starších to alespoň zezačátku udrží v dojmu, že to pokoutné jednání, při kterém novelu odsouhlasily, bylo jen nějakým nepodařeným pokusem opozice, který vyšuměl do ztracena. Pokud o tom nezačne mluvit sama Klarisa, radní si ten incident nechají pro sebe. Čtyři z nich budou žít s přesvědčením, že návrh podepsaly jen ony samotné a proto nemá právní závaznost, a pijanka Leona bude mít vlastní důvod mlčet.
Až za pár let vyprší královně Klarise lhůta k prokázání plodnosti své linie, ukáže se, že tato povinnost už dvacet let neplatí. Až se Hasirian definitivně odstěhuje ke své první ženě Seobhan a strážci morálky začnou bít na poplach, teprve tehdy vyjde najevo, že princ žádný úzus neporušil. Ještě větší randál vypukne, až se ukáže, že je Ginian stejně oprávněný nastoupit na trůn jako Eryn. Jadvina bude bouřlivě protestovat, ale protože to zjistí s několikaletým zpožděním, její reakce budou plané. Stejně bezzubé budou reakce radních, které si desetkrát rozmyslí přiznávat, že novelu podepsaly pod nátlakem nebo za úplatek.
Nejlegračnější na tom všem bylo, že královna Klarisa dál povlávala palácem a švitořila jako čirikava, aniž by dala najevo, že si uvědomuje, jak zásadně se mocenské poměry na Robustue změnily. Pokud se bude chovat rozumně, má před sebou ještě celá staletí vlády, zatímco Jadvininy vyhlídky na trůn definitivně padly. Matka už je prostě taková, komentoval Klarisino chování Ginian. Když jí Hasirian oznámil, že se nám podařilo Radu Starších k té revizi přesvědčit, smála se a řekla, že Jadvina pukne vzteky a že jí to přeje. Byla prostě ráda, že má ten problém z krku a na nic víc se neptala.
+++
Eryn se Janisovi s Trsuahem pečlivě vyhýbala, ale její bratr jim byl naopak trvale v patách. Ginian toho moc nenamluvil, ale sledoval každé jejich slovo. Kdykoliv měli kolem sebe zvědavé dvořany, doháněl agenty do složitých situací záludnými dotazy na kavanskou architekturu a dějiny kavanského umění. Jako kdyby jej bavilo testovat, jak se z toho Janis s Trsuahem vykroutí. Janis prince podezíral, že si s těmi dotazy nechává radit od Eryn.
Vy dva jste kavani asi tak, jako já jsem dervosan, prohodil Ginian toho večera, kdy se v královnině skleníku uskutečnil koncert, na jehož konci skupina běsek z Růžové Luzné zapěla zhudebněné básně radní Tritie. Závěr koncertu posluchače poněkud šokoval, ale skutečnost, že neutekli, zase šokovala Trsuaha. Prorůstám, prorůstám, prorůstám, notovali si dvořané.
Moc pěkné! Krásný melodram! Tak osvěžující! Neotřelé! Více takových akcí! hodnotili poetické pásmo.
Tak vidíš, šklebil se na modráka Janis. Kdybys potřeboval, máš další profesi.
Doufám, že to nikdy potřebovat nebudu, bručel démon.
Den po tom veleúspěšném hudebním představení se Janis povaloval na otomanu v salonu a četl si Bredeonské rozhledy. Trsuah se vypravil na Teneris zkontrolovat Direna a jeho rodinu. Janis si zatím užíval, že nemusí poslouchat ničí příkazy, ani nikomu dělat šašky. Dobře věděl, že pohodička na Robustue záhy skončí. Bez ohledu na to, zda se jim podaří získat Larionin pohár či nikoliv, budou brzy povoláni na základnu, aby si vyslechli memorandum o současné krizi v Metaprostoru.
Z večeře se omluvil a jídlo si nechal přinést. Nezbytně ho nepotřeboval, ale jako kavan musel držet roli. Střídavě napichoval na vidličku kousky masa a kořeněné zeleniny a listoval společenským magazínem ukradeným v královnině přijímacím salonku. Časopis byl jen dva dny starý. Vytištěný na plastexových stránkách fluidními barvami z krystalu doručeného fantómovou poštou. I když se Klarisa snažila na robustuanském dvoře dodržovat tradiční manýry a dařilo se jí navozovat náladu romantické preindustriální společnosti, bez skrupulí a přesto nenápadně využívala nejmodernějších technologií a magických postupů. Janis si přečetl výsledky feretové ligy, aby měl čím popichovat Trsuaha, seznámil se s nejnovějšími klepy panujícími na dervosském dvoře, našel dokonce článek o další výstavě záclon tenerisské bohyně Senedy. Pak se s potěšením začetl do ironické recenze nejnovější Smesmechovy hry. V polovině článku časopis odložil, když si vzpomněl, že už několik dní neviděl Zefiriena. V té smršti s Radou Starších si toho ani nevšiml. Napadlo jej, že by Zefirienova nepřítomnost mohla souviset s tím, že se Ginian a Hasirian dozvěděli identitu jeho majitele. Po tom, co Janis robustuanům o Smesmechovi řekl, spíš čekal, že ze světa zmizí Smesmech. Ale co, nebude si s tím lámat hlavu, jeho se to už netýká. Stejně, jako se ho netýká, co udělá se svým životem Eryn.
A dost! Nebude na ni myslet. Jenom se tím zraňuje. Přinutil se znovu zabořit nos do stránek. Ale ať se snažil, jak se snažil, písmena mu tančila před obličejem a splývala do důvěrně známých obrysů Eryniny tváře. Zavřel oči v úsilí se od té představy oprostit, ale bylo to ještě horší, protože ji ve své představě uviděl ještě zřetelněji. Její pohled doslova propaloval. Pronikavě zelené oči dominovaly tváři, jež musela obloudit každého, ať to byl smrtelník, démon, běs či bůh. Z Eryn sálalo kouzlo, a to i když byla plná vzteku. Její vysoko posazené lícní kosti, rovný nos a pyšně klenuté oblouky obočí dokazovaly silnou vůli, zatímco plné rty se zdály být uzpůsobené k extrémním projevům vášně. Výsledek působil ohromujícícm dojmem. V tom obličeji se zračila tvrdost i skrývaná zranitelnost.
Člověk instinktivně cítil, že je to tvář ženy, se kterou není radno si zahrávat. Když ji ale Janis držel v náručí, když se jí dotýkal, když ji líbal, měnila se v mazlivé a rozverné kotě.
Z marného snění ho vyrušily skřípavé zvuky z kouta. Že by myši? Tady na Robustue? Odhodil časopis a šel se podívat, co se děje. A bác ho! Stěna mezi obrazem Liliny Zlověstné v uniformě brigádního generála a zrcadlem v rámu z dervosské perleti se rozvibrovala. Omítka se vyboulila a ve stěně se rozevřela dlouhá nepravidelná prasklina. Než stačil Janis jakkoliv zareagovat, vystřelily z trhliny tenké poloprůsvitné výběžky, obloukem spadly k zemi a zavrtaly se do tvrdé mramorové podlahy, jako kdyby byla z těsta.
Švihem se hmota uspořádaná z těkajících provazců přelila z praskliny ve zdi do praskliny v mramoru, až se nakonec závratně rychle přeformovala do lidsky vyhlížejících tvarů, zmatněla a vybarvila se. Během několika nádechů a výdechů stanul před Janisem Wonoden. V náručí držel velkou dřevěnou bednu obklopenou zvláštní aurou připomínající obláček tmy. Když se na ni Janis díval, cítil podivný hlad.
+++
Wonodenovi chvíli trvalo, než kořeny, kterými se ukotvil v mramoru, vtáhl zpět do sebe. Pak se pohnul a řekl: „Přináším tu věc, jak jsme se dohodli, agente.“ Načež hbitě strčil bednu do Janisových paží. Pak kapitán napřáhl ruce nejdřív směrem ke zdi a pak k podlaze, aby škodu napravil. Záchvěv v pleteni reality, jaký magickou reparaci provázel, byl tak lehounký, že se téměř nedal postřehnout, což svědčilo o Wonodenově nevšední vybavenosti a dokladovalo to jeho precizní výcvik.
Janisovi došlo, že Wonoden zvolil tak netradiční způsob doručení proto, že nechce, aby ho s bednou kdokoliv z paláce načapal a to včetně fytobiontů.
Kapitán pohodil hlavou k pootevřenému oknu. Z parku od vzdáleného jezírka se nesl jásot dvořanů, kterým královna na dnešní podvečer zorganizovala zápasy ohnivých běsů z Korrkoy, tradičně vedené nad vodní hladinou. „Předpokládám, že chcete obsah zkontrolovat,“ řekl. „Je lepší, když je královna co nejdál, jinak by vycítila emanace.“
„Které jsou velmi specifické,“ dokončil za kapitána Janis. Položil bednu na stůl a zvědavě k Wonodenovi vzhlédl: „Neměla být z krihonitu?“
Wonoden se ušklíbnul: „To je přepravní obal. Krihonitová schránka je uvnitř.“ Podal mu lístek, na kterém byla sekvence dwentenských písmen. „Otevírací kletba. Po zapamatování zničit.“
„Jistě,“ zamumlal Janis. Odklopil dřevěné víko a vytáhl schránku ven. Kletbou podle návodu otevřel krepponový zámek a odklopil krihonitový poklop. A okamžitě odskočil, aby se vyhnul těžkému závanu drásavé a lačné temnoty, který se z útrob schránky linul.
Než víko rychle přiklopil, zahlédl uvnitř horní hranu žlutohnědého kalichu, zasypanou úlomky z lastexových ulit. Vzpomněl, že o tom četl v evidenčním zápise pořízeném galerií Modrý mrak. Schránky z lastexových mlžů slouží jako drenáž – odvádějí a pohlcují magický přetlak sálající z artefaktu, aby se nepropaloval skrze schránku do okolí a neohrožoval nechráněné osoby, případně neničil sousední exponáty. Teď si vyzkoušel, že drenáž je nezbytná. Byl vlivu té věci vystavený sotva mžik, a přesto se mu dělala rudá kola před očima a žaludek měl těžký, jako kdyby spolykal kamení.
„Nevypadáte moc nadšeně,“ řekl Wonoden.
„Ale naopak,“ zafuněl Janis. Nemohl přiznat, jak ho mrzí, že tu věc získal tak brzy. Jeho mise končí, což znamená, že už nikdy neuvidí Eryn. „Je to skvělá práce, kapitáne. Jak je možné, že se vám to podařilo tak rychle? Královna si nakonec dala říct?“
Wonoden se prkenně zasmál a zavrtěl hlavou. „To Hasirian mi pomohl. Já sám bych tu věc hledal ještě několik let, ale dědeček prostě hledat nemusel. A taky mi dal tu odemykací kletbu. Až na to Klarisa přijde, Hasirian to vezme všechno na sebe. Tvrdí, že Klarisa se s tím srovná. Prý je to nepatrná daň za to, že se zbavila Jadvininy konkurence.“
To Janise překvapilo, protože měl ještě v jasné paměti, jak na něj Hasirian hřímal, ať si po poháru šmejdí, jak chtějí, ale s jeho pomocí ať nepočítají, protože on je Robustuan, vlastenec a manžel panovnice a má své zásady.
Wonoden se z Janisova výrazu domyslel, co se mu honí hlavou a dodal: „Změnil názor poté, co jste nám tak efektně pomohli s tím zákonem. Udělal to i proto, že chce, abyste odtud co nejdříve zmizeli, při vší úctě. Mám vám vyřídit, že dědečka potěší, když se rozloučíte co nejdříve.“
„Chápu,“ zabručel Janis. „Můžete dědečkovi vzkázat, že zmizíme, jen co se ke mně připojí můj kolega. Právě teď je mimo Robustuu, ale s jeho návratem počítám zítra. Přirozeně se předtím musíme zastavit u královny, ale to snad proběhne hladce.“
Wonoden se rošťácky zašklebil. „Hlavně jí neukazujte tu bednu.“
„Žádný strach, zamaskujeme ji,“ ujistil jej Janis. Pobaveně si pomyslel, že to bylo úplně poprvé, co uviděl Wonodena se usmát. Hrdina z bitvy o Lenion a tuplovaný manžel dervosských princezen určitě není takový suchar, jakým se dělá. Janise zamrzelo, že s ohledem na svou misi a na zamaskovanou identitu nemůže kapitána poznat lépe. „Tak tedy, děkuji, kapitáne,“ řekl v domnění, že je Wonoden na odchodu.
Překvapilo ho, když se kapitán zamračil, zhluboka se nadechl a řekl: „Ještě vám musím říct něco za sebe, sire. Nevím, jestli jste opravdu kavan nebo zda si na kavana jenom hrajete, jak tvrdí Ginian. Vlastně mě to ani nezajímá. Nemám vás rád už z principu, protože pracujete pro Alianci. Nelíbí se mi, jakým licoměrným způsobem ta organizace funguje. Jak si hraje na nestranného arbitra, ale podvádí, kdykoliv se jí to hodí. Přesto vám a vašemu kolegovi dlužím poděkování. Kdybyste neintrikovali a nemanipulovali, nepodpláceli, nezastrašovali a nevydírali, Jadvininy plány na další devastaci našich svobod by se splnily. Moje ženy a děti by dál byly v ohrožení.“
„Ještě nemáte úplně vyhráno,“ přerušil kapitána Janis. „Stačí, aby někdo něco hloupého pustil na veřejnost a bude mazec. Je zapotřebí, abyste tu novelu udrželi pod pokličkou alespoň pět let, než uplyne lhůta daná k promlčení všech potenciálních námitek. Však víte. No, a kdyby se to Jadvině přece jen podařilo zvrátit a vy byste musel s rodinou utéct, obraťte se na bohyni Grewinu z tenerisské soustavy. Pomůže vám.“
Wonoden nedůvěřivě přivřel oči. „Vážně?“
Janis uhnul pod jeho upřeným pohledem a řekl: „Stačí jí říct, že vás posílá… ehm,“ zarazil se právě včas, když mu došlo, že by zmínkou svého pravého jména vyvolal jen další otázky. „Stačí jí říct, že jste vnukem její přítelkyně Seobhan,“ opravil se.
+++
To bylo o fous, pomyslel si, když Wonoden odešel. Asi hodinu procházel sem a tam po pokoji a urovnával neklidné myšlenky. Tak to by bylo. Teď se vrátí na základnu a s plnou vervou se vrátí k hledání žezla. Diren ho bude potřebovat. Už kvůli malému Ravensovi…