Vykladač II. - Střípky sváru - 19. kapitola: Varování od Aliance
Pak se od baru ozvalo trojité zadunění, po němž kapela ztichla. Všichni se otočili tím směrem. Hosté u stolků stíněných uměleckými artefakty natahovali krky, aby něco viděli, a ti, kteří řádili za paravány, zpoza nich zvědavě nakukovali.
U baru stál Smesmech v puntíkované košili a kalhotách s fialovými lampasy. Na vzdálenost paže postávali jeho skřetí společníci. Jako vždy s kapuckami na hlavách. Jejich hnědé tvářičky vypadaly nezúčastněně. „Ó, koho to vidím!“ zahalekal bůh. „Není to přemožitel děsivého strýčka Henrexe? Není to šlechetný ochránce vědem a arbitr padlých bohů? Vážení přítomní, přivítejme mezi sebou Trajanise z Grenedonu, toho apoštola pokroku a provokatéra mocných! Mého nepřekonatelného bratrance!“
Klubová prostora se rozšuměla potleskem. Janis by nejraději zalezl pod stůl, ovšem to si nemohl dovolit. Takže důstojně nakráčel k barovému pultu, postavil se vedle namaškařeného Smesmecha, mírně se uklonil a řekl, že děkuje a že všem přeje dobrou zábavu.
Smesmech chňapl Janise pod paží a táhnul ho zpět ke společnosti za paraván. A hned začal chrlit vtípky na téma, jak by to asi vypadalo, kdyby Janis ten zápas s Henrexem znovu prohrál a vrátil se na Teneris. Štěstí je tvé druhé jméno, bratránku. Ty bys totiž vyhrál, i kdybys prohrál! Připravil bys těm zkostnatělým tupcům takové potíže, že by nenašli odvahu splnit, čím ti vyhrožovali. Neprodali by tě zpátky na Teneris, chechtal se Tyneonův nezvedený syn. Při představě, co bys tam mohl provádět, by jim to strach nedovolil.
Démonky se koketně chichotaly, Neceom nadával, agenti Aliance cudně mlčeli. Smesmech jistě věděl mnohem víc. Jeho projev byl plný narážek a náznaků. Janisovi se na jazyk draly otázky, ale nakonec to nechal být a převedl hovor jinam.
Ukázal na umělecké skulptury a zeptal se, co znázorňují. Smesmech vzal Janise za rukáv a šel mu své skvosty ukázat. U těch nejzajímavějších se zastavil a obšírně popisoval, co znázorňují. Pokroucené skleněné trubice s natavenými trsy skleněných květin měly znázorňovat muzikální tvory ze soustavy Keibon. Když přiložíš ucho k otvorům, uslyšíš hudbu. Co trubice, to jiná melodie, vysvětloval Smesmech. A tady ta pyramida není z bláta. Je uplácaná z popela, co zůstal po samovznícení slavného básníka Stromisty Hereda. Každá cihlička. A tento žebřík je pospojovaný z článků tvora Pim, ze soustavy Ab-ab-han, které tamější božstva používají jako konstrukční materiál. A tady to není obyčené zrcadlo. V jeho ploše žije...
Janisovi z toho šla hlava kolem. Nejvíc ho zaujal průzračný hranol o velikosti lidské postavy, v jehož struktuře byla zatavená změt barevných kuliček. Co je toto? Zajímal se. Smesmech se škodolibě uchechtl: To je symbolické zpodobnění, které autor nazval: Noční můra polymorfova. Abys tomu rozuměl, polymorfové se mohou přeskupovat a rozdružovat a sdružovat jak je libo, ale pokud je obklopíš křišťálem, zůstanou paralyzovaní. Přírodní křišťál je ochromí a konzervuje třeba na tisíce let.
Noc se přehoupla přes berdeke. Klub pulzoval hudbou a smíchem. Společnost se promísila. Každý se bavil s každým, Janis už dávno ztratil přehled, kolik známých mu kdo představil. Byl čas jít.Vyhledal na zaplněném parketu Neceoma, rozloučil se a slíbil, že se zase ukáže. Pak zamířil k východu. Démoní hlídač ho s žoviálními poznámkami vyprovodil.
+++
Nahoře v průmyslové čtvrti bylo ticho jako v hrobě. Janis se už už chtěl přenést na Grew, když ho kdosi chytil za rameno. „Ještě okamžik,“ řekl vetřelec.
Janis se prudce otočil a ohnal se zaťatou pěstí. Trefil vetřelce přímo do brady. Otrapa vyjeknul a zapotácel se. Byl by se svalil, kdyby ho ten druhý nechytil. To už je Janis poznal. „Co chcete?“
Razziel Arci-Quinn se křenil jak děcko o pouti, a doktor, který obdržel ránu do zubů, si mnul čelist. Janis si ani nevšiml, že z klubu odešli před ním. „V klidu si promluvit,“ zahuhlal doktor. „Nevěděl jsem, že se hned pereš.“
„Říkal jsem ti, že má studený odchov,“ chechtal se démon.
Janis rozhodil rukama. „Tak jo, mluvte.“
Démon se posadil na hromadu stavebního dříví naskládanou před plotem sousedního pozemku. Pozemšťan se k němu přidal. Janis zůstal stát, aby měl přehled. Ve tmě viděl černobíle, ale i tak cítil, že pozemšťan je rudý vztekem. Nebo rozpaky?
„Byl za tebou polymorf. Co ti chtěl?“ řekl démon.
„Proč bych vám to měl říkat?“ opáčil Janis. Agenti. Na Tenerisu má to slovo poněkud hanlivý význam. Agent je ten, co se plíží křovím, špizuje uši a tahá z prosťáčků inormace.
„Ve tvém vlastním zájmu bys to říct měl,“ zabručel doktor. „Víš, my s Razzim jsme ve spoustě věcí zajedno, ale v tvém případě se moc neshodnem. On tě chce chránit a já tvrdím, že to nepotřebuješ. A pokud bys to potřeboval, tak potom zase nejsi ten, koho potřebujeme my...“
„Polymorf Mumu, jak mu říkáme,“ řekl démon, „totiž o tobě včera poslal na ústředí zprávu. Negativní. Žádá o souhlas s eliminací tvé osoby. A ještě donedávna tě prezentoval jako nejlepší úlovek své kariéry. Hledáme důvod, čím jsi ho tolik nasral...“
„To je snad jasné,“ povzdechl si Janis. „Ta konfrontace kvůli Trepeně. Nelíbilo se mu, že jsem ho chtěl srolovat.“ Zase ho chce někdo zabít? Pokolikáté? Už mu to ani nepřipadalo.
Doktor rázně zavrtěl hlavou. „Musí to být něco závažnějšího. Trepena je teď pokrytá. Musí to být něco, co nejde zvrátit. Co ti řekl, když u tebe doma byl?“
Janis zakoulel očima. „Jenom vyhrožoval. Bylo to den před soubojem. Řekl mi, že jestli prohraju, ať nečekám, že mi někdo z vás pomůže.“
Démon a doktor si vyměnili pohledy. „To nemůže být ono,“ řekl démon.
„Myslím, že Mumu zuří, protože tě špatně odhadl,“ řekl doktor. „Pokládá se za znalce motivačních schémat smrtelníků. Pořád tě mezi ně zařazuje. Tvrdí, že tě formovaly jejich vzorce chování. Ale ty jednáš úplně jinak, než očekával. Neřekl ti něco...citlivého, co ho teď mrzí? Třeba o Alianci? Když jste spolu mluvili poprvé, tehdy po obědě na ambasádě?“
Janis zaťal pěsti. Krucipísek. Co by to mohlo být? Ó ano, je tu jedna věc, ohledně které ho polymorf zapřísahal, že o ní nesmí s nikým mluvit. Ale je bezpečné o tom mluvit s těmi dvěma? Může jim vůbec věřit? Jenže pokud by si měl vybrat mezi těmi dvěma a polymorfem, vybral by si ty dva výtečníky. „Asi už ví, že vím, že Hiria-abhama je ze soustavy pryč. A taky mi prozradil tajemství Krenevské anomálie,“ řekl jedním dechem.
Doktor seskočil z hromady. „Cože? On ti o krenevech řekl? Jak se ti povedlo to z něho vytáhnout?“
Démon potřásl hlavou. „Potom je to jasné. Náš „znalec“ zase jednou trefil kozla. Přesvědčený, že tě má na háku, ti vyprdolil super citlivou informaci a pak se posral, když mu došlo, že nejsi tak předvídatelný, jak myslel. Dobře mu tak. My bychom ti o tom už s ohledem na tvoje sebedestruktivní sklony neřekli. Krenevská anomálie je dynamit a musí zůstat v suchu. A žezlo je rozbuška.“
„Mě se taková manipulace nelíbí,“ zavrčel nevlídně Janis. „Jsem rád, že o anomálii vím, ať už se Mumu vzteká, jak chce.“
„Jasně, že se ti nelíbí,“ mávl rukou doktor. „Kdybys ale věděl, co se děje tam venku, byl bys pochopil, že další bandu neovladatelných bohů v tom blázinci fakt nepotřebujeme. Jednou budeme nejspíš rádi, že máme krenevy v záloze, to nepopírám, ale ten čas ještě nenadešel.“
„Právě proto jsme souhlasili, abys krenevy osvobodil,“ přidal se démon. „A taky bys měl vědět, že jsme ten dopis, co polymorf napsal na ústředí, ztopili a poslali jiný. Máš volné ruce.“
„Proč? Proč mi pomáháte?“
„Protože tvoje návrhy ohledně krenevů jsou rozumné. Dokonce nezbytné. Služba smrtelníkům je mění na hadry. Ještě jednou sto let a ztratí poslední zbytky vůle. Nemůžeme dospustit, aby vyměkli, když víme, jak můžou být užiteční.“
„Mluvíte o nich jako o konzervě!“ rozčílil se Janis.
„Svým způsobem,“ zamručel doktor s pohledem upřeným do ztracena.
„Jde taky o tebe,“ řekl démon. „Teď, když o tom víš, už nemáš šanci se nám vyhnout. Kdyby tě nezabil Mumu, museli bychom to udělat my.“
„Neradi,“ dodal mdle doktor.
+++
Grewina povlávala po domě a sálala žárem. „Kde jsi byl, Trajanisi? A jak je možné, že tvůj démon zase nic neví? Už toho mám dost! Ještě dnes se Seobhan odlétáš na Uxerion do soustavy Webenzoo. Nastoupíš na Uxerionskou univerzitu. Seobhanina sestra je děkankou na fakultě xenobiologie. Nemusíš studovat zrovna tento obor. Vybereš si, co budeš chtít. Děkanka ti to domluví.“
Janis byl ještě rozhicovaný z dýchánku s agenty. Při matčině vyvádění zaťal čelisti a zasupěl: „Vyřiď Seobhan, že děkuju. Ale já nikam nejdu. Mám pozítří, vlastně už zítra, to slyšení.“
Grewina nadskočila a pokojem se přelila vlna horka. „Trajanisi Eudore Grenedone!“ zaburácela. „Pro všechny běsy, co jich v prostoru je! Pokud budeš s Devítkou mluvit o krenevech – o nutnosti jejich osvobození, vyvoláš katastrofu!“ Zabušila pěstí do područky pohovky. „Byl za mnou Emdewon a hodně důrazně mě žádal, abych ti to slyšení rozmluvila. Prohlásil, že samotná myšlenka osvobození krenevů je nepřijatelná. A co se té blábolivé vědmy týká, ta musí pryč! Pokud si ji necháme, přitáhneme na sebe nelibost všech sousedů! A to nemluvím o Alianci!“
Janis spráskl ruce. „Skvělé!“ zahlaholil. „Nikdo pořádně neví, s čím chci přijít, a už jsou všichni posraní až za ušima!“
Bohyně se natáhla po žárem zdevastované pokojové květině. Vzala do ruky povadlý list a mezi prsty jí propadával popel. „Trajanisi,“ vydechla a v očích se jí zaleskly slzy. „Prosím tě, jako matka může prosit syna, nechoď na to slyšení. Když tiše zmizíš na Uxerion, nikdo ti to vyčítat nebude.“
„Já ano. Já bych si to vyčítal, mami,“ řekl dutě.
+++
„Cinete!“ křikl, když vešel do svého apartmá.
„Ano, sire?“ Démon se vynořil zpoza rohu. „Mám zabalit nějaké věci?“ Tvářil se škrobeně jako obvykle, ale koutky úst mu pobaveně cukaly.
„Tys to slyšel?“
„Nedalo se to přeslechnout, sire.“
„No dobře. Nikam necestuju. Basta,“ broukl Janis. „Mám pro tebe delikátní úkol. Chci, abys hned zaletěl na Jingivon do diplomatické štvrti. Pokud Dewi-tan nebude doma, tak se objednáš. Pokud doma bude, požádáš o přijetí.“
„Aha,“ řekl démon. „A co mám vyřídit, sire?“
„Ode mne nic,“ řekl Janis. „Půjdeš tam sám za sebe. Požádáš brůssa o možnost ucházet se o ruku jeho sestry. Ovšem, pokud o Kerris nestojíš, pusť to z hlavy.“
Démon nakrčil čelo. „Ale...“
„Mám důvod očekávat, že Dewi-tan tě přinejmenším nevyhodí.“
Démon vykulil oči. Zůstal, jako kdyby do něj udeřil blesk.
Janis si netrpělivě přešlápnul. „Tak co? Budeš za vás dva bojovat, nebo tu šanci pošleš k vodě?“
Cinet na Janise zíral skelnýma očima. Pak jako náměsíčný přikývnul a šel.
+++
Janis odložil objemný svazek Grenedonských letopisů, jednu z mála knih, které pojednávaly o jeho vlasti a sáhnul po další nazvané Velký Branadův zákoník. Tuto sbírku zákonů dobře znal. Stala se vzorem pro realizaci práva nejen v Akezonu, ale i v Nemesii a Daresii. Doposud viděl jen opisy. Když z nich v semináři na Trnitém ostrově studoval, snadno uvěřil tomu, co řekl preceptor a sice, že onen Branad je překladateli zkomolené jméno kendevonského krále Briana, který se udusil kouřem v bitvě o gondotské zlaté doly někdy před sedmi sty lety. Teď už ví, že Branad byl jeho pra-pra-pra-pra-pra dědeček. Škoda, že se Grenedon rozpadl. V středním Grenedonu, tam kde stávalo město Wobern, jsou teď Trajanínská soliska. Úrodné nížiny na jihu a pobřeží Šerého moře zabrali Akezonci, zalesněnou pahorkatinu na východě Daresijci a sever a západ Gondoťané. Pro současné Tenerisany se Grenedon stal pohádkou. Janis zavřel oči a pokusil se v paměti vybavit, jak vypadal Wobern v době jeho dětství. Mlhavě si pamatoval vůni pražených oříšků, kterými plnili rohlíčky z převalovaného máslového těsta. Vzpomínal na moře štíhlých bílých věží s lesklými střechami, na které se tak rád díval z okna. Všechny ostatní vzpomínky překryla hrůza z té poslední noci.
Od snění ho vyrušilo rázné zaklepání. „Vaše paní matka si vás žádá, princi,“ zatrylkovala půvabná plamenná démonka, co po něm házela očima už dobré dva týdny. „Je s hostem v zimní zahradě.“ Podržela dveře, a když jimi Janis procházel, udělala pukrle.
Už z chodby bylo tu lamentaci slyšet.
„...taky pořádně pije krev. Jako syn Slunečního boha a Měsíční bohyně by měl dodržovat dekorum. Ale místo, aby byl seriózní a spolehlivý, dělá ze sebe šaška při každé příležitosti.“
Majitelku toho pisklavého hlasu Janis poznal. Seneda. A stěžuje si na Smesmecha?
„Opravdu ti za tuto příležitost děkuji. Nevěděla jsem, že s dětmi jsou takové potíže,“ posteskla si právě matka.
„To je to rozjívené mládí,“ poznamenala Seneda.
Jakmile Janis do zimní zahrady vešel, obě bohyně uvelebené v polstrovaných křesílkách k němu vzhlédly. „Tady jsi, Trajanisi. Podívej kdo nás přišel navštívit.“
Janis se k matce sklonil a vlepil jí polibek na tvář, pak nasadil ten nejvstřícnější úsměv a hrnul se k Senedě. „Drahá tetinko,“ zaševelil. Kteří vzteklí běsi tě přivlekli? Vzal Senedinu ruku a dvorně přiložil rty ke kloubům jejího zápěstí.
„Trajanisi, teta Seneda má pro tebe perfektní návrh,“ řekla Grewina. Povzbudivě se usmála. Ukázala na volné křeslo. Janis se posadil. Už předem věděl, že ať mu Seneda bude nabízet cokoliv, nebude se mu to líbit.
„Obdržela jsem dopis z Robustuy,“ usmála se Seneda. „Od královny lichů, Klarisy Zlověstné. Královna projevila přání, aby ses ucházel o ruku její jediné dcery Eryn. Podotýkám, že Eryn je korunní princeznou. Až se provdá, bude korunována na královnu všech lichů. Lichové jsou spříznění s Arcidémony z Mizeonu a s jachadei z Bredeonu. Jejich rodokmen je starý. Jejich krev je vysoce cenná.“
Janis nehnul ani brvou. Zajímalo ho, jak dlouho Seneda ten dopis od královny lichů zdržuje. Nejspíš mu ho vůbec neplánovala předat. Teď v nouzi se jí to hodí.
„Trajanisi!“ pošťouchla ho Grewina. „Co na to říkáš?“
„Princezna Eryn je skvělá partie,“ podotkla Seneda. „Je chytrá a pohledná. Už hodně nabídek odmítla. Prohlásila, že potřebuje manžela, který jí bude skutečnou oporou. Dokonce se nechala slyšet, že nechce, aby byl jen na ozdobu.“
„A jak přišly královna s princeznou na mne?“ neubránil se zvědavosti Janis.
„Princezna se zde asi před rokem zastavila,“ řekla Seneda. „Několik dní pobývala u víly Ordany. Studovala rytiny z Prvního věku. Slyšela o tobě na síti, a zajímala se o podrobnosti. Jakmile k ní dolehly zprávy, že ses uzdravil, sdělila královně, že chce jedině tebe. Je to velká pocta,“ dodala. „Vzhledem k tomu, kdo byl tvůj otec.“
„Možná,“ zavrčel zlověstně Janis, „mě Eryn chce právě proto, kdo byl můj otec.“
„Eryn se zabývá dávnou historií,“ snažila se Grewina rozmělnit rostoucí napětí mezi svou sestrou a synem. „Stejně jako Tyneon se zajímá o hledání Hybného impulzu...“
„To je snad jediná její vada,“ poznamenala prkenně Seneda. „Ale až se vdá, ono jí to přejde.“
„Myslely jsme, že bys mohl mít zájem se s princeznou aspoň seznámit,“ řekla opatrně Grewina, když sledovala Janisův nepříliš nadšený obličej.
„Dáváte mi princeznu výměnou za to, že odvolám to slyšení,“ rozčílil se Janis.
„No samozřejmě,“ přikývla Měsíční bohyně. „Co by ses zabýval Tenerisem, když tě čeká vláda nad Robustuou? Měl by ses tam vypravit ještě dnes.
„Pochopitelně si sebou můžeš vzít někoho jako doprovod,“ řekla Grewina. Nakrčila nos, jak přemýšlela, koho ze služebných démonů by mohla oželet.
„Na Robustue koexistují dvě civilizace,“ namítnul Janis. „Stromisté a lichové. Kdybych se s Eryn oženil, to ona by byla královnou lichů a stromistů. Já bych byl jenom princ manžel.“
„Slovíčkaření!“ zasyčela Seneda. „Copak je ti manžel královny málo?“
„Nesnáším dohodnuté sňatky,“ zavrčel Janis při zpomínce na vynucenou ženitbu s Rivou. Naštvaný vstal. „A i kdyby ta princezna byla naprostým ideálem, nemám v plánu se ženit. Ještě dlouho. Nehledě na to, že mi utíká lhůta od Aliance.
„Ještě moment!“ křikla za ním Seneda. „Jestli si děláš starosti kvůli té dohodě s Aliancí, něco bych k tomu měla.“
„Co o ní víš?“ zamračil se Janis. Vrhl obviňujcí pohled na Grewinu. Matka se jen nervózně ošila.
„No, možná bys měl vědět,“ řekla Seneda a bylo vidět, že si to užívá, „že pokud by ses přiženil do královské rodiny, získáš doživotní imunitu. I kdyby ses předtím Alianci upsal vlastní krví, jakmile se staneš princem-manželem, už na tebe nemají nárok...“
„To je...zajímavé,“ vypravil ze sebe překvapeně Janis. „Možná, že bych se na tu princeznu přece jen mohl podívat. Ale až po tom slyšení.“
Seneda zklamaně zafuněla, Grevina polohlasně zaklela.
+++
Cinet se vrátil od Dewi-tana. Tvářil se tak nevyzpytatelně, že to Janis nevydržel. „Jak to dopadlo?“ vyjel na démona.
„Můžu se s Kerris dál vídat,“ usmál se démon. „Podle toho, jak spolu budeme vycházet, se zasnoubíme nebo rozejdem.“
„Takže to kocour nechal na vás?“ řekl Janis. Potěšilo ho, že se v brůssovi nezklamal.
„Jenom nás upozornil, že pokud na sebe budeme s Kerris řvát jako doposud, vyhodí nás z domu oba. Uvědomujete si, pane, že kdybych se oženil, odešel bych na Brusedeu?“
„Jistě,“ odsekl Janis. „Kdybyste s Kerris zůstali tady, vždycky by tu na tebe hleděli jako na nevolníka. To si Kerris nezaslouží. Na Brusedee vám bude fajn.“
+++
