Vykladač II - Střípky sváru - 12. kapitola:
Ležel na zádech, hleděl do černého prázdna, ve kterém se ztrácel strop jeho ložnice a přál si spát a na nic nemyslet. Jenže myšlenky v jeho hlavě vířily. Polymorf mu dal lhůtu jedenadvaceti dní. Pak jej Razziel s Jeronýmem odnesou na tajnou základnu Alinance. Jakmile k tomu dojde, nebude cesty zpět.
Dva dny už promarnil povalováním a přemýšlením. Pokud by se krenevové přestěhovali sebedál od Tenerisu, jejich tvořivé schopnosti zůstanou konstantní. Tuto tezi převracel ze všech stran. Oni sami o své jedinečnosti nevědí, prozradil mu polymorf. Aliance to zjistila náhodou před pěti sty lety. Narazili jsme na jednoho nomáda, který dělal zmatky v soustavě Wemur pět. Popuzoval jej sport. Zničil tři stadiony, pozabíjel tisíce neškodných wemuřanů...A světe div se, byl to krenev.
Tak dobře, zůstali by při síle, i kdyby odešli. To není tak hrozivá představa. Pokud by se nerozhodli opanovat ostatní říše v sousedství. Mohli by nastolit hrůzovládu, kterou si na konci své éry vyzkoušeli na Tenerisanech, tvrdil polymorf.
Janis toho od Qley o krenevech věděl relativně dost. Ale osobně s nimi pobýval jen krátce. Jsou plní vzteku, to je pravda. Pokud by dostali šanci, jako koloušci by se nechovali. Ale úkolem silného krále je takové excesy zvládnout a nasměrovat poddané k něčemu méně destruktivnímu...
Zavázali jsme se, že budeme konfliktům předcházet, řekl polymorf. Dokážete si představit, jak by prostor vypadal, kdybychom nechali krenevy odejít do exilu hned po jejích porážce, jak navrhoval Tyneon?
Janis si to představovat nechtěl. Ať to rozebíral z které strany chtěl, vycházelo to pořád stejně. I s tím extra nadáním, které krenevům Aliance tolik vyčítá, záleží jen na krenevech, jak by se svobodou naložili. Mohli by se stát suverénní rasou, která si hledí svého, stejně tak by mohli po nezbytné regeneraci způsobit příkoří jiným. Všechno je to o „možná“. Janis prostě docházel k závěru, že Aliance nemá právo jeho příbuzné odsoudit předem na základě pouhého „možná“.
Kdosi zaklepal na dveře. Když Janis nereagoval, neodbytný Cinet vstoupil dovnitř.
„Je tady bohyně Lijana, pane. Mám ji vpustit dál, nebo ji přijmete v salonu? Možná by bylo lepší, kdybyste se umyl a převlékl,“ řekl opatrně.
Lijana. Kdo to sakra je? Uběhlo jen pár dnů, co se viděli naposledy, ale připadalo mu to jako sto let. „Vyřiďte jí, že nejsem doma.“
„Ale vaše paní matka jí už řekla, že doma jste,“ namítnul Cinet.
„Tak jí vy řeknete, že jste mě hledal a nikde mě nenašel, což znamená, že jsem se musel před chvílí nečekaně vzdálit. Vzhledem k tomu, že už dva dny „studuji“, to vypadá, že jsem si zaletěl pro další studijní materiály do jingivonské knihovny...“
Cinet udělal nešťastnou grimasu a zmizel.
Netrvalo to dlouho a klepání se ozvalo zas. Jestli to ta všetečná ženská nepochopila, nezbude, než jí to říct rovnou. „Já vážně nemám náladu, Lijano,“ zasyčel, když se dveře otevřely.
„Pověz mi, co ti ji pokazilo,“ povzdechla si matka. „Dva dny ses nehnul z postele. Myslela jsem, že půldruhého roku spánku ti stačilo.“
Zvedl se na loktech, ale neobtěžoval se vstát. „Nespím,“ zamručel, „přemýšlím.“ Hledám řešení, jak za devatenáct dní regenerovat a osvobodit krenevy, nebo jak přimět pozorovatele Aliance, aby mě nechali na pokoji.
„Usadila jsem Lijanu do hracího salonku a řekla jí, aby počkala, než se z té knihovny vrátíš. Máš tak dost času dát se dohromady.“
„Jenže já na její prostoduché kecy nemám náladu ani čas, vážně,“ zaúpěl.
Grewina se prkenně posadila na pelest postele. „Tak prostoduché kecy?“ zamumlala. Její tvář se stáhla smutkem. „Asi jsem tě do toho neměla tolik tlačit.“
„Měla jsi ty nejlepší úmysly,“ řekl mdle. „Pověsit mi na krk pěknou ženskou, abych neměl čas na nebezpečné věci... Jenže to nezabírá. Ono to na mě samo volá.“
„Něco se stalo, když jsi byl předevčírem u polymorfa. Cítím průšvih. Nechceš se podělit? Třeba bych ti mohla pomoct...“
„A co Lijana?“ uchechtl se.
„Má tam fonestěnu a otevřený bar,“ řekla s despektem Grewina. „A pokud jí dojde trpělivost, může jít. Nezblázním se z toho a nezblázním se ani z naštvané Erix. Mnohem důležitější jsi pro mě ty.“
Janis byl na vážkách, co jí má říct a jestli vůbec. Neměl ponětí, jak by to přijala. Podle Cineta prý agenti k Alianci odcházejí, aniž by kohokoliv z blízkých varovali. Jen tak se ztratí. Ale to si jeho matka nezaslouží. Ne po tom, co ho už jednou ztratila. Zatímco ona tiše čekala na jeho odpověď, přemýšlel, co všechno jí řekne.
Pak spustil. Pověděl jí o nabídce, kterou dostal. Snažil se ji přesvědčit, že hlavním důvodem, proč ho Aliance chce, jsou jeho činy z Tenerisu. Rozhodl se vypustit z vyprávění Trepenu. O rozčilený výstup a výčitky, že se vloudil do Sebassova domu, opravdu nestál... Tajemství týkající se Krenevské anomálie si také nechal pro sebe, ale hlavně proto, aby Grewinu ochránil.
Když konečně dovyprávěl, Grewina dlouho strnule seděla a mlčela. „Hned, jak tě polymorf pozval, jsem tušila, že se k něčemu takovému schyluje. Chtějí tě pro tvůj potenciál,“ zamumlala hořce, „a taky ti chtějí zabránit zasahovat do krenevské situace, což je totéž, co prosazuje Tyneon, sakra. Když odejdeš, nemůžeš vyvolat vzpouru, to dá rozum. Všichni tě chtějí dostat bezpečně daleko odtud. A mít tě pod kontrolou. A já...vlastně se chovám stejně jako oni. Nikoho nezajímá, co chceš ty.“ Po její hladké tváři stékaly slzy. „Tolik mě to mrzí, Trajanisi...“ její hlas se zlomil. „Jsem zoufalá, že tě před nimi nedokážu...ochránit.“
„Nepotřebuju, abys mě ochraňovala, mami,“ vyletěl Janis. „Jsem dospělý chlap. Jediné, co potřebuju, je tvoje podpora. Vědomí, že existuješ a že na mě myslíš.“
Zhrouceně přikývla. Zírala nepřítomně před sebe a oči jí plavaly v slzách. „Tvůj otec by pro tebe nic takového nechtěl.“
„Zatím mi ještě pár dní zbývá. Třeba něco vymyslím.“
Ohromeně k němu stočila hlavu. „Chceš jim vzdorovat? Tyneonovi? Alianci?“
„Ještě nevím, co udělám,“ zamručel, i když nějaký plán už se mu v hlavě rodil. Ale nic jí nepoví, aby z ní neudělal spolupachatelku, kdyby to nevyšlo. „Pověz mi o Alianci všechno, co víš,“ vyzval ji.
„Aliance byla ustanovena jako dozorčí orgán po bitvě nad Prewexem dohodou z Rean-Kwanteru, to přece víš z encyklopedie, kterou si pořád dokola listuješ,“ řekla. „Jejím úkolem je dohlížet na solidní vztahy mezi systémy. Lokace jejich sídla je neznámá, počet agentů taky. Neví se, kdo je ve vedení, ale šeptá se, že je to jeden z posledních jachadei...“
„O tom v encyklopedii nic nestojí,“ přerušil ji Janis. „Co to znamená jachadei?“
„Byla to stará rasa. Nejmocnější, co kdy existovala. Ani bohové ani démoni, přesto byli nesmírně silní. Uměli léčit všechny nemoci – dokonce i nemoci, které trápí bohy Byli mezi nimi i Dárci života. Dokázali tvořit cokoliv z ničeho. Neměli mocenské ambice, protože už všechno získali a všechno vyzkoušeli. Žili na Bredeonu, nikomu neubližovali a když bylo zapotřebí, pomáhali jiným. A šílené je, že byli zničeni nešťastnou náhodou. V dobách, kdy k tomu došlo, zuřily boje mezi arci-démony z Mizeonu a antropomorfními draky z Erektiadu. Začalo to kvůli nějaké krevní mstě, ale nakonec z toho byla válka, která trvá prakticky dodnes. Tehdy ještě nepoužívali bitevní lodě. Bili se ve volném prostoru tělo na tělo, protože obě rasy jsou létavé. Stříleli po sobě feentexovými paprsky, nebo se na sebe sápali s vibromeči. Vzájemně se naháněli v celých houfech a nebrali ohled na to, co rozbijí. V tom mumraji ani nezaznamenali, že se místo jejich střetu přesunulo nad Bredeon. A během té hloupé šarvátky, kdy po sobě pálili, vymazali z povrchu Bredeonu všechno živé, co tam bylo...“
„Copak jachadei byli smrtelní?“ otázal se Janis.
„Ani nesmrtelný nepřežije zásah feen částicemi. Feen ničí cokoliv, co má mentální integritu, lhostejno zda na biologickém či magickém základě. Proto si vojáci do boje tělo na tělo ve volném protoru oblékali skafandry, protože feen částice skrze mentálně intaktní hmotu nepronikají. Odráží se od ní...“
„Draka ve skafandru si neumím představit,“ poznamenal Janis.
„Skafandry používali humanoidi. Draci se chránili pancíři. Ani arcidémoni ani draci ovšem nebrali na vědomí, že jachadei nic takového nemají. Před odraženými feen částicemi by je zachránilo, kdyby se ukryli do domů, ale oni žádné domy nepotřebovali... A tak byli všichni vybiti.“
„Až na pár výjimek,“ opravil ji Janis.
„To se jen šušká,“ ohradila se matka. „Každopádně, když erektiadi a mizeonci zjistili, čeho se dopustili, nakrátko uzavřeli příměří. Svolali sněm v Rean-Kwanteru. Vyhlásili na Bredeonu neutrální a chráněné území pro ewoui, potomky smrtelníků a jachadei, kteří se na vybílený Bredeon vrátili z jiných světů. A především založili Alianci. Tato organizace má za úkol zabránit, aby kdokoliv v budoucnosti v metaprostoru znovu feentexové zbraně použil. Taky hlídá, aby se systémy neslučovaly do válečných paktů. Aliance musela vytvořit strukturu a získat agenty.“
„Erektiadi a mizeonci spolu ale bojují dál. Proč je Aliance nechává?“
„V případě jejich sporu jde o bilaterální záležitost. Netahají do toho další strany. A hlavně nepoužívají feentexové zbraně.“
„Skvělé,“ zabručel ironicky Janis. „Potřebuju, abys mi řekla, kde je Hiria-abhama.“
Grewina ještě víc zbledla. „To ti nemůžu říct. Kdybych to udělala, udělal bys něco hloupého a já bych se musela dívat, jak tě zabijí.“
„Takže to víš?“ zavrčel.
Těžce vstala a zkormouceně na něj pohlédla. „Mám určitou představu, ale neřekla bych ti ji, ani kdybys mě tu krájel na nudličky.“
Janis věděl, že nemá cenu se vztekat. Matka dělá, co pokládá za nejlepší. Tak to zjistí sám, padni komu padni. Nečekaně pružně vyskočil z postele. „Musím jít.“
„Za Lijanou?“ Oči jí v naději zajiskřily. „Ještě pořád by ses stihl oženit a zplodit mi vnouče. Plození potomstva Aliance u svých agentů zakazuje, ale pokud bys to udělal předtím, než k nim nastoupíš...“
Sáhnul na křeslo, kam předevčírem pohodil svou oblíbenou bundu z dračí kůže. Pak si přinesl vysoké boty s tlustou podrážkou. Soustředil se na obouvání, aby neřekl, co má na jazyku. A sice, že pokud by zplodil dítě, určitě by to nebylo s Lijanou a pokud by ho měl s někým jiným, určitě by ho pak neopustil. Uvědomoval si však, že jeho matka je typická sahíjinka. Nemohl jí mít za zlé, že je přizpůsobivá a že z celé situace chce vytřískat aspoň něco pozitivního. A kdyby tu mohl zůstat, snad by se opravdu o nějaké to vnouče postaral, aby měla radost...
+++
Jakmile ho Henrex uviděl, sklonil meč a jeho tvář se rozzářila dravčím úsměvem. „Trajanisi,“ zapředl, „co tě k nám přivádí? Pokud se chceš naučit překonávat strach, půjčím ti svoje démony. Ukázal na hlouček přihlížejících. „Kterýkoliv z nich je ti k dispozici...“
Janis se snažil nereagovat na zlomyslné pohledy a potutelné úšklebky démonů. Místo toho těkal očima po velkolepém interiéru šermířské síně. Vysoký a rozlehlý sál podepřený kamennými ozdobně tesanými sloupy, na kterých visely plazmové lampy oplýval skvělou akustikou. Každé Henrexovo slovo se v prostoře dunivě rozléhalo.
„Díky. Někdy později tvé nabídky využiju,“ řekl Janis. „Teď ale potřebuji, aby sis se mnou promluvil. V soukromí.“
Henrex mlčky předal meč svému soupeři a pokynul k opačnému konci sálu. Dovedl Janise chodbami k širokému sloupu s dveřmi. Uvnitř se nacházela šachta. Henrex vstoupil dovnitř a naznačil Janisovi, aby se k němu přidal. Pak je nějaká síla vymrštila i s podlahou vzhůru. „To je levitonová zdviž,“ poznamenal Henrex, když si všiml Janisova zaťatého výrazu. Jakmile pohyb ustal, vyšli ven. Ocitli se na otevřené střeše Henrexovy věže. Kolem byla zeď a uvnitř plošiny stály svítící stromky v květináčích. Soudě podle toho, že něco podobného viděl i u Sebasse, došel Janis k závěru, že zahradničení na střeše je u sahíjinů oblíbenou kratochvílí. Henrex se posadil na lavičku otočenou ke květinovému záhonu a ukázal na druhou, která stála naproti.
„Vlastně jsem rád, že jsi tady,“ řekl Temný a shovívavě se usmál. „Kdybys nepřišel, našel bych si tě sám. Slyšel jsem, že jsi byl u Mrraua. A že tam shodou okolností byla i má snoubenka. Nelíbí se mi, když je Vivon ve tvé blízkosti. Pokud by se to opakovalo, musel bych tě znovu zpráskat.“
„Už se celý třesu,“ zaševelil mile Janis.
„To bys, kurva, měl,“ pronesl ledově Henrex. „Protože ona je moje. Celých dvě stě let jsem ji podporoval a pečoval o ni. A stálo mě to spoustu dřiny, než jsem ji konečně získal. Takže tě varuju, aby ses do nás nesral.“
„Podporoval? Pečoval?“ zayčel jízlivě Janis, protože to prostě v sobě dusit nedokázal. „A to ti nevadilo, že ji bili, znásilňovali, ponižovali, zavírali do beden? Co jsi to za přítele, když jsi to dopustil? Proč jsem musel přijít já, abych ji dostal od té závistivé krávy Euniky? A netvrď mi, žes o tom nevěděl. Za dvě stě let, sis toho všimnout musel!“
Henrexova krásná tvář se zahanbeně stáhla. „Dělal jsem všechno pro to, abych ji dostal sem. A povedlo se mi to. Ani tvoje hloupé eskapády mi v tom nezabránily. Teď je v pohodě a už zachraňovat nepotřebuje. Je to jasné?“
Janis zaskřípal zuby. Bylo pro něj těžké byť jen připustit, že Henrex Vivon opravdu miluje. Prostě bylo pohodlnější to odmítat. Konejšil se myšlenkou, že Henrův vztah k Vivon se podobá spíš touze ji vlastnit, než lásce. I když, pokud by byl k sobě poctivý, byl by nucen připustit, že není o nic lepší než Henrex. Stejně jako on chce, aby mu bohyně Sváru patřila. Aby se nemohla ohlížet po jiných. Pořád tak nějak předpokládal, že kdyby teď Vivon dostala šanci si mezi nimi vybrat, zvolila by jeho. Ale to teď není na pořadu dne. A možná, že nikdy nebude. Takže nezbude, než soustředit se na nezbytné. „Jo, je to jasné,“ vydechl napruženě. „Ale kvůli tomu tu nejsem. Jsem tu kvůli Direnovi, Ternakovi a ostatním. To, jakým způsobem to hovado Erijen Direna mučí, překračuje všechny meze. Nechápu, jak něco takového můžeš dopustit. Skoro to vypadá, že to Erijenovi dovoluješ mně pro zlost. Jako kdybys mě tím chtěl k něčemu vyprovokovat...“
Temný pán se rozesmál. Jeho hlas připomínal přesýpající se jemný štěrk. „Ty mě opravdu bavíš! Myslíš, že jsi tak důležitý, abych se namáhal vymýšlet tak složité konstrukce? Proč bych to dělal?“
„Napínáš mou trpělivost a jen čekáš, až kvůli Direnovi udělám něco nepředloženého. Jediná věc, která by mohla krenevům pomoct, jsou Zuby poražených. A protože víš, že žezlo nemám šanci najít, protože je dávno pryč z našeho systému, nic neriskuješ...“
Henrex se narovnal a pozoroval Janise skrze přivřená víčka. Jeho bledá tvář ztuhla v ledovou masku. Bylo patrné, že ho zmínka o zašantročeném žezle dostala. Přesně to Janis chtěl. Rozhodl se tedy zajít ještě dál, aby své podezření ohledně lokace žezla potvrdil. „Musím ale říct, Henrexi, že jsi mě zklamal. Pokládal jsem tě za patriota. Bez ohledu na moje plány si myslím, že to žezlo je pro tento systém příliš cenné,“ pokračoval. „Bylo důležitější mít ho k dispozici i za cenu rizika, že se ho zmocním. Svěřit ho do opatrování externí dozorčí mocnosti a vzdát se tak veškeré kontroly, byla blbost. Zejména, když jsou tu důkazy, že ta mocnost už není jen dozorčí, ale aktivně manipulativní.“
Henrex zaťal čelist. „Kdo byl tak hloupý, že ti to řekl?“ zasyčel. „Byl to polymorf? Aby tě navnadil, až se budeš rozmýšlet, zda jeho nabídku přijmout? Nemysli si, že nevím, že tě verbují. Nečekej ale, že pokud se k nim přidáš, že budeš žezlu blíž. Pokud se jim upíšeš, přestaneš mít o tu věc zájem. Stejně jako o krenevy. Už s tím nic nenaděláš.“
Janis pobaveně zavrtěl hlavou. Konečně věděl, co vědět chtěl. „Polymorf to nebyl. Sám Tyneon mi řekl, že žezlo je na místě, odkud by ho nedostal ani on sám. To, že Hiria-abhama je u Aliance, jsem jen vydedukoval. A ty jsi mi to potvrdil.“
Temný vykulil oči. Jeho čelist poklesla, jeho zuby se zaleskly, z úst mu vyletěla řádka šťavnatých kleteb.
„Děkuji, že jsi mě ohledně žezla ujistil,“ řekl mile Janis. „Moje rozhodování je o to snazší. Do té doby, než se vrátím, a já se vrátím, nějak zpacifikuj Erijena. Protože to bude Diren, kdo bude krenevy držet na uzdě, až se osvobodí. Měj to na paměti...“
„Připravuješ velezradu a spiknutí,“ zavrčel Henrex a vstal. „Vypadni!“ zasyčel.
„Jen fabuluju,“ řekl ponuře Janis a zůstal sedět. „Nevyzývám tě, aby ses ke mně přidal. Za spekulace a filosofické disputace se přece netrestá. Je tu jedna věc, která stojí za uvážení a musím ti ji předestřít, než odejdu: Analytici Aliance o mé roli na Tenerisu prohlásili, že jsem odkryl hnisavý vřed... Ten vřed brzy praskne. Stane se to i bez mé účasti. Krenevské poměry se brzy změní i bez žezla a bude to i díky tobě.“ Tím měl Janis na mysli Henrexovu intervenci pro změny v Protokolu umožňující omilostnění Vivon. Tato ustanovení se dají použít i pro jiné krenevy. A Henrexem iniciované změny Protokolu katalyzovaly ještě další změny – především odvolání zákazu smíšených rodičovských párů. Právě díky tomu se Ixona vyhne postihu za to, že má dítě s krenevem. A díky legislativním změnám budou sahíjinové nuceni brát Ternakovo otcovství Ixonina dítěte na vědomí.
„Co?“ zavyl Henrex. „Jak to myslíš? Co chystáš?“
„Já nic,“ odsekl Janis. „Jak jistě víš, na Teneris jsem se kvůli vaší pitomé kletbě nedostal. Ale přísahám ti, že situace s krenevy se brzy změní, ať se vám to líbí nebo ne.“ Byl rozhodnutý, že Henrexovi o Ixonině těhotenství zatím nic neřekne. Bohyně to bude tajit tak dlouho, jak to půjde a on jí to nezkazí. A až se dítě narodí, nebude tu nic, co by jí zabránilo seznámit dítě s jeho otcem. Zamilovaná žena a matka je ta nestrašnější zbraň.
+++
Vrátil se od Henrexe na Grew. V salonu našel matku u knihy. Spokojeně si oddechl, že Lijana je pryč. „Dobře, že jsi tady,“ oddechla si Grewina. „Zapomněla jsem ti říct, že včera přiletěl posel s předvoláním na schůzku s Emdewonem do Paláce Protokolu. Lijana tě vlastně přišla vyzvednout, ale když jsi nešel, odletěla sama,“ oznámila Grewina . „Máme nejvyšší čas jít taky, nebo přijdeme pozdě. Nejspíš se to týká té neregistrované démonky, co naháněli v Akezonu. Slyšela jsem, jak o tom včera mluvili u Senedy. Myslím, že se chtějí zeptat, jestli o ní někdo něco neví.“
Ta Trepena. Co to, k sakru, vyvádí? zhrozil se Janis. Před matkou ze sebe udělal hloupého. „Jak neregistrovaná?“
„Chová se prý jako divoška. Děsí smrtelníky a tak. Buď se někde dvě stě let skrývala, nebo ji někdo nově stvořil. Obojí je zakázáno,“ řekla matka. Pátravě se na něj podívala. „Doufám, že s tím nemáš nic společného.“
„Jak bych mohl, když se na Teneris nedostanu?“ V jeho modrých očích bylo tolik upřímnosti, kolik míval Gwen, když dlouze rozprávěl o přátelství.
+++
Soudní síň byla téměř plná. Lijana seděla ve druhé řadě s matkou a hned na Janise s Grewinou zamávala, že jim drží místa.
Emdewon zpoza pultíku auditoriu oznámil, že na Tenerisu byla zpozorována cizí neregistrovaná entita, která uniká dopadení. Byla pozorována, jak se vznáší nad městským mrchovištěm, jako kdyby tam něco hledala. Vyděsila popeláře, kteří to posléze oznámili v nedalekém Emdewonově chrámu. Diákon se tam hned vypravil a pokusil se tu bytost modlitbami odehnat za oponu. Skutečně odletěla, ale diákon došel k závěru, že nezamířila za oponu, ale někam k Líné řece. Proto pověřil orakulum, aby zprávu o incidentu sdělilo bohům.
„Jak ta osoba vypadala?“ přerušil Emdewona Henrex.
„Jako lidská žena. Mladá a hezká. Světlé vlasy, s poněkud neuspořádaným účesem, bledá pleť, jantarové oči. Oblečená prý byla v zácloně.“
„Skandál,“ zamumlala Seneda.
„Tak to nemůže být démonka z Druhého věku. Krenevové tvořili jen brunety nebo zrzky,“ ozval se Sebass.
„Který diákon to oznámil orakulu?“ zabručel z pléna Smesmech.
„Nuvonus, můj diákon z Akezonu,“ dopověděl Emdewon.
„Není možné, že by se Nuvonus spletl, bratře?“ uchechtl se Henrex. „Ten starý pitomec je slepý jak krtek. Nepozná bečku sádla od stelné prasnice.“
„Nuvonus je opravdu slepý jak krtek,“ přidal se Mreon. „Možná to byla jen hra světla a stínů.“
„Nebo se nad mrchoviště zatoulal racek od Líné řeky,“ vyjekl škodolibě Smesmech.
Emdewon zakoulel očima. „Nuvonus je sice trochu slabozraký, ale nenechali jste mě domluvit. Poslal jsem tam krixy. Počíhaly si tam, a skutečně hned dalšího dne tu bytost viděly taky.“
„Tak proč ji nečaply?“ podivila se Seneda. Janis se v duchu ptal s ní.
„Protože jim unikla,“ řekl upjatě Emdewon. Sál zašuměl údivem. Kdo kdy slyšel, aby krixy zklamaly? Tyto tři démonky s vizáží okřídlených a zubatých koz byly ve Druhém věku vytvořené ke stíhání osob unikajících spravedlivému soudu. Jejich cílem bylo kořist pronásledovat, dopadnout a přenést přes oponu před Senedonův stolec. Pokud i tam obviněný zarputile odmítal vypovídat, krixy jej k tomu otřesně znějícím mečením dohnaly. Po porážce krenevů krixy zdědil Emdewon. „Bez potíží zmizela za oponu,“ dodal Emdewon, „a je dokonce možné, že se teď potuluje někde mezi námi.“
Nikdo z přítomných, a byli tam všichni včetně Vivon, k výskytu neregistrované běsky neměl co sdělit. Na závěr všichni přislíbili, že jakékoliv informace na toto téma neprodleně ohlásí. Těsně před tím, než se začali sbírat k odchodu, bohyně Erix vstala, zatleskala, aby si zíslala pozornost a pozvala všehny k návštěve svých zahrad. „Připravila jsem kuželkovou dráhu a plné mísy horkých kronýšových lasturek podle receptu mistra Tamáše z Hermu, vážení!“
Přítomní bohyni odměnili pochvalným mručením.
Emdewon naježil obočí. Takový poprask by za normálních okolností označil jako znevažování důstojnosti soudní síně, ale Erix s tím začala těsně po té, co jednání ukončil, proto nemohl nic namítat.
+++
