Teggen - 23. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
„Essie,“ houkl Xan na Essia napojeného na svůj konstrukt. „Máš něco nového?“
Essius opravdu nevypadal dobře. Napojení na obří fantóm si vybíralo svou daň. Krátce a syčivě dýchal, jeho zpocená kůže se zdála téměř průsvitná, jak se pod ní rýsovaly temně fialové žíly. „Je to divné,“ vypravil ze sebe Essius, „Jsou úplně v klidu. Jako kdyby čekali, až je najdeme a…“
„Jsi si jistý?“
„Cítím to,“ zachrčel Essius. „Prostě se nehýbou.“
„Třeba jsou ty mašiny vadný,“ ozval se váhavě Ditrux. „Sám jsi přece říkal, že je Trrisiel ještě testuje.“
„To by museli být vadní i proměněnci, dutá hlavo,“ ozval se Cadwen, který se mezitím vrátil z kontroly B02.
„Jdu, sakra, tam,“ zavrčel Xan.
Lenny, slyšíš mě? Vysílal Xan. Jdu se na ten dáreček podívat zblízka. Ty zatím drž pozice.
„Beze mě nikam nejdeš,“ zasyčel Cadwen.
„Nechejte mě,“ hlásil se Sibiel. „Mám implantáty.“ Výmluvně se poplácal po pažích.
„Je srandovní, jak tu soutěžíte, kdo se dřív nechá pomlít,“ prohodil ponuře Ditrux.
Xan se podíval nejdřív na bratra, pak na Sibiho a zavrtěl hlavou. „Ditrux má pravdu. Ještě to nebalíme. Ale někdo tam jít musí. A protože jsem velící generál, budu to já.“ Xan si zaťukal na čelo. „Celou dobu budu vysílat, co se děje. Třeba zatím něco vymyslíte.“
„Mám plán,“ ozval se skřípavě Essius.
Dál to nedopověděl, protože se chytil za hlavu a zaskučel, stejně jako všichni kolem, jak se jejich mozky prohnalo dunivé poselství:
Potomci Rafedaxarrovi!
Hlásí se hlídka sloužící Požehnaným debháratům mizeonským.
Disponujeme samoreplikačními tebechety v pohotovostním módu.
Vyzýváme velekněze církve Požehnaných, Essia Arci-Nubiela, aby se neprodleně dostavil do Paláce Debhátarů na Mizeon a aby se tímto navrátil do služby bohům.
Pokud tak do hodiny neučiní, uvedeme tebechety do provozu a všichni budete zničeni.
Prásk!
Sibiel se podíval na Essia, který se zřítil k zemi. Současně s jeho zhroucením se obří maketa základny zamihotala, zprůhledněla a zmizela, jako kdyby nikdy neexistovala. Dál ji Essius nezvládal udržet.
Cadwen přiskočil, pomohl Essiovi na nohy a dotáhl ho k dispečerovu křeslu. Technik byl sice při vědomí, ale vypadal ještě hůř než před chvílí. „Samozřejmě mě musíte vydat,“ vypravil ze sebe.
Sibielovi to připadalo tak, že i Essia samotného ten požadavek na návrat šokoval. Popravdě, ani on nečekal, že debhátarové budou na Essia tak umanutí, ale měli s tím počítat. I on, když plánoval infiltraci na Mizeon, chtěl přece Essia využít pro změnu veřejného mínění. Jak se zdá, zasáhl Essiův útěk debhátary na nejcitlivějším místě. Ohrozil stabilitu víry, ze které čerpají sílu. Essius svou roli na Mizeonu podcenil. Když se ho Jerones předevčírem zeptal, co si myslí, že debhátarové po jeho útěku udělají, Essius odpověděl, že si na roli velekněze vyberou jiného maskota. Někoho dalšího se smíšenou krví, kupříkladu Twena. Ale teď se zdá, že Padlí o náhradníka nestojí.
Všichni se v očekávání otočili ke Xanovi.
„Nesnáším vydírání!“ vybuchl Xan. „Mně se to nelíbí, Essie,“ otočil se k Essiovi. „Nemáme žádnou záruku, že když tě vydáme, že ty mašiny zase odnesou. Taky úplně nevěřím, že by ti to nechali jen tak projít. Spíš bych čekal nějakou pěkně zinscenovanou popravu. Koupání ve vařícím oleji, krájení na krmení sůsům, nebo tak něco.“
Essius se silou mocí zmátožil. „Exemplární poprava?“ zachrčel. „Ne. Tím by přiznali, že mají slabinu a jak moc jsou závislí na zájmu věřících. Vím, co se stane, až se vrátím. Aisus mi usmaží mozek a vyrobí ze mě přesně to, co vždycky chtěl a před čím mě Huat zachránil. Poslušného panáka s intelektem sekačky na trávu, který bude sloužit jednu mši za druhou.“
„Jediná výhoda je, že s usmaženým mozkem už ti to bude jedno,“ zabručel zlověstně Xan. „Myslíš, že když se podrobíš, dodrží, co slíbili?“
„Padlí naši morálku nerespektují,“ zasýčkoval Jerones.
„To je fakt,“ zahučel Cadwen. „Nevíme, jaké mají proměněnci zadání. Nevěřím, že jen tak sbalí tebechety a zmizí.“
„Stejně to musím zkusit,“ odsekl Essius. Jak nebyl spojený s koulí, viditelně se regeneroval.
Sibiela napadlo, že se na to dívají špatně. „Když už tu tebechety máme,“ řekl důrazně, „měli bychom toho využít. Jakkoliv je zneškodnit a zabránit tomu, aby se vrátily k Trrisielovi. Jinak nás budou Padlí dál tlačit ke zdi, kdykoliv se jim zamane. Aliance proti nim nezakročí, dokud tebechety nespustí, to je jasné. Můžou nás tak vydírat věky.“
Do Essia jako by vlili živou vodu. „Máme ještě hodinu!“
„Necelou,“ zabručel skepticky Ditrux. „Do sůsí prdele!“ lamentoval. „Proč jsme na ty fleshingy neměli více času? Nemohls, Essie, prásknout do bot o něco dřív?“
„Jaký nápad jsi to dostal, Essie?“ vzpomněl si Cadwen. „Těsně předtím, než se nám ohlásili, jsi nám chtěl něco říct…“
Oslovený se zamračil. „Mělo mě to napadnout dřív. Zaznamenal jsem tu tři tebechety. Myslím, že ty stejné jsem viděl v Trrisielově skladu. Ale v den Zkázy existoval jenom jeden. Podle Trrisiela se jednalo o poslední dochovaný exemplář, který trčel v muzeu. Z toho vyplývá, že Trrisiel musel z toho dochovaného replikovat ty další dva. Rozumíte, co to znamená?“ Essius se po osazenstvu můstku významně rozhlédl.
„Ne, ale ty nám to povíš, génie,“ ozval se sžíravě Teggen.
Ditrux zavrčel: „A fofrem, čas běží.“
„Znamená to,“ pronesl zaraženě Grennon, „že Trrisiel ten první tebechet už spustil?“
„Přesně,“ kývnul Essius. „Tebechety jsou naprogramované tak, že útočí na vyšší živočichy, inteligentní tvory, aglomerace, industriální komplexy a infrastrukturu. Na pokoji nechávají jen rostliny, půdu a hmyz. Šrotují tak dlouho, dokud všechno kolem nepřemění na další tebechety. Pak samy sebe uvedou do hibernace. Šílenci z Kvarionu je dokázali ovládat i během akce, ale v době skollských válek už to nikdo neuměl. Pokud je Trrisiel replikoval, aniž by celý Mizeon zničil, musel přijít na to, jak je regulovat a jak je včas zastavit.“ Essius se znovu podíval na maketu základny. „A já si myslím,“ řekl a jeho hlas se třepil nervozitou, „že už vím, jak to udělal.“
„No?“ broukl Xan.
„Tvorbou vyššího řádu,“ řekl napůl nepřítomně Essius. „Ovládl je podobně, jako jsem já ovládl svůj konstrukt základny.“
Cadwen pochybovačně zamlaskal. „Chceš proti nim poslat fantóma a tím je oblbnout? Myslel jsem, že proti magii jsou imunní.“
„S tím počítám,“ řekl Essius. „Ale dalo by se to obejít, protože jsou ve stázi. Mohl bych je izolovat, aby nedokázaly zareagovat na spouštěcí povel, což bude asi nějaká forma kletby,“ drmolil potichu a spíš sám pro sebe. „Tím se vracíme k otázce, co k té izolaci použít. Hmotu ne, přes tu se dají poslat flesshingy s infony. Pole se dá prorazit. Takže zase zbývá jenom kombinace magie a mentálně zkoncentrované vůle, což není nic jiného, než tvorba vyššího řádu.
„Co to znamená v praxi?“ chtěl vědět Xan.
„Někdo z vás zabaví proměněnce,“ řekl Essius, „a já tebechety zabalím pomocí tvorby vyššího řádu do inertního povlaku. Potom je přeneseme portálem na pustý asteroid a necháme Alianci, ať dělá, co umí.“
„Tvorba takové úrovně,“ ozval se kovovým hlasem Teggen, „tě vyčerpá dřív, než konstrukt dokončíš. A jakmile zemřeš, rozpadne se jako ten předchozí.“
Essius se k Teggenovi naštvaně otočil. „Tak jsem neudržel nervy, sakra! Podruhé to ustojím. Aspoň, než to dostaneme pryč.“
„Zabavit proměněnce nebude problém,“ bručel zamyšleně Xan. „Otevřít portál na periferii, taky ne. A námitky Aliance týkající se Protokolu 03 budeme řešit, až když to přežijem.“
„Čistě z principu jsme z obliga,“ ozval se mazaným tónem Jerones. „Budeme argumentovat, že jsme plánovali spustit Protokol 03, až když se tebechety probudí.“
„Ty předpisy tě musí bavit, Jerry,“ ozval se ironicky Grennon, „jinak to není možný.“
Sibiel průběžně sledoval časomíru na svém náramkovém počítači. Dohadováním ztratili už čtvrt hodiny. Essiův návrh vypadá šíleně. Ale kdyby neuspěl, stihne se vrátit na Mizeon do konce vyměřené lhůty. Vydat Essia do rukou nepřátel – vypadá hnusně. Sibiel při tom pomyšlení skřípal zuby. Ale výměna osmi set životů za jeden je pořád dobrý obchod. Pokud by na základně všichni padli, z celé rasy by přežilo jen dvě stě mužů plukovníka Bordena, a necelých sto civilistů na Olixu.
***
„Tak jo, jdeme na to!“ křikl Xan.
Sibiel si oddechl, že dohadování skončilo.
Xan pohodil hlavou k Tawadě: „Tawado, Sibiele, my tři uděláme Essiovi prostor. Odlákáme proměněnce ke kótě FA71, kde na ně číhá Lenny a jeho devadesát chlapů. Na můj pokyn se potom na kótu TU42 přesune Essius krytý Grennonem a Ditruxem. Cadwe, ty máš mapy v hlavě. Vybereš něco dostatečně pustého a koordináty pošleš Grennonovi, a jestli se to zadaří, uvědomíš Alianci.“
„Přinesu mu je osobně,“ řekl Cadwen.
„Ne,“ řekl Xan. „Zůstaneš tady na zadku a budeš udržovat přehled o jednotkách na povrchu a přeposílat zprávy. Teggen je záloha. Jasný?“
„Čarovat kolem tří tebechetů současně Essia zabije, generále,“ řekl umíněně Teggen.
Essius se na něj škaredě podíval. „Radši to, než pokračovat jako zelenina na Mizeonu.“
Xan se na Teggena tvrdě obořil: „Máš něco lepšího, agente, nebo jenom skuhráš? Nebo to chceš zkusit sám?“
„Nejsem génius jako on,“ řekl dotčeně Teggen, „ale zkušenosti s vyšší tvorbou mám. Nechej mě jít s ním a já ti garantuju, že ho udržím naživu.“ Podíval se přímo na Essia: „Nebyl jsi to ty, kdo říkal, že očekává spolupráci?“
Tawada dávno odběhla do depa, aby otevřela portál, a Sibiel už byl jednou nohou na chodbě, když zaslechl, jak Xan napružený, že to pořád někdo zdržuje, zaklel a řekl: „Dobře, tak běž. Grennon zůstává tady s Cadwenem.“
Sibiel s Xanem uháněli chodbou zamořenou zlověstně tichými třepetavými flesshingy směrem k depu. Sibi už neslyšel, jak na Xanův konečný verdikt reagoval Grennon, ani co k tomu řekl Essius. V kostech cítil, že Xanovo rozhodnutí bylo správně. Na vydírání nepřistoupili. Buď tu všichni zemřou, nebo udělají obrovský pokrok, když Essius tebechety zakonzervuje a odlifruje pryč. Z pragmatického hlediska by měl být spokojený, protože civilisty jejich eskapáda neohrozí. Až na to, že Owiana místo o jednoho manžela přijde nejspíš o oba.
***
