Teggen - 14. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
Pak se strhl takový poprask, že Owiana nestíhala sledovat. Aderawen cosi vyštěkl a už se řítil ven ze sálu. Razziel mu byl v patách. Jeroným se spojil s dispečerem s žádostí o lokalizaci Hedise a Bahui. Kendrick, který už dávno nemusel Nertega podpírat, se vyhoupnul na kraj stolu a s výrazem „jsem mimo“ se snažil s kýmsi navázat telepatické spojení. Komunikoval s takovou razancí, že se Owiana chytila za hlavu. Žádal někoho v terénu o přesun posil k Riiberionu, vysvětloval, že jde o mimořádnou situaci. Jeho myšlenky duněly, jako když se hroutí mrakodrap. Nakonec odběhl s vysvětlením, které Owiana nechápala, ale ostatní zřejmě ano.
V jednacím sále zůstali ten První z Trojice, Alkana, Owiana a samozřejmě Nerteg. První, kterému Owiana začala říkat Pavučina, vstal, popošel k Nertegovi. Až tehdy si Owiana všimla, že to, co pokládala za dlouhý plášť, je pár černých sametových křídel, které Prvnímu visí z ramen. Okřídlený si založil paže na prsou a řekl: „Vážně netuším, co s tebou budeme dělat, Tegge.“
„Nechejte ho jít, prosím,“ ozvala se Owiana bez ohledu na to, že ji Alkana tahá za rukáv.
První se křehce usmál, podíval se na ni a zavalil ji svou silou. Pod upřeným pohledem jeho fialových očí se Owiana zapotácela. Hrudník se jí sevřel. Bodalo to, jako kdyby ji omotával ostnatým drátem. Rychle a trhaně dýchala, jak s tím bojovala. Divila se, že se vůbec udrží na nohou, ale pak jí došlo, že ji ten pavučinami pokrytý chlap nějakým způsobem na dálku podpírá.“
„Dej pozor, Igore, je těhotná,“ ozvala se Alkana hlasem, jako kdyby krotila rozzuřeného draka.
Owiana se pokoušela přijít na to, co s ní „Velký Debil Igor Pavučinka První“ zamýšlí. Působil sice zlověstně, ale tak vypadal od první chvíle, co ho uviděla. Nezdálo se jí, že by byl zaměřený zvlášť negativně přímo na ni. Bodající sevření neustávalo. Chtěla křičet, ale nedokázala to. V záchvatu paniky ji napadlo, že na ní ten chlap provádí nějaký test. Okrajem zorného pole stačila zaznamenat, jak se Nerteg těžce zvedá.
„A dost!“ křikla Alkana a hbitě Owianu odtáhla z Igorova dosahu a vzápětí z jejích prstů vystřelily šlahouny, kterými zachytila a obemkla barevnou čmouhu, ve kterou se změnil Nerteg vrhající se na Igora.
Všechno zmrzlo. Owiana, dýchající jako po zdolání tisícovky schodů právě pochopila, že Igor netestoval ji, ale Nertega. Chtěl ho vyprovokovat a podařilo se mu to. V zoufalství třeštila oči na tu scénu: Stromista rozhojněná o větve poutající rozběsněného Nertega a ten okřídlený stále s rukama na prsou vrtící hlavou.
„Všichni se uklidníme,“ zasyčela Alkana.
„Nevím, jak ostatní, ale já jsem úplně klidný,“ pronesl ponuře Igor. Stiskl rty a obrátil se na Nertega: „Tak ty sis osm století hrál na démona. Jeden by čekal, že z toho zblbneš. Ale to se nestalo. Myslím, že tvému sebeovládání to naopak prospělo. Škoda, ale tvůj čas vypršel.“
„Dopravte Owianu k rodině, sire,“ řekl unaveně Nerteg, „a pak si se mnou dělejte, co chcete.“
„Nikam nepůjdu!“ štěkla umíněně Owi. „Ne bez něho!“
Odhodlaně zaťala pěstičky a vyřítila se na Igora: „Jestli jste tak zabedněný, pane, že jste nic nepochopil, půjdu k Launě s ním!“
Narazila na neviditelnou zeď, která jí zabránila tomu chlapovi podrápat samolibý ksicht. Už měla té hloupé korektnosti plné zuby! Nedbala, že Alkana jí syčí do uší a snaží se ji odtáhnout pryč. Zabušila na průhlednou zeď a ječela dál: „A až nás Launa oba sežere,“ drze na Igora vycenila zuby, „budete to vy, kdo to vysvětlí strýčkovi a bratrům!“
Pavučinami zdobený rabiát na ni bezvýrazně zíral.
„A až se to dozví matka?“ zavyla Owiana. „Žádná strašidelná aura vás před ní neochrání! Moje mamka vás donutí sežrat vaše vlastní játra! Už teď je mi vás líto!“
Vzduch v pokoji houstl.
Owiana ucítila, jak ji Alkaniny ruce pustily.
A pak se ten namyšlený páprda rozesmál. Jeho smích skřípal jako sypající se štěrk, ale byl to bezpochyby smích. „Ještě, že Razzi už odešel,“ hekl. „Mít tři Arci-Quinny pohromadě, je moc i na mě.“
Otočil se k Alkaně a ukázal na Owianu: „Někam ten uzlík vzteku zavři a pak se vrať. Poradíme se, co dál.“
Než stačila Owiana zareagovat, propadla se to temnoty. Probrala se v bílém pokoji bez dveří. Ležela na zemi, protože tam nebyl žádný nábytek. Bylo tam čisto, podlaha nebyla studená, ale mírně vyhřátá. Owiana prohmatala a oťukala stěny a uznala, že z této cely se svépomocí nedostane.
***
Základna arcidémonů Maharáví
Prásk! Sibielova pěst udeřila do stolu, až to zadunělo. Nejspíš tu ránu z jeho pracovny zaznamenaly i raisi-démonky natřásající se v civilní tělocvičně umístěné na odvrácené straně satelitu. Ale s Ditruxem to ani nehnulo.
„Je ti to jasný, Dite?“
Ditrux jen zafuněl a nepřesvědčivě zakýval hlavou.
Sibiel se několikrát zhluboka nadechl a vydechl, jak se snažil se udržet, aby Ditruxovi nerozbil hubu. Už to přestávala být zábava.
Po tom, co mu nohy přirostly zpět k trupu, se Ditrux vloupal do skladu, ukradl urnu s ostatky svého přítele Sedena a kamsi s ní na celé tři dny zmizel. Nebral ohledy na to, že k pohřebnímu obřadu je v prvé řadě oprávněný Sedenův nejbližší příbuzný, synovec Grennon. Grennon to, naštěstí, vzal sportovně. Konečně se vyhrabal z letargie, byl připravený nakopat debhátarům zadky a vybojovat si svou těhotnou ženu zpět. Byl tak nažhavený, že ho museli krotit, aby se na Mizeon nevyřítil hned, protože pak by se dozajista zarazil o nulové pole, čímž by debhátary jen zalarmoval. Dohodli jsme se s Aliancí, že nás na Mizeon dostanou. Přesně za tři týdny. Do té doby musíme být připravení. Takže trénuj a uč se, apeloval na něj Sibi.
Nabádat Grennona k trpělivosti bylo jako nutit krodocha břinkat na harmonium. Grennon a Ditrux se měli připravovat na misi. Ale Ditrux, místo aby trénoval konspirační techniky a zdokonaloval maskovací procedury, se zavíral do kanceláře a hrabal se ve starých pergamenech a knihách. Ty hory písemností sem dopravil děkan Urbiel ze zrušené bredeonské pobočky Mizeonské univerzity. Celý vědecký archív. Tisíce a tisíce svazků týkajících se všech oborů činnosti. A Ditrux, ať už s tím prováděl cokoliv, k tomu postupně svedl i Grennona. Když se jich Sibiel ptal, co v těch knihách hledají, jen tajemně vrtěli hlavami. Sibiel jim pohrozil, že pokud budou i nadále přípravné lekce ignorovat, vyřadí je z výběru a nahradí je někým jiným. Od té doby se důsledně účastnili každé instruktážní procedury, ale i nadále veškerý volný čas dál trávili mezi lejstry.
Dnes ráno se prostory v sekci F12, kde se nacházela Ditova trucovna, otřásly detonací. V okolních chodbách popraskaly zdi. Každého napadlo, že jde o další přepad z Mizeonu. Když se Sibiel do místa výbuchu přenesl, našel Ditruxe a Grennona v troskách kontejneru, na jehož dně se v jakési průhledné vazké kapalině líně převaloval duhově pableskující tvor nápadně připomínající fleshingového hada. Oba výtečníci se tvářili tak spokojeně, jako kdyby objevili legendární krabičku boha Zmara.
Vyšlo najevo, že ti dva začali experimentovat s fleshingovými hady. Ditrux se nikdy netajil tím, že kdyby nemusel do císařovy gardy, byl by se zaměřil na vojenskou techniku. A Grennon? Přestože se s ním počítalo, že jednou zastoupí Seena v Chřtánu, účastnil se otci natruc seminářů na málo podporované katedře astrofyziky Mizeonské univerzity.
Našli jsme způsob, jak ty mrchy přivábit! holedbali se.
Sibi nestačil říct ani popel, když se médium, ve kterém si flesshing lebedil, zakalilo a puf – kontejner byl prázdný.
To všechno se stalo ráno, teď bylo odpoledne. Už dobrou půlhodinu se Sibiel pokoušel Ditruxovi zdůvodnit, proč by bylo žádoucí s nekontrolovanými experimenty skončit. Ale ten magor byl duchem úplně jinde. Nepochybně už plánoval další pokus. A tvářil se při tom tak blazeovaně, že se Sibiel musel držet, aby mu nerozbil nos.
„Takže,“ zkusil to znova Sibiel, „víš vůbec, ze které sůsí prdele jste ho sem přivlekli? Máš alespoň povrchní představu, kam se poděl? Odkud bereš jistotu, že nepocházel právě z Mizeonu? A co takhle z jezevcovy laboratoře? Co když se tam vrátil, sakra? Při naší smůle je to určitě Trrisielův mazlíček.“
Ditrux Arci-Jeen líně zvedl víčka, jako kdyby vynakládal nebetyčné úsilí se na Sibiela vůbec zaměřit. „Blbost,“ zabručel. „Podle razance výbuchu garantuju, že ten barevnej klučina k nám přicestoval nejmíň z periferie Sunisenského systému. Ne že bychom ten výbuch plánovali. Neuvědomili jsme si, že ten prevít funguje… hm, jako vysavač. Jeho energie zevnitř naleptala bariéru letannatového pole, a… bum. Zhroutilo se. Vážně jsme nečekali, že to bude taková šleha. “
„Tak fajn,“ hekl mdle Sibiel. Musel uznat, že prozkoumat flesshingy je dobrý nápad. Taky ocenil, že Ditrux krátce po přepadení základny přišel s návrhem vybavit podzemní prostory zařízením snímajícím mikrootřesy nulového pole, které kdysi navrhnul Destruktiel do Chřtánu. Otec o několik staletí předběhl dobu, když tvrdil, že je nezbytné flesshingy monitorovat. Destruktiel dokonce vymyslel jak, ale Rada to shodila ze stolu jako zbytečnou pitomost. Ditrux Destruktielovy výsledky převzal. Podle otřesů poznáme, že jsou fujtajblíci v předsíni. A protože už víme, že razí cestu vetřelcům, získáme bezvadný poplašný systém. Pravda byla taková, že Sibiel měl vztek. Byl naštvaný sám na sebe, že s těmi snímači „vzor Destruktiel“ nepřišel on sám a mnohem dřív. Jenom díky Ditruxovi je teď základna lépe zabezpečená. A Ditrux si docela vychutnával, že Sibiel něco takového přiznává právě jemu.
„Můžeme v tom teda pokračovat, regente?“ ušklíbnul se vítězoslavně Ditrux.
„Příště použijete laboratoř v sekci Q2,“ zahuhlal otráveně Sibiel. „A všechny kroky budete dokumentovat. A přiberete do party Urbiela a další arcidémony, aby mohli pokračovat, až vy odejdete na Mizeon.“ Zarazil se. „Předpokládám, že co se týká účasti na misi, jsi názor nezměnil.“
Ditrux zakoulel očima. „Samozřejmě, že jdu!“ zavrčel. „A ručím ti za to, že Grennon taky. Do výzkumu flesshingů jsme se pustili z čiré nouze, jak už jsme nemohli vydržet ty nekonečný a otravný přípravy na chvíli „Ch“. Chápu, že je nutný natrénovat konspirační schémata a nouzové komunikační nástroje. Uznávám, že se hodilo vyslechnout si tipy tvého bráchy, v čem se raisi liší od obecných.“
Sibiel si pomyslel, že snad ještě nikdy s Ditruxem nemluvil tak dlouho, aniž by ho ten blb nějak urazil. Skoro to vypadalo, jako kdyby se na kverulantově místě ocitl někdo jiný. A stačilo jedno větší kataklyzma. Kdo by to byl čekal?
Ditrux se rozpačitě poškrábal po strništi na bradě. „Nikdy by mě nenapadlo, jak moc si raisi potrpí na pravidla a rituály a obecní zase na klepy a legendy. Jak silně to ovlivňuje jejich myšlení a jednání. Naučil jsem se nakreslit si na hubu nubielský spirály a kesallský arabesky. Sežere to spoustu času a je dobré to vědět předem. Neuškodilo mi osvěžit si Raisi Kodex a tu jejich úchylnou etiketu. Ale to ostatní? Ztráta času. Každý zkušený voják přece ví, že jakmile se ocitne v terénu, je všechno jinak než v trenažéru. Konkrétní průser si žádá individuální rozhodnutí. Jeden musí mít nervy z ocele, aby se z toho přešlapování a čekání, až si na nás agenti Aliance udělají čas, nezbláznil.“
„Přesto na tu přípravu nezapomínejte,“ procedil skrze zuby Sibiel, když od něj Ditrux odcházel. Tajně s ním souhlasil. Veškeré fabulování, co se stane nejdřív a co pak, je k hovnu. Neubránil se úsměvu, když si pod sevřenými víčky vybavil svého mladšího brášku. Arrakiel během své krátké návštěvy nezahálel. Sepsal na tabuli do řádku asi dvě desítky pojmů, pak jeden po druhém názorně vysvětlil, a nakonec je přiřadil do jednoho ze dvou sloupců podle toho, co přesně onen pojem v té které komunitě znamená.
Sibiel vytáhl z šuplíku krystal s nahrávkou a zasunul ho do stolního projektoru.
Na obrazovce se objevil Arri v parádním dračím brnění zdobeném stylizovanými šupinami. Na obličeji stejný svatouškovský výraz, jako tehdy, když strčil šestnáctileté Dirianě pod polštář chcíplého tronka.
Svačina. Arri pronesl to slovo tak pomalu, že bylo téměř cítit, jak ho mazlivě převaluje na jazyku. Tento pojem vám připadá banální. Pro arcidémony znamená malé zábavné jídlo mezi dvěma velkými zábavnými jídly. Co je na tom procesu speciálního? Zatímco my, arcidémoni, jíme jenom pro zábavu, u raisi je to různé – záleží na poměru krve. Ovšem obecní jsou na potravě bytostně závislí. S tím souvisí fakt, že pro obecné démony znamená „svačina“ něco jiného než pro raisi a naprosto něco jiného než pro nás. Takže, Arri se dramaticky rozmáchnul ukazovátkem, jak se liší „svačina“ obecných od „svačiny“ raisi? Obecní démoni jsou rozdělení do skupin podle četných profesí, ale jedno mají společné – utvářejí rodinné jednotky a jsou zvyklí se o své potřeby sami starat. Sami si vaří, sami si perou a tak dále. Běžně se stravují třikrát denně – mají snídani, oběd a večeři. Svačina je jaksi navíc. To znamená, že pojem „svačina“ je pro obecné démony spojený s relaxem. Skvělé jídlo spojené se zábavou. Jediné pravidlo, které je třeba při svačině obecných dodržet je, že se nesmí mluvit o politice nebo práci. A teď pozor: Pokud se na svačinu obecných propašují raisi, tak pokaždé, Arri udělal důležitou odmlku – opakuji, pokaždé, si předtím odstraní klanové líčení. Přijít jako raisi na svačinu obecných s nalíčeným ksichtem, zavání trestem za porušení Kodexu. Koncil klanu za to uděluje padesát ran bičem.
Proč, u všech sůsů? houknul kdosi. Sibi odhadoval, že to byl Ditrux.
Bratr přemýšlivě nakrčil čelo. Myslím, že se to interpretuje jako nepřiměřené sdílení postu raisi s osobami níže postavenými. Jako kdyby šlo o znevažování klanu, nebo tak něco. Raisi se na obecné dívají jako na plebs a úporně dodržují Kodex. A tam je jasně stanoveno, že raisi s aplikovaným klanovým líčením reprezentuje celý klan, protože on je klan. Nalíčeného raisi můžeme přirovnat k osobě vypravené do boje, připravené plnit poslání. Nalíčený raisi nemá na svačině obecných co pohledávat, jinak degraduje svoje poslání i svou pozici v klanu. V případě, že si tvář umyje, je na něj pohlíženo jako na vojáka, který dostal opušťák. V takovém případě mu účast na svačině projde.
Dochází k tomu často? zeptal se někdo z publika.
Arrakiel se na tazatele zářivě usmál. Docela jo, Lenny. Raisi démoni svačiny u obecných přímo milují. Je to pro ně možnost si vyhodit z kopyta, vymanit se z krunýře příkazů a zákazů, sehnat si partnera nebo partnery na sex. Většinou to dlouho plánují, a proto tam chodí s čistými obličeji. Jen občas se stane, že raisi, co je ve službě, neodolá a připojí se, což ale ti nenalíčení šťastlivci na druhý den vzorně požalují a tehdy z toho kouká nářez. Disciplinární řízení je v komunitě velká událost, která se opravdu hodně řeší. Raisi věří, že tresty utužují charakter. Dá se říct, že žijí od jedné disciplinárky ke druhé, zatímco obecní o tom strašně rádi klevetí.
Vypadá to, že přesně takovou svačinu jsi zažil, Arrakiele, ozval se uštěpačně Ditrux. Poděl se s námi, jaký to bylo. Dostal jsi těch padesát na záda nebo rovnou na holou? Ať víme, nač se připravit.
Arri se na tazatele příjemně usmál, ale podle toho, jak usilovně zatínal čelisti, Sibiel poznal, že byl v té chvíli na hraně. Jasně, že jsem tam byl, prohodil. Ale ne s efektem, v jaký doufáš. Byl jsem na svačinách obecných i na svačinách raisi. V roli otroka. Sklízel jsem nádobí nebo drhnul poblitý záchody. Něčeho takového se ty v masce raisi bát nemusíš.
Zaznamenal jsem, zahlaholil svým typickým tenorem generál Xan, že mí raisi taky dělají svačiny. Nikdy jsem se o to nezajímal. Můžeš nás konečně poučit, v čem jsou svačiny raisi jiné? Bylo jasné, že jinak slovně úsporný Xan promluvil proto, aby rozředil dusno, které se po Ditově a Arriho přestřelce rozhostilo.
Arri teatrálně pokýval hlavou. Moc rád, generále. Zatímco obecní démoni pořádají svačiny za účelem povyražení, raisi démoni berou „svačinu“ jako prostředek k utužování kolektivu a k nenásilnému poměřování sil. Vlastně jediný, kde není přítomna přímá agrese. Při svačině mají příležitost vymezit se vůči ostatním. Tím, že dokážou svačinu zorganizovat a určitým způsobem potraviny zpracovat, demonstrují sociální kompetence. Jídlo tam bývá mizerné, protože ho skutečně připravují sami raisi. Je to jediná výjimka, kdy nevyužívají služeb obecných, jak je to běžné. Raisi nikdy nechodí na „svačinu“ hladoví, protože vědí, že jídlo je jen záminka. Způsob konzumace je přesně definován a menu je pokaždé stejné. Až se budete vydávat za raisi, musíte přesně respektovat pořadí chodů. Nesmí vás zmást, že všechno přinesou na stůl současně. Zapamatujte si, že nejdřív se společně jí salát z krombušnice, pak neslané nemastné čirikaví maso a nakonec dezert – patlanina z celozrnné brebendové mouky zapláclá hrudkou kyselého tvarohu. Arri se děsivě zašklebil. Fakt delikatesa. Je vysoce pravděpodobné, že se na Mizeonu každý z vás alespoň jedné svačiny volky nevolky zúčastní, protože se budete snažit splynout. Takže si pamatujte: Za prvé, na svačinu organizovanou raisi zásadně musíte přijít nalíčení. Za druhé, nesmíte dojídat. Na talíři nechávejte zbytek. Platí, že zbytek se shrne na pravou stranu, pokud vám chutnalo a nalevo, pokud jste měli výhrady. Ale všichni vědí, že ve skutečnosti tím nedáváte najevo spokojenost s jídlem, ale sympatie k hostiteli – případně k stanoviskům, které při svačině hostitel prezentuje. Uvědomte si, že raisi nedělají nic polovičatě. Při každé svačině musíte očekávat, že se tam bude něco řešit a že se od vás bude očekávat podpora. Předměty, které raisi na svačinách „řeší“, nám mohou připadat marginální až směšné. Například způsob kladení chodidel do jedné linie, když couvající kapitán raisi opouští místnost s arciknížetem. Tyto krodošiny teď, samozřejmě, už neplatí, ale dám boty za to, že je nahradily ještě horší.
Místo panáčkování před arciknížetem to bude líbání zadku starším klanu, zabručel kdosi.
Posluchárna se rozburácela smíchem.
Sibiel se natáhnul k projektoru a vypnul ho. Pamatoval si každé slovo, protože se na ten záznam díval už potřetí. Stále se srovnával s tím, jak se jeho mladší brácha vybarvil. Arri dospěl. Působil sebevědomě. Vypadal, že ví, kde je jeho místo. Sibiel, oproti tomu, si připadal jako rozsekaný na kusy a sestehovaný dohromady tlustou černou nití. Čas, kdy se Ditrux s Grennym pachtili v laboratoři, on marnil v posilovně nebo – ještě hůř – v baru. Byl napružený jako struna. Počítal dny do chvíle Ch. Děsil se možnosti, že přijdou na Mizeon pozdě, že se jim nepodaří zachránit všechny unesené. Jak by to vysvětlil matce? A do toho všeho mu otravovaly mysl myšlenky na Elianu nebo Nisseu, nebo jak se ta agentka, co vypadá jako Eliana, jmenuje. Snažil se od těch vzpomínek oprostit, ale nefungovalo to.
***
