Teggen - 12. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
Čelila trojici překvapených a naštvaných pohledů. První z mužů, střední postavy a modrooký, oblečený v modrých sepraných kalhotách a bílém triku bez rukávů, vypadal jako smrtelník. Vlasy měl prokvetlé šedinami, dokonce i tvář měl poznamenanou věkem. Ten vyšší a svalnatější byl dozajista brůss. Měl černé oči, krátké rozježené vlasy a ostré pravidelné rysy. Jeho černá uniforma byla rozhalená téměř k pasu a odhalovala značnou část jeho olivově zbarvené kůže. Štíhlé boky obepínaly hned dva opasky, na kterých visela pouzdra se zbraněmi.
Brůss ignoroval rozběsněnou Owianu a s klidem se otočil ke stromistě: „Neříkala jsi, že je zajištěná?“ Vypadal v pohodě, ale Owiana si dobře všimla, jak se napjal, když se mezi ně přiřítila. Tento agent je ostrý chlapec a není radno ho tahat za nohu.
Ten modrooký rádoby smrtelník ukázal na paklíč, který Owi stále třímala v ruce, a pobaveně poznamenal: „Šikulka.“ Celá jeho osobnost působila důvěryhodně. Vypadal, že je připravený sdílet s bližními jejich strasti a strachy. Jenže Owiana, trénovaná na emotizačních výtvorech, mu na to neskočí. Jeho oči na první pohled zářily porozuměním, ale byly tvrdé jako dva modré kameny. Rychle došla k závěru, že modrooký je ještě víc smrtící než po zuby ozbrojený brůss.
„Představuji vám Owianu Arci-Quinnovou ze Starého Mizeonu, pánové,“ řekla prkenně stromista. Vůbec se neobtěžovala představit svoje společníky Owianě.
Owiana naštvaně zkroutila rty. V tichu, které se rozhostilo, pocítila rozpaky. Uvědomila si totiž, že tito agenti podle toho, jak předtím mluvili, nepatří k těm, kteří by chtěli Nertega mrtvého. Pokud ho chce zachránit, musí je získat jako spojence, a ne si je obrátit proti sobě. Nasadila mírnější tón: „Podívejte, slyšela jsem, o čem jste mluvili. Pochopila jsem, že spíš než jakási intervence, za kterou jste ho vyřadili a odsoudili, tu hraje nějaký další rest, ze kterého byl obviněný dodatečně, když už byl na útěku. Nebyl usvědčený a nedostal možnost se hájit. Nemůžete to shodit ze stolu. Protože pokud ho někdo obvinil, že někoho jiného obětoval, aby se sám zachránil, tak tomu nevěřím. Znám ho celý svůj život. On není podrazák. Kdyby byl, otec by ho dávno zlikvidoval. Ale on mu naopak věřil.“
Ten modrooký se na Owianu soucitně usmál. „Podceňujete sílu krve, madam. Není divu, že byl Teggen vůči vaší rodině loajální. Váš otec byl bratr jeho otce.“
Owiana si vzpomněla, že tam ve sklepě to bylo už několikrát zmíněno. Něco v tom smyslu, že ona a Nerteg jsou bratranec a sestřenice. „Strýček Razziel,“ řekla váhavě, „zmizel dávno předtím než jsem se narodila. Nevěděla jsem,“ řekla váhavě, „že měl syna.“
K jejímu překvapení se všichni tři agenti po sobě podívali a podivně se zašklebili.
„Razziel s tím neměl nic společného, mladá dámo,“ řekl kousavě brůss. „Jinak by se musel zodpovídat, proč Teggenovu přítomnost na dvoře vašeho otce nenahlásil. A váš otec, Destruktiel, má štěstí, že je po smrti. Jinak by Aliance poslala Radě nótu s důrazným doporučením k jeho potrestání. Co vím o mizeonské legislativě, v takových případech se většinou přistupuje k exkomunikaci celé rodinné linie.“
Owiana se jedovatě zasmála. „Ó, mám to ale štěstí, že je můj otec mrtev!“ Sarkasmus z ní jen stříkal. „Mám to ale štěstí, že mě Rada nepošle sušit čemeřici. A mám obrovitánské štěstí, že z radních nezbylo nic, než mastné fleky v trávě!“ Její tvář se přetavila v nelítostnou masku. „Tak ale vážně. Kdo je Nertegův táta, když ne Razziel?“
„Teggen je synem Sarvona Arci-Quinna, nevlastního bratra vašeho otce i Razziela,“ řekl škrobeně modrooký.
Owiana údivem otevřela ústa a zase je rychle zavřela. Před chvílí bylo řečeno, že Nertega vyřadili z Aliance za intervenci, když pomáhal skrývat usvědčeného masového vraha. To tedy znamená, že tím vrahem byl Sarvon – nechvalně známý levoboček prince Quinna. Sarwon se v době skollských válek přidal na stranu nepřítele, a ještě prodal své dvě sestry skollům do otroctví. Později byl odsouzen a popraven. Navěky se stal černou ovcí rodiny a odstrašujícím příkladem. Tak už jí to dává smysl.
„To asi mění situaci, že?“ ozvala se opatrným tónem stromista. „Pořád ještě máte šanci své prohlášení o Teggenově otcovství, potažmo výzvu o Dožádání přehodnotit. Stačí říct a my všichni zapomeneme, že k něčemu takovému došlo. Okamžitě vás dopravíme na Maharáví k bratrovi.“
Owianě se nad nehorázností takového návrhu znovu zatočila hlava. Chtěla křičet, ale hrdlo měla tak stažené, že jen bezmocně lapala po dechu. Otřeseně couvala, aby se o něco mohla opřít, až narazila na stěnu. Vybavila si, jak ji Nerteg doučoval algebru. Bylo jí asi deset a chovala se jako spratek. Když jí vysvětloval, jak nad příkladem přemýšlet, obracela oči, dělala grimasy a soustředila se na všechno kolem, jen ne na to, co jí ten velký pomalovaný raisi říká. Potom před ni položil sloupec příkladů. Ani se nenamáhala a hned tam naškrábala hausnumera, jen aby ho provokovala. Potají se škodolibě bavila tím, jak se přemáhá, jak zatíná pěsti, aby nezačal řvát. Nakonec se ale chopil tužky a znovu a trpělivě jí předvedl, co má s příklady udělat. Vzpomínala, jak z něho tahala rozumy, když začala malovat a vytvářet katalog ornamentů klanových líčení. To už byla o něco starší a dobře si všimla, jak si dlouze prohlížel, co vytvořila, než se na ni s respektem podíval a zamručel: To vůbec není špatné. Pak to ovšem šel požalovat otci. Vykřičela na něj ty nejhorší urážky, co znala. A že jich znala hodně! Ani nemrknul. Se stejným přístupem ji tajně sledoval pokaždé, když se vykradla ze sídla, bloumala po tržišti a lovila inspiraci. Naschvál vyhledávala ta nejodlehlejší místa Kernoku a kamarádila se se zloději a rváči, kuplíři a kurvami s vědomím, že je Nerteg poblíž a chrání ji, přestože skřípe zuby. Líbilo se jí to. Vzpomněla si, jak kryl záda jejímu otci. Matka Destruktielovi často vyčítala, že se zaplétal do průšvihů a šarvátek. Otec se tradičně hájil tím, že se mu přece nemůže nic stát, protože má s sebou Nertega. Owianu bolelo srdce při pomyšlení, jak neomaleně se k Nertegovi zachovala, když se rozhodla ho svést a využít. Znala ho tak dlouho, a přesto o něm nevěděla vůbec nic. Podle toho, jak se na ni včera díval, s jakou uctivostí se jí dotýkal, pochopila, že to, co si z jeho strany vykládala jako přehnanou služební horlivost, bylo něco jiného. Nehledě na to, že více než tisíckrát prokázal oddanost rodině i jí samotné. A oni si snad myslí, že ho hodí přes palubu, aby se na ni jiní arcidémoni nedívali přes prsty?
„Je vám dobře, madam?“ otázal se modrooký. Tvářil se, jako kdyby o ni měl upřímnou starost, ale někde na hranici rozpoznatelného z něj sálalo opovržení.
Stromista k ní přistoupila a pevně ji uchopila za paži. „To bude dobré. Chápu vaše rozrušení.“
„Musí to pro vás být šok,“ zašklebil se posměšně brůss, „že jste se sblížila s potomkem nejtemnější postavy mizeonských dějin.“
Owiana se konečně vzpamatovala. Prudce se stromistě vysmekla. „Kašlu na vaše falešné kecy!“ zařvala. „Kašlu na Sarvona! Je mi u prdele celá ta trapná legenda a je mi u prdele, že je Nerteg Sarvonův syn! Copak toho nebylo dost? Copak si toho vyžral málo? Trvám na tom, co jsem řekla! Chci, abyste mi ho vydali, abych se za něj mohla provdat! Bezodkladně! A jestli nebudete spolupracovat, postarám se, aby se o vašem stupidním přístupu dozvěděl Rawantes! Dobře vím, že ho našli! A vím, co je zač! Ale kromě toho, že je Dárcem života, před kterým všichni padáte na zadek, je taky můj dobrý přítel a nejlepší přítel mých bratrů!“
Trojice agentů na ni zaraženě zírala.
„Chm, to vypadá,“ vysoukal ze sebe brůss, „že je ještě úpornější, než se zdálo.“
Ačkoliv mluvil ke svým společníkům, díval se upřeně na ni. Všimla si, že jeho oči, ve kterých až doposud plápolaly škodolibé plamínky, jsou nyní klidné jako vodní hladina. Pak se usmál. Nebyl to úšklebek, jako předtím. Tentokrát se usmál způsobem, jakým se usmíváme na orosenou květinu.
„Kdyby jenom úporná,“ poznamenal pobaveně modrooký, „ona je přímo strašlivá!“
„Přestaňte si z ní utahovat,“ zasyčela na ně stromista. Otevřela skříň a vytáhla z ní raneček, ve kterém Owiana poznala svou garderobu a boty a všechno jí podala. Pohodila hlavou ke dveřím do sousední místnosti a řekla: „Běžte se převléct, hubatá dámo. Pokud chcete získat svého chlapa zpět, nemůžete tu běhat v nemocniční košili.“
***
Owiana s Alkanou se opíraly o zábradlí galerie a shlížely hluboko dolů do přistávacího depa. Obdivovaly ladné tvary stíhaček a robustní těla kosmických křižníků, kolem kterých se motal technický personál. Stromista jí řekla, že se nachází na hlavní základně Aliance na Leno-o-winu, ale klidně jí mohla lhát, rozdíl by Owi nepoznala.
Technické prostory základny včetně depa byly vytesané ve skalním masívu, ale obytné budovy se rozkládaly na lišejníkem a klečí porostlé náhorní plošině. Přesně tam v pěkném útulném pokojíku s Alkanou čekaly, zatímco se koordinátor „Jery“, celým jménem doktor Jeroným Podivný, vypravil na velitelství a koordinátor Kendrick, to byl ten brůss, kterému kolegové říkali Ken, odešel do basy zkontrolovat Nertega. Owianu svírala úzkost, že mezitím, co Jeroným ukecává Aderawena, někdo jiný odešle bezmocného Nertega k Launě a vysvětlí to jako byrokratickou chybu. Kendrick jí ale slíbil, že to se nestane.
Čekání se protáhlo hluboko do noci. Alkana Owi ujišťovala, že nic není ztraceno, ale její úsměv byl stále nucenější. Owi se snažila nevyšilovat, ale stalo se toho tolik, že byl problém to strávit. Když se včera převlékla a vrátila se, koordinátoři začali mluvit.
Dozvěděla se, že Aderawen ab-Herken viní Nertega alias Teggena ze smrti své ženy Oreny. Došlo k tomu při incidentu na světě Bantu v systému Wemur. Loď obchodní federace zachytila z Bantu útržkovité volání o pomoc. Aliance tam vyslala letku čítající tři stíhačky. Jakmile letka dorazila na orbitu, svět Bantu na jejich volání neodpovídal. Teggen proto přikázal dvěma stíhačkám zůstat na orbitě, se třetí stíhačkou, ve které byli i Orena, Hedis a Bahui, přistál v depu bantuské domobrany. Tam je obklopilo komando desperátů z univerza za předělem. Podle Hedisova hlášení jim devové pohrozili, že vyvraždí členy královské rodiny, které drželi jako rukojmí, pokud právě Teggen neodejde s nimi do jejich univerza. Tvrdili, že z vážného důvodu hledají bytost vyššího řádu, a že Teggen charakteristiku takové bytosti splňuje. Nechtěli prý polymorfa ani wemuřana, chtěli jen boha. Hedis později přísahal před vyšetřovací komisí Aliance, že agenti na Bantu neměli zapotřebí se vydírání podvolovat, když byli dobře ozbrojení a měli brnění a anti-feentexové štíty. Hedis vypověděl, že on byl připravený bojovat a že k tomu nabádal i Teggena. Teggen ale podle Hedise s devy přesto jednal a dokonce jim místo sebe nabídl Orenu. Řekl jim prý, že on je bohem jen ze tří čtvrtin, kdežto Orena je stoprocentní.
Další podrobnosti o tom, jak na to Orena reagovala, už Alkana neznala. Připustila, že kolem celé události byl nejdříve velký zmatek a pak na ni Aliance uvalila informační embargo.
Owiana i z toho mála pochopila, že tu spousta věcí nesedí a že tu hodně informací chybí. Zajímalo ji, nač ti devové toho boha vlastně potřebovali. Ten důvod možná souvisel s Teggenovou nepochopitelnou ochotou vyjednávat. Skutečnost, že devové drželi rukojmí, by měla být irelevantní, protože i Owiana na základě otcových lekcí věděla, že vyděračům se zásadně neustupuje. Teggen – vlastně Nerteg je všechno možné, ale určitě není hlupák ani zbabělec. A i kdyby tu situaci špatně odhadl, Owiana prostě nevěřila, že by Nerteg vydal vetřelcům jiného člena svého týmu, když se mohl vydat on sám.
Pozdní večer přešel do noci. Na spánek nebylo ani pomyšlení. Ráno už se Owi netrpělivostí celá třásla. Alkana ji vzala na procházku do depa, aby jim lépe utíkal čas.
Owiana sledovala stříbrné vznášedlo, jak se majestátně zvedá ze startovního bloku, ale Alkanino vyprávění o tom, co je to za stroj a co všechno umí, pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Prsty měla bílé, jak pevně je zatínala do madla zábradlí. „Co s Nertegem ten polymorf udělá?“ zeptala se. „Jak mu to ublíží?“
„V zásadě mu neublíží,“ odpověděla roztržitě stromista. „Jen ho oslabí. Když polymorf obklopí bytost Teggenova typu, odsává mu interní magii a využívá ji pro sebe. Je svým způsobem parazit.“
„Oslabí ho, aby byl povolnější, když ho budou cpát Launě do tlamy?“ vyděsila se Owi.
„Tak nějak,“ sykla agentka.
„Co je ta Launa vlastně zač?“
„Na řeči o Launě je zatím brzy,“ odbyla ji stromista. Její náramkový počítač zapípal. Alkana zavřela oči a strnula soustředěním. Owi z toho pochopila, že komunikuje telepaticky a náramek slouží jako povel k odsunutí mentálních zábran. „To byl Jery,“ řekla, když otevřela oči. „Za chvíli nás tu vyzvedne a dovede nás ke slyšení.“
„A Nerteg?“
„Taky už je na cestě,“ řekla napůl nepřítomně stromista. Pak se na Owianu přísně zamračila. „Poslouchejte, dámo. To, co uvidíte, si necháte pro sebe. Především podržíte v tajnosti totožnost zúčastněných osob. Ani slovo bratrům, sestrám, matce, nejlepší kamarádce. A teď k Aderawenovi: Nejspíš už vám došlo, že není řadový agent. To, že se pro Teggena vypravil osobně, je zcela mimo protokol zejména teď, když máme mnohem závažnější potíže. Přesto se to dá pochopit. Aderawen Orenu miloval a nikdy se přes ni nedostal. Vůbec nechtěl dát Teggenovi šanci, aby mohl mluvit. Řval, že Teggen všechny šance cokoliv obhájit dávno promrhal. Dokonce Jeryho obvinil, že je podjatý. Tím jen prozradil, jak moc je podjatý on sám. A když mu to další člen Triády hodil na hlavu, nezbylo mu, než to skousnout. Takže vás důrazně nabádám, abyste neprovokovala a nechala všechno na nás. Mluvte, jen pokud budete vyzvána, jestli k tomu vůbec dojde.“
„Nevím, jestli to dokážu,“ zamumlala ponuře Owiana a přivřela oči, protože se jí zase zatočila hlava. Sjížděly po pohyblivém chodníku kamsi do hlubin stříbřitě se lesknoucím tunelem.
„Ještě jedna věc,“ zamumlala stromista. „Uvidíte někoho, kdo vám bude připadat blízký. Nereagujte na to. Nijak nedejte najevo, že tu osobu znáte, nebo všechno zkazíte.“
„Nechápu.“
Stromista zavrtěla hlavou. „Pochopíte, až tam budeme.“
***
