Teggen - 1. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
(Maharáví, základna napadena!)
Kolísavé kvílení sirén trhalo uši. Muži na můstku srocení u projekčních válců ale působili tak klidně, jako kdyby přinuceni svými polovičkami sledovali baletní představení Velkého divadla.
„CR42 čistá,“ hlásil z komunikátoru Cadwen velící výsadku na povrchu základny.
„Rozumím, majore,“ zabručel Xan stojící před projekčním válcem. „Pokračujte na kótu CR43.“ Generál přiložil dlaň na snímač a přeladil projekci z terénu na záběry dalšího týmu, kterému velel major Keinon. Ukázaly se záběry ostrých skalnatých jehel. Někde v jejich stínech se pohybovali muži Cadwenova týmu. Obraz byl zrnitý. Vzhledem k tomu, že ho pořídily kamery křižníku z orbity, mohli být na můstku rádi, že je kvalita taková, jaká je. „Nemůžu je zaměřit, něco nás ruší,“ lamentoval Xan.
„Taky nic neslyším, ale vsadím boty, že jsou v severovýchodním kvadrantu,“ ozval se plukovník Lenny. Držel ruce nad telepatickým zesilovačem – duhově zbarvenou koulí levitující nad kamenným podstavcem, do jehož stěn byly vytesané podpůrné magické šifry. Lennyho tvář byla stažená úsilím, jak se snažil zaměřit jakoukoliv stopu telepatické komunikace z vnějšího prostoru.
„Hej,“ houknul Xan na dispečera, „můžete někdo zrušit tu sirénu?“
Sibiel se s rukama založenýma na prsou opíral zadkem o stolní desku a sledoval, jak se generalita činí. Toto je jejich parketa, ne jeho. Bylo až legrační, jak důstojníci pookřáli, když se konečně začalo dít to, nač se půl druhého roku připravovali. Útok z Mizeonu.
Tři týdny poté, co poslali Rawanta s doprovodem na Erektiad, zaútočily na Maharáví bojůvky sestavené z pozůstatků mizeonského Trestního komanda. Přeměněnci vyzbrojení bouracími magnetickými kladivy, vrhači letannatových sítí a ručními zbraněmi neznámé konstrukce pronikli na satelit branami. Klouzali nad terénem na elegantních jednomístných antigravitačních prknech. Ničili kamery a snímače, hledali přístup do nitra základny.
Jakmile skenery jejich vpád zaznamenaly, spustil dispečer na můstku poplach. Tři výsadky se podařilo rozstřílet obráncům z orbity během dvou hodin. Ovšem poslední – šestičlenný tým se z dosahu kamer ztratil. Vyslali na povrch dvě pátrací komanda. Zatím nebylo jasné, zda se vetřelci vrátili na Mizeon nebo zda se jim podařilo někde se zakopat.
Sibiel si mnul bradu a přemýšlel, co ještě udělat. Civilové hlídaní Ditruxovou speciální jednotkou dřepí v elitním krytu v sekci A2. Raisi jsou v krytech v sekci A3, C2 a C3. Na přístupových chodbách patrolují Sedenovi muži. U monitorů na můstku přešlapují Xan s Lennym. Pátrači pod vedením majorů Keinona a Cadwena systematicky pročesávají povrch satelitu a hledají bomby, čidla a cokoliv dalšího, co by základnu mohlo ohrozit. Šestice křižníků plukovníka Bordena Arci-Jeena skenuje satelit z orbity.
Ještě před tím, než generál Xan vydal pokyn k palbě, pokusil se Sibiel s vetřelci navázat komunikaci. Nabídl jim azyl, repatriaci, dokonce i velice náročnou regresní kůru. Nejdřív je oslovil telepaticky, pak poslal přes komunikační drony zesílenou hlasovou zprávu, nakonec vytvořil trojici okřídlených fantómů připravených odrecitovat jednoduché memorandum. Jedinou reakcí ze strany vetřelců bylo zničení dronů i fantómů. Tím se Sibiel alespoň ujistil, že veškerá snaha o domluvu je marná. Přeměněnci jsou pod vlivem generálního imperativu. Důsledně i za cenu sebedestrukce postupují podle příkazů, které obdrželi od nejvyššího velitele. Dříve byl velitelem Trestného komanda psychopat Seen – Studená Huba. Identitu toho nového nikdo nezná. Je ale zjevné, že vojáci Chřtánu jeho příkazy plní. Bez ohledu na to, že podmínky na základně jsou jiné, než jaké tam panovaly před dvěma lety. Ten, který gardisty Chřtánu na Maharáví poslal, přece musel vědět, že se exulanti na Maharáví opevní. Přesto poslal ty vojáky na jatka. V takovém stavu a s vypálenými emočními centry jsou sotva více než naprogramovanými mrtvolami. Sibielovi jezdil mráz po zádech při pomyšlení, že mohl být jedním z nich.
Spolu s generalitou došel k názoru, že touto akcí je debhátarové jenom testují. Chtějí odvést pozornost, zatímco chystají něco mnohem horšího. Kupříkladu výsadek tebechetů.
***
„Volali draci,“ ozval se z reproduktoru plukovník Borden z orbity. „Ptali se, jestli potřebujeme píchnout. Řekl jsem, že toto pošimrání zvládneme, ale že by bylo fajn, kdyby byli po ruce pro příště. Chtějí vědět, kolik lodí mají poslat.“ Bordenův projev byl úsečný a napjatý, jako kdyby překonával těžké bolesti. Bylo poznat, jak je pro něj těžké smířit se s příměřím, když předtím celé věky proti drakům bojoval a nikdy se netajil tím, že si to užívá.
Xan se odvrátil od projekčního válce a podíval se na Lennyho: „Zatím by stačilo tak šest křižníků. Co myslíš?“
„Jo,“ syknul Lenny s očima stále upřenýma do koule. „Ale ať je nenechávají všechny na orbitě. Tam stačí jedna, už tak je tam přeplněno. Ty zbývající ať plácnou na BU2 a BU3.“
„A řekněte jim, ať se radši připraví na tebechety, Bordene,“ přidal se Sibiel. „Draci jsou s technikou dobří. Mohli by mít něco, co my ne.“
„Vykonám,“ zabručel z reproduktoru Borden Arci-Jeen.
Xan se uchechtl. „Je to sranda, jak se Bordy snaží. Slyšel jsem, že dokonce přeprogramoval lodní trenažéry. Místo draků teď na vojáky útočí fantómy brůssů a wemuřanů.“ Generál se přitočil k Lennymu: „Tak jak to vypadá?“
Lenny nervózně zavrtěl hlavou. „Skenery pořád hledají vysílačky, ale nic. Skoro to vypadá, že žádné nemají. Jako kdyby byli němí. A jediný telepatický šum, který registruju, pochází tady od nás a z orbity. Clony, které běžně používáme my, fungují jen částečně. Pořád je tu možnost zaměřit zbytkové tepelné záření. Ti parchanti musí mít něco jiného. Sibiele, ty bys o tom měl něco vědět.“
„Experimentální výstroj Seen fasoval od Trrisiela. Pořád něco testoval,“ poznamenal Sibi. „Ne že by ty vychytávky s náma konzultoval. Prostě nás do toho navlíkli a…“ Roztržitě se poškrábal ve strništi. „Možná mají ty nové rušičky. Jednu z nich použil na Bredeonu Keinon.“
„Jak to funguje? Proč o tom já nic nevím?“ durdil se Lenny.
„Byl to prototyp. Rozbil se, když byl Kei na Mizeonu. Nějaké řasy v kapsli, co při množení ruší telepatické vlny. Možná proto proměněnci vůbec nereagovali.“
Xan sice vypadal klidně, ale podle zaťatých zubů bylo znát, že už i on je nervózní.
„To fakt není normální,“ poznamenal Lenny. „Šest chlapů se už půldruhé hodiny potuluje na povrchu a my je nedokážeme zaměřit.“
Sibiel vzhlédl ke kontrolnímu panelu, který hlásil stupeň ohrožení venku stejně jako napadení uvnitř. I když sirénu dispečer vypnul, červené světlo týkající se napadení na povrchu stále blikalo. V políčku, které bylo vyhrazeno vnitřním prostorám základny, svítila uklidňující zelená. Sibielovou myslí se mihla vzpomínka: Švábi ve spíži – přesně na to upozorňovala Essiova zpráva. Jen co agenti Aliance zmizeli, vrhli se na další kolo prověřování prostor základny, ale ani tentokrát žádné cizí zařízení nenašli. A jakmile se vrátili Arrakiel s Rawantem, pustil se do další kontroly Ditrux. Nikde nic. Ale švábi neznamenají jenom štěnice, ale obecně taky škůdce. Ach to ne!
„Lenny,“ štěkl Sibiel, když mu došlo, co to může znamenat, „přesměruj teleemitor na sektor A2.“
Lenny nakrčil čelo. „Do elitního krytu?“ Vzhlédl k panelu, kde stále svítila zelená. „Ten je přece maximálně odstíněný.“
„Já vím, sakra,“ zavrčel Sibiel. Cítil, jak mu po zádech stéká studený pot. „Ale chodby kolem ne. Ale pokud máme švába v krytu…“
„Ditrux se mi ozval před desíti minutami vysílačkou,“ ozval se dispečer. „Hlásil, že je tam klid.“
„Tak mu zavolejte znova,“ pronesl skřípavě Sibiel. Deset minut, to jsou celé věky. „A ty, Lenny, to zkus do krytu telepaticky.“
„Nereagují,“ ozval se po chvíli dispečer. „Zkusím Sedena… Je to jenom o pár chodeb dál…Seden taky nic.“
„A já… Sakra!“ Lenny se vzepjal, oddálil dlaně od koule teleemitoru a chytil se za hlavu. „Volal jsem je, ale slyším jenom sám sebe. Zesíleně, jako kdyby se moje vlny od něčeho odrážely.“
„Jsou tam dole,“ syknul Sibiel a vrhnul se ke dveřím do příruční zbrojnice. Teď nemělo smysl uvažovat, jak se tam vetřelci dostali a že je někdo zevnitř musel pustit.
Xan odstrčil dispečera a sklonil se k ovládacímu panelu. „Kei! Cadwe! Průnik v sekci A02. Ditrux ani Seden se nehlásí! Okamžitě se tam přesuňte!“
Tak rychle, jak mu implantáty umožnovaly, strhával Sibiel zbraně z držáků. Cadwenovi a Keinonovi muži se nejdřív musí přenést do depa. Pak teprve mohou pokračovat dolů do sekce A02. Všechny podzemní prostory sekce A02 a A03 jsou zvenčí proti průniku portálem chráněny stagnačními pásy. Vojákům z terénu bude trvat věky, k podzemnímu krytu dostanou. Sibiel bude rychlejší. Přímo z můstku se přenese dolů do nechráněné sekce a pancéřovanými chodbami s nulovým polem proběhne po svých. I tak tam bude dřív.
Feentexový emitor nechal být, proti dokonalému brnění Trestného komanda by byl k ničemu. Vibromeče možná fungují proti drakům, ale na skelet vyztužený implantáty nestačí. Vybral ten nejtěžší dezintegrátor, do hrudního postroje zastrkal osm leptodýk, do kapsy nacpal hrst matachorů. „Chytej, Fialko,“ houkl Xan, a hodil Sibielovi přilbu. Generál právě pomohl Lennymu upevnit dezintegrátor do ramenního pouzdra. Tvářil se jako sama smrt. Bylo na něm vidět, jak ho štve, že musí zůstat na můstku. Sibiel byl rád, že mu Xan nebrání jít tam dolů a nestrká mu pod nos povinnosti regenta. Sakra, kdo jiný by tam měl naklusat než on? On jediný má tytéž implantáty jako vetřelci.
***
Sibiel s Lennym v závěsu dusal podzemními chodbami k elitnímu krytu. Postupovali k chráněné sekci. Textura zdí se měnila. Holé skály vystřídalo pancéřované obložení zabraňující přenosu, odolné proti tektonickým otřesům, běžným destrukčním kletbám, i proti trhlinám v tkanivu jsoucna iniciovaným ze vzdálených končin metaprostoru. Místo obligátních plazmových lamp ze stropu visela svítivá vlákna houževnatého tenerisského mechu. Čím více se blížili k citlivé oblasti, tím naléhavěji čekali na nějaký sluchový vjem, který by svědčil, že se před vraty krytu bojuje. Ale jediné zvuky vydávali oni sami. I supění vlastního dechu a dupání bot v pustém podzemí připomínalo kanonádu.
Ještě jedna křižovatka a otevře se jim výhled do sálu, kde by měli před uzavřenými vraty krytu hlídkovat vojáci.
Sibiel v prudkém běhu zahnul doprava za roh a okamžitě po něčem uklouznul, div že se nerozplácnul. Spolkl nadávku, když to uviděl: Prostranství před pootevřenými vraty krytu tonulo v temně fialové arcidémoní krvi. Bylo tam šero a dusno jako v prádelně, vzduch prosycoval těžký sladký zápach. Ve fialových kalužích se svíjely části rozsekaných těl. Rozsekané údy a vyrvané kusy masa sebou škubaly a fialově jiskřily pozůstatky interní magie. Ze stropu s ponurým mlaskáním odpadávaly mazlavé kusy tkání a strhávaly sebou potřísněné snítky mechu, jehož zář přešla z měkce zelené do špinavě hnědé.
Sibiel odjistil dezintegrátor a pomalu se vydal k vratům. Zaslechl syčivý zvuk, jak Lenny za jeho zády vytahoval z pouzder leptodýky. Zásuvná vrata byla otevřená jen z jedné čtvrtiny, jak se mechanismus o něco zasekl. Z nitra krytu vycházela bílá záře a ozývalo se tlumené šelestění klimatizace. Sibiel se protáhl dovnitř. Hned za vraty zakopnul o další rozsekaná arcidémoní těla. Doprava se vcházelo do společenské místnosti a ložnic, doleva do servisní sekce. Sibi se otočil k Lennymu a gestem naznačil, že je čas se rozdělit, a ukázal, že on míří doprava. Plukovník s tváří zbrázděnou soustředěním přikývl. Do společenského sálu se Sibiel musel protáhnout dveřmi zatarasenými velkým předmětem. Jednalo se o balík oblepený ztuhlou krustou spečených perleťově šedých letannatových vláken, pod kterou se cosi trhaně pohybovalo.
Uvnitř to vypadalo jako po tornádu. Pohovky, křesla, skříně i stolky se v troskách vršily na hromadách, podlaha se leskla střepy z fonestěny. Krev téměř žádná. Sibi se sehnul, aby se podíval, zda se v rohu za troskami knihovny někdo neskrývá, vtom mu kdosi skočil zezadu po krku. Podařilo se mu vysmeknout a praštit útočníkem o zem. Jednal reflexivně, mnohem rychleji, než kdyby u toho musel přemýšlet. Ještě dřív, než vetřelec na zemi bolestně vyjekl, zabořil mu Sibiel do břicha hlaveň dezintegrátoru. Teprve pak měl čas vyhodnotit, koho to vlastně dostal. Jakmile se tak stalo, rychle zbraň odtáhl. „Mami?“
Izzel. Rozcuchaná, zamazaná od krve a omotaná cáry letannatových vláken, se zvolna posadila. Ukázala směrem k ložnicím: „Brigita s Ulrikou. Jsou na kusy, ale ještě žijí…“
„A ostatní?“ štěkl Sibi.
Matka zavrtěla hlavou. „Všechny děti a Dirianu s Adwenou odnesli portálem. Ostatní rozsekali na kaši.“
Z hlídkového sálu se ozvaly první výkřiky a nadávky, jak dorazili Keinonovi a Cadwenovi muži. Z jejich hlasů čišela úzkost a děs. Zažili šarvátky s draky, ale na to, co teď našli, je nemohlo připravit nic.
„Servisní sekce, mám tu čtyři přeživší,“ ozval se zdálky Lenny, „jinak čisto!“
„V ložnicích jsou zranění!“ zařval Sibiel.
„Medici jsou na cestě!“ odpověděl kdosi zvenčí.
Sibi natáhl ruku a pomohl Izzel na nohy. Sledoval, jak kolem něj prosvištěl Cadwen a za ním další. Pokud matka tvrdí, že Ulrika a s Brigitou ještě žijí, znamená to, že části jejich těl se ještě dají poskládat. S trochou štěstí a snahy mohou srůst. O úspěchu rozhoduje čas a dostatek interní magie postižených.
„Co to kurva je?“ lamentoval Keinon přelézající třesoucí se překážku ve dveřích. Ta věc měla nepravidelný tvar a vypadala jako zavazadlo. Hodně ledabyle zabalené.
„Že by dáreček?“ dodal hrozivě Lenny. Napřáhnul se leptodýkou, aby rozrušil letannatovou krustu.
„Tím ne!“ zadržela ho Izzel. Napřáhla ruce nad světle šedý povrch balíku. Z konečků prstů jí vytryskly oslnivě bílé paprsky. Oči měla přimhouřené a čelist zaťatou úsilím, když pod vlivem její magie krusta zprůhledněla a začala se zvolna rozpouštět. Konečně se objevilo, co je uvnitř. Trup s hlavou a s rukama. Kosti paží několikrát přelámané. Tělo přeříznuté vejpůl otřásající se v křečovitých záškubech.
Izzel stáhla ruce, hlavně dezintegrátorů byly sklopeny. Sibiel se sklonil, aby setřel z tváře krev. „Ditrux!“ hekl. Zvedl jedno víčko, aby zkontroloval jeho stav. Oko nebylo zakalené jako u mrtvého. „Ještě žije.“
„Hledejte nohy,“ křikla Izzel.
„Budou na mraky,“ zaskřehotal Kei.
„A třeba ne,“ trvala na svém.
Všichni se rozběhli, a přidali k ostatním, kteří mezitím začali ostatky sbírat. Brodili se marastem a s nadávkami pátrali po nějakém větším kuse těla, co by mohl připomínat Ditruxovy dolní končetiny. Nic tu není! Tady taky nic! Jenom sekaná! A hele, to by mohla bejt Gideonova ruka, měl je jak lopaty!
Přes místnost se přehnala skupina arcidémonů s antigravitačními nosítky a zmizela v ložnicích. Izzel se vydala za nimi a Sibiel ji následoval. Ve třech pokojích byl stejný binec jako ve společenské místnosti, jen o mnoho více krve. Vojáci se přehrabovali v nevábné změti a snažili se ostatky třídit. Na dvou postelích ležela dvě polonahá zakrvácená ženská těla. Nad jedním z nich se Izzel skláněla. „Brigita,“ šeptla. „Nechtěla jim dát malého Qadrena. Tak jí uřízli ruce…“ Ukázala na roztřepené fialově jiskřící brázdy v místě, kde byly uříznuté paže přiloženy zpět k trupu. Tkáň v jizvách kypěla, jako když kyne těsto, jen mnohem rychleji. To jen dokazovalo, že Brigita, ač se narodila jako raisi, má v sobě mnohem vyšší podíl arcidémoní krve, než tvrdily závistivé drbny. „Už to srůstá,“ sykla Izzel. „Bude v pořádku.“
„A ta druhá?“ Sibi pohodil hlavou k druhé posteli.
Izzel zavrtěla hlavou. „Byla příliš slabá.“ Ze sevřených rtů jí vyklouznul tichý vzlyk.
„Mám je!“ zařval kdosi z vedlejší místnosti. „Ditovy nohy!“
Izzel se Sibielem v závěsu pelášila za hlasem. Grennon Arci-Kesall právě dovlekl cosi neforemného, co by s velkou dávkou fantazie mohla být pánevní část těla s nohama k osiřelému trupu. Grenny se tvářil skoro nezúčastněně. Sibiel pochopil, že jeho švagr jedná pod vlivem natrénovaného drilu zcela mechanicky a zatím odmítá akceptovat, že jeho těhotná žena je pryč.
