Střípky sváru (kapitola třicátá šestá)
Trvalo dvě hodiny, než se Janisovi podařilo sepsat všechna fakta, ke kterým s Trsuahem dospěli. Dokončil poslední větu a pak stvořil další dvě kopie dopisu. Jeden exemplář adresoval na Teneris Direnovi, druhý zítra před odchodem předá matce a ten třetí, i když nerad, pošle Henrexovi. Nemohl se obrátit na Tyneona ani Emdewona. Ti dva by v zájmu společnosti a v potřebě Smesmecha ochránit byli schopni zničit všechny, co s tím měli co do činění. Ale u Henrexe a Grewiny se toho neobával. Máti bude mlčet kvůli němu, Henrex kvůli Vivon. Budou mlčet, ale v případě dalšího nestandardního chování ze Smesmechovy strany, zasáhnou...
Blížila se doba berdeke. Ideální čas na návštěvu nočního klubu. Ne, Janis to nemohl nechat jen tak být, jak mu radil Trsuah. Štvalo ho, že se modrák rozvyprávěl až teď. Za celé ty roky, co se znají, ovšem démon neměl důvod tu dávnou historii otevírat. I kdyby tušil, že Janis je Eudorův syn, proč by ho tím zatěžoval?
Och, Janis nebyl tak hloupý, aby plánoval Smesmecha usvědčit a zničit. Co se týká událostí před jeho narozením, znal jen útržky. A včerejší pokus o jeho likvidaci se dal s trochou snahy vysvětlit jako obyčejný přírodní zával.
Jakýkoliv randál, který by Janis kvůli Smesmechovým intrikám rozpoutal, by sahíjinové obrátili proti němu a co horšího, proti krenevům. On zítra zmizí, ale oni budou na Tenerisu vystavení jakékoliv sahíjinské zvůli. Může jenom doufat, že je sahíjinové nechají na pokoji...
Právě proto, že se Smesmech projevil tak zákeřně, se Janis rozhodl s ním promluvit. Řekne mu, že jeho intriky odhalil. Pohrozí mu, že ho nespustí z očí. On sám na Tenerisu nebude, ale jsou tu jiní, kteří na něj budou dávat pozor.
+++
Klub QQQ v jingivonské průmyslové čtvrti tonul v měkkém jantarově zbarveném kouři vonícím po směsi ostrého koření a medu. Hudba linoucí se z fonestěny byla pomalá a zasněná. Parket byl prázdný. U stolů sedělo jen několik málo hostů. Pánové v decentních tmavých oblecích a dámy v dlouhých róbách mezi sebou tiše vážně a pozprávěli. Rudou barvu stěn vystřídala nudná okrová, umělecké artefakty podél příček nahradily lampy a živé květiny. Za paravány byl klid. Žádné výskání, sténání, supění ani chichotání. Žádné nahotinky pobíhající od jednoho stolu ke druhému.
„Co se tu stalo?“ zeptal se Janis barmanky.
Barmanka napěchovaná v cudném upnutém kabátku s vysokým límcem, znuděně ohrnula ret a zamávala dlouhými řasami. „Změna v organizaci a zaměření. Už žádné veselé taškařice, žádné mazlivé čtvrtky a skupinové pátky. Co já jsem komu udělala?“
„Kde je Smesmech? Potřebuju s ním mluvit.“
Démonka frustrovaně nafoukla tváře. „Co by tady dělal, když to tu zabalil? Přenechal nás své velevážené matce. Ani se s námi nerozloučil. Místo něho se dnes večer přiřítila Seneda. A hned, že to tu musí předělat. Že ode dneška to bude slušný podnik pro elitní nafrněnou klientelu. Výsledek vidíte sám.“
Janis se kolem sebe bezradně rozhédl. „Takže Smesmecha najdu u něj doma?“ ujistil se.
Barmanka pokrčila rameny. „Možná už je pryč. Seneda říkala, že odcestoval mimo systém.Neříkala, kam.“
+++
Janis se přenesl do Jingivonu ke Smesmechově domu. Dveře byly dokořán, ale on je minul a zamířil k bočnímu vchodu. Uvniř se ozýval rázně znějící vysoko posazený hlas. Na chodbě se Janis vyhnul trojici démonů, kteří s hekáním stěhovali harmonium. „Až na ty nástroje všechno spalte! Chci to tu mít vyklizené jako v tom klubu...“ rozkazovala Seneda. Jakmile Janise uviděla, zamračila se. „Můj syn tu není,“ procedila srze zuby.
Janis se na ni mile usmál: „To je škoda. A kde bych ho našel, tetinko?“
„Nikde. Vydal se na studijní cesty. Dobrých sto let, možná i víc, nebude k zastižení.“
„Takže radši prásknul do bot,“ pronesl zamyšleně Janis.
Senedino úzké obočí vystřelilo nahoru. „Jak to myslíš?“
„Vy víte, drahá tetinko.“
Seneda si založila ruce v bok. „Co ses objevil, je všechno vzhůru nohama. Měníš dobře fungující pořádky. Zanášíš sváry mezi rodiny. Vraždíš a demoralizuješ poctivně pracující démony!“ Potřásla hlavou tak urputně, až jí čelenka z průzračných a černých kamenů vyklouzla z drdolu a s třísknutím dopadla na podlahu. Bohyně zadupala. „Odejdi, Trajanisi!“ zařvala. „Nejsi tu vítán!
+++
Janis stál na zahradě pod hrušní a sledoval hnízdo červenek. Ptačí samička právě krmila mladé. Nedávno tu stál a s podobným zaujetím sledoval nazelenalá vajíčka. Bylo to krátce po uzdravení. Tehdy ještě netušil, jak málo času dostane k dispozici.
Po té, co si tak hezky popovídal se Senedou, zaskočil na Teneris za Direnem. Předal mu zprávu o výsledcích pátrání a požádal jej, ať ji dobře uschová. Rozloučil se s Trepenou, Ewonou, Kresenem a dalšími. Potom se přenesl do diplomatické čtvrti Jingivonu, aby poděkoval Dewi-tanovi a Kerris a aby se rozloučil s Cinetem.
Přeletěl jsem z Grewu na Tyneon a už jsem klesal k Jingivonu, když mě srazil blesk. Aspoň tak jsem si připadal, řekl Cinet o tom, jak ho chytili. Probral jsem se až tam dole po bradu zahrabaný v kamení. Janis démona ujistil, že už si s tím nemá dělat hlavu a že přijde čas, kdy ten, co to zosnoval, zaplatí.
Brůssové se chystali k návratu domů. Kerris se nemohla dočkat, až představí Cineta otci. Tatínek je stejný škarohlíd jako Ciny. Taky se rád prohrabává starými lejstry, taky mluví jak z učebnice, libovala si. Ti dva si budou rozumět.
Janis byl jen rád, že Cinet z tenerisské soustavy odchází. Nevěřil Senedě. Nevěděla, že nic neviděl. Byla by schopna Cineta zabít, jen aby se pojistila.
„Co tady zase tropíš, bratranče?“ vyrušil Janise Sebass. Vyšel zpoza hustého keře pámelníku, za kerým se nejspíš už chvíli schovával. „Tento domek by se měl zakázat,“ dodal napruženě.
„Je to jenom včelín,“ prsknul Janis a vypravil se zpět k domu. Kdyby nešlo o Trsuaha, hnal by odtud Sebase svinským krokem. Ale už to nebude trvat dlouho a všichni vypadnou.
„Je to semeniště konspirátorů a spiklenců!“ zafuněl Sebass a rovnal s Janisem krok. V jeho hlase se zatřepotal střípek veselosti, jako kdyby si to užíval.
„Zapomněl jsi na velezrádce,“ řekl kousavě Janis. Štvalo ho, že má Sebass tu drzost se na něj lepit. Mohl se zbláznit při vzpomínce, jak Sebass sedí za stolem a jeho démoni kopou Trsuaha do hlavy. Ne, nemá Sebasse rád a nehodlá to měnit. Naštěstí ani Sebass se nesnažil předstírat, že má rád jeho. Mnohem lepší, než kdyby se vydával za přítele a potají plánoval zradu.
„Slyšel jsem, že bratránek Smesmech se vydal na cesty,“ řekl neutrálně Sebass. „Svoje dva skřety vzal sebou...“
„Myslel jsem, že byli tři,“ podivil se Janis. Ledaže by ten třetí zůstal pod vodou v Kesonu.
„Toho třetího,“ řekl ironickým tónem Sebass, „prý včera nedopatřením sežral drak. Nešťastnou náhodou vlezl do dračího hnízda. Žil skoro tisíc let a pak...“
Janis se té představě, jak tisíciletý skřet namáhavě šplhá do nepřístupných skal a jak usilovně leze do dračího hnízda jen, aby se tam nechal sežrat, uvolněně zasmál. „A chudák.“
+++
