Střípky sváru (kapitola dvacátá druhá)
Emdewon vyhlásil hodinovou přestávku a všechny přítomné vyzval, aby neopouštěli soudní budovu.
Janis se okamžitě sklonil k Trepeně. Už mu bylo jedno, co si ostatní pomyslí. Stejně už všichni pochopili, jak se věci mají. „Pojď se protáhnout,“ řekl jí. Uchopil ji za paže a táhnul na nohy. Odhodila vlasy z tváře. Jantarové oči se vyjasnily. Konečně se zdálo, že její letargie dostává trhliny. Janis opatrně sáhl na její náhubek. „Mrzí mě to. Moc rád ti tu odpornou věc sundám. Jenom to, prosím, ještě chvilku vydrž.“
„Kam ji vedeš?“ vřískl Sebass.
„Budeme stále na očích,“ řekl jedovatě Janis.
„Pokud jí nechá náhubek,“ vmísil se do toho Emdewon, „nemůže se nic stát.“
Sebass pokynul Henrexovým démonům: „Hlídejte je.“
Uličkou mezi sedadly se k Janisovi blížila Grewina, ale Seneda ji odstrčila, prodrala se před ni a mentorským tónem plným procítěného patosu řekla: „Takové zklamání si tvá matka nezaslouží, Trajanisi.“
„Nezaslouží si, aby měla místo syna sralbotku, madam,“ řekl a omluvně se na matku usmál, protože ať už mu chtěla říci cokoliv, teď to musí počkat. Obklopený kohortou Henrexových psů táhl napůl příčetnou Trepenu na chodbu, kde právě za všeobecného zmatku Henrex cosi plamenně vyčítal Vivon. Jakmile si všiml Janise s Trepenou, hned se na něj vyřítil: „Kam s ní jdeš?“
Janis ukázal na bandu démonů a pak na Trepenin náhubek. „Popovídat si, ty idiote.“
Tlačenicí se k němu procpala Erix. „Co to má všechno znamenat? Proč tolik orací kvůli odsouzené cizince?“
Janis se na ni smutně podíval. „Byla uvězněna neprávem, madam. Na základě pouhých předsudků a předpokladů. To mi nemůže být jedno. A vám by také nemělo.“
Po té, co Erix uraženě odplula, Janis ucítil, jak mu kdosi škube rukávem. Lijana.
Rty se jí chvěly a z očí jí tryskaly obrovské křištálové slzy. „Jak jsi mohl?“
Znechuceně jí odsekl: „Nevím, o čem mluvíš.“
„Nakonec jsem měla pravdu! Pelešíš se s ní!“
Připadalo mu zvláštní, že bohyně, která se měla starat o rovnováhu ve světě smrtelníků, nedokáže racionálně vyhodnotit pravý stav věcí tady za oponou. Napadlo ho, že to bude tím, že všechno rozumné nazírání vkládá do kariéry.
Jeho mlčení Lijanu přivádělo do varu. „Jenom kvůli tobě jsem se dopustila křivé přísahy!“ zaúpěla.
„O nic takového jsem se tě neprosil. A teď mne omluv,“ vytrhl jí rukáv, který stále držela, vzal Trepenu za předloktí a chystal se odejít.
Bohyně se otřásla a zasyčela: „To mám za všechno?“
Prudce se k ní otočil a houkl: „Do postele jsi mi vlezla sama.“ Pak už si to rázoval ke dveřím vedoucím do vnitřního dvora, kde chtěl Trepenu provést podél květinových záhonů.
„Co tvoje matka, Seneda a moje matka?“ žalostně zakvílela Lijana.
Zpoza sloupu se ozval Smesmechův řehot. „Já ti fandím, Trajanisi! Nedej se! Všem jim to natři i za mně! My, exoti, musíme držet při sobě!“
Do cesty mu vstoupila Grewina. Oči i plamínky ve zlatých vlasech jí rudě plály, „Musíme si promluvit.“
„Všechno, co mi chceš říct, vím, mami. Jsi rozhořčená, zklamal jsem tě. Promiň, ale nemůžu jinak. Udělám všechno proto, abych měl příležitost tě v příštích stoletích prosit o odpuštění. A Cinetovi nic nevyčítej. Dělal, co mohl.“
Bolestně stáhla tvář a šeptla: „Jestli máš něco v rukávu, dobře to opatruj. Něco jsem zaslechla. Ten souboj nic nevyřeší. Plánují tě…zneškodnit, protože jim přerůstáš přes hlavu. A Tyneon, ten je nechá...“
Políbil ji na čelo, a šel se s Trepenou projít do atria.
+++
Když se vrátili zpět do sálu, Janis Trepeně už nedovolil dřepět na zemi pod podiem a usadil ji vedle sebe na lavici svědků. Sál šuměl. Tyneon se Senedou se skláněli nad Emdewonem a šeptem se radili. Sebas s Henrexem špizovali uši. Janis se podíval na Trepenu. Kdyby občas nezakmitala řasami, vypadala by jako loutka.
Konečně se zdálo, že ti tři s poradou skončili. Ani jeden se netvářil spokojeně.
Emdewon se postavil za řečnický pultík a řekl: „Tento soud se rozhodl žádosti obviněného Trajanise z Grenedonu o dovolání podle ustanovení článku okrente odstavce trente Protokolu, vyhovět. Souboj se uskuteční na Dolním stadionu v Jingivonu přesně za tři dny v poledne. Tento soud očekává, že soupeřem vyzyvatele bude bůh klamu Henrex. V případě, že by odmítl, bude soupeř určen losem. Pokud Trajanis z Grenedonu jako ten, který se souboje dovolal, prohraje, bude na něj pohlíženo jako na provinilého. Bude odsouzen za velezradu a spiknutí. Bude potrestán omezením tvořivé moci, eskortován na Teneris a vydražen na tržišti smrtelníků. Jestliže Trajanis z Grenedonu jako ten, který se souboje dovolal, zvítězí, bude obvinění staženo a bude mu dopřáno slyšení ve věci jeho návrhů týkajících se zmírnění podmínek krenevských otroků na Tenerisu a rovněž ve věci zadržené bohyně Trepeny.“
+++
Sluneční paprsky se odrážely od zvonících čepelí. „Sakra!“ křikl Janis. Ozval se zvuk párané látky, jak špička jeho meče škrábla démonovo předloktí. Cinet byl opravdu dobrý šermíř, ale neměl a ani nemohl mít výdrž jako sahíjin. Po dvou hodinách cvičení sotva stíhal vykrývat Janisovy výpady.
„Bravóóó!“ výskla Kerris.
Démon po brůsse otráveně loupnul očima. „Už vám nestačím, pane,“ houkl.
„Uděláme si přestávku,“ zabručel Janis. Cinetova rána se aspoň zatáhne. Ještě, že se démon tak rychle hojí, jinak by měl výčitky. Podal meč Weyně. Démonka seděla spolu s Kerris na zídce Grewininy bylinné spirály. Mezi nimi ležela velká mísa pražených oříšků, z níž si ty dvě plnými hrstmi nabíraly. Už od rána Janise s Cinetem sledovaly, všechno komentovaly a kritizovaly. Janise by zajímalo, co asi dělá Mrrau. Jestlipak ví, co jeho sestra tropí? Ačkoliv Kerris neměla pro Cineta dobrého slova a stejně tak Cinet pro ni, stále častěji byli viděni pohromadě.
Weyna si položila meč na kolena a řekla: „Takový trénink nestojí za nic. Potřebuješ Trsuaha.“
To Janis věděl taky. Ale Trsuah slouží Tyneonovi. Kdyby ho Janis chtěl, musel by Tyneona pěkně poprosit a vůbec by nebylo jisté, zda by mu sluneční bůh vyhověl. A nalákat sem Trsuaha bez vědomí jeho pána, by nebylo fér. Nemohou od něj chtít, aby si komplikoval život.
„Když není po ruce Trsuah, jsem tu já,“ prohlásila Kerris. Seskočila ze zídky a natáhla se po meči, který odložil Cinet.
„To je můj meč!“ ohradil se démon.
Kerris Cineta konejšivě poplácala po rameni. „Ty si běž do kuchyně pro hrnek teplého mléka s medem, staroušku.“
Weyna se burácivě rozchechtala.
Cinet vzteky zrudl jako krocan: „Mlíko? Med? Já?“
Přes Cinetovy protesty, že mu Kerris meč přinejmenším ztupí, Janis brůssin návrh přijal. Kočka s mečem tančila. Pohybovala se stejně mrštně, jako když hrála pálkovanou s Vivon. Ale jakmile Janis užil hrubou sílu, začala prskat a ztrácet elán. Po hodině jí Janis vyrazil meč z ruky. Přihlížející Cinet sebou poplašeně trhnul.
„Chce to přestávku,“ ozvala se ponuře Weyna.
+++
Po dvou dnech Janis poskakování s mečem zanechal. Nevěřil, že trénink na poslední chvíli má smysl. Ani před tím prvním soubojem necvičil. Nyní trénoval jen proto, že to slíbil matce. Taky se tím dal vyplnit čas. Štvalo ho, že je Trepena pod zámkem. Ten náhubek, co jí nasadili, ho doháněl k nepříčetnosti. Cítil za věštkyni zodpovědnost. Byl to on, kdo ji poslal na Teneris. Ale kdyby se mohl vrátit časem, nejspíš by to udělal znova.
Poslední den před soubojem se matka, která až té doby odmítala komunikovat, vybičovala k úporné snaze jej přesvědčit, aby ze soustavy utekl. Když se nechceš oženit s Kerris, odejdi sám. Můžeš jít na Debi-ran. Seobhan tam má přátele. Dala mi pro tebe doporučující dopis. Nebo běž na Mizeon k Arci-Fezzielům. Jsou to naši vzdálení příbuzní. Mají rozsáhlé polnosti. Na Tenerisu tě přece hospodaření bavilo...
Samozřejmě to odmítnul. Bylo těžké sledovat, jak je Grewina zoufalá.
Pozdě odpoledne ho poctil návštěvou polymorf. Přišel na zapřenou, vytvarovaný do podoby baculaté a přepychovými šperky ozdobené služebnice bohyně štěstí Erix. Mluvil klidně, ale temně fialové valéry v jeho struktuře ho usvědčovaly. Kdybyste prohrál, skončíte jako otrok a nečekejte, že vás z toho vytáhneme. Tak zajímavý pro nás zase nejste. Dal tím Janisovi najevo, že Alianci se jeho prohra vlastně hodí. Představa ujařmeného kverulanta na Tenerisu je pro organizaci zřejmě vítanější, než jeho angažmá ve svých strukturách.
V noci ho postihla taková otupělost, že jen ležel a zíral do stropu. Bylo teplo. Skleněné dveře vedoucí na terasu byly dokořán. Bzučení nočního hmyzu znělo jako hudba.
Byl naštvaný, ale nevěděl vlastně na koho víc. Na sahíjiny, na smrtelníky, na krenevy, na Vivon, na Alianci nebo na sebe? Pokud vyhraje, udělá všechno, aby krenevy a Trepenu osvobodil. To slyšení je jeho jediná šance. Kdyby prohrál... Ne, tím se zabývat nebude.
Hluboko po Berdeke kdosi zvenčí zaťukal na sklo.
„Hm?“ zabručel mdle Janis.
„Nisi.“ Do pokoje vešel Trsuah. Vypadal jako zmoklá slípka.
„Tahu? Jak se vede? Mrzí mě, že jsem si na tebe neudělal čas...,“ drmolil Janis.
„Chtěl jsem s tebou trénovat,“ zabručel démon. „Nedovolili mi to.“
„Chápu to.“
„Henrex měl k dispozici Dewi-tana. Mohl se od brůssa něco nového naučit. Jestli to nedáš... Nechci, aby tě prodali smrtelníkům.“
„To se nestane,“ ušklíbnul se Janis.
+++
