Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola třináctá
Wonoden se odebral ke své společnosti, aby to probral s princeznou. Janis sáhnul po sklenici a zhluboka se napil. Skoro by čekal, že se mu bude třást ruka, ale ne. Ani ťuk. Teď ještě, aby čelil modrákovi.
„Ty ses naprosto zbláznil, Trajanisi,“ pronesl po chvíli zaraženě Trsuah. „Chápu to správně, když se domýšlím, že tím vybraným adeptem do princezniny postele máš být ty sám? Chápu to, sakra, správně?“
„Hm. V podstatě ano.“
„Co si tím chceš dokázat?“ vyjekl. „Že máš celou Alianci na háku? Proč chceš tak šíleně riskovat? Oba skončíme v Launině tlamě a kdo pak najde krenevům to žezlo? Kdo ochrání malého Ravense?“
„Žádný průšvih nebude,“ řekl Janis a dal do toho mnohem více přesvědčení, než kolik ho skutečně měl. „Následnictví robustuanského trůnu je interní záležitost. Aliance do takových věcí nezasahuje. A tady? Robustuany bude zajímat jenom fakt, že Eryn porodí dceru. Otcem může být prakticky kdokoliv, jen když bude mít aspoň trochu slušný původ. Získáme pro Alianci Larionin pohár a vyloučíme únik informací. Úkol splníme. Uzavřená věc.“
„Jenom mi řekni, proč?“
Janis se vzpurně zašklebil. „Prostě nechci, aby ji měl někdo jiný.“ Tak. Konečně to vyslovil. Jak prosté. Protože ona bude jeho a on její, i kdyby se všichni ti pitomí koordinátoři postavili na hlavy. Jo, přinutili ho, aby se k nim přidal. Přinutili ho, aby pro ně pracoval. Ale není takový servilní blbec, aby jim obětoval i duši. Nebude se jen tak dívat, jak si jeho děvče bere někdo jiný.
Trsuah se chytil za hlavu. „Jsi na Robustue, princi. Ta holka se může vdát ještě dvakrát.“
„To se nestane,“ odsekl Janis a pohodil hlavou ke spiklencům v koutě. Wonoden a Eryn odešli někam mimo hospodský sál. Zefirien s Ginianem a obě Wonodenovy manželky po něm zvědavě pokukovali a cosi si mezi sebou špitali. „To se nestane, protože to nebude chtít ani ona.“
„Jak si můžeš být tak jistý? Vždyť tu ženskou ani neznáš.“
„Ale znám,“ povzdechl si Janis. „Potkal jsem ji v Jigivonu. Byla na návštěvě u Ordany. Ještě předtím, než jsem šel k tomu slyšení u Velké devítky. Co říct? Udělala na mě dojem.“
Trsuah si nevěřícně odfrknul. „Byl jsi s ní pár dní, ale už si myslíš, že ji znáš?“
„Spíš pár hodin,“ řekl dutě Janis. Ve skutečnosti to nebyla ani hodina, ale to už radši modrákovi přiznávat nebude. „Ale každá chvilka stála za to.“
Trsuah se otřeseně rozchechtal. „Tys ji stačil přefiknout? Já to vzdávám! Co mi to děláš? Proč jsi mě radši nenechal viset u Sebasse? Už jsem to mohl mít za sebou. Jsem jenom starý zmrzačený démon!“
„Udržuju tě mentálně aktivního,“ broukl uštěpačně Janis. „To staří démoni potřebují, aby nepropadli melancholii. Je to mnohem lepší, než hra na kersilin nebo Kolo Osudu u Floena.“
Janisovi kdosi zaťukal na rameno. Když si všiml, jak Trsuah vykulil oči, rychle se otočil. Stála tam princezna. Vypadala rozběsněně a tak odhodlaně, jako kdyby právě zasyrova sežvýkala sůsí mládě, které předtím vlastnoručně roztrhala na kusy. „Koho mi nabízíte, sire Ahrene?“
„Nejdříve mi slibte, že to zůstane jen mezi námi, princezno,“ řekl varovným tónem Janis.
Eryn obešla lehátko, na kterém Janis seděl a snesla se na to druhé k Trsuahovi. Démon si poplašeně odsedl a žádostivě se podíval na to třetí, které zůstalo volné. Zdálo se, že Eryn se vedle něj posadila úmyslně. Že by od něj čekala podporu? Nebo ho plánuje chytit pod krkem, aby Janise zastrašila?
„Proč bych to měla slibovat?“ naježila se. „Copak se ten jedinec za mě stydí? Nebo se stydí za sebe? Má nějaký problém, proč se nemůže ukázat na veřejnosti? Stačil se snad od té doby, co ho má matka zahrnula do seznamu, oženit s někým jiným?“ Princezna ze sebe chrlila jeden dotaz za druhým a zelené oči jí jasně plály „Protože v tom případě by z toho nic nebylo! Chlapa, co patří jiné, k sobě nepustím!“
„Není ženatý a nestydí se za vás ani za sebe,“ odpověděl dotčeně Janis. „Jenom má ehm…dlouhodobé poslání, které ho nutí zůstat v anonymitě. Přesto se o vás vážně uchází. Trvá na tom, že dítě legálně uzná a vymiňuje si právo je vídat. Až svůj úkol splní, chtěl by se natrvalo usadit. Do té doby se může stát spousta věcí. On může někoho potkat, vy můžete někoho potkat, nebo budete oba volní a můžete to zkusit spolu. Ovšem, pokud byste ho v té době pořád chtěla, měla byste vědět, že nebude ochotný se o vás dělit, jestli mi rozumíte.“
Princezna se hořce usmála. „Ano, tomu docela rozumím. Ale čistě teoreticky, na jak dlouho to své poslání ještě vidí?“
„Těžko říct,“ zamumlal Janis. „Roky, možná desetiletí.“ Připadal si jako stánkový prodavač hrnců, co vychvaluje zboží. A vlastně není divu. Tady jde taky o obchodní dohodu. Žádná romantika zde nemá místo. Tak. „Ale to mu nezabrání být s vámi a s dítětem, kdykoliv to jeho práce dovolí,“ dodal. „Vždycky chtěl mít děti, jen zatím nenašel tu správnou ženu.“
„Taky nemám nic proti dětem,“ podotkla věcným tónem Eryn. „Ale štve mě systém, který dělá z nevinných dětí prostředek mocenských čachrů. Chci se dostat na trůn už jen proto, abych ta pravěká pravidla smetla. Proto jsem ochotná si s tím chlapem aspoň promluvit. Ty jeho požadavky vypadají kupodivu docela rozumně. Třeba nebude tak hrozný. Říkal jste Wonodenovi, že se s ním znám? Odkud? Kdo je to?“
„Udržíte jeho identitu v tajnosti?“
„Samozřejmě,“ odsekla netrpělivě. „Jenom ho upozorněte, že až se dítě narodí, budu po něm chtít, aby se zapsal do rodného listu. Ten musím ukázat jen Radě Starších, nikomu jinému do toho nic není. Tak o koho jde?“
„Trajanis Eudor, princ z Grenedonu,“ oznámil důstojným tónem Janis.
Eryn vykulila oči a s výrazem rozhořčení otevřela pusu. „Ten děvkař?“
„Proč si to myslíte?“ hekl pobouřeně. Úplně cítil, jak se v něm vaří krev. Ona má tedy co kritizovat.
Trsuah se bouřlivě rozkašlal. Ten idiot se pokoušel maskovat smích. Zkroutil se do klubka, držel se za břicho a otřásal se, jako kdyby po něm stříleli z pulzního děla.
Eryn se zamračila. „Je váš kolega v pořádku?“ Z hlasu jí čišela upřímná starost.
„Žádný strach,“ uklidnil ji škrobeně Janis. „Sir Kenis trpí chronickou alergií na archivní prach. Občas ho to popadne. Vraťme se k Trajanisovi. Chce vás. Jenom vás. Ale jestli proti němu něco máte, řekněte to rovnou, ať neztrácíme čas.“
„Tak on mě chce?“ podivila se a pýcha z ní přímo sálala. „Kdyby to tak bylo, našel by si mě. Viděl mě s Ordanou ten večer, než…“
„Než jste se potkali v tom sklepě,“ dopověděl mdle Janis. Ach tak. Teď mu došlo, jak byl naivní, když si myslel, že princezna je v Jingivonu náhodou. Byla tam proto, aby si ho obhlídla. A Ordana jí ho na tom koncertě určitě ukázala. Takže v tom sklepě musela přesně vědět, s kým má co do činění. Vůbec žádná náhoda to nebyla. Mohl se cítit dotčený, ale z nějakého podivného důvodu byl tím, že po něm skočila úmyslně, nadšený. „Tak proč jste mu potom tak rychle zmizela?“
„Bylo mi trapně,“ odsekla roztrpčeně. „Pochopila jsem, že Trajanis vůbec neví, kdo jsem. Z toho jsem usoudila, že se o mě vůbec nezajímá. Chtěl jen nějaké povolné děvče a…“ Zarazila se a tvrdě na Janise zírala. „Jak, u všech kořenů, víte, že jsem rychle zmizela? Takže syn bohyně Grewiny a kreneva Eudora je nejen děvkař, ale indiskrétní děvkař?“
Janis zaťal čelisti v uvědomění, že se blbě podřekl. „Nnno, známe se s Trajanisem opravdu dobře, tudíž se mi svěřil.“
Nesouhlasně potřásla hlavou: „Jak dlouho a jak důvěrně se asi vy dva můžete znát? Archivář z Kavanu a nedávno nalezený Grewinin syn, co předtím žil mezi smrtelníky? Vy opravdu čekáte, že ty vaše pofiderní kecy schlamstnu?“
„A jaké jiné možnosti se vám nabízejí, slečno?“ zasyčel zlověstně Janis. „Zefirien s vámi být nemůže a Sana-Ton ani Nidi-An s vámi být nechtějí. Tak to hodíte na chudáka Wonodena? Rozbijete mu manželství? To dítě všechno změní.“
„A co když ne?“ vyjekla. „Důvěřujeme si. Máme se rádi jako bratr se sestrou…“
„Nepřitahuje vás!“ Janis se škodolibě zakřenil. „Někde jsem četl, že děti z takových neslaných nemastných spojení bývají nudné, bez jiskry.“
Eryn našvaně přivřela víčka a prskla: „A Trajanisovo dítě by dozajisto magií přímo plápolalo! Dost! Jestli má ten výlupek z Tenerisu odvahu mi přilézt pod nos, ať tedy přijde. Co já vím, co udělám? Možná mu vyrvu ty jeho rudozlaté vlasy, možná mu vyškrábu ty jeho modrozlaté oči. Možné je přece úplně všechno!“
Janis vstal a uklonil se. „Vyřídím mu to.“
„Kdy?“
„Běžte dnes brzy spát a dejte pryč všechny webany.“
„Pokud to klapne, kapitán pro nás ten pohár najde,“ liboval si Janis, jakmile se vrátili z města do svých komnat v paláci.
„Pokud to klapne, ty mladý blázne, uvízneš v chomoutu,“ kontroval škodolibě Trsuah. „Jakže si to představuješ? Cos jí to nasliboval? Aha, už vím: Že budeš dál dělat pro Alianci, a stejně tak budeš mít čas na rodinu. Ještě mi, prosím, vysvětli, kde vezmeš čas na hledání toho žezla. Eryn není Vera, která na tebe hleděla jako na svatý obrázek, ani Vivon, kterou uchvátil tvůj dojemný a hrdinný osud. Eryn je volná a pyšná a dominantní. Je mnohem větší potvora než všechny ženské, cos kdy měl dohromady. Mít s ní dítě, vás dva spojí úplně na jiné úrovni, než.“
„Drž, sakra, hubu,“ přerušil modráka Janis. Nepotřeboval to poslouchat. Nechtěl to racionálně rozebírat. „Možná by ses mohl podívat na Teneris za Direnem. Já už to tady nějak zvládnu.“
„S Eryn?“
Trsuah se vytratil na nádvoří, aby se mohl přenést na Teneris. Noc se dávno přehoupla přes půlnoc. Palác královny Klarisy tonul v tichu.
Trajanis Eudor z Grenedonu přecházel po pokojích, které jim Klarisa vyhradila, mnul si zarudlou rýhu na zápěstí, která zůstala po sundání tvarovanu a polohlasně klel. Pokaždé, když přešel podél velkého zrcadla ve zlaceném rámu, udělal ošklivou grimasu na svůj odraz. Bylo tak osvěžující být zase sebou samým! Nemít ten monstrózní nos a nazelenalou kůži dva týdny staré mrtvoly! Při představě, že se do té podoby záhy zase vrátí, se přinutil si ji dál neošklivit. Náramek ukryl za prkno nástěnného obložení ve své ložnici. Koordinátor Mumu by pořádně vyváděl, kdyby se o tom dozvěděl. Janis věděl, že by neměl tu schůzku uspěchat, ale netrpělivostí úplně sršel. Princezniny pokoje jsou ve třetím podlaží protějšího palácového křídla. Každý den se tím směrem přes nádvoří díval. Už věděl, že její okna bývají kvůli teplému podnebí často dokořán, zejména večer. Palác je postavený do čtverce a mohl by se tam dostat, aniž by opustil budovu. Ale na chodbách šmírují zelení webani a na každém rohu hlídkují stráže. Proto vyleze oknem, vyletí na střechu a těsně nad ní přeletí. Webani v záhonech v parku, ani ti v květináčích na nádvoří si ho tak nevšimnou. Potom, aby rychle našel otevřené okno do její ložnice.
Za jasné noci hladce klouzal těsně podél krajů střechy, dbal, aby nevyletěl nad hřeben. Pak se přehoupnul přes okap a hledal otevřené okno. Nenašel žádné. Musí postupovat tiše, aby neprobral webany dole na nádvoří. Vytáhl z boty leptodýku, zastrčil břit do škvíry mezi okenní křídlo a rám, a zapáčil. Rrrrup a křídlo odskočilo. Hupsnul do Erynina pokoje, jestli to tedy byl její pokoj, narazil do židle a měl co dělat, aby ji zachytil dřív, než se skácela. Bylo tam šero, ticho ředilo jen tikání skříňových hodin v rohu. Propletl se mezi malými stolky a nízkými pohovkami ke dveřím do sousední místnosti. Ocitl se v koupelně se stěnami obloženými zeleným kamenem. Ve vzduchu byla cítit vlhkost a vůně mořské soli. Další dveře by už mohly být ty pravé. Potichu vzal za kliku, otevřel na škvíru, nahlédl dovnitř a…
Prásk!
Rána do týla něčím těžkým ho srazila na kolena.
„A ještě lepší by bylo, kdyby ses plazil!“
Rudá kola tačící mu před očima se pomalu rozplývala. První, co uviděl, byly vzdalující se vysoké černé holínky. Vyskočil na nohy a s oběma dýkami v rukách, které mimoděk stačil vytáhnout z bot, byl připravený čelit napadení. Sledoval, jak princezna položila těžkou bustu jakéhosi robustuanského velikána na truhlu a uvelebila se na postel. Opřela se zády o hromadu polštářů a nohy si pohodlně natáhla na přikrývce, aniž by ji znepokojovalo, že se podrážky jejích bot otírají o drahou lesklou látku. Oblečená ve stejné uniformě, jakou nosí palácová garda, vypadala, že se chystá do boje. Byla nádherná a zlověstná současně. Celá její bytost planula hněvem a v její tváři se zrcadlilo opovržení. Sáhla na noční stolek po elegantní a malé pistoli. Feentexový paprskomet? Zálibně zbraň pohladila po hlavni a řekla: „Takto sis to asi nepředstavoval, že?“
Janis se sípavě nadechl a vydechl. Opřel se o zeď, založil ruce na prsou a zavrtěl hlavou. „Připouštím, že jsem poněkud zklamán.“ Mlčky si ji prohlížel a jeho myslí šlehaly gejzíry výčitek a výsměchu. Tak to tedy nebyl dobrý nápad. Byl na sebe tak naštvaný. Jasně, že jí naletěl. Ochotně se přilepil na lepidlo, které sám pomáhal míchat. Snad nikdy se nepoučí! Tohle přece nemá zapotřebí! Pohodil hlavou a štěkl: „Tak jo. Uznávám, že jste mě dostala, Vaše Výsosti! Chtěl jsem se vám omluvit, za to že jsem vás na Tenerisu už nehledal. Chtěl jsem vám vysvětlit, že to nebylo proto, že bych vás nechtěl. Ale jak vidím, vy jste si to už vyložila sama a po svém.“ Ukázal na paprskomet a ošklivě se usmál. „Buď mě na místě zastřelte, nebo mě nechejte odejít a můžeme dělat, že se tento den nikdy nestal. Prostě to byl z mé strany omyl a já jsem jen rád, že jsem na to přišel včas.“ Otočil se k odchodu a rázně vyrazil z ložnice.
„Kam jdete?“ křikla. Slyšel, jak za ním běží. „Musíme si promluvit!“
Zastavil se u okna a ohlédl se. Stála uprostřed salonu s otevřenou pusou, drobné ruce zaťaté do pěstí.
„Přeju vám hodně štěstí,“ zasyčel, pořádně otevřel okno a vyskočil na parapet. „Je mi jedno, kterého ubožáka si nakonec vyberete! Hlavně, když to nebudu já!“
Byl už na střeše, když z okna zaslechl dupání a rozčilené tlumené hlasy. Ani jej nepřekvapilo, že Wonoden hlídal na chodbě. Teď jen dostat se rychle zpět, aby se stačil včas přeměnit.
Stál před zrcadlem v saloně a kontroloval, jestli je jeho kavanský nos dostatečně dlouhý a zda je jeho kavanská pleť tím správným způsobem nazelenalá, když kdosi rázně zaklepal na dveře. Wonoden vpadl dovnitř, ani nečekal, než ho Trajanis vyzve a křikl: „Kde je ten chlap?“
„Myslíte Trajanise?“ otázal se klidně Janis. „No, myslel jsem, že právě mluví s princeznou.“
„Byl tam jen chvíli! A hned co přišel, někam zmizel!“ rozčiloval se kapitán. „Eryn je naprosto nepříčetná! Rozbíjí věci a pláče. Nikdy jsem ji takovou neviděl!“
Janis kapitána obdařil nechápavým pohledem. „To se mi nějak nezdá. Než za ní odešel, mluvil jsem s ním. Měl ty nejlepší úmysly. Byl připravený Eryn žádat o odpuštění za to, jak se k ní choval na Tenerisu. Chtěl jí říct, že to s ní myslí poctivě. Plánoval se jí dvořit tím nejsolidnějším způsobem.“
Wonoden udělal tři kroky, vycenil zuby a jeho tvář se nakrabatila do hrubých vrásek. „Vy! To vy jste to celé zpunktoval! Takže zařídíte, aby se tam ten zatracený tenerisan okamžitě vrátil a dal to do pořádku!“
Stromista stál tak blízko, že se málem dotýkali nosy. Pichlavé jehličky jeho magie svědily a nutily Janise se poškrábat. Ale zůstal v klidu, ani se nehnul. „Jestli odešel takovým způsobem, jak říkáte, asi k tomu měl důvod.“
„Eryn se zmínila, že ho možná přivítala trochu… ehm… tvrdě, a že ho možná poněkud… urazila,“ připustil krotce Wonoden. „Ale Trajanis je zčásti krenev! Nevěřím, že je tak přecitlivělý. Jestli chcete ten pohár, agente, tak toho nafoukance dostaňte zpátky!“
Janis si pomyslel, že ta rána do hlavy opravdu tvrdá byla, nehledě na ta slova o plazení se, ale nechal si to pro sebe. Rozhodil rukama. „Nebudu vám nic slibovat, když nevím, co se tam stalo. Nejdřív musím Trajanise najít, což nebude hned.“ Řekl to spíš proto, aby se Wonodena zbavil, než aby to myslel vážně. Jo, s Eryn definitivně skončil! Ať se s ní otravuje, kdo chce. Kruci, jak rád by odtud vypadl! Napsal by do hlášení, že sůsy povolala Klarisa a vyloučil by donášení od Aliance a mohl by se soustředit na to žezlo. Jenže je tu ta věc s Direnem a bednou feentexových paprskometů odnikud. Zatím kavanské krytí potřebuje, aby mohl krenevy úspěšně kontrolovat. Takže dobrá, bude dělat, že něco vyšetřuje, ale to je asi tak všechno.
„Zajímavé, že když jste chtěl, dostal jste ho sem během pár hodin,“ řekl jedovatě Wonoden. „Vůbec to bude zvláštní ptáček, ten Trajanis. Zatím nevím, jak se sem dostal, ani jak zmizel. Zaznamenali jsme, že si váš kolega krátce po půlnoci na nádvoří otevřel bránu. Vlastně jsem čekal, že se vrátí s Trajanisem, ale to se nestalo.“
„Máte pravdu,“ přisvědčil Janis. „Sir Kenis je dosud mimo Robustuu. Nevrátí se tak do oběda.“
„A kampak se ráčil sir Kenis odebrat?“ vyjel podrážděně kapitán. „Není třeba to tu balit. Myslel jsem, že máme dohodu. Že když vám ten pohár najdu...“
„Když Kenis odcházel, ještě jsme tu dohodu měli,“ přerušil jej nevrle Janis. „Ale po tom, co princezna předvedla, je dohoda u ledu.“
Wonoden konečně od Trajanise odstoupil a jeho tvář se zavlnila zklamáním. „Podívejte se, agente, já… potřebuju, abyste tu dohodu potvrdil. Jadvina se na trůn prostě dostat nesmí! Moje důvody, proč ji nechci za královnu, jsou objektivní i ryze…osobní.“ Kapitán si drásavě povzdechl a uhodil pěstí do dřevem obložené stěny, až to zadunělo. „Asi víte, že mám dvě ženy. Jinde je to běžné, ale tady na Robustue je to naprosto pobuřující. Nikdy by nám to neprošlo, kdyby Menisa a Triven nebyly cizinky a kdyby se k našemu manželství nepojil jistý romantický příběh. Jen díky tomu, že jsem Kherovy dcery uchránil popravy, se Klarisa obměkčila a udělila nám výjimku. Jistou roli hrála i skutečnost, že se Klarisa s Assi-Sionou hluboce nenávidí. Je to dvě stě let, co se ucházely o stejného muže. A vidíte. Sior je dlouho po smrti a ty dvě po sobě dál hážou špínu, kdykoliv dostanou příležitost. Všichni vědí, že kdyby v Lenionské krizi požádala Klarisu o vojenskou pomoc Assi-Siona, nehnula by Klarisa ani palcem. Ale vraťme se k věci. Víte, než se Klarisa zapletla s tím pohárem, byla sice sobecká a povrchní, ale dalo se s ní docela slušně vyjít. To Jadvina je absolutně šílená. Je to fanatička přesvědčená, že jenom ona ví, co mají druzí dělat a dokonce i co si mají myslet. Už roky mi slibuje, že jenom co Klarisu nahradí, přinutí mě k rozvodu. Na všechny strany rozhlašuje, jak je můj dvojnásobný sňatek pro celé ženské plemeno dehonestující…“ ¨
„Proč tu krávu prostě nezabijete?“ přerušil Wonodena Janis.
„Protože má stádo sobě podobných? Protože bych z ní udělal mučednici?“
„Fajn,“ houknul netrpělivě Janis. Popravdě, měl toho plné zuby a nějaké hloupé výmluvy chlapa, co nemá odvahu říznout do živého, ho nezajímaly. „Když je to tu takový blbákov, proč se nesbalíte, a nevypadnete? Nejste žádný hej počkej. Jako stromista byste byl vítaný na kterémkoliv…“
„Nemůžu se sebrat a utéct. Kde jinde bych mohl žádat o azyl? Pokud vím, nikdo z potentátů sousedních říší si to nechce s Assi-Sionou rozházet. Neutajilo by se to a ona by nás našla. Nejde jen o mé ženy, ale i o děti. Máme čtyři. Dervosská královna by je zabila bez mrknutí oka, protože jsou to vnoučata jejího nenáviděného a mnohem schopnějšího bratra, prince Khera. Sloužím Klarise, protože jen ve stínu jejího trůnu zůstává má rodina v bezpečí. Kdyby mě Jadvina násilím z moci úřední rozvedla, moje ženy a děti by zde ztratily azyl, čehož by Assi-Siona využila.“ Wonoden si rozrušeně vjel prsty do větvičkových vlasů. „Eryn je pyšná, svéhlavá a poněkud…impulzivní. Ale taky je nesmírně laskavá, statečná a pečující. Přátelí se s mými ženami, je patronkou našich dětí. Měl jste pravdu, když jste řekl, že Klarisa do seznamu jejích nápadníků záměrně navybírala muže, kteří jsou z nejrůznějších důvodů nevhodní. Chtěla Eryn odradit, aby získala čas k otěhotnění ona sama. Bez ohledu na to, zda se jí to podaří či nikoliv, se Eryn přesto rozhodla to dítě mít. Ne proto, že se tolik chce udržet ve vladařské linii, ale proto, že se cítí zodpovědná za životy mých žen a dětí a potažmo za pohodu všech rozumných lichů a stromistů na Robustue. Jsem připravený vám ten pohár najít, ale vy mi pomozte udržet Klarisu na trůně. Prosím.“
Janis ten monolog ohromeně poslouchal a pomalu na upjatého Wonodena měnil názor. Vzpomněl si na sebe. Bylo mu osm a ležel v trůnním sále Grenedonské říše pod hromadou mrtvol, zatímco přízrační dobyvatelé v lesklých brněních to tam se smíchem zapalovali. Potom utíkal temným lesem, lapal po dechu a sípal neschopný plakat, protože slzy mu už dávno vyschly. Žádné dítě si nezaslouží takové vzpomínky. „A víte vy co, kapitáne?“ řekl po chvíli. „Možná to vymyslíme úplně jinak.“
„Já ti to říkal rovnou!" lamentoval modrák, jakmile se dozvěděl, co se v Duanzaná semlelo. „Máš prostě mizerný vkus na ženské. Kdybys do toho nerýpal, bylo by to mnohem lepší." Z Tenerisu přišel těsně před polednem, jak Janis předpokládal. A byl celý naměko. Jaký je ten Ravens šikovný chlapec! Jaká je ta Trepena roztomile roztržitá! A hlavně, jaký je Diren rozhodný a schopný král a šťastný manžel a otec! Nejdůležitější informací, kterou Trsuah přinesl, bylo, že další bedna se zbraněmi nedorazila, ani jiná provokace se zatím nevyskytla.
Janis došel k názoru, že s ohledem na nejistou politickou budoucnost na Robustue by bylo pro Wonodena a jeho rodinu lepší odtamtud vypadnout. Až nad ránem, když ležel v posteli a civěl do stropu, si vzpomněl, s jakým rozhořčením mu matka popisovala příběh jakési mocí opilé bohyně, která jen z čisté závisti veřejně popravila svého bratra za to, že bez jejího vědomí diplomaticky jednal s jinými panovníky, i když tím zachránil říši před zničením. Dokonce prý ta bohyně vydala výnos, ve kterém se zavázala, že vyhladí všechno bratrovo potomstvo. Až z dnešních nových souvislostí si Janis dosadil, že Grewina mluvila o Assi-Sioně. Možná, že by matka mohla mít pro Wonodenovu rodinu pochopení - mohla by jim poskytnout azyl. To nutně předpokládalo tichý souhlas Tyneona a Senedy. Seneda je sice výstavní mrcha, ale své poslání ochránkyně rodiny bere docela vážně. Jo, to by mohlo zabrat.
Trsuahovi o tom zatím neřekl, usoudil, že ho nebude zbytečně znervózňovat.
