Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola třicátá čtvrtá
Uplynulo několik hodin. Janis ležel na kanapi, metodicky se cpal karamelami z krabiček, které sebral ze země a sledoval reportáž ze soutěže královny krásy na Bredeonské riviéře. A vítězkou disciplíny chůze na laně se stává soutěžící číslo… Byl to záznam z nepřeberné hromady krystalů, které mu přinesla Anaera. Janis ji podezíral, že krystal, který právě sledoval, tam dala proto, aby ho sledováním na lepé křivky soutěžících navnadila na ty svoje. Jo, ewoui z Bredeonu byly docela hezké. Ale žádná z nich neměla tak jasně zelené oči jako jeho Eryn. Myslet na ni ho bolelo a současně udržovalo ve střehu.
Igor celou dobu mlčel. Když se dostatečně vyvztekal, zhroutil se do křesla a civěl do zdi. Janis ho nechal na pokoji. Chápal, že První potřebuje strávit zradu svých kumpánů a chybu ve vlastním úsudku o světě i o bytostech, kterými se obklopil. Janisovi by Igora málem bylo líto, ale až moc dobře si uvědomoval, že především Igor je za jejich situaci zodpovědný. Pokud máte koule na to uzurpovat moc nad světem, rozhodovat o existenci nebo zničení celých civilizací, nutně musíte počítat s tím, že dříve či později uděláte chybu. Ne jednu. Moře chyb. A jednou se vám to sečte. Dokonce ani nepomůže převracet a pitvat všechny informace, které se k vám dostanou. Nepomůže mít tisíc očí místo jednoho páru. Problém se skrývá v opojení, které přináší moc samotná. Dochází k tomu tak nevyhnutelně, jako když západ slunce přináší tmu.
Janis to znal. Sledoval to, když žil se smrtelníky. Vděčným předmětem jeho pozorování byl Gwen z Hyberoku. Nemesijský chudý baron, který se za Janisova přispění stal Gwenem Udatným, králem Akezonu. Gwen nikdy nebyl žádné jehňátko. Než se vyškrábal na akezonský trůn, byl to vtipný, okouzlující a vynalézavý muž, ale i lump. Jakmile se stal králem a upevnil svou pozici, jakmile pochopil, co má v rukou, změnilo ho to. Ne, že by nezůstal i nadále vtipným, vynalézavým a okouzlujícím lumpem, ale veškerá pokora vůči světu, který mu ležel pod nohama, byla ta tam. Dokonce i bohů se přestal bát přesvědčený, že z jeho postu mu nějaký ten hříšek projde. Janis by byl býval měl pro Gwena pochopení, kdyby se Gwen nesnažil dělat lepším, než ve skutečnosti byl. Kdyby se Gwen nesnažil předstírat, že mu na ostatních záleží, zatímco mu záleželo jedině na sobě. Kdyby si nehrál na přítele, zatímco byl kdykoliv nachystaný bodnout přítele do zad.
Janis mocenské ambice nikdy neměl. Nevadilo mu být druhým mužem v akezonském království. Míval Gwena upřímně rád. Zpočátku ani nezaznamenal, že se Gwen mění. Nepochyboval o něm. Až časem s nevolí přiznal, že Gwenova slova, gesta, sliby i úsměvy jsou falešné. Přesto Gwenovo chování dlouho ignoroval a namlouval si, že jemu by Gwen nikdy neublížil, protože je spojuje dávná minulost, protože jsou kumpáni v dobrém i ve zlém a pokud padne jeden, zákonitě padne i ten druhý. Inu, mýlil se.
Teď po očku sledoval Igora a přemýšlel, jestli je První podobným exemplářem jako Gwen, nebo zda je v něm něco víc. Vzpomněl si, jaký postoj k Igorovi chovali Aderawen s Kendrickem a Razzielem. Zdálo se mu, že ti tři a dokonce i Alkena (přestože ho naštvala tím, že chtěla, aby Eryn poslal k vodě), mají Igora v úctě, zatímco Tanasiho ani Alkeny si tolik necení. To by mohlo v situaci, do které teď zabředli, přinést jiskřičku naděje.
„Aderawen, Razziel, Kendrick a Alkena jsou chytří a docela stateční,“ zabručel. „Mohlo by je napadnout, že je něco špatně.“
„Samozřejmě, že je to napadne,“ odsekl Igor. „Ale oni a pár jim podobných jsou v menšině. Většina organizace bude žrát to, co jim Tanasi a Aneara předhodí. Třeba ostatním oznámí, že jsem se vrátil domů. A že to bylo tak naknap? Můj synovec Zachary, císař všeho Equízia se v současnosti přetahuje o moc s mým bratrem Jerejanem. Nebylo by divu, kdybych se vydal Zachovi na pomoc. Sakra, měl jsem to udělat už před léty.“
Igor se odmlčel. Po chvíli ukázal na zablokovanou krabičku od karamel a řekl: „Zaráží mě, že se Tanasi s Anaerou obtěžovali s atentátem, když měli v plánu mě tu s tebou zavřít. Byli jsme dohodnutí, že tě zabiju. Věděli, že mám paprskomet. Kdybych tě zabil a zjistil, že jsem tu uvíznul, dalo se čekat, že tu zbraň obrátím proti sobě.“
„Ovšem kdybys to neudělal a udržoval ses naživu, pořád by tu bylo riziko, že se jednou dostaneš ven,“ namítnul Janis, aniž by zmínil, že Igor dohodu s kumpány rovněž porušil, protože ho nezabil. „Řešili jste přece únik informací. Pokud to dobře chápu, nikdo neví, jak k němu došlo. Co když mají Anaera a Tanasi strach, že se informace o tom, že ses mě vypravil zabít, dostanou ven stejně jako to, že jsem nezemřel při plnění mise?“
„Tomu nevěřím,“ oponoval První. Právě kvůli tomu úniku informací jsme o tvé eliminaci jednali na Krexu. Jen my tři. Absolutně pustý satelit. Samé kamení.“
Janis se zlomyslně rozesmál. „Tak to udělali proto, aby se pojistili jeden před druhým. Dokud bys totiž zůstal naživu, pořád by se museli třepat hrůzou, že se ten druhý proti němu spojí s tebou.“
„To bude ono,“ přikývnul zakaboněný Igor. „Musíš mě nenávidět,“ dodal po chvíli.
„Proč?“ vybafnul Janis. Nasadil mrtvolný výraz a řekl: „Nic osobního, princi,“ čím přesně zopakoval, Igorova slova před sedmadvacíti dny, než ho definitivně zavřeli. „Stejně by mě zajímalo, jak to s tím únikem informací vlastně bylo.“
„Myslím, že v tom má prsty Alkena,“ povzdechl si Igor. „Pochází z robustuanské královské linie. Eryn je její pravnučka. Dá se čekat, že…“
„Blbost,“ oponoval Janis. „Při jednáních ve výslechové sekci na Leno-o-winu ani při tom sezení na strážnici Truo-fi Alkena přece nebyla.“
Začali probírat, kdo tam byl a nebyl, a dobrali se závěru, že složení bylo stejné. Na vyšetřovně i na strážnici bylo kromě Janise, Igora, Tanasiho a Anaery, ještě dvanáct vrchních koordinátorů a nikdo jiný. Místo schůzky bylo pokaždé izolováno proti odposlechu nulovým polem a pro jistotu i magickým štítem, který vygenerovala Anaera. Nulové pole funguje jako neprostupná clona pro veškerou technologii, magický štít zabraňuje odposlechům telepatickým. Přesto někdo z přítomných musel u sebe mít zařízení, které rozhovory zachytilo a uchovalo. A ten někdo je pak dal k dispozici robustuanské princezně. Ale proč právě jí? Proč Eryn? Ledaže by ta osoba věděla, že právě Eryn má opravdu silnou motivaci, aby do té kupky hnoje hrábla.
Hodiny a hodiny o tom diskutovali. Probírali, co se na těch jednáních stalo, pomalu minutu po minutě rozebírali, kdo z přítomných by mohl mít zájem ty informace pustit ven, ale nikam to nevedlo, protože pokaždé narazili na otázku, proč by měl ten dotyčný ty informace předávat zrovna Eryn.
Igor kysele prohodil, že robustuanská princezna bude pěkné kvítko.
Načež se Janis Eryn zastal, a zdůraznil, že princezna je uznávaným expertem na archeologii předvahanské éry, že má kupodivu i slušný přehled co se týká současného dění v metaprostoru včetně událostí na periferii a postupu Únavy.
Na to Igor poznamenal, že to jen potvrzuje, že Eryn je zpovykaná a rozmazlená hysterka, která na sebe ráda poutá pozornost a že takové slečinky je nejlépe zavčasu provdat a zaměstnat je kupou dětí, aby neměly energii plést se do věcí, do kterých jim nic není.
To už se Janis opravdu rozohnil. Není ani rozmazlená ani zpovykaná. Naopak ji upřímně zajímá, co se děje s Robustuou a metaprostorem vůbec. Stará se o své přátele. Když něco slíbí, drží slovo. Je ochotná tvrdě pracovat a dokonce si ušpinit ruce, když usoudí, že je toho třeba. Je okouzlující, tvořivá, vtipná… a pak se zarazil, protože mu došlo, že se nechal vyprovokovat. Jak o Eryn básnil, dal naplno najevo svoje pocity své sympatie k ní.
Igor si dal jeho výlev okamžitě do souvislostí. Rázem mu došlo, že právě Eryn jako míšenka stromisty a licha, jako dcera své přičinlivé matky, pravnučka tajemnice Alkeny, i jako expert na dávnou historii, by mohla být tím nejpovolanějším činitelem k získání krenevského žezla. Okamžitě začal prskat: Za to může Alkena! Taková nezodpovědnost. Nechá civila pobíhat po základně a teď tohle!
„Alkena nemá žádný důkaz, že Eryn na základně byla,“ tvrdil zaníceně Janis. Téměř nelhal. Alkena princezninu výpravu za žezlem nepostřehla, protože laboratoře jsou mimo budovu Q. Dala si dvě a dvě dohromady, až když se profláklo, že jsou krenevové pryč z Tenerisu, kdy teprve vyšlo najevo, že žezlo z laboratoří zmizelo.
Ovšem to na Igora nezabralo. „Možná to nevěděla v dané chvíli, ale neohlásila to, když si to dala do souvislostí! Takový šlendrián! Odjakživa tvrdím, že příbuzenské vazby agentů by se měly přísněji kontrolovat!“
„Co všechny příbuzné rovnou pozabíjet?“ rýpnul si poťouchle Janis.
„Přestaň si z toho dělat srandu,“ řekl škrobeně Igor. „I ty musíš přece uznat, že interakce agentů s civilním příbuzenstvem přináší organizaci i agentům samotným jen rizika a komplikace. Není přímo zakázaná, ale ve zřizovací listině Aliance jasně stojí, že „se nedoporučuje“. V reálu se to ale nedodržuje. Jsme inteligentní a cítící bytosti. Musíme mít nějaké sociální vazby, abychom se neztratili sami v sobě. Dokonce i já udržuju vztahy se synovcem v Equíziu.“
„Takže i ve zřizovací listině jsou bláboly,“ řekl potěšeně Janis. „Něco takového jsem si vždycky myslel. To nás ale vůbec nepřibližuje k řešení naší situace. Chceš tu trčet a hrát dohomon o poslední karamelu, nebo vymyslíme, jak z toho ven?“
Igor se ve svém křesle podrážděně ošil. „Radši bych stříhal ty papírové koberečky. Copak ti Alkena nepřinesla nůžky?“
Dál mlčeli a přemýšleli a dál diskutovali. Hádali se, uráželi se, zesměšňovali se navzájem a zase usmiřovali. Odpověď na otázku, jak se nahrávky mohly dostat k Eryn, stále nenacházeli. Nakonec začali zpochybňovat úplně všechno. Proč si lámat zbytečně hlavu, když jejich závěry ničemu nepomůžou? Jenom Tanasi a Anaera znají přesné koordináty této skrýše. Jen Tanasi a Anaera znají odemykací kletbu. A právě jen Tanasi a Anaera nebudou mít zájem to komukoliv prozrazovat.
Došlo i na osobní záležitosti, když se Janis Igora zeptal, proč už osm set let žije v Metaprostoru, když pochází z Equízia. První mlčel tak dlouho, že už si Janis myslel, že usnul, nebo že se urazil. Pak konečně začal vyprávět: „Univerzu Mlžného Roje, které tady nazýváme Equíziem, odjakživa vládle jeden jediný bůh. V době mého narození to byl Archen ab Tenevien. Můj otec Urval, stejně jako ostatní, nejvyššímu bohu sloužil a jako jeho leník bojoval v jeho armádě. Jeho kariéra stoupala, až se stal Archenovým pobočníkem. Pak Urval Archena zradil a nahradil. Hlavní město Tenevien přejmenoval na Nirruvien. Pozabíjel všechny Archeonovy potomky, jenom jednoho syna a samotného Archena pořád nemohl polapit. Pomohla jim moje sestra, protože se do Archenova syna zamilovala a proti Urvalově vůli se za něj provdala…" Dál Igor vyprávěl o kletbě, která císaře Urvala a veškeré jeho mužské potomstvo postihla neplodností a o Urvalově marné snaze kletbu prolomit. A také vyprávěl o sobě a své roli v Urvalově říši. Roky pracoval jako Urvalův ministr vnitra. Honil vzbouřence a popravoval spiklence. Důsledně a bez váhání plnil všechny úkoly, které mu jeho otec zadal. To vše dělal, dokud nedostal na starost syna své sestry Zacha. Ztýrané dítě, jehož rodiče dal Urval popravit. A jak se pak rozhodl otce sesadit, protože už se nedokázal dál nečinně dívat, jak Urval tyranizuje všechny ostatní. A jak díky zradě jistého komplice skončil v podzemních kobkách boha Děsu ohlodaný krysami, a jak fikaným způsobem ho z toho vězení Zach dostal. „Synovec potřeboval vyzrát, aby se mohl Urvalovi postavit. Pomohl jsem mu vybudovat úkryt na jednom nenápadném světě a naučil jsem ho všechno, co se dalo. A když jsem poznal, že radím přespříliš, odešel jsem do exilu. Zach je palice dubová a já jsem příliš synem svého otce."
Janis o Igorově příběhu dlouho přemýšlel. Napadlo jej, že systém v Metaprostoru, kde si jednotlivé světy vládnou po svém a celé to zastřešuje Aliance, je přece jen lepší než autokratická despocie v Equíziu.
Když už měli jeden druhého plné zuby, rozdělili si teritorium. Janis si jako původní nájemník vzal ložnici a Igor se zabydlel v salonu. Dva dny spolu nepromluvili.
Třetího dne Janis ze salonu zaslechl kroky, pak šoupání nábytkem a nakonec ho vyrušil Igorův skřípavý hlas: „Nespi, Trajanisi! Právě dnes je to jednání na Ok-Sawonu.“
Janis nespal. Ležel ze zavřenýma očima a myslel na Eryn. „Hm,“ zabručel, „a co, jako?“
„Prostě zvedni zadek a pojď sem!“
Janis vstal, protože ležet dva dny i jemu připadalo dost. Vyšel z ložnice, aby Igorovi čelil. První seděl se skříženýma nohama na podlaze, páteř rovnou jako pravítko, ruce založené za hlavou. Janis si poťouchle pomyslel, že možná právě v takové poloze se diskutuje v Igorově rodném Equíziu. Nebo je to pozice, ve které Igorův otec, císař Urval, přijímá prosebníky, nebo uděluje rozkazy k popravám. Když si ale Janis všiml, jak vážně se Igor tváří, odsunul ten konstrukt stranou. „Myslíš, že bychom si mohli udělat scénický večer?“ nadhodil. „Na téma: Jak asi probíhá jednání na Ok-Sawonu. Fajn, proč ne. Jenom nevím, k čemu nám to bude.“
Igor se zaškaredil a ukázal na místo naproti sobě. „Posaď se, ať nemusím zvedat hlavu, když chci na tebe vidět.“
„Na mě není co k vidění,“ odsekl Janis. „A nechceš po mně, abych si dával ruce na hlavu, že ne?“
„Potřebuju si něco ujasnit, a od tebe čekám, že mě upozorníš, když budu mimo,“ zabručel První.
„Těší mě, že mi tak věříš,“ řekl Janis.
„No, nikoho jiného tu nemám,“ odpověděl mrtvolným tónem Igor.
Janis vzal z otomanu polštář, hodil ho na zem a teprve pak se na něj složil. „Přísahám na život své úžasné matky, že opravdu nemám patent na rozum.“ Byl to jediný polštář v Igorově teritoriu a dalo se čekat, že si na něj dává hlavu. Janis se těšil, jak bude První prskat, ale vůbec na to nereagoval. Že by byl nad takové přízemnosti povznesený? Gwen být na jeho místě, už by řval jak sněžná xyra. Janis za to Igorovi přičetl pomyslný kladný bod.
„Ze všeho si děláš srandu,“ povzdechl si Igor.
„Dokud to ještě jde,“ řekl krotce Janis.
„Předpokládejme,“ začal Igor, „že Tanasi a Anerara dnes potentátům oznámí, že jsme oba mrtví. Že jsem tě proti jejich vůli popravil, abych zahladil stopy a oni pak ve spravedlivém rozhořčení popravili mne. Předpokládejme, že jim to potentáti sežerou. Bude konstatováno, že za všechno zlé za posledních osm set let jsem zodpovědný já. Za roztrhané richotonní pletivo, za přetrvávající mizeonsko-erktiadský konflikt, za Sarvonovu zradu, za smrt mizeonské císařovny. Znáš to, hlad po krvi byl uspokojen, jede se dál. Vzhledem k závažnosti mého posledního kiksu se ale dá předpokládat, že jen tak to potentáti Alianci projít nenechají. Vyřvou si revizi organizace a budou trvat na vyšší míře kontroly. Dá se čekat, že prosadí změnu protokolu a Třetího do Triády si nominují sami – a hlasováním jej potvrdí…“ Igor se odmlčel. „Sleduješ mě?“
„Přemýšlím,“ odsekl Janis. „Někteří potentáti tu zprávu o mé i tvé popravě nestráví tak snadno, jak tvrdíš. Nedůvěra vůči Alianci je poslední dobou značná a oprávněná. Minimálně Diren, moje matka, Eryn a dokonce i Henrex budou požadovat důkazy o tom, že jsme skutečně mrtví. Tím myslím přímé a nevyvratitelné důkazy,“ Janis zaklel. „A už vůbec si nedovedu představit, jak bude vyvádět Trsuah.“
„O modrého démona se neboj,“ řekl zamyšleně Igor. „Nic neví. Změnil jsem jeho status. Už není tvým otrokem, ale regulérním agentem. Zařadil jsem ho do hlídky, která má za úkol monitorovat periferii. Vrátí se nejdřív za dva roky. Udělal jsem to čistě z preventivních důvodů. Byla by škoda, kdyby si kvůli tobě zničil kariéru, chápeš.“
„Ještě že tak,“ uklidnil se Janis.
„Přímé a nevyvratitelné důkazy, říkáš?“ Igor udělal posměšnou grimasu. „Na ty je Aliance nejlepší. Tanasi tu popravu zinscenuje a nahraje. Pomocí tvarovanů. Představení jedna radost.“
„Mí přátelé budou něco takového předpokládat,“ trval na svém Janis, i když vnitřně si tolik jistý nebyl. „I kdyby ta inscenace byla sebedokonalá, stejně ji zpochybní.“
Igor se zavrtěl a zvedl ruce nad hlavu, aby se protáhnul a pak se v pohodlnější poloze opřel dlaněmi o podlahu. Upřel na Janise tvrdý pohled. „A nepřeceňuješ se, trochu? Odkud bereš tu jistotu? Fascinuje mě, jak moc si o sobě myslíš. Jak můžeš tak jistě vědět…“ První se zarazil a zapíchnul prst do vzduchu. „Nebo víš něco, co já ne? Že bys to věděl dopředu? Víš, jak to myslím.“
Janis zavrtěl hlavou. „Že bych to ulovil v Pravděpodobnostním poli, než jste mě zavřeli? Nejsem si toho vědom. Vážně. Ale já prostě znám Direna. Vím, jak přemýšlí. Je to krenev. Má za sebou opravdu těžkou minulost. Je přirozeně temperamentní a paranoidní. Toho žádnými prefabrikovanými důkazy neoblafnou.“
„Kdyby si všichni ti potentáti včetně Direna i nakrásně vymohli přístup na Leno-o-win a udělali tu kontrolu, nemají šanci nás najít. Nikdo kromě členů Triády o tomto místě neví.“
„Tak proč o tom vůbec mluvit?“ zašklebil se Janis.
„Protože jsem se chtěl dostat k osobě adepta na doplnění Triády. V této osobě vidím jistou naději. Součástí uvedení do úřadu je předávací protokol. Je v něm uvedena i existence tohoto místa a odemykací kletba.“
„Která byla změněna,“ namítnul Janis.
„No právě,“ uchechtl se Igor. „Předávací protokol není jen tak nějaký kus papíru nebo plastexu. Je to axeonitový kvádr, ve kterém trvale žije poslední plazmen z Fairity. Jeho oheň je skrze pravděpodobnostní linie propojený s položkami protokolu. Všechny odemykací kletby a všechna přístupová hesla, například hesla k Nouzovým záchytným bodům, musí být aktuální. Plazmen je aktualizuje automaticky. To znamená, že nový člen Triády to heslo bude znát. Nejspíš ho nenapadne to sem jít zkontrolovat, ale co kdyby?“
„A nemohl by si nás všimnout Q?“ napadlo Janise. „Co kdybychom udělali pořádný rámus a rozvibrovali stěny kapsle? Vibrace se ponesou podložím až ke Q, a…“
Igor apaticky vysvětlil, že trojplášťová kapsle plave v mohreniovém gelu, který má podobnou konzistenci jako roztavené magma, které je všude kolem. Kapsle nemá žádné ukotvení, nevede k ní žádná šachta. Za zamčenými dveřmi je jen malá neizolovaná předsíň sloužící jako startovní plocha i doskočiště a lze se tam dostat jedině portálem. Jakýkoliv randál, který nájemník kapsle vyvolá, bude izolačním gelem utlumen na úroveň mikrovibrací a pravděpodobnost, že by je Q zaznamenal a správně vyhodnotil, je minimální. Nehledě na to, že budova – quosiban Q, se nachází na opačné polokouli.
„Stejně bych to rád zkusil,“ stál si na svém Janis.
„Jak primitivní,“ ošklíbal se Igor.
Dalších několik hodin s kratinkými přestávkami dupali a z plna hrdla řvali, kusy nábytku metali proti zdím a využívali při tom nejen fyzickou sílu, ale i interní magii. Pod poryvy jejich energie se nábytek tříštil a jeho trosky se kupily na zemi podél stěn. Zarytě pokračovali, dokud nebylo zařízení obou pokojů zcela napadrť. Obavy, co budou dělat, pokud to nezabere a budou odkázáni v tom binci vegetovat do skonání věků, odsouvali stranou. Jedinou neporušenou věcí zůstalo klubko err-wometového kontinua kolem krabičky od karamel.
Nezdálo se, že by se stěny jejich vězení jakkoliv zachvěly.
Skončili na podlaze, vysílení, ochraptělí a ohlušení.
„Více takových dobrých nápadů,“ poznamenal sarkasticky Igor.
