Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola dvacátá devátá
„No tak, vypijte to, Trajanisi. Je to výtažek jijincových řas z Foomonu. Posilují mentální integritu. Pro bohy vašeho typu jsou bezpečné.“
Janis se přinutil zvednout víčka. Skláněla se nad ním Alkena a podávala mu hrnek naplněný kouřící zelenou šlichtou. Vonělo to jako zmoklé seno. Už tak se mu chtělo zvracet a teď ještě tohle. „Hmpf,“ zahuhňal, „děkuji, ale nemám sílu… to do sebe… vpravit.“ Seděl ve stejném křesle, které si vybral už předtím, a byl absolutně vyřízený. Hlava mu pulzovala, ruce se mu třásly.
Alkena nesouhlasně našpulila rty a zavrtěla hlavou. „Není vám dobře?“ S tupým žuchnutím dopadlo k Janisovým nohám poleno obalené drsnou kůrou. Vonělo sluncem a pryskyřicí a mezi letokruhy se leskla míza. „Renionská borovice. Její silice tlumí nevolnost,“ poznamenala. Jedním gestem špalek postavila na základnu a na tento improvizovaný stolek hrnek postavila. „Dostaňte to do sebe, dokud je to horké. Ručím za to, že se vám uleví.“
Ticho v kanceláři řvalo. Aderawen, Razziel i Kendrick byli pryč. Vyrazili ověřovat důkazy na Robustuu a na Teneris. Po šíleném oznámení ohledně Tesivel se na Janise vyřítili jako sršni. Sotva stíhal selektovat, na které otázky odpoví a kterým odolá, protože musel chránit krenevy a Trsuaha a Eryn. Nedivil se, že si chtějí jeho tvrzení ověřit, proto jim řekl všechno, co mohl.
Ne, Trsuaha vám nevydám. Historku o Tesivel si ověřte u Klarisy. I její dámy mohou dosvědčit, že ji Klarisa roznesla hned po mém příchodu na Robustuu, což bylo před půl rokem.
Ravensův úkryt vám neprozradím, ale obsah jeho věšteb by měl znát Henrex, protože je zachytil ve své síti.
Pobavilo ho, když mu řekli, že Aliance doposud neví, co malý Ravens vlastně vyvěštil. Po tom, co Direna Smesmech udal, Aliance chlapce a jeho rodiče odvlekla a vyšetřovala, ale nic z nich nedostala. A Henrex? Ten se agentům dušoval, že ty věštby dávno pustil z hlavy, protože je nepokládal za důležité. Vykoledoval si tím značné potíže u Aliance i u Tyneona.
Henrex kecal, řekl agentům Janis. Ten nezapomíná nikdy na nic. Mohl bych s ním promluvit. Řekl by mi to.
Oznámili mu, že jako vyřazeného jej na Teneris pustit nemohou. Janis tedy napsal Henrexovi dopis, ve kterém ho poprosil, aby agentům řekl pravdu. Neopomněl Pána Jámy ujistit, že jsou příbuzní jeho ženy v bezpečí. Naštěstí tu byla naděje, že Henrex žádosti vyhoví, aniž by se bál podrazu, protože s Aderawenem se znají už věky.
Takže právě teď Razziel tahá informace z Klarisy, Aderawen s Kendrickem z Henrexe a Janis trčí u Alkeny v kanceláři. Starost o matku si zatím nepřipouštěl. Tolik toho o chodu Aliance zase věděl, aby Alkeně věřil, když ho ubezpečila, že Grewina je v pořádku a většinu času prospí. Aliance si vůči matce žádnou brutalitu nedovolí. Ani ne proto, že je to civilní osoba, ale spíš z toho důvodu, že je Tyneonovou sestrou a jednou z Devíti.
Vlastně byl rád, že se zatím s matkou nesetkal. Nechtěl, aby ho v tomto stavu viděla. Cítil se jako absolutní sračka. Jako někdo, komu infonová chřipka ukradla a přeměnila tělo, ale vědomí zůstalo ušetřeno. Tělo pod vlivem infonů vraždí spoluobčany, zatímco vědomí to s hrůzou sleduje a nemůže s tím nic dělat. Jak je možné, že si ničeho nevšiml už dřív? Hlavou mu vířily vzpomínky na starý rozhovor s polymorfem Muemmu. Došlo k němu před čtyřmi lety na ambasádě Aliance v Jingivonu. Janis dal polymorfovi nepokrytě najevo, co si o Alianci a jejích intervencích myslí. Polymorf Janisovi oponoval. Vysvětloval, že Aliance do vnitřních poměrů světů zasahuje jen v případě, že se tam vyskytne faktor, který by mohl narušit rovnováhu sil v metaprostoru. Když takový nekontrolovatelný prvek identifikujeme, snažíme se jej dostat pod kontrolu. Pokud to nezabírá, eliminujeme ho.
Pak se dohadovali kvůli Trepeně. Polymorf nazval bohyni nebezpečným monstrem, které zásahy do Pravděpodobnostního pole může způsobit katastrofy vesmírných rozměrů. Janis to bagatelizoval. Polymorf se pokusil zdůvodnit, v čem Trepenina nebezpečnost spočívá. Použil příklad z oboru tenerisských Vykladačů driftových karet, tedy z oblasti, kterou Janis důvěrně znal: Jako vykladač víte, že existuje nekonečné množství variant, kudy se může odvíjet budoucnost. To, jaká budoucnost pro tu konkrétní osobu proběhne, se dá ovlivnit pozitivním nebo negativním očekáváním jak subjektu, tak vykladače. Vaši smrtelní kolegové se při výkladu karet napojují na tu „správnou“ linii pole jen za předpokladu, že podepsali smlouvu s Henrexem, za což jim on rozšířil senzorické rozhraní. Vy jste to díky svému původu dokázal zcela spontánně beze smlouvy. Naštěstí šlo o věštby pro krátkověké smrtelníky, takže jste tím moc škody nenadělal… A taky – při užívání tak nedokonalého orakula jako jsou karty, jste prostě nemohl ani s nejvyšším úsilím docílit jednoznačné interpretace, že. Ostatně, ani obyčejní vykladači nedokáží pomocí karet interpretovat dokonale. Chrání je to před šílenstvím. Pravděpodobnostní pole by je zavalilo tolika vjemy, že by nebyli schopni je vstřebat. Karty a jejich jednoduché archetypy fungují při napojování i následné interpretaci jako filtr.
Pak polymorf Janisovi objasnil, jak rozdílný dopad na realitu má věštba činěná smrtelníky od věštby, které se dopustí nesmrtelný: Dokážete si představit, co by se stalo, kdybyste se napojil na nejpravděpodobnější linii vývoje reality i v prostředí, ve kterém se pohybujete dnes? A kdyby se vaše dotazy a odpovědi týkaly nesmrtelných? Co by z toho bylo? Není to náhodou, že všichni nesmrtelní, kteří mají podobný dar jako Trepena, jsou... do jisté míry... mentálně postižení. Když už se stalo, že vůbec existují, jejich interpretace vyznívají zmateně…
Janis pobouřeně oponoval. Trepena není mentálně postižená. Nese následky ošklivého zacházení, kterým ji oblažovala její odporná matka, bohyně Krassiona. Teď, vedle Direna, chráněná a milovaná, jenom kvete.
Polymorf na to reagoval smířlivě, stejně ale trval na tom, že Trepena je extrémně emočně labilní a stačila by jakákoliv krize a její šílenství by se vrátilo. Pak dokonce zabrousil i do hypotéz, kterými se postižení nesmrtelných věštců zdůvodňuje: V současnosti je na špici teorie, že se jedná o pojistku, kterou do nesmrtelných proroků vpravila samotná prozřetelnost. Představte si prozřetelnost jako multipolární vědomí metaprostoru, které tímto působem uplatňuje pud sebezáchovy. Brání se chaosu. Protože přesně ten by nastal, kdybyste vy, osoba s lidskými modely chování a racionálně myslící, přesto nesmrtelná, začal znova studovat pravděpodobnostní linie v Pravděpodobnostním poli. Každá vaše předpověď, bez ohledu na morálku nebo očekávání vašich zákazníků, by se musela nutně zrealizovat. Je diskutabilní, do jaké míry by v tom hrála roli vaše vůle a je diskutabilní, co by to s vámi udělalo – přesněji, co by se z vás stalo. Prostě není žádoucí to ani zkoušet. Jestliže byste pracoval s vícero osobami, ty předpovědi by se dostaly do konfliktu. Pravděpodobnostní linie ty se totálně zauzlovaly.
Muemmu neopomněl dodat, že fenomén zasahování do Pravděpodobnostního pole je stále předmětem zkoumání (přestože později, když Trajanis k Alianci nastoupil, se dozvěděl, že veškerý výzkum na to téma byl dávno zastaven).
Janis tehdy pochopil, proč dal Tyneon všechny karty na Tenerisu zničit. Byl z toho, co mu polymorf řekl, tak rozhozený, že si slíbil, že už nikdy, nikdy, nikdy, žádnou věštbu nespáchá.
Polymorf sice prohlásil, že Janis jako Vykladač moc škody nenadělal, ale zjevně se mýlil. Jak to tak vypadá, Janis si do Pravděpodobnostního pole odskakoval, aniž by to věděl. Informace, které si odtud přitáhl, si vykládal jako výplody své fantazie. A je dost šílené, že agenti Aliance se od něj něčeho takového obávali. Prostřednictvím Kaebi Pirze ho sledovali už od Grenedonského masakru. Nebylo by divné, kdyby ho zlikvidovali hned poté, co se stal Vykladačem. Janis s novým respektem pomyslel na Muemmu. Ve světle nových skutečností pochopil, že se polymorf na Tenerisu choval docela statečně, když s ním vůbec jednal a když připustil možnost, že by Janis mohl být Alianci užitečný oproti možnosti, že je škůdcem.
Kdosi ho chňapnul za rameno a zatřásl s ním. „Už mě to nebaví, Trajanisi,“ vyrušila Janise z tragických myšlenek Alkena. „Vaše rozhraní je jeden velký bordel. Co z vás sálá, by porazilo draka. A mě začíná bolet hlava.“ Vrazila mu pod nos ten hrnek. „Okamžitě to vypijte, nebo vám to, u všech vahanských, naleju do krku!“
Neochotně poslechl. Chutnalo to hnusně, ale kupodivu se nepozvracel. Klidně by to mohl být jed, ale nebyl ve stavu to řešit. Stromista převzala prázdný hrnek, třepla rukou a poleno se poslušně odkulilo do kouta. Janis se znovu opřel do pohodlného čalounění. Chtěl zavřít oči a zapomenout, vypařit se, neexistovat. Doufal, že se Alkena vrátí ke svému stolu a dá mu pokoj, ale stromista si dřepla, položila mu ruku na koleno, pátravě se mu podívala do očí a zeptala se: „Tak co? Už je to lepší?“
Rozpačitě se podíval na její ruku na svém koleni. A pak se s ní setkal pohledem. Nespatřil v něm nic lascívního. Jen zvědavost. „Proč se o mě staráte?“ vypravil ze sebe.
Alkena ukázala na jeho krk. „Pod košilí máte talisman. Vidím jenom šňůrku, ale cítím tu sílu. Dala vám ho matka, že? Vy jste ho pak dal jedné dívce. A ona vám ho vrátila zpět, protože vás miluje a protože má o vás strach.“
Janis vykulil oči. „Odkud to víte?“
Alkena se pružně zvedla a odkráčela ke svému stolu, snad aby měla lepší výhled. „Než jsem odešla k Alianci, jmenovala jsem se Aviana Zlověstná Desátá.“
„Jste Erynina příbuzná?“ vydechl Janis. „Její… prababička?“ No to je gól! „Eryn o vás mluvila. Říkala, že jste se snažila napravit poměry na Robustue. Že jste na protest abdikovala.“ Prudce se nadechl, když si zařadil to ostatní. „Prý jste se zamilovala do quosibana.“
„Přesně tak,“ přisvědčila Alkena a křehce se usmála. „Jako královna jsem razila názor, že vládnoucí dynastie by měla být sestavována jen z lichů, stromistů a jejich míšenců. Byla jsem přesvědčená, že krev by se neměla ředit jinými vlivy. Sama jsem šla příkladem. Provdala jsem se za jediného muže, licha Tebbesiana a porodila mu šest potomků. Po třech stech letech Tebbesian podlehl infonové chřipce. Abych překonala deprese, pustila jsem se do reformy společenských poměrů, ale neuspěla jsem.“ Alkena se zaškaredila a dodala: „Musel jsi přijít ty, aby se to povedlo.“
„Máte mi to za zlé?“ vybafnul Janis.
Alkena se obrátila oči v sloup. „Poněkud to zasáhlo mou ješitnost. Ale je rozhodující, že Robustue tvá intervence prospěla. Hasirian, Seobhan, Wonoden a Eryn jsou z tebe celí pryč. No, zatímco tys bitvu s Radou vyhrál, já prohrála. Potom jsem abdikovala. Bláhově jsem si myslela, že se ostatní chytí za nos, což se nestalo. Uražená jsem odešla na Růžovou Luznou. A tam jsem se poprvé v životě skutečně zamilovala. Do muže té nejnevhodnější rasy, jakou si lze představit. Už tehdy pracoval pro Alianci. Vzali jsme se. Byli jsme spolu sotva pár let, než se přeměnil v kámen.“
„Byl to quosiban a jmenoval se Q?“ dovtípil se Janis.
Quosibané jsou téměř nezničitelní. Několik staletí žijí jako humanoidé, ale nepoměrně delší čas existují v latentní formě. Jako kameny tvoří nedílnou část světů, po kterých chodí smrtelníci. „Copak je ta legenda pravdivá?“
Vzápětí se křeslo pod ním vzepjalo a bác!
Shodilo Janise na zem. Zaraženě se vzepřel na rukách a kolenou, zvedl hlavu, zíral na ten kus nábytku a snažil se pochopit, co se to stalo. Křeslo vypadalo naprosto stabilně. Na vině musí být podlaha, která se pod křeslem vyboulila, jako kdyby byla z gumy.
„Q ti takto naznačuje, že je velice naživu,“ ušklíbla se Alkena.
„Aha,“ hekl Janis. „Vy a tato budova jste manželé,“ zablekotal. „Promiňte, se že ptám, vážně se nechci nikoho dotknout, ale není to trochu komplikující? Pro vás oba? Jak to můžete snášet, když v tom smyslu, na kterém záleží, spolu být nemůžete?“
Alkena teatrálně rozhodila rukama. „A kdo tvrdí, že spolu nejsme?“
„Aha,“ hekl. Nevěděl, co si o tom myslet, tak raději zůstal zticha.
Stromista se zamračila a řekla: „Ale vraťme se k Eryn. Její posedlost tebou ji může zničit.“
Janis se trpce usmál. „Neřekl bych, že je to zrovna posedlost.“
Prásk! Alkenina subtilní pěst udeřila do stolní desty. „Ale je.“ Vstala a zlověstně se usmála: „Moje pravnučka tě miluje. Absolutně a nenapravitelně. Sama mi to řekla. Jsem ta poslední, která by jí chtěla bránit ve štěstí. To ale neznamená, že její volbu schvaluji. Eryn je přímo stvořená, aby vládla Robustue. Ale teď se řítí do katastrofy, protože se zamilovala do „nesprávného“ muže, kvůli kterému je ochotná dělat šílené věci. Jako třeba zneužívat toho, co jsem ji naučila. Spoléhat se, že ji neohlásím, když krade žezla. Kdyby ji v těch laboratořích chytili, ani já bych ji nemohla zachránit.“
„Přísahám, že jsem neměl tušení, že se tam chystá,“ řekl skřípavě Janis. „Kdybych to věděl, nikdy bych…“
„Nikdy bys jí to nedovolil?“ skočila mu do řeči a její rysy ztuhly do nelítostné masky. „Ale prosím tě!“ štěkla. „Zatímco ty jsi posedlý politikou, ona je posedlá tebou! I kdyby ses na hlavu postavil, ona by stejně udělala, co by chtěla! Byla by přesvědčená, že koná v tvém zájmu. Na sebe by se neohlížela. Zamilovaná žena je nebezpečnější a mnohem zákeřnější než zamilovaný muž. Jde přes mrtvoly. Tos nevěděl?“
„Nejsem posedlý politikou,“ ohradil se.
Alkena se skepticky ušklíbla a podala mu prázdný list skutečného papíru. „Chci, abys udělal, co je správné,“ řekla. „Napiš jí, že je mezi vámi konec. Přiznej se, žes ji jen využil. Žes ji nikdy nemiloval. Jedině tak ji ochráníme před ní samotnou.“
„Myslíte, že se zatvrdí a snáz zapomene? Že pak přestane vyvádět sebevražedné kousky?“
„Uděláš to?“
„Ne,“ odsekl. „Natahujte si mě na skřipec, smažte mě v oleji, ale ne. Když jsem odcházel z Robustuy, napsal jsem jí přesně takový dopis, jaký po mně chcete. Chtěl jsem, aby si myslela, že pro mě nic neznamená. Lhal jsem, abych ji ochránil, ale zranil jsem ji i sebe. Víckrát už to neudělám.“
„Uvědomuješ si, že už ji tak jako tak nikdy neuvidíš?“
„To nemůžete nikdy vědět najisto,“ zahučel. Tvrdá realita na něj zase udeřila.
„Máš představu, co tě čeká, jakmile se o tvém věštění dozví Triáda? Pokud tě hned nehodí Launě, budou tě držet v bizárovém kokonu celá staletí. Bylo by pro Eryn lepší, aby si myslela, že nestojíš za záchranu. V opačném případě udělá cokoliv, aby tě dostala zpět. Tobě nepomůže a sebe zničí. Přemýšlej o tom.“
Janis stiskl rty a natáhl se po svazku sunnisenských technických norem. „Celý život jsem dělal šaška větším pitomcům, než jsem byl sám a celý život jsem lhal. Ale Eryn lhát nebudu. Je výjimečná. Pro mě je jedinečná. Mějte si mě klidně za blázna, ale já se předem vzdávat nehodlám. Dokud dýchám, máme s Eryn naději.“
Alkena nesouhlasně potřásla hlavou. „Jsi naivní a nezodpovědný! Budou tě vyslýchat. Budou se tě ptát, jak jsi to žezlo získal.“
Jízlivě se usmál: „Já už si něco vymyslím. Žádný strach.“
Čas se nekonečně vlekl. Aderawen s Kenrickem ani Razziel se nevraceli. Druhý a Třetí si také dávali na čas. Janis ostentativně studoval tabulky s normami a Alkena s uraženým výrazem ve tváři usilovně pracovala, nebo to alespoň předstírala.
Janis nevěděl, jestli mu pomohl ten zelený dryák, nebo zda se uvolnil díky hádce s Alkenou, ale cítil se lépe. Znova si ujasnil, proč přišel. Původně chtěl vyjednávat o krenevech. Nabídnout jejich pomoc výměnou za uznání jejich statusu. Ale teď ho napadlo, že může Triádě poskytnout mnohem víc. Jestliže dokázal prorokovat Tesivelin návrat, mohl by stejně tak vyvěštit, co dělat proti Únavě. Navrhne jim, že se do Pravděpodobnostního pole podívá pod jejich kontrolou. Uvědomoval si, že je to troufalé. Asi jako nabízet mizeonským arcidémonům lázeňský pobyt na Erektiadu. Musí být přesvědčivý, aby ho vůbec nechali domluvit.
Opřel se, založil si ruce za hlavu a snažil se aspoň chvíli nemyslet na nic. Nádech. Výdech. Jeho sako se na hrudi napjalo. Na žebrech ucítil tlak váčku se Střípky Zášti uloženého v náprsní kapse. Podíval se, co dělá stromista. Skláněla se nad hromádkou paměťových krystalů. Vyndal váček z kapsy a opatrně ho potěžkal v ruce. S ohledem na martýrium, jaké ho čeká, by možná bylo bezpečnější tu věc někam schovat. Jeho zrak spočinul na záhonu. Zahrabat váček do hlíny? Tam by ho stromista našla raz dva. Zavrtěl se v křesle. Co ukrýt váček do škvíry mezi sedák a opěradlo? Pokusil se tam vsunout prsty, ale žádnou škvíru nenašel. Rozhlédl se po kanceláři, klouzal pohledem po stěnách. Může ho Q sledovat? Podíval se na knihu s normami, kterou před chvílí odložil na zem. Svazek zvedl a šel s ním ke knihovně. Než knihu vrátil na místo, zasunul váček do mezery až dozadu k dřevěné desce tvořící záda skříně. Načež se jal procházet podél polic a hledat nějakou čtivější knihu.
Náhle se v místnosti zablýsklo, a vzápětí se před stolem objevil zlatistě zářící wemur s bledou pokožkou, vlasy barvy slámy a pichlavýma modrozelenýma očima. Měl na sobě tuniku z blankytně modré látky, do které byla v složitých ornamentech vetkaná perleťová vlákna, černé kalhoty a nízké měkké boty ze stříbrného materiálu, který Janisovi podezřele připomínal krenevskou kůži. Prostě švihák.
Stromista zaklela a prudce vstala. „Co se děje, Hedisi?“
„Přicházím ve věci hrubého porušení protokolárního procesu,“ zahlaholil wemur a ukázal na Janise opírajícího se o knihovnu. „Tady ten patří do výslechové sekce. Je můj! Aderawen neměl právo ho sem tahat.“
„Aderawen je na rozdíl od tebe pořád ještě koordinátorem,“ řekla uštěpačně Alkena. „V nepřítomnosti Triády je oprávněn jednat operativně. Rozhodl, že Trajanis počká tady, aby ho Triáda vyslechla. Takže si dej odchod.“
Cink. Cink. Cink.
Dveře výtahového tubusu se otevřely. Janis předpokládal, že se vrací Třetí s Druhým, nebo dokonce Aderawen nebo Razziel. Mýlil se. Do kanceláře vdusali čtyři agenti v bojových uniformách s dezintegrátory a letannatovými vrhači a leptosítěmi.
Wemurova přejemnělá tvář se roztáhla vítězným úsměvem. „Tvoje eskorta je tady, Vykladači!“
„To nedovolím!“ zasyčela Alkena.
Hedis rozevřel dlaň a ukázal stromistě černou kuličku. „Byl jsem na Erektiadu. Druhý a Třetí ti vzkazují, že mi ho máš předat.“ Jakmile do kuličky foukl, rozvinula se v poštovního fantóma, který se vznesl nad stromistin stůl a začal monotónním hlasem recitovat vzkaz: Zpráva od sira Tanasi Uneona a madam Anaery Assi-Siony určená tajemnici Alkeně Avianě Zlovolné: Rozkazujeme neprodleně přesunout vyřazeného agenta Trajanise Eudora Grenedona do sekce vikkach a podrobit jej třífázovému výslechu...
Agenti byli velcí a po zuby ozbrojení, v kanceláři začalo být poněkud těsno. Janis u sebe žádné zbraně neměl, a i kdyby, stejně neplánoval s nimi bojovat. A zaútočit magií? Utíkat? Nic z toho nemělo smysl, protože tím by popřel všechno, co předtím řekl a udělal. A dokud vojáci nepřijdou s něčím silnějším, nic z toho, co u sebe mají, ho vážně neohrozí. Nevadilo by mu, kdyby ho na dobu, než bude Triáda kompletní, strčili za mříže. Vzhledem k tomu, že zavřeli i Jeronýma, byl by tam v dobré společnosti. Ani třífázový výslech nezněl tak hrozně. Při dodržení postupu vyslýchaného jen trochu oslabí. Ale příčila se mu představa, že bude vydán na milost Hedisovi. Chlap, který se honosí botama z krenevské kůže je schopen všeho.
Když fantóm zmlkl a začal se rozpouštět, Alkena obešla stůl, dala si ruce v bok a naštvaně se na Hedise obořila: „Tanasi a Anaera vůbec nevědí, s čím Trajanis přišel. Kdyby věděli, že je schopný zásadně ovlivnit současnou krizi, nikdy by ho k výslechu neposlali.“
Hedis se na ni zářivě usmál. „To si vyřiď s Tanasin a Anaerou. Já jenom plním rozkazy.“
Alkena bezmocně zaklela, když pochopila, že prohrává. „Ještě asi tisíc takových sviňáren a vrátí ti koordinátorké frčky,“ zasyčela na Hedise. Pak se zaměřila na agenty připravené v bojové pohotovosti a řekla: „Sethene, Leo, Kr-ae, Ewane, chci, abyste dávali dobrý pozor, co vám teď řeknu.“
Ukázala na Janise a dodala: „Existuje možnost, že tento muž má klíč k řešení Únavy. Pokud Hedise necháte, aby ho zmrzačil, budete i vy zodpovědní za následky. A víte, že já se dozvím, co kdo dělal nebo nedělal, řekl nebo neřekl.“
„To je voluntarismus!“ houkl Hedis. „Ti vojáci jsou pod mým velením a ty nemáš žádné právo…“
V té chvíli se podlaha v místě, kde wemur stál, zavlnila. Wemur se zapotácel, ale místo aby ztratil rovnováhu a spadl, proměnil se v světelný blesk a zhmotnil se u dvěří do výtahu. Vypadal naštvaně a u pravého koutku úst mu cukal sval. „Svažte ho! Opouštíme budovu Q směr sekce vikkach. Hned!“
Jeden z vojáků vytáhl ze stehenní kapsy úzký černý váleček a namířil jím na Janise. Vyletěla z něj zeleně svítící struktura a dřív, než stačil Janis zareagovat, celého jej obalila. Nedokázal udělat ani krok, sotva mohl dýchat. Ve snaze se osvobodit, napnul svaly. Ale místo aby síť roztrhal, způsobil, že se kolem něj ještě víc utáhla a začala z něj vysávat jeho interní magii.
„Varuju tě, Hedisi!“ hřímala za nimi Alkena. „Jestli z něho uděláš blábolícího idiota, udělá potom Aderawen blábolícího idiota z tebe! Nehledě na to, co s tebou provede Igor!"
Vojáci odněkud přitáhli antigravitační plošinu. Janise na ni položili jako balík a táhli ho k výtahu.
Janis se mezitím trochu vzpamatoval. Tady přestávala veškerá sranda. Zalitoval, že neutekl, dokud to ještě šlo. Chvíli mu trvalo, než rozpoznal, co na něj použili. Fibrillela je geneticky upravený fytobiont z Dervosu. Každý pokus o roztažení sítě, katalyzuje další utažení a pobízí fibrillelu k silnějšímu sání. Autoři tohoto poutacího zařízení počítali s tím, že přesně to oběť udělá. Přitom způsob, jak se ze sítě dostat, existuje a na první pohled se zdá jednoduchý. Základem je nepanikařit a nemrskat sebou, zůstat v klidu a snížit tělesnou teplotu do stavu, při kterém mrzne voda. Potom bionická vlákna fibrillely zkřehnou a zhroutí se. Jenže v situaci, kdy jste sešněrování jako roštěnec na pekáči a kdy je vám v plynulém tahu odsávána interní magie, vaše tělo bouřlivě protestuje. Srdce buší jak zplašené, krev se vaří. V takovém stavu je zapotřebí opravdu hodně disciplíny, aby se tělo dostalo pod kontrolu.
Sestoupili výtahem k hlubinnému nástupišti pneumatického koridoru. Nastoupili do cestovního projektilu. Sekce vikkach se nachází na opačné polokouli satelitu. Kdyby letěli stíhačkou, byli by tam rychleji. Podzemní dopravní systém se používal jen v těch nejzávažnějších případech. Vojáci natažení na lehátkách vepředu projektilu klábosili o výsledcích feretové ligy. Hedis se uvelebil dozadu k Janisovi. Jakmile projektil nabral rychlost, Hedis se naklonil a poplácal Janise po tváři. „Nespi, sráči! Tak přece něco dělej! Bojuj! Braň se!“ Hedis ho hecoval, protože si všiml, že fifrillela přestala nasávat.
Janis se ani nehnul.
Na uchu ho zašimral Hedisův dech. „Myslíš si, že seš tvrdej chlap, šarlatáne? Fakt si to myslíš? Tak dobře, jak chceš.“ Pak Janis ucítil, jak ho do krku něco bodlo. Okolí kolem něj se rozpíjelo do šedavo bělavých pruhů…
