Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola devátá
Bednu dovlekl na základnu Aliance. Zkomprimovaná na desetinu objemu byla stále těžká jako důlní rypadlo. Sjel výtahem do podzemní laboratoře, aby si u Kaebiho vyzvedl výsledky testů týkající se pravosti poháru. Testy prokázaly, že spečený kus mosazi byl vytvarován ani ne před sto lety. To naznačovalo, že jde o padělek. Byla tu ještě možnost, že se podstavec v minulosti poškodil a vyvstala nutnost jej nahradit, ale nezdálo se to příliš reálné, protože mosaz je odolnější než kost. Takže pravý pohár je stále ve hře. Ten, kdo pohár má, je zodpovědný za Rikkasonovu smrt, a možná má i napojení na štěbetálka z Aliance.
Když Janis základnu opouštěl, vtiskl mu Kaebi do ruky krystal. „Je tam všechno,“ řekl, „co jsem o tom artefaktu sehnal. Zajímavé čtení.“
Na riberiionském ostrově Duanzaná bylo dávno po poledni, když se Janis ze základny vrátil. Trsuaha našel nataženého na kanapi v salónu. Démon hlásil, že se bez potíží z výstavní haly přenesl portálem zpátky do paláce, což naznačovalo, jak to měli ti sůsové snadné. Předpokládali, že Rikkason se jako dobře vychovaný gentleman na místo dostaví v časovém předstihu. Stačilo, aby byli rychlí. Možná se poflakovali po nábřeží za plotem stejně jako Janis s Trsuahem a čekali, až Rikkason halu odemkne, a pak do ní hned proklouzli. Čistě a elegantně, bez rizika, že je hlídací webani naaranžovaní v záhonech kolem haly zmerčí. Potom se při schůzce s Rikkasonem muselo stát něco, co způsobilo, že sůsové nezmizeli dříve, než přišli skuteční agenti. Možná že Rikkason rozpoznal, že jsou falešní a odmítl jim pohár odevzdat. Možná, že sůsové nějak dokázali rozpoznat, že jde o padělek a chtěli originál. Strhla se potyčka, která tam sůsy pozdržela až do chvíle, kdy je praví agenti zaskočili.
Zabezpečení výstavní haly stálo za houby. Když byla odemčená, propojení na kletbu udržovanou v krepponové fólii se přerušilo, což umožňovalo nejen fyzicky vcházet a vycházet z objektu, ale rovněž pronikat dovnitř hyperprostorovými branami. Jako na nádraží. Janis nechápal, proč ten barák už dávno neopatřili nulovým polem, které by nájezdům z hyperprostoru zabránilo. Nejspíš to souvisí s celkovou orientací robustuanské elity na tradiční až archaický životní styl. Královna se vůbec netajila tím, že nemá ráda novoty. Všechno na Duanzaná působilo poněkud retro.
Janis Trsuahovi dlouho a podrobně líčil zážitky z Tenerisu.
„…takže jsem tu bednu složil v laboratoři u Kaebiho. „Moc nadšeně se netvářil, ale uznal, že v situaci, kdy je celá flotila v tramtárii, nemá smysl ten problém otevírat. Ze všech koordinátorů na základně zůstali jen Mumu a Buhu. Ti by nás akorát zavřeli do basy.“
„Takže ostatní pořád bojují s Únavou?“ zajímal se Trsuah.
„Spíš prohrávají,“ zabručel Janis. „Dokud se smrtelníci ztráceli jen na pár minut, ještě to nebyla taková hrůza. Jenže teď začali mizet nadobro. Na Ok-Sawonu, na Zemi, na Riiberionu, na Tenerisu. No, my máme naštěstí jiné starosti.“
„Jo,“ uchechtl se kysele Trsuah. „Zatímco se svět v prdel obrací, my vyšetřujeme bezvýznamný incident na Robustue a kromě toho hledáme krenevské žezlo moci, čímž se dopouštíme velezrady proti organizaci, která nás angažovala. Doufám, že to žezlo najdeme dřív, než svět skončí. No, nejsme my blázni?“
„Já ti nevím,“ povzdechl si Janis. „Prostě mám takový pocit, že je to žezlo důležité.“
Trsuah zakoulel očima. „Jak myslíš, chlapče. Měj ale na paměti, že ten, kdo tu bednu Direnovi poslal, to může udělat znova. Nebo přijde s jinou kulišárnou.“
„Dokud jsme tady, budeme Teneris kontrolovat,“ usoudil Janis.
„Ale příště jsem na řadě já!“ vymiňoval si Trsuah a tloukl pěstí do úzkého kavanského hrudníku, čím naznačoval, že jako kavan je před Tyneonovým restrikčním aparátem v bezpečí.
Oběd toho dne promeškali a stejně tak se omluvili z večeře s odkazem, že mají spoustu práce. A to opravdu měli. Dohodli se, co budou dělat ohledně Tenerisu, ale s vyšetřováním na Duanzaná příliš nepokročili.
Bylo už pozdní dopoledne, když se Janis konečně dostal k tomu krystalu od Kaebiho. „Tahu, pojď se na to podívat,“ zabručel. Posadil se ke stolu a rozlomil pečeť, kterou byl krystal zajištěný. Malinká krychlička vzplála modrým světlem, které se zvolna formovalo do písmen skládajících se do řádků na lesklé pracovní ploše. Janis ucítil, jak mu modrákova paže dopadla na rameno. Fyzický kontakt byl jediný způsob, jak se mohla jiná osoba podílet na čtení fantomového záznamu, protože jinak by ta písmena viděl pouze Janis sám. Záznam se pomalu rozvíjel a opětovně se přeskupoval po tom, co si ho Janis přečetl. Hned, jak se informace uložily do vědomí čtenáře, se záznam rozplýval, přičemž v krystalu po něm nezůstávala ani stopa.
Lariona: členka vládnoucího klanu Bo-wirian z Bredeonu. Rasová příslušnost: jachadei. Po genocidě jachadei se podílela na založení Aliance. Působila jako vyjednavač ve skollských válkách, později se angažovala jako nejvyšší supervizor při vyšetřování oprávněnosti konečného řešení netrebské otázky na Tenerisu. Rodinný život: provdaná nejdříve za krále Tremeina z Robustuy (v období zkázy Bredeonu), později za bytost třetího řádu jménem Hanadd, ještě později za generála Vasiriana z Vahanu. Obviněna za zavlečení nákazy mutovaného kmene skollské chřipky na Vahan (vlastním manželem), usvědčena a popravena na Vahanu v roce erdeuente kve-ente.
Zdroj: encyklopedie dohody z Rean-Kwanteru.
Autor: Tanasi-Uneon, Druhý exponent Triády.
Dostupnost zdroje: omezená, ( jen pro potřeby Aliance)
Larionin pohár: morbidní artefakt vyrobený na Vahanu, sestavený z ostatků jachadei Lariony a slitiny mědi a cínu. Poprvé vydražen na dvoře podsvětní bohyně Exis na Riiberionu v roce ravuente ade-ade-ente.
Zdroj: Průvodce neznámými poklady naší historie.
Autor: kolektiv autorů, katedra živé historie, Univerita Tupi-Iran
Dostupnost: Veřejně dostupné
Larionin pohár – dražební objekt číslo kwerte-klente
Předmět sestavený ze slitiny rudého kovu a fragmentu mozkovny bohyně Lariony. Uložený v krihonitové truhle, zasypaný drenáží z lastexových ulit.
Zdroj: Kopie Katalogu dražební síně Modrý Mrak na Riiberionu
Autor: Exis, podsvětní bohyně smrti
Dostupnost: V současnosti nedostupné (Originál katalogu byl archivován v depozitu dražební síně, po požáru byla z fragmentů vyhotovena kopie a z důvodu nezájmu riiberionských zařazena do archívu Aliance)
Existuje Larionino prokletí? Dalším z plejády nevysvětlených fenoménů spojených s artefakty postkwanterské éry je kouzlo vyzařující z umělecky upravených ostatků bohyně Lariony. Příběh začíná na Vahanu v turbuletních dobách konsolidace po ukončení skollských válek umučením Lariony a sestavením artefaktu z jejích kostí do podoby poháru. Tři sta let po Larionině smrti byl artefakt anonymně přihlášen do dražby na dvoře bohyně Exis. Až do doby vydražení byl svěřen do péče bohyně Kailley, vrchní správkyně dražební síně. Tehdy Kailleu kontaktovala reportérka bredeonského listu Rozbřesk, ewoui Bruena-Ton a požádala ji o rozhovor o nejzajímavějších dražených objektech. Bohyně Kaillea se během rozhovoru Brueně pochlubila, že díky popíjení minerálky značky Kyselka přímo z poháru, se zbavila jizev způsobených Merrikanskou obludou a veskrze obnovila svůj vyhaslý magický potenciál. Tuto skutečnost Bruena do reportáže zahrnula, přestože ji sama pokládala za příliš senzační a málo uvěřitelnou. Krátce po setkání s Kailleou, reportérka onemocněla neznámou chorobou a zemřela ve věku pohých dvě stě padesáti let. Podle pitevního protokolu podepsaného doktorem Lod-Renem z fakultní kliniky v Tupi-Iranu byla Bruena-Ton krátkodobě vystavena masivnímu ozáření proudem metamorfotvorných infonů a její organismus takovou zátěž nedokázal vykompenzovat. Šéfredaktor Qui-Heran vydal tiskové prohlášení, kterým se od fatků zmíněných v článku zesnulé Brueny distancoval. Soukromý vyšetřovatel Klion z Dervosu, angažovaný rodinou zesnulé, naopak prohlásil, že Bruena skutečně po expozici záření z poháru onemocněla, čímž inicioval rodinu k podání žaloby na dražební síň bohyně Exis. Soudní řízení proběhlo neveřejně, ale existují indicie, že rodina požadovanou kompenzaci získala (nejspíš na základě svědectví bohyně Kailley). Po procesu byla Kaillea po roztržce s bohyní Exis z Riiberionu vypovězena. Později se provdala za generála Laffena z Dervosu, kterému následně (navzdory svému prokazatelně dokumentovanému postižení po interakci s Merrikanskou obludou) povila šest vitálních potomků, z nichž ten druhorozený, Edeoen, se později stal manželem dervosské královny Assi-Siony. Až do své tragické smrti bohyně Kaillea (byla zavražděna při dervosském povstání) trvala na tom, že u osob dlouhodobě vystavených působení Larionina poháru dochází k nestandardní iniciaci, případně regeneraci stávajících magických sil. Samotný pohár byl vydražen za půl milionu standardů v roce Avrete-ve-aente a jeho stopy mizí. Záhada Larionina poháru dosud nebyla objasněna. Možná čeká právě na vás!
Zdroj: Fascinující artefakty postkwanterského období: Pohádka nebo realita?
Autor: Jannaina, penzionovaná poslankyně bredenoského Konventu
Dostupnost: Běžně dostupné na knižním trhu
Odborný posudek výše uvedené publikace s ohledem na citlivá fakta:Existuje Larionino prokletí ? V této epizodě autorka popisuje degradující účinek artefaktu zvaného Larionin pohár na osoby pobývající v jeho bezprostřední blízkosti.
Posouzení nebezpečnosti: Autorka popisuje mechanismus údajné infonové transformace povrchně a s důrazem na senzaci.
Skutečnost dedukovaná experty Aliance: Předmět zřejmě působí jako katalyzátor infonové infekce. Vlivem infonového záření sálajícího z ostatků jachadei Lariony, dochází k nevratnému poškození integrity ovlivněné osoby. Postižený se v první fázi údajně transformuje informačně (infony katalyzují rámec morfotvorného pole), ve druhé fázi se přeskupuje i fyzická schránka postiženého (dle nové morfotvorné matrice se přetvoří tělo).
Závěr: Popis fenoménu tak, jak je prezentován ve sbírce ex-poslankyně Jannainy, působí naprosto nereálně. Konstatuji, že riziko, že by na základě výše uvedeného slovesného útvaru kdokoliv cítil potřebu tento fenomén dále zkoumat, je minimální.
Zdroj: Odborný posudek publikace „Fascinující artefakty postkwanterského období: Pohádka nebo realita?“
Autor: Bahui, koordinátor Aliance
Dostupnost: Dostupné jen pro potřeby Aliance
Lariona a její význam v transformační magii jachadei: Lariona, bohyně z Bredeonu, původem z rodiny Bo-wirianů. Poslední rasově čistá jachadei po vyhubení rasy v jedné z bitev mizeonské-erektiadských válek. Politicky aktivní, účastná na založení Aliance. Na sklonku své životní dráhy se proslavila úsilím o obnovou rasy jachadei prostřednictvím techniky infonové indoktrinace. V potřebě si tuto techniku infonové magie osvojit, se rozvedla s prvním manželem, robustuanským králem Tremeinem a provdala se za entitu pochybné pověsti a kvalit, Hanadda, kterého poté, co z něj extrahovala kýžené informace, opustila. Načež kontaktovala vahanského vojevůdce Vasiriana, za kterého se následně s cílem získat vahanské občaství i provdala (následkem čehož byla Aliancí prohlášena za nežádoucí osobu). Lariona s Vasirianovým přispěním získala přístup do zapečetěných laboratoří vyvanulých vahanských bohů. Tam praktikovala experimentální infonovou magii zacílenou na obnovu jachadei. Během experimentů došlo na Vahanu k epidemii nové mutace skollské chřipky. Tou dobou bylo na univerzitě na Dervosu pokázáno (ověřeno klinickými studiemi), že skollská chřipka je primitivní formou infonové infekce. Jelikož v té době byla Lariona na Vahanu přistižena u pokusů s infonovou magií, byla obviněna a odsouzena a popravena za rozšíření nákazy. Byla jí přisouzena zodpovědnost za tři miliony nakažených a uhynulých sůsů, byť soud uznal, že to nezpůsobila úmyslně. Laboratoře Vahanských bohů, ve kterých Lariona pracovala, jsou v době psaní tohoto záznamu opět nedostupné, protože je Lariona těsně před tím, než byla obviněna, stačila zabezpečit magickým klíčem.
Zdroj: Paměti Sarvonovy
Autor: Sarvon Arci-Quinn, historik, Mizeon
Dosptupnost: Tajné
Poznámka: Historik Sarvon byl exkomunikován z rodinné linie císaře Rafedaxarra a odsouzen za velezradu. Výše uvedenou pasáž pamětí napsal ve vězení, zatímco čekal na popravu.
Tím záznam končil.
Trsuah sundal ruku z Janisova ramene a řekl: „Už chápu, proč princové v tom dopise Alianci nenapsali, o jakou věc jde. Vsadím se, že kdyby Bahui věděl, že je ve hře Larionin pohár, šel by si to vyšetřovat sám.“
„Taky si myslím,“ zabručel Janis. „Jsou to hlavně dohady a spekulace, ale musíme vzít v potaz i možnost, že ten artefakt opravdu nějaký vliv má. Lariona chtěla obnovit rasu jachadei. Co asi chce Klarisa? Vzpomínáš, jak se vykrucovala, když jsem se jí zeptal, jak dlouho ten pohár u sebe měla? Sázím, že ho držela pár desetiletí. Jo, určitě měla dost času si s ním pohrát.“
„Mě spíš zajímá, proč ten pohár chtějí sůsové,“ poznamenal Trsuah.
„To už asi vím,“ řekl toporně Janis. „Infonové matrice Larionu změnily a vsákly se jí až do kostí. Před tím, než ji zatkli, stačila laboratoře zabezpečit. Pokud jsou pořád zamčené, dala by se ta kost z poháru použít jako klíč.“
„Proč by vahanští čekali takové věky?“ podivil se modrák. „Lariona byla na Vahanu popravena. Ten pohár z kosti vyrobili taky na Vahanu.“
„Asi je tehdy nenapadlo, co všechno se s tím dá dělat,“ uvažoval Janis.
Ještě do pozdních nočních hodin to společně rozebírali a plánovali další postup. Bez ohledu na to, zda královna lhala jen v něčem nebo téměř ve všem, potřeboval Janis mluvit s každým, kdo by v tom mohl mít prsty. Někdo musel ty vrahy angažovat a upozornit, kdy přesně bude mít Rikkason schůzku s agenty. Existují dva okruhy podezřelých: Buď to byl někdo z Robustuy, kdo měl informace od Rikkasona, nebo někdo ze základny Aliance, kdo měl přístup k rozpisům úkolů.
Seznamu podezřelých z Robustuy vévodila sama královna, hned za ní byl princ Hasirian, následoval kapitán stráže Wonoden, dál tam figuroval prvorozený princ Ginian a princezna Eryn a její nápadníci a pak tu byla ještě zapálená bojovnice za nadřazenost žen, princezna Jadvina.
Co se týká okruhu podezřelých ze strany Aliance, je třeba uvažovat s osazenstvem celé základny. Vzhledem k tomu, jak funguje informační systém, mohl o pověření dvojice agentů k cestě na Robustuu vědět každý od technického personálu, přes agenty a koordinátory, až k členům vůdčí Triády. Mumu a Buhu si to, přirozeně, uvědomovali. Janis věřil, že kdyby ti dva zjistili něco neobvyklého, bez ohledu na vzájemné antipatie, by to nezapomněli zmínit.
V době, kdy vedení základny Aliance agenty na Robustuu posílalo, nikdo nečekal komplikace. Šlo o obligátní případ, který v minulosti probíhal nesčetněkrát. Existuje reálná možnost, že se koordinátoři ve svém podezření mýlí a že k žádnému úniku informací ze základny nedošlo. S mnohem vyšší pravděpodobností se informace o načasování a místě schůzky k sůsům dostaly z Robustuy. Ale je pochopitelné, že se o tom koordinátoři chtějí ujistit.
Téměř nad ránem se Janis svalil do postele, aby se po dvou dnech nepřetržité aktivity malinko prospal. Zatímco Trsuahovo chrápání z vedlejšího pokoje otřásalo obklady na stěnách, Janisovi se spánek vyhýbal. Byl z té situace na Robustue poněkud otrávený. Mnohem raději než vyšetřovat, kdo co vyžvanil o Riikasonově plánované schůzce, by pátral po Hiria-Abhama. Uvědomuješ si, že s těmi plány vyfouknout Alianci Hiria-Abhama jsi vlastně dvojitý agent? poškleboval se Trsuah. Jo, modrák měl pravdu, ale s tím se nedalo nic dělat. Janis prostě někde hluboko v kostech cítil, že nastane doba, kdy krenevové budou Hiria-Abhama naléhavě potřebovat a nemínil dopustit, aby žezlo mezitím zmizelo v propadlišti dějin. Ve snaze krotit netrpělivost se uklidňoval nadějí, že když objasní robustuanskou lapálii, posune se tím k úkolům, při kterých bude mít větší šanci se k Hiria-Abhama dostat.
Nazítří před polednem je přišla pozdravit tajemnice Tahara. Zajímala se, zda jsou připraveni doprovodit královnu k obědu. Nějak moc se kolem sebe rozhlížela, jako kdyby něco hledala. Janis dělal, že si toho nevšiml. Napadla jej šílená myšlenka: Co když se Tahara shání po Kamilovi? Hned po návratu z Leno-o-vinu vynesl tu rostlinu z chodby na balkon. Jistota je jistota.
Společnost u královniny tabule byl obdobná jako minule, přibyl jen princ Hasirian. Stromista zaujal místo vedle Klarisy a princ Ginian, který předtím seděl na opačném konci stolu, se teď přesunul na místo po Hasirianově pravici. Ti dva k sobě každou chvíli naklonili hlavy a cosi si důvěrně špitali. Vypadalo to, že se jeden vedle druhého cítí pohodlně. Zato Eryn, která seděla na místě, které minule zaujal její bratr, opět vibrovala nevolí. Janis si pobaveně všiml, že své nepřátelské projevy diferencuje. Na někoho se mračila méně a na někoho více. Celkově připomínala hodně špatně naloženou dračici, ačkoliv se brůss Nidi-An i admirál Zefirien snažili, seč jim síly stačily, aby ji nějak rozptýlili. Třetí nápadník, Sana, měl zjevně princeznu na háku a viditelně flirtoval s královninou sestrou Jadvinou.
Janise při té podívané napadlo, že Sana Sana-Ton možná vůbec nemá políčeno na Eryn, ale na Jadvinu. Právě tato královnina mladší sestra by v případě, že by Eryn nedala Klarise vnouče, královnu na robustuanském trůnu nahradila. Princezna Jadvina se sestře podobala barvou očí i hezky tvarovanou postavou, ale její pleť nebyla hladká, ani barvou nepřipomínala smetanu jako Klarisina. Byla hrbolatá a zbrázděná mělkými rýhami, které dokazovaly princeznin smíšený původ. Janis si vzpomněl, že jedna zlomyslná bredeonská bulvární reportérka kdysi prohlásila, že robustanská princezna Jadvina je unavená životem, o čemž svědčí i její matná a poněkud ušmudlaná pleť. To nebylo fér, protože Jadvina vypadala i přes tu zvrásněnou kůži, jíž se projevovaly vlohy stromistího otce, moc hezky a především oplývala šarmem, na který synáček bredeonského potentáta ochotně reagoval. Možná i proto, že Jadvina zasvěceně popisovala dojmy z bredeonského Týdne módy, místo, aby děsila okolí svým bojovým feminismem.
Janis si mladého Sana-Tona pečlivě prohlédl. Takový nanicovatý střízlík s úzkým hrudníkem, tvarohem místo svalů a velkýma modrýma očima, připomínající plyšového králíčka, který hledá skrýš před hladovou kodebbrou (nejlépe v bujném dekoltu zralé ženy). Jenže přesně takové typy mají některé ženy rády. Sana vypadá, jako kdyby neuměl do pěti napočítat, ale možná je stejně jako jeho tatík mnohem mazanější, než jeho konkurenti.
Po večeři se dvořané vyrojili na chodbu, aby mohli sloužící v sále přesunout stoly do stran. Hudebníci na galerii začali ladit nástroje. Dnes byla naplánovaná taneční zábava na počest Jadvininých tří stých dvanáctých narozenin. Trsuah šťouchl Janise do žeber a zatáhl ho do postranní chodby, kde byl klid. „Tak co?“ vybafnul. „Nezmizíme, dokud je čas? Budou jí přát všechno nejlepší a my ani nemáme dárek. Sakra, úplně jsme na to zapomněli!“
„Potřebujeme mluvit se strašnou spoustou osob, nemůžeme odejít,“ řekl odhodlaně Janis.
„Je to trapné,“ vtekal se Trsuah. „Slyšel jsem, jak se Sana při večeři chlubil Ginianovi, že má pro ni čelenku z vasirionského verelu. A Harisianův brat jí dá originál od Laney. A jakýsi další zoufalec jí prý složil báseň. To bys vlastně zvládl, že? Přiletěla vrána, sedla do trní…“
„Nemel a nechej mě přemýšlet. Co bychom takové pitomé důře mohli dát, aby ji to posadilo na zadek?“
„Důtky,“ hekl mdle Trsuah. „Z těch by určitě byla nadšená.“
Janis si vzpomněl na úchyláka Erijena a na jeho vášeň pro pletení důtek ze stříbrné krenevské kůže a musel polknout, jak se mu kyselé šťávy nahrnuly do jícnu. „Ne, ne, ne,“ zamručel. „Nebudeme podporovat žádné úchylky. I ta největší potvora nakrátko zjihne, když ji zavalíš květinami. Moje matka je vyhlášenou pěstitelkou růží. Na Grewu kvetou celoročně.“
Trsuah nadskočil. „Chceš se kvůli takové blbosti přesunout až na Grew?“
„Když mi tu budeš krýt záda, budu zpět za dvacet minut.“
Nechal podrážděného Trsuaha za sebou a upaloval na dvůr, kde nebránilo otevření portálu nulové pole. Cesta hyperprostorem mu už dávno nedělala potíže.
Znova se po dvou letech ocitl na Grewu, jednom se sedmi satelitů Senedina náhrdelníku kroužících nad Tenerisem. Byla hluboká noc. Kráčel orosenou zahradou k pergole a zhluboka nasával do plic provoněný teplý vzduch. Matčin dům spal. Janis se při pomyšlení, jak by Grewina vyváděla, kdyby zjistila, že tu byl a ani se neukázal, potutelně zasmál. Měl ji rád, chyběla mu, ale zastaví se u ní příště, až bude mít více času. Stanul u konstrukce, po které se plazily popínavé sytě žluté růže. Vytáhl z holínky leptodýku a hbitě se dal do práce. Když měl dost pro sebe i pro Trsuaha, a chystal se k návratu, zaujal jeho pozornost trs bodláků rostoucí u okrasné suché zídky. Byly to odolné rostliny s tvrdými hranatými stonky a ostře pilovitými temně fialovými a děsivě pichlavými listy. Květenství tvořila jehlicovitá koruna tak krásně svěží zelené barvy, že bylo jasné, proč ten plevel matka nevytrhla a nechala jej růst. Janis se s tichou kletbou mezi rty sehnul a jeden bodlák uříznul. Zastrčil si tu rozježenou nádheru pod košili a otevřel si bránu na Robustuu.
