Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola desátá
„To je… opravdu pozorné,“ vykoktala zaraženě Jadvina, když jí kavanští experti na archiválie kytice předali. „Růže? Nevěděla jsem, že na Kavanu rostou růže.“
„Nerostou madam,“ řekl procítěně Janis, „ale my prostě víme, kde hledat.“
Jadvina lišácky zamžikala. „Jste až nebezpečně pozorný, sire Ahrene. Opravdu jste celý život strávil bez žen?“
Zatímco Trsuah tichounce zoufale zaúpěl, Janis se tajemně zašklebil. „To nemohu komentovat, madam.“
Konečně se jim podařilo z chumlu gratulantů kolem Jadviny vymotat. „Koho si vezmeme na paškál jako prvního?“ zajímal se Trsuah. Evidentně se do případu zakousl a byl celý žhavý zjistit, jak to s tím pohárem bylo.
„Mohl by sis promluvit s Ginianem,“ poradil mu Janis. „A já se zatím podívám, koho oblažuje svou vlídností princezna Eryn.“
Trsuah se vědoucně zašklebil. „Trajanisi, hochu, co si to prohodit?“
„A proč?“ opáčil nevinně Janis. „V podkladech o Ginianovi stojí, že je stavební inženýr, má vysokou hodnost v robustuanské armádě a že hraje feretu. A ty se v té bláznivé přetahované o košík jedovatých hadů přece vyznáš, zatímco já o ní nevím vůbec nic.“ Mluvil pravdu a Trsuah to věděl. Fereta se zrodila na Sunnisenu v době skollských válek, ale teprve nedávno se začala rozšiřovat i na jiných světech metaprostoru včetně Robustuy nebo tenerisských satelitů. Trsuah se o tu hru zajímal dobrých dvacet let kvůli Direnovi. Protože když byl ještě Diren démonem v Henrexově stáji, zařadil ho bůh Klamu do svého nově sestavovaného feretového mužstva.
„Tak dobře, Nisi,“ povzdechl si smířeně modrák. „Jenom nedělej žádný prudký pohyby. Ta holka není nic pro tebe. Vážně.“
Ve snaze najít Eryn se Janis poflakoval v sále i po chodbách. Zastavil se na kus řeči s mladým Sanaem Sana-Tonem a vyměnil si pár zdvořilostních frází s Nidi-Anem. Oba nápadníci se těšili pozornosti dvorních dam. Kníže z Brusedey dokonce držel jednu kolem pasu a vypadalo to, že s ní každou chvíli zmizí někam do ústraní. Bylo až zarážející, jak nepokrytě oba Eryn ignorovali. Kde jenom ta ženská vězí?
Procházel chodbami a pokoji ve třetím podlaží, pak ve čtvrtém, nakonec po příkrých schodech vystoupal do podkroví. Našel tam jenom pavučiny a myší bobky. Zklamaný došel k závěru, že Eryn v paláci dnes večer není. Otevřel vikýř a vysoukal se ven na střechu. Bude daleko pohodlnější slétnout dolů, než znova počítat ty stovky schodů. Zahrada kolem domu byla zalitá světlem, pěšinkami mezi keři korzovali robustuané, co se přišli zchladit po tanci. Za travnatým paloukem z korun stromů vyčnívala výstavní hala. Když odtamtud Trsuah odcházel, nechal vstup odemklý, protože už nebyl důvod zamykat.
Veden nejasnou předtuchou se Janis odrazil a letěl. Bylo mu jedno, že se k němu fytobionti zvědavě vzpínají. Prostě letěl přímo k výstavní hale. Dveře byly pootevřené na škvíru, zevnitř byly slyšet rozčilené hlasy:
„Zakázal?“ vyhekla Eryn „Vážně? Ten odporný hnusák! Jak jenom mohl?“
„Může všechno,“ řekl mdle Wonoden. „Zefirien je vůči němu bezmocný. Majitel mu prostě řekl, že s ním má jiné plány.“
„Kdybych věděla, kdo to je, rozcupovala bych ho na padrť!“ křikla.
„Ale protože to nevíš, nemá cenu o tom plácat.“
„Tím se všechno mění. Byla jsem smířená, že to bude Zef už proto, že nás pojí ten společný průšvih. Ale takto končím. Je mi fuk, co bude s matkou a je mi fuk, co udělá Jadvina. Prostě se seberu a uteču na Riiberion za otcem.“
„A jeho žena tě promění v žábu tak, jak ti odjakživa slibuje!“ poznamenal sarkasticky kapitán. „To bude mít Zmar radost! Vzpamatuj se, Er. Jsi naše jediná naděje. Kdyby tvá matka padla, odneseme to všichni.“
„Já ne,“ odsekla. „Pod Jadvininým žezlem bych tu nezůstala ani minutu!“
„Jenže ostatní by takovou možnost neměli, křemínku. Nemůžeš se té zodpovědnosti střepat. Tak naše plány trochu přizpůsobíme. Když to nemůže být Zefirien, budu to já.“
„Cooo?“ vykvikla. „Jsi ženatý! Šťastně ženatý! To prostě nedovolím!“
„Promluvím s manželkami. Ony to pochopí. Vždyť jde i o jejich bezpečí. Jde o životy našich dětí. Bude lepší, když je načas pošlu na severní kontinent. Vždycky se chtěly podívat do Suripolských lázní, tak jim to přání konečně splním.“
„Ty si vážně myslíš, že ti to Menisa a Triven jen tak spolknou? Věří ti! Obdivují tě! Důvěřují ti! Očekáváš, že když jim zařídíš prázdniny mezi smrtelníky, v poklidu ti schválí, že uděláš dítě jiné ženské?“
„Ne jen tak nějaké ženské, ale tobě,“ zabručel vyčítavě Wonoden. „A přísahám, že to udělám jen pro dobro říše. Jo, kdyby nebyl Zefirien takový idiot, nemuseli bychom to řešit. Já vás před tím Floenovým svinským kolem varoval. Ale vy jste si nedali říct. Chtěli jste něco zažít! No, tak se vám to splnilo. Zef za to bude platit do nejdelší smrti.“
„A já si to budu navěky vyčítat,“ zachraptěla tak bolestně, až Janise bodlo u srdce. „Navěky se za to budu nenávidět. Je mi ho tak líto. Kdysi jsme byli nejlepší kamarádi. Ale teď… Je pro mě těžké s ním vůbec pobývat ve stejné místnosti, když vím, co se z něho stalo a že je to moje vina.“
„Nesuď se tak přísně, Er. Hlavní podíl na svém neštěstí má Zefirien sám. Můžeme mu pomoct i tím, že se od něj nebudeme odvracet. A k tomu mému návrhu: Nechej si to projít hlavou, ano? Už bychom to neměli dlouho odkládat.“
Janis absolutně netušil, o čem ti dva mluví. Byl tak ztumpachovělý, že si Wonodenova odchodu všiml až na poslední chvíli. Odskočil ode dveří a pro jistotu vyletěl do vzduchu a plesknul sebou na plochou střechu haly.
Bez dechu sledoval, jak Wonoden odchází směrem k paláci. Ležel na břichu, cosi ho strašně svědilo pod košilí. A sakra. Zapomněl na ten bodlák! Sklouzl dolů, vytáhl plevel zpod košile a vešel do haly. Moc dobře věděl, že dělá něco praštěného, ale prostě si nemohl pomoct.
Princezna dál seděla na podiu, oči upínala k matně svítící bílé stěně, ve tváři měla výraz porážky. Jakmile Janis udělal pár kroků směrem k ní, otočila hlavu k němu. Její doposud hladká tvář se zkroutila do nepřátelské a pohrdavé grimasy. „Co tu chcete?“ vyštěkla.
Janis k ní přišel a podával jí bodlák. „Tu květinu posílá váš tajný ctitel, slečno,“ řekl tak neutrálně, jak jen byl schopen. „Vzkazuje, že je vám podobná. Pichlavá a přesto krásná.“
Eryn snad proto, že byla úplně vyvedená z míry, natáhla ruku a plevel si převzala.
Nechal ji tam stát a upaloval pryč.
Janis Trsuaha našel v družném hovoru s Taharou. Když tajemnice odešla, převyprávěl mu, jak nejlépe mohl, obsah rozhovoru Wonodena a Eryn. Oba z toho pochopili jen to, že existuje nějaký plán, podle kterého se měl právě Zefirien stát otcem princeznina dítěte, ale že z toho plánu sešlo kvůli zásahu nějaké vnější osoby, která má Zeferiena pod kontrolou. Plán byl přizpůsoben a Zefiriena zřejmě nahradí Wonoden. Nic dalšího už z toho nevydedukovali.
„Tak co Ginian?“ chtěl vědět Janis.
„Typický krenev,“ houkl nasupeně Trsuah. „Moc toho nenamluví. Je voják a vystudovaný architekt. Jeho specialitou jsou vojenské stavby. Já byl pro něj jen otravný cizinec. Nenávidí Alianci. Je přesvědčený, že to Aliance odstranila jeho otce. On sám tehdy působil jako vyslanec v Tupi- Iranu. Netuší, na čem Sior pracoval, když se to stalo.“
„A jaké další drby jsi nasbíral?“
„Hromady a hromady,“ broukl démon. „Šušká se, že královna už dobrých dvacet let není ve své kůži. Něco s její magií je prý špatně. Taky se proslýchá, že už nemůže mít další potomky a že to souvisí s jistým prokletím. Hodně místních dam by s úlevou přijalo, kdyby Klarisa předala trůn Jadvině, zatímco pánové reprezentovaní například Hasirianem, jeho bratry, princem Ginianem, kapitánem Wonodem a donedávna i Rikkasonem, se té možnosti upřímně děsí. Z toho vyplývá, že jedinou zárukou Klarisina setrvání na trůně je princezna Eryn. To děvče je jeden velký problém. Princezna vystudovala historii a mezisystémové vztahy na Tupi-Iranské univerzitě, ale robustuanské tradice založené na nadřazenosti žen naprosto nesnáší. Místo aby se zajímala o život na Robustue, hrála roli následnice, konečně se usadila, provdala a porodila dceru, mnohem raději cestuje po okolních světech a šmejdí po muzeích a archívech, kde studuje staré legendy a pověsti. V této zálibě se prý až legračně podobá své matce.“ Trsuah pobaveně zakoulel očima. „Vážně by mě zajímalo, jestli Eryn krade stejně obratně jako Klarisa. Představ si,“ prskl, „jak by to vypadalo: Půlnoc v muzeu Dějin temné magie bohyně Exis. Všude tma a ticho. Pak se ozve z jedné strany sálu šelestění a z té druhé strany šoupání. Dvě temné postavy se k sobě obezřetně plíží a pak si matka s dcerkou vyjeveně hledí do očí.“
„Ty bys mohl být spisovatel, Tahu,“ poznamenal kousavě Janis.
Dalšího dne po večeři se všichni odebrali do zahrady, kde nechala královna přichystat hádankářský turnaj na téma muzikální teorie Pozdního Perličkového období, jak robustuané nazývali historickou epochu těsně po vyvanutí posledních robustuanských bohů a před příchodem stromistů. Podle poněkud nucených úsměvů se zdálo, že dvořané takovou zábavou nijak zvlášť nadšeni nejsou, ale zřejmě byli na takové kratochvíle v královnině režii uvyklí.
Soutěžící královna vybrala sama, přičemž neváhala vysvětlit, že pánové Ahren a Kenis se nezúčastní, protože by díky svým bohatým znalostem hudební teorie byli v neoprávněné výhodě. Brůss Nidi-An poťouchle navrhl, že by experti z Kavanu mohli posílit porotu, což královna naštěstí zamítla s odůvodněním, že už do poroty pozvala přední profesory z akademie a nebude dělat změny na poslední chvíli.
Královnin los padl na oba Hasirianovy bratry, dvě dvorní dámy, Eryn, Giniana a admirála Zefiriena. Těchto sedm nešťastníků se postavilo před projekční plochu rozprostřenou před hradbou živého plotu. Ve stanoveném pořadí soutěžící sázeli herní žetony a odpovídali na otázky na kartách, které se na ploše obracely z rubu na líc. Podle toho, kolik žetonů kdo do hry vsadil, se odvíjela náročnost otázek, které obdržel. Čím náročnější otázka, tím vyšší bodový zisk nebo ztráta. Fytobionti rostoucí za plátnem zvědavě komíhali větvemi a šuměli listovím. Janis s Trsuahem, alias Ahren s Kenisem, se poflakovali mezi diváky. Když se v sázení žetonů na utajené otázky dostal na řadu Zefirien, obecenstvo se ztišilo. Admirál vsadil žeton nejnižší hodnoty na otázku, za jejíž zodpovězení mohl získat jen jediný bod. Ruce v rukavicích z černé kůže se mu jemně třásly a ve tváři měl výraz osoby, kterou vlečou na popravčí lešení. To bylo zajímavé, protože to byla jen hloupoučká hra. Nevinná kratochvíle. A on se přesto tvářil, jako kdyby mu řezali hlavu.
„Je to od ní nezodpovědné, že k tomu toho hocha nutí“ poznamenala potichu jedna z dvorních dam k té druhé. „Čistá zlomyslnost.“
„Já si myslím,“ řekla dobromylsně její sousedka, „že Klara jej pokouší schválně. Chce, aby dokázal, že už je z toho venku.“
Ta třetí pohodila hlavou ke spokojeně se usmívající Klarise. „Myslím, že Zefirien z „toho“ zdaleka venku není. Ba ne. Kolo Osudu ho schlamstlo. Může tisíckrát opakovat, že ho Sior z klatby vykoupil a že už k Floenovi žádné závazky nemá. Ale jeho jednání v poslední době dokazuje opak. Copak jste si nevšimly, jak iniciativně poslední dobou lobuje za bredeonské zbrojaře? Sunnisenská Ostrá Hrana nabízela ty bitevníky za dvě třetiny ceny, kterou Zef dojednal s Klastrem.“
„Kdo ví, jak to s tím vykoupením vlastně bylo,“ prohodila ta druhá. „Semlelo se to krátce předtím, než Siora na Dervosu sežrala ta pravěká obluda.“
Janis chytil Trsuaha za rukáv. Démon po něm blýsknul pohledem na důkaz, že to taky zachytil. Konečně jim to vysvětlilo, do jakého průšvihu se Zefirien dostal.
Hrátky kolem Kola Osudu riiberionského nasvětního boha hazardu Floena patří k zábavám, které je radno si odříct. Traduje se, že Floen je nejbohatším tvorem v metaprostoru a disponuje celou armádou všeho schopných poskoků, prostřednictvím kterých ovlivňuje dějiny. Floenův Dvůr Zázraků byl odjakživa předmětem zájmu senzacechtivé smetánky ze všech civilizovaných světů. O tamějších poměrech se mezi bohy, arcidémony a draky vyprávějí celé legendy, ale žádné seriózní ani zaručené zprávy neexistují, protože pozorovatelé ani zástupci médií tam odjakživa nesmějí. Janis s Trsuahem měli jedinečnou příležitost fenomén Floenova Kola Osudu studovat na přednáškách koordinátora Aderawena ab-Herken pojednávajících o Systémové manipulaci v tradičních společenstvích v metaprostoru. Věděli proto, že skutečnost je mnohem děsivější než všechny fámy, které o Floenovi prostorem létají. Rovněž jim bylo známo, že Aliance by ten Floenův cirkus dávno zlikvidovala, kdyby s ní zlobivý bůh hazardu tajně nespolupracoval.
Jak ty hrátky kolem Floenova Kola Osudu fungují technicky? Roztočením kola můžete získat báječné poklady a dokonce celé světy s říšemi zlobivých smrtelníků či úslužných běsů, nebo ztratit úplně všechno včetně sebe sama. Ten, kdo prohraje všechno, je zavalený kletbou, která ho nutí k podrobení. Taková osoba je tajně vydražena a stává se po zbytek své existence majetkem jiné osoby. Proč je někdo tak hloupý, aby hrál o vlastní svobodu? Bohové starých a dobře zavedených říší bývají rozmazelní a znudění. Trpí nejrůznějšími excesy. Hledají podněty, které je udrží při zájmu o svět. Uchylují se k destruktivní expanzi, kdy se pouští do válek s každým, kdo je po ruce, nebo se naopak propadají do depresí, až samovolně vyvanou. Hrozí jim tatáž únava ze stereotypu existence, která zavála do ztracena staré bohy z Robustuy a mnohé další. Jedním ze způsobů, jak se znovu „nakopnout“, je hazard, dokonce i s rizikem ztráty osobní svobody. Ten, kdo prohrál a je přinucený k službě, má náhle úplně jiné starosti, než zabývat se tíhou své nesmrtelnosti a existenciálními splíny. Existují hypotézy, podle kterých jsou tito otroci ve své nové situaci spokojení, protože se nemusejí zabývat odpovědností za své bytí či nebytí.
Nejnebezpečnější je fakt, že takový otrok si navenek zachovává své veřejné postavení i svou magii a chová se jako svébytný jedinec. Angažuje se v politice a obchodě, žije dál naoko svobodně svůj život, ale vše dělá z vůle svého skrytého pána. Není možné, aby postižený takového pána zabil, protože je stále pod vlivem Floenovy kletby. I kdyby zabil samotného Floena, nepomohlo by to. Jedinou možností jak otroka z nevolnictví vymanit a jak kletbu zrušit, je ho vyplatit. A to je problém, protože k transakci musí dojít s Floenovým souhlasem, dobrovolně a za cenu stonásobnou částce, kterou majitel za otroka zaplatil. Identita majitele je tajná, dokonce ani otrok sám nemá povoleno ji prozradit. Výsledek tudíž závisí na Floenově dobré vůli transakci zprostředkovat a na ochotě majitele otroka vůbec prodat. Tak je vymanění z pod kletby téměř nemožné.
Běžně se skandály spojené s osobami, které se zapletly do her na Floenově dvoře, na veřejnosti nepropírají. Bylo tedy s podivem, že ten Zefirienův ano, i když šeptem.
Jestliže byl Zefirien tak hloupý, že se nechal prodat, je absolutně šílené, že mu Klarisa dovolila se ucházet o Eryn. Janise napadlo, že ve světle této nové skutečnosti se i ti další dva nápadníci jeví podivně. Sana Sana-Ton se místo o Eryn, zajímá o Jadvinu a ani se nesnaží to maskovat a ten brůss při obědě naprosto bezelstně prohodil, že kandiduje do brusedeanské Velké Rady, což by bylo kontraproduktivní, kdyby se skutečně mínil oženit s Eryn, protože pak by musel zůstat na Robustue. Janise napadlo, že to tak možná Klarisa nastavila schválně. Vybrala nápadníky, z nichž každý má nějaký hendikep, aby Eryn od sňatku s nimi odradila. To jenom potvrzuje hypotézu, že Karálovna dál rozvíjí záložní plán a chce Eryn nahradit její sestrou, která se ještě nenarodila.
Dámy zatím klevetily dál. Ta třetí si soucitně povzdechla: „Vzpomínáte na Zefirianovu matku? Jak byla do té myšlenky Zefirianova sňatku s Eryn zažraná? Jak úporně na té vizi lpěla?“
„Lady Hanen je mrtvá,“ prskla ta první. „Jí to může být fuk, ale nám ne.
„To je pravda,“ přikývla druhá. „Jo, kdyby bylo jisté, že ten sňatek říši prospěje, budu první, kdo ho podpoří. Ale za takovýchto okolností… Jistě mi rozumíte.“
„Zefirien si za to může sám,“ řekla rozhořčeně ta první. „Ani já jsem nebyla v mládí svatá a ano, prohrála jsem ve Floenově Kole Osudu kopec zlata. Ale nikdy mě nenapadlo vsadit samu sebe, dámy! To už je přece za hranou!“
„Bylo by prostě mnohem lepší,“ řekla ta druhá, „kdyby to Klarisa vzdala a pustila to Jadvině. Staré dobré pořádky. Toho je nám třeba, dámy, protože…“
