Sibiel - 9. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
(Maharáví, regentovy lapálie)
Sibiel seděl ve své pracovně a držel si hlavu v dlaních. „Samé lapálie. Žádný pokrok. „Všechno, co děláme, souvisí s uspokojováním základních potřeb. Na C dvanáctce prasklo tlakové potrubí. Ve skladišti potravin v B šestce se to hemží šváby. Ulrika Arci-Pawnerová mi hlásí, že v civilní sekci dochází ložní povlečení. Věřil bys tomu? Jsme v tom až po uši a oni si stěžují na potrhaná prostěradla.“
„Zvládáme to,“ ušklíbnul se Jerones. „To je, na čem záleží.“
„Jenomže mně se zdá, že se držíme zuby a nehty!“ zasyčel vyhasle Sibiel. „Pořád jen na něco čekáme. Na odezvu od Aliance. Na útok z Mizeonu. Na to, až Arrakiel najde Rawanta. Na návrat Issaka z Erektiadu.“
Šlupkův syn tam odletěl před dvěma týdny a není po něm ani vidu ani slechu. Možná to nebyl dobrý nápad pokoušet se znovu vyjednávat s Rexem.
Jerones Sibiela obdařil provinilým pohledem. „Ty šváby jsem do skladu zanesl já,“ zašeptal. „A víš proč? Aby měly ženské co dělat. Přišla za mnou Ulrika, že nutně potřebují na Bredeon. Nakupovat. Protože jsi jim zakázal plýtvat interní magií, už prý nemají co na sebe. Poslal jsem ji do skladu B dva. Jsou tam bedny vojenské výbavy. Mundůry, povlečení, ručníky. Se špetkou invence by se s tím daly dělat zázraky.“
„A jak to souvisí se šváby v potravinách, sakra?“ prsknul Sibiel.
„Ženským prostě nevyhovíš!“ zaúpěl Jerones. „Ty mundůry jsou moc černý a ručníky a prostěradla příliš šedý. Chtějí něco barevnějšího. Věděl jsem, že jim výlet na Bredeon nemůžeme povolit. Už tak je hrůza, že taková Tessa Arci-Klirenová si dělá, co chce, že. Abych je zabavil, nastražil jsem do potravinového skladu sádku švábů a udělal poplach.“ Dřív, než se Sibiel uvolil k nějaké reakci, rychle dodal: „Nikdo neví, že jsem vybral jenom samečky. Nehrozí, že se rozmnoží.“
„To se ti povedlo,“ zamručel Sibiel. Proto se už týden většina žen ze základny bavila lovem švábů. Skoro zapomněl, že jeho sekretář je zdatným entomologem.
Jerones se vychytrale usmál. „Po takovém pachtění je myšlenky na parádu na nějaký čas přejdou. Daleko větší problém je tvá sestra. Přišla s tím, že děti nutně potřebují učebnice s obrázky. To, co je na základně, se prý k výuce nehodí. Slíbil jsem, že ty knihy z Bredeonu přinesu sám. Ovšem ona je chce vybírat osobně. Znáš přece Wrellu. Tak mě napadlo, že bych ji tam mohl zítra doprovodit.“
„Bez ochranky v žádném případě,“ zasyčel temně Sibiel.
Jerones zavrtěl hlavou. „Konstruktér Haisa-Ton vzkázal, že ta nová čidla jsou hotová. Flebussion je půjde vyzvednout. Bere s sebou raisi Ddyru, aby to zkontrolovala podle položek, a pět vojáků k tomu. Když se k nim s Wrellou přidáme, můžeme se po odchodu z univerzity zastavit v knihkupectví. Společně dáme na tvou sestru pozor.“
Sibiel zamyšleně přikývnul. „Budiž. Na ta čidla jsem zvědavý.“ V bredeonské konstrukční dílně je podle Šlupkova návrhu vyvíjeli bezmála půl roku. Šlupka tvrdil, že jednorázové rušičky nestačí a že je nezbytné bezpečnostní opatření na Maharáví posílit. Běžné vybavení základny bylo dimenzované především na monitoring draků, což se teď jeví nedostatečné.
„Šlupka se dušuje, že to zachytí jakoukoliv inteligentní entitu, která u sebe nemá naši značku,“ poznamenal Jerones a zaťukal si na černý krihonitový náramek na levém zápěstí vyložený trojicí černých kamenů, do kterých byly vyleptány identifikační symboly.
„I tak si nejsem jistý, zda to bude stačit,“ povzdechl si Sibiel. Čidla zachytí jen nové příchozí. Ale kde získat jistotu, že špehové nejsou mezi těmi, kteří přišli hned na začátku? Arcidémoni, kteří byli součástí císařovy delegace na Bredeonu, měli s sebou služebnictvo, které pak vzali na Maharáví. Někteří raisi vlivem příslibu nových možností utekli na Nový Mizeon záhy po katastrofě. Ale těch, kteří zůstali, je tu pořád dost. Včetně celého klanu raisi Arci-Quinnů. Sibielovi bylo nepříjemné uvažovat o vlastních raisi jako o potenciálních zrádcích, ale lepší je si nedělat iluze. Byl by to zázrak, kdyby se mezi nimi nenacházel alespoň jediný s ambicemi.
„Nějaké zprávy od Arrakiela?“ zajímal se Jerones.
Záležitosti s Arrim si Sibiel nechával výhradně ve svém hájemství. Čím méně arcidémonů o jeho bratru vědělo a čím méně jich o něm mluvilo, tím lépe. „Vedou si dobře,“ utrousil polohlasně. „Daří se jim zkoncentrovat zájmovou oblast. Za dva týdny tam pošlu další tým, aby Keinona vystřídali.“
„Koho?“ zajímal se Jerones.
„Ještě nevím,“ řekl Sibiel.
Jerones vstal. „Zajdu se podívat za Lennym na věž.“ Věží nazývali pozorovací stanoviště zabudované v úbočí nejvyššího horského štítu na západní polokouli. Tam v sektoru E, si udělali hlavní stan vojenští potentáti. Po příchodu si rozdělili působnost. Lenny a Xan se starají o bezpečnost vojenských provozů základny, Borden hlídá orbitu, a dohlíží na chod stanovišť na Olixu a Etuumu. Šlupka zajišťuje vnitřní zabezpečení civilních prostor a na Jeronese zůstala civilní agenda. Skutečnost, že se Šlupka vydává pro čidla osobně, Sibiela nepřekvapila. Dokud nemají jistotu, že jsou čistí, je to nezbytné. Některé informace není radno přenášet kabelem, vzduchem ba ani telepaticky.
Sotva sekretář zmizel, rozrazil dveře regentovy pracovny zachmuřený Flebussion. Bílé vlasy mu trčely do stran, mezi rty svíral čadící cigáro. Rozmáchnul se a rozhodil kolem sebe i Sibiela hrst fialového prachu, který se ve vzdálenosti asi dvou metrů zformoval do struktury připomínající krajku a ukryl oba arcidémony jako pod poklopem. Sibiel jen zakoulel očima a dál Šlupkův způsob jak zamezit odposlouchávání nekomentoval. Drak stále testoval nové a nové věci, byl skoro paranoidní.
„Už je to čtrnáct dní, sakra!“ zachraptěl Šlupka.
Sibiel se narovnal. Ano. Bylo to čtrnáct dní, co poslali Issaka na Erektiad. Šlupka byl zásadně proti, ale Issak se k té diplomatické misi přihlásil dobrovolně. Moje žena je mrtvá. Nebudu čekat, až přijdou zabít i děti, prohlásil.
„Přišel jsem ti oznámit, že jdu pro něho,“ pokračoval Šlupka.
„Ne,“ štěkl Sibiel.
Šlupka vytáhl z úst ohořelý nedopalek a vehementně ho udusil o lesklou hranu Sibielova ocelového pracovního stolu. „Je to můj syn!“ zařval. „To mám čekat, až mi Vikkason pošle jeho koule v krabičce, kurva? Nedovolím, aby…“
„Dost!“ křikl Sibiel. Vstal tak prudce, až se jeho židle skácela a narazila opěradlem o ocelovou skříň. „Byl jsi to ty, kdo tvrdil, že draci si potrpí na obřadnost,“ pokračoval poněkud klidněji. „Že si dávají na čas. Že než se rozkývají k rozhodnutí, uplynou i týdny, že? Tak se zklidni, strýčku. Myslíš, že nejsem nervózní, když je ticho po pěšině? Jasně, že jo. Ale pořád si myslím, že kdyby chtěl Vikkason Issaka odkráglovat, už bychom to věděli. Řekl bych, že Rex nás v nejistotě drží schválně a náramně si to užívá.“
Sibiel se maximálně snažil uplatnit na zoufalého strýce ty nejrozumnější argumenty. Při představě, že se Šlupka přiřítí na Erektiad a začne na svého královského strýce uplatňovat svoje obvyklé manýry, mu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.
„To si myslíš ty,“ zavrčel poloviční drak.
Stáli tam proti sobě jak dva kohouti, všechny svaly napjaté, a kdyby je neodděloval stůl, nejspíš by proti sobě opravdu vyjeli.
„Představ si, jak by to vypadalo, kdybychom v této fázi ztratili nervy a poslali tě tam,“ řekl Sibiel. „Draci by konečně získali to, po čem dva tisíce let pásli. Tebe. A dostali by tě sakra levně. Podívej, dáme Issakovi ještě týden a pak se uvidí,“ dodal smířlivě. „A jestli si dobře pamatuju, zítra máš na Bredeonu vyzvednout ta čidla. Kdo jiný by je prověřil, kdybys zmizel mezi draky, he?“
Flebussion se křivě usmál. „Seden by si s tím poradil. Ale to by nesměl ležet jak traverza. Na to, že je Arci-Kesall, je mi ho skoro líto. Už na něj nezabírají ani výtvory tvé nejmladší sestry.“
Seden Arci-Kesall přišel o ženu, děti, otce, matku i bratra a sestry. Jeho mladšího bratra Seena, Studené Huby, škoda nebyla, ale Seden, veterán bitvy nad Perwexem, sloužil dobře celá staletí říši jako třetí kapitán císařovy gardy. Spolehlivě plnil příkazy a nic jiného než práce a rodina ho nezajímalo. Tradovalo se o něm, že má nervy ze železa. Při bitvě o Perwex jako jediný zůstal v troskách navigačního boxu zříceného křižníku. Zatímco ostatní se evakuovali portálem, Seden s klidem salátové okurky přivolal čerstvé posily a navigoval je na nepřátelské cíle. Jenže teď leží na kavalci a civí do stropu, jako kdyby čekal na smrt. Krátce po převratu se ještě držel, ale pak, když pochopil důsledky, dostal záchvat vzteku a málem vystřílel celé depo. Na přechodnou dobu se zlepšil vlivem léčivých účinků Owianiných emotivních plastik, ale teď už nereaguje ani na pobídky, provokace a nadávky svého nejlepšího přítele Ditruxe.
„Uvažuju, že ho pošlu vystřídat Keinona,“ řekl Sibiel šťastný za změnu tématu.
Šlupka si vyštrachal z kapsy další cigárko. Lusknutím prstů ho zapálil. „Jak to chceš udělat? Vždyť je jak zombie. Není schopný velet ani sám sobě.“
„Velením pověřím Ditruxe,“ řekl Sibiel. „Jde mi o to, že s Arrakielem je Grennon. V současnosti jediný Sedenův blízký příbuzný.“ Grennon je Sedenův synovec. Seden Grenona vychoval. Staral se nejen o své děti, ale i o děti svého bratra, Seena. Seen Studená Huba byl natolik ponořený do výcviku Trestného komanda, že na rodinu čas neměl, což bylo pro Ewena a Grenona štěstí, protože u strýce jim bylo mnohem lépe.
Šlupka si promnul strništěm porostlou bradu. „Grennonova společnost by Sedenovi prospět mohla.“ Zadusil dalšího špačka a hvízdnul. Krajkový poklop se přeskupil do nepatrných zrníček a lehce se snesl k zemi. Šlupka se otočil k odchodu, jako kdyby se nechumelilo.
„Co to, sakra, je?“ zastavil ho Sibiel a ukázal na zaprášenou zem. A nejen to. Fialový poprašek pokrýval i lejstra na stole, dokonce i špičky Sibielových bot.
„Vypadá to jako prach, ale jsou to ploštice z Huakananu,“ prohodil bezelstně tázaný. „Každá z nich je menší než zrnko kvasilu.“
„Ta síť připomínala poklop na nedělní koláč,“ poznamenal Sibiel.
„Je to jejich ochranná rojicí mřížka,“ řekl drak. Zaťukal si na zápěstí levé ruky a vychytrale se ušklíbnul. „Když se namažu feromonem čerstvě oplodněné královny, dělnice mě mají za královnu. Obklopí mě a zabrání každému, aby mě rušil při kladení vajíček a později při komunikaci s plody. Mřížka z těl slouží jako perfektní rušička. Mám jich celý kontejner, kdybys měl zájem. Množí se opravdu snadno.“ Při pohledu na Sibielův konsternovaný výraz se drak uchechtl. „Co ti vadí? Že nadělají bordel? Nesmíš být takový hnidopich, Fialko.“
Sibiel si oddechnul, že se starý drak zklidnil. Další pohroma zažehnána.
***
Večer Sibiel stejně jako každým dnem sjel do podzemní rezidenční sekce pozdravit se s rodinou. Owianina dcerka Melisa i Brigitin syn Qadren už spali, ale Atesius číhal pod stolkem. Sibiel nedal najevo, že ho vidí. „Ahoj mami,“ řekl Izzel sedící na kanapi.
„Tessius tady není,“ řekla okatě důležitě kněžna.
„Taková škoda,“ povzdechnul si Sibiel. „Chtěl jsem mu dát pusu na dobrou noc, ale co se dá dělat?“
V té chvíli se synovec vyřítil zpod stolu, v ruce třímal dřevěný meč. „Útóóók!“ ječel tak mocně, že odrostlé xiří mládě doposud dřímající pod fonestěnou se nahrbilo a naježilo.
Sibiel zahrál překvapenou oběť a nechal se zajmout. Izzel se rozesmála.
„Babička mi četla o prastrýci Bewexovi a dýmové čarodějce z Robustuy,“ meldoval kluk. „Víš, že ho proklela, protože šlápl na ocas její kočce? A víš, že ho přečarovala v chlupatou opici? A víš, že byl opicí celých dvacet let? A víš, že on tu čarodějku nakonec porazil? Nikdo neví, kam vlastně zmizel!“
„Jo,“ uchechtl se Sibiel. Povídačky o eskapádách Quinnova levobočka Bewexe si rodina předávala jako mírně ujetý folklór. Teta Hannah se dokonce uvolila Bewexovy pestré osudy sepsat. Protože byla nadaná, čítávali je Arci-Quinnnové svým dětem jako pohádku. Najisto se ale vědělo jen to, že Bewex existoval. Zmizel někde v hlubinách Metaprostoru dřív, než se princ Quinn stačil oženit s Wertexovou, Destruktielovou a Razzielovou matkou. Všechny zvěsti o něm má rodina z nepřímých zdrojů a jsou to opravdu spíš pohádky.
Izzel zaklapla knihu a vstala. „Říkala jsem mu, že nevím, jestli dnes přijdeš,“ řekla Sibielovi. „Nedal si říct. Tvrdil, že na tebe počká. Wrella se vrátí až o půlnoci. Doučuje mladé starodwentenštinu.“
Sibiel vzal chlapce do náručí.
Kluk se zavrtěl. Oči mu plály zájmem. „Myslíš, že se Bewex někdy vrátí? Maminka říkala, že možné je všechno,“ drmolil. „Ale když se může vrátit Bewex, proč se nemůže vrátit můj táta? Proč musel umřít? Proč on, když ostatní tu pořád jsou? Proč o mém tátovi máma nikdy nemluví? Proč?“
Sibiel se na Izzel vyplašeně podíval. Už je to tady. „Zanesu tě do postele, bojovníku,“ zamručel. „Až budeš po uši v peřinách, tak ti o tvém tátovi něco povím.“
***
„Cos mu řekl?“ zajímala se Izzel, když se Sibiel z dětského pokoje vrátil.
Sibiel rozhodil rukama. „Nepoužil jsem žádná jména, ale pověděl jsem mu, že jeho otec byl hrdina. Že stejně jako dědeček a strýček umřel, když nás chránil.“
„To je vlastně pravda,“ povzdechla si Izzel. „Lissariova smrt se takto vysvětlit dá. Jenom nevím, co řekneme Melise, až se jednoho dne zeptá na to samé. Možná by bylo lepší nechat ji při tom, že její matkou je Wrella. Owiana se k ní pořád nezná. Tolik mě to trápí.“
„Já bych z toho nedělal vědu,“ řekl Sibiel. „Wrella se o malou stará jako o vlastní.“
Izzel sepjala ruce. „To je jenom špička ledovce. Owiana je jak posedlá. Snažila jsem se ji zapojit do práce, ale marně. Věčně je zavřená v ateliéru. Ani nevím, co tam pořád dělá.“
„Její emotivní plastiky ostatním pomáhají,“ namítnul.
„Ty harmonizující ano. Ale kromě nich zkouší i ty s opačným účinkem. Je to nebezpečné. Působí na krátkou vzdálenost, tak do tří metrů, ale mělo by se jí to zatrhnout zavčasu, než někoho přivede do neštěstí. A taky mám podezření, že se s někým schází. Myslím, že není ještě připravená na další vztah. Kdybych měla tušení, kdo to je, vyzvala bych tě, abys ho poslal pryč.“
„Ještě nějaké další skvělé zprávy?“ skřípavě se zasmál Sibiel. Owiana a nějaký chlap? Další lump, který ji zničí? No, paráda. „Zajdu se za ní podívat,“ řekl.
„Najdeš ji v ateliéru. Je tam stále.“
***
