Sibiel - 5. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
(Maharáví, základna přeživších)
„Štve mě, že všechno máme z třetí strany,“ durdil se Sibiel. Za celý rok, co sídlili na Maharáví, se jim ještě nepodařilo získat kvalitní zdroj informací z Mizeonu. Staré diplomatické vazby s tradičními spojenci se ocitly v troskách. Zpočátku se s vyhnanci na Maharáví, jak o nich referovali v bredeonském videxu, nechtěly bredeonské, sunnisenské ani robustuanské elity vůbec vybavovat. Jakýkoliv pokus o navázání interakce shazovali ti samolibí potentáti ze stolu, protože chtěli být zadobře především s debhátary. Každá pomyslná facka, kterou exulanti utržili, byla obalená krustou politicky korektních frází.
„Chce to jen čas,“ brouknul ospale Jerones. To on nesl hlavní zátěž jednání s někdejšími spojenci. A Sibiel musel uznat, že nemohl udělat víc. Tam, kde on ztrácel trpělivost, Jerones tančil mezi vejci.
„Dělá mi starosti ten klid,“ řekl ponuře Sibiel. „Nevěřím, že nás Padlí nechají jen tak na pokoji.“
„Taky si myslím, že něco zkusí,“ povzdechl si Jerones. „A doufám, že tvá matka věděla, o čem mluví, když tvrdila, že jejich síly mimo Mizeon jsou omezené.“
Sibiel zamyšleně přikývnul. Přesně to totiž Izzel Sibielovi a ostatním členům velení řekla: Magie debdátarů je teď jiná než v dobách, kdy se rvali o Dárkyni života. Debhátarové původně čerpali sílu z víry smrtelníků. Pak se porvali o Ryanu. Vlivem Krvavého deště transformovali smrtelníky v démony, ale oni sami se tím krvácením oslabili. Rafedaxarr sourozence zavřel do relikviáře. Nekrvácel o nic méně než ostatní. Ten boj ho také vysílil. Ale měl štěstí, protože získal Ryanu. Díky ní se jejich děti narodily silné. Nezávislé na sympatiích vyznavačů. Jenom díky Ryaně si arcidémoni dokážou udržet interní magii i daleko od domova. Ne že by Padlí v dobách svého rozkvětu byli v oblastech mimo Mizeon úplně neschopní. To by se jinak nemohli vydávat na válečná tažení do sousedních soustav. Ale pobyt mimo rodný svět by je oslaboval daleko více než dnes oslabuje arcidémony.
„Myslím,“ řekl Jeronesovi Sibiel, „že se budou držet doma a pro výpady do sousedství naverbují někoho jiného. Koho na tu špinavou práci asi tak najmou? Na prvním místě mě napadají draci.“
„Babička říkala, že Padlí s draky mluví,“ ozval se tenký hlásek odkudsi ze stínů.
Sibiel se spustil na všechny čtyři, aby se podíval, kam ten raubíř zase zalezl. Atesius míval ve zvyku vplížit se do jeho pracovny a ukrývat se na nejnemožnějších místech a špicovat uši. Ještě mu nebylo ani šest let a už doháněl Wrellu k nepříčetnosti. Tentokrát se usídlil pod karetní stolek. Podle hromady polštářků, kterými se obložil, a podle baterie plastexových pušek, které svíral mezi koleny, si hrál na pilota kosmického kluzáku.
„Neměl bys být v posteli, Tesi?“ houknul Sibiel.
„Nemohl jsem usnout,“ odpověděl vážným tónem kluk. „Tak jak je to? Mluví Padlí s draky?“
„To nevíme přesně,“ řekl Jerones. „Ale nejspíš ano. Ale jde o cizí draky.“
„A co naši draci? S těmi Padlí mluví taky?“
„Ne, xiřátko,“ řekl Jerones. „Naši draci s Padlými nemluví. A nemluví ani s těmi cizími draky, kteří s Padlými mluví.“
Sibiel se ke svému mluvčímu otočil: „Fajn, to jsi mu tedy vysvětlil docela přehledně.“
„Ale…,“ zamumlal Jerones s očima upřenýma do ztracena, „vlastně to není tak špatný nápad. Za pokus by to stálo.“
Sibiel natáhnul ruce a počkal, až Atesius z kluzáku vyleze. Kluk si jen zklamaně povzdechnul, nechal se vzít do náručí a odnést do svého pokoje.
***
Jakmile se Sibiel do pracovny vrátil, zastihnul Jeronese shrbeného nad stolem a čmárajícího cosi do bloku. „Kdybychom přesvědčili některého z Tassiů, aby se přestěhoval na Erektiad, možná bychom se posunuli. Jsou přece příbuzní.“
„Nemáme jistotu, jak by s nimi draci nakládali. Co když je budou ostrakizovat?“ namítl Sibiel.
Krátce po zhroucení Mizeonu vyhnanci obdrželi nótu od erektiadského Rexe. Vikkason je vyzýval, aby přestali bránit potomkům prince Tassia a dračí princezny Tariony v repatriaci na Erektiad. Málem to vyznělo tak, že regent Arci-Tassie na Maharáví drží násilím. Sibiel Rexovi odpověděl, že arcidémoni z Tassiovy linie se cítí být Mizeonci a že nikdo z nich se na Erektiad vrátit nemíní. Udělal to poté, co tu záležitost probral s Flebussionem. Šlupka mu rozčileně sdělil, že na Erektiad nikoho ze svých potomků nepustí. Udělali by si z nich fackovací panáky! To nepřipustím! burácel. Ale možná, že to rozhodnutí bylo krapet překotné. Sibiel přemýšlel, oč je dnes situace jiná oproti té před rokem.
„Vikkason nám tu deklaraci poslal v době, kdy se zdálo, že se rozptýlíme po všech světech Metaprostoru, a že necháme naši civilizaci umřít. Teď už si ověřil, že jsme odhodlaní zůstat pohromadě a přežít,“ řekl Jerones, jako kdyby četl Sibielovy myšlenky. „Možná jsme ten jeho původní návrh nepochopili tak, jak byl myšlený. Možná jsme se urazili zbytečně. Vlastně to bylo od něj šlechetné, že projevil ochotu se o naše draky postarat. Že jim chtěl nabídnout zázemí.“
„V každém případě sledoval i vlastní zájem,“ uchechtl se jízlivě Sibiel. „Nezapomeň, že vymírají. Ale dobrá. Hm, možná bych o tom mohl se Šlupkou znova promluvit.“
Jerones už byl dávno pryč, ale Sibiel stále seděl nad svým stolem a roztržitě listoval bredeonským katalogem zbraňových technologií. Někde na periferii vědomého myšlení mu těkala myšlenka a on ji ne a ne zachytit. Něco důvěrného a důležitého…
Bilancoval, co všechno se jim za ten rok podařilo, aby se uzel v jeho paměti uvolnil.
Krátce po pádu Mizeonu vyklidili ostrovní vilu na Bredeonu a přemístili Rafedaxarra a raisi Arci-Quinnů sem, na Maharáví. Ukryli Daxe v nejlépe zabezpečeném podzemním krytu. Pradědeček je stále mimo sebe, ale jeho stav se nezhoršuje. Jakž takž zachovali rozumné vztahy s Bredeonem a Robustuou, i když obě mocnosti se nerozpakují komunikovat i s establishmentem Nového Mizeonu. Vlastně jen skrze jejich ukecané diplomaty se přibližně ví, co se na Novém Mizeonu děje. A že se tedy děje!
Zregenerovaní debhátarové se probudili do světa, ve kterém je mnohem méně magické energie, než jak byli zvyklí. Usoudili, že Mizeon se může rozvíjet i bez magie. Místo kouzel budou podporovány technologie. Jako kdyby kopírovali starého jezevce Trrisiela. Ten přece taky razil filozofii o rozvíjení domácích výrobních zdrojů, budoval na abderanském statku pokusná zařízení k výrobě energie z kuchyňského odpadu, a konstruoval vznášedla poháněná všelijakými smradlavými kapalinami. Trrisiel byl ve své době považován za podivína, a veřejnou podporu nikdy nezískal. Ovšem debhátarové, jak vidno, do toho jdou ve velkém.
S tím souvisí nový úděl raisi démonů. Už žádné cestování do cizích soustav za účelem handlování s magickou energií. Nově jsou preferovány stáže na světech s vyspělým průmyslem. Raisi se stali novou mizeonskou aristokracií. Jelikož nikdo z nového lidu Mizeonu nemá schopnosti k létání, rozhodli se bohové přizpůsobit infrastrukturu. Nové zdroje energie, nové cesty, nové dopravní prostředky, mosty, námořní přístavy. Kráter uprostřed Kernoku byl zasypán. Na místo, kde původně stával císařův palác, navezli tuny kamení a štěrku. Na temeni umělé hory teď budují velkolepě pojaté sídlo z poloprůsvitných křišťálových kvádrů vylámaných z posvátného lomu Erenui, na který se neopovážil sáhnout ani Rafedaxarr. Podle špatně zřetelných záběrů bredeonských videxových médií se dá snadno vydedukovat, kdo je tím hlavním konstruktérem nové infrastruktury. Essius.
I zmínka toho jména nutila Sibiela klít. Jak jen mohl?
Nenacházel odpověď. Kdyby byl on na Essiově místě, raději by zemřel. Sari vytáhnul toho zmetka z hnoje. Arci-Quinnové ho dokonce adoptovali, aby se mohli s Owianou vzít. A on se takto odplácí. Debhátarové ho jmenovali králem. Tlumočí jejich přání věřícím. Dokonce se oženil s tou děvkou Renonou. Owianě zlomil srdce. Nedalo se to před ní utajit, protože svatby mizeonského krále s krásnou raisi byla plná média. Ještě že k tomu došlo až po narození malé Melisy. Ale Essiova zrada byla poslední kapkou. Jakmile Owiana porodila, holčičky se zřekla. Perfektní sestřička pro Atesia, prohlásila tehdy Wrella a s radostí se malinké ujala.
Taky Brigita porodila. Konečně vytouženého chlapce. Qadren Trixen Arci-Quinn vřískal tak silně, že by byl Trixen pyšný. A Trixena Sibiel postrádal snad nejvíc. I ostatní arcidémoni se rozhodli rodit děti. Zatím je tu místa dost, prohlásil Xan Arci-Ukresius, když mu Adwena Arci-Pawnerová oznámila, že s ním čeká dvojčata. Ó ano, zatím je na Maharáví, i se vším tím vojskem, kupodivu, místa dost. Základnu vybudoval plukovník Tessiven Arci-Fezziel před osmnácti sty lety, kdy byla mizeonská populace arcidémonů mnohem početnější, než je zdecimovali Padlí při Dračím týdnu.
Mizeonská civilizace se po vládou arcidémonů v poklidu rozvíjela deset tisíciletí, a potom bum. Rafedaxarr měl s něčím takovým počítat. Jenže po bitvě je každý generál. Pradědeček trpěl bludem všech mocných. Žil dlouho. A dlouho mu všechno, až na drobné výjimky, vycházelo. Opravdu miloval svou rodinu. A docela solidně se staral i o populaci obecných démonů, byť se obecní zrodili nechtěně a neplánovaně z Krvavého deště všech mizeonských bohů. A to je právě ten problém. Rafedaxarr se staral hlavně o jejich hmotné potřeby. Obecní potřebovali program a vedení, protože když byli ponecháni jen sami sobě, degenerovali, nebo se vyvražďovali navzájem. Rafedaxarr a později arcidémoni vzešlí z jeho linie našli démonům práci a pomáhali jim se realizovat. Rafedaxarr ovšem hrubě podcenil jejich duševní potřeby. Vždyť obecní byli před Krvavým deštěm humanoidními smrtelníky. Blízce příbuzní s lidmi z okolních světů. A lidé vždycky potřebují nějaký duchovní idol. Rafedaxarr se zřejmě domníval, že démonům postačí vzhlížet k němu samotnému. Zapomněl však, že stvořitelů bylo původně sedm.
Jakmile nastal průšvih s Rawantem a Rafedaxarra to zlomilo, nikdo ze zodpovědných arcidémonů si nevšiml, že se obecní na ostatní bohy začínají rozpomínat. Radní i Lissarius viděli jen to, že se schránka otřásá a Padlí se probouzejí. Mysleli, že když je znovu uspí, bude klid. Ale relikviář byl jen špičkou ledovce. Skutečnou hrozbou a časovanou bombou byli obecní démoni – věřící. A že se k nim raisi přidali? Vlastně to není až takové překvapení. Raisi vždycky lavírovali na hraně mezi aristokracií a plebsem. Na jedné straně si mohli užívat privilegií, které skýtal život s arcidémony a cestování po jiných světech, na straně druhé byli jen o něco lépe postavenými otroky, přičemž jim arcidémoni nikdy jinou perspektivu nenabídli. Tady už není rozhodující, zda by to někam vedlo, či nikoliv. Dnes si Padlí na Novém Mizeonu z raisi vystavěli novou elitu. Nabídli jim mnohem výraznější roli, než jakou hráli na starém Mizeonu. Škoda, že si arcidémoni frustrace svých raisi nevšimli. Dokonce ani Lissarius. Snažil se sice upřímně, ale tlačil špatným směrem. Sibiel ke své lítosti přiznal, že zase začal mít Sariho rád. Možná tak, jako kdysi, když Sari vychovával Rawanta a on se s nimi přátelil. Lissarius neuměl moc dobře vycházet s okolím. V tom si byli podobní. A ten výraz, co míval v obličeji, když nad něčím usilovně přemýšlel, když zvažoval, zda a jak se má vyjádřit, aby zase někoho neurazil…
Sibiel odhodil katalog a stiskl ruce do pěstí. Přesně takový výraz přece dnes viděl. U malého Atesia. Prudce vstal, jakmile mu došlo, co by to mohlo znamenat. Pátral v paměti. Vzpomínal na dobu, než Arrakiela zavřeli. Tehdy nechodil domů právě často. Chtěl být kapitánem gardy. Hlavně proto, aby to místo nedostal Ditrux, protože ten by mu udělal ze života peklo. Ale matka se mu zmínila, že se Wrella s někým schází. Stěžovala si, že sestra nechce říct s kým. Bála se, že je to někdo nevhodný. Z toho, jak se události následně vyvíjely, oba usoudili, že Wrella už tehdy chodila s tím blbem Korelem. Jenže Wrella po rozvodu přiznala, že ji Moreta k sňatku s Korelem Arci-Jeenem přinutila. Ach ano. Moreta. Ta zmije se sice ráda pletla do věcí jiných, ale tentokrát se zřejmě starala o „své“. Sibiel vstal. Toto musí rozlousknout. A hned.
***
I když bylo pozdě, našel sestru v soláriu u projektoru. „Zprávy?“ houknul. Týdenní svodku bredeonských médií pro Maharáví dávala dohromady advokátní kancelář Ysmaellovo oko. Stejně tak sledovali zprávy z Robustuy a Sunisenu.
„Rušíš,“ sykla.
„Je to skoro týden staré,“ upozornil ji. „Proč nepočkáš na pozítří, kdy budou čerstvé?“
„Protože pozítří má Ddyra službu v depu a nebudu mít hlídání.“
„Děti přece spí,“ namítnul.
Zakoulela očima, napřáhla k projektoru dlaň a silou vůle ho vypnula. „Jasné, že o tom nic nevíš, když žádné nemáš. Děti se v noci budí. Hlavně Mel. Je ještě moc malá, aby spala celou noc.
„Aha,“ kývnul Sibiel a posadil se na druhý konec půlkruhového kanapíčka rozloženého kolem projekčního válce. „Takže, Atesius už se nebudí?“
Wrella udělala vědoucí obličej. „Spí jako špalek. Hlavně když se před tím tajně vykrade z pokoje a proběhne se po chodbách.“
Sibiel otevřel dlaň. Malá duhová kulička se z ní vznesla a zprůhledněla, až se podobala bublině. Objem rušičky se stále zvětšoval, dokud bublina oba sourozence neobklopila.
Wrella zvedla obočí, jak dala najevo podivení, že Sibiel pokládá za nutné rušičku použít. Semkla ruce na klíně a upřeně se na něj podívala: „Oč ti jde?“
„O jeho otce. Měla jsi mi to říct,“ řekl Sibiel.
Nehnula ani brvou. „Je mrtvý,“ řekla mdle. „Tak proč to řešíš?“
Chytil ji za paži a zatřásl s ní. „Opravdu si myslíš, že je tvůj syn v bezpečí? Když jsem tu podobu rozpoznal já, brzy se to povede i jiným. Padlí nás zatím nechávají na pokoji, ale dobře vědí, kde jsme. Na linii Arci-Nubielů jsou vysazení. Z Essia udělali poslušného čokla. Co myslíš, že by provedli s Attesiem, kdyby o něm věděli? Ne, drahá, oni by ho nezabili. Poslušných věřících mají hejna. Loajálních výkonných kádrů v podobě raisi rovněž. To, co jim chybí, je kreativní prvek. Už jim došlo, že udělali chybu, když nás vyvraždili nebo vyhnali. Obecní démoni ani raisi na samostatné rozhodování nejsou stavění. A koho budou Padlí chtít nejvíc? Nás, staré kozly, těžko, protože bychom dělali potíže. Budou celí říční po našich dětech.“
Její těsně semknuté rty se zachvěly. „Ta podoba, uznej, že to není tak hrozné. Všichni jsme nějakým způsobem příbuzní.“
Sibiel potřásl hlavou. „Uznávám. No, možná, že jsem to poznal snáz, protože jsem se Sarim byl v poslední době častěji než jiní, ale lépe na to nespoléhat.“ Hořce se usmál. „Tak ten blbec tě zbouchnul. Věděl to?“
„Dopátral se toho v době mého rozvodu. Musela jsem přiznat, že Tessi není Korelův, aby na něj Korel ztratil nárok. Sari si dal dvě a dvě dohromady. Kdyby to bylo na mně, neřekla bych mu to. Nikdy,“ zamumlala Wrella. „Byla jsem na něj naštvaná. Protože dopustil, co udělali Arrimu. Dopustil, že tě zavřeli na dva roky do Chřtánu. Dopustil, že zavřeli našeho otce…“
„Milovala jsi ho?“
Wrella skryla tvář v dlaních. „Věděla jsem, že by mu nikdy nedovolili, aby si mě vzal. Proto jsem si já něco vzala od něj.“
„Chm,“ brouknul. „Měla bys o něm něco vědět. Když byl na Bredeonu, vůbec se nesnažil předstírat, jak se mu svatba s těmi dvojčaty protiví. Očividně trpěl, když pobýval v jejich blízkosti a musel snášet jejich tlachání. Hodně se mu ulevilo, že se z těch zásnub dokázal vykroutit. Tehdy mi to nedocházelo, ale dnes už ano. O vůbec neflirtoval. Celou tu dobu, co jsem pro něho pracoval, se choval jako kdyby byl zadaný. A když jsem se o tobě jednou zmínil,“ vzpomněl si, „bylo to v souvislosti s Owianiným vařením pro Essia, zatvářil se jako zpráskaný pes. Několikrát se mi zdálo, jako kdyby mi něco strašně moc chtěl říct. Myslím, že se to týkalo tebe a Atesia.“
„Neřekl ti to z jasných důvodů,“ zabručela. „Při tvé vznětlivé povaze bys po něm vyjel, a on by tě za to musel zavřít. To by nikomu nepomohlo. Jestli tě to uklidní, mluvil se mnou. Když přišel k nám domů na oslavu Trixenova jmenování do Rady. Tehdy mi oznámil, že o našem synovi ví. Zlobil se, že jsem mu o něm neřekla. Byla jsem na něj zlá. Řekla jsem, že mu nedovolím se k Tessimu ani přiblížit. On na to, že mi ho nechce vzít, ale že se nenechá připravit o rodičovská práva.“ Ramena se jí otřásla. „Teď je pryč. Nikdy svého syna neviděl. Měla bych být ráda. Ale nejsem.“
S utěšováním to Sibiel nikdy moc neuměl, přesto se natáhnul, aby sestru objal. „Je mi to líto, Wrell,“ šeptl. Nikdy nečekal, že jednou bude dělat „hadovi“ Lissariovi arbitra. „Jsem přesvědčený, že kdyby ten bídák žil, byl by si cestu k synovi našel. Dokonce by se nejspíš snažil získat zpět i tebe,“ uchechtl se. „Měl spoustu chyb, ale byl by Tessimu dobrým otcem, to mi věř.“
***
