Sibiel - 16. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
Sibiel zastihl Izzel u stolu. Skláněla se nad řadou malých krabiček plných mozaikových kamínků.
„Připravuješ zítřejší výuku?“ prohodil.
„Jasně, děti to pokaždé trochu přehážou,“ řekla na půl úst. Potom tónem tak civilním, jako kdyby mluvila o krodoší kýtě k večeři, dodala: „Chceš mi říct, oč mezi tebou a kapitánem šlo? Je ti, doufám, jasné, že jsi to přehnal?“
„Ten parchant zneuctil tvou dceru,“ procedil mezi zuby Sibiel.
Izzel našpulila rty a široce se rozmáchla rukama. Z prstů jí vyšlehly tenké fialové paprsky a vytvořily kolem ní a Sibiela ochrannou klec. Teprve pak řekla: „Zaprvé to není parchant, zadruhé je to tvůj bratranec. A zatřetí, silně pochybuji, že by něco takového Owiana dopustila. Spíš si myslím, že ona zneuctila jeho, pokud tedy považuješ tento termín za adekvátní.“
„Ty… to… víš,“ konstatoval mdle.
Matčina ústa se stáhla do tenké linky. Prudce mrštila zápěstím. Kamínky, které před tím držela v hrsti, tvrdě narazily o stolní desku. „Samozřejmě,“ odsekla. „Na starém Mizeonu jsme Nertega skrývali před Radou i před Aliancí. Ale teď jsou Igisius, Krepen a Moreta mrtví. Ani Aliance už nás nešpehuje jako dřív. Je načase, aby ten hoch přestal platit za Sarvonovy chyby.“ Shrábla kamínky na hromádku a roztržitě se pousmála. „Všimla jsem si, jak se Nerteg na Owianu díval, už když jí bylo dvanáct. Doučoval ji matematiku a ta mrška se s ním pokoušela koketovat. Taky proto jsem ji poslala do té internátní školy pro sochaře. A vidíš, je to tu zas. Tvá sestra je prostě… umělkyně. Má slabost pro netypické partnery.“
„Ha!“ bafnul. „Netypické. Tím myslíš kriminálníky a zrádce. Jeden lepší než druhý!“
Matka s očima upřenýma na stolní desku zasyčela: „Nerteg není horší než Essius. Nechej ho na pokoji. Kdyby ho nebylo, nikdy bych nemohla tvého otce pustit z domu. To on mu kryl záda, když bojoval za obnovení Arrakielova procesu. Víš, jak byl Destruktiel prudký. Jedině Nerteg, protože není raisi, s ním dokázal držet krok. A jedině on, protože je sakra silný, otce dokázal zpacifikovat, když to na něj přišlo. A kdyby Nertega vpustili do soudní síně, věř tomu, že by se Destru proti Lissariovi nevyřítil, protože by ho Nerteg zadržel tak, jak to udělal už tisíckrát předtím. Nerteg sloužil naší – své – rodině věky a nikdy nezklamal. Má na víc než být kapitánem stráže, to je ti snad jasné. Kdyby existovala možnost, jak ho zbavit toho cejchu, s klidem bych mu Owianu svěřila.“
„Jenže ta možnost neexistuje,“ řekl kousavě Sibiel. „Všichni víme, že je Aliance ve vztahu k renegátům neústupná.“
A že Nerteg alias Teggen Arci-Quinn Alianci zradil, o tom Sibiel nehodlal diskutovat. Štvalo ho, že otec Nertega skrýval, aniž by mu o tom cokoliv řekl. To pro otce Sibiel znamenal tak málo, že se s ním nepodělil? Možná že Destruktiel svůj altruismus pokládal za jistou známku slabosti. Možná i on sám měl jisté pochybnosti, zda je zachraňování neslavného osudu jednoho ze Sarvonových potomků na úkor bezpečnosti celého klanu vůbec správné. Sarvon byl zrůda a jeho potomci mu prokazatelně pomáhali utíkat před spravedlností celých dvě stě let.
Matka urputně potřásla hlavou. „Nerteg byl odsouzený před sedmi sty lety. Kvůli čemu? Že se snažil chránit vlastní krev?“
„Za to byl popotahovaný tady na Mizeonu, ale mnohem horší je ten vroubek u Aliance,“ namítnul Sibiel. „Zasahoval svévolně do interních záležitostí svobodného světa, čímž porušil jejich vnitřní předpisy. Zradil závazky k organizaci, do které dobrovolně vstoupil, a za to se platí. Spravedlnost na city nehledí, máti.“
„Že to říkáš právě ty, který jsi byl za svoje excesy v Chřtánu!“ prskla Izzel. „Kdyby takto přemýšlel Lissarius, jak by s tebou asi naložil, když transformace nevyšla? Podle platných předpisů by tě dal pomlít na masokostní moučku, kterou by nasypali do Mrtvého moře.“ Chytila se rukama za hranu stolu tak pevně, až její prsty zbělaly.
„To uznávám,“ broukl krotce. „Hádám, že se s bývalými i současnými agenty Aliance roztrhnul pytel. Toho prvního jsme probrali, na řadě je ten druhý. Potřeboval bych mluvit s Razzielem.“
Izzel syna obdařila překvapeným pohledem. „A proč to říkáš mně?“
„Nehraj si na neviňátko, máti. Nevím sice jak, ale jsi s ním v kontaktu.“
Matčiny oči se zaleskly neprolitými slzami. „I kdyby to tak bylo, nemůžu dovolit, aby ohrozil svůj post. Pokud by aktivně zasáhl v náš prospěch, mohl by dopadnout jako Nerteg.“
Sibiel se pohrdavě zašklebil. „Takže se bude v klidu dívat, jak nás debhátarové převálcují? Jak bredeonci s pomocí epidemie vyhladí Nový Mizeon? Jak nás erektiadi vydírají? Doufám, že zachrání aspoň tebe. Jako licha se od našich nepřátel nemáš čeho obávat. Vlastně se divím, co tu ještě děláš. Proč už ses dávno neusadila na Robustue? Razzi tě tam může navštěvovat, aniž by si toho jeho šéfové všimli. Třeba založíte novou rodinu. Vynahradíte si, co jste promeškali.“
Izzel třískla pěstí do stolu. „Tak dost!“ křikla. „To není fér! Uvědomuješ si, že kdyby mě nevaroval, Wrella, Owiana, Atesius, Melisa, všichni by byli mrtví? Razzi dělá a bude dělat všechno, co může! On… mě miluje a stejně tak miluje moje děti. U všech sůsů! Byli s tvým otcem jednovaječná dvojčata! Než jsem se objevila já, byli by se jeden pro druhého rozkrájeli! Když se o mě porvali a Destru vyhrál, odešel Razziel se slibem, že se vrátí, kdyby mě jeho bratr opustil nebo kdyby zemřel. Destru s tím souhlasil. Proto je Razziel zpět. A že není s námi? Mnohem užitečnější je nám uvnitř Aliance. Chránil naše zájmy i v době, kdy tvůj otec ještě žil. A chrání je i teď.“
„Jenže já o tom nic nevím. Proč si nenajde způsob, jak si promluvit? Zatím se mi zdá, že je pro něj kariéra důležitější,“ namítnul Sibiel.
Máti se neklidně ošila. „Pokud by se stalo něco zásadního, něco, co by nás opravdu ohrožovalo, dal by mi vědět.“
„Vážně?“ štěkl Sibiel. „Jak?“
„Má své způsoby. A s ohledem na jeho bezpečí si je nechám pro sebe, promiň.“
Sibiel vykulil oči. „Nevěříš mi?“ Tak teď ho opravdu naštvala! Ještě, že se toho otec nedožil.
Izzel s povzdechem obešla stůl, udělala další tři kroky a jemně pohladila syna po tváři. „To není tak, jak to chápeš, Sibi.“ Máchla rukou tak urputně, až narazila na nehmotnou fialovou pleteň. Síť jemně zasyčela. „Tam venku se toho děje mnohem víc! Tanečky kolem Mizeonu a hon na Dárce života jsou pro Alianci jen neškodné lapálie. Máš nejspíš pocit, že Aliance hodila arcidémony přes palubu. Že nadržuje erektiadům. Nebo že klidně dopustí, aby bredeonci vyhladili obecné démony. Vlastně nejsi daleko od pravdy. Ale vtip je v tom, že Aliance dala ruce pryč jak od nás, tak od našich oponentů. Mají na stole mnohem závažnější problémy. Všechna ohrožení, která v současnosti vnímáš, nepochází od Aliance, ale od konkrétních oponentů – debhátarů, erektiadů, bredeonců.“
„Takže se politika Aliance změnila? Už žádné arbitráže? Žádné konzultace a pozorovatelské mise? Proto nereagovali na naše memorandum?“ zavrčel Sibiel.
„To ne. Spíš je to důsledek časové tísně,“ poznamenala. „Okolnosti je přinutily pozastavit staré projekty a soustředit se na nové. Jediné prohlášení, které Trojka za poslední dva roky vydala, byl generální příkaz adresovaný všem jednotkám navrátit se do velicího střediska. Tehdy Razziel fungoval jako koordinátor. Byl spojovacím článkem mezi Triádou a zásahovými týmy. Pokud mohl cestovat po metaprostoru a předávat rozkazy, bylo pro něj snadné to doma kontrolovat. Ale teď…“
Sibiel se škodolibě usmál. „Co se změnilo? Degradovali ho?“
„Povýšili,“ odsekla.
„Počkej. Nad koordinátory je přece jenom Triáda.“
Izzel přikývla. „Přesně tak. Neřekl mi, co přesně se v metaprostoru děje. Ale slíbil, že pokud by to mělo dopadnout i na nás, pošle včasné varování.“
„Takže to znamená, že Aliance stejně jako na nás, kašle i na naše oponenty?“ ujišťoval se Sibiel.
„Ano. Razzi mě ujistil, že mají tvé memorandum v patrnosti. Budou se jím zabývat, až to bude možné, stejně jako vším, co s tím souvisí. Pokud se někdo z našich oponentů holedbá, že má podporu Aliance, tak lže.“ Izzel se zamračila, když si všimla, jak skepticky se Sibiel zatvářil, a pokračovala: „Nedělej ty svoje grimasy! Razziel na rodinu nezapomněl. Nechci, aby se musel rozhodovat mezi námi a tou organizací, zejména když má takový vliv na její fungování.“
„Zajímavé, že na Essiovu korunovaci si ti pleticháři čas udělali,“ namítl jedovatě. „Někdo si tam ohřívá vlastní polívčičku. A pokud se strýček vyškrábal tak vysoko, musí o tom něco vědět. Nemůže být tak naivní. Klobouk dolů. Zatímco čekal, než otec zemře, ještě udělal kariéru.“ Vytáčelo ho, jak urputně máti Razziela brání.
Když uviděl její rozhořčený výraz, trochu se zastyděl. „Omlouvám se,“ zabručel a rozhodil rukama. „Ty a on. Aliance a my. Prostě si s tím pořád nevím rady. Nelíbí se mi, že nad tím nemám kontrolu.“
„Ha!“ bafla Izzel. „Nelze mít nad vším kontrolu. Lissarius se o to snažil a stejně to nevyšlo. Ne proto, že se snažil málo, ale proto, že se snažil příliš. Někdy ti nezbude než plout s proudem, i když víš, že plyne směrem, který se ti nelíbí. Když budeš kopat a křičet, když se budeš snažit obrátit proti, jedině se utopíš.“
***
Sibiel zavřel složku, kterou mu poslal Jerones. Několik hodin pročítal záznamy, které Jerones pořídil z pohovorů s raisi. Zvláště se zaměřil na ty, kteří v minulosti častěji cestovali.
Tak třeba raisi Fenn z klanu Arci-Ukresiů skládá světelnou hudbu a má oficiálně povolené třikrát ročně odcestovat na Kavan, kde své skladby interpretuje na pověstném festivalu Fialových mračen. Fenn na Maharáví slouží dvě stě padesát tři let. Na první pohled se jeví zcela neškodně. Až na to, že nemá manželku ani děti. Je bez závazků. Co když je to právě on, kdo na arcidémony donáší bredeoncům? Proč by takový Fenn nemohl donášet přímo mizeonským? No vážně, proč ne on?
Nebo taková raisi Eohann z klanu Arci-Quinnů. Celé věky měla na základně Olixu na starost komunikační středisko. Z pohovoru vyplynulo, že její manžel a tři synové sloužili Sarvonovi Arci-Quinnovi a všichni zahynuli při masakru, který rozpoutalo Trestní komando Chřtánu, když Sarvona zatýkalo. Měla by Eohann důvod arcidémony nenávidět? Jistěže měla. Až na to, že ji Sibiel znal. Velice milá dáma.
A co třeba raisi Ddyra? Ovšem, ta nesmírně schopná raisi, která teď pomáhá Šlupkovi. Má opravdu excelentní průpravu. Vystudovala technické lyceum v Kernoku, absolvovala výběrový kurz odstiňování magických kleteb na Senedonu v systému Teneris, a ještě pobývala na stáži ve vývojové laboratoři fakulty obrany tupi-iranské univerzity. Podle výpovědi pracovala jako asistentka ministra války Krepena. Mohla by mít Ddyra pocit, že je její potenciál nedoceněný? Jistěže mohla. Stejně jako tucet dalších.
Jako ideální kandidát na podvratníka a špiona se jevil i Nerteg. Měl milion důvodů, proč jít proti arcidémonům, protože ho exkomunikovali za to, že chránil vlastní krev. Jeho ovšem Jerones s ohledem na letitou službu v arci-quinnovské ochrance mezi podezřelé vůbec nezařadil.
Takže k počtení to sice bylo zajímavé, ale účinné asi tak, jako nalévat vodu sítem.
Sibiel procházel soláriem a nasával vzduch nasycený vlhkostí, vůní listů a pachem hlíny. Byl vyškolený jako důstojník císařovy gardy. Vycvičený k pohotovým reakcím a k boji zblízka i zdálky. Fyzická ochrana panovníka je ale něco jiného než konspirační intriky. Přemýšlel o Razzielovi. Je to zkušený agent, ten by si možná rady věděl, jak toho špiona najít. Jenže se s ním nedá počítat, co se takových „drobných“ záležitostí týká. Sibiela by tedy zajímalo, co tak důležitého se v Metaprostoru semlelo, že se Aliance přestala vměšovat do lokálních sporů. Snad si Razziel udělá laskavě čas, aby o tom světoborném dění své příbuzenstvo zpravil. Pokud má máti pravdu, ohlásí se sám.
Popravdě Sibiel vždycky agentům Aliance trochu záviděl. Zatímco on byl od narození předurčený sloužit v císařské gardě, oni si mohli vybrat. Zatímco on byl na věky uvázaný k císaři, oni mohli cestovat prostorem a zkoumat cizí světy.
S očima upřenýma na sytě zelené listy třepotající se v průvanu přemýšlel, co doposud dělal. Dlouho žil v rámci pravidel. Zcela bez námitek se jim podvoloval, nikdy nepochyboval. To všechno až do toho osudného dne, kdy úplnou náhodou při kontrole magických štítů v chodbách paláce vyslechl útržek rozhovoru mezi Igisiem a Krepenem. Ti dva právě kráčeli na zasedání Rady. Z jejich dialogu Sibiel pochopil, jakou levárnu chystají na Arrakiela: Nešťastná náhoda? To nestačí, reagoval tehdy na Krepenův návrh Igisius. Je třeba to navléct jako vraždu. Ten kluk je úplně mimo mísu. Je dokonce ochotný vzít všechno na sebe. Udělám z toho exemplární případ. Když to správně zdůvodníme, nikoho nenapadne dát Rawantovo zmizení s císařovou indispozicí dohromady. A taky mě těší, že těm nařvaným Arci-Quinnům srazíme hřebínek.
Sibiel se škodolibě uchechtl, když si vybavil, jak na to reagoval. Samozřejmě pochopil, že radní chtějí prostřednictvím procesu s Arrakielem odvést pozornost od mnohem závažnějšího průšvihu. Zařídit, aby si nějací šťourové nedali do souvislosti Rawantovo zmizení se zhoršením císařova zdravotního stavu. Jenže i když to všechno věděl, stejně se nedokázal opanovat. Prostě se prosmýknul mezi strážemi a vřítil se do sálu, kde se zasedání Rady konalo. Než ho zastavili, Igisiovi téměř urval hlavu a Krepenovi přelomil páteř. Jednal způsobem tak primitivním a natolik nepromyšleným, že teď s odstupem pěti let docházel k překvapivému závěru, že si ten adaptační pobyt v Chřtánu vlastně zasloužil. Místo aby cokoliv zlepšil, jenom všechno zhoršil. A neomlouvalo jej ani, že spoléhal na to, že se za něj otec, Trixen a další postaví.
***
