10.04.2025 15:40

Tady ty dvě hliněné tabulky s vyrytými znaky se hodně podobaly destičce, co viděla v Podsvětní galerii. Byly zatraceně staré. A čišela z nich stejně destruktivní magie, jako z té Exisiny. Zatímco tamta byla stíněná clonou, tady ty se v regále povalovaly bez ochrany. To je třeba napravit. Nejlepší bude ta bedna z horského křišťálu, co jsou v ní tvarové zářiče z Dervosu. Ty jsou skoro neškodné. Zatímco tyhle tabulky… A nebylo by lepší je rovnou vyhodit? Nebo zničit? Ale musí se to udělat bezpečně. 

Provázky svítícího mechu visící ze stropu se zatetelily, jak se na chodbách zvířil vzduch. Viola v duchu zaklela. Někdo tu je. Protože neslyší klapání podpatků, není to Jadvina. Ostatně ta už tu dnes byla. A nebude to ani máti, protože ta se pohybuje jako řízená střela. Takže otec? Zase jí bude uklidňovat, a přesvědčovat, že nic není tak horké, jak se to uvaří?

Odvrátila se od přeplněné police a křikla: „Jsem tady! A vážně mám dost práce. K večeři přijdu včas. Nepotřebuju, abyste mě pořád kontrolovali.“

V temnotě klenutého průchodu, v naprostém tichu, postřehla pohyb. Bylo to nenápadné. Spíš závan než zrakový vjem. Jako když se zavlní těžký látkový závěs. Potom se vynořila vysoká postava, kterou ozářilo bledničkové světlo tenerisského mechu.

Vydechla údivem, protože příchozího rámovaly tančící stíny. Připomínaly matné smuteční závoje, utkané ze studeného kouře. Vlnily se v ladných smyčkách v blízkosti pěkně stavěného těla. A vypadal ještě úchvatněji, než jakého si ho pamatovala. Jak mohla přežívat tak dlouho, bez jeho přítomnosti?   

Chtěla se k němu rozběhnout, ale její nohy byly jako z kamene.

„Violo?“ ozval se nejistě. „Víš, že jsme to my čtyři, že ano? Nechceme tě polekat.“   

S jemným syčením se třásně rozvinuly a natahovaly se k ní. Rozjařené hlasy šelestily a zpívaly jeden přes druhý. Po chvíli je dokázala rozlišit. Tiše, a přesto srozumitelně, skandovaly v určitém rytmu stále totéž: 

„Princezno!“

„Naše malá princezno!“

„Chyběli jsme ti?“

„Protože ty jsi nám chyběla! A moc!“

„A jemu jsi chyběla ještě víc!“

 

Její obavy, že jsou jen zhmotnělou představou, se rozplynuly. Kámen rozrazí hladinu a udělají se kola, ale po chvíli je hladina opět nehybná. Najednou věděla, že žádné překážky jí nezabrání s nimi odejít. Mazlíky přesvědčí snadno. Horší to bude s Ottou. 

 

Konečně udělala tři kroky a vzhlédla. Vzpomněla si, že když se mu podívala do očí poprvé, připadaly jí jedovatě zelené a děsivé. Ale teď tu barvu milovala. Závěsy ztuhlého kouře je plně obklopily a ona se rozesmála. „Moc ráda vás vidím,“ vydechla. „Všechny čtyři.“ Natáhla k němu ruku a on po ní sáhnul. Když se jeho pokožka otřela o její, oba se zachvěli. Skočila mu kolem krku, on ji objal a políbil na ústa. Dál ji líbal, a jeho ruce rozechvěle putovaly po její šíji, ramenou, podél páteře až k bokům. Svět se s ní točil, chtělo se jí plakat a smát současně. Konečně byla doma.    

 

„Už tě nepustím,“ vydechla. „Nikdy. Nechám si vás, všechny čtyři. Nedovolím, aby vás zase chytili. Najdeme místo, kde budeme mít klid. Budeme se ukrývat třeba do skonání světa, je mi to jedno.“

 

„Nepotřebujeme, abys nás chránila, princezno,“ zaševelil jeden z dravenů.

„To my budeme chránit tebe. A máme pro tebe dům! To my ho postavili. Ottumor trochu pomáhal. Je na malém zeleném světě, mimo běžné obchodní trasy.“

„Na Podsvětní bohyni jsme udělali dlouhý nos. Jsme svobodní, protože on nás přejmenoval,“ repetili jeden přes druhého, Viola je sotva stíhala vnímat.

„A toho wemura s kleštičkami jsme nezabili a nesnědli jenom kvůli tobě. Aby sis nás neošklivila!“

„Jeho maso bylo prosáklé světlem, stejně by nám nechutnal.“

 

„Wemur s kleštičkami?“ podivila se. „Nejmenoval se náhodou Hedis? Toho, kdybyste sežrali, vůbec bych se nezlobila! Měli jste to udělat.“

 

„Třeba se ještě naskytne příležitost,“ prohodil se smíchem Otta. „Ale teď bych ocenil, kdybyste nás na chvilku nechali na pokoji.“

 

Černé stuhy zavířily a hladce se stáhly do jeho těla. Když byli alespoň naoko sami, vzal ji za ruce a políbil na konečky prstů. Celý se narovnal a jeho úžasná tvář se zavlnila smutkem. Postojem a výrazem připomínal staro-orkenského potentáta, kterým kdysi býval. Vladaře mocné říše, který musí učinit těžké rozhodnutí. „Violo,“ zašeptal, „ty víš, jak moc tě miluju. Ale být s tebou nemůžu. Pochop, že jsem psanec. Moje pověst je černější než noc. Nemám domov ani majetek. Nemůžu si tě vzít. Nemůžu ti nabídnout život, který si zasloužíš.“

 

Viola se naježila. Opravdu řekl, že si ji nemůže vzít? „Já přesně vím, co si zasloužím!“ vybafla. „A vím, co chci. Tebe. Chci být tvoje žena. Bez tebe nejsem šťastná. Kašlu na pocty a prestiž. Kašlu na tvou pověst, protože tě znám.“

 

„Myslíš to vážně?“ zachraptěl. „Když jsem se vydával za encyklopedistu, když mi došlo, jak moc pro mě znamenáš, nenáviděl jsem se za to. Ani ve snu mě nenapadlo...“

 

Rázně ho přerušila: „Mazlíci říkali, že máte dům na zeleném světě. Chci se tam odstěhovat. Pamatuješ, jak jsme fantazírovali, že utečeme na Ok-Sawon, ty budeš pást ovce a já plést vlněné čepice? Můžeme odejít hned teď. Mám tebe. Nic jiného nepotřebuju.“ No dobře, trochu to přeháněla. Mohla by si zabalit alespoň oblečení a boty. Nejoblíbenější knihy a snad pár obrazů. A taky pár hrnkových krofínií a možná několik zakořeněných řízků webanské sítě…

 

Jeho tvář se zatvrdila: „A co tví rodiče a bratři? Necháš je šílet strachem, co s tebou je?“

 

V rozpacích pokrčila rameny. „Napíšeme dopis. Dřív či později ho tu najdou.“

 

„Nemůžu se postavit mezi tebe tvou rodinu,“ řekl skřípavě. „Už tak jsou na mě napálení, že jsem si… uzurpoval tvou… náklonnost. Nedivím se. Nejsi žádná husopaska, ale princezna mocné říše. Jestli to má fungovat, musíme začít správně. Požádám Trajanise o tvou ruku.“

 

Zamračila se. „Alespoň formálně musíš jako první požádat matku. To ona je královna.“

 

„Požádám je oba. Když mě odmítnou, potom teprve tě unesu,“ odsekl. „Ale jenom když nebude jiná možnost.“

 

Skrze Ottovo magické rozhraní bez varování vyšlehli draveni. „Někdo jde! Už jsou skoro tu!“

 

„Violo? Kde u všech šupinatých jsi?“ zaduněl chodbami matčin hlas. „Tatínek tvrdí, že nám ukážeš něco důležitého! Zase ty jeho metafyzické předtuchy. Musíme tě prý vidět hned teď. Jenom nechápu, proč mě pořád tak úporně uklidňuje. Jestli je v tom nějaká lumpár… “

 

Do archivního sálu vtrhla Eryn, následovaná Trajanisem. Jakmile uviděla Ottu a symbionty, vytřeštila oči a zůstala s otevřenou pusou.

 

Viola četla v Ottově tváři. Existovalo tisíce možností, jak se mohl zachovat, ale zvolil tu nejstarší, nejvíce formální. Objal ji kolem ramen, podíval se na matku, a řekl: „Omlouvám se za neohlášený příchod, Vaše Veličenstvo. Přišel jsem vás a vašeho manžela požádat o ruku vaší dcery. Vím, že moje minulost je diskutabilní. Nemám majetek, ani odpovídající postavení. S Aliancí jsme nezačali právě nejlépe. Ale pokusím se to s nimi urovnat, to přísahám. Udělám první poslední, aby se mnou Viola byla šťastná, a aby se za mě vaše rodina nemusela stydět.“

 

„Tomu říkám drzost!“ vyprskla královna. Bojovně si založila ruce na prsou. „Sotva uteče z vězení, už se nám cpe do rodiny! Já nemám slov!“ Načež spustila kaskádu důvodů, proč je sňatek robustuanské princezny s nějakým zapomenutým pravěkým polobohem s pochybnou historií naprosto nepřípustný. Chrlila ze sebe jeden důvod za druhým, že sotva stíhala dýchat.

 

Viola matku napůl ucha poslouchala, ale především sledovala otce. Ten totiž zaujal postoj slušného, avšak neúčastného pozorovatele. Tvářil se úplně stejně, jako když seděl na čaji u Jadviny, a poslouchal její nadšené litanie o nových kultivarech krofínií. Z toho mohla předpokládat, že to nebude tak hrozné, jak to vypadá.

 

Královna dštila na Ottu popel a síru jako probuzená sopka. Viola věděla, že máti potřebuje čas, aby novinky zpracovala, teprve pak se začne chovat konstruktivně. Ale sama za sebe byla v té chvíli spokojená, protože už se rozhodla. Byla si jistá, že by ji nezničilo, dokonce ani kdyby ji matka na místě vyhodila z domu. Opírala se zády o Ottův hrudník a cítila, jak se jeho žebra zvedají, jak mu buší srdce. Pevně stál a čelil řevu robustuanské královny, jako silný dub odolává poryvům vichřice. Držel Violu kolem ramen a ona se v klícce jeho paží cítila v bezpečí a chráněná. Draveni se podpůrně třepotali kolem a moudře mlčeli.

 

Když Eryn s Ottou dramaticky skončila, nedala mu prostor cokoliv říct, a rovnou se obrátila na Violu. Nesmiřitelný výraz nahradila úpěnlivým, v očích se jí zaleskly slzy: „Zlatíčko, to přece nemůžeš myslet vážně. Vždyť je to kriminálník! Honí ho Aliance. Budeš utíkat s ním? A co ten závratný věkový rozdíl? A co ty prastaré entity, co v sobě nosí? Budete spát ve čtyřech? Vždyť je to úchylné!“

 

Draveni se podrážděně vzepjali a jeden z nich zasyčel: „A co si představujete pod pojmem úchylné, královno? Je to něco jako odchylka od přirozenosti? Co je přirozené pro stromistu? A co pro licha? Ten první prorůstá prázdnem mezi světy, ale umí se přeměnit do tvaru dvounohé, roztomilé a přiměřeně inteligentní entity. Ten druhý se proletuje na vlnách tvůrčí magie, arogantně mění vodu ve víno, ale v nouzi se dokáže prosadit mezi smrtelníky, protože je téměř stejně pracovitý a kreativní jako oni. A řekněte mi, madam, co je přirozené pro míšence licha a stromisty? Co je vlastně měřítkem přirozenosti?“

„Máme Violu rádi, královno!“ vystřídal prvního druhý. „Za celé eóny jsme nic podobného nezažili! Jsme s Ottou spojení, a on je spojený s námi. A všichni zbožňujeme tvou dceru. Naše propojení nejde změnit, ale spolu jsme silnější. Rozvíjíme probuzenou tvůrčí magii, už nejsme závislí na Exis, nemáme strach z Aliance. Mohli by nás dostat jedině skrze Violu. A pokud by se toho odvážili, klidně pro ni zemřeme!“

 

„Co jsem slyšela, tak zemřít nemůžete,“ namítla uštěpačně Eryn.

 

„Tak daleko to snad nedojde,“ zabručel Trajanis. Obrátil se přímo na Ottu a řekl: „Když mluvím s tebou, znamená to, že mluvím se všemi, jasné? Takže od tvého epického útěku jsem se neflákal. Projednal jsem existenci Třepotavého přízraku v Radě Čtyřdohody. Získal jsem podporu u čtyř členských říší z pěti.“

 

„Co to znamená?“ chtěla vědět Viola.

 

„No vážně!“ prskla Eryn. Shrnula z bedny u zdi hromadu zaprášených lejster a posadila se. „Jakou podporu? A proč o tom nic nevím, Trajanisi?“

 

Trajanis se potutelně usmál. „Protože formálním zástupcem Robustuy v Radě jsem já a ne ty, miláčku. Robustua je jedním z pěti světů Čtyřdohody. Kromě nás je tam ještě Erektiad, Sunnisen, Mizeon a nejmladší členem společenství je Vress. Na Erektiadu máme Hachena, který se díky ženitbě stane synovcem Rexe Vikkasona. Na Vressu panuje můj strýc Diren. Na Mizeonu máme arcikněžny Moretu a Izzel, obě jsou sestřenicemi tety Jadviny z druhého kolena. Nejkrkolomnější je vazba se Sunnisenem, ale i tam se dá vysledovat spříznění skrze stromistu Elbenisiana,“ Trajanis se na Eryn vítězně zazubil: „Před pěti dny se konalo pravidelné zasedání Rady Čtyřdohody. Než jsem tam odcestoval, soukromě jsem se sešel s Direnem Krenevským, s Rexem Erektiadským a s Moretou Mizeonskou.“

 

Eryn chaoticky zatřepala rukama. „No dobře, ale jak to souvisí…“

 

„Souvisí, drahá. Všichni mnou oslovení interventi v Radě legendu o Třepotavém přízraku znali. Řadili ji na stejnou úroveň jako zkazky o uzamčených laboratořích Vahanských bohů, nebo pohádky o Feustonově trumpetě. Když jsem jim pověděl, že Třepotavý přízrak skutečně existuje, že je to inteligentní a vysoce vzdělaná bytost, mající v paměti nejenom sedm století historie současného hostitele, ale že je nositelem vzpomínek i těch předchozích, vzali to jako senzaci. A když jsem jim s politováním sdělil, jakým způsobem se k onomu živoucímu zázraku zachovala Aliance bez toho, aniž by to s nimi konzultovala, byli vážně rozhořčení.“

 

Královna rezignovaně potřásla hlavou. „Za to tě Igor přestane mít rád docela. A co ta záležitost se Zmatečníkem?“

 

„Tu jsem si nechal pro sebe. Ujišťuji tě, že Aliance se zachová stejně. Igor, Aderawen ani Kaebi nemají zájem, aby se to dostalo ven. Vědí, jaké pokušení by to představovalo. Zničilo by všechny. Grenedon bude v pohodě a my s ním. Dokonce i Třepotavý přízrak bude v pohodě, protože jsem mu u Čtyřdohody vyjednal jistou formu imunity.“ Ukázal na Ottu s Violou. „Aliance od něj dala pracky pryč. Takže tady ten chlap je asi takový kriminálník jako já.“ Přenesl pozornost na manželku a shovívavě na ni zamrkal. „Není tomu ani sto padesát let, co Aliance honila mě. Zavřeli mě na doživotí, než jsi mě dostala ven, drahoušku. Tak se nediv, že si naše dcera našla někoho podobného. A vzpomeň si na svou matku, jak vyváděla, když jsme se brali.“

 

„Ale… to by potom…“ Robustuanská královna nevěděla co říct.

 

„Oni mě už nehledají?“ užasnul Otta.

 

„Máš imunitu,“ zakřenil se Trajanis. „Ty i tví symbionti. A ano, čekal jsem, že se tu objevíš. A moc bych se divil, kdyby to draveni nějakým způsobem… nepodpořili.“

   

Viola kula železo, dokud bylo žhavé: „Chceme se vzít.“

 

Trajanis se významně podíval na Eryn. „Já bych proti tomu v zásadě nic neměl, maminko. Nelze popřít, že Violku ochrání. A vrátil nám Grenedona.“

 

Robustuanská královna usazená na truhle s dervosskými paměťovými mušlemi položila sepjaté ruce do klína. „Už mě nebaví být jediná rozumná a zodpovědná,“ zakrákorala. „Pro mě za mě…“

 

***

Svatba v dračím chrámu

Viola si přisedla k Zubaté Grewině na lavičku stíněnou vysokými zdmi dračího chrámu, kde se před chvílí úspěšně dovršil Hachenův a Ionessin svatební ceremoniál. Byla to festovní lavička, konstruovaná pro draky, kteří i v lidské formě byli stavění jako válečné lodě. Dračice působily mnohem subtilněji, což dokazovala i bratrova novomanželka. Ionessa ev-Vikkason, praneteř dračího krále, dosahovala Hachenovi sotva k bradě a vypadala jako porcelánová panenka, kterou prodávali v krámcích pro turisty na Bredeonu.

 

„Zdáš se mi nějaká zamlklá, babičko,“ prohodila. „Děje se něco?“

 

„Vůbec nic, drahá,“ usmála se Grewina. „Jenom vstřebávám, že si Hachen buduje vlastní hnízdo. Je nejstarší z mých vnoučat.“ Zubatá zabloudila pohledem skrze patio k sloupové galerii kolem trůnního sálu Rexova paláce, kde probíhala svatební oslava. Šťastní novomanželé se ruku v ruce proplétali mezi hosty a přijímali gratulace.

 

„Dobře, že je Ionessa těhotná,“ špitla Viola. „Všem přespolním slípkám to zavřelo zobáky.“ Vzpomněla si na Wandu, která ohledně Hachenovy ženitby plná falešné lítosti lamentovala, že se páru zřejmě nezadaří zplodit potomka. A mohla mít pravdu. Vymírání dračí populace je na Erektiadu velkým problémem. Sňatky se zde běžně uzavírají, až když je dítko na cestě. Hachen byl pro Rexovu praneteř setsakra dobrou partií, když na této podmínce draci v jeho případě netrvali. Ale příroda to vyřešila za ně. Měli štěstí.

 

„Za týden si tu slávu zopakujeme,“ povzdechla si Grewina. Narážela na Violinu svatbu s Ottou. „A když už jsi zmínila přespolní slípky, dítě. Řekni mi, jsi na to připravená?“

 

Viola vyprskla smíchem a teatrálně zatřepetala prsty. „Jestli jsem připravená na to stát se paní Třepotavou přízrakovou? Ano, beze zbytku. Už vidím, jak Tralia z Kavanu omdlévá, až mě s Ottou uvidí. Wandu jsem nepozvala. Bere si Pána Chřtánu a je pevně přesvědčená, že urvala úlovek století. Neskončí to dobře. Měla bych ji litovat, ale nejde to. Wanda totiž moc dobře ví, co je Seen zač. Že je to zrůda.“

 

„Ach ano,“ zabručela Grewina. „Některé zrůdy se obejdou i bez chapadel.“

 

Viola se naoko zamračila: „Nevím, nač narážíš.“

 

„A kde vlastně je, ten tvůj šťastlivec?“ zpozorněla Zubatá. „Co se vrátil, nemohli jste se od sebe oddělit.“

 

„Vikkason mu chtěl ukázat nejnovější nálezy z Khareu.“

 

Hned, jak dozněly poslední fanfáry, ukradli jí Ottu erektiadský Rex s Grewinem. Zmizeli v suterénu svatyně, kde Rexové ukrývají artefakty vykopané z dračích pohřebišť. Sarvon do jednoho z diářů zapsal pověst, podle které se na Khaeru měla nacházet dimenzionální brána, kterou do jiného univerza odešli příbuzní poslední dračí bohyně Kay. To odpovídá víře Erektiadů, podle které příbuzní poslední dračí bohyně odešli za Předěl. „Vlastně mě taky zajímá, co na Khaeru našli,“ dodala. Bodejť by ji to nezajímalo, když erektiadští ten tip, kopat na Khaeru, dostali právě od Otty, a s upřesněním lokace naleziště pomohli draveni.

 

„Jeden by netušil, že se z těch jeho vykutálených společníků vyklube takový poklad,“ prohodila bezelstně Grewina. „Konečně víme, proč Sarvon na stará kolena tak fatálně zblbnul.“

 

„Myslím, že těch důvodů Sarvonova zblbnutí bylo víc,“ povzdechla si Viola. Jen doufala, že když Otta otci vyprávěl o příčinách Sarvonova konce, že tak činil mimo dosah Jadvininy odposlouchávací sítě. Ale vyrostla na Robustue. Věděla, že stačí nasypat pár semínek krofínií do kapes otcova oblíbeného saka, a jakýkoliv pokus o utajení je zhacen. Když byla malá, prováděla takové lumpárny běžně.  

 

Tenerisská babička ji obdařila nevinným pohledem. „To nepochybně. Jadvina něco takového zmínila. Ona a ta její semínka, vždyť to znáš. Popravdě mě nejvíc šokovalo, jaká zvěrstva provádí Seen Arci-Kessal vlastním příbuzným. A že to dělá věky a že to jejich císaři nevadí. Mizeonský Chřtán a nejspíš celý Mizeon připomíná sud s prachem. Ale žádný strach. Nemáme v plánu angažovat Laskanu Vrtošivou, aby o tom něco napsala. Některé věci je lepší nechat spát. Aspoň do té doby, než se samy probudí.“  

 

Viola byla téhož názoru. Mají s Ottou dost svých starostí. Nedělala si iluze. Draveni jsou pro Alianci studnicí informací. Spolupráci s agenturou, potažmo s celou Čtyřdohodou, nebude možné se vyhnout. Ale dokud budou mazlíci a Otta volní, ona s tím nebude mít problém. Kde sakra vězí ten chlap? Netrpělivě se ošila. „Asi se po nich půjdu podívat.“

 

Chtěla vstát, ale babička ji chytila za ruku. „Už ho vidím. Je legrační, jak se tváří, když tě hledá. Jenom ho nechej, ať se trochu namáhá.“

 

Podívala se, kam Zubatá ukázala. A opravdu, objekt jejího trvalého obdivu se právě vynořil mezi sloupy Grewinovi v patách. Procházeli mezi hloučky rozjařených svatebčanů. Užvaněný Grewin byl okamžitě středem pozornosti, zatímco Otta se držel v pozadí a rozhlížel se kolem.

 

Zubatá Grewina, něco říkala, ale Viola ji neposlouchala, protože byla příliš zaujatá zíráním na muže svých snů. Byl úchvatný už jen tím, jak sebejistě se nesl. Světlé vlasy měl stažené do ohonu, takže lépe vynikla struktura jeho tváře. Na hřebenech levé lícní kosti se mu vyjímaly tři černé značky, tvarované jako větvičky. Nezaujatému pozorovateli mohly připadat jako vytetované, vypálené, či namalované ozdoby. Kdyby se onen nezaujatý pozorovatel podíval pořádně, všiml by si, že se ty značky na nositelově pokožce pomalu pohybují. Tímto způsobem si draveni vymohli účast na Hachenově svatbě. Mohli ji sledovat vlastními smysly, aniž by vyvolávali rozruch.

 

Pozorovala ho, jak ji vyhlíží. S pevně sevřenými ústy a přimhouřenýma očima, ze kterých prosvítalo zeleno žluté světlo, připomínal šelmu na lovu. Když konečně zachytil její pohled, slupka ostražité připravenosti čelit jakémukoliv protivenství tady a teď a následně kdekoliv a kdykoliv v budoucnosti, z něj nakrátko spadla, protože se usmál. Trvalo to jenom mžik, než nasadil výraz muže s úkolem, a zamířil dlouhými, pečlivě vyměřenými kroky, směrem k ní.      

 

 

konec

Chronologie knih a sérií z megasérie Metaprostor podle děje:

 

1. Ani párem volů (román)
2. Kozel zahradníkem (román)
3. Podej ďáblovi prst (povídka),
4. Vykladač (trilogie)
5. Sarvonův odkaz (tento román)
6. Návrat na Mizeon (sedmidílná série e-knih, anebo trilogie tiskem)
7. Za devatero mlhovinami (sbírka tří povídek)
8. Zatracené klíče (trilogie – dokončeno - v současnosti u betačtenářů)
9. gor Ničitel (rozepsáno)

 

Anotace a podrobnosti:

 

Ani párem volů: novela vydaná v únoru 2018 na Google play jako e-book, romantická temná fantasy. Anotace: Zachary nechce být sedlákem. Má plné zuby přehnané kontroly ze strany dědečka z otcovy strany. Chystá se opustit rodný statek. Dřív, než tak učiní, je odvlečen na dvůr císaře Urvala, a současně mnohem méně laskavého dědečka z matčiny strany. V srdci říše Mlžného roje, v ohnisku řevnivosti a zášti, pod kuratelou novopečeného příbuzenstva, je Zachovi vnucena kariéra v Urvalově armádě. Aby se v tom marastu neutopil, vypomáhá si postupy, které zná z domova. Navzdory dřívější averzi přemýšlí a jedná jako sedlák. Jeho jednání je chápáno jako hloupé a provokativní, ale on trvá na svém: Plevel je třeba likvidovat i s kořeny. Před setím je nezbytné pole poorat. Škodnou nutno zabít.

V tomto příběhu se poprvé setkáváme s Igorem Nirruvienem, který se znovu objeví ve třetím díle Vykladače (Vykladač III - Slzy Netrebů) jako exponent Aliance Čtyřdohody. Mrzouta Igora zastihneme i v románu Sarvonův odkaz a rovněž Mizeonské sérii.
 
Kozel zahradníkem: novela vydaná v roce 2017 na Google play jako e-book, pod názvem Ozvěny Twinsidoru (aneb kozel zahradníkem). Anotace: Plukovník Aderawen, syn zavražděného rondorského císaře, je zapřisáhlý ateista a ze všeho, co souvisí s církví, uctíváním a vírou, má srandu. Je přinucen postoje přehodnotit poté, co je uvězněn za vzpouru, a dostává na výběr: Buď se stane veleknězem a rituálním souložníkem bohyně Krassiony, nebo bude společně s ostatními vzbouřenci odeslán do dolů. Volí církevní dráhu, a ocitá se v prostředí, ze kterého měl vždycky husí kůži. Jediným světlým bodem je fakt, že jako velekněz může dál pokračovat v pátrání po vrazích svého otce. Rawen vždycky podezíral nového císaře a svého nevlastního bratra, Konvexe. Teď dostane možnost ho usvědčit, i když mu plány komplikují bohové, v které odmítá uvěřit. 

Kniha byla na třetím místě v kategorii "novela" (pod názvem Kozel zahradníkem) v literární soutěži Cena Karla Čapka (dále jen CKČ) v roce 2016.
Poprvé se setkáváme s Aderawenem, který se při vyšetřování vraždy staršího bratra zaplete do tahanic nadsvětních a podsvětních bohů, ve které nikdy nevěřil. Aderawena potkáváme mnohem později ve třetím díle Vykladače, v románu Sarvonův odkaz, a v několika dílech Mizeonské série.

Podej ďáblovi prst: povídka poprvé vydaná na Strakách na vrbě (v rámci Žoldnéřů fantazie, ve sbírce Lovci Monster 2016, podruhé vydaná jako součást sbírky Za devatero mlhovinami, 2020 Google play). Děj začíná na Zemi v letech 1625-1631 jako historická fikce a končí na ... (to by byl extra drsný spojler). Poprvé zde potkáváme Jeronýma Podivného, kterého známe z trilogií Vykladač a ze série Návrat na Mizeon, a z románu Sarvonův odkaz.

Trilogie Vykladač

• Vykladač I - Zuby poražených: Janis z Morfenu, nechutně bohatý a přiměřeně zkažený králův rádce, je objektem obdivu, závisti a pomluv, ale současně i vykladačem triftových karet. Ovšem vykladač na Tenerisu, který se jednou jedenkrát v předpovědi mine, propadá ohni. Z pragmatických důvodů uzavírají vykladači dohody se silami, které je před omyly chrání. Janis nabídkám o dohodu zarytě odolává, ale jeho předpovědi, kupodivu, stále vycházejí. Pokouší svůj osud tak úporně, jako kdyby si o tu hranici koledoval. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na Tenerisu.) Vydáno jako e-kniha na Google play 2014, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017, (Pod názvem Vykladač se tento první díl trilogie umístil na druhém místě v CKČ 2013 v kategorii novela).
• Vykladač II - Střípky sváru: Někdejší vykladač akezonského krále se po rituální popravě ocitá za oponou, ve světě, který doposud znal jen z náboženských knih. Zjišťuje, jak se realita světů Senedina náhrdelníku od teorie liší. Rád by se pustil do pátrání po příčinách zkázy Grenedonu, ale nejdříve musí sahíjiny přesvědčit, aby se usmířili s krenevy. Plánuje, intrikuje, konspiruje, vymýšlí básničky pro vyšinutou věštkyni, až se jeho plány dostanou do kolize se zájmy Aliance. Trajanis uzavírá problematickou dohodu, a dostává pouhých jedenadvacet dní, aby životaschopnost svých návrhů dokázal. Nemusí se obávat o život, nýbrž o svobodu, což – jak dobře ví, je mnohem horší. Jeho čas se krátí. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na světech Senedina náhrdelníku). Vydáno jako e-kniha na Google play 2016, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017.
• Vykladač III - Slzy Netrebů: Trajanis nechává za sebou Teneris a přichází na základnu Aliance. Doprovázený Trsuahem nastupuje první misi. Při vyšetřování trojnásobné vraždy na Robustue se zpožděním zjišťuje, že jeho srdce už mu nepatří. Jako nedobrovolně zverbovaný agent nepřestává tajně hledat Hiria-Abhama, protože je přesvědčený, že nástroj obnovení krenevské moci do trezorů nepatří. Obrací naruby všechna dogmata a riskuje úplně vše. Zatímco bojuje své malé bitvy, pletivo reality Metaprostoru se hroutí. Podivnou shodou okolností právě Trajanis, agent s nálepkou kverulanta, možná ví, co s tím. Budou mu exponenti Aliance naslouchat? (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí v celém Metaprostoru), vydáno na Google play 2017 a Nová vlna Praha 2017.

Sarvonův odkaz: Ottumor z Orkenu, známý též jako Šílený Otta, kdysi úspěšně vládl mocné říši smrtelníků. Posledních několik století působil v Podsvětí, kde dělal špinavou práci pro svou matku, riiberionskou bohyni Exis, majitelku vyhlášené Dražební síně. On a jeho tři neviditelní symbionti, kradou magické artefakty, zastrašují a likvidují konkurenci, a přitom se vzájemně nesnášejí. Po dlouhé době dostávají ryze samostatný úkol: Ukrást originály Sarvonových diářů z nepřístupného archívu robustuanské královny, který obhospodařuje princezna mdlého rozumu Viola, dcera Trajanise z Grenedonu. Nebezpečí, které s obsahem diářů souvisí, přinutí Ottu a draveny opustit vyšlapané chodníčky.

Série Návrat na Mizeon: Poprvé tiskem vyšla jako trilogie v nakladatelství Nová vlna Praha 2017 – 2018, pod názvy: Návrat na Mizeon I - Na hranici zkázy (obsahuje díly Arrakiel, Lissariu, Essius), Návrat na Mizeon II - Jiskřičky v popelu (obsahuje díly Sibiel, Tegius), Návrat na Mizeon III - Dárce života (obsahuje díly Ditrux, Rawantes). Podruhé vydávána elektronicky od roku 2021 v nakladatelství Martin Koláček - E-knihy jedou, jako sedmidílná série, s obálkami od Nely Korbelové:

• Arrakiel - Návrat na Mizeon – díl první: Vítejte na Mizeonu, domově démonů zrozených z Krvavého deště, kde čas plyne pomalu, vzduch je sladký a víno perlivé. Arrakiel Arci-Quinn, příslušník císařovy rodiny, je obviněn z vraždy přítele a odsouzen k exkomunikaci. Při nucených pracích v klempířské dílně dochází k závěru, že jeho proces měl zakrýt mnohem závažnější malér. Utíká z Mizeonu, ale namísto úspěšné kariéry mezi smrtelníky upřednostní pátrání po příteli, za jehož vraždu byl potrestaný, byť se to zdá nemožné. A mezitím se mezi mizeonskou nobilitou rozšíří zvěsti, že relikviář v Chřtánu se otřásá.
• Lissarius - Návrat na Mizeon – díl druhý: Lissarius Arci-Nubiel, první císařův sekretář, se netěší té nejlepší pověsti. Sari je byrokrat bez srdce a bez špetky fantazie. Nemá čas na přátele (ne že by o nějaké stál), ani na ženy (až na jednu jedinou, která ho nenávidí). Jeho práce je nevděčná a náročná, proto nedělá kompromisy. Teprve ve chvíli, kdy má podepsat rozsudek k eliminaci uprchlého kadeta Chřtánu, Sari zaváhá. Vědomý hrozící zkázy dává poprvé v životě přednost instinktu před paragrafy. Jen hrstka nejmocnějších tuší, že císařova dovolená a stále častěji hlášené otřesy v Chřtánu spolu souvisejí. Sari je ochoten spojit se s kýmkoliv, třeba i s nechvalně proslulými Arci-Quinny, jen aby zkázu odvrátil.
• Essius - Návrat na Mizeon – díl třetí: Essius, mizeonský arcidémon poznamenaný stigmatem smíšené krve, věky marnil svůj technický talent jako údržbář v Trrisielově dílně. Jednoho dne je povolán k havárii reaktoru a udělá mnohem více, než oč je žádán, čímž na sebe upozorní nechvalně známého císařova sekretáře. Jako jeho nový náměstek se ocitá v tajném tažení proti Moretě a Radě. Současně dostává šanci se legitimně ucházet o extravagantní sochařku Owianu Arci-Quinnovou, které už dávno patří jeho srdce. Essiovo štěstí nemá čas okorat. S probouzející se hrozbou z hlubin už není možno dál udržovat veřejnost ve sladkém nevědomí.
• Sibiel – Návrat na Mizeon – díl čtvrtý: Mizeon, domov démonů zrozených z Krvavého deště, opanovali Staří bohové, debhátarové. Poražení si lížou rány na vesmírné vojenské základně pod vedením Sibiela Arci-Quinna. Sibi, poznamenaný pobytem Chřtánu, odmítá post císaře a vládne exulantům jako regent. Ačkoliv nikdy nechtěl dělat do politiky, vyjednává s draky a kuje pikle s agenty Aliance. Všichni slibují pomoc výměnou za Dárce života. Sibiel v zájmu záchrany rasy vymýšlí kompromis a uzavírá podivnou dohodu o kuřeti, které se ještě nevylíhlo. Naštěstí je tu Sibielův všehoschopný bratr Arrakiel, který má dva dobré ryze osobní důvody, aby Dárce života k drakům doprovodil. A bude to právě Arrakiel, kdo způsobí největší rozruch.
• Teggen - Návrat na Mizeon – díl pátý: Někdejší kapitán arci-quinnovské ochranky, raisi Nerteg, obdrží nevděčný úkol. Má tajně proniknout na obsazený Mizeon a zabránit Owianě v atentátu na Essia.  Aby udržel svéhlavou arcidémonku v bezpečí, je nucen kontaktovat organizaci, před kterou se celých osm století skrýval. Owianě padají klapky z očí. Nerteg, kterého odjakživa tak ráda provokovala, má ještě další, mnohem temnější stránku. Dlouho odkládaná poprava zběha Aliance se stává otázkou několika příštích hodin a Owiana je jedinou osobou, která může situaci ovlivnit. A jak do toho zapadá Essius? Přestane dělat debhátarům šaška? Zdánlivě neměnná dogmata se otřásají, zatarasené cesty se otevírají.
• Ditrux - Návrat na Mizeon – díl šestý: Jestliže ve vyhrocené situaci někdo pronese něco nevhodného, bude to zaručeně Ditrux Arci-Jeen, někdejší neúspěšný kandidát na post kapitána císařovy gardy. Ditova prostořekost je šperkem i štítem. Umístěný na nejvyšším místě žebříku mizerů si na své pověsti zakládá. Že mu vyvraždili většinu příbuzenstva? Ditrux spokojeně prudí dál. Obrat nastane až ve chvíli, kdy ztratí jedinou osobu, která mu jeho otravné manýry tolerovala. A na základně přituhuje. Pokud Sibiel rychle něco nevymyslí, Aliance Mizeon promění v prach. Dokonce i starý cynik Ditrux je připraven jednat přiměřeně vážnosti situace. A potom jedno náhodné setkání během tajné mise obrátí Ditův život vzhůru nohama.
• Rawantes - Návrat na Mizeon – díl sedmý: Arcidémoni se vracejí domů za cenu tvrdě vybojovaného kompromisu. Město Kernok vstává z trosek, území je rozděleno, dohody podepsány. Zbývá maličkost: Probudit Rafedaxarra. Jak se bůh, císař a prapředek Rafedaxarr vyrovná s novými okolnostmi? A co udělají debhátarové, až vyjde najevo, že jejich zatracovaný bratr nevyvanul? Mezi dvěma nesmiřitelnými tábory stojí jediný arcidémon – Rawantes, Dárce života. Ten, kvůli kterému na Mizeon už jednou padal Krvavý déšť.

Za devatero mlhovinami - Sbírka tří povídek, vydaná na Google play 2020 – bonusová sbírka, s obálkou od Nely Korbelové, dostupná volně ke stažení, vydaná pro věrné čtenáře při příležitosti desátého výročí od obdržení 1. ceny MLOK 2010 v CKČ za novelu Kazisvět.

Z(a)tracené klíče – trilogie – (rozepsané): V akademických kruzích Metaprostoru se traduje, že podzemní výzkumné zařízení na Vahanu skrývá technologie, které by už nikdy neměly spatřit světlo světa. Naštěstí jsou laboratoře vahanských bohů zapečetěné, a klíče zmizely v propadlišti dějin. A vahanští bohové dávno vyvanuli, takže se nemůže nic stát. Tak určitě.

Mrzout Ničitel – (rozepsané) Igor Nirruvien pochází z Equízia, ale už celé milénium čeří kalné vody Metaprostoru, jako jeden z vůdčí Triády Aliance Čtyřdohody.

 Více zde: https://www.miroslava-dvorakova.cz/