Sarvonův odkaz - 75. kapitola: Teď, když máme, co jsme chtěli...
.jpg)
Otta s draveny se usadili na malé planetce v systému, který ani neměl jméno. Žila tu velká tlustá zvířata podobná krodochům, jejichž maso dravenům stačilo k nakrmení, i když si stěžovali, že ta chuť není nic moc. Když se přesvědčili, že Otta procházku v pleteni přežil bez zjevné úhony, mohli se přetrhnout s návrhy: Jsme volní! Usadíme se tady! Postavíme si dům. Stačí dvacet, třicet let. Až se to přežene, vrátíme se k naší princezně!
Jak vysvětlit entitám starým jako svět, že dvacet, třicet let představuje v životě mladé dívky celou věčnost? Viola si brzy někoho najde, bude mít klubko dětí, jistě bude šťastná. Po čase se přistihl, že to recituje pořád dokola jako zaklínadlo, ale nedokázal tomu uvěřit, a s každým další opakováním jeho nespokojenost vzrůstala. Byl na sebe naštvaný. Konečně získal to, po čem staletí toužil. Nezávislost. Nevadilo mu sdílet ji s draveny, ale drásalo ho pomyšlení, že ztratil Violu, sotva ji našel.
***
Donedávna si myslel, že jeho interní magie za moc nestojí. Sotva dokázal zapálit oheň kletbou, a po průchodu portálem se mu obracel žaludek. Teď lámal kameny ze skal lusknutím prstů, kácel stromy na krovy pouhým pohledem, přenášel je bez toho, aby si ušpinil ruce. Když vpustil draveny do zákoutí své mysli, prolomila se kletba, kterou Exis uzamkla jeho vyšší tvůrčí schopnosti. Teprve je začínal objevovat.
Ke stavbě domu vybrali návrší u jezera, vroubené starými stromy. Včera vyhloubili základy, dnes do nich naskládali kameny. Zítra jsou na řadě zdi. Ležel natažený v trávě, s rukama pod hlavou nasával vůni čerstvé pryskyřice z hromady opracovaných kmenů. Zíral na bílá oblaka, ke kterým se jako pramínky kouře vzpínali jeho tři mazlíci. „Jak mi to matka mohla udělat?“ lamentoval a jeho rozhořčení bobtnalo. „Věděli jste, co dokážu? Proč jste nic neřekli?“
„Jak jsme to mohli vědět, když jsi nás k sobě nikdy nepustil?“ opáčil Aul.
„Tušili jsme, že jsi zablokovaný,“ připustil Cody, „ale stejně bys nám nevěřil. Myslel by sis, že je to záminka, abychom se ti mohli dostat pod kůži. Nemohl jsi nám přijít na jméno.“ V poslední větě zacinkal smích.
„Nenáviděli jsme tě, pamatuješ?“ dodal pochmurně Bes. „A ty jsi nenáviděl nás. Vší silou jsi proti nám bojoval. Nesnesl jsi pomyšlení, že bys byl více zranitelný, než už jsi byl. Za časů, kdy jsme otročili Exis, po celá ta staletí, pro nás exkurze do tvé mysli představovala velké pokušení. Nejspíš bychom neodolali a ovládli tě. Bylo by to možná šetrnější než průlom, který jsme způsobili Sarvonovi, ale výsledek by byl obdobný. Proto jsme byli trpěliví. Věděli jsme, že všechno má svůj čas.“
„Věděli?“ konečně mu to došlo. „Měli jste přehled o různých variantách budoucího vývoje z paralelních linií Pravděpodobnostního pole,“ konstatoval.
„Vidíš, jak ti to pálí!“ poškleboval se Aul.
***
Netrvalo to dlouho, a dům byl pod střechou. Ne že by na něm nebylo co zlepšovat. Otta se hodně učil. Kombinoval magii s ruční prací. Jednou míchal hlínu s vodou, plácal misky a vypaloval je v primitivní peci, podruhé nabral tutéž hlínu do dlaní a přinutil ji změnit konzistenci a tvar pomocí soustředěné představy. Vyhýbal se lelkování, aby nemyslel na Violu, ale nepomáhalo to. Byla pořád součástí jeho myšlenek. Rovněž mu vrtalo hlavou, jak to dopadlo s Trajanisem. Jestlipak je pořád zavřený na Truo-fi? Nebo se z toho vykroutil jako vždycky? A co Grenedon? Podařilo se rodině ochránit ho před vyšetřováním? A mazlíci mu to neusnadňovali, protože o robustuanských pořád repetili. Den za dnem Otta pracoval jak divý, ale místo kýženého pokoje, jeho neklid vzrůstal.
„Máme police, ale nemáme knihy,“ povzdechl si jednou zrána. „A barák bez knih je jako drak bez šupin. Co kdybychom si nějaké opatřili? Vím, že jsme bez peněz. Ale našli jsme ty axinoitové krystaly. Když je vezmeme na nikodemskou burzu…“
„Rovnou se přiznej, Ottumore,“ zareagoval pohotově Bes, „že se chceš u Dea nenápadně pozeptat po novinkách na světech Čtyřdohody, zejména na Robustue. Ale Hedis, to je ten s kleštičkami, ví, že se s Deem znáš. Nejspíš už Dea upozornil, že jsme na černé listině. A Deo je loajální majitel nikodemského překladiště. Co asi udělá, když se bude rozhodovat mezi věrností Hedisovi a Třepotavému přízraku?“
„Co ty krystaly střelit na bredeonském blešáku?“ navrhoval poťouchle Aul.
„Co se na okliky vykašlat, a zaletět rovnou na Robustuu?“ zavalil Cody.
Ottovo srdce se divoce rozbušilo. Taková šílenost! Absolutně vyloučené!
Podobným lamentováním strávili dalších několik dní. Ale čím dál na tím troufalým nápadem uvažoval, tím víc ho přitahoval. Čistě technicky by to šlo. Přenesli by se specifickým dravením způsobem, takže by je nezradilo reziduální vyzařování portálu. Díky Viole věděli o webanské bezpečnostní síti propojených živých plotů. Fytobiontí pleteň reaguje na všechno, co se kde šustne. Stačí nezvyklé vibrace a zvuky, a síť spustí poplach. Pokrývá téměř celou plochu královského palácového komplexu na Duanzaná, až na dvě výjimky: sad s loukou a koňskou ohradu. A konec konců – pod svícnem bývá tma. Samozřejmě se nikomu neukážou. Zejména Viole ne. Jenom se podívají, jestli jsou všichni v pořádku. A kdyby nebyli…
„Myslíš na to samé, co my, Ottumore?“
„Jestliže chceš jít mezi lidi, měl by si uplácat nějaké slušnější oblečení.“
„Tak co vybereme? Výběh pro koníky nebo louku? Sázím na ten výběh. Je tam hodně keřů, kde se dobře ukryjeme.“
***
Dravení výběžky se zaplétaly do přediva reality. Odtahovaly provázané linie od sebe navzájem a tlačily sebe a Ottu do vytvořených mezer. Jako kdyby měl před sebou obrovský svetr a draveni mu v té pletenině dloubali průchod, bez toho, aby ji roztrhli. Jenomže tento svetr neměl pouze dva rozměry, ale mnohem, mnohem víc. A protože bylo těch rozměrů tolik, bylo tam více ok, která bylo zapotřebí roztáhnout. Pokud se v některých místech pleteň více roztáhla, někde jinde muselo dojít k utažení. Ale po prostupu se pružná struktura ochotně navracela do původní formy.
Díky probuzenému magickému potenciálu Otta konečně dokázal sledovat, co se při dravením prostupu prostorem vlastně děje. Už se tomu nebránil. A téměř to nebolelo, přestože jeho hmotná podstata nesmírně rychle těkala mezi stavem bytí a nebytí, v souladu s tím, jak vibrovali draveni.
Naplno se zhmotnili pod ořešákem v koňské ohradě. Pozdní odpoledne se měnilo v časný podvečer. Tráva byla mokrá po dešti, z ořechového listí stékaly opožděné kapky. Otta měl na dohled hospodářské budovy, kolem kterých musí projít, jestli se chce dostat ke skleníkům a pak dál do paláce. Pomalu přešel kolem maštale, ze které se ozývalo rachocení nářadí, cinkání postrojů a koňské frkání, a pokračoval pěšinou vroubenou fytobionty. Přátelsky zamával na vzdáleného zahradníka s hráběmi. Minul plácek s Lilininou věží a obešel nově postavenou budovu skladiště, až se dostal na vydlážděnou plochu ke skleníkům.
Podle mihotání průhledných ploch rozpoznal, že robustuanští vyměnili původní rozbité skleněné plotny za modernější letannatové membrány. Pobaveně se usmál. Něco takového musela prosadit jedině královna, poznamenal zkušený pozorovatel Cody. A Otta s ním souhlasil. Silně konzervativní Jadvina se takovým novotám zuby nehty bránila.
Nespěchal a tvářil se sebevědomě, draveni se drželi za rozhraním. Nikdo z domácích si zatím nevšiml, že jim tu slídí vetřelec. Fytobionti zůstávali v klidu, jejich lístky se jemně pohupovaly ve větru. Otta plánoval projít kolem skleníků ke vstupu pro služebnictvo. Pavilony s policemi a truhlíky stály těsně vedle sebe, otočené štíty k terase. Dveře jednoho z nich byly pootevřené. Otta váhavě zpomalil, když zaslechl hlasy.
„…kdyby ses na to vykašlala, Erynko. Buď ráda, že máš rodinu v pořádku. Nehledej v ořechu červíky a raduj se. Nezapomněla jsi, že půjdeme Hachenovi na svatbu? Jestlipak sis vybrala šaty? A co svatební dary? Tentokrát na mě nespoléhej. Pěkně si na to s Trajanisem sedněte, a něco vtipného vymyslete.“
„Toho strašného chlapa mi nepřipomínej, tetičko. A neutíkej od tématu. Vážně musím vědět, jak se to všechno semlelo. Proč mě z toho vynechali? Měla jsem takový strach, že budou Grenedona tahat po soudech, a najednou mi milostpán oznámí, že nastupuje k Alianci, a jeho otec ani nepípne! On, který pro Alianci normálně nemá dobrého slova! Jak tomu mám rozumět? Proč mi nechceš říct, co víš? Na Vressu se něco zásadního stalo a oni o tom mlží! Pořád jenom: nebudeme tě rozčilovat, máš toho moc…“
„Ale vždyť je to pravda, že toho máš moc, a potom vybuchuješ kvůli každé pitomosti. Montuješ se do věcí, které by hladce vyřídila tajemnice. To by ovšem nemohla být Tahara, která už měla být dávno v důchodu. Pošli ji na odpočinek a udělej to se vší parádou. Potom vezmi na to místo někoho mladšího. Vlastně bych o někom věděla…“
„A zase to zamlouváš! Takže ty mi to vážně nepovíš?“
„Vím jenom, že mezi Trajanisem a Triádou vzniklo nedorozumění, které se vysvětlilo. Grenedon byl vyzvaný, aby nastoupil k Alianci, což je vzhledem k jeho rizikové kvalifikaci to nejlepší, co se mohlo stát. Uzdravil se a půjde po vlastní cestě. Triáda s ním počítá, Nejvyšší rada Čtyřdohody to vzala na vědomí. Nic víc vědět nepotřebuji. Pokud budeš rozumná, mělo by to stačit i tobě.“
Královna si dlouze povzdechla. „Když já mám takové tušení, že to s Triádou nebylo obyčejné nedorozumění. Co když to ještě neskončilo? Co když Grenedon není v bezpečí?“
„Ty si prostě nedáš pokoj!“
„Všimla sis v poslední době Violy? Chodí jak tělo bez duše. Zavírá se dole v archívu a třídí staré harampádí! Jako kdyby z ní vyprchala všechna radost. K té změně došlo po návratu z Vressu. Objednala jsem ji k doktorovi, ale ona to odmítla. Tak mi neříkej, že je všechno v pořádku, protože já dobře vím, že není!“
„Viola má za sebou těžké období, Erynko. Obnovené vzpomínky na Klarisinu vraždu, a všechny ty hrůzy s Třepotavým přízrakem ji samozřejmě poznamenaly.“
Musíme zmizet, protože ta příšerná královna co nevidět vypochoduje ven, upozornil Ottu Aul.
Víme všechno, co jsme potřebovali. Nebo ne? konstatoval Cody.
Otta přinutil strnulé tělo k pohybu. Ještě zaslechl, jak Jadvina říká: „…ale je mladá a je to tvoje dcera. Chodím za ní tam dolů skoro denně a ty taky. Zrovna dnes mi slíbila, že až odkvetou fisténie, pomůže mi je přesadit…“
Místo do vchodu pro služebnictvo, Otta zapadl do prvních dveří, na které natrefil. Ocitli se v komoře plné bedýnek, truhlíků a lopatek. To není zrovna ideální skrýš, Ottumore, prohodil Bes. Odkud si myslíš, že Jadvina bere nářadí?
„Kdybyste mě nechali chvilku na pokoji, prosím,“ zašeptal. Jak se opíral o stěnu, pomalu klesl do dřepu a vzal hlavu do dlaní. Cody měl pravdu. Díky šťastné náhodě se dozvěděli všechno, co potřebovali. Trajanis je v pořádku. Protože královna o jeho internaci na Truo-fi neví, jeho osvobození se zřejmě chopili jiní. Významnou roli v jednání s Aliancí nejspíš sehrál Grenedon, což ho ctí, protože má co napravovat. Ale podle toho, co Otta o robustuanských sourozencích věděl, na to určitě nebyl sám. Je možné, že se Viola dozvěděla o jeho útěku? Tak proč potom chodí jako tělo bez duše? Že by jí ten hajzl Seen ublížil víc, než se zdálo?
Zaklel a vstal. „Co zaskočit na Mizeon? Konkrétně do Chřtánu. Konkrétně za Pánem Chřtánu. Nemáte hlad?“
„Ani ne,“ zašeptal Cody. „Když už jsme tady, Ottumore, co se podívat do Klarisina archívu?“
„To je fakt,“ přidal se Bes. „Ani jsme neměli čas se tam rozhlédnout.“
„Ale tam je teď Viola,“ namítl. „Dohodli jsme se přece…“
V té chvíli mu to došlo. Může si stokrát opakovat, že je pro Violu lepší, když se jí nebude dál plést do života. Může si tisíckrát nalhávat, že to bude lepší i pro něj. Ale když se zahrabe na malém zeleném světě, nebude dne, kdy by na ni nemyslel, kdy by se netopil v marných představách, jaké by to mohlo být, kdyby byli spolu. To uvědomění bolelo, ale na druhé straně dávalo sílu. Poprvé v dlouhém životě na krátký čas zažil, čemu se předtím povýšeně poškleboval. Možná by měl změnit postoje. K sobě. Ke světu. Už není poddaným Podsvětní bohyně. On a draveni jsou svobodní. Pořád je tu problém s Aliancí, tudíž by bylo absurdní vídat se dál s robustuanskou princeznou. Ale chtěl, aby Viola věděla, že za příznivějších okolností by lámal skály a brodil se žhavou lávou, jenom aby ji získal. A jestliže teď Viola chodí jak tělo bez duše, Otta se jí aspoň zeptá na důvody. Třeba by mohl nějak pomoct. Jestli se trápí kvůli Seenovi, potom si toho bídáka najde a udělá dravenům radost.
„Ujasnil sis priority, Ottumore?“
„Promluvím s ní. Zjistím, co ji trápí. Rozloučím se.“
„Drž se.“
***
