Sarvonův odkaz - 74. kapitola: Tři nová jména
Spěchali do podzemní výslechové sekce. Právě se vyhrnuli z výtahu, když se budova zachvěla. Bíle svítící stěny se zabarvily do oranžova. Nirruvienův a Kendrickův komunikační náramek se rozdrnčel.
„Co to sakra je? Zemětřesení?“ dožadoval se informací Grewin.
„To těžko,“ odsekl Eudor. „Geologické podloží asteroidu je naprosto stabilní.“ Skoro šeptal, aby nerušil úsečnou výměnu názorů mezi Nirruvienem a Kendrickem, kteří komentovali rychle se střídající šifry na svých zápěstích.
„Vypadá to na poškození budovy,“ prohodil Trajanis, protože on těm signálům jako bývalý agent rozuměl. „Senzory nahlásily destrukci vnějšího opláštění na minus pátém podlaží. Tam, alespoň za mých časů, bývávaly vyšetřovny a cely předběžného zadržení.“
„Pořád tam jsou,“ prohodil Igor. Jeho tvář připomínala kamennou masku. První se obrátil na Trajanise s Hachenem: „Okolnosti se změnily, vážení. Objekt vašeho zájmu už na Leno-o-vinu nenajdete. Nějakým záhadným způsobem překonal všechna jištění a práskl do bot. V dané situaci by bylo nejlepší, kdybyste se vrátili domů a nechali nás pracovat. Major Kendrick vás doprovodí na doskočiště.“
„Co jste mu sakra udělali?“ vyjekla Viola.
„Spíš, co on udělal nám, princezno!“ obořil se na Violu Igor. Ukázal na blikající a pípající komunikátor. „Ten váš výkvět všech ctností se během výslechu proměnil v Třepotavý přízrak, prolomil nulové pole, proboural se z budovy, propasíroval se skrze kamenité podloží, načež se blíže neurčeným způsobem teleportoval neznámo kam. Nezůstala po něm ani reziduální energetická brázda, běžně patrná po uzavření dimenzionálního portálu.“
„Tady máme důkaz, že se tu necítil dobře,“ poznamenal svatouškovským tónem Eudor. Viola si nedokázala vzpomenout, kdy ke svému věčně urýpanému bratrovi cítila větší respekt.
„Kaebi s Rawenem jsou v pořádku?“ houkl Trajanis.
„Kupodivu ano,“ zabručel Igor ab-Nirruvien. „Přitom byli prakticky u toho.“ Dál zíral na své zápěstí a četl šifrované zprávy. „Dokonce i vyšetřovatel to přežil, protože se přeměnil do světelné formy.“ Konečně vzhlédl a zacílil přímo na Violu. „Stačí, princezno?“
Jedovatě se usmála: „Zajisté mluvíme o tom vyšetřovateli, co se nechává unést, že?“
„Taková politováníhodná lapálie,“ povzdechl si ironicky Grewin.
Hachen nasadil seriózní právnický výraz. „Vypadá to na narušení pokojného stavu, podle § 65 odstavce 12 Protokolu. V takovém případě jsme, jako plnoprávní příslušníci členské říše Čtyřdohody, oprávněni požadovat vysvětlení.“
Igor předstíral, že Hachena přeslechl, místo toho se obrátil na jeho otce: „Trajanisi,“ zavrčel, a bylo patrné, že jen s velikými obtížemi maskuje hněv. „Vyšli jsme ti maximálně vstříc ohledně nejmladšího syna. A teď jsem dokonce objasnil, co se děje, ačkoliv jsem nemusel. Byl jsem trpělivý a vstřícný. Důrazně ti doporučuji dál netlačit. Zažeň tu smečku do odletové haly, nebo za sebe neručím.“
Otec si vyměnil dlouhý pohled s Hachenem, načež se ohlédl přes rameno po mlčícím Grenedonovi. V té chvíli Viola poznala, že se rozhodl ustoupit, protože nemohl připravit nejmladšího syna o všechny výhody, které předtím vyjednali.
„Jak si přeješ, Igore, odcházíme,“ oznámil otec Nirruvienovi. „Jistě chápeš, že o polapení Třepotavého přízraku poreferuji v Nejvyšší radě. Lapálii se Zmatečníkem do toho zatahovat nebudu, protože jste mi vyšli vstříc v Grenedonově případě. A co se týká přízraku, ocením průběžné informace.“
„Dostaneš je,“ vyštěkl Nirruvien. „A teď, padejte!“
***
Viola se usilovně snažila vidět věci pozitivně. Dobrá zpráva byla, že Otta a mazlíci utekli, a ukázali se silnějšími a chytřejšími, než páprdové z Aliance předpokládali. Špatná zpráva byla, že si to páprdové z Aliance nenechají líbit.
Budou je lovit jako divou zvěř? Udělají z toho exemplární případ? Nebo začnou pátrat tajně, aby se to zbytečně nerozmazávalo? Kdyby se rozkřiklo, že si Aliance nechala frnknout zadrženou osobu přímo z cely, byla by z toho ostuda jako řemen. Psaly by o tom bulvární plátky na industriálních světech. Smesmech by o tom sesmolil hru, operu nebo, nedej bohové, komponované lyrické pásmo. Nehledě na to, že by se Nejvyšší rada Čtyřdohody cítila oprávněná přezkoumat kompetence své stěžejní výkonné organizace.
Prvním místem, kde budou Ottu hledat, je bezpochyby Dražební podsvětní palác. Exis má páku, jak přivolat draveny. Agenti Aliance toho využijí. Exis půjde Alianci na ruku, aby měla klid. Stačí jedno zavolání a draveni Ottu aportují jako pes postřelenou kachnu honcům přímo pod nohy.
Viole nezbývalo doufat, že tuto alternativu možného vývoje Otta s draveny probral, než se rozhodli k útěku. Jaký smysl by mělo utíkat, jestliže je Exis kdykoliv může přinutit ke kapitulaci? Nesnesitelné utrpení?
Když lovci neuspějí u Exis, budou slídit po celém riiberionském Trojsvětí. Potom přijde na řadu Bredeon, protože je to kosmopolitní politicky neutrální svět, kde cizinec snadno zapadne.
Viola promýšlela nejkrkolomnější varianty možné Ottovy budoucnosti, ale žádná nekončila dobře. Přemýšlela o tom cestou na doskočiště, zatímco bratři s otcem se tím samým tématem probírali nahlas. Cítila se tak unavená. Neprotestovala, když jí pomohli skrze prostorovou bránu. Nechala Eudora, aby ji doprovodil do její ložnice a uložil do postele.
Posledním střípkem bdělé mysli zaregistrovala rozruch na chodbách. Napadlo ji, že to bude královna. Když to s bratry plánovali, předem se dohodli matce nic neříkat. Místo ze základny Aliance se společně s otcem vrátí od příbuzných z Vressu. Jenomže to ještě nevěděli, že ze sebe Grenedon udělá obětního beránka.
***
Jedna vrata se zavřou, druhá otevřou
Vznášel se v proudu teplého deště, kolem se převalovala vodou nasycená mračna, prosvětlovaná fialovými záblesky, které provázelo dunění. Hluboko dole se rozkládala krajina s loukami, poli, chomáčky lesů a stužkami potoků. Draveni rozprostření doširoka kolem jeho těla se třepotali, svíjeli a zase rozvětvovali. Vyrovnávali tlaky sílících větrných poryvů, takže on uprostřed toho všeho zůstával chráněný.
Poletujeme uprostřed bouře? Proč?
Aby ses vzpamatoval, zněla odpověď.
Fajn, už si připadám vzpamatovaný až dost, odpověděl. Jenom nevím, z čeho jsem se měl vzpamatovat. Do jakého průšvihu jsme se zapletli tentokrát?
Říkal jsem, že ho to poškodí! rozčiloval se ten, který byl z trojice nejvíce impulzivní. Co s ním teď budeme dělat, až začne vraždit všechny okolo?
Proč bych měl sakra vraždit? podivil se.
Ty si na nic nepamatuješ, Ottumore? obořil se na něj ten, co se rád poslouchal. Nevzpomínáš si na poslední úkol, který nám zadala matka? Ani na princeznu, která si nás oblíbila? Ani na toho wemura s kleštičkami?
Princezna? Další fialový blesk ho téměř oslepil. Zatočila se mu hlava. Viola! Zmítanému bouří, obklopenému klubkem tančících výběžků, se mu během jediného hlubokého nádechu všechno vybavilo. Poslední vzpomínky na prostupování žulovým masívem planetky Leno-o-vinu měl krapet zamlžené. Nebylo to nic, co by si chtěl dobrovolně zopakovat.
Plný úžasu se rozpomněl na společné splynutí čtveřice myslí, ze které vyšel o něco zranitelnější než dřív, ale také se znalostí tří jmen, která zněla tak hrozivě, že si je odmítl zapamatovat. Aby je Exis už nikdy nemohla zneužít, dohodli se na přejmenování. Otta navrhl Aul, Bes, Cody. Tři písmena staronetrebské abecedy. Kdo by si byl pomyslel, že to bude tak snadné? Ten nejméně trpělivý draven, co střílí od pasu, a tentýž, se kterým ho Exis spojila nejdříve, si vybral jméno Aul. Druhý na řadě, co miluje dlouhé příběhy, nekonečné zdůvodňování a přehodnocování, od včerejška nese jméno Bes. A ten třetí, který se projevuje teprve až první dva vystřílí všechny patrony, slyší na jméno Cody.
Jak daleko jste nás přenesli? Co kdybyste mě sundali dolů?
***
