Sarvonův odkaz - 73. kapitola: Grenedonův návrh vítězí
Dobu čekání v konferenčním pokoji trávil každý jinak. Eudor s Grewinem nejdřív hráli slovní feretu, potom se o sebe navzájem opřeli a se samozřejmostí, kterou znají pouze blíženci, usnuli. Hachen polohlasně diskutoval s Kendrickem o posledních nevydařených snahách Aliance usmířit rozvaděné Mizeonce a Erektiady. Grenedon zíral z okna a zarytě mlčel. Viola si vybrala z police starodávný hvězdný atlas. Listovala velkými papírovými stránkami, ale všechny ty hvězdné soustavy jí splývaly do barevné mlhy. Když vyšlo najevo, že otec bude v pořádku, pocítila velkou úlevu. Ale o Ottovi zatím nepadlo ani slovo, a to se jí vůbec nelíbilo.
Když už to nemohla dál vydržet, odložila atlas a podívala se na Kendricka s Hachenem. Významně si odkašlala, aby na sebe upozornila.
„Nějaké přání, princezno?“ řekl Kendrick.
„Potřebuji vědět, co jste udělali s Ottou,“ pronesla víc nahlas, než chtěla. Dřímající dvojčata sebou poplašeně trhla. Violin obličej polilo horko. Sledovala, jak Kendrick přimhouřil oči, zatímco Hachen se na ni vyčítavě zašklebil. Když doma domlouvali strategii, musela slíbit, že nebude kvůli Ottovi příliš tlačit na pilu. Všechno jedno po druhém. Nic neuspěchat. A teď tu strategii narušila.
„Když Igor ab-Nirruvien Ottu zatýkal,“ pokračovala a hlas se jí třásl, „řekl že jedná podle Protokolu Čtyřdohody. Prý je povinný nositele a symbionty zadržet a izolovat. Soudím, že zajatce svěřil nějakým vědcům na prozkoumání. Uplynulo celých sedm dní. Tudíž mě zajímá, jestli ti vědci už potvrdili totéž, co vím já, a sice, že Otta ani jeho symbionti stabilitu našeho univerza neohrožují.“
Kendrick se na Violu nechápavě podíval: „Uvědomujete si, vážená slečno, o kom mluvíte? Že ten váš Otta je v podstatě strašidlo? Třepotavý přízrak z ok-sawonských legend. Hlasatel smrti z Dervosu. Požírač umučených z Klavinu?“
Hachen se na Kendricka omluvně usmál. „Sestra má prostě pro Třepotavý přízrak určité… pochopení. Vysvobodil ji ze zajetí Pána Chřtánu, a jenom kvůli tomu byl zajat.“
„Ach tak, cítíte jistou zodpovědnost,“ pronesl se známkou pochopení Kendrick. „Je mi líto, ale nejsem oprávněný podávat informace v této záležitosti.“
Viola zaťala pěsti a vstala. „Ale já cítím víc než pouhou odpovědnost, majore. Mnohem víc. Chci ho vidět. Potřebuji důkaz, že je v pořádku. Co by vám udělalo, kdybyste mě k němu zavedl?“ Zavadila pohledem o kontejner s krofínií. Hlína a kamínky. Dalo by se tam zakořenit, a…
„Violo, okamžitě se posaď,“ houknul Hachen.
Jako kdyby jí četli myšlenky, Eudor s Grewinem plavně vstali a přešli k Violině křeslu. Naprosto synchronizovaně se usadili na jeho područky, z obou stran ji obklopili.
Grewin ji chytil za ruku a jemně ji stiskl. Eudor se naklonil k jejímu uchu a zašeptal: „Nebudeme dělat žádné prudké pohyby.“
***
Čas se nekonečně vlekl. Konečně majorova komunikační manžeta zacvrlikala a do místnosti vešel Trajanis doprovázený rozložitým snědým chlapíkem nízkého vzrůstu. Hned za nimi následovali Igor ab-Nirruvien s Aderawenem.
„A jak bys to na mém místě vyřešil ty, Rawene?“ řekl právě otec. Přestože působil unaveně, byl v ráži. Jeho zlatá kůže se matně leskla, oči potměšile doutnaly. Gestem dal sourozencům najevo, že je bere na vědomí, ale dál se plně soustředil na probíhající rozhovor.
„Já na tvém místě nejsem,“ zavrčel Aderawen. „Ale určitě bych tak zásadní věc nesvěřil sotva odrostlým civilům.“
Třetí z Triády, se mezitím uvelebil na pohovce, a zvědavě si sourozence prohlížel. Vzhledem ke své výšce nedosahoval nohama na podlahu, ale nikdo by se neodvážil říct, že působí směšně. Kaebi Pirtz byl skřet z Tenerisu, ale celé věky pracoval pro Alianci. On a Trajanis měli společnou minulost. Viola ho znala jen z doslechu.
Trajanis se rozchechtal a rozhodil paže. „Jaksi jsem s tím nemohl nic dělat, když jste mě zabásli. Moje děti si poradily beze mě a udělaly to docela šikovně. Sám bych to líp nevymyslel.“
„S arogancí, kterou mají v genech, nás postavily před hotovou věc,“ řekl Aderawen.
„Přestaň vyšilovat kvůli formě, Rawene,“ ozval se zastřeným hlasem Kaebi. „Cílem bylo zabránit zneužití té zbraně. Toho bylo beze zbytku dosaženo, protože se to vztahuje i na nás.“
„Kaebi má pravdu,“ zapojil se Nirruvien. Podíval se na Hachena: „Váš otec je volný, protože důvod k jeho internaci pominul. Jsem ochoten uvěřit, že nelhal, když tvrdil, že ten recept nezná. Pořád tu ale figuruje osoba, která ten recept zná, dokonce to sama přiznala. Vidíme v tom velký problém. Aderawen nakonec vymyslel, co by se s tím dalo dělat.“
Všichni se zaměřili na Grenedona. Hachen vstal a pomalu k nejmladšímu bratrovi přešel a postavil se po jeho boku. Byl o celou hlavu vyšší a ramenatější než Grenedon. Diplomat a právník s postavou rváče se mnohem více než kdokoliv jiný dal přirovnat k drakům z Erektiadu. Bylo hned patrné, co tím postojem Hachen naznačuje.
Aderawen se podíval na Trajanise: „Netřeba se plašit,“ prohlásil skřípavě. „Nemáme na mysli nic drastického. Pár hodin v levotanové lázni, a bude zameteno. Osobně dohlédnu, aby mu to nesebralo víc, než je nutné. Tvůj syn je mladý. Deset let života snadno dožene…“
Trajanisova tvář se hrozivě stáhla. „Leda přes moji mrtvolu. To radši rozmlátím ten váš cirkus na kaši, než abych to dovolil!“
Viola loktem dloubla Grewina do žeber. „O čem to mluví?“
„O naprostém vyžehlení paměti. Tím myslím definitivním. Žádná fušeřina Tiařiným sítkem,“ zasyčel bratr.
„Levotany jsou mikroskopické elementální entity, vyšlechtěné z bahenních výparů brussedeanských slatin,“ řekl nahlas a ponuře Eudor. „Difundují do mozku, kde požírají paměťové vrstvy. Experti Aliance je umějí naprogramovat, aby sežraly přibližně vymezený časový úsek. Na Sunnisenu je jejich užití omezeno pouze na masové vrahy.“ Hrozivě se na Aderavena zamračil a dodal: „Je doloženo, že osoby podrobené levotanové proceduře, se mentálně mění. Někdy k dobrému, jindy k horšímu. Myslím, že náš bratr už si toho vytrpěl dost!“
Hachen vycenil zuby a hrozivě se rozkročil. „To byste nás museli vymazat všechny.“
Rozhostilo se ticho, které věštilo bouři. Vibrovalo okolo nich. Byl to ten druh zvláštního neklidu, ze kterého má člověk nervy nadranc.
Viola ucítila brnění na kůži. Jehličky nepřátelsky zaměřené magie se jí zabodávaly do těla, paralyzovaly a svíraly. Útok jí připomněl dávnou zkušenost v Dražebního paláce, ale toto bylo tisíckrát horší než výpad od Exis. Tady to absolutně nešlo odrazit. Tížilo to a tlačilo.
Nirruvien, ze kterého destruktivní sálání vycházelo, se drásavě nadechl a zamručel: „Vážně s tebou nechci bojovat, Trajanisi.“
Grewin za Violinými zády se dávivě rozkašlal, vytáhl z kapsy hrst matachor. „Utíkej, Violo!“ zasípal a praštil kuličkami o zem.
Konstrukty se rozprskly a rozvinuly do plné velikosti. V podobě blikotavých poloprůsvitných šupinatých a zubatých mátoh se jaly vířit po pokoji, přičemž prskaly, syčely a kvílely, zeleně a modře sršely. Ve všem tom binci Eudor sípavě lapal po dechu, Hachen zlomený v pase, držel se za břicho a klel. Viola se nešťastně podívala na krofínii, ve které by se daly zapustit kořeny. Nedokázala udělat ty tři kroky, které ji od bedny s hlínou dělily.
Někdo křičel, ale nebylo tomu rozumět skrze rámusení matachor.
Černě se zablesklo, jak Nirruvien přitvrdil. Fantómové konstrukty se zdeformovaly, ztichly a zůstaly nehybně viset ve vzduchu. Viola spadla na kolena, a vzápětí ji zavalilo Eudorovo třesoucí se tělo.
Pak se pokojem prohnala tlaková vlna. Viola cítila, jak se do ní opírá, a jak ji Eudor svírá kolem ramen. Najednou se mohla volně nadechnout. Toto byla otcova práce. Tvůrčí magií neutralizoval tu jedovatou, destruktivní, a ještě odfoukl pozůstatky uvadajících konstruktů. Využil krenevského dědictví, díky kterému neztrácel tvořivé schopnosti ani daleko od rodného světa.
Trajanis stál na jednom konci místnosti a Nirruvien na druhém, vzájemně na sebe zírali.
„Grewine, ty jeden blbče,“ zahuhlal Eudor, kterému se asi moc nelíbil nápad s matachorami. Ztěžka se zvedal a bral s sebou i Violu.
„Mohl bych k tomu něco poznamenat?“ ozval se Grenedon.
„Že je moje dvojče blbec? To už jsem řekl,“ hartusil Eudor.
„Něco důležitějšího,“ řekl Grenedon.
„To by bylo asi na místě, když se vás to týká, mladý muži,“ prohodil nevzrušeně skřet.
Grenedon narovnal ramena a přešel do středu pokoje. „Jsem si vědomý svého pochybení,“ přiznal. „Ale opravdu tvrdě jsem studoval, a teď mě o ty vědomosti chcete v zájmu vyššího dobra připravit. Co kdybych tu zůstal, a pracoval pro Alianci?“
„Tohle jsme si ale nedomluvili, brácha,“ houkl Hachen.
Grenedon potřásl hlavou. „Já vím. Ale nebudu se dívat, jak se kvůli mně jeden za druhým obětujete, když vím, že byste neměli šanci. Všude kolem cítím nulové pole.“ Ukázal na nebezpečně sálajícího Nirruviena. „Obklopují nás síly, které nemůžeme beze ztrát překonat. Nechci bojovat. Upřednostňuji spolupráci. Alchymie je nebezpečná disciplína. Její výsledky přinášejí užitek, a stejně tak se dají zneužít. Kde jinde budu lépe chráněný? Vím, co Zmatečník dokáže. Ale nedokážu si představit situaci, která by mě donutila ho znovu namíchat. Ani kdyby měl někdo z mých milovaných zemřít, bych to neudělal.“
Viola si pomyslela, jak by asi vůdci Aliance reagovali, kdyby prasklo, že Trajanis nechal Zmatečník namíchat znova, právě kvůli vyléčení Grenedona. Z toho rizika ji zavalila hrůza. Nesmějí se to nikdy dozvědět. Možná by pomohlo, kdyby jejich pochybnosti odklonila.
Vysmekla se z Eudorova sevření a řekla: „Jestli by vám Grenedonův návrh vyhovoval, mohli bychom se posunout k dalšímu tématu, prosím?“
„Ještě jsme nedořešili to stávající,“ odpověděl Nirruvien.
Viola se podívala na Aderawena a potom na Kaebiho. „Ale ani jeden z vás to kategoricky nezamítl, takže jste ochotni o tom diskutovat.“ Cítila na sobě otcův pohled. Trajanisovi se Grenedonovo angažmá u Aliance líbit nebude. Vždycky je varoval, že ta organizace je hnízdem zmijí. Ale Grenedon se rozhodl sám. A ve skutečnosti neudělal nic nečekaného. Kdysi dávno o práci pro Alianci rád fantazíroval.
„Nejsem tím právě nadšený, Grenedone,“ poznamenal Trajanis, „ale chápu tvoje důvody. Matce se to nebude líbit, ale kdyby tě přijali jako experta do výzkumné sekce, kdyby ti dovolili návštěvy a dovolené, nejspíš by se s tím srovnala.“
„Za vědecko-výzkumnou sekci zodpovídám já,“ ozval se Kaebi. „A já bych proti takovému řešení nic neměl.“
„Vážně si to chceš vzít na triko, Kaebi?“ obořil se na skřeta Aderawen.
„Uhlídal jsem Trajanise z Grenedonu,“ zazubil se skřet. „Jeho mladší výhonek zvládnu levou zadní.“
Aderawen rozhodil paže. „Myju si ruce, jako ten soudce ze Země. Jakže se jmenoval? Pilot?“
„Pilát,“ opravil ho uštěpačně Grewin. „Pilát Pontský.“
„Takže je to na tobě, Igore,“ obrátil se Trajanis na Nirruviena.
První z triády udělal znechucenou grimasu a zakroužil rameny. Podíval se na Grenedona a řekl: „Dobře, můžeme to zkusit.“
„Ale nejdřív se vrátí na Robustuu a vysvětlí to Eryn,“ dodal nezvykle mírně Trajanis. „Protože jinak by mě pověsila za… ehm… do průvanu.“
„To je fakt,“ přisvědčil Grenedon. „Na svou čest přísahám, že mě tu do tří dnů máte zpátky, ale maminka to potřebuje slyšet ode mě.“
První z Triády se podíval na Trajanise a zamumlal: „Eryn. Jako kdybych tě před ní nevaroval.“
„Nikdy jsem nelitoval,“ odsekl Trajanis.
„Takže jste dohodnutí?“ ujišťovala se Viola. „Protože je tu ještě jedna osoba, o které by se mělo rozhodnout. Otta z Orkenu. Ničím se neprovinil. Nikoho neohrozil. Držíte ho tu protiprávně.“
„Tak úporná. Celá maminka,“ zavrčel na Trajanise Nirruvien.
„Smrtící nákaza na Seveneku je vám málo, slečno?“ prohodil zádumčivě Aderawen.
„Nebylo to jeho rozhodnutí. Neměl jinou volbu než poslouchat rozkazy,“ odpověděla sžíravě.
„A to je právě ten problém,“ poznamenal smutně Kaebi. „Váš Ottumor je ovládaný symbionty, a ty zase ovládá Exis Riiberionská a nutí je páchat ničemnosti. Ottumor nemůže být na svobodě, když není svéprávný.“
„Jeho symbionti mají svébytný intelekt. Dříve měli s Ottou rozpory, ale v poslední době jsou k němu loajální,“ namítla.
„Až na to, že Exis zná jejich jména a Ottumor nikoliv,“ řekl nezvykle vlídně Adewrawen. „Kdysi dávno jsem byl veleknězem riiberionské nadsvětní bohyně Krassiony. Je to stejná mrcha jako její sestra. Moje smrtelná životní etapa se částečně překrývala s Ottovou. Dokonce jsem se s ním setkal, když jsem ještě žil jako člověk. Věřte mi, Violo, že riiberionské poměry dobře znám. Exis má mraky uctívačů. I kdybychom ji zabili, ona by nevyvanula. Prostě by znova povstala. Byla by tu jediná možnost, jak Exis zastavit, a sice vyhladit celé Riiberionské Trojsvětí. To přece nechcete, princezno.“
„Samozřejmě že ne,“ vydechla Viola. Její naděje se hroutily, a bolelo to. „Ale pokud se tu oháníte Protokolem, tak přece nemůžete…“
„Dobře, dobře,“ přerušil ji Trajanis. „Igore, Rawene, Kaebi,“ obrátil se na Triádu, „existuje nějaký racionální důvod, proč by si Viola nemohla s Ottumorem promluvit, aby měla klid? Aby se přesvědčila, že je pro něj angažmá v Alianci obdobně průchodným řešením, jako tady pro Grenedona? Zdejší nulové pole Exisino přivolání přece odstíní. Komu jste ho dali na starost?“
„Razzielovi Arci-Quinnovi,“ odpověděl Igor.
Trajanis uznale pokýval hlavou. „Budou si rozumět. Razzi taky nesnáší Pána Chřtánu.“
Kendrick, který zůstal po celou dobu turbulencí zticha, si nerozhodně přešlápnul. „Obávám se, První, že nemáš přesné informace. Razzi musel odletět na Fárskou periferii. Výslechu toho zajatce se ujal koordinátor Hedis. Dokonce se přihlásil dobrovolně, tak mu to Bahui přidělil.“
„A sakra,“ prohodil skřet. Seskočil z otomanu a hrnul se ke dveřím.
„Jakmile jste se vytasili s tou obálkou,“ řekl Aderawen, a náhle vypadal dost rozrušeně, „vzkázal jsem výslech ukončit, protože důvod pominul. Ale to jsem nevěděl, že ho vede Hedis.“ Bez dalšího otálení vyrazil za Kaebim.
Co to znamená?“ vyděsila se Viola.
Trajanis si promnul obličej. „Hedis je prase,“ zamumlal. „Extrémně si ty výslechy užívá. Ztrácí nadhled. Upozorňoval jsem na to už před lety.“
„V opodstatněných případech je to užitečné,“ poznamenal prkenně Igor. „Ovšem tady to asi nebyla ta nejlepší volba.“
Vyčítavě se podíval na Kendricka: „Měl jste mi to říct hned, majore.“
Brůss svěsil ramena. „Když jsem viděl, že věci se mají trochu jinak, poslal jsem tam Jeronýma, aby Hedise zkontroloval.“
„Oceňuji dosavadní plody našeho jednání, Igore,“ řekl Prvnímu Trajanis. „Ale za takových okolností bych toho chlapa taky rád zkontroloval.“
„Já rovněž,“ zabručel Hachen. „Jako právník a vyslanec Robustuanské koruny na Erektiadu o tom s patřičnou úctou poreferuji strýci mé nastávající, erektiadskému Rexovi Vikkasonovi.“
„I já,“ zašklebil se Eudor. „Mám mandát v akademickém senátu Sunnisenské polytechniky. Vaše výslechové metody mé vážené kolegy jistě zaujmou.“
„Co teprve Sarvonovu nadaci, pro kterou tak dlouho pracuji?“ poznamenal upjatě Grewin.
„Tak dobře, jak si přejete,“ zavrčel Igor.
***
