Sarvonův odkaz - 52. kapitola: Sourozenci Zlověstní se chystají k akci
V noci Viola vstala z postele a zamířila do knihovny. Hledala knihy obsahující informace o Alianci. Ty, co našla, byly zaměřené především na historii a příčiny vzniku. Jenže ona se zajímala spíše o uspořádání a protokolární pravidla. Samotný Protokol Čtyřdohody nenašla, protože nebyl určený pro veřejnost. Až se vrátí otec, zeptá se ho, kam ten svazek schoval. V nouzi sáhla po Sarvonově encyklopedii, dvanáctém rozšířeném vydání.
Bylo dávno světlo, když někdo vešel. Viola schoulená v křesle s těžkou encyklopedií v klíně se na příchozího ani nepodívala. Podle šouravých kroků usoudila, že je to knihovník. Ze slušnosti na starého pána zabručela pozdrav a dál civěla do drobně tištěného textu. Zmínky týkající se Aliance se daly najít téměř u každého třetího hesla. Mezi stránky s odkazy vkládala záložky, natrhané z barevného bredeonského magazínu o vznášedlech na antigravitační pohon.
Podrážděně se ošila, když uslyšela šoupání nábytkem. Jestli si chce knihovník popovídat, bude zklamaný.
„Věděl jsem, že tě tu najdu.“
Překvapeně vzhlédla. V křesle, které si přitáhl z kouta, seděl Grenedon. Bratr vypadal pohuble a starší, ale přesto mnohem lépe, než když ležel ve skleněné bedně. Držel se zpříma, ale bylo vidět, že ho to stojí úsilí.
Nadechla se, aby něco řekla. Něco neutrálního. Něco, čím by zamaskovala, jak moc ji jeho přítomnost rozčiluje.
Ale on ji předešel, křehce se usmál a řekl: „Prý po mě byla sháňka. Mrzí mě, že jsem naletěl Berioně. A je mi opravdu líto, že tě do toho Klarisa zatáhla. Kdyby to neudělala…“
Rázně ho přerušila: „Kdyby to neudělala, nejspíš bych Ottu nikdy nepotkala. Takže se neunavuj omluvami, protože jsem za to vděčná.“
Vykulil oči. „Ottu? Jsi ráda, že jsi poznala Třepotavý přízrak? To jako vážně?“
Když neodpověděla, zavrtěl hlavou. „Pořád tomu nevím konce kraje. Od každého jsem slyšel něco jiného. A byly to spíše emocionální výlevy než fakta.“ Jeho hlas zněl jinak, než si ho pamatovala. Dřív se vyjadřoval nekompromisně a stručně, na všechno hned měl hotový názor, podobně jako Eudor. Ale teď byla z každé jeho oznamovací věty cítit otázka.
„Máti mi připomněla, jak moc mě všichni milujete, a jak moc jsem všem chyběl,“ řekl váhavě. „Byla tak úporná, že o tom spíš ujišťovala samu sebe. Samozřejmě mi udělila přednášku o zodpovědnosti k rodině a vlasti, ale hlavně mě pořád dokola přesvědčovala, že teď už bude všechno v pořádku a zalité sluncem. Potom se otec nečekaně vrátil z Vressu. Objal mě a vlepil mi záhlavec. Řekl, že podrobnosti probereme později, a odběhl řešit tvé podivné zmizení. Nastalo peklo, když se ukázalo, že šlo o únos. Máti sebrala palácovou gardu a vyrukovala na Riiberion… To už asi víš. Se mnou zůstala babička Grewina. Ostatně, ta se mnou strávila nejvíce času. Poreferovala mi o Klarisině pokusu s Hlubinou vědomí, a o tvém střetu s Exis.“
Bratr se odmlčel a podíval se na ruce složené v klíně. „Byla jsi tak mladá, když se to stalo. Připadá mi k neuvěření, že si nikdo z rodiny nevšiml, že ti ta mrcha vymazala paměť.“
„Byli otřesení z tvého zmizení,“ skočila mu do řeči.
Přikývnul. „Já vím, že jsem ten poslední, co má právo soudit. Však mi to bratři taky dali sežrat. Hachen mi otloukl o hlavu, že jsem potrápil rodiče. Eudor mluvil o paktování s Exis a Berionou, kterým jsem zostudil robustuanskou říši. Alespoň Grewin mě nechtěl vychovávat. Převyprávěl mi, co se dělo na Seveneku poté, co mě Beriona odrovnala. Tak, jak se to dozvěděl od Přízraku. No a Třepotavý přízrak?“ bratr se široce zazubil. „To je ta úplně nejšílenější část příběhu. Vážně jsi ho odhalila? Nikdy bych neuvěřil, že z mé malé sestry vyroste taková drsňačka.“
Viola si drásavě povzdechla. „Kolikrát to mám opakovat? Jmenuje se Otta.“
Dlouho zadržované slzy vytryskly. Nechala je tiše téct. „Napsal mi dopis,“ zašeptala. Cítila vztek, ale nechtěla si ho vybíjet na Grenedonovi jenom proto, že se na Třepotavý přízrak dívá jako na senzaci. „Poskytl v něm informace, kde tě najdeme. Tehdy ještě netušil, že ho chytíme. Kdybych o něm věděla, co vím dnes, nechala bych ho jít.“ Odmlčela se a dodala: „Ne. Odešla bych s ním.“
***
Bratrův úsměv povadl. Ohromeně přikývl na znamení, že její výrok bere na vědomí. Potom ji se vší vážností poprosil, aby mu to všechno povyprávěla od začátku do konce.
Možná proto, že si to sama potřebovala srovnat, se jí slova sama začala sypat z úst: „Rok po tom, co jsi zmizel, mě jednou po večeři babička požádala, abych před půlnocí přišla do skleníku s kolíviemi, že prý mi potřebuje něco důležitého říct…“
Vyprávěla a Grenedon ji téměř nepřerušoval. Nedali se odradit ani královnou, která jim přiběhla vyčinit za pozdvižení, které nastalo, když je služebnictvo ráno nenašlo v jejich pokojích. Nedbali na Eudora, který se do knihovny tiše vplížil, usadil se na schůdky pod regálem, a už tam zůstal. Nereagovali na Grewina, který se záhy přikradl za svým dvojčetem. Nerozhodil je ani naježený Hachen, který s sebou přinesl podnos naložený jídlem.
Později se Viola dovtípila, že bratři si v obavách o Grenedona rozdělili hlídky. Nejspíš se všichni postupně sešli za dveřmi a poslouchali, až potom se rozhodli vloudit dovnitř, aby jim neuniklo nic podstatného.
Pověděla téměř všechno. Vynechala jenom to nejvíc osobní. Počítala s tím, že bratři nejsou hloupí a dají si dvě a dvě dohromady.
„Byla mi strašná zima. Moje magie se vyčerpávala a já ji neměla z čeho doplnit. Snažila jsem se zapustit kořeny mezi ledové cihly, prorůst pod ten barák, ale uvízla jsem ve spárách. Až tehdy se ukázalo, že mě tam Seen nenechal samotnou. Hlídalo mě pět rabiátů s maskami. Nemluvili. Pohybovali se, jako kdyby tančili. Chtěla jsem zůstat při vědomí, ale bylo mi pořád hůř. Potom mě přišel Seen zkontrolovat. Tvrdil, že válka mezi Riiberionem a Robustuou je na spadnutí. Vyřídil mi srdečný pozdrav od Wandy. Naparoval se, jaký je skvělý stratég. Vyrušil ho poprask před domem. Tehdy jsem to nevěděla jistě, ale napadlo mě, že by to mohl být Otta. Taky že byl.“
***
První prolomil ticho Hachen: „Uznávám, že ten tvůj Otta není taková krysa, jak jsem si původně myslel. Ale uvědomuješ si, drahá sestro, že ten chlap žere lidi?“
„Že to vadí zrovna tobě,“ zazubil se na Hachena Grewin. „Máš před svatbou s děvčetem z Erektiadu. Jako bys nevěděl, že Erektiadi v dračí formě taky občas někoho sežerou. Nechápu, jak o sobě můžeš říkat, že jsi diplomat.“
„Pokud jsem to dobře pochopil,“ podotkl komisně Eudor, „lidi nepožírá Otta, ale symbionti. Je psáno, že prapůvodní se místo lidí spokojí i se zvířaty. Hlavně když jsou živá.“
„Mně je úplně fuk, co ten chlap obědvá,“ pronesl zamyšleně Grenedon. Upřeně se na Violu podíval. „Hodně vám dlužím. Ale Ottovi nejvíc. Kdyby mě neuklidil k Floenovi, Exis by ze mě nadělala fašírku. Nebýt jeho, dávno bych vyvanul. Neměl by platit za moje chyby. Musíme s tím něco udělat. A rychle.“
.jpg)
„Zase to s tím pokáním nepřeháněj,“ vyletěl Eudor. „Ten chlap je syn své matky. Zabíjel, podváděl, kradl a intrikoval pro ni sedm století. Možná neměl jinou volbu, ale nikdo mu to neodpáře. Nechej ho Alianci a starej se o sebe. Sotva ses dostal z nejhoršího, už by ses hrnul do dalšího průseru. Kdyby se ti něco stalo, máti přijde o rozum.“
Viola si pomyslela, že matka je mnohem silnější, než jakou se jeví, ale nechala si to pro sebe. Byla ohromená, že Grenedon projevil o Ottu starost, protože takového si ho nepamatovala. To jí nalévalo naději do žil. A Eudorovo sýčkování? To je naopak dobrým znamením. Eudy myslí jako technik. U každého záměru se vždycky předem snaží vyloučit vady.
Obvykle vždy veselý encyklopedista Grewin se na své dvojče kysele podíval: „Maminčin mazánek se ozval. Co kdybys šel za Jadvinou, Eudy? Určitě potřebuje pomoct se zalíváním. My už to tu nějak skoulíme.“
„Nejsem maminčin mazánek,“ ohradil se Eudor. „Ale Grenedon je. Proto by měl sedět doma na prdeli a nevymýšlet blbiny.“
Hachen doposud ležérně rozvalený na matčině oblíbené lenošce, se narovnal a rozpačitě si odkašlal. „Nechtěl jsem s tím začínat,“ řekl opatrně, „ale nevidím jinou možnost než vám to říct. Otec je zřejmě v maléru. Včera pozdě večer jsem dostal dopis od Giniana z Vressu. Jak víte, otec tam sháněl informace stran toho paridiánského svinstva. Už tam není. Odvedli ho koordinátoři Aliance na hlavní základnu Leno-o-vin. Přišli s předvoláním, co vypadalo spíš jako zatykač. Ginianovi je známo, že otec pro Alianci občas pracuje. Za normálních okolností by ho takové předvolání nepřekvapovalo. Přesto se mu na způsobu, jakým si pro Trajanise přišli, něco nezdálo. Napsal o tom mě a ne matce. Tvrdí, že jeho impulzivní sestra by další blbé zprávy nemusela unést.“
„Budou otce dusit kvůli tomu elixíru,“ pronesl ponuře Grewin. „Máti spustila kamínek a lavina se už sype. Kdyby s tím nezačala, agenti by to v Podsvětním paláci zabalili, jakmile by vyšlo najevo, že tam Viola není. Ale oni hledali ten recept. A pochopitelně se na Zmatečník zeptali Exis. A ona, protože její plány vyletěly komínem, z čiré škodolibosti vyslepičila, že ho Beriona použila na Seveneku, a že opravdu funguje. Musíme doufat, že nevědí, že jsme ho namíchali znova, abychom dali dohromady Grenedona. To znamená,“ Grewin ukázal na Grenedona prstem, „že by ses vůbec neměl ukazovat na veřejnosti. Anebo bys mohl cukat hlavou a poulit oči, jakože jsi totálně poškozený.“
Grenedon se pod tíhou bratrova pohledu přihrbil.
„Zase moc žvaníš,“ uťal dvojče Eudor. Hrozivě se podíval na Hachena: „Krucinál! Musel jsi matku poslechnout s tím udavačským dopisem? Zrovna ty, co děláš všechno naopak, než ona přikáže?“
Hachen pokrčil rameny. „Naškrábala ten dopis na pultíku v dražební síni, zatímco otec se o pár kroků dál dohadoval s Exis. Já netušil, že to dělá bez jeho vědomí. To ona je královna. Alespoň formálně.“
„Měl sis ho aspoň přečíst, když ho adresovala Triádě,“ trval na svém Eudor.
„Nečtu cizí poštu,“ naježil se Hachen.
Eudor se ušklíbnul: „A to jsi diplomat? Dobře ti radím, dej se na zahradničení. Slyšel jsem, že draci…“
Jindy by se Viola jejich popichování zasmála, ale tentokrát vzala encyklopedii a nechala tlustý svazek hlučně dopadnout na zem.
Buch.
Když se na ni všichni čtyři tázavě podívali, ukázala jim tři prsty: „Van-Dis, Pán Chřtánu, Exis. Jeden z nich nebo všichni tři Alianci napráskali, k čemu přesně došlo na Seveneku. Vinu hodili na nebožku Berionu, na Grenedona a na Ottu.“
„Sázím na toho zkurveného arcidémona,“ řekl znechuceně Eudor. „Zuří, že mu Otta vysmýčil ledový hrad. Jeho šance na získání dryáku, potažmo na světovládu, je pryč. Pomstil se za zmařené investice.“
.jpg)
„Ať už to naprášil kdokoliv, vedení Aliance ten recept chce,“ řekla Viola. „Znovu otevřou případ Grenedonova zmizení, a ejhle, vyjde najevo, že Grenedon je zpět. To se prostě nedá ututlat nadlouho. Už teď mají pod zámkem otce a Ottu. Otec by pravděpodobně dokázal Igora přesvědčit, že Grenedon Berioně cosi skutečně namíchal, ale že to rozhodně nebyl Zmatečník, nýbrž úplně jiný dryák, kterému jenom žertem říkali Zmatečník. Ovšem ještě mají Ottu. Musíme předpokládat, že Aliance ví, odkud Grenedon ten recept vzal. Zatím nemají páru, že Otta stránky s receptem zničil. Ale budou se ho ptát. Budou mu slibovat hory doly. A když to nezabere, použijí násilí,“ dodala.
„Nelíbí se mi to,“ řekl ponuře Eudor, „ale musíme je odtamtud dostat. Oba.“
„Dřív, než si agenti vzpomenou na strůjce všeho zla, a sice na našeho malého Grenedona,“ dodal skřípavě Grewin.
„Jsem vyšší než ty, blbečku,“ nedal se jmenovaný.
„Sotva se držíš na nohou,“ poškleboval se Grewin.
Hachen vstal. „Mám návrh: teď se všichni spořádaně odebereme do jídelny, protože se blíží čas oběda. Před matkou budeme hýřit optimismem. O půlnoci se tu sejdeme a vymyslíme plán.“ Ukázal na Violu: „A ty se do té doby pořádně prospi, protože vypadáš jak sušená meruňka.“
***
Zhouba Mastarova
Zhouba Mastarova, Paridiánský parfém, Zmatečník. Otázky se opakovaly. Jaké je složení. Na jakém principu funguje, a tak dokola. Otta neodpovídal. Dělal hloupého.
Zavřeli je do mrazící komory. Cimry s bělostnými stěnami, stropem i podlahou. Nechali je levitovat a pomalu rotovat v ohnisku cílených silových paprsků. Chvíli hlavou dolů, a potom zas hlavou nahoru. Otta naštěstí záhy poznal, že nemá otevírat oči, jinak to bude ještě horší. Draveni se drželi za rozhraním využívali jeho tělesného tepla, a taky ho částečně chránili před naprostým podchlazením. Občas utrousili poznámku nebo vtípek, snad aby dali najevo loajalitu.
Nebýt dravenů, neměl by Otta pojetí o čase. Byl by si myslel, že tam rotuje celá staletí. Takto věděl, že to snáší necelé tři dny. Dezorientace je slabé slovo. Totální smyslová deprivace rovněž. Kdyby byl ve své mysli jenom on sám, dávno by přišel o rozum. Takto ho mazlíci drželi nad vodou.
Nedokázal se rozhodnout, jestli je to dobře nebo špatně.
