Sarvonův odkaz - 38. kapitola: Diagnóza stanovena
„Vládl v pátém až šedesátém čtvrtém sekodonu,“ řekl Hachen. „To je asi před sedmi sty lety, že?“
„A já ho viděla na těch dostizích, a to bylo asi před dvěma sty lety,“ řekla Menisa. „Ale na císaře vážně nevypadal.“
„Je to polobůh,“ zabručel Trajanis. „Takže není divu, že ho Exis veřejně nepropaguje. Riiberionští bohové jsou konzervativní idioti.“
„Je mi jedno, kdo ten zpropadenec je!“ řekla podrážděně Eryn, a z nepořádně stočeného drdolu na hlavě jí začaly rašit zelené výhonky. „Je mi fuk, kolik armád porazil a kolik škol postavil! Ať se o něj postará Aliance! Proč si pro něj ještě nepřišli?“
Trajanis zavrtěl hlavou. „Protože jsem jim o něm neřekl. Vyzvedl jsem Jeronýma, nic víc. Zatím nevidím důvod, proč se toho chlapa zbavovat.“
Eryn vykulila oči, opřela se lokty o stolní desku, a křikla: „Já ho tu nechci, Trajanisi! Vloudil se k nám pod falešnou identitou. Obalamutil a vyděsil naši Violu. Kopíroval tajné dokumenty. Zmasakroval vojáky! Když ho nejde zabít, chci, aby vypadl!“
Teď to Eryn naplno rozjela. Ukázala tvář rozlícené královny, jejíž slovo je zákon. V běžné královské rodině by přítomní po takovém projevu zmlkli a postupně by se pod nejrůznějšími výmluvami vytratili z vladařčina dosahu. Ovšem v rodině Zlověstných to chodilo trochu jinak.
„Čistě technicky,“ prolomil ticho Eudor, „by ho zabít šlo. Ewyr ověřil, že kámen udrží symbionty v limbu půldruhé hodiny. Potom ho musel odnést pryč, aby se znovu nabil. Kdyby ten chlap zlobil, možnosti tu jsou.“
Jeho starší bratr ho plácnul po rameni a ironicky se ušklíbl. „Paráda! Chlapa odkrágluješ, ale symbionty ne. Takže vyrobíš obživlou mrtvolu. Už vidím, jak si to Ottíkova kostra poháněná éterickými parazity štráduje po nádvoří. Gratuluju.“
„Nebylo by to proti dobrým mravům?“ ozvala se Menisa.
„Hanobení mrtvol? Nejspíš jo,“ připustil Hachen.
„Teď mě ale napadá,“ řekl Eudor, „že když má v sobě ty prapůvodní, možná ho tak snadno zabít nepůjde. Oni ho vlastně konzervují zevnitř.“
„Je pěkné, že o tom přemýšlíte tvůrčím způsobem, chlapci,“ zabručel pochmurně Trajanis.
„Přestaňte si z toho dělat srandu!“ zaječela Eryn, obklopená plynule se větvícími letorosty a rozzářená tvrdým zeleným světlem. „Chci, aby to nevypočitatelné monstrum z Robustuy zmizelo!“
Menisa, která stála Eryn nejblíže, se začala ošívat. Wonoden ji vzal kolem ramen a odvedl ji stranou královnina ničivého dosahu. Grewina s Violou se na sebe jen podívaly, chvatně opustily kanape, aby byly od rozběsněné Eryn co nejdál. Hachen s Eudorem sice zůstali sedět na zemi u krbu, ale bylo na nich znát, že jsou připravení na cokoliv.
Potom se konečně stalo, nač už všichni tajně čekali. Otec se odlepil od okenního parapetu. Jak kráčel k matce, jeho rozhraní nesvítilo, ale vysílalo do prostoru táhlé vlny takové síly, že křesla, pohovky, těžký pracovní stůl, i malý stolek na dohomon, se začaly sunout ze středu pracovny ke stěnám, o které se s tupými údery zastavily. Rozpohybovala se dokonce i stará vzácná váza z paridiánských vykopávek, než s provinilým křach narazila na železný koš s krbovým náčiním a rozletěla se na střepy.
Potom si Trajanis přitáhnul rozkošatělou Eryn do náručí. Přestože královna prskala jako lítá saň, pevně ji objal a řekl: „Když pošleš toho chlapa pryč, Grenedonovi nepomůžeš, miláčku. Exis s Van-Disem se jen tak nevzdají. Než se to klubko rozmotá, zůstane Ottumor tady.“ Jeho tón byl pokojný, téměř rozmarný. Ale nesl v sobě hrany, ostré jako krihonitová čepel. V této chvíli Trajanis právem silnějšího přebíral žezlo. Dělal to zřídka, a jen tehdy, když viděl, že se Eryn pod tíhou zodpovědnosti začíná prohýbat.
Ta nejdůležitější komunikace proběhla mlčky, přesto všichni přítomní zaznamenali, kdy to Eryn vzdala. Vzduch se zatetelil a vyčistil, větvičky zmizely, zelená záře pohasla. Eryn odhodila nimbus nekompromisní královny a přeměnila se v ustaranou matku. Opřela se čelem o Trajanisovo rameno, a zakňourala: „Proč se toho chlapa zastáváš? Je to špeh a masový vrah! Ničitel celých světů! Vždyť vylidnil celý Sevenek! Jak mu můžeš věřit?“
„Netvrdím, že mu věřím,“ povzdechl si Trajanis, „ale nemůžu ignorovat, že nám chtěl pomoct. A to s tím Sevenekem, ne že by to nebyla pravda, ale kdyby to tam nevyčistil, Beriona by dál žila a měla by k dispozici Zmatečník. Náš svět by možná dnes vypadal jinak, a garantuji ti, drahá, že by se ti to nelíbilo, a už vůbec by se ti nelíbilo, že by do toho byl zapletený náš Grenedon. Orkence Alianci zatím nevydám, protože znám tamější poměry. Co organizace jednou zchvátí, toho se strašně nerada vzdává. Jistě si pamatuješ, jak těžce jsem z jejich péče dostával naše krenevské příbuzné. Věř mi, když říkám, že tady toho špiona potřebujeme, a že ho zvládneme.“
Viola tu dojemnou scénu sice zaznamenala, ale duchem byla jinde. Teď když věděla, že Otta je dobrých sedm století starý, už ji nepřekvapovalo jeho prkenné vystupování. To, co jí připadalo přehnaně slušné až škrobené, on považoval za normální. To, jak reagoval, jak se pohyboval, jak opatrně dbal na každé slovo. Až na tu situaci v parku u studny, kdy jí dal nahrubo za vyučenou, protože se opovážila s ním flirtovat. A pak tu vlastně byly další situace, kdy jí to bylo jedno, protože ji fascinoval. Ve vysoké trávě v ňavamovém sadu. Stýskalo se jí po pocitech, které v ní vyvolával. Chybělo jí, s jakou vervou ji objímal. Jako kdyby byla jediná na širém světě. Jak se s tím má sakra vyrovnat? Jak má dál existovat, s tím neslučitelným rozporem?
***
Diagnóza stanovena
Otevřely se dveře a do pracovny vešel Jeroným Podivný. Viola doktora znala z několika předchozích návštěv. Byl to nenápadný muž střední postavy s blankytně modrýma očima a mírným úsměvem. Jeho tvář brázdily jemné vrásky, díky kterým vypadal jako smrtelník, jímž se kdysi dávno skutečně narodil, než se zvratem osudu ocitl v jejich světě. Při studiu exomedicíny na Bredeonské univerzitě se nakazil zmutovaným kmenem infonové chřipky. Místo aby ho infekce zabila, přeměnila jej v něco jedinečného a neopakovatelného, co disponovalo vlohami předchozích obětí. Jeroným od té doby ovládal magii všech bohů, démonů i běsů, které do sebe během věků virulentní infonové matrice absorbovaly. Trajanis doktora poznal v dobách, kdy pracoval pro Alianci, a nedal na jeho schopnosti dopustit.
Jeroným krátce přehlédl trosky nábytku u stěn, všem kývnul na pozdrav a zaměřil se na královskou dvojici: „Chcete si promluvit v soukromí, nebo to mám vybalit rovnou?“
Trajanis se rozhlédl po pokoji. „Všichni tady jsou rodina. Jen ať to slyší.“
Jeroným počkal, než mu Hachen s Eudorem přitáhli to nejméně otlučené křeslo, pak se posadil a řekl: „Největší dřina bylo vymyslet, jak maroda vyšetřit, aby nám neshodil barák na hlavu.“ Unaveně se usmál. „Kdybyste mi neřekli, že je ve hře onen nejmenovaný preparát, byl bych v koncích. Ale takto soudím, že váš Grenedon uvíznul v multidimenzionální pasti. Podle Sarvonovy závěti kombinoval ten dryák magické přísady a ideové formy sestavené do specifické matrice, která přeblikává mezi více realitami. Jestli se toho svinstva Grenedon nadýchal, jeho vědomí v té matrici uvízlo, jako když se vlasy zachytí do bodláčí. Jeho tělo je tady, ale jeho vědomí je roztříštěné mezi množinu dalších realit. Běžně to pozorujeme u raných produktů stvoření, jako jsou Launa, Merrikanská obluda nebo Prapůvodní. U bytostí Třetího řádu jde o přirozený proces, na který jsou stavěné. Ale u Grenedona k tomu došlo nechtěně. Pro nesmrtelného je takový režim fatální. Silná krev je paradoxně na závadu, protože ho nutí k neustálému rozprostírání vědomí skrze reality, a nedovoluje mu se koncentrovat na tady a teď.
„Jak se to léčí?“ zeptala se Eryn.
„Zatím netuším,“ přiznal doktor. „Dobrá zpráva je, že Grenedonovo vědomí v určité formě pořád existuje. Jeho angažmá u snovačů mu bylo, zdá se, ku prospěchu. Nutkavou potřebu dál se mentálně rozprostírat a vibrovat mezi realitami, zčásti utlumila izolační bariéra kolem Floenovy sítě. Kdyby tomu tak nebylo, ten chlapec by dávno vyvanul.“
„Ale ty ho dáš dohromady, Jeronýme, že ano?“ ujišťoval se Trajanis.
Doktor nakrčil čelo a přikývnul. „Poslal jsem fantóma na základnu se vzkazem, že tu nějaký čas pobudu. Diagnózu máme, teď budeme hledat řešení. Na to potřebujeme více informací.“
„Seženeme, zařídíme, uškrtíme, kohokoliv si řekněte, doktore,“ řekla královna.
***
Další události se hnaly zběsilým tempem. Viola byla tak otupělá, že do ničeho nezasahovala. Nerozuměla svým pocitům. Lekala se vzpomínek. Konečně si přiznala, jak moc jí Otta chybí. Stýskalo se jí po jeho chytrých poznámkách. Chtěla se mu dívat do očí, toužila slyšet jeho hlas. Pokaždé, když ji ta potřeba téměř přemohla, a její kroky se obracely ke zbrojnici, vzpomněla si na Třepotavý přízrak z ok-sawonské vesnice a zastavila se.
Jeroným se usadil v čítárně a na velkou tabuli sepisoval všechna dostupná fakta, která by mohla pomoct zpětné integraci Grenedonova vědomí. Hachen s knihovníkem hledali cokoliv užitečného mezi spisy.
.jpg)
Eudor se vypravil na Sunnisen s cílem sehnat nejnovější vědecké studie týkající se prostupnosti ideových matric skrze různé roviny pleteně reality.Menisa a Triven se střídaly u spícího Grenedona, radní Sijana sledovala výstupy z webanské bezpečnostní sítě, tajemnice Tahara dohlížela na bezproblémové uzdravování zraněných vojáků.
Eryn s Trajanisem, Grewinou a Wonodenem nevytahovali paty z královské úřadovny. Viola nestydatě poslouchala za dveřmi, a proto věděla, že kují pikle proti Exis a Van-Disovi. Nedokázali se dohodnout, zda zvolit strategii obrannou nebo útočnou. Neměli jasno, jestli mají Exis a Van-Disovi oznámit, že recept byl nenávratně zničen, nebo zda dělat mrtvého brouka. Vždycky tu bylo riziko, že Exis s Van-Disem zprávě o zničení neuvěří. Rozhodování robustuanské koruny limitovala potřeba celou aféru se Zmatečníkem utajit před dalšími exponenty Čtyřdohody, a nejlépe i před Aliancí.
Eryn nechtěla, aby vyšlo najevo, že v tom byl namočený i Grenedon. Vyřešíme to jako bilaterální spor mezi Riiberionem a Robustuou, navrhovala. Greny už si vytrpěl svoje. Nedopustím, aby jeho selhání rozebírali bafuňáři Čtyřdohody, a aby se nám do očí pochechtávali, že jsme si neuměli ohlídat vlastního syna.
Trajanis poznamenal, že Grenedon je dospělý chlap.
Udělal chybu, musí počítat s následky. Ale v zásadě prohlásil, že syna podpoří ze všech sil, a že Robustua není tak slabá, aby ten skandál neustála. Wonoden v roli nárazníku ty dva jemně upozornil, že starosti se skandálem přijdou na řadu až v případě, že se Grenedon uzdraví.
Potom přicestoval Grewin a hned to od Hachena schytal. Jak jsi mohl nepoznat podvodníka? Grewin ale trval na svém. Ttumor Seviniel podle něj žádným podvodníkem není. S touto identitou prošel zkouškami, obdržel řádnou registraci sběrače dat Sarvonovy Nadace. Jeho výsledky za pouhého půl roku byly excelentní. Grewin se přirozeně šel na zajatce podívat. Vrátil se naštvaný, protože se mu nelíbilo, v jakých podmínkách Ewyr jeho bývalého kolegu drží. Sešněrovaný jak roštěnec, všude samá krev! Řeknu pratetě, aby ty trnité webany vyměnila. Proč nepoužila nějaký méně agresivní kultivar? Něco takového je přece pod naši úroveň.
Přestěhovali tedy zajatce za přísně hlídaných podmínek do věže chráněné silovým polem. Přivázali ho krihonitovými řetězy, které vylepšili zaklínadlem, aby je dravenové nedokázali přetrhnout. A udělali dobře, protože krátce nato se draveni zbláznili.
Jestliže se doposud jen podrážděně mihotali v těsné blízkosti Ottova těla, nyní nastal zlom. Během jednoho nádechu se pradávní prudce rozvinuli, jejich výběžky zabraly celý prostor cely. Vzepjali se, zvedli Ottu do vzduchu, a začali tahat za řetězy, jako kdyby je něco naléhavě volalo pryč. Byly by hostiteli urvali ruce i nohy, kdyby po nich hlídkující gardista nehodil Hanův kámen, který je uspal. Pochroumaný zajatec se rozplácl na zem. Nejdříve odmítal incident komentovat, ale později Grewinovi sdělil, že draveni jen reagovali na matčino přivolání, a že on sám s tím nemůže nic dělat.
Grewin byl kromě Trajanise jediný, se kterým byl Otta ochotný mluvit. Jeho hlavním oborem byla historie. V Ottově osobě viděl příležitost čerpat informace z živoucího, sedm set let starého pramene. Na rozdíl od patriotů Hachena a Eudora, kteří nemohli zapomenout na zraněné vojáky, nebyl Grewin předpojatý. Spíše s Ottou opatrně sympatizoval. Masakr na nádvoří bral filozoficky. Otta a prapůvodní byli náhlým útokem zaskočeni, instinktivně se bránili.
Grewin si pilně zapisoval vše, co mu Otta řekl, ačkoliv uražení draveni ta sdělení rozporovali a všelijak možně komunikaci komplikovali. A Grewin, protože byl ze všech sourozenců nejukecanější, rodině pravidelně u snídaně referoval, co nového se dozvěděl. Mimo jiné tlumočil Ottův vzkaz, že Exis po neúspěšném přivolání už najisto ví, co se stalo.
.jpg)
Encyklopedista Grwein Zlověstný
Eudor se vrátil ze Sunnisenu s hromadou krystalů a hned se zavřel s Jeronýmem v čítárně. Hachen se vypravil na Erektiad k rodině své snoubenky. Dračí metody a nástroje zkoumání pleteně reality se od těch robustuanských v mnohém liší. Třeba s něco bude hodit.
Grenedonův stav se nezlepšoval. Na jeho udržení v umělém spánku rodina vynakládala stále více energie. Pacient úplně přestal reagovat na běžné uklidňující prostředky vyrobené z jijincových řas nebo cihusových cibulí, zabírala jenom nejsilnější omamná zaklínadla.
Soukromé křídlo robustuanského paláce se přeměnilo v tiché místo. Služební démoni našlapovali opatrně, aby neprovokovali vynervovanou královnu.
Jenom prateta Jadvina dál tvrdošíjně kormidlovala vrcholící přípravy Burzy ořechů. Byla přesvědčená, že kdyby tu akci zrušila, tradiční hosté by na Robustuu zanevřeli, čímž by utrpěla prestiž říše. Se zbývajícími radními v patách byla nepřetržitě v pohybu. Proháněla zahradníky, revidovala smlouvy s majiteli hotelů ve městě, kontrolovala dokončovací práce v sedmi výstavních pavilonech, jednala s dodavateli občerstvení i manažery doprovodných kulturních akcí. Nezapomínala ani na přípravu ubytovacích prostor pro elitní hosty v Šeříkovém křídle paláce.
Svým zaujetím pro burzu Jadvina poněkud rozčilovala všechny osoby zasvěcené do rodinné krize. Ale budiž jí ke cti, že tentokrát královnu neotravovala s podružnými detaily, jako tomu bývalo při jiných společenských příležitostech.
Viola snad poprvé v životě vnímala události na robustuanském dvoře ve dvou rovinách. V té první veřejné rovině probíhaly klopotné přípravy na Jubilejní Burzu ořechů, v té druhé, soukromé, se pečovalo o Grenedona, hledal se lék, řešily se obranné a útočné strategie, diskutovalo se zabezpečení cizince ve věži, to vše tiše a nenápadně.
***
