Sarvonův odkaz 44. kapitola: Nejasné náznaky blížícího se maléru
Probudily ji vysoké hlasy ze salónu.
„Nemyslím si, že by to vadilo. Spíš v tom vidím výhodu.“
„A co je výhodného na tom, když je chlap o dobrých devět století starší než ty?“
„Je zkušenější, majetný, respektovaný.“
To jsou Wanda s Tralií. Rozebírají výhody a nevýhody vysokého věkového rozdílu mezi partnery? Viola se v duchu usmála. Přesně její případ. Až na to, že Otta nejspíš žádný majetek nemá, a místo respektu budí hrůzu. Aspoň má zkušenosti, ty mu nikdo neodpáře. Pak si vzpomněla, co v noci podnikala. Odpadla a někdo ji musel přenést.
Na stolku našla vzkaz psaný matčinou rukou: Vykřesává se z toho!
Někdo zaťukal. Dveře se otevřely a vpustily Hachena. V jeho obličeji se nedala vyčíst radost ani starost. Ne nadarmo pracoval jako diplomat. Ukázal na lístek od matky. „Tak už to víš. Na chvilku se probral. Myslel si, že je na Seveneku. Varoval nás před Berionou. Usnul dřív, než jsme mu stačili cokoliv říct. Zatím to vypadá nadějně.“
Viola se posadila. Nejstarší z bratrů vždycky hlásal, že zdravý skepticismus, je lepší než přehnaný optimismus. „A tatínek?“
Hachen se potáhl za manžetu šupinaté bundy a křivě se usmál. „Trochu ho to semlelo. Ginian s Direnem ho odnesli na Vress. Prostředí nasycené krenevskou magií mu udělá dobře.“
„Ale bude v pořádku?“ ujistila se.
Bratr zakoulel očima. „Když ho odnášeli, byl plně při smyslech. Kdyby záleželo na něm, byl by zůstal. To máti na tom trvala. Očekává potíže s Riiberionem i s Aliancí. Chce, aby byl v plné síle, až se to na nás sesype.“ Povzbudivě se usmál a poplácal Violu po ruce. „Otec je nezmar a nebyl v pleteni poprvé. Přece víš, co o něm říkává bábi Zubatá: I kdyby ho žvýkal drak, Trajanis mu za sebe nabídne fajnovou žvýkačku z batexové pryskyřice.“
„Jak dlouho jsem spala?“
„Celý den. Nejsi jediná, koho to zmohlo. Jadvina vzkazuje, abys nezapomněla na tu zahradní slavnost. Zahájení v rozáriu, další program v jízdárně. Nemůžeme prý dopustit, aby absence všeho královského příbuzenstva působila vůči hostům neuctivě.“ Bratr ukázal prstem ke dveřím. „A ty dvě fifleny vezmi s sebou. Připrav se na laviny otázek na téma, kam ses v noci ztratila, a co jsi dělala.“
„A co to bylo?“
„Řekl jsem jim, že jsi nahradila Jadvinu při rozesazování předčasně vyklíčených fisténií.“
Viola se chytila za hlavu. „Ty ses jim věnoval místo mě?“
Hachen udělal zoufalý obličej. „Více méně. Plavba kolem pobřeží s odborným botanickým výkladem. Byla to muka. Měli jsme se střídat s Eudorem. Po chvíli prohlásil, že končí, jinak by je musel obě uškrtit. Zachránil mě ten arcidémon, co doprovází mladého Arci-Klebia. Nechápu, kde bere tu trpělivost tvoje kamarádky snášet. Už aby ta šaškárna s burzou byla u konce. Všichni jsme v jednom kole. Matka s Grevinou se točí kolem maroda, Wonoden s celou armádou číhají na diverzanty. Grewin, ten podšívka, se vymluvil, že musí hlídat zajatce, protože Ewyr je v roli žalářníka až příliš horlivý.“ Bratrův ponurý tón se tázavě zhoupnul do otázky.
Pod tíhou jeho pohledu se ošila. „Má Ottovi za zlé ty mrtvé vojáky z nádvoří.“
„To jistě taky,“ přikývl bezelstně.
Zaúpění ze salonu přimělo bratra to nebezpečné téma opustit.
„Ledově modrá?“
„A proč ne?“
„Vypadáš jako smrtka!“
„Sssss, ať tě neslyší jejich babička! To ona je smrtka.“
„Zubatá by na rozdíl od tebe v ledově modré vypadala dobře.“
„Jeden by čekal,“ prohodil Hachen, „že absolventky věhlasného Senedina lycea budou mít i jiné starosti, než hadry a chlapy.“
„Netvrdím, že jsem do jejich kolektivu zapadla hladce,“ zaškaredila se Viola a zamířila do koupelny.
***
Tralia s Wandou přivítaly Violu s netrpělivými úsměvy. Dělaly si starosti, že bude zahradní slavnost sabotovat, stejně jako dopolední program. Vzhledem k jejich rolím by se nehodilo, kdyby se šly večer bavit bez ní. Ku znepokojení přítomných matron bohatě stačilo, že byly dopoledne na lodi, zatímco princezna podle Hachenova vysvětlení dělala cosi neodkladného v Jadvinině skleníku.
.jpg)
„Vážně jsi přesazovala jakési rostliny?“
„Pikýrovala,“ opravila Tralii Viola. „Může za to neobvyklé teplo. Fistenie vyklíčily dříve, než prateta předpokládala. Kdyby se včas nerozesadily, celá náročná práce se šlechtěním by přišla vniveč. Za normálních okolností by si to Jadvina udělala sama, ale tentokrát jí v tom bránily společenské povinnosti.“
„Zvláštní, že za celé ty roky na Senedonu ses o zahradničení vůbec nezmínila,“ poznamenala Wanda.
Stejně tak byly dívky rozladěné z doprovodu, který jim během dopolední plavby na lodi kolem ostrova nabídli Eudor s Hachenem.
„Tví bratři jsou pěkně nudní patroni,“ vzdychala Wanda. „Eudor mlel o výzkumu v sunnisenských laboratořích, zatímco Hachen nám pořád strkal pod nos tu svou dračici. Jako kdybychom nevěděly, že je zasnoubený. Seen říkal, že Hachenova nastávající je o dobrých tři sta let starší, a že není jisté, zda bude schopná porodit dědice.“
Viola se naježila. „A co ještě říkal Seen?“ O problémech erektiadských dračic s plodností se vědělo věky. Ale Hachen se do Ionessy zamiloval. Byl odhodlaný si ji vzít navzdory všem rizikům. Rodina ho podporovala. Sama královna z vyhlídky, že syn možná zůstane bezdětný, nadšená nebyla, ale statečně prohlásila, že především chce, aby byl šťastný.
„Arcikníže to jistě nemyslel špatně,“ obrušovala hrany Tralia. „Jenom se snažil na Wandu zapůsobit svým politickým přehledem.“
„Nemusí se snažit,“ odsekla Wanda. „Už si mě získal. Nechci to zakřiknout, ale naznačil, že má v úmyslu se o mě ucházet. Tak mi to laskavě nekažte. Já na rozdíl od vás tolik možností nemám.“
„Udělá z tebe arcikněžnu?“ výskla Tralia. „Jistěže tě podpoříme, seč to půjde, že Violo?“
„Ovšem,“ přisvědčila Viola, ale pomyslela si, že to Wanda bere pěkně hopem.
Společnice už byly náležitě vyfintěné a popoháněly ji, aby si pospíšila. „Slyšela jsem od babičky,“ řekla Tralia, „že Jadvina pozvala tu kontroverzní bredeonskou spisovatelku. Jak se to jenom jmenuje… Prý hledá v archívech a přepisuje dějiny.“ Kavanka se pomalu otáčela před zrcadlem a zkoumala, jestli její ledově modrá plisovaná sukně správně splývá přes boky.
„Laskana Vrtošivá,“ řekla Wanda, usazená na krajíčku křesla, připravená okamžitě vyrazit. „Seen se o ní zmínil. Ta dáma vyhledává laciné senzace. Prý si koleduje o potíže. Ale zábavná nesporně bude.“ Sebassova dcera si na dnešní večer oblékla sytě žluté poloprůhledné šaty bez rukávů s živůtkem posázeným o odstín světlejšími kamínky. Moc jí to slušelo.
Viola řekla komorné, aby jí přinesla první večerní šaty, které ve skříni uvidí. Budou dobré jako každé jiné. Hned na chodbě krásky narazily na Ewyra a další dva vojáky, kteří tam na ně čekali. Ewyr v černo stříbrné slavností uniformě se vítězoslavně usmál, když viděl, jak spolu jeho a Violina garderoba pěkně ladí. Na chvilku tím Viole připomněl toho nekonfliktního kamaráda, kterým kdysi býval.
Zahradní slavnosti se obvykle odehrávaly na západním prostranství u skleníků. Ale protože toto místo bylo nebezpečně blízko věže, vybrala Jadvina rozárium, které se rozkládalo na opačné straně palácového komplexu. Nízké živé ploty kolem záhonů zdobily miniaturní vodní lampičky. Z opěrných konstrukcí pro sadové růže sršely myriády studených jisker. Pod baldachýnem omamně vonících pnoucích kultivarů hrál kavanský smyčcový kvartet. Dámy a pánové korzovali po pěšinkách, a tlumeně konverzovali. Byly jich sotva tři desítky. Jadvina skutečně pozvala jenom ty nejvýznamnější z významných.
Pratetu zahlédli ve společnosti vládce tenerisského pantheonu Tyneona a jeho manželky Senedy. Radní Sijana, vášnivá sběratelka brouků, se točila kolem předsedy bredeonského Konventu a jeho manželky Francínie. Radní Evidana bavila dračího generála Dorresona. Hachen s Eudorem stáli stranou ostatních a diskutovali s Wonodenem. Nepochybně probírali detaily umístění hlídek. Oba bratři měli na sobě tradiční robustuanské lehké brnění, jehož užití pro formální společenské příležitosti ve svém breviáři doporučovala dokonce i tenerisská pratetinka Seneda. Brnění bylo navržené podle mnohem těžších historických předloh a bylo určené k reprezentaci. Důslednému pozorovateli by neuniklo, že oba bratři mají ve stehenních pouzdrech palné zbraně místo dýk.
Tralia zatahala Violu za rukáv a ukázala na Šeranu, která si o něčem špitala s Patrikem. „Nevadí, že ti oblbuje Patrika?“ zašeptala.
Viola pokrčila rameny. „Ona jeho požadavky na dekorum splňuje mnohem lépe než já.“
Prateta na Violu s Ewyrem zamávala, a naznačila jim, aby se šli podívat k fontáně.
Na schůdku u fontány seděla drobná osůbka v černém kalhotovém kostýmu, s rudými vlasy na ježka. Přednášela a energicky mávala rukama: „Jejich civilizace se vyvíjejí po etapách. Mezníky pokroku představují války. Největší pozornosti se těší vítězové, zatímco poražení končí v zapomnění. V tom jsou nám podobní.“
Kolem se shromáždila desítka posluchačů včetně Jasena Arci-Klebia a jeho strýce Seena Arci-Kesalla.
Wanda se k Viole naklonila a zašeptala: „To je ona. Laskana Vrtošivá!“
Viola usoudila, že tohle se Jadvině opravdu povedlo. Autorka Skrytých dějin riiberionského jihozápadu byla zlatým hřebem večera. Právě popisovala různé aspekty života smrtelníků: „Extrémní pozornost věnují odkazům na morálku a právo v běhu jejich dějin. Pro nás je to těžko pochopitelné, zejména když víme, že...“
„Že existují tak krátce,“ dopověděl arcidémon Seen Arci-Kesall.
Laskana se zapýřila. „Je to odlišnou perspektivou, s jakou pohlížejí na plynutí času. Čím kratší životní cyklus, tím vyšší ambice a tím úpornější lpění na životě.“
Seen zaznamenal Violinu přítomnost. Přistoupil blíž a vysekl jí parádní poklonu. Ewyrovi zběžně pokynul, načež přešel k Wandě a nabídl jí rámě. Černovláska s radostným povzdechem přijala. Laskana Vrtošivá dál pokračovala v přibližování životní filozofie smrtelníků, a arcidémon jí nahlas s neobyčejným šarmem doplňoval. Nejspíš to bylo zábavné, protože se ostatní smáli a tleskali, dokonce se zapojil i Ewyr.
Viola tam stála obklopená veselím, přepychem a vůněmi, ale po zádech jí přejížděl mráz. Nacházela se v těsné blízkosti muže, kterého znala celý život, o kterém věděla, že by ji zahrnul péčí a bezpečím. Ale ona myslela na hrobku na posvátném ostrově Van, kde by měl podle formálních dějin odpočívat orkenský císař Otta. Měl by být dávno prachem ve větru, přesto je pořád tady. Sotva sto kroků odtud. Jak tam stála a nuceně křivila rty do úsměvu, něco třeskutě zásadního si musela přiznat. Ať dělá cokoliv, Ottův obraz zůstane stále přítomný v jejích myšlenkách. Je jako režné plátno, na kterém malujete krajinu. Ukrytý za vrstvami barev, ale o nic méně skutečný. Chyběl jí tím víc, jak se blížil čas, kdy je okolnosti oddělí. A ona tu marní čas tlacháním o ničem.
Oblohu rozťal fialový záblesk, následovalo zadunění a tlumené rachocení, jako když padají kameny ze skal.
Hosté polekaně nadskočili, ale hned začali tleskat v očekávání dalšího Jadvinina překvapení. Jejich radost se přeměnila v rozpaky, jakmile se na ně ze vzduchu snesla oblaka bílého prachu.
„Že by nepovedený ohňostroj?“ podivila se Wanda.
„Něco takového se tu ještě nestalo,“ prohodila radní Sijana.
„Babička je rozrušená, musím za ní,“ vyhrkla Tralia a odběhla.
Podrážděný šeptot uťalo rázné tleskání. „Drazí přátelé,“ zvolala Jadvina, „právě jste slyšeli dělovou salvu z lodi plující na řece. Přiznávám, že výstřely zněly poněkud nepovedeně. To bude tím, že jsem nedala na doporučení specialistů, a trvala na použití originálních, pět staletí starých děl z našeho muzea.“
Viola obdivovala pratetinu improvizaci, protože o lodích na sezení organizačního výboru nepadlo ani slovo. Teprve pak zjistila, že kromě Ewyra zmizeli i generál s Hachenem a Eudorem.
„A právě ona salva,“ pokračovala Jadvina s odzbrojujícím úsměvem, „měla předznamenat další etapu zábavy, kterou jsem vám na tento večer přichystala. Následujte mě, prosím, do královské jízdárny, jejíž prostory hostí expozici historických zbraní. Kromě excelentní podívané tam čekají pultíky s horkými kronýšovými rolkami a dervosské plněné mušle.“
Zahradní slavnost se za všeobecného štěbetání z rozária přesouvala do jízdárny, muzikanti balili nástroje, personál začal odnášet nádobí, protože podnosy s vínem pokrývaly jemné závěje prachu.
Viola cítila, že země pod jejíma nohama se stále ještě chvěje. Co se děje? Záblesk, rachot zříceného zdiva a prach. Když se soustředila, zaslechla větrem nesené hlasy ze západní strany. Věž Liliny Zlověstné stojí nedaleko užitných budov za západním křídlem. Odmítala dál uvažovat nad důsledky, dokud to sama neuvidí. Chtěla se tam rozeběhnout… a oba gardisté ji zadrželi.
.jpg)
„Jenom obyčejná nehoda Výsosti,“ řekl Viole ten služebně starší. Viola si konečně vzpomněla, že poručík se jmenuje Tadeas, a že je to Ewyrův bratranec z druhého kolene.
Z hloučku se vynořila Jadvina následovaná Francínií a Senedou. Prateta Violu konejšivě objala. „Ale dítě, ty se celá třeseš! Přece se nelekneš zpackané dělové salvy!“
„Možná má starost o toho pěkného majora,“ dodala Traliina babička se shovívavým úsměvem.
„Nejsme všichni stejně odolní, to je jasná věc,“ konstatovala Francínie Sana-Tonová. „Chtělo by to něco na uklidnění. Já nedám dopustit na cihusové kapky.“
„Nesmysl,“ odsekla Jadvina. „Na leknutí je nejlepší sladký koláček. Jdeme si pro něj.“ Objala Violu kolem ramen a vedla ji směrem k jízdárně.
Opravdu jí nebylo dobře. Popravdě byla šílená strachem o Ottu. Toužila všechny umlčet, zmačkat do kuličky a odhodit, aby mohla běžet po svých. Přesto se podvolila a jak šla po tetině boku, cítila v zádech zvědavé pohledy. Se škodolibým zadostiučiněním si pomyslela, že všechny ty významné matróny právě teď docházejí k závěru, že na zvěstech o křehké duševní rovnováze robustuanské princezny něco bude. A Francínii Sana-Tonové jistě spadl kámen ze srdce, když její pokusy oženit Patrika s Violou ztroskotaly dříve, než stačily nadělat škodu na rodinné pověsti. A Viole bylo úplně fuk, co si kdo o jejím duševním zdraví pomyslí.
***
