Sarvonův odkaz - 31. kapitola: nevhodné chování

01.03.2026 07:22

Viola se probudila až po poledni. Hlavu měla těžkou z cihusu. Urovnávala si vzpomínky na uplynulou noc.

Původně na ten večírek jít nechtěla, protože ji dopalovaly Traliiny a Wandiny kecy o Ttumorových pletkách s podsvětní bohyní. Hned odpoledne zatáhla Ewyra a Anadu do Temné díry a pro každého objednala Tassiův šleh, což byl dvojitý vitrrexx doplněný cihusem. Plácali o všem možném, než se podřekla, že na bredeonském večírku hraje Rychlá smrt. Ewyr s Anadou pak nebyli k zastavení. Smrťáci? No vážně? Proč tam ještě nejsme?

Vypadli z Temné díry, otevřeli si portál, a přistáli rovnou na přeplněné terase hotelu Zlatý hřeb. A tančili a pili… Potom se Viola šla podívat po Ttumorovi, i když věděla, že by neměla. A chovala se jako šílená. Nejdřív ho obvinila, že dělá kariéru přes postel. Potom se ho zeptala, jestli není na chlapy. A pak ho vyprovokovala, aby ji políbil. Nebyla si úplně jistá, proč to udělala a odmítala nad tím přemýšlet. Hlavní bylo, že ten za všech okolností disciplinovaný a odtažitý morous její výzvu přijal. Bylo to divoké a živelné jako bouřka nad krajinou. Když na to teď znovu myslela, celá se třásla. Protože byla… uchvácená. Takové vznešené slovo. Ale žádné jiné nevystihovalo lépe, co s ním cítila. Jak se na ni díval. Jak se jí dotýkal.

Z denního snění ji vytrhla služebná s oznámením. Na Robustuu přicestovala Zubatá Grewina z Tenerisu. Právě nyní svačí s pratetou Jadvinou v zahradní besídce u skleníků. Viola pořád napůl ve snách, se vyhrabala se z postele, něco na sebe hodila, a šla se s babičkou přivítat.

***

Besídka byla hustě porostlá hroznovým vínem. Na dámy uvnitř nebylo vidět. Ale bylo je slyšet. Viola zvolnila krok, protože téma jejich rozhovoru ji zaujalo. 

„Viola přece není žádná pasačka čmeláků,“ ozvala se prateta. „Zvládne to s grácií, protože chápe naše důvody.“ Následoval povzdech. „Ujišťuji tě, že ani pro mě to není snadné.“

„Zajímalo by mě, jestli bys byla taky tak rozumná a klidná, kdybys byla na jejím místě,“ prohodila Grewina a Viola si úplně přesně dokázala představit, jak se u toho zaškaredila.

„Ale to jsem nikdy nebyla,“ ohradila se prateta. „Klarisa byla následnicí, já se srovnala s rolí náhradnice. A když sestru korunovali, hodně času mi zabralo žehlení jejích průšvihů. Víš, přece, jaká byla. No a taky jsem měla svoje květiny.“

„Kolem kterých se vždycky točil nějaký ten dobře stavěný a mimořádně pohledný zahradník,“ dokončila Grewina. „Jenom si nemysli, že si toho nikdo nevšiml.“

Jadvina se uličnicky rozchichotala. „Však já se za to nestydím.“

„Ale vážně,“ dodala Grewina. „Nikdy ti nechyběl ten jeden jediný? Takový, o kterého by sis mohla ohřát studené nohy? Nikdy jsi neměla potřebu se vdát?“

„Moje nároky byly příliš vysoké,“ odpověděla Jadvina. „A přiznejme si, že vydržet se mnou dlouhodobě, by nebyl žádný med. Však ty ses taky nikdy nevdala.“

„Ne veřejně, ale srdcem ano,“ připustila Grewina. „Taky jsem za to zaplatila.“

Viola ten příběh přirozeně znala. Babička Grewina se zamilovala do prince Eudora a porodila mu syna, Trajanise. Později se ukázalo, že zdánlivě neškodný smrtelník Eudor má napůl krenevský původ. A protože krenevové byli v té době na Tenerisu v nemilosti, bylo Eudorovo království rozmetáno na prach a on sám byl zavražděn.  

Grewinin hlas nabral kovový tón. V té chvíli bylo snadnější uvěřit, že babička je pořád tenerisskou bohyní smrti a obávanou Paní plamenného moře. „Když mí vlastní příbuzní Eudora zavraždili, a Trajanis se ztratil mezi lidmi, trvalo mi třicet let, než jsem se vzpamatovala.“    

„Kdybys věděla, co tě čeká,“ řekla po chvíli Jadvina. „V ten den, kdys Eudora poprvé potkala. Kdybys věděla, že o něj přijdeš, a že vašeho syna třicet let neuvidíš, šla bys do toho znova?“

„Bez váhání,“ pronesla Grewina. „A ty Violko,“ dodala zvýšeným hlasem, „se nám pojď konečně ukázat.“

Viola se k nim rozeběhla. „Dobrý den oběma. Ráda tě vidím babičko.“

Jakmile se vystavila jejich pohledům, Jadvina se zamračila, zatímco Grewina se zazubila a řekla: „Měla jsi divokou noc?“

Jadvina ukázala na volnou židli. „Pozvala jsem tvou babičku a tebe, protože musíme probrat zahajovací ples Ořechové burzy.“

„Máti už mě varovala. Chcete pozvat perspektivní nešťastníky, aby mohli projevit zájem o mou ruku,“ zamumlala Viola a plácla sebou na židli. „Předesílám, že já se vdávat nechci.“

„Nemusíš být tak naježená, zlatíčko,“ povzdechla si Jadvina. „Nepůjde o skutečné námluvy. Jenom ti dáme možnost se s někým seznámit. Lépe když budeš znát okolnosti předem, než abys potom způsobila skandál.“

Viola sáhla po hrníčku s jeremenkovým čajem a zapitvořila se. „Já a skandál? Vyloučeno!“ Bylo jí jasné, že pratetě a babičce v ničem nezabrání. Mohla by ples sabotovat. Ale byla příliš dobře vychovaná na to, aby si uvědomovala, že něco takového si prostě s ohledem na dobré vztahy mezi mocnostmi nemůže dovolit.

Zatímco Grewina se tiše rozchechtala, Jadvina pokračovala. „Zájem o seznámení projevily čtyři spřátelené mocnosti. Bredeon, Erektiad, Teneris. A samozřejmě Robustua.“

„Tak proto se na mě Ewyr pořád mračí,“ podotkla Viola.

„Je nervózní z konkurence,“ uchechtla se Grewina.

„Věc se má tak,“ přerušila jejich tlachání Jadvina, „že předevčírem jsem dostala dopis ještě z Mizeonu. Císař Rafedaxarr žádá, abychom přizvali jeho vnuka, potomka prince Klebia. Klebius tragicky zahynul před čtyřmi stoletími. Jeho syn ovládá kreativní magii, je přiměřeně vzdělaný, nezávadného charakteru, a velmi pohledný.“

„Jako všichni mizeonští arcidémoni,“ prohodila kousavě Grewina.

„V čem je problém?“ otázala se Viola. Napadlo ji, že pokud je Klebius dobrých čtyři sta let po smrti, musí být jeho synovi minimálně taky tolik. Takže už to nebude žádný chlapec.

Jadvina si povzdechla. „Princ Klebius toho hocha zplodil s Exis Riiberionskou.“

Viola věděla o jediném synovi podsvětní bohyně. „Jasen? Toho znám. Jenom dobře nastrojený blbec!“

Jadvina nesouhlasně nakrčila nos. „Připadá ti jako blbec, protože žije pod vlivem své matky. Je také synem svého otce. A já jsem Klebia znala. Velel mizeonské bojové flotile. Byl chytrý, mazaný a šarmantní. Udělal v životě jedinou chybu, že se zapletl s Exis. Císařův tajemník Lissarius se mi svěřil,“ Jadvina významně nadzvedla obočí, „že Jasen v poslední době Mizeon pravidelně navštěvuje. Jeho přítomnost má prý blahodárný vliv na císařův duševní stav. Exis prý o Jasenových návštěvách u císaře neví.“

Grewina sáhla po ubrousku z ok-sawonského ručně dělaného papíru, přeložila ho napůl a prskla: „Spíš bych uvěřila, že tam Exis toho kluka sama poslala. Možná chce jeho prostřednictvím manipulovat mizeonskou politiku. Rafedaxarr slábne před očima. Mizeonští budou jednat o nástupci. Proč by to nemohl být právě Klebiův syn?“

Viole to připadalo přitažené za vlasy. Jasena aspirujícího na post mizeonského císaře si nedokázala představit. Chudák. „Dobře, jsem ochotná tu Jasena, syna Klebiova, strpět,“ prohlásila. „Ale nečekejte ode mě zázraky. Stejně si žádného nevyberu.“

***

Grewina s Jadvinou dál repetily o plánovaných námluvách, probíraly podrobnosti o vybraných kandidátech. Viola upírala pohled do zelené stěny listů a přemýšlela o uplynulé noci.

Líbí se mi jedna rozmazlená koketa. Drzoun jeden. A jste si jistá, že pořád chcete, abych pro vás pracoval, Vaše Výsosti?

Evidentně dal najevo, že se mu líbí, ale o vztah nestojí. Přesto se necítila provinile. Naopak. Když se zahleděla do Qadrena, ani na moment nepochybovala. Poté co ho ztratila, byla přesvědčená, že už se nikdy nezamiluje. Namlouvala si, že je to tak dobře. Jak mohla být tak pošetilá?  

***

Práce na dohodu

Otta se vykulil z portálu na palácové nádvoří, když ranní slunce vykukovalo nad břidlicové střechy. Kývnul na královniny gardisty, ohlásil se u tajemnice a pak se vydal do čítárny, aby počkal na Violu. Procházel chodbami mezi špalíry krofínií, vdechoval vůni listí a včelího vosku, kterým leštili dřevěné parkety. Z interiérů sídla robustuanské královské rodiny na něj dýchala atmosféra klidu a důvěry. Něco úplně jiného než v Dražebním paláci.   

Viola si toho dne dávala načas. Otta si z knihovny přinesl ročenku Sunnisenského technického institutu, aby se zabavil. Prolistoval ji téměř do půlky, když se princezna konečně dostavila. Měla na sobě nějaký šedivý overal, vlasy měla stočené v chaotickém drdolu, tvářila se zaměstnaně a povýšeně. Položila na stůl texty k překladu a beze slova se posadila. Bylo na něm, aby udělal první krok a uctivě pozdravil. A ona mu stejně komisním tónem odpověděla. Pustili se do práce. Mechanicky překládal, ona mechanicky zapisovala. Nedívali se na sebe. Počínali si, jako dvě bionické jednotky sunnisenské produkce.

Otta si dělal starosti, co Viola udělá, až jí docvakne, že v diářích žádné vodítko k bratrově nalezení nenajde. Dojde jí, že incident se zapálenými stránkami nebyl náhoda? Patřilo by se tomu nějak předejít. Přesměrovat její pozornost na něco jiného. Příhodně ji navést na Floenův Dvůr rozkoší ve Městě bláznů. Upozornit ji na snovače infonové sítě. Poradit jí, aby se zeptala na jednoho konkrétního, kterému říkají Trubka. Rozhodl se, že o tom Violu poinformuje těsně předtím, než odejde, Aby to draveni nevyžvanili Exis, předá jí onu třeskutě tajnou informaci písemně a nejlépe anonymně.

 

Když denní dávku dokončili, podívala se Viola na ročenku a sykla: „Aplikovaný výzkum letannatových technologií? Další vědecký obor, ve kterém excelujete?“

„Právě naopak, Výsosti,“ přiznal. „Chtěl jsem se dozvědět, co všechno o tom nevím.“ Trochu jí lhal. Jeho poznatky týkající se letannatových technologií byly deset let staré, ale docela solidní. Mezi misemi míval i několikaleté proluky. A za těch necelých sedm století se věnoval všemu, co se týkalo zbraní, a nejen těch historických, ale i prudce současných. 

„Můj bratr Eudor je na letannatová pole expert. Kdybyste měl zájem o stáž pro účely encyklopedie, napíšu vám doporučení.“

Když s ním mluvila, důsledně se dívala na svoje ruce, položené na čerstvě napsaném dwentenském překladu. Zatoužil ty ruce zlíbat. Místo toho teď odejde do svého pokoje a rychle ty texty napíše ještě jednou – pro Exis. A potom bude na ty stránky sahat umatlanýma rukama, bude je válet v prachu pod postelí a otírat je o zdi.

„Děkuji za nabídku, Výsosti. Možná vaší laskavosti využiji,“ odpověděl. Pozorně studoval její tvář sklánějící se k papírům. Bolelo ho pomyšlení, že za pár dní tu skončí a potom už nikdy nedostane šanci být s ní. Po této misi ho matka pověří jinými úkoly a draveni dohlédnou, aby je plnil. A zatímco on bude pod maskou encyklopedisty povlávat Metaprostorem a zabíjet, Viola se provdá za nabubřeného šťastlivce se silnou krví.

Pomalu a trochu nemotorně se zvedla ze židle a řekla: „Uvidíme se zítra.“

Nadechl se, aby odpověděl. Podávala mu kousek složeného papíru. Vzal si ho a vykoktal: „Mějte pěkný zbytek dne, Výsosti.“

***

Přečetl si ten vzkaz v bezpečí svého pokoje. Stálo tam: Přijďte o půlnoci do ňavamového sadu, prosím.

***

Měl před sebou spoustu času do půlnoci. V mysli měl zmatek. Co může chtít? Nejspíš pokládá za potřebné uzavřít ten večer na Bredeonu. Nedopatření. Asi ho požádá, aby o tom s nikým nemluvil. Tak toho se bát nemusí.  

***

Pozdě večer už nemohl vydržet mezi čtyřmi stěnami, proto šel do parku. Procházel po pískových cestičkách lemovaných špalíry šumějících webanů, a lámal si hlavu, co bude dělat dál, až bude práce hotová.

 

Předpokládal, že Exis zabere studium opisů nějaký čas. Nakonec ale zjistí, že návod tam chybí a začne vyvádět. První nápor vzteku si vyleje na něm. A bude se ptát, jak je to možné. A Otta bude ze sebe dělat pitomce.

Nejhorší varianta nastane, pokud Exis dojde k názoru, že kopie jsou padělek a bude dál pást po originálech. Ví, že je Grenedon získal z Klarisina archívu. Ona se nezastaví. Sundá si rukavičky. Je schopná najmout vahanské žoldáky s feentexovými paprskomety. Kdyby se do archívu probourala, nezůstane na Duanzaná kámen na kameni. Pochopitelně by předtím pod nějakou falešnou záminkou odlákala královninu armádu mimo Robustuu – třeba na Vress. To by jí bylo podobné.

I kdyby Exis zničila Robustuu stejně jako Sevenek, byly by to jen nepatrné ztráty v porovnání se spouští, kterou by způsobila pomocí Zmatečníku. Raději ať zničí jeden svět, než aby zlikvidovala všechno. Takto pragmaticky se na to Otta díval na začátku. Jestli Exis někdo nezastaví, Robustua dřív nebo později padne. A padne zcela zbytečně, protože návod na Zmatečník v těch originálních textech už není. Ale až teď, když Violu a její rodinu poznal, mu to začínalo vadit.  

Ať se Exis prohrabuje přepisy, ať hledá návod, který neexistuje. Kdyby se později rozhodla proti robustuanským použít sílu, Otta jim pošle varování. Pustí dravenům nějaký cestopis, aby je rozptýlil, a nějak to zařídí. Potom ale musí počítat s tím, že robustuanští vyburcují Alianci. Agenti půjdou po Exis a ta shodí všechnu vinu na Ottu a draveny. To se přece přímo vybízí. Ať Otta udělá nebo neudělá cokoliv, jeho konec se nachází v Launině tlamě.   

***