Sarvonův odkaz - 17. kapitola: Zájem o neexistující Klarisin archív narůstá
Violin svět po Qadrenově odchodu zešedl. Mohla si tisíckrát připomínat, že přece předem věděla, jak to dopadne, a že takový vývoj přijala. Ač o to nestála, její nový status opuštěného děvčete přitahoval pozornost vrstevníků.
Zejména Wanda z Tenerisu dospěla k závěru, že Viole ze všeho nejvíc chybí nejlepší kamarádka a sama se do té role pasovala. Hodiny a hodiny okupovala Violiny pokoje na koleji, přinášela bredeonské magazíny, šmejdila ve skříních a udělovala rady ohledně garderoby. Oháněla se programy divadel, znala zpaměti termíny feretových utkání, kterých by se měla Viola v jejím doprovodu zúčastnit. Byla tak úporná, a svým způsobem i zábavná, že Viole nezbylo než těm tlakům podlehnout. Společně s Wandou a její poněkud nesmělou přítelkyní Tralií se Viola podívala a kavanský hudební festival Fialových mračen, nebo se vykoupala v růžové vodě přímořských lázní na Vansionu. Na oplátku vzala obě spolužačky na Vress, do Trepeniny vyhlášené ševcovské dílny. Po čase si sama přiznala, že díky Wandiným eskapádám nemá tolik času zabývat se pošramoceným srdcem.
Wanda byla vůbec zapamatování hodná postava. Měla tu smůlu, že jejím otcem byl Sebass, levoboček Senedina manžela Tyneona. A protože Seneda si uzurpovala post hlásné trouby veřejného mínění Tenerisské soustavy, měl to Sebass zatraceně těžké. Trvalo staletí, než ho Seneda vůbec začala brát na vědomí. Tvrdě pracoval, aby si získal její přízeň. Stal se editorem sahíjinského Protokolu, poslušným vykonavatelem otcovy vůle, a v neposlední řadě i snaživým členem profesorského sboru v Senedině lyceu. Maceše se ale stejně příliš nezavděčil.
Wanda se ráda dávala slyšet, že ona na tradice a morálku kašle, ačkoliv její činy ji usvědčovaly z opaku. Co se týkalo poměrů v elitních kruzích Metaprostoru, nebylo informovanější osoby. Moje matka je prostá démonka, ale sňatkem s levobočkem si příliš nepomohla. To já se provdám mnohem výhodněji.
Wandiny vyhlídky na uplatnění v oboru byly limitované Senediným dobrým rozmarem. Ve škole se proto chovala naprosto vzorně, aby nezavdala otcově maceše důvod k vyhazovu. Zcela jinak si vedla ve volném čase, kdy na truc vymýšlela proti Senedě nejrůznější kulišárny. Pokládala to za osobitou formu protestu vůči nelítostnému osudu. Spunktovala útok bahenních běsů na Senedin sklad záclon. Senediným pozlaceným soškám v tenerisských chrámech malovala bradavice a vousy. Dokonce se vloupala do ředitelské kanceláře a do houštiny modrého koberce nasypala hrst matachor, které po došlápnutí vybuchovaly do tvarů děsivých iluzorních příšer.
Viola Wandiny eskapády sledovala s pobavením, ale vůbec se jí nelíbilo, že za ty lumpárny pokaždé zaplatil někdo jiný, zatímco iniciátorka zůstávala v anonymitě. Tím nešťastníkem, kterého hnala Seneda k odpovědnosti, byl nejčastěji bratránek Jared. Ačkoliv Seneda neměla žádné důkazy, volala si na kobereček právě jeho. Budiž mu ke cti, že Wandu nikdy neprozradil.
Wanda a Jared byli vzdálení příbuzní. Spojovalo je, že se oba narodili do komplikovaných rodinných vztahů. Jaredův otec Henrex byl druhým nejsilnějším a nejstarším bohem tenerisského pantheonu, ale za ženu si vzal krenevku – příslušnici rasy, kterou sahíjinové porazili a nahradili. Nebylo snadné takový svazek obhájit. Jaredova matka naštěstí neměla potřebu se mezi sahíjiny začleňovat. Držela se v pohodě v Henrexově sídle a nikdy si nestěžovala na nedostatek jeho zájmu. Snad proto Jared neměl problémy se sebevědomím, nepotřeboval o tom mluvit, ani to řešit. Jedinou osobou, která mu jeho složitou rodinnou situaci připomínala, byla právě Wanda. Zdánlivě mimoděk prohodila žertovnou narážku, jak Seneda dělá z jejího otce pitomce, načež se obrátila na Jareda s dotazem, jak takové provokace zvládá jeho matka. Pak se pokaždé zatvářila náležitě provinile, jako kdyby litovala, že na to vůbec zavedla řeč. Nejspíš si prostě nemohla pomoct. Viola si všimla, že Jareda Vandino popichování štve, ačkoliv se to snažil zastírat.
Úplně jinak než Wanda se projevovala Tralia z Kavanu. Byla obdařená melodickým hlasem, který používala jen zřídka. Možná právě proto, že pocházela ze světa, kde hudbu povýšili na náboženství, Tralia mnohem více naslouchala jiným, než aby sama mluvila. Nosila decentní kalhotové kostýmy v tlumených barvách, které by mnohem více slušely její babičce, velevážené kavanské aristokratce. Pohybovala se s neuspěchanou elegancí a nutila Violu přehodnocovat její vlastní společenské nedostatky. Když se Tralia na někoho podívala, v jejích očích se zrcadlila zranitelnost, která ostatní nutila postarat se o její blaho. Viola si dlouho myslela, že Tralia patří k ženám, které nedostatkem slovní komunikace umějí maskovat absenci inteligence. Místo aby riskovaly, že řeknou hloupost, raději tajemně mlčí a všichni je mají za moudré. Ale potom kavanku poznala blíž a pochopila, že když už něco řekne, mívá to hlavu a patu, tudíž se naučila ji respektovat.
Postupně začala Viola rozdělovat svůj život na období před Qadrenem a po něm. Čtyři sladké roky s ním ji změnily. Všechno to, co Jaredovi, Wandě, nebo Tralii připadalo zábavné, zdálo se jí nedůležité a malicherné. Naopak to, co kvůli Qadrenovi odsunula do pozadí, se znovu přihlásilo o slovo.
Zatímco si ostatní zpestřovali předposlední rok studia výpravami na Teneris a řáděním po hospodách, Viola se přenášela na satelit Grew, do hájenství babičky Grewiny. Pod jejím dohledem nacvičovala techniky konstruktivní a destruktivní magie, aby byla lépe připravená reagovat na obtížné situace, které – jak předpokládala – ji v budoucnosti neminou.
***
Tou dobou se na Violu začali obracet zprostředkovatelé ze všech koutů Metaprostoru. Nabízeli odkoupení různých předmětů z babiččiny sbírky. Vůbec nebrali ohled na Výnos robustuanské koruny, podle kterého nic takového jako „Soukromý archiv emeritní královny Klarisy“ neexistuje. Samotní sběratelé si přáli setrvat v anonymitě, protože věděli, že Klarisa ty kýžené předměty nezískala právě legálně. Pikantní na tom bylo, že ani ti zprostředkovatelé netušili, zda Klarisa ten který artefakt skutečně vlastnila. Prostě to chtěli zkusit. A samozřejmě v té věci oslovovali Violu, protože ona mluvila jejich řečí. Tehdy se teprve ukázalo, jak důležitou roli v předchozích letech sehrál Qadren, když všechny ty pochybné existence od Violy odháněl.
Viola překupníky posílala do háje. Uráželo ji, že si někdo dělá zuby na babiččiny sbírky, přestože „neexistují“.
***
