Rawantes - 6. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
(V nevhodný čas na nevhodném místě)
Tentokrát to v centrální věži vypadalo jako v bredeonském obchoďáku. Tubus protínaly lesklé krihonitové trámce podpírané nosníky. Na vyhlídkových plošinách a mezipatrech se nacházely stánky osvětlené miniaturními barevnými tenerisskými stromky a vodními lampičkami z Riiberionu, ve kterých fantómové hostesky nabízely časopisy a sladkosti, bižuterii a plyšové hračky. Všechno propojovaly antigravitační zdviže a pojízdné schody v uspořádání tak chaotickém, že z toho pozorovatele brněla hlava.
A kromě těch fantómů nikde nikdo. Ditrux byl v pokušení se schoulit do klubíčka a řvát o pomoc, ale na změkčilé reakce nebyl čas. Probojoval se přes tu změť sloupů k obvodové zdi věže, která byla osazena dveřmi, z nich každé ústily do jednoho ze šesti křídel paláce. Našel dveře náležející Huatovi a z posledních sil je otevřel. Na chodbě byl klid, balzám na rozjitřené nervy.
„Huatééé!“ křikl Ditrux. Nic. Nevadí. Vypravil se dál do středu budovy a vyhledal sál s terasou, odkud vedla lávka spojující do hvězdice uspořádané trakty paláce mezi sebou. Spíše lávku přeletěl, než přeběhl, protože ho stále ještě pronásledovala vzpomínka na lepkavou temnotu ewariové hlubiny.
Neměl tak dobrou prostorovou paměť, takže si nedokázal zařadit, do které budovy se pak dostal. Ale co? Nikdy mu nezakazovali tudy procházet. „Huatééé!“ zařval znovu. A zase nic.
Další lávka. Ve vedlejší budově se rozléhala hudba. Skrze průsvitné stěny viděl barevně oblečené postavy v sále. Ta divoká pestrost evokovala Bredeon. A skutečně. Kolem videxového válce tyčícího se od podlahy až ke stropu se v divokém rytmu svíjeli příslušníci bredeonské smetánky. Ditrux překvapeně zamžikal, když některé poznal. Pamatoval si je z Lissariovy první a poslední státní návštěvy. A ty dvě totožné krásky v tyrkysových šatech těsně obepínajících jejich postavy jsou dozajista Zena a Zera Gdori-Dosovy, někdejší Lissariovy nápadnice.
„Ditruxi!“ Kdosi mu zezadu poklepal na rameno. Otočil se a hleděl přímo do rozesmáté tváře Tessy Arci-Klirenové. Věděl o ní, že se přátelila s Nordenem a s Awenem . Po Dni Zkázy přesídlila na Bredeon a odmítla mít s přeživšími arcidémony na Maharáví cokoliv společného. Ditrux se v duchu podivil, kde bere Tessa tu kuráž sem tak klidně přijít. Ale ona vlastně nepřišla k arcidémonům, ale k debhátarům.
Ditrux a Tessa se znali přes Ditovu manželku, Primeru. V těch vzácných chvílích, kdy se Primera uvolila zavítat na Mizeon a do jejich domu, sebou pokaždé přivedla houf fanoušků. Docházelo k tomu většinou jednou ročně v době divadelních prázdnin. A Ditrux poslušný dodržovat dekorum šťastně ženatého muže slavné herečky se na tu omezenou dobu měnil z jízlivého morouse na uhlazeného elegána. Zasvěceně rozmlouval s manželčinými hosty o umění, provázel je, když se chtěli projet na koni, ukazoval jim svoje kaktusy. Zamilovaně na sebe s Primerou švitořili, předváděli ostatním, jak vášnivě jsou do sebe zamilovaní. Ovšem Ditrux celou dobu Primeřina pobytu tajně spával ve sklepě.
„To je ale překvapení,“ rozzářil se Ditrux a tak jak se slušelo, políbil vzduch na obou stranách Tessiny tváře. Litoval, že sem vůbec vlezl, ale když už ho ta bréca načapala, nemůže jen tak zmizet. Musí jí dát něco, o čem může klevetit, protože jinak na jeho adresu vytvoří fámu, která bude mnohem horší než skutečnost. Pamětlivý pravidel, které si pro komunikaci s obdobnými subjekty osvojil, věděl, že musí být pohotovější než protistrana. Bude se ptát dřív, než začne tahat informace ona z něho. „Jak se máš, zlatíčko?“ zapředl. „Slyšel jsem, že na Bredeonu máš hotel? Rozšiřuješ podnik i na Mizeon? Nebo se stěhuješ domů? To by bylo fajn, aspoň bychom se mohli častěji těšit z tvé rozkošné přítomnosti…“ V duchu si odfouknul. Vychrlil dotazy a teď ji nechá se chlubit. Až se vyčerpá, najednou si vzpomene, že už dávno musí být někde jinde a uteče jí.
Tessa mu začala obšírně odpovídat. V přiměřených intervalech účastně kýval hlavou nebo jásal, ale ty krodošiny, o kterých mluvila, pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Nenápadně se rozhlížel kolem. Jestli mezi křepčícími bredeonci neuvidí Narenu. Zeptal by se jí, kde je Huat. Nebo Moneta…
„…no, to bylo taky špatně,“ mlela mezitím Tessa. „Tak jsem změnila cílovou skupinu a přebudovala celé přízemí pro rodiny s dětmi.“ Tessa se znechuceně otřásla. „Bylo to ještě horší. Toho rámusu! Koberce pocákané zmrzlinou a čokoládou! Pětkrát vyšší náklady na úklid a…“¨
Ditrux dál nenápadně prohlížel tancující dav. Pak se mezi těly otevřela proluka a on uviděl Narenu. Bohyně Světla překvapeně výskla, když ho poznala a už se drala k němu. Nedbala ohled na to, že s ním mluví Tessa. Prostě arcidémonku odstrčila a vrhla se Ditovi kolem krku.
„Ditruxi! Přišels na můj Bredeonský dýchánek? To je tak milé!“ Narena ho chňapla za ruku a už ho táhla kamsi pryč. Ditrux sotva stačil na konsternovanou Tessu udělat omluvný obličej.
„Máš to tu opravdu pěkné,“ křikl Ditrux, protože v dalším sále, kam ho Narena odtáhla, byla hudba ještě hlasitější. „Huat je tu taky?“ Nedovolil si napřímo říct, že Huata hledá, protože to by se Narena okamžitě urazila. Bohyně světla patřila do stejné skupiny citově plochých krasavic jako Primera nebo Tessa.
Narena udělala otrávený obličej. „Tss, ten na takové akce nechodí. Je na Brussedee a vrátí se až pozítří, protože prý musí k tobě do laboratoře. A Tanaka, to si představ, vzal Monetu na hudební festival Fialových mračen na Kavanu. Zmizí na nějakou zastaralou snobárnu, když tu mám tak povedenou akci. Viděl jsi, jak jsem vyzdobila centrální věž? Jenom vymyslet, kam natáhnout ta schodiště! Uplácat všechny ty plyšové hračky…“
Ditrux v duchu zaklel. Ale ani ho nenapadlo to vzdát. Rozverně na Narenu zamrkal. „Byl jsem z té výzdoby ohromený. Dala sis s přípravou spoustu práce. Kvůli ignorantům se netrap. Máš i další sourozence. Určitě to patřičně ocenili.“
Narena se pyšně zachichotala. „To ano! Aisus s Gromem mě pochválili. Pozdravili se s hosty, ale pak si vzpomněli, že něco zapomněli na Riiberionu.“ Důležitě si povzdechla. „Zůstala tu jenom Brexa. Seznámila jsem ji s tenerisským bohem Smesmechem. Je to sahíjin. Úplné zlatíčko. V našich dobách ještě neexistoval. Je z Brexy úplně vedle. Ani mu nevadí, že je divná. Dokonce ho to na ní přitahuje.“
Narena ukázala na dvojici, která navzdory rychlému rytmu tančila pomalu a Ditovi klesla čelist, když v té spoře oblečené divožence se záplavou fialových vlasů rozpoznal Brexu. Chlap, který ji držel, vypadal jako reklama z divadelního programu. Kostkované kalhoty a pruhovaná košile. Typický idiot.
„Smesmech je bůh smíchu,“ slyšel Narenin poťouchlý hlas. „On už Brexu zabaví, aby nedělala ostudu.“
Ditrux dál neposlouchal. Vyrazil přímo k Brexe. Musela si jej všimnout dříve, než on jí, protože předtím, než ji stačil oslovit, se od Smesmecha odvrátila. Chladnýma očima se na Dita podívala a štěkla: „Zdravím, prasynovče.“
„Taky tě zdravím, pratetinko,“ vypravil ze sebe škrobeně Ditrux. Musí se soustředit na to, proč přišel. Jediné, co ale chtěl v té chvíli udělat, bylo vytrhnout Bree z pracek toho tenerisana a odnést ji někam, kde by ji měl jen pro sebe, třeba do té ledové jeskyně, kde ji poprvé potkal, a líbat ji a milovat ji. „Můžeme si někde promluvit?“ přinutil se říct.
Udělala otrávenou grimasu. „Tančím. Nevidíš?“
Kostkovaný chlápek se samolibě zasmál. „Správně. Tančíme. Exa na tebe nemá čas. Ani teď ani zítra.“ Znovu se k Brexe přitlačil. Ten blbec. A ona ho nechala a znovu se s ním začala vlnit. Na Dita se už ani nepodívala.
Ditrux potlačil potřebu zabořit pěst do Smesmechova ksichtu. Nejlepší bude ho ignorovat, ale připadal si jako pohozený hadr, kterým si otřela boty. Vedle Primery si tak připadal vždycky, ale s Bree se cítil jinak. Aspoň předtím, než ho opustila a vyměnila za kostkovaného debila. Dávno by se otočil na patě a zmizel, ale tady nejde o něj. Proto musí pýcha stranou. „Prosím, je to důležité,“ řekl tak hlasitě, aby ho skrze ten randál slyšela.
Nasupeně se k němu otočila. „Tak mluv a neprotahuj to. Chci se bavit.“
„Jde o mého bratrance. Sibiel umírá. Sakra, Bree, potřebuju, aby ses zamyslela.“
Její oči nemohly být větší. „Proč jste něco neřekli?“ Vzala ho za ruku a táhla ho pryč. „To je ten, co ho Grom podusil mezi kameny?“ ujišťovala se. „Myslela jsem, že je z toho venku.“
Přeletěli lávku a dostali se do budovy, kde byl klid. Bree se opřela o zeď a založila si paže na prsou. „Musím toho maroda vidět. Buď to zvládnu sama, nebo přivleču Groma. Co pokazil, to taky napraví. Kde Sibiela najdu?“
Ditrux jí vysvětlil, že Sibiel je pořád na orbitě. Léčivý gel ho drží pohromadě, ale uzdravit ho nedokáže. Bez dechu sledoval, jak se mezitím Brexa mění. Fialová barva z její čupřiny se vytrácí, její provokativně krátké šaty se protahují v praktické kalhoty a tuniku.
Ukázala prstem ke stropu. „Takže je na orbitě? V jednom z těch plechových monster, co v nich létají smrtelníci?“
Ditrux přikývnul. Chtěl jí nabídnout, že sežene někoho, kdo ji tam doprovodí, aby nevznikl zmatek. Zlatě zaplála a byla pryč.
„Do prdele,“ zaklel. Vyletěl oknem z paláce, překonal ewariový příkop a otevřel si portál do své rezidence.
***
„Brexa na orbitě!“ vychrlil ze sebe Ditrux, jakmile se dostal k Issakovi. „Kvůli Sibielovi. Neměl jsem čas Bordena upozornit. Pošli zprávu, než na ni zaútočí.“
Issak neztrácel čas. Přitáhnul si teleemitor, mentálně se zaměřil na Bordena a spustil: Bordene! Tady Issak. Měla by se u tebe vyskytnout bohyně Mrazu, Brexa. Buď na ni hodný. Přišla se podívat na Sibiela.
Rozumím! zaburácel Borden.
Ditrux se zapotácel. Podle paseky, kterou mu ten mentální rámus udělal v hlavě, bylo jasné, že jeho strýček žádný telemitor nepoužívá, protože ho nepotřebuje. Teď musí jen čekat. Zavřel oči a představil si, jak Bree vypadala, když se zbavila toho karnevalového kostýmu. Nádherně.
***
Nač je dobrý starý krám z poličky
„Kdyby byl jako Jeronex, uzdravil by se,“ dodala Izzel poté, co Brexe vysvětlila, proč na Sibiela běžné hojivé postupy nefungují. „Sedmkrát jsme vyměnili léčivé médium, průběžně ho dotujeme, ale nestačí to.“
Izzel byla z Brexiny návštěvy v rozpacích. Proč by se měla mizeonská bohyně starat o zdravotní stav arcidémona, když jich předtím stovky pobila? Navíc se ohání tvrzením, že ji posílá Ditrux Arci-Jeen! Tentýž Ditrux, který se Sibielem sloužil v gardě a pro kterého Sibiel neměl dobrého slova?
„Jestli je tvůj syn míšenec jachadei, není divu,“ řekla Brexa. „Interní magie arcidémona a licha není kompatibilní s magií jachadei. Pere se v něm několik složek. Aby mohla jedna složka udělat svou práci, musíme ty další potlačit.“
Izzel si nedůvěřivě odfrkla. Jak by mohla pravěká bohyně o té věci něco vědět? Za jejích časů přece lichové ani arcidémoni neexistovali.
Brexa zjevně její pochybnosti vytušila, řekla: „Znala jsem se s Hanem z Vahanu. Opravdu dobře. On a jeho sourozenci, prováděli podobné operace s prstem v nose. Chtěli vyšlechtit dokonalého tvora. Symbionta…“
„Že se jim to ale povedlo,“ ušklíbla se Izzel.
Brexa pokrčila rameny. „Trochu je jim to vymklo z rukou, ale než se to stalo, dělali pokusy s různými formami magie.“
„Můj syn není materiál na pokusy!“ namítla rozzlobeně Izzel.
„…a hledali společného jmenovatele,“ pokračovala Brexa. „Zjistili, že v Metaprostoru existují celé komplexy bytostí, které se magií živí. Zpracovávají ji a transformují. Například Launa peristilla. Jediná svého druhu a absolutně nezničitelná…“ Brexa se odmlčela a pak zavrtěla hlavou. „Ale ne. Launu do toho tahat nebudem. Ta potvora by z něho vysála všechno. Další možností je Merrikanská obluda. Ale slyšela jsem, že od našich časů poněkud zdivočela. Samotná magie jí nestačí a prý konzumuje i její nositele. Takže nám zbývá komb-hasi bohyně Assi-Siony z Dervosu.“
„Dervos je padesát let v prachu!“ vyjekla Izzel. Vážně nechápala, proč se s tou potrefenou debhátarkou ještě baví. Možná proto, že tonoucí se stébla chytá…
Brexa nedala najevo, že by ji arcikněžniny reakce urážely. „Slyšela jsem o tom,“ řekla. „Ale to, že je pryč Dervos i jeho bohyně, ještě neznamená, že je pryč komb-hasi. Assi-Siona neměla jenom jednu. A je to divné, ale jeden exemplář jsem vycítila, když jsme se setkali s Rafedaxarrem. Tam na venkově…“ Brexa udělala rozhořčený obličej. „Nechápu, že přechováváte tak vzácnou věc někde na statku. Doufám, že jste to měli dobře uložené a že se tomu při té strkanici nic nestalo.“
„Vůbec nechápu, o čem mluvíš!“ řekla upjatě Izzel. Co je to ko-masi? Jak to vypadá?“
„Komb-hasi,“ opravila ji Brexa. „Je to magická schránka. Emitor a přijímač magických rezonancí. Uchovává strukturované myšlenky i koncentrovanou magii. Funguje podobně jako vaše krystaly, co na ně nahráváte, obraz a zvuk. Na jedné straně je mnohem primitivnější, na druhé všestrannější. Kdysi jsem jednu měla a Han mi ukázal, jak se s ní dá přeměnit smrtelník v kouzelníka a naopak.“ Brexa se uličnicky uchichtla. „Odkud myslíš, že se na Mizeonu vzali čarodějové?“
„Ti čarodějové, kteří se po Krvavém dešti smísili s levobočky arcidémonů?“ podivila se Izzel. Bylo známo, že kdysi na Mizeonu paralelně s obecnou smrtelnou populací existovala rasa čarodějů, smrtelníků s nízkou hladinou interní magie. Po Krvavém dešti obě rasy zmutovaly v démony. O několik staletí se na Mizeonu objevili levobočkové Rafedaxarrových dětí. Když si tito míšenci obecných a arcidémonů hledali partnery, začali preferovat právě ty démony, kteří povstali z čarodějů, protože s nimi měli společného více, než bývalými lidmi. Tak se vyvinula rasa raisi- démonů. „Takže čaroděje potažmo celou rasu raisi máš na svědomí ty, chápu,“ vydechla Izzel. „Ale jak může ta věc pomoct Sibielovi?“
Brexa netrpělivě našpulila rty. „To je přece jasné. Když komb-hasi správně nastavím, odebere do sebe rušivé složky magie a nechá jen jednu. Sibiel se vyléčí. A pak mu ty odebrané složky zase vrátíme. Tak, že je z komb-hasi vyvoláme... Vždyť jsem to říkala. Zářič a pohlcovač v jednom.“
„Jak ta věc komb-hasi vypadá?“ vybafla Izzel. Napadlo ji, že to možná Destruktiel přitáhnul odněkud z muzea, stejně jako sbíral okreny. Ale proč by to nechával v Berízii? Všechny sbírky měl v Kernoku.
„Má tvar mušle,“ řekl Brexa. „Veliká je tak do dlaně. Textura pláště připomíná ornamenty, ale ve skutečnosti funguje jako ustalovač.“
„Červená mušle!“ vydechla Izzel. „Takovou si Owiana přinesla z velitelství Aliance. Řekli jí, že pochází z Dervosu. Ale taky jí řekli, že je to kopie a originál že je v depozitáři.“
Brexa se šibalsky zasmála. „Pokud je ta kopie dost přesná, mohlo by to stačit. Fígl je v tvaru a textuře.“
Izzel vyskočila jako bodnutá sikkosou. Ta věc musí být někde v těch troskách, které právě Jerones dává odklízet bagry! „Počkej tady,“ vybafla. „Jdu tu věc najít.“
„Jdu s tebou,“ řekla bohyně Mrazu. „Já komb-hasi vycítím.“
***
