Návrat na Mizeon VII. - Rawantes - 8. kapitola: Mezi draky nejlépe
Arri procházel širokým bulvárem dračí metropole Eriad a mířil k Flebussionově novému sídlu. Šel pěšky a neohlížel se, i když cítil v zádech nevraživé pohledy. Potřeboval si vyčistit hlavu.
Dnes v poledne se bezpečně vrátili z Ok-Sawonu na Erektiad. Arri nedokázal odhadnout, jak mise přispěla k rozšíření Ysyanových rozhledů, ale byla prospěšná Ternodovi a jeho rodině. Narozeniny dopadly skvěle. Ternod odrecitoval Oslovení a pak zasedli k slavnostní tabuli, se kterou si Magineta dala tolik práce. Po jídle se přesunuli do ovocného sadu osvíceného barevnými lampiony. Poslouchali trubadúry a popíjeli hořkosladký šalvějový likér.
Těsně před půlnocí někdo poklepal Arrakiela po rameni a vrazil mu do ruky balíček ve zlatém papíře. „Rawantes nechává pozdravovat,“ řekl ten chlap. Měl na sobě starodávné ok-sawonské válečné brnění, jaké Arri vídal na podobiznách v Ternodově galerii. Zjevně se snažil obléct podle ok-sawonských obyčejů, ale materiál, ze kterého čerpal, byl starý několik staletí.
„Ditruxi?“ hekl Arri, když ho poznal. Arci-Jeen se jen zasmál a zmizel v zelených keřích, jako by tam nikdy nebyl.
Ternod tak obdržel ještě jeden dárek. Pokud bude nutné ji vyprat, radši to udělej sám, kladl mu na srdce Arri.
Teď může s klidnou duší pustit ok-sawonské problémy z hlavy, aby se soustředil na jiné věci, mnohem temnějšího rázu. Byl z kratinké návštěvy Mizeonu vyděšený. Když Sibielovi navrhoval přesun rodiny do exilu, nemyslel to úplně vážně. Spíše chtěl dát najevo, jak se mu ty nové poměry, kdy Rafedaxarr nasazuje Sibielovi sůsí hlavu, příčí.
Sibielova reakce jej zarazila. Místo, aby bratr nad tím návrhem mávl rukou, vytočil se. To snad nemyslíš vážně? Bojovali jsme, abychom se mohli vrátit domů. Tato rodina je silná. Nebude vyklízet pole jen proto, že mě dává císař k ledu! Přesně taková situace tu byla před třemi sty lety. Razziel byl arcikníže a radní. Pak se s otcem nepohodli kvůli matce a Razziel odešel k Alianci. Ostatní radní z toho obvinili otce, ale ve skutečnosti jim Razzielův odchod náramně vyhovoval. Hned nato Rehen Arci-Kliren zpochybnil Destruktielovo otcovství, a náš otec ho zmlátil tak brutálně, že zůstal zmrzačený. Byla to provokace, teď už je to jasné. Radní s odkazem na otcovu nevyrovnanou náturu na Razzielovo místo v Radě šoupli Igisia, i když podle pravidel to měl dostat Destruktiel. Vyšachovali tehdy naši rodinu z vedení na celých tři sta let. Ale přežili jsme to a paradoxně nám to bylo spíš ku prospěchu. Já vím, že momentálně jsem jako arcikníže rodině spíš na škodu. Ale Attesius rychle dospívá. Jen, co to bude možné, předám žezlo jemu. Nepotřebuju být arciknížetem, ale to neznamená, že hodlám utíkat, jako kdybych zapálil stoh.
Tato rodina je silná, bzučelo Arrimu hlavou. Jen doufal, že je to skutečně tak. S pokračující konsolidací se dá čekat, že Jerones obnoví linii Arci-Leredů a Grennon stejně tak linii Arci-Kessalů. Oba si postaví vlastní sídla a s sebou vezmou své ženy a děti, přičemž Jerones a Wrella pečují o Attesia. Ti dva jsou zatím spolu, i když jim to prý skřípe, protože se Wrelle nelíbí, že se Jerones, ač neochotně, podílí na Rafedaxarrově tažení proti Sibielovi. V každém případě Jerrones přijal Attesia za svého a chová se k němu pěkně. Arri dávno vytušil, že Attesiovým otcem byl Lissarius. Pokud by to vyšlo najevo, všichni by na chlapce pohlíželi spíše jako na Arci-Nubiela než na Arci-Quinna.
Arri věděl to, co musel vědět i Sibiel. Jakmile Diriana a Wrella odejdou se svými manžely, tato rodina se rozdělí. Kdo Arci-Quinnům zůstane? Teggius - Sarvonův syn a Okrenův syn v jednom těle. Pokud Teggia Aliance pustí z drápů, má právě on schopnosti a kredit, se kterým je nutno počítat. Jasně dal najevo, že své děti a Owianu neopustí. A Teggius je naštěstí mnohem ochotněji Arci-Quinnem, než Arci-Nubielem. Pak je tu malý Qadren, Trixenův pohrobek. Ale než ten vyroste, uběhne v řece Perlíně hodně vody. Se svou rolí v rodině Arri počítat nemohl, protože jeho místo je na Erektiadu, byť z toho nijak zvlášť nadšený není.
Šlupka už na Arriho čekal. „Vypadáš nějak přepadle,“ prohodil, když se oba usadili do pěkných polstrovaných křesel. Flebussion bez zábran na Erektiad zaváděl mizeonské manýry, včetně zařízení domu a kupodivu mu to procházelo. „Tak co se na Ok-Sawonu stalo?“
„Ok-Sawon je v pohodě,“ broukl Arri. „Dělá mi starosti Mizeon.“ A pak Šlupkovi všechno pověděl. Mluvil dlouho. Podělil se i o dojmy a dohady. A čím déle mluvil, tím víc byl z toho v rozpacích.
„Něco už vím od Issaka,“ řekl Šlupka. „Včetně toho, že mě dal Rafedaxarr na index. Dokonce Vikkasonovi napsal, že si nepřeje, abych tu vystupoval jako jeho vyslanec. Ale že odstavil i Sibiela? Co dělá Jerrones? Cožpak mu nevadí, jak Rafedaxarr s jeho švagrem zachází?“
„Jerrones je slušně vychovaný chlapec,“ ušklíbnul se Arri. „Respektuje autority. Ideální materiál na císařského sekretáře. Sibi mi řekl, že od chvíle, co se Jery uzdravil, je pořád v Kernoku. Wrella se napřed snažila ho obhajovat, ale potom, co císař Sibiela vyšachoval z gardy, už skřípe zuby. Hodně jí vadí, že Jerrones nedokázal Sibiela před císařem obhájit. Dává najevo, jak je z Jerronese zklamaná. Nevím, jak to mezi nimi dopadne. Soudím, že si Jerrones bude muset mezi Wrellou a císařem vybrat. Jestli mu tedy císař ten výběr umožní. Zatím je to v rozpuku. Pravý bordel se teprve blíží.“
„Jenže když si Jerrones vybere Wrellu,“ namítnul Šlupka, „a vyklidí v Kernoku pole, je tu riziko, že si Rafedaxarr sežene někoho mnohem pružnějšího. A Issak to nebude, za to ti ručím. Můj syn je příliš drak na to, aby císaři konvenoval. To je ostatně dobře. Stojí trochu stranou, ale dost blízko, aby měl přehled. Císař si ho drží kvůli jeho legislativnímu přehledu. A do gardy ho přijal hlavně proto, aby ho měl líp pod kontrolou. Přiznám se, že jsem ho musel přesvědčovat, aby tam vůbec zůstal. Když totiž pochopil, jak to Rafedaxarr vede, chtěl se vrátit sem.“
„Je to ještě horší, než jsem si myslel,“ konstatoval Arri.
„Jo,“ zabručel Šlupka. „A to asi nevíš, že se do Kernoku začali vracet arcidémoni, kteří byli v dobách exilu zalezlí na okolních světech. Jako krysy vylézají ze všech možných děr. Tessa Arci-Klirenová, její strýček Rehen, Arci-Pawnerové, co utekli na Brusedeu, a dokonce jeden zapomenutý Arci-Fezziel, co přečkal válku v teplíčku na Bredeonu ve službách Klastru. A ti všichni se teď derou o různé úřady. Tessa dokonce podala návrh, aby jí císař odklepl žezlo arcikněžny, protože jediný přeživší Arci-Kliren mužského pohlaví je levoboček Twen. A vypadá to, že Rafedaxarr ji vyslyší. Ti noví jsou totiž flexibilní. Na rozdíl od nás, kteří jsme bojovali. Na rozdíl od nás, kteří nemáme potřebu mu podlézat, protože naše svědomí je čisté.“
„Rawantes je Rafedaxarrovi nejblíž,“ řekl Arri. „Ale fakticky na něj nemá skoro žádný vliv. Císař ho bere jako šperk. Sám to tak definoval. Když děláš politická rozhodnutí, většinou se s náramkem neradíš. Přesto si myslím, že klíčem k té situaci je právě Rawantes. Rafedaxarr je na něm emocionálně závislý. Kdyby se Rawantes vzbouřil, Rafedaxarr se rozsype a budou lítat cihly. A Raw to ví. Mnoho věcí se mu nelíbí, ale v zájmu všech drží hubu. Zatím.“
„Zatím,“ opakoval s povzdechem Šlupka. „Něco ale udělat můžeme. Promluvíme s tvou matkou. Ona by měla Wrelle vysvětlit, že je lepší, když Jerrones pracuje pro císaře, než aby to dělal kdokoliv jiný. Když bude mít Jerrones jistotu, že ho Arci-Quinnové nezatratí, je tu reálná naděje, že se při krájení chleba rozhodne správně.“
„Protože je to koneckonců slušný chlapec,“ řekl pobaveně Arrakiel.
„Podle toho, jak jsem ho poznal v exilu, si to myslím taky.“
„Čeká se ode mě, že budu v klidu vegetovat tady,“ povzdechl si Arri. „Ale jak, když mě to, co se děje doma, štve?“
„Úplně černě bych to neviděl,“ uchechtl se Šlupka. „Uvědom si, že Rafedaxarr už není jediným bohem na Mizeonu. Jsou tu další a zdá se, že i oni mají zájem o rodinné vztahy.“
***
Hned nazítří Arrakiel zašel do Rexovy kanceláře. Napadlo jej, že když Vikkason neprotestoval proti návštěvě Ok-Sawonu, je tu naděje, že nebude mít námitek ani k Mizeonu. Ale to se přepočítal.
Mizeon je jedna velká bečka sraček! rozčílil se Vikkason. Slyšel jsem, jak Aisus zatočil s tvým bratrem. A Rafedaxarr prý ani nehnul brvou. A to asi nevíš, že Flebussiona prakticky exkomunikoval, he? Jestli chceš vidět matku, klidně ji pozvi sem. Dassana už to dokonce nadhodila. Tvá matka je prý zajímavá dáma. Ysyanovi rozhodně prospěje, když ji pozná.
***
Vědecká debata v Ditově sídle
Rawantes seděl na opěradle pohovky v Ditruxově loveckém salonku, chroupal jablko a poslouchal, jak děkan Urbiel Rafedaxarrovi vypráví o výsledcích výzkumu flesshingů. Dalším přítomným byl Ditrux, pohodlně rozvalený v křesle u okna. O dveřní futra se opírali Norden Arci-Pawner a Ewen Arci-Kessal v černozlatých uniformách císařovy stráže. Norden s Ewenem se tvářili znuděně, Ditrux přímo otráveně. Rawantes ho chápal. Byli právě s Ditem a Urbielem v laboratoři a chystali se zahájit další sérii pokusů, když se tam nahrnul Rafedaxarr v patách s Nordenem a Awenem s požadavkem, aby mu teď hned poreferovali, jak daleko ve výzkumu pokročili. Přemístili se z laboratoře do pohodlnějšího prostředí a Urbiel spustil. A mlel a mlel.
„…takže máme ověřeno, že flesshingové se materializují selektivně podle typu média, do kterého je nalákáme. Nejlépe reagují na granit, nejhůře nebo vůbec na jíl. Teď zjišťujeme, na jaké bázi s nimi lze komunikovat. Nejde o komunikaci v běžném slova smyslu, protože to by předpokládalo, že disponují svébytným intelektem. Oni ale disponují intelektem úplně jiného řádu. Přelévají mezi sebou informace. Z jednoho jedince do druhého, jako když my přeléváme tekutinu z jedné nádoby do druhé. Právě při tom přelévání dochází ke změnám jejich struktury. Jedinci se buď dělí, nebo spolu splývají. Při tom se mění jejich afinita na vstupní média. Toho Trrisiel využil a přizpůsobil je k pronikání čistým krihonitem a později i k pronikání krihonitem vyztuženým krepponem, aby byli schopní prolnout se skrze stěny relikviáře,“ vysvětloval zaníceně Urbiel a máchal při tom rukama.
„Tak takhle to udělal,“ zamručel zamyšleně Rafedaxarr.
„Taková modifikace mu musela trvat staletí,“ potvrdil Urbiel. „Dál jsme zjistili, že při změně struktury, ať už jde o dělení nebo splývání, vznikají v emanacích informační nakupení, která se dají s trochou nadsázky definovat jako jádra individuálního myšlení…“
Rawantes se mimoděk usmál, když si vzpomněl, jak se s Grennonem, Huatem a Ditruxem motali kolem letannatové pasti. Jak užasle hleděli, když se Urbielovi poprvé podařilo iniciovat informační přesuny z jednoho pokusného objektu do druhého.
Urbiel si vzrušeně odfouknul. „Je to naprostý průlom, sire! Myšlenkové procesy, které nejsou vázány na hmotný podklad, jsme prozatím pozorovali jen u bohů. Ale u flesshingů k nim dochází také, přirozeně na mnohem nižší úrovni. Z toho se dá vyvodit, že flesshingové emanace by mohly být něčím, z čeho se bohové generují. Jakýmsi pramateriálem.“
„Pramateriálem, ze kterého se formují bohové? Opravdu? Gratuluji, drahý vnuku,“ řekl radostně Rafedaxarr. „Jeden aby se bál, čeho se doberete příště!“
Zatímco se Urbiel bezelstně telelil v jasu císařovy přízně, vyměnil si Rawantes pohled s Ditruxem. Arci-Jeenova hladká tvář se na okamžik zavlnila znepokojením. Rawantes usoudil, že Ditrux ten signál pochopil stejně jako on. Jeden aby se bál, čeho se doberete příště! Bylo to řečeno s úsměvnou nadsázkou, ale někde v pozadí se skrývala hrozba.
„Huat překládá souhrnnou zprávu do starodwentenštiny,“ řekl Urbiel, „aby se s ní mohl podrobně seznámit Aisus. A já chystám zkrácenou verzi pro Alianci.“
Rafedaxarr udělal zamyšlenou grimasu. „Ještě byste to měli všechno několikrát ověřit, než to dáte v plen ostatním. Ten Okrenův syn, co pracuje pro Alianci, ehm, Essius nebo jak se jmenuje…“
„Teggius, sire,“ řekl Urbiel.
„Ten ty výsledky ještě nezná, že?“
„Ne,“ odpověděl Urbiel. „Sice to byl on, kdo vymyslel, nač flesshingy přilákat, ale pokusů se účastnil jen jednou. Potom byl povolán kvůli něčemu závažnému kamsi na periferii a od té doby se neohlásil.“
„No, tak vidíš,“ usmál se Rafedaxarr. „Aliance má teď úplně jiné starosti. Proč je s tím zatěžovat? Zajímá mě, do jaké míry se dá s těmi emanacemi komunikovat.“
Urbiel pokrčil rameny. „Pokud víme, Trrisiel tak daleko nedošel. Nakrmil flesshingy informacemi a přepasíroval je do relikviáře. Debhátarové si z nich vzali, co potřebovali. Huat sám to vyjádřil asi v tom smyslu, že z nich ty informace vysávali jako šťávu z cittudu.“
„Chci, abyste se na to zaměřili,“ řekl Rafedaxarr. „Nejdříve se s nimi naučíme komunikovat a pak je naučíme poslouchat příkazy. Jen nezapomínejte na bezpečnostní opatření, ať nedopadneme jako vahanští.“ Rafedaxarr natáhl ruku k Rawantovi. „Půjdeme?“
„Ale my dnes ještě neskončili,“ namítnul Rawantes. Ve zkušebně je čekaly čtyři exempláře, které Grennon s Huatem ulovili předevčírem. Rawantes měl s Ditruxem domluvené, že budou zkoumat změny jejich barevné škály v závislosti na sumě a typu informací, kterými je nakrmí. Chystali to už od včerejška. Kalibrovali měřidla a počítali intervaly.
„Ale skončili,“ řekl mile Dax. „Zapomněl jsem ti říct, že dnes večer cestujeme na Riiberion. Exis mě pozvala na svatbu svého vnuka Pokrena. Ona i její sestra Krassiona jsou na tebe strašně zvědavé. Když už prasklo, kým jsi, je lepší tě předvést, protože jinak by si našly cestu sem za tebou. Ale nemůžu tě tam přivést v téhle tvé pracovní garderobě, to jistě uznáš. Zastavíme se na Bredeonu. Tebensie sehnala stylistu, který pro tebe nachystal návrhy, podle kterých ti vytvoříme přesně to, co potřebuješ…“
„Mně to, co mám na sobě, docela vyhovuje, sire,“ řekl uraženě Rawantes. Byl oblečený do tmavě šedých kalhot z broušené krodoší kůže a pavoučí košile. Ta košile měla dokonce nabírané rukávy. Opasek v kalhotách měl ozdobnou sponu. Boty měl vyleštěné. Nebyl nikde umaštěný od oleje, ani ulepený od letannatových vláken, dokonce nesmrděl benzínem ani ewariem, protože dnes v laboratoři ještě nic neudělal. Kdyby v takovém oblečení vešel tady na Mizeonu do restaurace, nikdo by ho za otrapu nepovažoval.
„Mně ne.“ Odsekl císař. Teprve pak Rawantovi došlo, že Dax má na sobě zbrusu nové sako se zelenými pruhy na rukávech. „Už nejsi jen tak nějaký arcidémon. Jsi Dárce života. Můj Dárce života. Podle toho musíš reprezentovat.“
Na Rawantův jazyk se drala spousta slov, ale když viděl nesmlouvavý výraz v Rafedaxarrově tváři, svezl se z pohovky a vložil ruku do Daxovy dlaně. Všiml si, jak Ditrux otevřel pusu a jak ji zavřel. Norden s Ewenem se odlepili ode dveří, připraveni je následovat. Oba se snažili udržet předpisově kamenné výrazy, ale Rawantes si všiml, že jim cukají koutky. Když ho z loveckého salonku Rafedaxarr odváděl, Raw si připadal jako krodoch na provázku.
***
