Návrat na Mizeon VII. - Rawantes - 6. kapitola: Děti jsou "radost"

25.07.2025 04:55

Růžový palác, Twenova dilemata

Twen přecházel po své převlékárně od jednoho stojanu na šaty ke druhému a klel jak vahanský pašerák. Byla to velká šatna a nachodil už několik vianů. Když byl rozčilený, vždycky se zavíral právě zde, protože tady si nikdo nedovolil ho rušit. Renona měla pravdu. Rafedaxarr je naživu! Už mu dávalo smysl, proč na obřadní stůl v chrámu přibyl sedmý symbol. Vzpomněl si, jak kysele se při tom debhátarové tvářili. Už tehdy se dovtípil se, že tuto záležitost si prosadili arcidémoni a teď měl potvrzeno, že dobře věděli proč. Twen dostal příležitost si tu dohodu, kterou arcidémoni a debhátary uzavřeli, prostudovat. Narena byla tak laskavá a dala mu kopii, s tím, že on jako hlava státní právy má právo ta ujednání znát.

V části, kterou zpracovali arcidémoni, a kterou debhátarové odsouhlasili, stojí:

• Arcidémoni nebudou uplatňovat krevní mstu vůči debhátarům ani vůči jejich přívržencům z řad obecných démonů a raisi démonů. Debhátarové nebudou uplatňovat krevní mstu vůči arcidémonům a jejich rodinným příslušníkům.

 

V části, kterou zpracovali debhátarové, a kterou arcidémoni odsouhlasili, stojí:

• Debhátarové požadují, aby jejich sourozenec, Rafedaxarr, byl posmrtně odsouzen a zlořečen za příkoří, které jim po dobu deseti tisíců let svévolně způsoboval.

 

Protože arcidémoni věděli, že Rafedaxarr není ze hry, připravili si v dohodě mezírku „jejich rodinným příslušníkům“, pomocí které svého předka ochrání. Klidně odsouhlasili ustanovení navržené debhátary týkající se Rafedaxarrova posmrtného odsouzení, protože věděli, že nelze posmrtně odsoudit živého. Twen to pokládal za podvod. Nechápal, jak to mohli debhátarové  skousnout. Jak můžou být tak klidní.

Rafedaxarr je zpět. A debhátarové, místo aby ho rozmašírovali na malinké kousky, se s ním v Berízii sejdou na pokec a pak se spořádaně vrátí do křišťálového paláce. Nakonec jsme se dohodli, že se dohodneme, komentovala to Narena a na důkaz dobré pohody sezvala hosty na dýchánek. Moneta s Tanakou si dopřávají kulturu na Kavanu, Aisus s Gromem se vypraví posvačit na Riiberion, Huat hraje dohomon s guvernérem na Brussedee. Jako kdyby tu nebylo co řešit, spokojeně se odebrali za povyražením. Skoro se zdálo, že se spoléhají, že to tu Rafedaxarr za ně pohlídá.

Twen se pobaveně uchechtl. No, podle toho, co se Renoně doneslo od raisi, ta schůzka v Berízii zas tak poklidně neproběhla. Statek prý srovnali se zemí. Arci-Quinnův statek. Dobře jim tak. Arcidémoni by měli pokorně šoupat nohama, že je debhátarové vůbec pustili domů. Ale oni ne. S arogancí jim vlastní sem propašují svého proradného pradědečka.  

 

Od Twena se očekává, že bude dělat, co předtím. Tak tedy dobrá. Ale zůstane ostražitý.

***

Já jsem tady šéf

„Měli jste mi to říct!“ rozčiloval se Rafedaxarr, když se mu doneslo, jak Brexa zasahovala na orbitě. „Aisus s Gromem se dál budou chechtat, že jsem ztumpachověl věkem! Ti závistivci mi budou mlátit o hlavu, že se nedokážu postarat o potomstvo, na které se oni nikdy nezmůžou!“

Rawantes zakoulel očima. Stále měl v živé paměti, Daxův vzteklý výlev na Sibielovu adresu. Bylo by možná lepší, kdyby se v té hojivé břečce rozpustil! A pokud se uzdraví, nechci ho ani vidět! Rafedaxarr dal jasně najevo, že má Sibielovi to, že poslal Rawanta na Erektiad, za zlé. 

Rawantes byl zmatený a zklamaný. Styděl se, protože nedokázal Sibielova rozhodnutí před Daxem obhájit. Cítil se provinile, že nedokázal Daxe přesvědčit, aby přístup k Sibielovi změnil.  Tušil, že je to mnohem větší problém, než je ochotný si přiznat. Ale obecně byl rád, že jeho přítel je z nejhoršího venku. Brexa pomocí nějaké relikvie z Dervosu znovu nastartovala a usměrnila Sibielovu regeneraci. 

„Nikoho z nás nenapadlo,“ řekl rozpačitě, „že byste s tím, jako staří bohové, dokázali pomoct. Až Ditrux s tím přišel.“

„Proč nepřišel za mnou?“ prskal Dax. „Na dervosský mediátor bych přišel taky.“

„Protože jsi dal jasně najevo, že jsi na Sibiela naštvaný. Kdokoliv se před tebou o něm zmínil, musel se potýkat s tvým hněvem,“ řekl naježeně Raw. „Když jsem projevil obavu o jeho zdraví, jenom jsi to zlehčoval. Nikdo se pak neodvážil za tebou kvůli Sibielovi přijít. Ditrux stojí vždycky trochu stranou. On a Brexa k sobě mají blízko. Požádal ji o pomoc a ona mu vyhověla. Nebyl to žádný truc proti tobě.“

Rafedaxarr uraženě naježil obočí. „Stejně mě zase obcházíte. Dělali jste to vždycky. Všechno jste zvládali beze mě. Války, diplomatické šarády, pitominky s Aliancí…“

„Je otázka, do jaké míry jsi chtěl být součástí,“ ohradil se Rawantes.

„Jak to myslíš?“

„Vydělil ses sám. Ty jsi dopustil, aby Rada vládla za tebe. Tak si teď nestěžuj, že to Rada vedla od desíti k pěti. Víš ty vůbec, že válčení s erektiady bylo prodlužované uměle? A víš, že s Aliancí jsme se posledních pět set let vůbec nebavili?“ 

Dax nasupeně přikývnul. „Skoro to vypadá, že Dnem Zkázy se to tu vyčistilo a já to zase můžu pevně vzít do ruky. Nedívej se na mě tak rozhořčeně. Kdybych to mohl vrátit zpátky, uškrtil bych Trrisiela pupeční šňůrou hned potom, co se narodil…“

Rawantes se pod vlivem nenávistného žáru, kterým Rafedaxarr sálal, mimoděk otřepal. „Daxi,“ syknul, „vždycky jsi říkal, že svoje potomky miluješ.“

„Ne bezpodmínečně,“ odsekl Rafedaxarr. „Patříte mi. Dal jsem vám existenci. Jistě, bez Ryany by to nešlo, ale od ní jste zdědili sotva zlomek. Takže mě z toho může porazit, když vidím, kam to některé exempláře z mé krve dotáhly. Až sem. Kdy se musím dělit se svými pologramotnými sourozenci o svůj svět.“

Rawantes na něj užasle hleděl.

Rafedaxarr bůh Ohně byl krásný a hrozný současně. Byl monumentální. Ale skrze ten impozantní božský krunýř se někam vytrácel ten Dax, který Rawanta okouzlil, když mu bylo sedmnáct.

Rafedaxarrova tvář se zavlnila pohnutím, jakmile Rawantovo rozpoložení zaznamenal. „Rawe, miláčku, co se děje?“ Okamžitě si Rawanta přitáhl na svůj hrudník. „Kdybych Trrisiela vytřídil,“ řekl a jemně ho kousnul do ucha, „narodil by ses stejně, jenom v nějaké jiné linii. Co já vím? Třeba u Arci-Kessalů.“

„Jo, třeba Seenovi, Studené hubě,“ uchechtl se měkce Rawantes a s povzdechem přijímal Daxův něžný polibek a jeho horoucí doteky. Tělo ho brnělo potěšením, srdce mu prudce naráželo na žebra. Nechával se hýčkat, ale někde hluboko pod těmi příjemnými vjemy se kroutila a nadskakovala myšlenka, kterou Rawantes nechtěl přijmout, protože byla nepohodlná a nevítaná. 

***

Děti jsou radost

Arri odložil příbor s tím, že víc do sebe nedostane. Porce v dračím paláci byly tak velké, že nikdy nesnědl všechno. Když mu nakládali na talíř, snažil se je krotit, ale dopadlo to pokaždé stejně. Jeho žena ovšem jedla jako armádní brigáda. Její talíř byl dávno prázdný a ona právě lítostivě sledovala, jak číšníci sbírají tácy se zbývajícími grilovanými teveními stehýnky, pečenými botochy, marinovanými houdinkami a konfitovanými ledvinkami, aby je odnesli do kuchyně. Arri snadno poznal, že by si ještě dala, ale je jí trapné žádat o přídavek, když už se všichni těší na dezert. Natáhnul se pro její talíř a na jeho místo pošoupnul ten svůj se dvěma stehýnky, které do sebe už nenacpal. Naklonil se k jejímu uchu a šeptl: „Dej se do toho, kytičko.“ Jen přikývla a s dravostí těhotné dračice se na jídlo vrhla.

 

„Příště stačí na ty stolníky zavrčet,“ ozvala se mírně pobaveným tónem Dassana ev-Tahoe usazená po Rexově pravici. Po králově levici seděl Ysyan jako korunní princ, zatímco Arri s Keren byli naproti. U večeře byli včetně Dassany dále přítomni Rexovi nejvyšší dvořané v obvyklé sestavě: předseda dračí komise Hutasson, králův synovec Flebussion, kapitán ochranky Eweddon a kancléřka Sioretta. 

Zatímco se Keren odhodlaně ládovala, Rex se na Arrakiela rošťácky ušklíbnul: „Víš, co se říká na Erektiadu, Arrakiele? Co těhotná dračice chce, to také dostane.“  

 

„Už jsem to úsloví slyšel, sire,“ poznamenal Arri s pohledem upřeným na Kerenino kulatící se bříško. Tentokrát to není vejce, takže na cestě je holčička. Od chvíle, kdy mu tu novinu Keren oznámila, byl jako na trní. Nejradši by svou ženu zabalil do letannatové fólie, uložil do hnízda a držel ji tam, než se dítě narodí. Ale ona kromě toho, že jedla za deset, sršela energií a pořád vymýšlela nějaké pitominy. Rozhodla se, že chce dům v kopcích, kam chodila sbírat byliny. Stačilo, aby se zmínila před otcem a ejhle, Rex povolal architekta z Bredeonu a zakrátko začali hloubit základy. Na večírku u rektora Dračí univerzity si Keren jen posteskla, že jí na univerzitě chybí obory zabývající se studiem kultury a historie okolních světů, a ejhle, vzápětí rektor zřídil novou fakultu. Včera přišla s tím, že chce, ještě než porodí, navštívit svého bratra Ternoda, vévodu z Ternogradu. Arri nechtěl, aby v tom choulostivém stavu kamkoliv cestovala a už vůbec ne portálem. Vždyť i on rezignoval na návštěvu Mizeonu, a neopustil Erektiad od chvíle, kdy zvítězil nad Dorresonem. Alespoň si s matkou psal a se Sibelem si vyměňoval vzkazy. Jeho mizeonští příbuzní mají teď i tak dost starostí a on ostatně taky – hlavně s Ysyanem. Snažil se Keren přesvědčit, aby tu cestu odložila, ale postavila si hlavu. Je dokázáno, že přesun portálem dítěti neškodí.

„To je dobře, že to úsloví znáš, protože je pravdivé,“ zavrněl Rex. „Čím dříve se s tím smíříš, tím lépe. Keren se mi svěřila, že chce navštívit bratra. Viděl bych to tak, že sedm až devět dní postačí.“

Arri blýskl pohledem na svou ženu, která právě s nadšeným výrazem sledovala, jak před ní přistává talíř s hromadou křehkých rohlíčků sypaných karamelovým krokantem.

„Soudím, že teď je to vhodnější než potom, co se holčička narodí,“ pokračoval Rex. „Ternod je smrtelník. Bude dobré, když se s ním potkáte, dokud to ještě jde.“

Arri zůstal na Rexe vyjeveně hledět. Doufal, že ho s ohledem na bezpečí dítěte podpoří, ale král se postavil na stranu své dcery. A chová se, jako kdyby byl Nody jednou nohou v rakvi.

„Hlavně Ysyan by měl strýce poznat,“ dodal pragmatickým tonem Rex. „Pošlu s vámi polovinu ochranky. Budete tam ve větším bezpečí než na tržnici dole ve městě.“

Vikkason narážel na skutečnost, že část erektiadské společnosti se na jeho zetě stále ještě dívá přes prsty. Zvláště zapálení konzervativci se těžce srovnávají s tím, že jejich oblíbeného generála vystrnadil arcidémon. Kdykoliv mají tito milovníci tradic příležitost, nasazují mizeonci psí hlavu.

Arri na tyto nálady reagoval stejně, jak by byl jednal jeho otec. Naschvál a bez ochranky podnikal výpravy do města a provokativně se poflakoval po odlehlých eriadských čtvrtích, připravený jakékoliv konfrontaci čelit. Nebyl úplný sebevrah. Nosil s sebou solidní dezintegrátor střední třídy a náramek od Rawanta neutralizující dračí plamenné sliny.

Keren se to, pochopitelně, nelíbilo a jakmile otěhotněla, přinutila jej s tím přestat.  Vykašli se na svou pýchu, Arrakiele! Hromovala. Máš povinnost ke mně a k dětem. Nemáš právo riskovat, že tě někde na tržnici roztrhá banda pomstychtivých bláznů!

Nejhorší na tom všem bylo, že Ysyan s konzervativci souzněl a oni mu i přes jeho nízký věk naslouchali. Každému, kdo byl ochotný jej poslouchat, sděloval, že on arcidémony neuznává. Pikantní na tom bylo, že Ysyan je sám napůl arcidémon. Když o tom paradoxu začaly psát i v novinách, Rex vnoučkovi další politické deklarace razantně zatrhnul, ale už bylo pozdě. Možná nebude na škodu, když se princátko podívá, jak to chodí jinde. Ve světle těchto souvislostí Arri uznal, že na Rexově úvaze něco je. Proto nasadil smířený výraz. „Dobrá, sire,“ řekl Rexovi. „Seznámení s ok-sawonským dědictvím po matce Ysyanovi jen prospěje.“

Keren polkla sousto, utřela si pusu a líbezně se na manžela usmála: „Slibuju ti, že budu opatrnost sama. Nebudu jezdit na koni, šplhat na stromy, a dokonce nebudu ani lovit démony.“

Jídelnou se prohnala salva smíchu. S ohledem na identitu jejího manžela pokládali erektiadi Kereninu někdejší ok-sawonskou specializaci za zábavnou. Jen jednou se někde ve společnosti zmínila, že se na Ok-Sawonu zabývala chytáním a vězněním démonů, a vzápětí si o tom šuškal celý Erektiad. Následně se té informace chopily sdělovací prostředky na světech v zájmovém okruhu Čtyřdohody a přizpůsobily si ji k obrazu svému. Tak na Brussedee se ve společenské rubrice bulvárního plátku Kočičiny psalo, že erektiadská princezna svého budoucího manžela nejdříve ulovila a pak roky sexuálně zneužívala ve sklepeních svého hradu. Politický komentátor videxových zpráv na Sunnisenu prohlásil, že erektiadský Rex sňatkem své dcery zabil dvě mouchy jednou ranou. Tím, že princeznu provdal za mladšího bratra mizeonského regenta, jednak vyhověl její posedlosti démony, jednak stvrdil mírová jednání s Mizeonem. Čím šílenější teorie, tím žádanější.

„Nepochybuji, zeti, že na Keren a na Ysyana dohlédneš,“ zamručel lehce kousavě Rex.  

„Já s ním nikam cestovat nechci, dědečku,“ prohlásil Ysyan tak nahlas, že to musely slyšet i hlídky venku u brány.

Uvolněná atmosféra kolem stolu se zahustila. Arri si vyměnil ustaraný pohled s Keren. Ysyanův odmítavý postoj vůči němu se časem spíše vyhrotil, než aby se zmírnil. Princ bydlel s Rexem a většinu volného času trávil s ním. Matku s otcem by úplně ignoroval, kdyby ho dědeček nepřinutil s nimi večeřet nebo sdílet společenské akce. Alespoň že se mazánek pustil do studia a rychle doháněl, co v dračí podobě zmeškal. Bylo mu sotva pět a půl, ale fyzicky vypadal jako patnáctiletý arcidémon. Nápadně se podobal Arrakielovi, až na ty fialové oči, které zdědil po Izzel. A právě těmato očima teď na Arriho nenávistně zíral. V takových chvílích se Arri musel držet, aby synkovi nevlepil pár facek. Stále měl na paměti, že proti němu stojí dezorientované, naštvané a trucovité pětileté děcko.

Pozornost stolovníků se rozdělila, jak nevěděli, zda na Ysyanovu provokaci první zareaguje Rex nebo Arrakiel. Protože Rex významně mlčel, odpověděl Arrakiel: „Tvůj dědeček Rex rozhodl, takže ho poslechneš, můj princi. Konec debaty.“

Ysyan otevřel pusu, rozhořčeně se podíval na dědečka, ale jakmile pochopil, že tady body nezíská, zase pusu zavřel. Tím, že se jeho otec odkazoval na Rexovu vůli, mu vzal všechny náboje.

Rex přivřel víčka a přikývnul: „Přesně tak, Ysyane. Odcházíte zítra po snídani. Tví učitelé dostali na týden volno. Všechno je zařízené.

***

Ok-Sawon, hrad Ternograd

Arri seděl ve stínu kvetoucích karranů na druhém hradním nádvoří s hrabětem Vilenem.  Popíjel vychlazené pivo a poslouchal vyprávění o tom, jak se Ternod, Magineta a Vilen sžívali v netypickém manželském svazku, který díky Arriho intervenci před šesti lety uzavřeli. 

Všechno to začalo dávno předtím, než se do toho Arrakiel zapletl. Králův bratranec a Kerenin bratr Ternod, úspěšně spravoval své území, vítězně pro krále vybojoval řadu bitev, šťastně se oženil a s manželkou Maginetou zplodil zdravého syna Equida. Nebylo divu, že bezdětný a neurotický král Brigius začal Ternoda pokládat za hrozbu. S každým dalším Ternodovým úspěchem se Brigiova závist vyhrocovala. Aby se král bratrance zbavil, poslal jej na sebevražednou misi do Gwimorrské pouště. Po několika letech Brigius prohlásil Ternoda za mrtvého a provdal jeho ženu Maginetu za svého bankéře, hraběte Vilena. Jenže ten nezmar Ternod se z pouště vrátil. A chtěl ženu a syna zpět. Tou dobou byla už Magineta těhotná s Vilenem. Král se ocitnul mezi dvěma ohni. Namísto sebevědomého bratrance upřednostnil loajálního bankéře. Rozhodl, že Ternodův a Maginetin sňatek je neplatný a přiklepl Maginetu Vilenovi. Ternod se vzbouřil. Byli by jej popravili za útok na krále, kdyby se do toho nezamíchal Arrakiel. Pomohl Ternodovi k útěku, špetkou magie krále oblbnul. Dokonce králi pomohl celou patálii s tuplovaným manželstvím vyřešit. Poradil mu využít institut vícenásobného svazku, který ok-sawonští monarchové praktikovali před třemi tisíci lety. Tak skončila Magineta provdaná za oba muže, Ternoda i Vilena. To všechno se stalo před šesti lety. 

 „Ze začátku jsme na sebe s Ternodem jenom vrčeli,“ zabručel hrabě Vilen. „Dokonce jsme se dohodli, že když bude jeden doma, ten druhý odjede jinam. Ternod je obávaný rváč a já jsem spíš mužem knihy. Když jsem večer usínal, necítil jsem jistotu, že se ráno probudím. Později mi Nody přiznal, že on na tom byl stejně. Potom se narodil můj a Maginetin syn Davos. Ternodovu Equidovi bylo tehdy devět. A najednou jsme si všichni uvědomili, že nás spojuje společná krev. Ani jeden z nás to divné příbuzenství nezavinil, ale když už jsme se do toho dostali, rozhodli jsme se vytěžit to nejlepší. Oba Maginetu milujeme a milujeme i naše děti. Zvykli jsme si, že se dělíme o potěšení stejně jako o práci. Vlastně je to docela pohodlné.“ Vilen se škodolibě uchechtl a dodal: „A jediný, kdo si z toho hryže nehty, je král.“

„Jsem rád, že to tak dopadlo,“ řekl Arri. Po eskapádě s Dorresonem už svou intervenci na Ok-Sawonu snad tisíckrát přehodnotil. Ono to není jen tak, zasahovat do životů jiných lidí.

„Ysyan se chová jako spratek, švagře!“ zaburácel Ternod blížící se od stájí.

Arri při pohledu na jeho statnou postavu usoudil, že léta byla k němu milostivá. I ve čtyřiceti vypadal Nody mnohem lépe než jiní smrtelníci ve třicíti. Arrakiel si pomyslel, že je to možná právě proto, že se o povinnosti i radosti dělí s Vilenem.

Ternod sebou plácnul na lavici, sáhnul po nejbližší číši a jediným zátahem dorazil její obsah. „Víš, co řekl podkonímu? Že ho sežere.“

„A proč ho chtěl sežrat?“ zeptal se Arri. Popravdě ho ten důvod zas tak nezajímal, protože Ysyan se choval ošklivě ke každému, kdo nebyl drak. Co dorazili na Ok-Sawon, synáček prskal jedovaté sliny na všechny kolem včetně strýce a bratrance.

„Tvůj syn si vybral tříročka, který pokopal Equida a sotva před týdnem shodil Dava. Podkoní mu toho koně, pochopitelně, nechtěl dát, protože jsem mu nakázal, aby ho dětem nedával. To ho radši vyjezdím sám.“

„A ještě lepší by bylo dát toho rapla do klobás,“ zabručel Vilen. „Darmo si na něm zlomíš vaz.“

„Ysyan se na podkoního rozkřikl, že on není žádné dítě, ale drak,“ pokračoval Ternod.   

Dole u stájí zacinkaly postroje. Arri se podíval dolů ke stájím. Jeho syn s Equidem doprovázení kapitánem dračí ochranky právě mířili k padacímu mostu.

„Jedou se podívat k Černému jezeru,“ referoval Ternod. „Není to daleko. Do svačiny budou zpátky.“

Arri přikývnul. Věděl, že pokud je s hochy kapitán, nemusí se o ně bát.  

Ternod se na Arriho zvědavě podíval. „Kolik že mu je? Pět a půl?“ Zavrtěl hlavou. „Kdyby byl tvůj syn člověk, tahal by po nádvoří dřevěného kačera.“ 

Arri pokrčil rameny. „To dělají ty dračí geny. Tělesně vyspívají rychle, ale mentálně to drhne. Všechno řeší rvačkou. Dobrá polovina mladých draků zemře ještě před proměnou a z těch, co zbydou, se polovina nedožije dvacátých narozenin.“

„Něco snad zdědil i po tobě, ne?“ ušklíbnul se Ternod.

„Zatím se zdá, že hlavně exteriér,“ povzdechl si Arri. „A ten nenávidí, protože nenávidí arcidémony. Hodně se na něm podepsal jeho pěstoun, generál Dorreson. Díky tomu Ysyan nenávidí i mě. Vlastně… hlavně mě. Je přesvědčený že můžu snad za všechno zlo světa. Snažil jsem se k němu nějak přiblížit, dokázat mu že zas takový vyvrhel nejsem, ale je to horší a horší.“

„Co je horší a horší?“ chtěla vědět Keren. Přicházela od prvního nádvoří a nesla mísu ostře kořeněných jeleních kotlet zalitých omáčkou z medu a šalvěje. Položila dobroty na stůl mezi číše s pivem a tácy s klobásami a opatrně se zasunula na lavici k Arrimu.

„Neměla bys nic nosit,“ zamumlal nerudně Arri ve snaze to téma zamluvit.

 „Služebných máme celé stádo,“ zamručel nápomocně Ternod.

„Ty nejhezčí holky se věnují drakům,“ prskl pobaveně Vilen.

A měl pravdu. Patnáct obrovských atraktivních chlapů v černozelených šupinatých brněních vyvolalo mezi ženským personálem Ternogradu pořádný poprask. Když se ovšem předevčírem vyvalili z portálu před hradbami, domácí zvedli padací most v dojmu, že chtějí Ternograd obléhat.

 „A ty zbývající Magineta prohání do úmoru,“ usmála se Keren. „Chce, aby to zítra večer bylo dokonalé. Narozeniny jsou výjimečná událost. Můžu taky pomoct. Nejsem nemocná.“ Keren se na bratra významně podívala: „Už máš sestavené čtyřverší pro Oslovení? Jak se pamatuju, vždycky jsi s tím chodil za mnou.“

Arri si vzpomněl, že smrtelníci na Ok-sawonu přikládají narozeninám trochu jiný význam. Ok-sawonští bohové se do života smrtelníků nemíchají. Sídlí hluboko v podzemí a spí. Už tisíce let. Podle legendy se k tomu rozhodli poté, co jim prorok Feuston Úporný nabulíkoval, že je smrtelníci zničí, pokud je nenechají na pokoji. Prý se při tom oháněl příklady z okolních světů. Ale semlelo se to tak dávno, že nikdo už neví, jak to přesně bylo. Ať už ok-sawonské bohy uspalo cokoliv, ok-sawonci věří, že oslavenec má ve výroční den svého narození zvláštní moc bohy probudit. Každý smrtelník se tak večer o narozeninách při rituálu Oslovení snaží pomocí rýmovaných čtyřverší bohy z letargie probrat. Někteří přidávají i přání a prosby. Bez ohledu na to, že je ten zvyk praktikován tisíciletí, se pořád nic neděje. Ale ok-sawonští jsou trpěliví. V období mezi narozeninami si každý smrtelník vymýšlí text Oslovení a skládá je do čtyřverší. Ti, kteří jsou méně nadaní, za to platí narozeninovým veršotepcům.

Ternod nakrčil obočí. „Magineta už cosi sesmolila. Stejně to přehání. Jindy s narozeninami takové cavyky neděláme. Jenže teď je válka s Glenesií na spadnutí. Brigius už mi napsal, že mě postaví do čela armády. Na jaře se tomu nevyhnu. Magineta vyšiluje a rozmazluje mě.“ Hořce se na Arriho ušklíbnul a pohodil hlavou k Vilenovi. „Pořád jí říkám, aby se soustředila spíš na něho. Když já v bitvě zařvu, bude to on, kdo musí před Brigiem uchránit naše děti a statky.“

„Myslel jsem, že Brigius zkrotl,“ řekl Arri.

Ternod se otráveně zašklebil. „Tu kouzelnou věc, o které jsi tvrdil, že jde o Gwimorrský štít, Brigiovi ukradli. Udělali to lidé, které poslal Birek z Glenesie. Od té doby se Brigius změnil k horšímu. Nesnáší každého, kdo je jen o něco lepší než on. Týká se to čehokoliv. Vzhledu, úrody topinamburů, vítězství v dostizích. A ze všeho nejvíc chce od Bireka zpátky svůj štít. Chce Bireka zadupat do země a připojit Glenesii k naší říši. Birek nikdy nepřizná, že opěvovaný Gwimorrský štít ve skutečnosti žádným štítem není. Je rád, že se na něj okolní monarchové dívají jako neporazitelného. Ale to Brigia nezastaví.“ 

„Proč Brigia nesesadíte?“ zajímal se Arri. „Je pořád bezdětný, ne? Kdo je následníkem?“

Oba pánové Ternogradu se rozchechtali. Vilen ukázal na Ternoda. „Nody. Kdo jiný? Brigius chřadne a dlouho už nevydrží. Jenže je to žárlivý mizera. Raději snese, aby trůn dostal mladinký Equidus, než aby ho přenechal jeho úspěšnému otci. Strašně mu vyhovuje, že může Nodyho vyštvat proti Birekovi.“

Arrimu se vůbec nelíbilo, co Brigius Ternodovi chystá. Vyměnil si pohled s Keren.  Ani ona nebyla z vyhlídky Ternodovy hrdinné smrti na válečném poli nadšená.  Arri se vysunul z lavice a řekl: „Málem jsem zapomněl. Potřebuju si zaskočit na Mizeon. Do večera budu zpátky.“

„Neměl bys to ohlásit naší ochrance?“ zašklebila se Keren.

„Není důvod je rušit,“ zabručel ironicky Arri. Keren se zakřenila. Oba pobavilo, jak pohodově draci výlet na Ok-Sawon pojali. Místo aby hlídali princeznu a korunního prince, v jednou kuse se točí kolem ženských.

***