Návrat na Mizeon VII. - Rawantes - 23. kapitola: Problém se vztekem jako výhoda

11.08.2025 10:07

Problém se vztekem jako přednost

„Nemůžu to vzít natrvalo. Mám problém se vztekem,“ zabručel Sibiel.

Xan s Issakem a Flebussionem se na sebe vzájemně podívali. Šklebili se tím známým způsobem, který naznačoval, že hodlají udělat tvrdý nájezd na Sibielovu vůli.

Sibiel si pomyslel, že jeho vůle ještě drobet vydrží, ale rozum, ten už začíná stávkovat. 

 „Kdybys nekecal,“ uchechtl se Xan. „Při tanečku s Aisem to přece nevadilo. Naopak. Staří bohové na diplomacii nejsou. Respektují činy a ne slova. Jedna správně vyměřená facka udělá pro dobré vztahy mezi arcidémony a debhátary víc, než tisíc slov.“

„Musíš to vzít natrvalo,“ prohlásil důrazně Issak. „Pro dobro říše.“

„Pro dobro říše a pro dobro rodiny,“ ušklíbnul se mazaně Flebussion. Přenesl se portálem z Erektiadu hned, co mu Issak řekl, že císař vyvanul. Nepokrytě přiznával, proč tam je. Musím dohlídnout, aby mizeonská část mé rodiny nestrádala. S tím souviselo Šlupkovo starání se o to, kdo převezme žezlo po Rafedaxarrovi. Tvrdil, že nikdo vhodnější než Sibiel, tam není, protože nikdo jiný nemá tak excelentní rodinné zázemí: Strýček je v Triádě, bratr je zetěm erektiadského Rexe, jeden švagr génius, druhý je arciknížetem Kessalů a třetí Leredů.

„Potřebujeme vůbec císaře?“ brblal Sibiel. „Co třeba demokracie?“

 „Děláš si srandu!“ vyletěl Issak.

„To byla řečnická otázka, že, Arci-Quinne,“ poznamenal dobrácky Xan. 

Sibiel si vybavil, jak demokratický systém funguje na Bredeonu. Občané ze svých daní vydržují stádo darmožroutů zvané Konvent. Senátoři Konventu předstírají, že to oni jsou hybateli bredeonských dějin, ale ve skutečnosti je za nitky tahá konsorcium Klastru, reprezentované bohatými průmyslníky a majiteli půdy. Při představě, že by na Mizeonu spáchali něco podobného, se Sibielovi udělalo fyzicky zle.

Šlupka se pobaveně ušklíbnul, když zaznamenal, jak znechuceně se Sibiel zatvářil.

„Hm, tak jo,“ houkl Sibiel. „Potřebujeme císaře.“

„Moje řeč,“ rozzářil se Šlupka a zapálil si kuvisové cigáro, úplně první od dnešního rána. Pokud Flebussion neměl chuť na kouření, vždycky to znamenalo, že je mnohem víc rozhozený, než dává najevo. „A když se nad tím bez předsudků zamyslíš, Arci-Quinne, uznáš, že to tak je. Budeš nejlepší volba jak pro arcidémony, tak pro sousedy, a dokonce i pro debhátary.“

„Chapadla merrikanská!“ zasyčel Sibiel. „To vůbec nikoho nezajímá, jestli je to nejlepší volba i pro mě?“ 

„Ne,“ zasyčeli Issak s Xanem současně.

„Je to pro tebe nejlepší,“ zaševelil mile Šlupka. „Moc je sladká a ty jsi už ochutnal. Chybělo by ti to. Věř mi, že chybělo.“ 

Sibiel přemýšlel nad tím, co Šlupka sice neřekl, ale co tak nějak  vyplynulo mezi řádky. Došlo mu, že arcidémoni chtějí na post císaře právě jeho snad proto, že už jednou viděli, že byl ochotný se té moci dobrovolně vzdát – a skutečně to udělal.

***

 

Městečko Hreob, staveniště paláce a kasáren

„Sakra, kde všichni jsou?“ podivil se Teggius, když s Jeronesem vypadli z portálu. Na staveništi se nehýbalo ani stéblo. Stroje zaparkované v řadě, antigravitační plošiny tiše levitující nad nedokončenými podlažími. „Je přece dopoledne.“

„Zapomněl jsem, že je dnes v Kernoku bohoslužba,“ řekl Jerones. „Ale to vůbec nevadí. Na to, aby ses podíval na výztuhy, nikoho nepotřebujeme. Přesně vím, kam tě zavést.“ Ukázal ke komplexu budov postavených kolem obvodu hluboké jámy ohrazené přenosnými plotovými dílci. „Tudy.“

Teggius byl mimo Mizeon sotva několik měsíců. Ale při každém návratu se děsil, co dalšího tu najde vzhůru nohama. Nejdřív se Rafedaxarr probral a vládl tak zběsile, až z toho ostatní bolely zuby. Potom Rafedaxarr „vyvanul“ a začínalo se nanovo.  „Myslel jsem, že raisi v naší části Mizeonu se víry tolik nedrží,“ zabručel.

„To je pravda,“ řekl Jerones. „Ale když dáš některým volno, aby mohli praktikovat svoje náboženství, bylo by nefér ten zbytek honit do práce. Takže to jedno dopoledne v pracovním týdnu mají volno všichni a je to.“

Teggius se na švagra zvědavě podíval. „To je docela chytré.“

„Vymyslel to Sibiel,“ prohodil Jerones. „Má spoustu nápadů. Chce co nejúspornější a nejpřehlednější státní správu. Naráz zrušil asi dvacet zákonů. V první řadě ten o Prvorozených, pak ten, podle kterého se trestají raisi, co se usadí v cizině. Když za mnou ale Issak přiběhl, že Sibiel chce zrušit Raisi Kodex, musel jsem zasáhnout.“

Teggius se zhrozil. „To vážně chtěl?“ Teggius jako Nerteg prožil osm set let v kůži raisi a Teggius jako Essius se narodil matce, která byla raisi. Za Essia a Nertega věděl Teggius o raisi snad všechno, co se vědět dá. Raisi jsou extrémně konzervativní. Zásady jsou jim vším. Přemýšlí podle striktně daných schémat. Potřebují pevně daný řád, aby byli spokojení. Seberte jim kodex a rozsypou se.

„Rozmluvili jsme mu to,“ uklidnil Teggia Jerones. „Zezačátku se šprajcoval. Vykřikoval cosi o pravěku a tak. Až když mu Issak pohrozil, že si ku pomoci zavolá tebe, povolil. Dokonce uznal, že se mýlil.“

„Nejspíš si vzpomněl, co jsem mu vyprávěl o Nertegově soužití s raisi,“ řekl Teggius. „Arci-Quinnové jsou tvrdé palice, ale na racionální argumenty slyší. Strýček Destruktiel byl úplně stejný jako Sibiel. Hlavně ho udržujte zaměstnaného, aby neměl čas rozmyslet si tu korunovaci.“

„Jsem z toho dost na nervy,“ povzdechl si Jerones. „Víš, jak nesnáší, když je středem pozornosti.“

Teggius zabručel na souhlas. Byla dřina Sibiela vůbec přesvědčit, že je vůbec jaká korunovace nutná. Proč se s tím zdržovat? ošklíbal se Sibiel. Proč dělat někomu šaškárny? Nechat se natáčet do videxu? Máme tolik jiné práce! Prostě oznámíme, že se to stalo a bude.

Opět zabraly racionální argumenty. Ty tu korunovaci nepotřebuješ, ale ostatní ano, řekl Sibielovi Flebussion. „Arcidémoni, raisi a dokonce i obecní démoni potřebují symbolický předěl. Historie potřebuje datum, od kterého se bude počítat nová epocha. Sousedé tu korunovaci taky potřebují. Dokonce ti nezbude, než je pozvat, čímž potvrdíš, že je bereš vážně.

***

Korunovace císaře Rafedaxarra III.

Izzel Arci-Quinnová stála po boku svého manžela Razziela a opírala se o kamenné hrazení galerie vinoucí se podél stěny nad vyzdobeným konferenčním sálem. Nacházeli se v rodovém sídle Arci-Ukresiů, které uniklo zkáze díky tomu, že stálo na ostrově obtékaném řekou Perlínou. Ukresiové palác příliš nevyužívali, protože většina z nich žila na vojenských základnách. Udržovali ho, ale s modernizací se neobtěžovali. Díky tomu se dva tisíce let stará stavba do současnosti dochovala v původním stavu. Tlusté zdi z černého mramoru, robustní hranaté sloupy, ostré linie a minimum dekorací. Jediný ozdobný prvek tu představovala vysoká okna s barevnými vitrážemi. Přesto nebo právě proto se ta stavba ke korunovaci hodila. Navozovala dojem čistoty a jednoznačnosti. Po epoše plné rafinovaných serepetiček, pompézních závěsů a hustých koberců to bylo osvěžující. Izzel shlížela na davy arcidémonů ze všech desíti linií a na zástupy cizích potentátů a diplomatů, mezi nimiž se proplétali reportéři videxových médií ze všech končin Metaprostoru.

Přítomní se šeptem bavili mezi sebou. Šumění hlasů podbarvovala tichá relaxační hudba, přesto Izzel cítila, jak sál vibruje očekáváním. Ona sama se snažila zůstat klidná, i když si z ní Razziel utahoval, že téměř nadskakuje vzrušením. Její prvorozený se dnes stane císařem! Pro rodinu je to rozhodně dobrá věc. Pro Sibiela samotného je to tak půl napůl. Na jedné straně zátěž a na druhé výzva. Je pravda, že v dobách Sibielova angažmá v císařské gardě Izzel věděla, že syn má na víc, než stát u dveří a tvářit se hrozivě, ale nedalo se s tím nic dělat, protože jeho budoucnost byla předem daná zákonem o Prvorozených. Co Izzel slyšela, Sibiel ten zákon zrušil jako první. Rozhodl, že arcidémony do gardy bude vybírat osobně a nikoho nebude nutit. Vzal to do rukou hned, co Rafedaxarr vyvanul. Jeronese znovu a natrvalo jmenoval sekretářem, Grennona ustanovil správcem statků, Urbiela rektorem nově založené Lissariovy univerzity, Issaka soudním radou. Tawadu a Kewadu Arci-Fezzielovy usadil do nově vznikajících kasáren v Hreobu a dal jim na starost vojenskou akademii. Lennyho stáhl z armády a pověřil ho diplomatickými vztahy. Přes všeobecné námitky angažoval arcikněžnu Tessu Arci-Klirenovou dohledem nad obchodem. Tvrdil, že ta všetečná ženská potřebuje zaměstnat dřív, než začne dělat neplechu. Za tři týdny se Sibiel nezastavil, což bylo prozíravé, jak potvrdil i Razziel, protože těsně po vyvanutí se mohla situace snadno zvrhnout v občanskou válku.   

Izzelin pohled padl do čela zástupu, kde v řadě mezi arciknížaty stáli její tři zeťové s dcerami. Jerones s Wrellou, Grennon s Dirianou a konečně Teggius v nové roli arciknížete Arci-Quinnů s Owianou. Izzel pomalu přestávala věřit, že se ti dva spolu srovnají. Už si myslela, že Teggius s Owianou budou mít formální manželství, stejné, jako vídala v jiných arcidémoních rodinách. Ale všechno se změnilo poté, co se Teggius vrátil z periferie. Pracujeme na tom, řekl Izzel, když se dnes spolu zdravili.  

Pomalý a zasněný hudební motiv náhle přešel do rychlých průrazných tónů, melodie stoupala, přidaly se bubny a činely. Pak se v čele sálu otevřel portál, z něhož vystoupila šestice arcidémonů ve slavnostních uniformách. Xan Arci-Ukresius, Borden Arci-Jeen a Lenny Arci-Fezziel ve vojenských černo stříbrných, Keinon Arci-Fezziel, Awen Arci-Kessal a Drisea Arci-Kessalová v černo zlatých uniformách gardy. Izzel zvedla obočí, když viděla, jak úsporně je to celé zinscenováno. Pak hudba utichla. Ozvalo se rychlé víření bubnů.

Z portálu se vynořil Sibiel. Byl celý v černém a bez ozdob, a přece působil výrazněji a hrozivěji než všichni ti vojáci a gardisté v uniformách ozdobených zlatem a stříbrem a černými a temně modrými kameny.

Izzel se podívala na šestici světélkujících debhátarů, mezi kterými se jako růže v trní vyjímal Ditrux. Podle toho, jak pohodově působili, se zdálo, že jsou s novým vývojem situace na Mizeonu spokojení. Bodejť by nebyli! Arcidémoni jim už dokázali, že je nutné s nimi počítat stejně, jako jim předvedli, že jsou důstojnými partnery pro období dobrá i zlá. 

Uprostřed skupinky obrovských erektiadů stáli Arrakiel se synem a tchánem. Mladý Ysyan už byl stejně vysoký jako jeho otec a bylo jasné, že ho ještě přeroste. Jeho černé vlasy se stříbrnými nitkami dokladovaly rodovou příslušnost k Arci-Quinnům, nehty se zlatým lemováním zase svědčily o příslušnosti k ev-Vikkasonům. Podle toho, jak uvolněně Ysyan stál těsně vedle Arriho, Izzel usoudila, že se jeho zatvrzelost vůči otci s časem zmírňuje. Věděla, že Arri s ním tráví maximum času a v duchu děkovala Rexovi, že je natolik prozíravý, že mu v tom nebrání. Její erektiadský vnuk se jednou stane Rexem. Jeho život bude svázaný hromadou pravidel a obřadů. Spoustu věcí bude mít nalinkováno předem. Například je jasně dáno, že jeho nevěsta musí být dračice. Naštěstí bude mít princ z čeho vybírat, protože Rawantovým přispěním se erektiadská elita obnovila mladou krví. Stejně tak je dáno, že Ysyan vystuduje vojenskou akademii jako jeho předchůdci. Je dáno, že se stane veleknězem rozplynulé erektiadské bohyně Kay. Je toho mnoho na jednoho mladého muže. Je jen dobře, že Ysyan má otce, který ho naučí, jak si v té houštině nařízení a formalit vylámat trochu prostoru jen pro sebe, jak nepodlehnout tlaku okolí, jak zůstat svůj.  

Urbiel Arci-Nubiel předstoupil před zástup a oznámil, že Sibiel Norris Arci-Quinn, syn Destruktielův, vnuk Quinnův a pravnuk Rafedaxarrův, se aktem korunovace stává císařem arcidémonů Mizeonu, Rafedaxarrem III.

Sibiel před zástupem poklekl na jedno koleno, čímž deklaroval ochotu sloužit říši. Izzel zatajila dech při pohledu na synovu tvář. Vypadala klidně jako vodní hladina. Ó ne, klečící Sibiel se vůbec netvářil pokorně nebo snad vděčně. Ale něco takového by od Arci-Quinna nikdo nečekal. Pobaveně se uchechtla při pomyšlení, že ti přihlížející můžou být rádi, že se na ně Sibiel nemračí.    

Pak přinesl Attesius korunu. Ta stará se v Den Zkázy propadla do podzemí spolu s císařovým palácem. Tu novou navrhla a vytvořila Owiana. Byla mnohem skromnější než ta původní, protože Sibiel si jasně vymínil, že kombajn na čemeřici na hlavě nosit nebude. Kruh z krihonitu lemovaný zubatým věncem s matně černou povrchovou úpravou, zdobený černými axeonity. Za víření bubnů pak Xan Arci-Ukresius položil korunu na Sibielovu hlavu. Císař vstal a zvedl ruce, čímž poddané a hosty pozdravil. Zazněla fanfára a sál se rozduněl potleskem. Pak Sibiel doprovázený vojáky a gardisty v oparu ovací a za dunění bubnů odešel.

Razziel se překvapeně naklonil k Izzel: „Žádné proslovy? To jako vážně?“

Izzel pokrčila rameny. „Předem přítomné upozornil, že se nebude zdržovat s řečněním. Místo slov se chce prezentovat činy. Jerones naštěstí uspořádal Sibielovy záměry do několika bodů a přichystal memorandum, které předhodí médiím a Alianci.“

Razziel se zaškaredil. „Slyšel jsem, že další část oslav bude neveřejná.“

Izzel přikývla. „Cizí potentáty, debhátary, arciknížata a nejbližší rodinu pozvali na slavnostní svačinu, na kterou reportéři přístup mít nebudou.“

Razziel si přitáhnul Izzelinu ruku k ústům, vlepil jí polibek na zápěstí a uštěpačně se ušklíbnul. „Takže Aliance je dána na roveň otravným reportérům, kteří zůstanou na chodbě? Jsem zdrcen. A co my dva? Jsme Aliance nebo nejbližší rodina?“

„Obojí, ty protivo,“ durdila se Izzel.

Mohla čekat, že si Razzi rýpne. Miluju tě, a mám rád i tvoje děti, tvrdil jí vždycky. Jenomže si neuvědomoval, že ty děti už dávno nejsou roztomilými diblíky. On a Sibiel nezačali zrovna nejlíp. Sibiel odmítá strávit, že někdo jiný, byť je to otcovo dvojče, si osopuje právo otce „nahradit“. A Razziel, přestože se to snaží popírat a maskovat, prostě žárlí na ty roky, kdy jeho místo po Izzelině boku patřilo Destruktielovi. Destruktiel je sice po smrti, ale plody jeho lásky k Izzel se mají čile k světu. Dokonce jsou na strýčka drzé a odmlouvají. Razziel potřebuje přijmout skutečnost, že všechny Destruktielovy děti jsou dospělé a svéprávné. Stejně tak se mladí Arci-Quinnové potřebují naučit Razziela respektovat jako matčina partnera. Bylo by ovšem směšné od nich očekávat, že ho budou slepě přijímat jen proto, že je otcovým dvojčetem, nebo dokonce proto, že je ve vedení Aliance. Každý střípek pozornosti si Razziel musí tvrdě zasloužit. Izzel ho bylo skoro líto.

Vzpomněla si, jak běsnil, když se po Metaprostoru roznesly informace o Alianci, které se věky držely pod pokličkou. Zasloužila se o to Owiana. Po návratu ze základny, snad aby se pomstila za „příkoří“, kterému se jí tam dostalo, porušila mlčenlivost a vyslepičila totožnost Triády a některých koordinátorů, kde se dalo. Dokonce si dala tu práci a přidala čerstvé novinky ke známé legendě o bohyni Oreně a někdejším veleknězi bohyně Krassiony, Aderawenovi. Zpracovala ten příběh tak sugestivně, že podle něj jeden bredeonský dramatik napsal divadelní hru.

Tvoje nejmladší dcerka je nadaná umělkyně ale rovněž všeho schopná intrikánka a nezodpovědná drbna! prskal Razziel.

Izzel se Owiany srdnatě zastávala, i když potají s Razzielem souhlasila: Když si přebereš, jak moc se bála o Teggenův život a jak málo jsi s ní komunikoval, ani se jí nedivím.

Razziel se ukřivděně bránil: Dělal jsem, co jsem mohl, abych je z toho dostal. Nedovolil bych, aby se jim něco stalo.

Izzel se ale nedala a pořádně Razziela usadila: Jenže to ona nemohla vědět. Sotva věděla, že existuješ a neměla žádný důvod si myslet, že je pro tebe důležitá!  

Izzel si nedělala iluze, že se věky zanedbávané vztahy v rodině dají změnit mávnutím proutku. Ale času mají přece dost. Vzala Razziela za ruku a táhla ho z galerie směrem ke schodišti. „Že nepozvali Alianci na svačinu,“ řekla, „ještě neznamená, že proti ní něco mají.“

„Ale znamená,“ odsekl její manžel. „Donutili jsme je roztřískat Maharáví. Tohle nám Sibiel s Xanem a Bordenem jen tak nezapomenou. Odmítají uznat, že to bylo nezbytné. Kdybychom ustoupili, vyvolalo by to dojem, že Protokol je gumový. Každý by si pak Dohody vykládal, jak by se právě hodilo.“

„Jenže ty Dohody jsou zastaralé,“ namítla Izzel. „Figuruje v nich tisková agentura Aliance na Dervosu, která už víc jak padesát let neexistuje. Nezlob se, můj milý, ale víš, jak se Aliance jeví veřejnosti? Jako otravná agentura, která všechny a všechno jenom kontroluje a nenabízí žádná východiska. “

„Máš pravdu,“ zabručel. „Celá organizace za posledních několik staletí poněkud… zdegenerovala. Hráli jsme si na policajty a zasahovali i tam, kde to nebylo třeba, zatímco opravdové hrozby, jako třeba Trrisiela, jsme vůbec nebrali v potaz.“

„Nikdo není bez chyby, miláčku,“ řekla Izzel, když sestoupili dolů do vestibulu a zařadili se do proudu, který se valil z konferenčního sálu. „Uznej, že k něčemu ta Owianina indiskrétnost byla dobrá. Celé to tajnůstkaření je u konce. Jen ať všichni vidí, že Alianci netvoří duchové, ale živé bytosti ze zúčastněných světů. Na svačinu s císařem půjdeme jako nejbližší rodina, do Leno-o-winu se vrátíme jako agenti Aliance.“

„S memorandem podepsaným Rafedaxarrem III,“ vyprsknul Razziel. „Promiň miláčku,“ dodal omluvně, když se na něj zamračila. „Pořád tomu nemůžu uvěřit. Můj synovec císařem! Ten zapšklý gardista, který mi nemůže přijít na jméno.“  

„To je tím, že je sám,“ zvážněla Izzel. „Před padesáti lety, při pádu Dervosu, ztratil dívku. Jmenovala se Eliana. Pořád po ní truchlí. Měl by s tím konečně přestat.“

Izzel si usmyslela, že syna dokope, aby si někoho našel. Možná by se mohla poradit s Arrakielem. Ten zlobivý kluk roky skákal z jednoho světa na druhý a má docela přehled. Když si to naplánovala, úkosem se podívala na Razziela a šťouchla ho loktem do žeber: „Tak zapšklý, jo? Když ses u mě objevil ty, po tolika letech, taky jsi mi připadal zapšklý.“  

Vypískla, protože ji pevně chytil kolem pasu. Smýkl s ní do postranní chodby a přitlačil ji na zeď. „A co teď, má drahá?“ zasyčel. „Jak ti připadám teď?“

„Hrozivý? Sexy? Odhodlaný?“ vydechla zmámeně, protože to, jak se na ni tiskl, jí bylo víc než příjemné. „Rozhodně ne zapšklý.“

***