Návrat na Mizeon VII. Rawantes - 22. kapitola: Velký fičák
Klesl na kolena a zvracel krev.
***
Rawantes nedokázal odhadnout, jak dlouho se dávil a chrchlal temně fialové plivance. V uších mu šumělo, hlava tepala, svět kolem se točil. Nakonec se sebral z podlahy, dovrávoral k oknu, strhnul závěs, což se mu povedlo i s konzolami a hodil ho na tu spoušť na parketách.
Podíval se ke dveřím. Byly dokořán a stál v nich Keinon. Za jeho zády se šikovali další.
Major vešel dovnitř, a jeho oči klesly ke zmuchlanému závěsu a očouzeným parketám. „Je ti dobře, Rawe?“ řekl opatrně.
„Už mi bylo líp,“ vydechl Rawantes a potácivě se složil do křesla.
„Slyšeli jsme divné zvuky,“ řekl Grennon s očima navrch hlavy.
„Kde je císař?“ zeptal se Jerones.
„Teď tu není,“ odpověděl dutě Raw. Sebral zbytek sil a obrátil se na majora: „Keinone, buď tak hodný a všechny svolej. Musím vám něco říct. Nezapomeň na Sibiela s Teggiem. Tak za hodinu by to bylo fajn. Jo, a nového sekretáře z toho zatím vynechte.“
Keinon se zaraženě podíval na třísky samostřílu. „Povíš mi, kurva, co se tu stalo?“
„Povím,“ přikývnul Raw, „ale nebudu to vysvětlovat desetkrát. Tak, prosím, sežeň zbytek gardy.“
„Bude císař pryč dostatečně dlouho?“ zajímal se Jerones. „Jde mi o to, že když přijdou Sibiel a Teggiem…“
„Jo, bude to pro ně bezpečné,“ procedil skrze zuby Raw. Seděl a zíral do prázdna. Mimoděk slyšel, jak se arcidémoni dohadují, kdo pošle vzkaz na střelnici do Hreobu a kdo do Berízie. Z chodby zaslechl, jak Norden diskutuje s Vidiem Arci-Fezzielem, kterého přilákal rachot na chodbě. Tady, že se něco děje, sire? Nic se tu neděje, mlžil statečně Norden.
Rawanta napadlo, že s Daxovým vyvanutím je kletba definitivně prolomená. Arcidémoni, kteří do gardy vstoupili před Dnem Zkázy, jsou volní. Můžou dělat vylomeniny jako každý druhý, když je to popadne. Osvěžující představa. Těžce se zvedl a okamžitě se mu zatočila hlava.
Norden přiskočil a podepřel ho. „Kam jdeš?“ houkl. „Vypadáš jak vypadlý z dračího hnízda.“
„Zkontrolovat Ditruxe, než si ten pitomec něco udělá,“ vypravil ze sebe Raw.
„No, tak to půjdu s tebou,“ řekl odhodlaně Norden.
***
Co říct o čem pomlčet
Události ve sklepě splývaly v chaos. Rawantes se tam s Nordenovou pomocí odpotácel, a snažil se Ditruxe přinutit, aby je následoval. Ditrux jen dál zarytě drtil jednu cihlu za druhou. Tak se Rawantes naštval a použil vulgarismy, což normálně nedělal. To Ditruxe zmátlo natolik, že se nechal odtáhnout nahoru.
Norden, Ditrux a Rawantes vešli do loveckého salonku, právě když Padeara zkoumala krví nasáklý závěs a Drisea s Awenem dřepěli u hromádky třísek a vrtěli hlavami. Issak s Grennonem chodili tam a zpět podél zdi a netrpělivě kleli. Pak přivedli Keinon s Jeronesem Sibiela s Teggiem.
„Jsme komplet, Rawante,“ oznámil Keinon tím ledovým způsobem, jaký měli gardisté nacvičený pro krizové situace. „Chtěl jsi nám něco říct. Tak do toho.“
Rawantes se opřel o skříňku s likéry a založil si ruce na prsou. Vůbec nedokázal odhadnout, jak budou reagovat, ale byl připravený na cokoliv. „Zavolal jsem vás, abych vám oznámil, že náš pradědeček, císař a bůh je pryč.“
„Kde?“ vyštěkl Keinon.
„Nikde. Vyvanul,“ řekl Raw. „Povím vám, jak se to stalo.“
A to také udělal. Vyprávěl o kletbě uvržené na prvorozené. Vylíčil podrobnosti o Daxových čachrech s Exis a Aisem, ohledně stoletého pronájmu Ditruxe. „Řekl jsem císaři, že s tím vším nesouhlasím, že už ho nerespektuju, a že ho už ani… nemiluju. Vyprovokoval jsem ho k silné emocionální reakci, až z toho vyvanul. Pokud mě proto chcete stíhat, nebudu se bránit. Protože já a jenom já jsem za Daxovo vyvanutí… zodpovědný. Aby bylo jasno, nelituju toho. Udělal bych to zas.“
Zírali na něj jako na bájného rohatého draka.
Rawantes nelhal, ale rozhodně jim neřekl všechno. Ve skutečnosti zašel ještě mnohem dál. Nejenže Daxe vyprovokoval. On mu nastrojil léčku. Důkladně se připravil. Přichystal si ku pomoci magii i techniku. Byla to naplánovaná a dokonaná vražda. Ale k tomu se přiznávat nehodlal, protože by jim pak musel ukázat svůj usměrňovač. Na to je ta věcička příliš nebezpečná. Raw si byl jistý, že všichni, co tu byli, se snadno dovtípí, že to neprobíhalo tak spontánně, jak popsal. Keinon s Issakem si určitě vzpomenou, že když ho hlídali v laboratoři, vyráběl cosi divného z drátků. Ale teď není důležité, co si ostatní myslí, že tuší nebo vědí. Je nutné přichystat uvěřitelnou verzi pro veřejnost.
„Já tě tedy z ničeho neviním,“ řekl zarputile Ditrux. „Kdybych toho byl schopen, zabil bych ho sám.“
„U vahanských, Dite,“ vyjekl otřeseně Grennon, „víš, co mluvíš? Byl to náš bůh a císař!“
„Bůh? Císař? Pradědeček?“ vybafnul na Grennona Sibiel. „Pradědeček, který proklíná a prodává vlastní děti? Takového neberu.“ Pak se Sibi obrátil na Rawanta. V očích měl soucit. „Ať už jsi to udělal jakkoliv, ani já ti to nemám za zlé. Naopak.“
„Je vám jasné, že se to proroctví naplňuje?“ řekl akademickým tónem Jerones.
Ze všech stran se ozývalo souhlasné bručení prokládané kletbami.
Rawantes se na Jeronese podíval: „Jaké proroctví?“
Jerones si trpitelsky povzdechl. „Je to záležitost stará asi měsíc. Jeden obecný démon se napojil na Pravděpodobní pole a pak „básnil“ v chrámu. Debhátarové nám poslali zápis, protože došli k závěru, že se to týká nás. Přesněji tebe a císaře. Chtěli, abychom na to dohlédli, protože si nepřejí další masakr. Dohodli jsme se, že ti nic neřekneme, abychom tě neovlivnili. Kdyby to byla mystifikace, nechtěli jsme zmanipulovat tvoje jednání.“
„A Dax,“ zamručel Raw, „to věděl?“
„Nic nám o tom neřekl,“ řekl Keinon. „Ale myslíme si, že se k tomu dostal, nejspíš přes riiberionce nebo bredeonce, kteří to získali od klevetivých věřících. Proto tě poslední týdny dával tak bedlivě hlídat.“
„Jak zněla ta věštba?“ zajímal se Raw.
Jerones zakoulel očima a začal recitovat:
Ten, co prosakuje věky, se odvrátí
Pozůstalému zanechá prázdnou síň
a potravu plesnivou a červy prolezlou
Než ten, co prosakuje věky, odejde
Další sémě v oslavu opuštěných vzejde
Ditrux se drásavě nadechl. „Pokud tomu dobře rozumím, to „sémě“ jsem já.“
„Zjevně,“ přisvědčil Sibiel. Obrátil se na Rawanta: „Ale původně jsme si mysleli, že to budeš ty, a že si uděláš s někým dítě.“
„No páni,“ houkl Rawantes.
Sibiel se na Rawanta omluvně zašklebil: „Museli jsme to před tebou ututlat, Rawe. Promiň. Teď, když je po všem, tě podpoříme. Jakkoliv to bude třeba. Důležité je, že to bylo tvoje rozhodnutí. Jenom ty jsi to mohl udělat a taky jsi to udělal.“
„Debhátarové budou zvědaví, jak k tomu došlo,“ podotkl Issak.
„Nejen oni,“ přizvukovala Drisea. „Aliance, Světy Čtyřdohody…“
„A naši vojáci,“ dodala ponurým tónem Padeara. „Ti z toho budou paf.“
„Všichni potřebujeme přemýšlet dřív, než začneme jednat,“ ozval se varovným tónem Jerones.
„Jo, a pozor na mého vypečeného bratránka Vidia,“ přidal se Keinon.
Norden se poťouchle usmál. „Už tu čmuchal, ten všetečka. Řekl jsem mu, že se císař vrátil na Riiberion, protože tam něco zapomněl.“
„Jo, na Vidia fakt pozor,“ houknul Issak. „V době císařovy indispozice je to on, kdo formálně reprezentuje korunu.“
„Císař není indisponován, nýbrž mrtev,“ řekla Padeara. „Proto musíme dát Vidia k ledu. Udělejme to zavčasu.“
Rawantes poslouchal, jak tu spořádaně debatují, a docházel k závěru, že jediným upřímně zdrceným je tady on. Pod kůží ho bodaly tenké jehličky vzteku. Tihle všichni mu zatajili důležitou informaci. V podstatě věděli, co se chystá a sledovali to jak film z bredeonských ateliérů. Skvělé. Pak si znovu vyvolal v paměti ty verše. Ne, nebylo tam doslova formulováno, že „ten, co prosakuje věky“ toho „pozůstalého“ cílevědomě zavraždí. Ještěže tak.
„Než cokoliv pustíme ven,“ ozval se pragmatickým tónem Issak, „musíme ustanovit nového císaře. To jako hned.“ Důraz na slovo „hned“ přivolal všeobecnou pozornost. „Neměli bychom tu možnost dát nikomu jinému.“
„To je fakt,“ kývnul Keinon. „Jinak bude někdo pohotovější. Než se vzpamatujeme, prohlásí se císařem sám. Taková Tessa Arci-Klirenová, kupříkladu, toho schopná je. Až začne dávat rozhovory videxákům, bude se to těžko dementovat. Z takových věcí bývá spousta zlé krve a zmatků.“
„Hoďme to na někoho, kdo už se osvědčil,“ pronesl lehce Ditrux, který s vyhlídkou, že jeho stoleté angažmá u Exis padá, viditelně okřál.
Všechny hlavy se otočily k Sibielovi.
***
Rawantes pak nestíhal sledovat tu kanonádu. Sibiel s podmínkou, že to tedy bude dočasná záležitost, začal rozdělovat pokyny: Padeara přichystá strohé prohlášení pro nejširší veřejnost, Jerones se pustí do obsáhlejšího memoranda určeného vladařům sousedních říší a Issak to po něm zkontroluje z právnického pohledu, než se odebere referovat na Erektiad. Teggius to sfoukne s Aliancí – ústně, protože některé věci by papír neunesl. Grennon zaletí na periferii pro Lennyho a pak vytáhne z Olixu Bordena. Drisea vyzvedne z dovolené na Brussedee Xana s rodinou. Norden s Awenem eskortují Vidiuse Arci-Fezziela na Kavan, jen co sekretáře Keinon jako major gardy přinutí podepsat rezignaci. Pak sežene Keinon Cadwena Arci-Ukresia, ať je kdekoliv. Až budou mít vojáky na palubě, sestaví komando, které doprovodí Ditruxe za debhátary.
***
Se zaťatými zuby vzhůru za svým osudem
Sibiel seděl ve své nové pracovně a držel se za hlavu. Souhlasil, že se ujme vlády, ale od začátku si vymiňoval, že to bude na přechodnou dobu. Udělal to jen proto, aby se trůnu nezmocnili vykukové jako Vidius Arci-Feeziel nebo Tessa Arci-Klirenová.
Byla chyba, že předem nestanovil časový rámec. Už vládne tři dny. Za tu dobu se toho semlelo víc než za uplynulý rok.
Sestavili memoranda pro Alianci, pro říše Čtyřdohody, pro bredeonský Klastr. Vidia vyštvali na diplomatickou misi na Kavan, dalším navrátilcům rozdělili pracovní úkoly, aby neměli čas se plést do politiky. Mohli si vybírat z hromady projektů. Na seznamu byla dostavba sídla a kasáren v Hreobu, výstavba univerzity, inventarizace rozkradeného a později zase posbíraného fundu Leredova muzea, rekonstrukce zdevastovaných venkovských statků, obnovení těžby ewariových solí v Mrtvém moři, V neposlední řadě došlo i na rozplánování a realizaci kontrol ochranných čemeřicových pásů na venkově. Po usmíření s Erektiady se mohlo konečně znovu nahlas říkat, že ti draci, kteří už několik staletí útočí na vesnice obecných démonů, nemají s Erektiadem nic společného. Jsou to divocí draci a loví potravu. Není jisté, kdo je nasměroval právě na Mizeon, ale na tom zase tolik nezáleží.
Pak je tu ta věc s Ditruxem. Ještě ten den, co císař zemřel, se Sibiel telepaticky objednal v paláci Debhátarů. Cítil, že nejdřív tam musí jít sám. Potřeboval dát Aisovi najevo, že nic podobného střídavé „péči“ o Ditruxe nedopustí. Chtěl mu dát šanci tu ostudnou dohodu s Rafedaxarrem shodit ze stolu.
Aisus na Sibiela čekal obklopený sourozenci. Bylo patrné, že mezi debhátary došlo k názorové roztržce. Ale ať už to bylo cokoliv, kvůli jednání se Sibielem se dali dohromady.
Sibiel měl ty nejlepší úmysly udržet vše v diplomatické rovině. Oznámil, co se stalo a že s tím proroctvím měli pravdu.
Aisus zareagoval s obvyklou nabubřelostí: Když je to tak, prohlásil, beru si tu třetinu Mizeonu zpátky. A s ním Ditruxe. Vy už jednoho metamorfa máte. Můžete tu zůstat a pomáhat… třeba Twenovi. Pár arcidémonů na nějaké administrativní serepetičky určitě užije.
Ne že by v tom prohlášení Sibiel nerozpoznal provokaci. Jeho rozum na něj řval, ať zabrzdí, že Aisus prostě jenom zkouší, co snese. Jenže temperament arcidémona, a Arci-Quinna zvlášť, ukázal se silnějším rozumu.
Místo dlouhých řečí Sibiel po Aisovi vyjel. Aisus se taky nedal. A lítaly křišťálové cihly.
Klíčové při oné konfrontaci bylo, že žádný ze sourozenců se k Aisovi nepřidal.
Nikdo nepřišel k úhoně, jenom trochu pobořili centrální věž. Včas je od sebe odtáhli. Možná zbytečně včas. No, nakonec se Aisus se Sibielem začali bavit jako dospělí. Sibiel jasně řekl, že arcidémoni se své třetiny Mizeonu nevzdají. Prohlásil, že nemá nic proti tomu, aby Ditrux zůstal s Brexou, ale zásadně nedovolí, aby s ním debhátarové jakkoliv kšeftovali. Arcidémoni jsou odhodlaní Ditruxe i jeho rodinu ochránit před lovci i před dalšími externími vlivy, přičemž mají podporu Aliance i Erektiadu.
To všechno Sibiel nejvyššímu debhátarovi říkal bez mrknutí oka. Ohledně podpory Aliance lhal jako zjednaný. V té době ještě ani neměl potvrzené, zda se zprávy o Daxově vyvanutí na Erektiad či k Alianci vůbec dostaly, natož aby měl nějaké reakce.
Sibiel si ale nemohl dovolit vyjednávat s Aisem na úrovni „kdyby“ a „možná“ a „pravděpodobně“. Ne. To by si Aisus vyložil jako slabost.
Ledy se prolomily, když Sibiel nejvyššího debhátara ujistil, že Ditrux je celý žhavý se s Brexou oženit. Ne že by to s Ditem konzultoval, ale v tomto případě s ním nehodlal diskutovat. Sibiel prohlásil, že arcidémonům je v zásadě jedno, zda budou Ditrux s Brexou žít v Paláci debhátarů, nebo v Ditově mramorovém domě, pokud ovšem zůstanou na Mizeonu.
Jakmile se debhátarové dozvěděli, že získají Ditruxe formálně do užší rodiny, bylo vyhráno. Hned nazítří šel Ditrux obklopený Xanem, Cadwenem, Grennonem a Teggiem požádat do Paláce debhátarů o Brexinu ruku.
Svatba trvala sotva pět minut, oslava se s ohledem na „úmrtí“ v rodině odložila. Takže v současnosti si bohyně Mrazu zvyká na příjmení Arci-Jeenová i na roli arcikněžny. Díky těhotenství je „viditelná“ jako napůl průsvitná zlatě zářící nadpozemská bytost i pro obecné démony a raisi. Ditruxovo služebnictvo je z nové paní u vytržení, ale nejvíc je u vytržení samotný Ditrux. Stačí, když se na něj Brexa jen podívá a on zjihne, ostrá slova mu váznou na jazyku. Sibielovi to připadalo tak, že Ditrux stále ještě tak úplně neuvěřil, že on a Brexa můžou mít společnou budoucnost. Bylo to patrné podle toho, jak se Arci-Jeen chová. Ať už referuje o postupu těžby v Toohomu, nebo si utahuje z Jeronese, tím že mu do muzea přináší jeden plastexový nesmysl za druhým.
V jeho očích se střídavě odrážel opatrný úžas s obavami, že se ta skvělá realita každou chvíli roztříští.
Sibiel Ditruxe chápal. Metamorfové nežijí rodinným životem, protože jsou buď v otroctví, nebo na útěku. Ryana měla štěstí, že se do ní jeden bůh zamiloval a zdá se, že stejné štěstí má i Ditrux. Sibiel nebyl tak naivní, aby věřil v „milovali se až na věky“, ale byl připravený Brexu a Dita podporovat.
To by ale znamenalo, že by musel zůstat u moci, jakkoliv se mu to příčí.
***
