Návrat na Mizeon VII. - Rawantes - 18. kapitola: Rawantes chystá řešení pro všechny případy
Ditruxovo sídlo v Kernoku, ohnivý kruh:
Rawantes zavřel sbírku Děsivých příběhů od wemurského satirika Kliarana a podíval na Ditruxe obklopeného tubusem ohnivé stěny. Arcidémon měl zavřené oči, jeho rty křivil trpký úsměv.
„Hej, Dite! Vůbec jsi mě neposlouchal, že?“
„Promiň,“ řekl měkce Ditrux. „Jenom jsem se zamyslel.“
„Na co jsi myslel?“
„Spíš na koho,“ povzdechl si Ditrux. „Nemrzí mě, co jsem udělal, vážně. Jedině mě mrzí, že už ji neuvidím.“
„Brexu?“
Ditrux přikývnul. „Můj život za moc nestál, než jsem ji poznal. Pořád jsem musel dávat pozor, aby se někdo nedozvěděl, co jsem zač. Hrál jsem šťastně ženatého chlapa. Lhal jsem o svém úžasném životě, o divokém sexu s nádhernou slavnou manželkou, ale byl jsem celou dobu panic, sakra. Ošklivě jsem záviděl ostatním. Nenáviděl jsem ty jejich sebevědomé ksichty. Po Dni zkázy jsme museli spolupracovat v úzkém okruhu. Najednou bylo těžké držet si obvyklý odstup a já pochopil, že skoro každý má kostlivce ve skříni. Fascinoval mě Essius. Nechápu, jak dokázal, co dokázal. A potom ten blázen Arrakiel. Sledovat, jak se snaží o nemožné, zatímco mu unesli ženu a on s tím nemohl nic dělat. Taky mi pomohlo seznámení s Teggenem. Při představě, že on, syn Sarvona a netrebské bohyně Kiary, žil osm set let jako raisi, jsem se najednou cítil se svým problémem úplně směšně.“
Rawantes ani nedýchal, protože to bylo poprvé, co se mu Ditrux otevřel. Nikdy předtím o sobě nemluvil. Taky si dával pozor, aby ani slůvkem nezavadil na Rawův vztah k Daxovi. Jako kdyby nechtěl riskovat, že ho urazí. „Myslím,“ řekl váhavě, „že se naši snaží vymyslet, jak tě z toho vytáhnout. Mě nic neříkají. Nechtějí mě dostat do obtížné situace, chápeš.“
„Jo, to je mi jasný,“ zabručel Ditrux. „Ale, upřímně, nevěřím, že něčeho dosáhnou. Rafedaxarr mě chce vytřídit tak jako tak. Dokonce, i kdybych toho záprdka nezabil. Potíž je v tom, že teď ví o mém postižení.“
Rawantes se křivě usmál. „Vážně je to tak hrozné? Zdá se, že Brexe to nevadí.“
„Bree je stará škola,“ řekl Ditrux. „Znala vahanské bohy osobně. Má v čerstvé paměti to, nač Rafedaxarr za ty věky dávno zapomněl. Za našich časů se vahanské vlohy a znaky prostě nenosí. Teď prasklo, že můj dědeček byl sůs. Rafedaxarr nedopustí, abych dál špinil jeho krev. Určitě zuří, že to vůbec vyšlo najevo. Nelíbí se mu, že vypadá jako někdo, kdo nemá rodinu pod kontrolou. Primera, jak ji znám, to teď vykládá každému na potkání.“
Rawantes nad tím ohromeně vrtěl hlavou. „Naši by to měli vědět. Měli by být připravení, že to císař u soudu použije. Půjdu a řeknu jim o tom. A taky to povím Huatovi, ať to vyřídí Brexe.“
„Nedělej to,“ zachrčel otrávně Ditrux. „Já se s Bree už rozloučil. Ona to chápe. A ostatním už vůbec nic neříkej. Je zbytečné to ještě vyhrocovat. Rafedaxarr nepůjde proti veřejnému mínění celého Metaprostoru. A už vůbec ne kvůli mně. Nechci, aby se znova něco semlelo. Vy byste to odnesli jako první.“
***
Ditruxovo sídlo, podlaží obývané císařem
Rawantes od Ditruxe odcházel s přesvědčením, že ho neposlechne. Měl v plánu zaletět za Sibielem a chtěl to udělat hned. Dřív, než se Rafedaxarr vrátí z Riiberionu. Pokud je Sibiel tím, kdo prolomil Základní imperativ, nemusí mít strach, že si to vyloží jako nějaké spiknutí. Vyběhl schody ze sklepa a hned nahoře se srazil s Keinonem. Zklamaně si odfrkl, protože to znamenalo, že už se Dax vrátil.
„Císař tě shání, princi,“ řekl Keinon. Tvářil se neutrálně – přesně podle předpisů, čímž dával jasně najevo, že Rawantes nemá šanci udělat nic jiného než urychleně se k císaři dostavit.
Rawantes nechtěl přivést majora do potíží, takže se nechal doprovodit do Jeronesovy pracovny. Rafedaxarr seděl za Jeryho stolem a tvářil se jako xira, co skolila krodocha. „Jerones je na tom staveništi častěji než tady,“ poznamenal. „Myslím, že to s tím dohledem poněkud přehání.“
„Jenom dělá, co po něm chceš,“ prohodil Rawantes.
Rafedaxarr zakoulel očima, vstal a udělal tři kroky k Rawantovi a chytil ho kolem ramen. „Je mi jedno, že není hotová střecha. Prostě se chci přestěhovat co nejdřív. Tady mě to už přestalo inspirovat.“ Jeho štíhlé prsty se zaťaly do materiálu Rawova saka. Oči mu zajiskřily zájmem. „Jak ses tu měl, můj drahý? Nechodil jsi sám po městě, že ne? A kde jsou Awen s Nordenem?“
Rawantes cítil, jak Dax voní. Bylo to opojné a důvěrně známé. Každý bůh voněl specificky a naprosto jedinečně. Rafedaxarrova vůně připomínala závan doutnající čemeřicové nati. Sladký a hořký současně. Bojoval s potřebou se do té sálavé vůně ponořit a nechat se hýčkat. Byl z toho předstírání, že se nic neděje, tak unavený. Zavřel oči v nutkavé potřebě se vyhnout zkoumavému pohledu. „Slíbil jsem jim, že se odtud nehnu,“ přinutil se odpovědět. „Takže si zaletěli do kasáren.“ Spíš si myslel, že místo do kasáren ti dva zmizeli ke svým rodinám, ale nechtěl císaře dráždit.
Rafedaxarr se zamračil. „Měli na tebe dohlížet. Řeknu Keinonovi, aby jim vyčinil. Neposlušnost a ignoranci tu trpět nebudu.“
„Žádný dohled jsem nepotřeboval,“ ohradil se Raw. Na ramenou cítil Daxovy dlaně. Prudce se nadechl, když ho sevřela hrůza. Úděsné poznání, že toho muže, který ho právě s takovou samozřejmostí objímá, nemiluje. Dokonce už k němu necítí ani tu povinnou úctu. Nic. Jeho matka měla tehdy před sedmi lety pravdu. Chtěla ho oženit s princeznou Floxou, aby ho před Daxem ochránila. Dělala to hodně nešťastným způsobem, ale snažila se. Ale on byl slepý a hluchý. Myslel, že mu matka šlape po štěstí. Myslel, že je zamilovaný do charismatického krásného mocného muže. Cítil s ním spřízněnost napříč věky. Byl ochotný být s ním všem navzdory. Byl zmatený tím návalem vzpomínek, které v něm Rafedaxarr probudil a dopustil, aby ho minulost ovládla. Jenže teď pochopil, že to byla Ryana, kdo miloval Daxe. Ryana, která sice byla jeho součástí, ale postupně se v něm stále více rozpouštěla.
Vykroutil se ze sevření Daxových prstů, otočil se k oknu a opřel se o parapet, protože tím náhlým prozřením, se mu zatočila hlava. Udělal tolik chyb! Včetně té poslední, když Rafedaxarra vzbudil.
Rafedaxarr si všiml, že se s ním něco děje. „Jsi v pořádku? Vypadáš jako, kdybys potkal dwu-nakhara. Zase jsi byl ve sklepě? Měl bys toho nechat, když ti to nedělá dobře. Co jsi mu četl tentokrát?“
„Klirianovy Děsivé příběhy,“ řekl sarkasticky Rawantes. „Co jiného číst odsouzenci na smrt?“
„Jsi na mě naštvaný?“ zavrčel Dax. „Jakým právem? Já toho tenerisana nezabil!“
„Jistě,“ odsekl Rawantes a nasadil konverzační tón: „Jak bylo na Riiberionu? Už má Exis tu kletbu uplácanou?“
„Ještě ne, ale tak za tři týdny by měla být zralá. “
Rawantes se v duchu zaradoval. Jedno po druhém. Nejdřív proces, potom kletba. Nevěděl ještě, jak to zařídí, ale musí Daxe zastavit. Nedovolí mu popravit Ditruxe. A nedovolí mu použít tu kletbu. To on je zodpovědný za jeho řádění.
„Něco se ti nelíbí, můj drahý?“ vyrušil ho ze zrádných plánů Dax.
Rawantes rozhodil rukama. „Proč? Nemůžu se dočkat, až se přestěhujeme. Vybuduju lepší laboratoře a dílny, než měl můj otec.“
***
Přičinlivý vynálezce se neztratí
Pozítří vešel Rawantes do laboratoře o dvě hodiny dříve než obvykle. Přesně to potřeboval. Rozebral Urbielovu přílbu, vypreparoval z ní potřebné součástky, a zase přilbu složil. Nakreslil si schéma. Prohrabal se papíry, zkontroloval tabulky, opsal si některé postupy z deníku záznamů, a pak rozložil potřebné součástky na pracovní desku.
Essius dokázal podle prehistorického manuálu náhodně objeveného v knihovně pochopit, jak funguje ooxoner. Potom pod stálým dozorem ten přístroj poskládal ze smetí, co posbíral na rumišti. Ve srovnání s tím, co dokázal Essius, bude tohle hračka.
Rawantes na novém zařízení pracoval soustředěně a hbitě. Byl připravený při sebemenším vyrušení shrnout všechno do šuplíku. Věděl, že na chodbě za dveřmi stojí Awen s Nordenem. V poslední době ho hlídali jako těsto na svatební koláče. Nikdy nebyli daleko. Kdyby se pokusil otevřít portál, ti dva za dveřmi by to poznali a zastavili by ho. Dokonce i na zahradu mohl jen s ochrankou. Rawantes se Daxe několikrát ptal, co se sakra, děje. Ptal se i gardistů. Ale nikdo nebyl ochotný nic říct. Pokud mu hrozí nějaké nebezpečí, zaslouží si to vědět. Nedělal si iluze. Z minulých vtělení si pamatoval, kolikrát ho unesli, kolikrát utíkal, kolikrát ho znovu ulovili.
Když se na domluvený čas do laboratoře dostavili Grennon, Huat a Urbiel, zastihli Rawanta nad záznamovým deníkem.
„Předpokládám, že Nordy s Awenem už jsou pryč,“ řekl místo pozdravu.
Grennon výmluvně zakoulel očima. „Jo, nechal jsem je jít, protože teď tě hlídám já. Doufám, že ti to nevadí.“
„Potřebuju si něco vyřídit,“ přiznal Rawantes. „Diskrétně, chápeš? Císař je na inspekci staveniště v Hreobu. Nemyslím si, že se během následující hodiny vrátí. Ale kdyby přece, stačí mu říct, že jsem ve sklepě s Ditem. Tam nikdy nechodí.“
Ti tři na něj hleděli, jako kdyby mu z hlavy rostl jirian.
„Sám nikam nemůžeš,“ řekl skřípavě Grennon. „Císařův příkaz číslo jedna. Urval by mi hlavu, kdybych tě pustil.“
Rawantes pochopil, že přestřelil. Neměl jim nic říkat. Když vyžvanil, že má zaječí úmysly, Grennon ho nepustí z očí. Chápal, že jedná, jak musí.
„Podívej,“ řekl váhavě Grennon. „Můžeme to tu dnes zabalit. Doprovodím tě, kam potřebuješ.“
„Na rovinu,“ zavrčel Rawantes, „potřebuju mluvit se Sibielem.“
Grennon se chytil za hlavu. „Chapadla merrikanská! Rawe, to nemůžeš! Císař dal mého švagra k ledu. A oficiálně nám zakázal ho kontaktovat.“
„Jenomže ty to stejně nedodržuješ,“ řekl trucovitě Raw.
„Protože tam, kde je Sibiel, žijí moje žena a děti,“ řekl smutně Grennon. „A kdyby to prasklo, měl bych průšvih. A to by ještě nic nebylo proti maléru, kdyby ses do Berízie vydal ty.“
„Promiň,“ zabručel Rawantes. Nemohl se na Grennona zlobit. Tancoval mezi vejci rozpolcený mezi císařem a rodinou.
Huat si vyměnil tázavý pohled s Urbielem a děkan přikývnul.
„Mám nápad,“ řekl debhátar. „Pokud to chápu správně, císař Sibiela Arci-Quinna vyškrtnul z gardy, ale z ničeho ho neobvinil. Neuložil mu domácí vězení. To znamená, že když teď za ním zajdu a přivedu ho sem, žádný císařův příkaz porušen nebude. Je to tak?“
Grennon pokrčil rameny. „Jo, to sedí. Ale bylo by lepší to vyřídit rychle. Tak, aby tu císař na Sibiela nenarazil. Chápete, jak to myslím.“
Huat beze slova zmizel.
***
Trvalo to jen chvíli a byl zpět i se Sibielem. Sibiel se mračil jako bouřkové nebe. Víc než jindy připomínal svého otce.
„Dáme vám půl hodiny,“ řekl Grennon. Potom i s Huatem a Urbielem z laboratoře odešli.“
„Co se děje, Rawe?“ vybafnul Sibiel.
„To mi řekni ty,“ osopil se na něj Rawantes. „Poslední tři dny kolem mě všichni našlapují po špičkách, ale nikdo mě nenechá na pokoji. Nemůžu se ani hnout, abych neměl v patách ochranku. Nechtějí mi nic říct, sakra. Pochopil bych to, jenom chci vědět, jak se věci mají. Jestli o mně někdo požádal, jestli někdo nabídl částku, která se nedá odmítnout, jestli kvůli mně někdo císaře vydírá.“
Sibiel Rawanta zpražil výchovným pohledem. „O ničem takovém nevím, přísahám.“
-edit-20250806093910.jpg)
„Ale něco víš, Sibi, že?“ řekl úpěnlivě Raw. „Vždycky když se začneš chovat jak sunnisenský žoldák, vím, že jsme v průseru.“
Když Sibiel neodpovídal, Rawantes pokračoval: „No dobře. Nic mi neřekneš. Chápu to tak, že by to vědění někoho ohrozilo. Je to tak?“
„Pořád jsem tvůj přítel, Rawe,“ řekl nešťastně Sibiel. „Přísahám.“
„A já tvůj,“ řekl Rawantes. „Teď řeknu něco já tobě. Potřebuju, abys to věděl, protože je mi jasné, že se chystáte na ten soud.“
Rawantes Sibielovi ve zkratce vysvětlil, že císař Ditruxe neodepsal kvůli zločinu samotnému, ale kvůli jeho původu. „Císař veškeré vaše argumenty shodí ze stolu, pokud nebudete schopní před ním obhájit Ditruxovu vahanskou čtvrtinu,“ dodal. „Při vší úctě si ale myslím, že se vám to nepodaří. Proto jsem se rozhodl, že to zkusím po svém. Nemůžu ti říct, co chystám. Jenom potřebuju, abyste v případě, že císař Dita přece jen odsoudí, nedělali prudké pohyby a nechali to na mě.“
Sibiel zaraženě zíral. „To nebude třeba, Rawe, vážně. Vyšly najevo jisté skutečnosti, které ten soud posunou na úplně jiný level. A vůbec to nesouvisí s tím, co uděláme nebo vypovíme my. Prostě se vyskytl nový fenomén, díky kterému císař Ditruxe nechá žít. Nebude možné, aby jednal jinak. A ne, nebudeme císaři vyhrožovat, ani ho vydírat ani ohrožovat jeho existenci.“
Rawantes se hořce usmál. „Asi mi nepovíš, o jaký fenomén se jedná, že?“
Sibiel mlčky zavrtěl hlavou.
„Dobrá,“ houkl Raw. „Snad neuškodí, když se pro všechny případy připravím taky.“
Sibiel si nervózně prohrábl rozpuštěné vlasy. „Hlavně nedělej nic riskantního.“
Rawantes se zapitvořil. „To zní skoro jako hrozba.“
„Pořád jsem tvůj přítel,“ opakoval dotčeně Sibiel.
***
Rubínový palác krále raisi Twena, Kernok
Narena držela v rukách svítící plastexovou destičku, kterou Twen před chvílí vytáhnul z krepponové obálky. „Opravdu,“ zaševelila. „Pozvali i tebe!“
„Zajímalo by mě, proč,“ řekl temně Twen. „Naše říše s tím přece nemá nic společného.“
Narena našpulila krásné rty a přiložila si na ně ukazovák ozdobený zeleně nalakovaným špičatým nehtem. „Něco přece. Jsme legitimní říší světů Čtyřdohody stejně jako ta jejich. Jde o ty řeči, co se melou v médiích. To, co Arci-Jeenova žena vyžvanila snad do všech videxových stanic.“
Twen se ošil. „Máte na mysli to, že ji Ditrux… ehm… sexuálně týral? Že ji nutil, aby před ním spala s jiným chlapem? Je to sice úchylka, ale existují i horší věci.“
Narena si odfrkla. „To není ten důvod. Jde o Primeřino tvrzení, že je Ditrux částečně sůs. Jeho matka musela být míšenka. Popravdě nechápu, proč máte v této éře takový odpor ke všemu, co souvisí s Vahanem. Myslela jsem si, že je Primera chytřejší. Měla v hrsti unikát a ona ho odkopla jako obnošenou botu.“
„Pořád to nechápu,“ zamumlal zmateně Twen.
„Možná je to tak lepší,“ ušklíbla se Narena.
„Omluvám se madam, že jsem vás zklamal,“ povzdechl si Twen. A upřímně to tak myslel. Tuto bohyni uctíval. Byla krásná a veselá a silná a tajemná. Měla všechno, co Renoně chybělo. Twen se přistihnul, že si Narenu představuje v situacích, které se dají vyložit jako troufalé a skandální a zakázané. Nikdy by si nedovolil ani náznakem jí něco nevhodného naznačit, ale za svoje sny a touhy přece nemohl.
Narena se na něj konejšivě usmála. „Tak já ti to vysvětlím. Rafedaxarr na proces zve tebe a další potentáty Čtyřdohody, protože ten skandál s Ditruxovým smíšeným původem Primera tolik rozmázla. Císař chce deklarovat, jak zatočí s každým, kdo by se snažil mu do rodiny natáhnout špatnou krev. Upevňuje svůj status. A vymezuje se proti nám, kteří děti mít nemůžeme.“ Narena zaťala pěst a vztyčila prostředník v gestu, které se naučila od Renony a uštěpačně se usmála: „Rafedaxarr nám, debhátarům, ukazuje tohle.“
Twen v hlubokém zamyšlení nakrčil čelo. Cítil, že je v tom mnohem víc, než Narena říká. „Pokud je to tak, madam, myslíte si, že bude vhodné, abych tam šel?“
„Je to dokonce nezbytné,“ řekla roztomile Narena. „Uvidíme se tam. Já a mí sourozenci si takovou šarádu rozhodně nenecháme ujít.“
„Nechystáte nic… násilného, že ne?“ ujišťoval se Twen, i když pochyboval, že by mu to bohyně sdělila.
Narena na něj udělala překvapený obličej. „Proč si to myslíš?“
Twen pokrčil rameny. „Vzhledem k tomu proroctví,“ vyhrkl a hned ho zamrazilo. Narena se kvůli tomu strašně zlobila. Co jsem ti říkala? soptila. Žádné iniciativní počiny! Zápis Jeddova prohlášení zabavila. Než si ho odnesla, přísně Twenovi nakázala, aby o tom už s nikým nemluvil. Podcenila však horlivost věřících. Obecní démoni sice fantazií neoplývají, o to více jim slouží paměť. Verše, které v chrámu slyšeli, malinko pozměnili, přidali k nim melodii zkopírovanou z bredeonského popěvku a nový šlágr byl na světě.
Narena přivřela víčka do úzkých škvír. „Už jsem řekla, že žádné proroctví neexistuje. A doufám, že jsi mě poslechl a poslal toho potrefeného démona na sever pást krodochy, kde jedině patří.“
„Jistě, madam,“ řekl pokorně Twen. Jedd pásl krodochy i předtím, takže se mu žádná újma nestala.
***
