Návrat na Mizeon VI. - Teggen - 5. kapitola: Essiovy lapálie pod dohledem matematických chimér
Essius křišťálový palác pomáhal projektovat a dohlížel na stavbu, ale nedalo mu moc práce se v něm ztratit. Šestice stavebních traktů se sbíhala do jednoho bodu – centrálního tubusu tak, že palác půdorysem vytvářel šesticípou hvězdu. Každý debhátar tu měl svou vlastní část, přirozeně s výjimkou Rafedaxarra. Mezi rameny jednotlivých budov hvězdice se napínaly křehce působící lávky spojující nejen stejná podlaží, ale i různé výškové úrovně. Křišťálové bloky se ve slunečním světle duhově třpytily. Z výšky palác připomínal obří krajkovou sněhovou vločku.
Essiovi se podařilo najít terasu, z které se po spojovací lávce dostal do sousedního traktu patřícímu bohyni světla, Nareně. Chiméry drmolící matematické věty, mu poletovaly nad hlavou. Vládkyně světla přijímá hosty nepřetržitě, a v jejím hájemství se stále něco děje. Už zdálky bylo slyšet hudbu.
Šel pomalu chodbou a snažil se nahlížet skrze průsvitné zdi do jednotlivých sálů. Přes tlustou hmotu křišťálu spatřil barevně oblečené postavy vířící kolem nažhaveného videxového válce. Jejich hlasy přehlušovalo řvoucí vysílání bredeonských reklam. Z videxu byli debhátarové po tisíciletích spánku stále na větvi. Essius zpomalil, aby měl čas, vyslechnout, o čem se tam mluví:
„Pověz našim divačkám, Annhio, jaké máš s wenediovým balzámem zkušenosti.“
„Ó, je to zázrak! Stačily pouhé tři dny nanášení a má pleť přímo září! Když jsem po týdenním volnu přišla do práce, kolegové z redakce mě nepoznali. Považte, pokládali mě za wemuřanku! Proto vám wenediový balzám vřele doporučuji! Seženete ho ve všech prodejnách sítě Teuma na celém Bredeonu.“
„Jak vidíte a slyšíte, drahé dámy, dokonce i nejoblíbenější reportérka naší rubriky Annhia Vua-Tonová je z wenediového balzámu nadšená. Neváhejte, a objednávejte si tento fenomenální přípravek v našem videx-shopu – teď hned. Za nepatrný příplatek vám naše distribuční středisko tento zázračný produkt doručí fantómovou poštou, než stačíte vyslovit we-ne-di-on. A jako prémii za včasné objednání obdržíte speciální sadu…“
Zklamaně si odfrknul. Ale možná, že když se chvíli zdrží, dočká se i zpravodajství. Pohodlněji se opřel o zeď a otevřel složku nadepsanou Rejstřík kleteb pro kreponové schránky, aby ve studiu elaborátu vahanských bohů pokračoval.
Chodbou se rozléhaly jásavé výkřiky z videxu typu „Jedině tuto výjimečnou sadu! Každá série je jedinečná! Na obruby byly použity pravé kasibelí šupiny…“ prokládané brbláním chymér na téma primitivních funkcí, ale to vše Essius vnímal jen okrajově.
„Co to máš, Essie?“
Zvedl hlavu a elegantním pohybem složky zavřel. V ústrety mu kráčela Moneta, paní tmy, zavěšená do svého riiberionského kolegy, vládce temnot, boha Tanaky.
-edit-20250618104703.jpg)
„Něco o kreponových kletbách,“ zahuhlal. Ani se nenamáhal pozdravit, protože už si ověřil, že ti dva si na formality nepotrpí.
Při pohledu na Monetin úbor Essius potlačil překvapené zasyčení. Bohyně se zjevně stále ochotněji přizpůsobovala moderní době. Obvyklé poloprůsvitné negližé, kterým dříve bez mrknutí oka uváděla bližní do rozpaků, vyměnila za matně šedý přiléhavý kalhotový kostým z broušené praskaví kůže. Stříbřitou hřívu, kterou předtím nosila rozcuchanou jako svatozář, zkrotila do elegantního uzlu, ze kterého na její šíji koketně padalo několik pečlivě naaranžovaných pramenů. Moneta teď více než prehistorickou bohyni tmy připomínala bredeonskou byznysmenku. S Tanakou, navlečeným v replice mizeonské generálské uniformy z doby skollských válek, tvořili pěkný pár.
„Je-li funkce f spojitá na intervalu I, pak k ní existuje primitivní funkce na tomto intervalu,“ zakrákorala Třetí.
Tanaka se rozchechtal. „Vyvedl jsi mudrce na procházku, Essie?“ Riiberionský bůh vůbec nepůsobil tak ponuře, jak ho vykreslovaly učebnice. Essius ho poprvé potkal při prohlídce stavby tunelu pro mizeonskou rychlodráhu. Bůh hlubin Grom Tanaku přivedl, aby se na rozestavěný tunel podíval a pak navrhl způsob osvětlení. Essius se zpočátku držel zpět a jen sledoval, jak Grom Tanakovi ukazuje technické provedení instalací, ale nakonec to nevydržel a otázal se Tanaky, co on, jako bůh temnot, shledává na studiu způsobů přenosů světla přitažlivého. Moje sestra Krassiona mě zavřela do tmy, odpověděl Tanaka. Ne takové, jakou znají smrtelníci, ale do skutečné tmy. Od té doby, co jsem venku, mám poněkud větší pochopení pro ty, kteří ve tmě nevidí, nebo se jí bojí.
Možná Tanakovi zaimponovalo, že měl Essius odvahu se ho zeptat. Možná jej zaujalo, že Essius strávil většinu svého života v prostředí dílen v Abderanské vrchovině. Ale od toho dne se vídali častěji. Tanaka se k Essiovi z nějaké nevysvětlitelné příčiny choval jako k sobě rovnému, čímž provokoval nafrněného Groma. Essius Tanakovi vyprávěl o Trrisielových plazmových lampách a svítících rostlinných stélkách z dílny tenerisského boha Tyneona. Tanaka zase Essiovi popisoval riiberionské vodní lampy. Riiberionec pobýval na Mizeonu častěji než doma a jeho vztahy s riiberionským příbuzenstvem byly kvůli tomu napjaté.
Essia napadlo, že důvodem, proč mají Tanakovi jeho příbuzní za zlé, že se stýká s debhátary, by mohl být zásah Aliance. Aisus to jednou mimoděk nepřímo potvrdil, když zmínil, že Aliance už ví, že debhátarové chystají tebechety. Je možné, že by Aliance vyzvala okolní světy ke zdrženlivosti? Někdy byl Essius už už na hraně, aby se na to Tanaky zeptal. Jenže kdyby to udělal, dal by najevo, že se o to téma zajímá. A potom by nebylo daleko k úvaze, že tím, kdo tu zprávu o tebechetech pustil do světa, byl on sám. Tanaka měl očividně i jiný, mnohem prozaičtější důvod k pobytu na Mizeonu. Přátelil se sice s Huatem a Gromem, ale nejvíce času trávil s Monetou. V její společnosti sršel vtipem a dobrou náladou. Ti dva se od sebe téměř neoddělovali a vůbec se se svým vztahem netajili. Deset tisíc let bez ní jsem byl ztracený, svěřil se jednou Essiovi.
Essius si v duchu oddechl, že ho načapali právě ti dva a ne třeba Grom. Ukázal směrem, odkud se ozývalo reklamní vychvalování jedinečné barvy měnící peleríny pro cestovatele. „Myslel jsem, že nějaké lehčí téma by chimérám prospělo, ale toto je příliš.“.
Moneta pobaveně zkřivila rty. „Pořád lepší matematika než bredeonský bulvár.“ Vykulila oči, jako kdyby si na něco důležitého vzpomněla: „Vlastě jsem ti zapomněla pogratulovat! Jaká to skvělá zpráva!“
„Och, díky?“ Essius neměl zdání, o čem je řeč.
„Mony má na mysli tu zprávu, že čekáte s královnou potomka,“ dodal na vysvětlenou Tanaka.
„Chmm,“ zabručel prkenně Essius. Ani ho nenapadlo jim vysvětlovat, že on žádné důvody k oslavám nemá. Ať už Renona čeká dítě s kýmkoliv, s ním tedy určitě ne. „No jasně. Ještě jednou díky.“
Moneta udiveně zavrtěla hlavou. „Myslela jsem, že jsi rád. Co já bych za to dala!“ Otočila se k Tanakovi: „Vy, kteří můžete mít děti, máte obrovské štěstí.“
Riiberionský bůh se ironicky uchechtl. „Štěstí je vidět děti vyrůstat. Ale já se o synovi dozvěděl, až když mu bylo šestnáct. Byl jsem ve vězení, když se Konvex narodil. Nikdy jsem nedostal šanci trávit s ním víc času. Jeho matka, princezna Graciella, se pak provdala za rondorského císaře a pořídila mu další sourozence.“
„Existují funkce,“ prolomila rozpačité ticho První, „které jsou spojité, tedy k nim existuje primitivní funkce, ale tyto primitivní funkce nelze vyjádřit pomocí elementárních funkcí. Takové primitivní funkce se nazývají vyšší transcendentní.“
Moneta pochopila, že rodičovské téma je pro Tanaku příliš bolestné a rozhodla se obrátit list. Pohodila hlavou směrem k salonu se řvoucími reklamami. „Nechápu, co Narena na tom videxu má. Pouští tu smyčku z Bredeonu dokola už od půlnoci. Příjmu aktuálního signálu brání ta zatracená síť. Jsme tu jako ve vězení,“ dodala směrem k Tanakovi.
Riiberionský bůh Monetu konejšivě poplácal. „Opravdu ti to tak vadí, drahá? Pokud si můžu vybrat, radši budu tady zavřený s tebou než na festivalu Fialových mračen bez tebe.“
Moneta se naježila: „Mohl bys mít obojí.“
Tanaka obrátil oči v sloup a táhl Monetu pryč. „No, rád jsem tě viděl, Essie,“ houkl ještě.
Dávno zmizeli v bludišti křišťálových stěn, ale Essius stále mohl slyšet Tanakův rozmarně posazený hlas: „To jsi celá ty, drahoušku. Všeho moc je pořád málo, že?“
To, co se Essius dozvěděl, jen potvrdilo jeho obavy. Kvederická síť skutečně brání přenosu elektromagnetického vlnění. Pokud si ale Moneta stěžovala, že je tu jako ve vězení, musí tu být ještě nějaká další bariéra.
S vědomím, že zpravodajství z Bredeonu se nedočká, se Essius pohnul dál. Minul sály se sbírkou hudebních nástrojů, slušně pozdravil houf štěbetajících jinád spěchajících k Nareně, až dospěl k další terase, ze které přešel do pustého křídla bohyně Brexy a odtud opět po lávce do křídla boha Huata.
***
Boha větru našel v ateliéru spolu s Aisem, jehož moc činila atmosféru hutnější. Stáli před obrazem, na kterém byla jemnými téměř rozpitými tahy zachycena nahá mužská postava. Na zemi se válely staré bredeonské bulvární časopisy. Všechny byly otevřené na stránkách zaměřených na mizeonskou elitu a na každé byly fotografie členů rodiny Arci-Nubielů. Essius překvapeně zamžikal, když poznal, koho obraz znázorňuje.
„Pořád to ještě není ono, bratře,“ řekl pochmurně Aisus a vzápětí loupnul očima po Essiovi. „Ale co to tu máme? Jdeš právě včas. Od tebe to budeme mít z první ruky. Řekni, co je na tom obrazu špatně.“
Essius se ztěžka nadechl. „Podoba je správně. Ale ty proporce… ehm… myslím, že boky by měly být užší, ramena širší. A tady,“ ukázal, kde měla namalovaná postava ohanbí, „si myslím, že by to mělo být trochu víc…vyvinuté.“
„Tys ho viděl nahého?“ houkl kousavě Aisus. „Měl jsem za to, že jste chodili oblečení. Ne jako brůssové, co se mění sem a zase tam, a tak je to pro ně ztráta času.“
„Jasně, že jsme chodili oblečení. Pořád tak chodíme,“ řekl dotčeně Essius. „Ale byl to můj bratranec. Jako mladí jsme se vídali. Chodili jsme plavat a tak. A jeho… ehm, výbava, není o nic menší než u ostatních arcidémonů.“
„Byl Rawantes jako dítě nějak odlišný?“ ozval se Huat. „Naznačovalo něco na jeho chování, že není jako všichni ostatní?“
„Jakože je Dárce života?“ otázal se opatrně Essius.
„Jo, že je metamorf,“ upřesnil Huat.
Essius se poškrábal vzadu v týle. „Co je to?“
Aisus se znechuceně rozchechtal. „Tady to vidíš,“ řekl Huatovi. „Rafedaxarrova mláďata. Jsou úplně tupá.“
„Spíš to vypadá,“ namítnul krotce Huat, „že je Rafedaxarr držel v nevědomosti. A nejenom je. Podle všeho usiloval, aby se na Ryaninu pravou podstatu zapomnělo. Nebylo to zase tak hloupé. Vžij se do jeho kůže. Kdybys měl poklad, nejcennější, co v metaprostoru existuje, vyřvával bys to na všechny strany? Nebo by sis ho držel pěkně v teploučku pro případ, že by to bylo v nouzi potřeba?“
„Hm,“ zamručel Aisus. „Kdybych měl takový poklad, použil bych ho na posílení moci. Mohl bych ho pronajímat, nebo v nejhorším případě prodat nebo vyměnit. Rozšířil bych svoje území. Potlačil výbojné sousedy. Získal nové mocné spojence. To je bez debaty.“
„Pradědeček Ryanu miloval,“ vyhrkl Essius, dřív, než se stačil zastavit. Aisus se na něj zle podíval. První debhátar opravdu neměl rád, když s ním někdo vyjma jeho sourozenců mluvil bez vyzvání. Ale škoda už byla napáchána. Essius se statečně vypjal a pokračoval: „Miloval ji a měl s ní děti. Nikdy by ji nepoužil jako nástroj k získání větší moci. Nehledě na to, že kdyby se o to pokusil v dnešní době, Aliance by ho zastavila.“
„Transcendentní funkce,“ zakrákorala První, ale okamžitě ztichla, když Aisus praštil do zdi. V křišťálovém bloku se rozevřela pořádná trhlina.
„Aliance!“ zařval Aisus. „Ti ubožáci si myslí, že nám mohou posílat memoranda! Ale Mizeon patří nám. Máme právo si tu udělat pořádek! A že mají draci Ryanu? No, však tam nebude věčně!“
***
Essius ležel v posteli a za zavřenými víčky si promítal dnešní den. Pod polštářem měl zasunutou složku se spisy o proměňování vyššího řádu. Matně vnímal šustění křídel, jak se chiméry hřadující na skříni navzájem pošťuchovaly. Stále mu bylo trochu nevolno následkem delšího pobytu v Aissově přítomnosti. Zajímavé, že stejně devastující vliv na něj měli i Narena a Grom, zatímco s Huatem a Monetou se cítil docela dobře.
Takže Ryana alias Rawantes je na Erektiadu? Znamená to, že místo Arrakiela našli Rawanta draci? Nebo bylo Arrakielovo hledání úspěšné a arcidémoni drakům Rawanta postoupili? To se Essiovi moc nezdálo. To spíš draci Rawanta arcidémonům vyfoukli. Z toho kouká jenom další válka. Možná proto ta síť. Jenže na Mizeon nikdo neútočí. Nebo ano? Co se to, sakra, děje? Essius byl z toho všeho zoufalý. Tolik toho neví! A má tak málo šancí cokoliv udělat. Alespoň že mu Huat vysvětlil, co to znamená „metamorf“. Bylo mu Rawanta líto, protože pokud je opravdu metamorfem, stává se lovnou zvěří.
Essius netušil, co se stalo s Rafedaxarrem. Věděl, že Lissarius těsně před státní návštěvou Bredeonu rozhodl, že ho ukryjí mimo Mizeon. Byl rád, že mu Sari neřekl, kam, protože si nebyl jistý, co všechno z něj Soliss stačil vymlátit. A co nevěděl, nemohl povědět. Z toho, jak debhátarové jednali, předpokládal, že o Daxovi zatím nic nevědí. Co mu ale nejvíce vrtalo hlavou, byla otázka, nač potřebují Rawantův portrét.
Bylo už hluboko po půlnoci, když se chiméry utišily. Obludky neznaly spánek, ale i ony upadaly do kratinké odpočinkové dřímoty. Činily tak jen tehdy, když se objekt jejich zájmu absolutně zklidnil. Essius už si to vyzkoušel. Stačilo, aby se v posteli posadil a chiméry byly vzhůru a připravené ho sledovat. Konečně se odvážil sáhnout pod polštář a otevřít složku. Jeho pohyby byly pomalé a opatrné.
***
