Návrat na Mizeon VI. - Ditrux - 19. kapitola - Diplomatická partie s Rexem (předposlední epizoda tohoto dílu)
Erektiad, Tarrionin palác:
Arri si připadal jako na rušném nádraží na Bredeonu.
„Kolik toho vypil?“
„Vůbec nic. Přišel a místo aby ocenil, že jsme přichystali oslavu, jednoduše se složil.“ „Neomluvitelné!“
„Je to arcidémon, nemá prostě výdrž.“
„Vážně? Sedmidenní honička s Dorresonem je ti málo?“
„Ale už tu chrápe tři dny!“
„Nechejte ho na pokoji. A ven!“
Ozvalo se odmítavé bručení. „To není fér. Chceme jenom vědět, jak oblbnul Dorresona.“ Následovalo šoupání mnoha nohou. Pak se rozhostilo ticho.
„Už jsou pryč. Víme, že nespíš.“
Arri otevřel oči a vzepřel se na loktech. U jeho spacího hnízda stáli Rawantes s Flebussionem.
„Už ses vyhajal, tatínku?“ ušklíbnul se Flebussion. „Máš se hned, jak to bude možné, dostavit k Rexovi. Očekává se od tebe, že předložíš žádost o Kereninu ruku. Na tvém místě bych to neodkládal, jinak si to budou vysvětlovat jako urážku. Celý Eriad klevetí, že jste se s Rexem při proměně skoro porvali. On tobě prý vyčetl, že máš řídkou krev a ty jemu, že je zabedněné hovado, co krade mužům jejich ženy.“
„To jsem neřekl,“ zachrčel Arri.
„Vážně?“ ozval se Rawantes. „Slyšelo vás sedmdesát sedm draků z chóru.“
„Řekl jsem mu, že je pravěké hovado.“
Šlupka zakoulel očima. „Aha. Tak to je mnohem lepší. Nemohl sis to odpustit?“
„Ne,“ odsekl Arri. „Nepolezu mu do prdele jenom proto, že je můj tchán. Jednou se před ním přihrbím a vytře se mnou podlahu.“
„Na tom něco je,“ podotkl smířlivě Rawantes a šťouchnul do Šlupky ramenem. „Kdyby to Rex řekl tobě, že máš řídkou krev, co bys udělal?“
„Asi bych mu jednu vrazil,“ uznal poctivě Flebussion. Obrátil se na Arrakiela: „Nějak se mi nelíbí, jak spokojeně se můj vznešený strýc tvářil, když mě žádal, abych ti ten vzkaz vyřídil. Má něco za lubem a na tvém místě bych ho moc neprovokoval.“
„Taky jsem mu chtěl jednu vrazit,“ zabručel mdle Arri. „Ale Keren nás zarazila. Ysyan umíral. Byli jsme všichni zoufalí.“
Arri sešel do suterénu, aby se před audiencí u Rexe umyl, protože ho Šlupka neomaleně upozornil, že pořád ještě smrdí. Když se vrátil do svého pokoje, Rawantes tam pořád byl. A přes hnízdo ležela parádní uniforma mizeonské císařské gardy. Nohavice a krátká bunda z matně černého kompozitního materiálu vyztuženého krepponovými vlákny. Na manžetách a na ramenou bundu zdobily drobné černé krystaly omonia. Snad jenom ty nablýskané vysoké holínky s robustní podrážkou stály za pohled. Arrimu se takové vždycky líbily. O uniformách věděl pramálo, ale toto si pamatoval ze školy: Černé kameny znamenají opravdu hodně vysokou hodnost a platí to v gardě stejně jako v armádě.
„To si přece nemůžu vzít na sebe,“ zhrozil se. „Nejsem prvorozený. Nemám ani výcvik. Nemám s gardou nic společného. Ani s císařem.“ Arri se zarazil. „Jak to vlastně teď na Mizeonu bude? Twen je králem raisi a veleknězem, ale neznamená to, že ho naši uznali za císaře, že ne? Máme přece pořád Rafedaxarra.“ Tolik se soustředil na události na Erektiadu, že na mizeonské záležitosti mu nějak nezbýval prostor.
Rawantes se nepohodlně ošil. „Sibiel je pořád regentem, ale zdůrazňuje, že dočasně. Nevíme, jak na tom Dax bude, až se probere a taky nevíme, jak zareagují jeho sourozenci. Všechno se spustí, až se vrátím na Mizeon.“
Arri přikývnul. Věděl, že Rawantes to oddaloval jenom kvůli němu. Mizeon ještě čekají horké časy.
Rawantes ukázal na uniformu a řekl: „Uvědom si, že nejde jen o tebe. Všechno, co souvisí s Rexovou rodinou, má pro Mizeon diplomatické souvislosti. Když ses zapojil do Přeměny, Flebussion se přemístil na Mizeon, aby tvou matku a bratra informoval o výsledku souboje, jak jim předtím slíbil. Oznámil, že jsi Dorresona porazil a že jsi na dobré cestě oženit se s princeznou. Vůbec nepředpokládal, že budou s Přeměnou problémy.“
Rawantes se křehce usmál. „Fleb prostě věřil, že je to hotová věc. Sibiel svolal rodinu a širší rodinu, aby to probrali.“
„Budiž,“ řekl Arri. „Ale proč mi posílají uniformu?“
Rawantes se posadil na obrubu hnízda a udělal odevzdanou grimasu. „Byly dvě varianty. Buď tě navléct do vojenské uniformy nebo do téhle. Císařská garda v současnosti existuje hlavně na papíře, takže nebyl takový problém…“
„Ani jedna uniforma mi nepřísluší!“ skočil mu do řeči Arri. „Navíc uniformy nesnáším!“
„Takže nebyl takový problém,“ pokračoval umíněně Rawantes, „to oficiálně potvrdit. Jsi v tom až po uši od chvíle, co tě Lissarius pověřil mě vyhledat. Vlastně ses spontánně zapojil sám, když jsi vyrazil na Mizeon informovat Lissaria, že Erektiadský Rex tajně jednal na Bredeonu s Klastry. Ať se ti to líbí nebo nelíbí, sloužíš říši a jsi zvláštním agentem regenta a přeneseně i císaře. Z logiky věci tak organizačně patříš pod císařovu gardu.“
Rawantes vzal do ruky bundu a ukázal na černé omoniové krystaly. „Máš hodnost plukovníka, kdybys to nepoznal.“
***
Arri navlečený ve slavnostní uniformě plukovníka císařské gardy stál před stolem ředitelky Rexovy administrativy. Měl pocit, jako kdyby mu všechny ty exponáty děl vystavené kolem sloupů mířily do zad. Vůbec o setkání s Rexem nestál. Jediné, co opravdu chtěl, bylo vidět Keren a Ysyana. Než z Tarionina paláce odešel, měl s ním Flebussion alespoň tolik soucitu, aby mu sdělil, že Ysyanovi a Keren se daří dobře.
Arrakiela štvalo, že jediná cesta k rodině vede skrze Rexe. Flebussion také zdůraznil, že Arri musí při žádosti o Keren požádat i o adopci Ysyana. Jakkoliv se to prý Arrimu zdá absurdní. Uvědom si, že Ysyan je princ. Arri by se tomu byl smál, kdyby to nebylo tolik trapné. Chtějí po něm, aby se znovu oženil se svou ženou a aby adoptoval vlastního syna.
„Bude chvíli trvat, než to přichystají,“ řekla Siorreta a ukázala na židli u nejbližšího sloupu postavenou tak, že mezi jejíma nohama trčela hlaveň malého starožitně vyhlížejícího děla. „Co kdybyste se na chvíli posadil?“
„Na kanónu jsem ještě neseděl,“ zabručel Arri. Raději židli zvedl a poponesl blíž ke stolu. Teprve pak na ni klesnul.
Siorreta pobaveně zamávala řasami. „Popravdě, normálně tu žádné židle pro příchozí nemívám, aby mě zbytečně nezdržovali. Znáte to, když je necháte, aby si udělali pohodlí, nevědí, kdy odejít. Ale tohle jsem tu nachystala pro vás. Slyšela jsem, že vás ty události poněkud semlely. Spal jste tři dny.“
„Omlouvám se, madam, že nejsem ze železa,“ vyhrknul podrážděně.
„Ale no tak,“ uchechtla se dračice. „Já jsem přece na vaší straně. Jestli tu chcete zůstat, budete spojence potřebovat.“
Arri si až teď uvědomil, že přesně to od něj očekávají. Že na Erektiadu zůstane. Vůbec o tom nepřemýšlel, protože byl soustředěný dostat ženu a syna zpět. Jenže teď to vypadá, že je získá jen s podmínkou, že bude žít mezi draky. Před sedmi lety stál před soudem a přemýšlel o tom, jak je jeho život na Mizeonu nudný a že by mnohem raději žil někde jinde, kde by ho nesvazovala pravidla císařského dvora. No, teď bude mít, po čem toužil, až na to, že tady mají zase jiný a mnohem pitomější protokol.
„Způsob, jakým jste si poradil s generálem, vyvolal rozruch,“ řekla ředitelka. „Někteří vám mají za zlé, že jste ho ušetřil, ale na jiné to udělalo dojem. Na Erektiadu teď neexistuje drak, který by neznal vaše jméno. Všichni se dohadují, jak jste to dokázal. Někteří tvrdí, že není fyzicky možné, aby arcidémon na tak omezené rozloze šest dní unikal nejzkušenějšímu stopaři, kterého jsme kdy měli.“
Siorreta se významně odmlčela, jako kdyby čekala, že to Arri vysvětlí. Ale to se přepočítala. Arri o tom mluvit nebude. Nikdy se nepřizná, že ležel pět dní na mořském dně. Draci by ho mohli obvinit, že opuštěním ostrova porušil pravidla.
„Dorreson o tom taky nechce mluvit,“ řekla Siorreta, když pochopila, že z Arriho nic nedostane. „Dokonce jsem slyšela, že obnovil jednání s Aliancí. Už před sto lety ho vyzvali, aby se k nim přidal, ale on tehdy odmítnul s poukazem na válku s Mizeonem. No, teď k nim asi nastoupí.“
A Rex si oddechne, že mu generál přestane funět na záda, pomyslel si Arri. „Generál Dorreson bude Alianci cenným přírůstkem, madam,“ poznamenal zdvořile.
„Je hezké, že se o něm vyjadřujete s respektem,“ usmála se, „zatímco on vám nemůže přijít na jméno. A jeho přívrženci jakbysmet. Vzali si tu porážku osobně. Nelíbí se jim, že generál odchází, ale chápou to, protože jeho sebeúcta byla poškozena. A pokud je zde mír, nemá šanci ji vydobýt zpět. Víte, sebeúcta je u nás vážná věc. Buďte opatrný a nechoďte nikam sám. Alespoň, než se to trochu uklidní.“
Do kanceláře přidusal drak. Loupnul po Arrakielovi zlobným pohledem a zachrčel: „Rex žadatele očekává.“
„Sir Lewasson vás doprovodí,“ řekla a levým okem na něj mrkla.
***
Něco mezi naschválem a partií dohomonu
Na vyvýšeném podiu v sále plném draků seděl na trůně Rex v zelenočerném lesklém šupinatém brnění. Vůbec se netvářil vstřícně, ale po tom, jak na sebe řvali v hnízdě, to Arri ani nečekal. Po jeho pravici na menším trůně seděla unavená ale krásná Keren v šarlatové róbě. Po Rexově levici seděl Ysyan. Arri měl poprvé šanci si pořádně prohlédnout jeho tvář. Podoba se Sibielem byla díky shodné barvě očí až zarážející. Mračil se jako sůs a v jednom kuse sebou šil, jako kdyby ho škrtila košile, což byla nejspíš pravda. Ze stran jej obklopovali dračí dvořané v lidské podobě.
„Sir Arrakiel Ysyan Arci-Quinn!“ zařval Lewasson.
„Mehvi-kom, Vaše Veličenstvo,“ pozdravil Rexe s chladnou uctivostí Arri. Dokonce jemně sklonil hlavu, jak to vídal na archivních záběrech z audiencí Rafedaxarra, když jim je promítali při školních hodinách etikety. Pak se podíval na Keren, položil si ruku na srdce, uklonil se mnohem víc a řekl: „Ahreo-sio-kom, Vaše Výsosti, má paní.“ Nakonec se zaměřil na Ysyana: „Mehvi-kom, Vaše Výsosti, můj synu.“ Tentokrát si úklonu odpustil a udělal dobře, protože Ysyan v reakci na oslovení zkřivil rty a pohrdavě zasyčel. Dav dvořanů konsternovaně zašuměl.
Arri nedal znát, jak ho synova reakce mrzí. Erektiadi používají devět typů pozdravů rozdělených podle příležitosti a stupně důvěrnosti. Oslovení užívaná uvnitř rodiny byla tři. Rexe a Ysyana Arri pozdravil formálnějším, Keren tím nejdůvěrnějším.
„Čeho si žádáte, sire Arci-Quinne?“ Otázal se Rex a Arri si moc dobře všiml, že na jeho pozdrav řádně neodpověděl.
„Žádám vás, Vaše Veličenstvo, o ruku princezny Kerencie ev-Vikkason Arci-Quinnové a taktéž žádám o povolení adoptovat našeho syna, prince Ysyana ev-Vikkason Arci-Quinna,“ řekl Arri.
Sálem se prohnala vlna pobouřeného šepotu. Když fraška, tak pořádná, pomyslel si Arri. Jen ať všichni vědí, že Keren s Ysyanem jsou už dávno mí.
Rexovy velké ruce se zaťaly do područek trůnu, jak se ještě víc naštval. „Zatím nemáte právo přiřazovat mé dceři a mému vnukovi své příjmení. A záleží jenom na mě, jestli ho vůbec někdy dostanete.“
„Generála Dorresona jsem porazil!“ namítnul Arri. „A Smírčí komise Vašeho Veličenstva potvrdila, že jsem získal právo oženit se s princeznou Keren a adoptovat prince Ysyana.“
Rex se ošklivě usmál. „Ale jistě, sire,“ zamručel, „to právo vám nikdo nebere. Proto jsem vám také dovolil sem přijít. Ani v nejmenším nehodlám rozhodnutí komise zpochybňovat. Je tu ale otázka načasování, kterou komise neřešila. V mé kompetenci je stanovit termín svatby. A já volím čtyřicátého kresence roku deset tisíc pět set.“
Arri nasucho polknul a rychle v duchu počítal. Den, který Rex navrhuje, nastane za dvě stě sedmdesát tři let. Hezký naschvál ten prevít vymyslel, jen co je pravda. Xira se nažere a krodoch zůstane celý. „Znamená to, Vaše Veličenstvo,“ pronesl skřípavě, „že tímto se mé žádosti, byť s odkladem dvě stě sedmdesát tři let, vyhovuje?“
„Ano, přesně tak,“ zamručel s jedovatým úsměvem Rex. V jeho žlutých očích hořela jízlivá světýlka.
Arri se zakousnul do rtů. V panice se podíval na Keren. Vypadala šokovaně a nesmírně zranitelně. Její idiotský otec ji zřejmě celou dobu udržoval v mylném dojmu, že všechno půjde podle jejího očekávání. A teď takový podraz. Vzhledem k tomu, že Rex to prohlášení uskutečnil při formální audienci, je definitivní. Tolik Arri o dračí etiketě zase věděl. V sále bylo ticho. Všichni napjatě čekali, jak na to Arri zareaguje. „Děkuji, uctivě za váš souhlas, Vaše Veličenstvo,“ řekl škrobeně Arri. „Jelikož má ke sňatku dojít za necelá tři staletí, pokládám za příhodné uskutečnit zásnuby. Nejlépe ještě dnes.“ Díval se na Rexe s takovým odhodláním, aby dračí král pochopil, že ho dohnal na samý okraj. Chtěl, aby si Rex uvědomil, že je připravený reagovat násilně, pokud mu zásnuby neodkývne. Jako snoubenec se automaticky stane Ysyanovým poručníkem. S tím dokáže žít.
Jenže se zdálo, že Rex na ten signál neslyší. Nadutě se zasmál. „Zásnuby? Ty nejsou nutné. Termín sňatku je přece stanoven.“
Arri se podíval na Keren. Vypadala ztracená. Naproti tomu Ysyan se tvářil navýsost spokojeně, jak to jeho dědeček chytře zaonačil.
Najednou nevěděl, co má udělat. Ne, nebude se shazovat a nebude žadonit. Odejde a potom se tajně vrátí, aby to s Keren probral. Už teď si byl jistý, že Ysyan s nimi dobrovolně nepůjde. Ztratil syna dřív, než ho poznal? Je správné, aby Keren musela volit mezi manželem a synem? Opravdu se to děje? Ne, teď nad tím přemýšlet nebude.
„Předpokládám, že je to všechno,“ vyrušil ho z myšlenek Rex. „Získal jste, co jste chtěl. Uděluji vám povolení odejít. Uvidíme se… ehm, za dvě stě sedmdesát tři let. Očekávám, že se na Erektiad dostavíte včas. Svatba bude přesně v poledne. Do té doby se mějte dobře.“
Arri na Rexe vykulil oči. Ten nadutý pokrytec ho z Erektiadu vyhazuje? Očekává, že sbalí kufry a zmizí? Že se pokorně smíří s vyhlídkou, že Keren dvě stě sedmdesát tři let neuvidí? Zlobil se na sebe pro svou naivitu, se kterou předpokládal, že ho tu budou chtít. Arri cítil, jak ho brní kůže. Neklamná známka, že se probouzí pověstný arci-quinnovský vztek. Vděčný za léta a léta matčina cepování se Arri silou mocí opanoval. Podíval se na Keren a pak znovu na Rexe. „Miluju vaši dceru, Veličenstvo, a miluju svého syna. Jsem připravený jim to celý následující život znova a znova dokazovat. Vy mi tu možnost chcete z nějakých malicherných důvodů vzít. Odcházím, protože nechci vyvolat další válku. Ale vězte, že za poraženého se nepokládám.“
Nebylo pochyb, že Rex pochopil, co mu Arri tím diplomatickým způsobem sdělil a sice, že se zdaleka nevzdává. Blahosklonně se usmál a prohlásil: „Abyste neřekl, plukovníku, že jsem bez srdce, povolím vám mou dceru navštěvovat. Jednou za deset let.“
Vtom Keren vyskočila z křesla a křikla: „Já s tím směšným odkladem nesouhlasím, otče!“ Hlas se jí třásl a drobné ruce měla zaťaté do pěstí. „A nesouhlasím ani s tím, že je nějaká další svatba vůbec nutná. Moje matka byla ok-sawonská šlechtična. Můj sňatek s Arrakielem uzavřený na Ok-Sawonu pokládám za platný a řeknu vám proč. Můj manžel je na oddacím listu zapsaný jako Kiel z Kereltenu, což zdejší legislativa nepřipouští s odůvodněním, že nelze na úřední listině uvádět falešné jméno. Ale jméno Kiel Arrakielovi skutečně přísluší. Dokonce mu bylo uděleno úředně. Rozhodnutím soudu na Mizeonu před sedmi lety.“
„Odsoudili ho k exkomunikaci,“ křikl kdosi ze sálu.
„Za vraždu!“ dodal kdosi další.
„Ano,“ ušklíbla se Keren směrem do sálu. „A součástí rozsudku o exkomunikaci bylo i rozhodnutí o udělení jména Kiel. Máte pravdu, že byl odsouzen za vraždu. Ale víte, koho to měl zavraždit? Rawanta Arci-Nubiela. Dárce života. Nezdá se vám zvláštní, že navzdory tomu je Rawantes naživu? A že si Arrakiela Arci-Quinna vyvolil, aby ho tu na Erektiadu doprovázel? Můj manžel je dokonce takový vyvrhel, že ho nejdřív mizeonský císař a později mizeonský regent pověřovali tajnými úkoly ve prospěch říše. Můj manžel je taková sketa, že mu Dárce života, ten, kterého měl údajně zavraždit, stojí věrně po boku i dnes! Z výše uvedených důvodů žádám o dodatečné potvrzení platnosti našeho ok-sawonského sňatku. “
Arri se na Keren bez dechu díval. Byla nádherná. Ať už její proslov k těm zabedněncům zabere nebo ne, ona je jeho a on je její. Navždycky. Nikdy na ni nebyl pyšnější.
Rexova jízlivá maska byla ta tam. Že by si uvědomil, že přestřelil? „Pokud by se prokázalo, že to jméno v oddacím listě je platné,“ zamručel, „bylo by možno konstatovat, že je platný i ok-sawonský sňatek. Ovšem mám dojem, že všechny důkazní materiály o této záležitosti byly zničeny, když na Mizeonu vypuklo povstání.“
„Postačí svědecká výpověď, Vaše Veličenstvo?“ ozvalo se zezadu. Mezi dračími těly se k trůnům prodral Issak Arci-Tassius.
Rex se zmohl jen na přikývnutí.
„Jmenuji se Issak Arci-Tassius,“ představil se Issak. „Před sedmi lety jsem sloužil jako důstojník v gardě mizeonského císaře. Byl jsem u toho, když byl Arrakiel Arci-Quinn prohlášen vinným za vraždu Rawanta Arci-Nubiela a přísahám na svou čest, že mu bylo skutečně soudem přiděleno nevolnické jméno Kiel.“
„Blázinec,“ odfrknul Rex. „Odsoudili jej za něco, co nespáchal. Takže i to jméno je nesmyslné.“
„Možná, že je nesmyslné, ale není falešné,“ podotknul statečně Issak. „Arrakiel se stal obětí jistého spiknutí a justičního omylu. V době, kdy se na Ok-Sawonu ženil s Keren, se o jeho nevině na Mizeonu nevědělo. Měl tehdy právo, a dokonce i povinnost používat jméno Kiel.“
Rex vypadal zamyšleně. Arri se v duchu Issakovi tisíckrát omluvil za to, že si z něj kvůli jeho posedlosti zákony dříve tak rád utahoval. Issak se vrací na Mizeon. Možná by měl bratrovi doporučit, aby ho pověřil právnickými úkoly.
„Důkazy byly podány,“ ozvala se Keren.
„V takovém případě,“ zabručel neochotně Rex, „je sňatek Arrakiela alias Kiela Ysyana Arci-Quinna s Kerencií ev-Vikkason uskutečněný na Ok-Sawonu platný.“ Nasupeně se obrátil na Issaka: „Díky za svědectví, Arci-Tassie.“ Issak se uklonil a už se prozíravě klidil z Rexova dosahu. Pak se Rex zaměřil na Arrakiela. Zubatě se usmál. Přímo vibroval nevolí. „Vítej do rodiny, zeti,“ řekl sžíravě.
„Děkuji, Vaše Veličenstvo, můj tcháne,“ odpověděl stejně jedovatě Arri.
***
„Taková sprosťárna!“ nadával Arri, jakmile se vrátil do Tarrionina paláce. „Udělal ze mě užitečného idiota! Dovolil mi bojovat s Dorresonem a už předem věděl, že nic neriskuje!“
„Héééj, uklidni se!“ krotil ho Flebussion, který se k němu na odchodu z trůnního sálu připojil. „Takto se to tu prostě dělá! Rex postupoval jako chytrý diplomat. Jistěže se mu ulevilo, žes ho zbavil Dorresona. Ale Dorreson se na Erektiadu těší respektu za vojenské úspěchy, kterých docílil ve válce proti arcidémonům. A ty jsi arcidémon, sakra! Rex si nemohl dovolit tě jenom tak bez skrupulí vzít do rodiny, protože jinak hrozilo, že by se proti němu část zdejší elity vzbouřila. Musel to zaonačit tak, aby všichni uvěřili, že má k tobě výhrady, nehledě na to, že je skutečně má, protože ho provokuje tvoje paličatost, nevypočitatelnost a prostořekost.“
„Zaonačit, aby uvěřili?“ opakoval ohromeně Arri. „Takže to bylo co? Divadlo pro veřejnost?“
„Svým způsobem ano,“ zabručel Flebussion. „Pokud se nad tím poctivě zamyslíš, uznáš, že nástroje k argumentaci tu vždycky byly, ale ty jsi je neviděl, protože jsi vydýchával uražené ego. Máš štěstí, že to Keren pochopila a udělala to místo tebe.“ Šlupka se potutelně ušklíbnul. „Ta ženská tě musí opravdu milovat. Na tvém místě bych si na ni dával pozor, protože je fakt chytrá.“
„Vážně si myslíš, že Rex předem předpokládal, že budu trvat na platnosti ok-sawonského sňatku? Když jsem odcházel, tvářil se, jako kdyby mě chtěl sežrat!“
„Myslím, že to bral spíše jako partii dohomonu. Věděl, že pokud ten argument s platností prvního sňatku vytáhneš a chytře ho použiješ, nezbude mu než ustoupit. Ale byl odhodlaný ti to co nejvíce ztížit. Kdyby do toho Keren nevstoupila, odešel bys s prázdnýma rukama, ale my všichni včetně příbuzenstva na Mizeonu bychom se snažili něco vymyslet. A garantuju ti, že dřív nebo později, bychom došli ke stejnému nápadu jako Keren. Vyvolali bychom nové jednání a situace by se vyvíjela obdobně, jen později. Nevěděl jsem, co přesně na tebe Rex chystá, ale tušil jsem problémy a proto…“
„Jsi sebou vzal Issaka,“ pochopil Arri.
Šlupka se jemně usmál. „No, můj prvorozený je už od malička posedlý právními kličkami. Kdyby nemusel nastoupit do císařovy gardy, byl by se dal na práva a připravoval by blbce Igisia o klidné spaní. Teď možná dostane šanci dělat to, co vždycky chtěl.“
„Na Mizeonu ho bude potřeba jako soli,“ poznamenal vesele Arri. „Hlavně, až se debhátarové dozví, že je Rafedaxarr naživu.“
„My dva, Raden a ještě pár dalších děcek zůstáváme tady,“ řekl Šlupka, „ale Rawantes s Issakem se v noci vracejí domů. Večer Rex pořádá recepci na Rawantovu počest. Půjdeme tam a budeme se chovat slušně.“
„Nebudu čekat do večera, abych viděl Keren,“ nadskočil Arri. „Jdu za ní hned. Kdybys mě z trůnního sálu neodtáhnul, tak bych…“
„Tak bys vyvolal další skandál, když by ses na Keren přede všemi vyřítil a snažil se ji odtáhnout do postele,“ řekl Šlupka. „Což by ani jednomu z vás neprospělo. Musíš jí dát čas, aby se mohla popasovat se svým otcem.“
„Zatímco jsme tu klábosili,“ namítnul Arri na půl cesty ke dveřím, „měla času habaděj.“
Arri vběhl do sousedního sálu. Arci-Tassiové a Rawantes tam rozjařeně probírali průběh jeho audience a připíjeli na Issakův pohotový zásah. Arri Issakovi chvatně poděkoval a uháněl dál. Nebyl s Keren tak dlouho, že když ji dnes znova viděl, všechno v něm řvalo potřebou po ní. Už se za ní nemusí plížit ve stínech. Neexistuje nic, co by ho mohlo zastavit.
„Jsem Arrakiel Arci-Quinn a chci mluvit se svou ženou,“ řekl strážným drakům u brány Rexova sídla.
***
