13.07.2025 10:38

Mizeon: Strašidlo ve sklepě

Den za dnem Ditrux trávil čas ve sklepě s Brexou. Nahoru vycházel jen, aby se umyl a převléknul, prohnal služebnictvo, nebo přinesl něco dobrého k snědku. Několikrát za nimi přišli Moneta s Tanakou, dvakrát se objevil Grom. Když viděli, že Brexa vypadá klidně, zbytečně se nezdržovali a šli. Zjevně se jim ulevilo, že nemusí mít Brexu na krku.

Včera se dokonce zastavil sám Aisus. Chystáme se s Gromem na Teneris pozdravit bohyni Senedu, řekl Brexe. Budeme pryč několik dní. Potěšilo by mě, kdyby tu v Kernoku, než se vrátíme, zůstalo všechno při starém. Takže žádné eskapády, žádné živelné pohromy. Brexa s hlavou omotanou šátkem bratra okázale ignorovala. Bylo na Ditruxovi, aby Aisa ujistil, že dá na Brexu pozor. Aisus moc přesvědčeně nevypadal, ale kývnul.

Brexa stále mluvila jen, když se jí chtělo a dál zatvrzele odmítala sundat si šátek. O mytí nebo převlékání nechtěla ani slyšet. Když jí ale jednoho dne Ditrux zašermoval pod nosem pečeným čirikavím stehýnkem, chňapla po něm. Pomalu začala objevovat dobrodiní Ditovy kuchyně. Zamilovala si koláčky plněné tokorolovým krémem. Mohla se utlouct po smažených řízečcích z marinovaného krodošího masa.

Ditrux nedbal na to, že je navlečená v roztrhaných hadrech, že zrovna moc nevoní a že má hlavu jako otep roští. Mohla by se dát do pořádku jedinou myšlenkou. Přestože vypadala jako strašidlo, Ditruxe z nějakého důvodu, který nebyl schopný odhalit, fascinovala. Dál jí vyprávěl příběhy a když už si na žádný nevzpomínal, začal jí popisovat obsah divadelních her. Až i ty vyčerpá, přijdou na řadu operní libreta.

Cítil se v tom sklepě nebývale dobře. Když ho vyprávění zmohlo, měl tu nejlepší vůli odejít do své vlastní postele, ale nikdy se k tomu nepřinutil. Probouzel se znovu a znovu v lenošce s Brexou přitulenou ke svému boku. Pochopitelně, za všech okolností s ní zůstával úplně oblečený. Nedopustí, aby viděla jeho zohavení. Kdyby se tak stalo, jistě by ho poslala pryč.

Jednoho rána se vzbudil a místo vedle něj bylo prázdné. Vyděšeně se posadil a křikl: „Bree?“

„Tady,“ ozvalo se z chodby.

„Co tam děláš?“

„Byla jsem vyhodit Narenu,“ odpověděla. Musela stát za rohem na chodbě. Její hlas řezal jako led. „Přišla a čuměla na tebe, když jsi spal. Měla hloupé řeči.“

„Jaké?“

„Že prý si tě přivlastňuju. Řekla, že se o mě staráš jenom proto, abys na ni udělal dobrý dojem. A že nastal čas, kdy tě za tvou snahu odmění. Chtěla po mně, abych se vrátila zpátky na sever a dál tu neotravovala vzduch.“   

„Dobře, žes ji vyhodila,“ procedil skrze zuby. „Jinak bych to udělal sám.“

Za rohem cosi zašustilo.

„Bree? Co se děje?“

„Už nebudu otravovat vzduch.“

Ditrux se konečně vyhrabal na nohy a letěl přes celý sál k chodbě, aby ji zadržel. „Ne! Nechoď pryč!“

Skočil za roh a málem Brexu porazil. Brexu? Šátek byl ten tam. Z bělostné tváře na něj tázavě hleděly velké sytě oranžové oči. Celá byla nádherná a voněla po repědě. Ditrux ji uchopil za ramena a vtáhnul ji z chodby do místnosti. Odstoupil od ní, aby si ji mohl prohlédnout celou. Její vlasy padaly v měkkých vlnách až k pasu. Pod tenkou vrstvou zlatavé splývané látky se rýsovaly lahodné křivky. Samým potěšením z té podívané neměl slov. Do jeho mysli se vkradly zakázané představy. Zaťal zuby a přinutil se ustoupit ještě dál.

 

Vzpurně našpulila krásně vykrojené rty, pohodila hlavou a zastudila Dita sprškou ledových krup. „Tak co?“ sykla. „Ještě otravuju vzduch?“

„Věděl jsem, že jsi krásná,“ ohradil se. Cítil, jak se v něm sbírá hořkost. Teď, když se uzdravuje, už ho nebude potřebovat.

Natáhla k němu paži. „Co mi budeš vyprávět dnes?“

Udiveně zavrtěl hlavou. „Pořád o to stojíš?“

Kouzelně se usmála. „Samozřejmě.“

***

Erektiad: Rozhodnutí Rexovy smírčí komise

„Smírčí komise erektiadského Rexe Vikkasona, milovaného syna bohyně Kay, osvíceného mezi draky, se usnesla na výsledku rokování. Vyslechněte, jak rozhodla,“ pronesl ponurým tónem předseda komise Hutassen. On i další členové seděli za obrovským stolem na vyvýšeném podiu v čele sálu, kde za jiných okolností stává Rexův trůn.

Arri spočíval na lavici na jedné straně sálu, zatímco jeho oponent, Dorreson, byl na druhé. Rexův generál si Arriho nenávistně měřil. Arri se odmítal zabývat myšlenkou, jak je ten prevít mohutný. I v lidské podobě byl nejméně dvakrát tak těžký než on sám. Zbytek sálu až k širokým dveřím zaplňovali zvědaví diváci. Mezi erektiady se občas mihla arcidémoní tvář. Arri se podíval na Rawanta, který seděl v první řadě. Přítel se na něj povzbudivě zakřenil.

„Sir Arrakiel Ysyan Arci-Quinn se utká se sirem Dorresonem ev-Tadaem,“ pokračoval Hutassen, „v souboji na život a na smrt. Vítěz požehnaný duchem pramatky Kay, získá právo oženit se s princeznou Keren ev-Vikkason a adoptovat prince Ysyana.“

Arri si pomyslel, jaká je to blbost. Proč by měl adoptovat vlastní dítě?

„Souboj započne zítra touto dobou na ostrově Lamm v západním moři. Je povoleno, aby souboj trval maximálně sedm dní. Pokud do té doby jeden ze soupeřů toho druhého nezabije, bude výsledek nerozhodně a nárok na princeznu Keren uplatní buď oba formou sdílení anebo žádný z nich. Oba soupeři souboj absolvují v lidské podobě. Není povoleno během souboje podobu měnit. Není dovoleno užívat magii, což bude pojištěno nulovým polem. Jako zbraně určujeme identické jeden a půlruční meče z krihonitu, zakoupené pro tento účel u bredeonských zbrojířů.“

„Protestuji!“ zachrčel Dorreson. „Souboj musí být podle tradic. Co Erektiad Erektiadem stojí, pokaždé spolu bojovali drak s drakem!“

Hutasson udělal unavenou grimasu. „To byl jeden z důvodů, proč nám rokování trvalo tak dlouho. Nemůžete bojovat jako draci, protože sir Arrakiel dračí matricí nedisponuje. Aby byla zachována rovnost šancí, musíte nastoupit tak, jak jsem už uvedl.“

„Kašlu na rovnost šancí! Kašlu na arcidémoní fyziologii!“ křičel Dorreson.

 „Kdyby proti sobě nastoupili drak a arcidémon,“ ozval se komisař sedící vedle Hutassona, „můžeme to celé rovnou odpískat. Výsledek by byl předem daný.“

„No a co? Nikdo sem arcidémona nezval! Náš svět naše tradice!“ zařval rozhořčeně Dorreson.

„Správně! Správně!“ ozvalo se ze sálu.

Hutasson vstal a hlasy z pléna zmlkly. „Komise vaši námitku zamítá, lorde Dorresone,“ řekl zlověstně.

„Proč mu nadržujete?“ hýknul Dorreson. „Proč se přizpůsobujete potřebám cizáka? Vždyť je to podvodník a dobrodruh. Jeho vlastní rodina se ho zřekla!“

V sále to divoce zašumělo.

To není pravda! Chtěl Arri zařvat, ale včas se zarazil. Cokoliv by v této zjitřené atmosféře řekl, bylo by mu jen ke škodě.

„Žádám vás, lorde,“ řekl komisně Hutasson, „abyste s tím přestal, nebo vám udělím pokutu za pohrdání verdiktem komise!“

Jako by ho vyměnili, Dorreson se na předsedu shovívavě usmál. „Omlouvám se, uctivě, Vaše milosti. Poslušně se rozhodnutí komise podvolím.“ Ukázal na Arrakiela. „Vždyť se na něj podívejte! Je jedno, v jaké podobě ho roztrhám.“

***

Cestou z Rexovy trůnní síně to vzali přes zbrojnici, kde si měl Arri vyzvednout meč. Byl rychlejší než Dorreson a mohl si vybrat jako první. Ale meče byly opravdu identické. A pořádně těžké. Vrátili se do Tarionina paláce. Rawantes zaťukal na Arrakielův náramek. „Nesundávej to a nic s tím nedělej. Kdyby na tebe šel s ohněm, zareaguje to samo.“

„Bude tam nulové pole. Ale kdyby se generátor „náhodou“ pokazil, jako pojistka je to dobré,“ zabručel Flebussion, který právě vešel do dveří. Pod paží nesl srolovaný pergamen. Hodil ho na stůl a rozvinul. Issak podal poháry z těžkého sopečného skla a zatížil rohy. „To je mapa ostrova Lamm,“ řekl Šlupka. „Ostrov je přibližně pět krát větší než město Kernok. Terén je kamenitý, sem tam rostou zakrslé jehličnany. Tady,“ Šlupka ukázal, kde se vrstevnice zahušťovaly, „se táhne od severu k jihu horský hřbet. Není tam nic než divočina.“

„Miluju tábornický život,“ zasyčel kysele Arri.

Šlupka se na něj pobaveně podíval. „A cos čekal? Souboj v aréně? Jsi na Erektiadu, hochu. Tady se souboje na život a na smrt vedou pěkně pozvolna, aby měli diváci na výletních antigravitačních plošinách čas je vychutnat.“ Znovu se sklonil k mapě. „Tady,“ ukázal místa označená vlnkami, „tady a tady jsou zdroje pitné vody. Ale nedoporučoval bych ti se k nim přibližovat, protože ty si Dorreson ohlídá jako první.“

„A co je toto?“ zeptal se Rawantes a ukázal na kolečka rozházená po celé ploše ostrova.

„Betonové bunkry,“ řekl Šlupka. „Je jich tam dvacet a jsou prázdné. Jsou dimenzované na dračí triádu, takže našinec si v nich připadá jako mravenec. Ostrov je využívaný jako cvičná střelnice. Dorreson se tam dobře vyzná, ale podle toho, jak se cukal, bych řekl, že na něm byl jenom v dračí podobě, což je výhoda.“

„Bylo by nejlepší, kdyby ses mu vyhýbal,“ ozval se zamyšleně Issak. „Chápeš, co myslím? Celých sedm dní bys mu utíkal. A až to skončí, bude to nerozhodně.“

„A co potom?“ zavrčel Arri. „To se mám Keren vzdát? A Ysyana taky? Anebo mi radíš, abych se s Dorresonem podělil? To jako vážně?“ 

Issak si rozpačitě přešlápnul. „Hm, aspoň bys zůstal naživu.“

Jeho otec sáhnul Arrimu na biceps a zmáčkl, načež Arri zařval a naštvaně uskočil.

„Osvalený jsi slušně, ale na Dorresona nemáš,“ poznamenal ponuře Šlupka.

„Trénoval jsem celou dobu, co jsme tady. Skoro denně. A jsem mrštnější a mazanější než on,“ zasyčel dotčeně Arri, čímž si vysloužil Issakův smích.

„Jo, a pokaždý, když jsi trénoval se mnou, jsem tě porazil. Kdybys měl za sebou aspoň výcvik v gardě,“ řekl Issak, „tak uznám, že nějakou naději máš. Ale ty ses přes čtyři roky potloukal po Metaprostoru a otevíral díry. Nechtěl jsem tě urazit, ale vidím realitu.“

Rawantes se sehnul pro meč, který Arri odhodil na krbovou římsu. „Je těžký,“ zamručel. „Mohl bych ho nadlehčit antigravitačním agregátem, ale to nepomůže. Potřebuješ stejně průraznou zbraň jako, má tvůj soupeř. Ovšem, možná, že by…“ Rawantes se zarazil a zůstal zírat do zdi, což dělal, když usilovně přemýšlel. „No jasně! Napumpujeme do tebe drogy!“

„To není povoleno,“ ozval se zklamaně Issak. 

„Zkreslilo by to reflexy,“ zamručel Flebussion. „Prostě se budeme modlit, abys to zvládnul.“

***