Návrat na Mizeon - Sibiel - 7. kapitola: Owianiny výčiny
Maharáví, Owianin provizorní ateliér:
Owiana Arci-Quinnová položila pájku a s přimhouřenýma očima hodnotila výsledek. Kovová plastika spočívající na podstavci vypadala na první pohled jako rozcuchaná květina až na to, že místo okvětních lístků měla štíhlé ostře zakončené ostny, které pod plným světlem hrály všemi barvami duhy. Owiana se zhluboka nadechla, odsunula mentální bariéry a nechala na sebe prostorový zářič plně působit. Na kůži cítila jemné brnění, jak se do její aury zabodávaly drobné jehličky zášti emitující z plastiky. Zatetelila se blahem. Ó, jak je to opojné! Když už musí něco cítit, raději toto, než stesk a stud. Zůstala by pod vlivem emotivní plastiky snad celé roky, kdyby ji nevyrušili. Dveře zavrzaly, ozvaly se kroky. „Co je zas?“ štěkla, aniž by se na příchozího podívala. Poznala ho prostým sluchem. Takto prkenně chodil jedině raisi Nerteg, kapitán ochranky domu Arci-Quinnů.
„Posílá mě kněžna Wrella, madam,“ řekl chraptivým hlasem. Zůstal stát hned u dveří a napjatě na Owianu civěl. Přicházel pravidelně a vyřizoval Owianě pozvání od její starší sestry, aby se připojila k rodinnému večernímu jídlu. Jednal s ní uctivě jako skollský úředník. Owianu štvalo, jak obezřetně se raisi v ateliéru rozhlíží. S jakou opatrností obchází vitríny s hotovými plastikami, aby ho některá nezasáhla. Owiana pokaždé Wrellino pozvání odmítla s tím, že nemá hlad. Nepotřebuje jíst, pořád má dost interní magie.
Sjela kapitána otráveným pohledem. Byl hubený, ale opravdu dobře stavěný. Ostré rysy jeho tváře splývaly s černo-stříbrnými ornamenty klanového líčení, ale při pečlivějším zkoumání bylo patrné, že jsou pravidelné a výsledek by po setření barvy působil hezky. Owianu napadlo, že Nertega vlastně ještě nikdy neviděla nenalíčeného. Žila s ním v jedné domácnosti tak dlouho, ale nikdy se nad tím nepozastavila. Přitom ostatní raisi potkávala na chodbách jejich domu s nahými obličeji běžně. S Nertegem se Owiana v posledních letech stýkala zřídka. Pokaždé se k ní choval s chladným odstupem, a ještě se to zhoršilo poté, co se provdala za Essia.
Když jí bylo deset, Nerteg ji a sestry vyučoval aritmetice, logice a geometrii. Už tehdy to byl vážný a zamračený chlap. Jeho přístup k výuce byl důsledně metodický. Zatímco Dirianu matematika nudila a Wrellu naopak vášnivě zajímala, Owiana do tajů rovnic nikdy nepronikla. Jediné, co jí bylo trochu blízké, byla geometrie, zejména geometrie těles a křivek. Místo rovnic se pokoušela na papír zachytit ornamenty z Nertegovy tváře. Klanové líčení raisi ji odjakživa fascinovalo. Každý klan používal odlišné barvy a na udržení neměnnosti vzorů měl šablony. Jediná šablona nestačila, protože vzory se měnily v závislosti na ročním období i účelu. Podrobnostem klanového líčení se raisi učili od malička a byla to snad jediná věc, do které jim arcidémoni nezasahovali. Pravidla líčení typická pro ten který klan si příslušníci klanu důsledně střežili, takže se nemohlo stát, aby se démon kupříkladu z domu Arci-Klirenů nalíčil jako někdo od Arci-Tassiů. Owiana se naučila detaily v motivech rozlišovat natolik, že arci-quinnské líčení nakonec dokázala reprodukovat a naučila to i Arrakiela. Ovšem podrobnosti týkající se líčení cizích klanů odhalit nedokázala. Jednou se na to po hodině matematiky Nertega zeptala. Chtěla vědět, jestli existuje nějaké společné portfolio šablon všech klanů. Nerteg odpověděl, že nic takového neexistuje, a dokonce to ani není žádoucí.
Jenže ona nedala pokoj. Chodila po městě, sledovala raisi ostatních klanů a zaznamenávala si detaily jejich líčení. Výsledky s Nertegem konzultovala. Počínala si tak úporně, že se ten zabručený raisi uvolil jí s některými detaily pomoci. Po čase nashromáždila úctyhodnou sbírku seřazenou do desíti složek podle vládnoucích domů. Naneštěstí ji s tím přistihnul otec a sbírku jí zabavil. Kdyby se to dozvěděli raisi ostatních rodů, udělali by binec! rozčiloval se. Ty vzory jsou symbolem jejich klanové příslušnosti. Není dovoleno je veřejně šířit. Ještě že mi to Nerteg řekl! Owiana se pochopitelně urazila a mimo to se na práskače Nertega neuvěřitelným způsobem naštvala. Neměla jsem v úmyslu nic šířit, bránila se otci. Jenom jsem chtěla ty šablony studovat. Jsou krásné! Otec měl tehdy tolik trpělivosti, že jí to vysvětlil: To, co vnímáš jako krásné, je zástěrka pro magický náboj, který ty ornamenty obsahují, drahoušku, a který se zdokonaluje za celá ta staletí, co je raisi používají. Klanové líčení jednak přidává dotyčným na přesvědčivosti při jednání se smrtelníky, jednak posiluje sdílení idejí mezi příslušníky klanu. Když raisi uvízne v průvlaku, nebo když se dostane do zajetí, trvá věčnost, než se vrátí domů, pokud se vůbec vrátí. Jeho rodina zatím funguje dál. Po návratu se vztahy přeskupují, citové vazby se lámou nebo aspoň zásadně mění. A právě líčení přetrvává a veškerý ten binec harmonizuje. Není divu, že jsou raisi na své líčení přecitlivělí.
Aby ji rodiče ukonejšili, přihlásili ji do speciální školy pro děti s uměleckými spády v Kernoku, čímž ji osvobodili od nenáviděné matematiky i od zamračeného Nertega. Mnohem později se jí otec přiznal, že než její sbírku šablon zničil, ukázal ji Nertegovi, protože kapitán má fotografickou paměť. Nemusíš se zlobit, že tvá práce přišla nazmar, kotě, řekl tehdy Destruktiel. Kdybychom to z nějakých nepochopitelných důvodů potřebovali, Nerteg to má v hlavě.
Věky pak Nertega míjela. Pokaždé před ní uhnul očima a uctivě ji pozdravil, ale prakticky spolu nepromluvili dvě desetiletí, protože k tomu nebyl důvod. Až teď si všimla, jak pronikavě zelené má kapitán oči a jak zářivě plavé jsou jeho vlasy – vždy přísně stažené do ohonu. Jak jsou jeho čelisti zaťaté. Hezky klenuté obočí je naježené. Svaly na jeho krku se napínají, jako kdyby v sobě něco dusil. Další takový, který jí pohrdá za to, že si zadala s Essiem?
Owiana se nadechla, aby mu řekla něco ošklivého, ale vtom se jeho tvář zavlnila. Slyšitelně zaskřípal zuby, jako kdyby s něčím bojoval. Co když ten výraz, který si doposud vykládala jako odpor, je dovedně skrývaný zájem? Někde v hloubi srdce pocítila zvláštní chvění. Ne. Po tom, jak ji Essius zklamal a rozerval, nemá zájem zaplétat se s nikým dalším. Ovšem to neznamená, že by ho nemohla využít. Možná, že Nerteg je přesně tím posledním kouskem k doplnění skládačky. Vlastně je to skvělý nápad.
Pořád stál a čekal na její odpověď.
„Vyřiďte jí, co obvykle,“ ušklíbla se.
Raisi ji obdařil decentní úklonou a chystal se k odchodu. Jeho oči svítily zvláštním zápalem. Owianu napadlo, jestli to není vlivem její nové plastiky. Pak ten nápad zavrhla. Nerteg stojí příliš daleko. Až ke dveřím emoční proudy nedosáhnou. Zatím. A co to vyzkoušet? Zjistit, nakolik se musí Nerteg přiblížit, aby ho to zasáhlo?
„Počkejte,“ sykla.
Nertegův ústup se zastavil. „Ano, madam?“
Owiana s mírnou dávkou úsilí odstoupila od plastiky zášti a ukázala na podstavec, na kterém spočívala socha naděje mající podobu čirikavy s roztaženými křídly. Jejím úkolem bylo podpořit potřebu otevírat se jiným. Navozovat atmosféru sdílnosti a porozumění. Owi ji uplácala v dobách, kdy šťastně žila v rodinném sídle a plánovala společný život s Essiem. Tato socha je jednou ze tří, které se jí podařilo odnést z Mizeonu předtím, než se všechno zhroutilo. Teď přišla vhod. Padeara ji už mnohokrát úspěšně využila pro sezení s arcidémony, kteří se po kolapsu nemohli dostat z depresí.
„Mám problémy tady s tím podstavcem,“ řekla. Pobavilo ji, že podobný trik použila kdysi na Essia. „Otočný mechanismus se zasekl. Můžete se na to podívat?“
Nerteg nakrčil obočí, až se ornamenty na jeho hladkém čele zvrásnily. „No, pokud myslíte, že to dokážu,“ řekl a přešel blíž. Sklonil se k místu, kde se v podstavci nacházel čep, na kterém byl umístěn otočný talíř. Opatrně talíř uchopil a sledoval, jak se otáčí. Nic s tím nebylo. Owiana ho pozorně sledovala a okrajově vnímala subtilní harmonizující emise linoucí se z plastiky. Přesně to pro něj potřebuje. Teď nebo nikdy.
Ve chvíli, kdy se chtěl narovnat a říct jí, že žádnou závadu nenašel, mu položila ruku na rameno. Ztuhl, jako kdyby jím proletěl blesk. Stála mu za zády a dýchala mu na krk. Druhou rukou ho jemně zatahala za cop. „Otoč se,“ šeptla.
Konečně se narovnal a toporně se otočil. Jeho trávově zabarvené duhovky se stáhly, zornice se rozšířily. Jeho oči byly teď spíš černé. Rty se mu chvěly. Vypadalo to, že je vyplašený a pod vlivem plastiky sdílnosti i zmatený. Chybělo málo a dá se na úprk. Owiana se rozhodla, že mu to nedovolí. Nepřestávala se ho dotýkat, její ruce se jen přemístily na jeho hrudník. Ten se teď roztahoval a klesal, jak usilovně démon nasával vzduch do plic. Owiana s překvapením zaznamenala, že se s rukama na jeho prsou cítí vysloveně příjemně. Byl o hlavu vyšší než ona. Sunula ruce výš přes jeho klíční kosti, až ho objala kolem krku a přinutila ho, aby k ní sklonil hlavu. Ústa měl mírně pootevřená, jeho dech byl trhaný. Dívali se jeden druhému do očí. Owiana se vypjala na špičky a přiblížila se rty k těm jeho. Jemně po nich přejížděla špičkou jazyka. Ucítila, jak se to velké tělo třese úsilím jí odolat. S vědomím, že nemá šanci, se k němu těsněji přitiskla. Zaúpěl, jako kdyby ho krájeli na kusy. Oba se zapotáceli. Jeho ruce, které doposud zaťaté v pěst visely u boků, se s prudkým trhnutím omotaly kolem jejího pasu.
***
Maharáví, regentovy lapálie
Sibiel seděl ve své pracovně a držel si hlavu v dlaních. „Samé lapálie. Žádný pokrok. „Všechno, co děláme, souvisí s uspokojováním základních potřeb. Na C dvanáctce prasklo tlakové potrubí. Ve skladišti potravin v B šestce se to hemží šváby. Ulrika Arci-Pawnerová mi hlásí, že v civilní sekci dochází ložní povlečení. Věřil bys tomu? Jsme v tom až po uši a oni si stěžují na potrhaná prostěradla.“
„Zvládáme to,“ ušklíbnul se Jerones. „To je, na čem záleží.“
„Jenomže mně se zdá, že se držíme zuby a nehty!“ zasyčel vyhasle Sibiel. „Pořád jen na něco čekáme. Na odezvu od Aliance. Na útok z Mizeonu. Na to, až Arrakiel najde Rawanta. Na návrat Issaka z Erektiadu.“
Šlupkův syn tam odletěl před dvěma týdny a není po něm ani vidu ani slechu. Možná to nebyl dobrý nápad pokoušet se znovu vyjednávat s Rexem.
Jerones Sibiela obdařil provinilým pohledem. „Ty šváby jsem do skladu zanesl já,“ zašeptal. „A víš proč? Aby měly ženské co dělat. Přišla za mnou Ulrika, že nutně potřebují na Bredeon. Nakupovat. Protože jsi jim zakázal plýtvat interní magií, už prý nemají co na sebe. Poslal jsem ji do skladu B dva. Jsou tam bedny vojenské výbavy. Mundůry, povlečení, ručníky. Se špetkou invence by se s tím daly dělat zázraky.“
„A jak to souvisí se šváby v potravinách, sakra?“ prsknul Sibiel.
„Ženským prostě nevyhovíš!“ zaúpěl Jerones. „Ty mundůry jsou moc černý a ručníky a prostěradla příliš šedý. Chtějí něco barevnějšího. Věděl jsem, že jim výlet na Bredeon nemůžeme povolit. Už tak je hrůza, že taková Tessa Arci-Klirenová si dělá, co chce, že. Abych je zabavil, nastražil jsem do potravinového skladu sádku švábů a udělal poplach.“ Dřív, než se Sibiel uvolil k nějaké reakci, rychle dodal: „Nikdo neví, že jsem vybral jenom samečky. Nehrozí, že se rozmnoží.“
„To se ti povedlo,“ zamručel Sibiel. Proto se už týden většina žen ze základny bavila lovem švábů. Skoro zapomněl, že jeho sekretář je zdatným entomologem.
Jerones se vychytrale usmál. „Po takovém pachtění je myšlenky na parádu na nějaký čas přejdou. Daleko větší problém je tvá sestra. Přišla s tím, že děti nutně potřebují učebnice s obrázky. To, co je na základně, se prý k výuce nehodí. Slíbil jsem, že ty knihy z Bredeonu přinesu sám. Ovšem ona je chce vybírat osobně. Znáš přece Wrellu. Tak mě napadlo, že bych ji tam mohl zítra doprovodit.“
„Bez ochranky v žádném případě,“ zasyčel temně Sibiel.
Jerones zavrtěl hlavou. „Konstruktér Haisa-Ton vzkázal, že ta nová čidla jsou hotová. Flebussion je půjde vyzvednout. Bere s sebou raisi Ddyru, aby to zkontrolovala podle položek, a pět vojáků k tomu. Když se k nim s Wrellou přidáme, můžeme se po odchodu z univerzity zastavit v knihkupectví. Společně dáme na tvou sestru pozor.“
Sibiel zamyšleně přikývnul. „Budiž. Na ta čidla jsem zvědavý.“ V bredeonské konstrukční dílně je podle Šlupkova návrhu vyvíjeli bezmála půl roku. Šlupka tvrdil, že jednorázové rušičky nestačí a že je nezbytné bezpečnostní opatření na Maharáví posílit. Běžné vybavení základny bylo dimenzované především na monitoring draků, což se teď jeví nedostatečné.
„Šlupka se dušuje, že to zachytí jakoukoliv inteligentní entitu, která u sebe nemá naši značku,“ poznamenal Jerones a zaťukal si na černý krihonitový náramek na levém zápěstí vyložený trojicí černých kamenů, do kterých byly vyleptány identifikační symboly.
„I tak si nejsem jistý, zda to bude stačit,“ povzdechl si Sibiel. Čidla zachytí jen nové příchozí. Ale kde získat jistotu, že špehové nejsou mezi těmi, kteří přišli hned na začátku? Arcidémoni, kteří byli součástí císařovy delegace na Bredeonu, měli s sebou služebnictvo, které pak vzali na Maharáví. Někteří raisi vlivem příslibu nových možností utekli na Nový Mizeon záhy po katastrofě. Ale těch, kteří zůstali, je tu pořád dost. Včetně celého klanu raisi Arci-Quinnů. Sibielovi bylo nepříjemné uvažovat o vlastních raisi jako o potenciálních zrádcích, ale lepší je si nedělat iluze. Byl by to zázrak, kdyby se mezi nimi nenacházel alespoň jediný s ambicemi.
„Nějaké zprávy od Arrakiela?“ zajímal se Jerones.
Záležitosti s Arrim si Sibiel nechával výhradně ve svém hájemství. Čím méně arcidémonů o jeho bratru vědělo a čím méně jich o něm mluvilo, tím lépe. „Vedou si dobře,“ utrousil polohlasně. „Daří se jim zkoncentrovat zájmovou oblast. Za dva týdny tam pošlu další tým, aby Keinona vystřídali.“
„Koho?“ zajímal se Jerones.
„Ještě nevím,“ řekl Sibiel.
Jerones vstal. „Zajdu se podívat za Lennym na věž.“ Věží nazývali pozorovací stanoviště zabudované v úbočí nejvyššího horského štítu na západní polokouli. Tam v sektoru E, si udělali hlavní stan vojenští potentáti. Po příchodu si rozdělili působnost. Lenny a Xan se starají o bezpečnost vojenských provozů základny, Borden hlídá orbitu, a dohlíží na chod stanovišť na Olixu a Etuumu. Šlupka zajišťuje vnitřní zabezpečení civilních prostor a na Jeronese zůstala civilní agenda. Skutečnost, že se Šlupka vydává pro čidla osobně, Sibiela nepřekvapila. Dokud nemají jistotu, že jsou čistí, je to nezbytné. Některé informace není radno přenášet kabelem, vzduchem ba ani telepaticky.
Sotva sekretář zmizel, rozrazil dveře regentovy pracovny zachmuřený Flebussion. Bílé vlasy mu trčely do stran, mezi rty svíral čadící cigáro. Rozmáchnul se a rozhodil kolem sebe i Sibiela hrst fialového prachu, který se ve vzdálenosti asi dvou metrů zformoval do struktury připomínající krajku a ukryl oba arcidémony jako pod poklopem. Sibiel jen zakoulel očima a dál Šlupkův způsob jak zamezit odposlouchávání nekomentoval. Drak stále testoval nové a nové věci, byl skoro paranoidní.
„Už je to čtrnáct dní, sakra!“ zachraptěl Šlupka.
Sibiel se narovnal. Ano. Bylo to čtrnáct dní, co poslali Issaka na Erektiad. Šlupka byl zásadně proti, ale Issak se k té diplomatické misi přihlásil dobrovolně. Moje žena je mrtvá. Nebudu čekat, až přijdou zabít i děti, prohlásil.
„Přišel jsem ti oznámit, že jdu pro něho,“ pokračoval Šlupka.
„Ne,“ štěkl Sibiel.
Šlupka vytáhl z úst ohořelý nedopalek a vehementně ho udusil o lesklou hranu Sibielova ocelového pracovního stolu. „Je to můj syn!“ zařval. „To mám čekat, až mi Vikkason pošle jeho koule v krabičce, kurva? Nedovolím, aby…“
„Dost!“ křikl Sibiel. Vstal tak prudce, až se jeho židle skácela a narazila opěradlem o ocelovou skříň. „Byl jsi to ty, kdo tvrdil, že draci si potrpí na obřadnost,“ pokračoval poněkud klidněji. „Že si dávají na čas. Že než se rozkývají k rozhodnutí, uplynou i týdny, že? Tak se zklidni, strýčku. Myslíš, že nejsem nervózní, když je ticho po pěšině? Jasně, že jo. Ale pořád si myslím, že kdyby chtěl Vikkason Issaka odkráglovat, už bychom to věděli. Řekl bych, že Rex nás v nejistotě drží schválně a náramně si to užívá.“
Sibiel se maximálně snažil uplatnit na zoufalého strýce ty nejrozumnější argumenty. Při představě, že se Šlupka přiřítí na Erektiad a začne na svého královského strýce uplatňovat svoje obvyklé manýry, mu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.
„To si myslíš ty,“ zavrčel poloviční drak.
Stáli tam proti sobě jak dva kohouti, všechny svaly napjaté, a kdyby je neodděloval stůl, nejspíš by proti sobě opravdu vyjeli.
„Představ si, jak by to vypadalo, kdybychom v této fázi ztratili nervy a poslali tě tam,“ řekl Sibiel. „Draci by konečně získali to, po čem dva tisíce let pásli. Tebe. A dostali by tě sakra levně. Podívej, dáme Issakovi ještě týden a pak se uvidí,“ dodal smířlivě. „A jestli si dobře pamatuju, zítra máš na Bredeonu vyzvednout ta čidla. Kdo jiný by je prověřil, kdybys zmizel mezi draky, he?“
Flebussion se křivě usmál. „Seden by si s tím poradil. Ale to by nesměl ležet jak traverza. Na to, že je Arci-Kesall, je mi ho skoro líto. Už na něj nezabírají ani výtvory tvé nejmladší sestry.“
Seden Arci-Kesall přišel o ženu, děti, otce, matku i bratra a sestry. Jeho mladšího bratra Seena, Studené Huby, škoda nebyla, ale Seden, veterán bitvy nad Perwexem, sloužil dobře celá staletí říši jako třetí kapitán císařovy gardy. Spolehlivě plnil příkazy a nic jiného než práce a rodina ho nezajímalo. Tradovalo se o něm, že má nervy ze železa. Při bitvě o Perwex jako jediný zůstal v troskách navigačního boxu zříceného křižníku. Zatímco ostatní se evakuovali portálem, Seden s klidem salátové okurky přivolal čerstvé posily a navigoval je na nepřátelské cíle. Jenže teď leží na kavalci a civí do stropu, jako kdyby čekal na smrt. Krátce po převratu se ještě držel, ale pak, když pochopil důsledky, dostal záchvat vzteku a málem vystřílel celé depo. Na přechodnou dobu se zlepšil vlivem léčivých účinků Owianiných emotivních plastik, ale teď už nereaguje ani na pobídky, provokace a nadávky svého nejlepšího přítele Ditruxe.
„Uvažuju, že ho pošlu vystřídat Keinona,“ řekl Sibiel šťastný za změnu tématu.
Šlupka si vyštrachal z kapsy další cigárko. Lusknutím prstů ho zapálil. „Jak to chceš udělat? Vždyť je jak zombie. Není schopný velet ani sám sobě.“
„Velením pověřím Ditruxe,“ řekl Sibiel. „Jde mi o to, že s Arrakielem je Grennon. V současnosti jediný Sedenův blízký příbuzný.“ Grennon je Sedenův synovec. Seden Grenona vychoval. Staral se nejen o své děti, ale i o děti svého bratra, Seena. Seen Studená Huba byl natolik ponořený do výcviku Trestného komanda, že na rodinu čas neměl, což bylo pro Ewena a Grenona štěstí, protože u strýce jim bylo mnohem lépe.
Šlupka si promnul strništěm porostlou bradu. „Grennonova společnost by Sedenovi prospět mohla.“ Zadusil dalšího špačka a hvízdnul. Krajkový poklop se přeskupil do nepatrných zrníček a lehce se snesl k zemi. Šlupka se otočil k odchodu, jako kdyby se nechumelilo.
„Co to, sakra, je?“ zastavil ho Sibiel a ukázal na zaprášenou zem. A nejen to. Fialový poprašek pokrýval i lejstra na stole, dokonce i špičky Sibielových bot.
„Vypadá to jako prach, ale jsou to ploštice z Huakananu,“ prohodil bezelstně tázaný. „Každá z nich je menší než zrnko kvasilu.“
„Ta síť připomínala poklop na nedělní koláč,“ poznamenal Sibiel.
„Je to jejich ochranná rojicí mřížka,“ řekl drak. Zaťukal si na zápěstí levé ruky a vychytrale se ušklíbnul. „Když se namažu feromonem čerstvě oplodněné královny, dělnice mě mají za královnu. Obklopí mě a zabrání každému, aby mě rušil při kladení vajíček a později při komunikaci s plody. Mřížka z těl slouží jako perfektní rušička. Mám jich celý kontejner, kdybys měl zájem. Množí se opravdu snadno.“ Při pohledu na Sibielův konsternovaný výraz se drak uchechtl. „Co ti vadí? Že nadělají bordel? Nesmíš být takový hnidopich, Fialko.“
Sibiel si oddechnul, že se starý drak zklidnil. Další pohroma zažehnána.
***
