Návrat na Mizeon IV. - Sibiel - 16. kapitola: Essius musí přežít!
V trenažéru se fialově blýskalo.
Úskok, otočka, výstřel. Úskok, otočka, výstřel, výstřel, výstřel.
Konečně pauza.
Sibiel stál v pohotovostním postoji a čekal, ze které strany to udeří teď. Stěny tréninkové místnosti vyložené zrcadly donekonečna kopírovaly jeho postavu. Takový jednoduchý trik a jaký efekt. Zdálo se, že je tu přeplněno, ale byl tu jenom on sám oblečený do těžkého brnění s pancíři odolávajícími feentexovým paprskům. Každou chvíli mohly být jeho odrazy vyměněny za projekci bitevní vřavy na nějaké bohy zapomenuté planetě nebo na záběry křižovatek podzemních tunelů. Taky se dalo čekat, že se v místnosti zhmotní věrohodný fantóm nějaké hnusné příšery s vyceněnými zubisky, tápajícími chapadly a jedovými trny, vyvolaný někým v pozorovací sekci. Některé mátohy byly tak reálné, že dokázaly i kousat. Záleželo na tom, kolik interní magie byl tvůrce ochotný investovat. Sibiel cítil, jak prudce mu buší srdce. V obou rukách třímal makety dezintegrátorů střední třídy. Do sluchátek v přilbě mu burácelo řvaní divokých sůsů prokládané zvuky detonací, skřípotem rezavého plechu a duněním jako při zemětřesení. Vidění mu znesnadňovaly rudé a zelené záblesky promítané do monitoru hledí. Jeho koncentraci rozptylovaly výběžky cizích myšlenek. Dloubaly do jeho mysli a pokoušely se do ní zavrtat.
Simulovaný útok přicházel v sériích po nepravidelně dlouhých intervalech z jednoho z desetitisíců mikroskopických otvorů, kterými byla zrcadla provrtána. Jeho úkolem je zasáhnout zdroj. Zatím odrazil pět pokusů a zásah utržil jen jednou, ale už toho měl plné zuby. Kdo toto vymyslel, musel se učit u Seena Studené huby.
Rámus v Sibielových sluchátkách vystřídalo ticho. „Konec,“ ozval se typickým bručivým hlasem generál Xan. „Z pěti sérií jsi kompletně odrazil čtyři, chlapáku. To není špatný. Vypadni odtud.“
Sibielovi chvíli trvalo, než se dokázal soustředit natolik, aby se mu podařilo otevřít portál. Jinudy než branou to nešlo a dostat se po tréningu bez úhony ven bylo vlastně součástí celého cirkusu. Podařilo se mu zaměřit téměř doprostřed vytyčeného doskočiště.
Xan s Keinonem se rozvalovali v křeslech u videxového válce, na kterém ho předtím sledovali. Na stolku měli mísu s křupkami a sklenice s vitrexxem. Oba se tvářili, jako kdyby sledovali feretový zápas. Sibiel si sundal přílbu a chňapl po sklenici, která stála nejblíž. „Bavili jste se dobře?“
„Skvěle,“ uchechtl se Xan.
„Ty rušivý efekty si pamatuju daleko slabší,“ zabručel roztržitě Sibiel. Nebyl spokojený. Základní vojenský výcvik sice prodělal před dvěma sty lety, ale po drezuře v přípravce Trestního komanda měl být mnohem lepší.
Xan pohodově hrábl do misky s křupkami a zavrtěl hlavou. „Tak slabší, jo? Naprogramovali jsme ti desetkrát vyšší intenzitu, slečinko, než co dáváme sobě. A ty telepatické šťouchy a magnetické pulzy, ty Cadwen vymyslel speciálně pro tebe. Chtěli jsme vidět, co s tvými reflexy udělají ty implantáty.“
Křupky zachrastily, jak je Xan nabral do hrsti. „Uvědomuješ si vůbec, že jsi jediný kadet Trestného komanda, co zůstal po transformaci příčetný? Potřebovali jsme mít představu, jak budou reagovat ti, co to štěstí neměli. Až je sem Padlí pošlou.“
Sibiel nevěřícně zafuněl. „A nemohli jste něco říct předem, vy bastardi?“ Vzápětí sám zavrtěl hlavou. Jistěže nemohli. Potřebovali, aby to nečekal. Jinak by pokus neměl váhu. „Takže, až je sem Padlí pošlou,“ řekl, „doufám, že už víte, co dělat.“
„Jo,“ houknul sžíravým tónem Keinon. „Bude to pořádně špinavá práce. Musíme je zavalit úplně vším, co máme k dispozici. Zahltit smysly a pak to do nich napráskat. Jinak to nepůjde.“
„Možná postačí, když na ně poštveme tebe,“ dodal poťouchle Xan.
***
Sibielovu páteř zašimral energetický dotek. Při pohledu na to, jak se Xan s Keinonem napjali, bylo zjevné, že pocítili totéž. Tady můstek, hlásil se telepaticky Cadwen Arci-Ukresius. Máme tu žádost o přístup na základnu. Identifikovali se jako agenti Aliance. Jejich člun je na orbitě. Chtějí mluvit s regentem. Jejich přistávací modul se s trochou snahy vejde do údolí na kótě D42. Mám je navést na přistání?
Udělejte to, odpověděl Sibiel. Eskortujte je do izolace. Hned tam budu.
„Už jsem se radoval, že se na nás vykašlali, a teď tohle,“ zabručel otráveně Xan.
„Chci, abyste šli se mnou,“ řekl Sibiel.
-edit-20250517004436.jpg)
***
Jenom taková neškodná říkanka
V šedobílé cimře skutečně čekali tři agenti. Jeden, nepřístupně působící vysoký démon s ostře modrou kůží a rudimenty rohů na čele se rozvaloval na kamenné lavici, druhý, velmi lidsky vypadající muž střední postavy s chytrýma smutnýma očima neklidně popocházel a ten třetí…Sibiel přestal dýchat. Ne, to není možné. Vypadala jako přísnější verze Eliany. Jeho Eliany s bílou pletí a bledě zelenými vlasy. Neměla je rošťácky rozpuštěné, jak Sibiel pamatoval, ale sčesané z čela a spletené do silného lesklého copu. Z jemně utvářeného a sladkého obličeje zvědavě zářily temně tyrkysové oči. Nedávala sebemenší náznak, že by kdy Sibiela znala. Takže je to někdo jiný. Možná příbuzná, která při zhroucení Dervosu byla v cizině. Eliana je mrtvá. Sibielovo srdce se prudce sevřelo. Přinutil se znovu nadechnout. Taková podoba! I ta drobná hezky formovaná postava by působila identicky, jen kdyby nevězela v šedivé uniformě agentů Aliance.
Modrý démon s jejich příchodem vstal, ale na Sibiela se obrátil ten, co vypadal jako smrtelník: „Přišli jsme projednat vaše memorandum, regente. Trvalo to asi déle, než jste čekali, ale…“ chlap se usmál, „teď jsme tady.“ Ukázal na zelenovlasou ženu: „To je agentka Sinnea a to,“ máchnul paží směrem k démonovi, „je agent Trsuah. Já se jmenuji Jeroným.“
Sibiel s pohledem neustále klouzajícím k Elianině dvojnici prkenně přikývnul. Ten chlap mu vzal vítr z plachet, protože zodpověděl to první, nač se chtěl zeptat, a sice, proč jim to trvalo skoro dva roky, než zareagovali. Představil Xana a Keinona a vyzval všechny, aby se posadili. Kamenné lavice příliš pohodlí neposkytovaly, ale dal se tím získat čas. Protože – Sibiel byl pořád v šoku z té ženy. Když ji Jeroným představoval, usmála se. A ten úsměv byl tak povědomý. Sibiel zaťal pěsti, aby se přinutil soustředit, a řekl: „Jsme rádi, že jste tady. Pomalu jsme dospěli k závěru, že se na nás zapomnělo.“
„To v žádném případě,“ řekl přesvědčivým tónem Jeroným. Ovšem Sibiel periferním viděním zaznamenal, jak ten modrý nepatrně prohnul rty. Možná, že to nebylo tak jednoznačné, ale Sibiel to chápal. Jeroným vystupoval za organizaci. Nebylo jeho úkolem ukazovat její střeva. Prezentoval výsledné rozhodnutí. Agent sáhnul do kapsy a podal Sibielovi lesklou destičku o velikosti dlaně. „Tady je oficiální prohlášení Triády k vaší situaci, sire. Totéž jsme odeslali na Bredeon i na Erektiad, kterých se situace rovněž týká. Aliance vás bere oficiálně na vědomí. Základna Maharáví získala podmíněný status člena našeho společenství.“
Sibiel se zamračil. „Jak podmíněný?“
„Časově i věcně. Máte rok hájení. Do té doby byste to měli s debhátary vyřešit. Nejlépe se dohodnout.“
„Dohodnout?“ vyletěl Sibiel. „Ale oni jsou úplně šílení! Chystají tebechety! Pokud by se to vymklo, zamoří celé systémy!“
„Odkud to víte?“ zamručel modrý démon. Jeho hlas zavibroval znepokojením.
„Od téhož subjektu, který nám nabídnul, že populaci na Mizeonu vyhladí výměnou za Dárce života,“ odpověděl skřípavě Sibiel.
Jeroným blýsknul pohledem po dalších agentech. „Aha, takže bredeonci si pospíšili. Chtějí použít biologické zbraně? To je od nich docela chytré. Mohli by to udělat tak, aby se to nedalo prokázat. Nechtějí být popotahováni za porušení neutrality.“
„Odmítneme to. Připadá nám to nemorální,“ řekl škrobeně Sibiel. Rozhodně jim nepoví, že mají i jiné a mnohem pragmatičtější důvody než jen morální. „Ovšem je tu možnost, že bredeonci naše přání nebudou respektovat, a přesto na Nový Mizeon zaútočí. V takovém případě byste měli zasáhnout vy. Pokud jim pohrozíte, že případná epidemie bude přičtena na vrub jim, rozmyslí si to. Mají svou neutralitu příliš rádi. A když jim mimo protokol pošeptáte, že už jsme Dárce života slíbili Erektiadům, zlobit se nebudeme.“
„Dárce života?“ ozval se modrák. „Vy přece žádného nemáte. Tanečky s otevíráním pokusných trhlin v atypických lokalitách jsou jedno velké fiasko!“
„To je váš názor,“ řekl napruženě Sibiel. Ten démon ho pořádně štval. Jak vidno, má o Arrakielově úsilí docela přehled. O jeho „nestrannosti“ není pochyb. „Když už tu probíráme taneční čísla,“ pokračoval, „mám otázku na jeden z vašich výstupů. Na záběrech z mizeonské korunovace jsme viděli vaše kolegy. Tehdy se nám zdálo, že berete Nový Mizeon do party a nás naopak vyhazujete. Teď jste zde. Znamená to, že jste změnili stanovisko?“
„Monitoring. Přesně to jsme na Novém Mizeonu dělali,“ řekl ponuře modrák.
„Náš původní předpoklad,“ navázal diplomatickým tónem Jeroným, „že tamější establishment je neškodný, se nepotvrdil. A není to jen o tebechetech. Jde především o mozek, který celý ten cirkus katalyzuje. Z našich analýz vyplývá, že se jedná o Essia Arci-Nubiela. Tento kříženec mezi raisi a arcidémonem je spojovacím článkem mezi věřícími a jejich bohy. Udržuje obecné démony při víře, což debhátary stále více posiluje. Předpokládáme, že pokud tato osoba padne, spojení se přeruší. Potom nebude tak těžké debhátary přinutit k rozumu. Trojka nás pověřila, abychom vám vyřídili toto: Pokud se rozhodnete Essia eliminovat, bude Aliance tento akt pokládat za přirozenou součást obranné politiky nezávislé mocnosti.“
„Jako by se stalo,“ ušklíbnul se Keinon.
Xan se na majora tvrdě podíval. Není třeba Alianci vyžvanit úplně všechno. Čím méně se o Nertegově misi mluví, tím lépe pro všechny. Generál vypadal naštvaně a Sibiel chápal proč. Protože Jeroným jim vlastně „udělil“ povolení Essia zavraždit.
Sibi se rozkašlal, aby potlačil potřebu agenta upozornit, že arcidémoni z Mizeonu žádné povolení k tomu, aby si udělali pořádek, nepotřebují! Téměř obdivoval sám sebe, protože dokázal zůstat zticha. Opanoval se při pomyšlení, že v reálu jsou svíráni ze tří stran a že si nemohou dovolit falešnou hrdost. „A kdybychom to vaše doporučení odmítli?“ zeptal se nakonec.
„Potom bychom to zařídili sami,“ ozval se modrák. „Tak, že by zmizel nejen Essius, ale pro jistotu celý Nový Mizeon.“
„To bych vám, kurva, neradil,“ zavrčel Xan. „Zvládneme to sami.“
„Také si myslíme, že to bude lepší,“ přikývnul krotce Jeroným. „Ještě taková maličkost,“ dodal. „Čistě neoficiálně. Z Mizeonu byla vyslána kódovaná zpráva. Nesla se ve stejném vlnovém spektru, v jakém vysílají videxová média, ale není to obraz ani zvuk. Jen symboly.“ Kývnul na dvojnici Eliany. Sinnea rozložila kus papíru a četla:
Podvraťák štěká na noční květinu.
Starý jezevec stále při chuti.
Ve špajzu se rojí švábi.
Zkáza skollů na obzoru.
„Jak je to staré?“ vydechl Sibiel.
„Dvaatřicet dní,“ odpověděla agentka.
„Takže se to objevilo tři dny předtím, než sem dorazil ten vyjednavač z Bredeonu,“ ozval se Xan. „Zkáza skollů! Tak přece Deab-hanové říkali tebechetům! Ty licoměrné svině z Klastru! Poslali vyjednavače, až když věděli, čím nám můžou vyhrožovat! A dozvěděli se to z motáku, který byl určený pro nás. A neřekli nám o něm ani slovo!“
„Podvraťák píše Fialce?“ hýknul zaraženě Keinon. „Takže on nás nakonec nezradil? A do prdele,“ zaklel, jak mu došlo, že vyslali Nertega s úkolem Essia zneškodnit.“
Jeroným se kolem sebe tázavě rozhlédl: „Takže tomu rozumíte?“
„Ovšem,“ odpověděl Sibiel. „Je to naprosto jasné.“
Podvraťák. Tímto urážlivým jménem přece on sám zpočátku tituloval Essia a gardistům včetně Keinona to neuniklo. A noční květina? To je on sám. Fiala vonná rozkvétá za soumraku. Takže věta Podvraťák štěká na noční květinu, znamená Essius volá Sibiela. A ta další sdělení? Starý jezevec – tak říkal zcela veřejně Lissarius svému otci Trrisielovi. To znamená, že Trrisiel žije. Znamená to, že se Trrisiel skrývá a že snad Essiovi pomáhá? Pokud zpráva hlásá, že je při chuti, tak asi ne. Pokud je Starý jezevec při chuti, znamená to, že Trrisiel má k dispozici vše, aby mohl dělat, co se mu líbí. Z toho vyplývá, že Trrisiel s debhátary spolupracuje. To je docela průser, protože to znamená, že s nimi spolupracuje už dlouho, jinak by ho převálcovali stejně jako ostatní arcidémony. Švábi ve špajzu. Tím Essius vzkazuje: Máte mezi sebou špehy. A co Zkáza Skollů? To musí být tebechety. Protože ty způsobily zkázu původní skollí civilizace.
„My jsme rozluštili jen to, co bredeonci. A sice, že Zkáza Skollů znamená tebechety,“ řekl Jeroným, „ale ohledně toho dalšího tápeme.“
„Ta zpráva je napsaná tak, abychom jí porozuměli jenom my,“ řekl Sibiel, „říká, že ta osoba, která to na Mizeonu všechno zaštiťuje, není Essius, ale Trrisiel. A Essius není zrádce. Naopak. To on nám tu zprávu poslal.“
„Jste si jistí?“ ozval se Trsuah.
„Ano,“ odpověděli trojhlasně arcidémoni.
„Jak jste se k tomu dostali?“ zeptal se Sibiel.
„Jeden náš kolega to zachytil mezi hromadou monitorovacích hlášení z Bredeonu,“ řekla Sinnea. „Informaci o tebechetech získali Bredeonci opravdu odtud.“
„Přestože je autorem zprávy Essius,“ řekl Jeroným, „důvod k jeho eliminaci trvá. Je to trapné, ale stále je zprostředkovatelem přenosu moci, který musí být odstraněn. Trrisielova přítomnost to zase tolik nekomplikuje. Místo jednoho je zapotřebí sejmout dva…“
„S tím zásadně nesouhlasím,“ řekl Sibiel. „Essius nám dává signál, že je ochotný spolupracovat. Můžeme toho využít. Když ho zabijeme, debhátarové si seženou jiného prostředníka. Třeba levobočka Twena, který na Mizeon utekl hned po převratu. A Trrisiel mezitím zaleze pod zem.“
„A jaké jiné světoborné řešení tedy navrhujete, regente?“ ozval se jízlivě Trsuah.
Sibiel rozčileně zakroužil rameny. Teď je každá rada drahá. Jak by asi uvažoval Sari? Rozpitval by tu záležitost na kousíčky a pak ji složil dohromady, ovšem úplně do jiného tvaru. Přesně tak, jak by potřeboval. „Co Essia využít?“ vyštěkl v náhlém vnuknutí. „Pokud je zprostředkovatelem přenosu moci, znamená to, že dokáže obecné démony ovlivnit. Může sympatie věřících přesměrovat.“
Ticho, které se pak rozhostilo, protože všichni ten návrh v duchu rozebírali, jako první prolomil modrý agent Trsuah. „Hmmm,“ zabručel. „Na tom něco je.“ Jeho hlas se třepil špatně skrývaným překvapením a neochotným uznáním.
Jeroným se obrátil na Sibiela: „Mohl byste nám to, co jste řekl, hodit na papír, regente? Pro velitelství?“
„Jistě,“ zavrčel roztržitě Sibiel. Sakra, sesmolí to, jen aby mohl začít šílet, že poštval Nertega zabít nevinného manžela své sestry. A při představě, co na Mizeonu může vyvádět Owiana, měl Sibiel potřebu si rvát vlasy.
***
Přesunuli se do sekce A. Dohodli se, že než Sibiel připraví zprávu pro vedení, vezme Keinon agenty na svačinu do solária. Je tam příjemně a těžko se tam získávají další informace o chodu základny. Nebudou přece agentům to šmírování usnadňovat…
Sibiel se zavřel v pracovně a pustil se do psaní. V úvodu napsal, že jako regent nezávislé mocnosti necítí povinnost zdůvodňovat a vysvětlovat své strategické plány, ale pro budoucí dobré vztahy Mizeonu a Aliance tak přesto učiní. Napsal, že arcidémoni nesouhlasí s žádnými zásahy třetích stran na Novém Mizeonu včetně Aliance. Vymínil si, že řešení mizeonské krize bude probíhat výhradně v režii arcidémonů. Dal si záležet, aby nově definoval švagrovu roli a zvýraznil jeho důležitost pro další plány. Dodal, že znepokojení Aliance ohledně ohrožení metaprostoru ze strany Nového Mizeonu nepodceňuje. Slíbil, že arcidémoni z Maharáví situaci napraví.
Když už byl téměř hotový, vpadli k němu Xan s Lennym, Cadwenem a Jeronesem. Ti čtyři se hádali jak baby na trhu a předmětem jejich zájmu byli – jak jinak – Nerteg a Essius.
Kdyby Essia zabil, ztratí výhodu překvapení. Trrisiel zatím zaleze.
Nechejme Nertega na pokoji a na Trrisiela pošleme někoho jiného.
Koho? Dalšího raisi? Jaké mu vymyslíme krytí, aby to nebylo příliš nápadné? Jenom to Nertegovo jsme plácali týden.
Znamená to, že se budeme v klidu dívat, jak Nerteg Essia zabije?
Pokud je Essius nevinný, Nerteg to pozná. Není idiot. Pochopí, že se zadání změnilo.
Spadl jsi z višně? Nerteg je raisi. Je navyklý dělat jen to, co se mu zadá…
Co mu poslat vzkaz, aby odkrágloval Trrisiela místo Essia?
A jak, ty hlavo? Holubí poštou?
Trrisiel působí v ústraní. Padlí evidentně tutlají, že ho ušetřili. To by ten raisi musel být génius, aby ho našel.
Jezevec se skrývá někde v laboratořích.
No, Essius se v laboratořích pohybuje taky. Když půjde Nerteg po Essiovi, dostane se i k Trrisielovi.
Ále co, klidně je může vzít hákem oba.
Sibiel už to nemohl dál poslouchat. Podepsal právě dokončený dopis. „Tak dost!“ zasyčel. „Neexistuje způsob, jak Nertega teď hned bezpečně kontaktovat. Můžeme jen čekat, že přijde podat hlášení. A pokud se mu nepodaří se urvat, musíme věřit, že to dokáže přehodnotit sám.“ To sice tvrdil nahlas, ale v duchu na něj dorážely pochyby. Dobře si uvědomoval, že Nerteg má ještě další mnohem niternější důvod, aby se Essia zbavil.
„No promiň,“ zašklebil se posměšně Lenny. „Já zapomněl, že kapitán arci-Quinnovské ochranky je génius.“
„Jo, přesně tak,“ odsekl Sibiel.
„Jenom ho nepřeceňuj,“ zabručel Cadwen. „Biologii nepřekonáš. Možná je dost mazaný, aby se k Essiovi dostal, a možná je dost šikovný, aby ho rozkrájel feentexovými paprsky, ale pořád je to raisi. Samostatné myšlení jim jde ztuha.“
Sibiel se kousal do rtů, aby na ty tupce nevykřičel, že Nerteg je arcidémon a bývalý agent. „Prostě musíme počkat, až přijde k raportu.“
„Co když nepřijde?“ namítnul Lenny.
„Nebudu spekulovat, co by, kdyby,“ řekl ponuře Sibiel. Mělo by mu být fuk, koho nakonec Nerteg zamorduje, hlavně když dovleče Owianu. Přistihl se, jak usilovně zatíná prsty do hrany stolu. Chtě nechtě si vybavil někdejšího císařova tajemníka rejdícího po pracovně se šroubovákem, rozebírajícího nábytek a hledajícího štěnice. Vzpomněl si na Owianin šťastný smích, když Essiovi na chodbě arci-ěuinnského sídla utíkala naproti. Solidní a spolehlivý Essius. Ze Sibielových rtů uniklo zoufalé zaskučení, když si přiznal, že nechce, aby ten šťoura zemřel. „Nechejme na chvilku Nertega Nertegem,“ dodal rázně, „a zaměřme se na ty štěnice ve spíži. Je třeba znovu důkladně prověřit všechna kontrolní čidla.“
***
„Jsme rádi, že jste si to přišli vyříkat,“ řekl Sibiel. Podával Jeronýmovi tubus se zprávou a cítil, jak na něj Trsuah zkoumavě civí. Zdálo se, že modrákova počáteční nevraživost se přetavila v něco jiného. Každopádně přestal metat jízlivé poznámky. Sibiel se soustředil na Jeronýma a chránil se podívat na Elianinu dvojnici. Když byli v izolaci, několikrát se neovládl. Pokaždé, když to udělal, málem se spálil, jak intenzivně na něj zírala.
„My taktéž,“ řekl Jeroným. „Pevně věřím, že Trojka vezme nové okolnosti ve vývoji mizeonské krize do úvahy.“
Sibiel potlačil zaklení při představě, že jedním z Trojky je jeho vlastní strýc. Taková hra na schovávanou mu připadala směšná. Ale nemohl dát najevo, že o Razzielově angažmá ví, protože by tím ohrozil jeho bezpečí.
Arcidémoni doprovodili agenty na povrch základny k modulu, který je přenese k člunu na orbitě. Sibiel cestou přemýšlel, proč se asi rozhodli použít dopravní prostředky, když by bylo pohodlnější se na základnu přemístit branou. Nakonec se neovládl, a zeptal se na to.
Jeroným se potutelně ušklíbnul. „Máme pověření k diplomatickému jednání. Chceme, aby si každý pozorovatel všiml, že jsme tu byli oficiálně.“ Tím mezi řádky potvrdil, že za jiných okolností by na protokol ohled nebrali.
Sibiel stál s Xanem a Jeronesem u otevřených vrat zamaskovaných letannatovým polem a sledoval, jak trojice agentů kráčí skalnatým terénem k modulu. Od vysokých bot jim odletoval ostrý štěrk. Na pozadí lesklých antracitově zbarvených kamenných jehel se světlejší postavy v uniformách jasně rýsovaly. Dvě hranaté mužské a jedna příjemně žensky zakřivená. Sibielovo srdce se znovu prudce sevřelo. Eliano. Eliano. „Eliano!“ Vykřikl, aniž to dokázal zarazit. To jméno se mu samo prodralo z úst.
A ona strnula v pohybu.
Sibiel se syčivě nadechl. To je absurdní. Ta žena je někdo jiný. Nemůže přece reagovat na cizí oslovení. Ledaže by něco věděla. Bez ohledu na tázavé reakce svých společníků se k ní rozběhl. Sledoval, jak se pomalu otočila. Její tvář ztělesňovala úděs. „To jméno?“ vydechla. „Odkud ho znáte?“
„Eliana, princezna z Dervosu,“ řekl roztřeseně Sibiel. Srdce mu bušilo jako kovadlina. „Zmizela při kataklyzmatu před pětapadesáti lety. Byla prohlášena za mrtvou stejně jako pět milionů jiných. A vy, madam, vypadáte jako její kopie. Prosím, vysvětlete mi, jak je možné, že vás to jméno… zastavilo.“
Její tvář se zavlnila nevolí. „Ujišťuji vás, regente,“ vyštěkla, „že osoba, o které jste mluvil, je skutečně mrtvá. Nepopírám, že také pocházím z Dervosu. Je možné, že se někomu odtamtud podobám. Ale to je tak vše.“
Sibiel zaraženě přikývnul. Nevěřil jí ani slovo. Tím spíše, že svou reakci na to jméno nevysvětlila. A ten způsob, jakým mluvila, její gesta, rytmus a kadence slov, barva hlasu a tón… Celá Eliana. Jedině, že by měla dvojče. Identické dvojče. Ale Eliana měla dva bratry, které Sibiel dobře znal.
„Eliana byla moje snoubenka,“ řekl bez ohledu na zvědavý výraz Jeronesův a vražednou grimasu, kterou nasadil Trsuah. „Dlouho jsem nevěřil, že je skutečně mrtvá. Hledal jsem ji deset let, ale marně. Z původního světa zůstaly jen pusté kusy skal…“ Vyhrnul si rukáv a ukázal svůj náramek. „To mám od ní. Nikdy ho nesundávám.“ Pak ustoupil a prkenně se uklonil. „Omlouvám se, pokud jsem obtěžoval.“
Nepřátelsky stažené rty se zachvěly. „Je mi líto vaší ztráty.“
***
„O čem to bylo? Ty tu ženskou znáš?“ zajímal se Jerones poté, co se modul vznesl k nebi.
„Sám nevím,“ procedil skrze zuby Sibiel.
***
Sibiel procházel dlouhými chodbami základny a mechanicky odpovídal na pozdravy osob, které míjel. Byl na vážkách, co udělat. Bylo to jako matematická rovnice o třech neznámých: Essius, Nerteg, Owiana. Essius je skoro jasný. Není zrádce, ale je v ohnisku moci, a proto je sakra zranitelný. Owiana – absolutně neřízená střela. A konečně Nerteg se třemi úkoly. Prvním v pořadí je chytit Owianu dřív, než nepřátelé odchytí ji, potom zabít Essia a nakonec prozkoumat tebechety. Protože Owianu zatím nepřinesl, je zjevné, že ji ještě nenašel. Sibiela znervózňovalo, že nemá jistotu, zda Nerteg pořadí svých úkolů skutečně dodrží. Co když narazí dříve na Essia než na Owianu? Pokud Essia zabije, Essiova krev padne na Sibielovu hlavu. Krev jeho švagra, který je se vší pravděpodobností nevinný…
Došel ke kabinetu bezpečnostního důstojníka. Otevřenými dveřmi zaslechl Flebussiona, jak se rozčiluje nad nejasnostmi ve výkresech instalací v bloku C2. Nějaký ženský hlas mu odpovídal. Sibiel rychle zabočil k výtahům, aby ho snad Šlupka nezmerčil a se škodolibostí sobě vlastní jej nežádal o názor. Ten pazgřivec dobře ví, že Sibiel instalacím příliš nefandí.
Ve výtahu se opřel o stěnu a sledoval blikání barevných světýlek na panelu. Věděl, co by měl udělat. Měl by vyrazit na Mizeon, najít Nertega a všechno mu říct. Když už by tam byl, poohlídnout se i po své šílené sestře a taky jí všechno říct. A nebylo by od věci si někde počíhat na Essia a také mu všechno říct. Taky by mohl na Mizeonu odkráglovat Trrisiela. To všechno by mohl udělat, kdyby dokázal zamaskovat své rozhraní Nertegovým způsobem. Psychovizuální sugesce. Akt pokročilé tvorby, jen ho aplikuju sám na sebe. Na začátku byl problém to udržet, řekl o tom Nerteg. Sibi natáhl ruku, aby kontury prstů vynikly před břidličně černým pozadím kabiny výtahu, a už asi posté si v duchu opakoval Nertegova slova: Pokud si koronu kolem svého těla vizualizuješ jako komplex, můžeš s tou představou systémově pracovat. Za něco ji zaměnit. Například za štít, který paprsky pohltí, nebo, a to je ještě lepší, je odrazí a navrátí zpět. Komplex. A teprve až celou tu představu navlečeš do pancíře, spustíš to. Pokud to neuděláš pro celé tělo naráz, emanace prosáknou. Pancíř pozbude smyslu. A není potřeba ho materializovat fyzicky. Naopak, je lepší, když ho necháš nehmotný.
Sibiel samým úsilím tajil dech, jak se snažil postupovat podle Nertegova návodu. Ve chvíli, kdy už se zdálo, že se mu jakýs takýs štít rýsuje, se křečovitě rozchechtal.
***
Izzel seděla nad sešity a předepisovala dětem slova na začátky řádků. Na chodbě zaslechla ostré kroky. Příchozí k ní vtrhnul jako divoká voda. Byl to Sibiel. V jedné ruce svíral krepponovou obálku a v druhé duhovou kuličku, kterou nafasoval od Flebussiona. Mrštil kuličkou ke stropu, ani pořádně nečekal, než se stínění roztáhne ke stěnám a spustil: „Potřebuju, abys mi pomohla. Tento dopis se musí dostat k Razzielovi. Jde o život, proto to musí být rychle.“
V dopise stálo:
Drahý strýčku,
Děkuji za informace, které jste nám předali. Předpokládám, že tě Tví podřízení zpravili o identitě osoby, která se angažuje v našem zájmu ve staré vlasti. Problém je v tom, že ještě předtím, než jsem se dozvěděl, že Essius pracuje pro nás, poslal jsem agenta (kapitána stráže našeho domu – jistě si na něj dobře vzpomínáš), s úkolem jej zneškodnit. Vzhledem k novým skutečnostem je nezbytné našeho agenta zastavit.
Obracím se na tebe, protože ty nejlépe víš, jakým způsobem výše uvedený agent pracuje. Měl by vystupovat pod jménem Twer v barvách klanu Arci-Ukresiů, ale je možné, že vlivem okolností image změní. Pokud by se ti podařilo našeho muže kontaktovat, vyřiď mu, že se zadání (vzhledem k výše popsaným skutečnostem) zásadně změnilo: Essius musí přežít. Další agentův úkol (zadržet a dopravit do bezpečí Owianu) stále trvá.
S úctou,
Tvůj synovec
