Návrat na Mizeon IV. - Sibiel - 11. kapitola: Podvraťák ze statku štěká na noční květinu
Podvraťák z Trrisielova statku
„Tady ten šroub má stržený závit. Musí se uříznout,“ zamumlal Essius a vzhlédl k Twenovi, který se nad ním zvědavě skláněl. „Potřebuju, abys mi od Ewerta přinesl rozbrušovačku.“
Twen si nerozhodně přešlápnul a podíval po trojici svých podřízených. Raisi královské ochranky seděli na sluncem vyhřátém betonu a mazali karty. Co taky jiného měli dělat, když se jejich král už dobrou hodinu hrabe v motoru zrezavělého vznášedla?
Essius ukázal Twenovi své ruce umaštěné od oleje a výmluvně se zašklebil. „Vážně se nechystám nikam pláchnout,“ řekl kousavě. Třetím týdnem svou ochranku zvykal, že každé úterní odpoledne tráví na Trrisielově statku a „baví se“. Už rozchodil záložní energetickou jednotku vznášedla a napojil ji k programové jednotce. Zbývalo přidat anténu a odvysílat zašifrovaný vzkaz. Potřeboval, aby raisi ztratili ostražitost. Co se týká řadových vojáků, tam už se to povedlo dokonale. Jen s Twenem byl problém. Civěl Essiovi pod ruce, měl spousty otázek, občas se snažil i radit. Zdálo se, že ho motory zajímají. Essius se rozhodl Twenovy slabosti využít. Dal si tedy práci a vysvětloval mu, co dělá a co má v plánu dělat dál.
„Tak rozbrušovačku?“ ujistil se Twen. „No dobrá. Za chvilku se vrátím,“ houknul na vojáky a zamířil přes prostranství směrem k hangáru, ze kterého se ozývalo klepání a kvílení brusky.
Essius sáhnul po hadru a utřel si ruce. Obešel stroj a odsunul poklop kokpitu. Vytáhnul z kapsy drobné zařízení na první pohled připomínající propletenec tenkých drátků. Zbývalo jen připojit poslední kontakt. Vzal do ruky pájku a mrknul na hlídače. Míchali a rozdávali. Twen se nevrátí dobrých pět minut. Za ten stržený závit byl Essius neskonale vděčný. Úspornými pohyby vklouznul do kabiny a odklopil kryt řídící jednotky. Kleštěmi přeštípnul ty správné dráty a přiletoval agregát k řídící jednotce vznášedla. Na vestavěnou klávesnici rychle vyťukal čtyři krátké věty:
Podvraťák štěká na noční květinu.
Starý jezevec stále při chuti.
Ve špajzu se rojí švábi.
Zkáza skollů na obzoru.
Pak spustil kódovací program, který sdělení zašifroval. Jakmile se věty přeměnily v nic neříkající kombinace písmen, mezer a čísel, odeslal je do éteru. Nakonec spojení s anténou přerušil a pájkou opětovně spojil přerušené dráty, zavřel kryt a anténu vrátil do kapsy. Když se z kokpitu vynořil, co nejtišeji poklop zase zavřel. Zpocený jako krodoší býk oběhl vznášedlo k dokořán otevřené kapotě pohonné jednotky a znovu se sehnul ke strženému závitu. Krev mu šuměla v žilách a srdce mu bušilo tak hlasitě, že se bál, aby to jeho hlídači nezaslechli. Hodně přemýšlel, jaký nástroj má pro zaslání vzkazu využít. Mohl se pokoušet komunikovat telepaticky, mohl využít videxového signálu. Mohl zkusit magické zrcadlo. Ale nakonec zvolil elektromagnetické vlny – v naději, že tak primitivní způsob přenosu informací nikdo z Trrisielovy suity nebude kontrolovat. Jediné, co Essiovi dělalo starosti, byl fakt, že stejně tak nebudou s elektromagnetickými vlnami počítat ani exulanti na Maharáví. Jenže to musel zkusit. A bude to zkoušet dál.
Když se Twen vrátil, Essius se s rukama od oleje opět hbitě oháněl klíčem. Měl v plánu s tím brzy seknout a vypravit se za Trrisielem. Bude mu referovat o vývoji na staveništi v Kernoku, bude lamentovat nad nedostatky v zásobování stavebním materiálem a bude celý zanícený do rozvoje infrastruktury Nového Mizeonu. Na Trrisielovy pokroky s tebechety se ptát nesmí. Jedině tak arciknížete vyprovokuje, aby se mu pochlubil. Možná, že mu ten starý psychopat zase tebechet ukáže. Potřebuje získat vzorek materiálu, aby dokázal zjistit, jak stroj zničit. Jen mít příležitost. Možná, že se mu to podaří dnes, možná až za týden. Musí využít Trrisielovy samolibosti.
Diplomatická mise z Bredeonu
Hukot v depu přehlušilo kvílení sirény. Táhlý dvakrát přerušený interval naznačoval bodové narušení vnější integrity. O frontální útok z orbity určitě nejde, ten by v prvním sledu zachytily satelity a hlídkové čluny. Tudíž sem někdo prošel branou. Blikání barevných světel nahradila krvavě rudá.
Sibielův komunikační náramek zapípal. Narušitel v sektoru X 12.To volal Jerones. Lenny tam posílá Cadwena s četou.
Rozumím, štěkl Sibiel. Jdu na můstek. Přenesl se na velitelské stanoviště. U monitorovacího tubusu stáli Xan s Lennym a Ditruxem. Sledovali výsek venkovního prostoru satelitu. Výjev zabíral úzké údolí lemované ostrými skalnatými štíty. Uprostřed uměle srovnaného terénu se potloukala osamělá postava. Pochodovala několik kroků tam a několik zpět, jako kdyby čekala, až si jí všimnou. Pod paží svírala štíhlé válcovité pouzdro.
„Nevypadá to jako zbraň,“ zamručel Lenny.
„Může to být infekční,“ poznamenal Ditrux. „Třeba ty nové kmeny skollí chřipky, co jsou rezistentní na vakcíny.“
„Naši mají biodetektory,“ řekl zachmuřeně Xan. Všichni věděli, že pokud by čidla detekovala biologické ohrožení, arcidémoni v zásahové jednotce by byli odepsaní. Ještě, než by je nákaza skolila, stačili by zničit škůdce, ale pak by podle protokolu museli dezintegrátory obrátit proti sobě.
„Už jsou tam,“ komentoval situaci Ditrux. V jediné chvíli se arcidémoni slétli z nebes a vyzbrojeni širokopalnými dezintegrátory a bio-sondami narušitele obklíčili. Muž ukázal prázdné ruce. Reproduktory na můstku přenášely jeho řeč: Přicházím z pověření bredeonského Konventu, abych předal dopis od předsedy Sana-Tona vašemu regentovi.
Sibiel zaťal čelist. Tak návštěva? Neohlášená? Bezpochyby nějaká neplecha. Ten nakratinko ostříhaný středně vysoký chlápek v sladce růžovém společenském obleku s chytrýma očima mu byl povědomý. Ach ano. Onen praktický asistent předsedy Konventu, o kterém se Lissarius domníval, že ho platí Klastr. Rozhlížel se kolem sebe tak klidně, jako kdyby byl na promenádě. Kolem v pohotovostních pozicích číhali gardisté s odjištěnými dezintegrátory a detekčními sondami, Cadwen s Adwenou měli dokonce připravené vibromeče pro případ, že by bredeonce chránilo silové pole, které střely z dezintegrátorů odráží. Sibiel sledoval, jak muž otočením zápěstí otevírá pouzdro a vytahuje z něj roli papíru opatřenou lesklou oranžovou pečetí. Pohyboval se pomalu. Očividně pochopil, že arcidémoni očekávají léčku. V tom pouzdru by klidně mohl být schovaný pulzační granát. Démonům vážně ublížit nemohl, ale na pár hodin by je odrovnal. Vyslance by však najisto zabil. Jenže ten chlap vypadal na sebevraha příliš v pohodě. Hlavně bio detektorů se přiblížily, ale barevné panely na pažbách zůstaly v klidu.
„Čistý,“ zahlásil můstku Cadwen.
Sibiel v duchu připsal tomu bredeonci kladný bod, protože navzdory palebné síle, která proti němu stála, nehnul ani brvou. Ovšem, co by to bylo za vyslance, kdyby se hned rozsypal? „Vezměte ho do izolace,“ štěkl. „Přijdu tam.“ Vizualizoval si v mysli topografii základny a současně už otevíral bránu do sekce Y 0 zabezpečené tunami krihonitu, bránících telepatickému přenosu. Tyto prostory byly původně určené pro zadržování zajatých draků. Nikdy je nevyužili. Draci se raději nechají roztrhat na kusy, než aby čelili zajetí.
***
Vyslanec čekal v bíle osvětlené kamenné komoře. Nebylo tam nic než kamenná postel u zdi a kamenný stůl s kamennými lavicemi. Na jedné z nich bredeonec seděl. Když Sibiel vešel, vstal a pozdravil: „Renegare, regente.“
„Renegare, vyslanče,“ odpověděl Sibiel. Naznačil, aby se znovu posadil a sám zaujal místo na odvrácené straně stolu. „Co mi nesete?“
Chlápek mu podal tu listinu, kterou už předtím prověřili vojáci.
Sibiel dokument převzal a četl:
Určeno: regentu arcidémonů na Maharáví, siru Sibielovi
Oznámení o usnesení
Z usnesení Konventu světa Bredeon konstatujeme, že s ohledem na okolnosti dohoda mezi Radou světa Mizeon a Konventem světa Bredeon o zasnoubení císaře Rafedaxarra II. a Zeny a Zery Gdori-Dosových pozbývá platnosti.
Podepsán: předseda Konventu Sana-Ton.
Pověření k doručení: Já, Sana-Ton, předseda Konventu světa Bredeon, pověřuji svého asistenta, epobyta Ubereona, k doručení výše uvedeného usnesení.
Podepsán: předseda Konventu Sana-Ton.
„Taková formalita?“ ušklíbnul se Sibiel. „Vážně myslíte, že to jako zástěrka pro špiony postačí? Proč jste skutečně přišel, epobyte?“
V Ubereonově tváři se nepohnul ani sval. „Je všeobecně známo, že si my, bredeonci, potrpíme na byrokracii. Mělo by to projít. Přišel jsem si promluvit o Dárci života, sire. Máme o něj zájem. Pokud nám ho předáte, vyřešíme váš problém s debhátary.“
„Jak?“ syknul Sibiel. Tak to vypadalo vážně legračně. Jak se zdá, Dárce života chtějí všichni.
„Eliminujeme základnu jejich moci,“ řekl nevzrušeně vyslanec. „Sebereme jim zdroj síly.“
Sibiel vytřeštil oči. Tak, jak to ten chlápek vyslovil, to vypadalo úplně nevinně. „Chcete říct, že vyvraždíte obecné démony a raisi? Dohody z Rean-Kwanteru vám zakazují se vojensky angažovat.“
„Nehodláme se angažovat vojensky, sire. Máme jiné prostředky. Tiché a elegantní.“
Sibiel při té představě zavřel oči. „Biologický útok je pořád útok. Mluvíte o genocidě celé rasy, epobyte.“
„Rasy, která vás zradila.“
To je pravda. Ale přesto se při té představě Sibelovi udělalo fyzicky špatně.
„Debhátarové si obecné démony a raisi opatrují jako zdroj síly,“ pokračoval nevzrušeně vyslanec. „Ale my oba víme, že obecní pro vás, arcidémony, představovali spíše zátěž. A podle toho, jak si vedete tady, je zjevné, že se obejdete i bez nich.“
„Opravdu tolik pasete po Dárci života, že byste byli ochotni riskovat svoje privilegia? Porušili byste tím neutralitu. U Aliance by vám to neprošlo.“
„Nebudeme riskovat vůbec nic,“ řekl vyslanec a trochu se k Sibielovi naklonil. „Zato vám utíká čas. Uvěřili jste, že debhátarům postačí, když na vás poštvou draky. Všichni široko daleko už vědí o dohodě erektiadů s debhátary i o dohodě erektiadů s vámi. Ale ze strany debhátarů je to jen finta, která vás má ukonejšit. Staří mizeonští bohové se pomalu stávají hrozbou. Oni sami Mizeon na delší dobu opouštět nemohou, ale nic jim nebrání posílat jiné. Budují armádu sestavenou z pozůstatků Trestného komanda a Kvarionských tebechetů.“
Tebechety? Sibielovi přejel mráz po zádech. Bájné bojové stroje využívající materiál napadeného světa k vlastní replikaci.
„Takže víte, o čem mluvím,“ podotkl vyslanec, když viděl Sibielovo rozhořčení. „To, že vytáhli tak nebezpečné zbraně, znamená, že jsou naprosto šílení. Vyvstává riziko, že až si vypořádají účty s vámi, zaměří se na sousedy. Jediným způsobem, jak je odstavit, je eliminovat zdroj jejich síly, a tím jsou jejich uctívači.“
„Proč s tím vlastně jdete za mnou?“ vydechl Sibi. „Pokud mají tebechety, což bude Essiova práce, má Aliance regulérní důvod zasáhnout přímo.“
„Aliance začne oficiálně jednat až poté, co některá ze stran poruší pokojný stav. Takže budou čekat, než debhátarové armádu použijí. A je jasné, že ji použijí na vás. Ano, Aliance se bude klidně dívat, jak vás tu tebechety převálcují. Teprve potom vydá pokyn k zásahu.“
„Myslíte si, že nás Aliance odepsala? Proč?“ brouknul temně Sibiel. Nevěřil tomu chlapovi ani slovo.
Vyslanec pokrčil rameny. „Možná i ve vás vidí zdroj ohrožení.“ Poklepal nehtem o kamennou stolní desku. „Díky našemu návrhu máte na vybranou. Buď budete čekat, než se zde tebechety vylodí, nebo nám dáte Dárce života a my vás těch problémů zbavíme.“
„Pokud bychom se s vámi dohodli, draci se to dozvědí. Protože vás upřednostníme, vyrazí proti nám,“ namítnul Sibiel. Celá situace mu připadal komická, protože Dárce života ještě ani nemají.
Vyslanec kývnul. „Také chtějí Dárce života, to víme. Jenže oni situaci podcenili, když z toho udělali kabaret. Nechali vás s debhátary v hledání Rawanta soutěžit. Chtějí sedět jedním zadkem na dvou hostinách. My na rozdíl od nich sázíme jen na vás.“
Tomu Sibiel už vůbec nevěřil. „Potřebuji trochu času, abych váš návrh posoudil,“ řekl. Stačilo by tak tisíc let.
„Máte dvacet dní,“ oznámil vyslanec. „Pak se vrátím pro odpověď. Nějaká záminka pro mou návštěvu se už najde.“
***
„Nelíbí se mi, jak dobře jsou informovaní,“ řekl Šlupka, když se po vyslancově odchodu sešli. Prolomil tak dlouhé šokované ticho, které po vylíčení návrhů z Bredeonu následovalo. Právě kvůli obavám z odposlouchávání je Sibiel svolal do izolace.
„Myslíš, že někoho mají i tady? Že někdo z našich pro ně špehuje?“ řekl Jerones. Podíval se na Šlupku: „Vždyť jste to kontrolovali. Nebo snad ne?“
„Jo, ale nejsem neomylný,“ řekl ublíženě Šlupka. „Jen si to vyzkoušej sám. Ucpávej díry, o kterých nevíš!“
„Máme rezervy, co se týká raisi,“ řekl rozvážně Jerones. „Navrhuji všechny znovu prověřit. Kus po kuse. Dát dohromady jejich papíry, vyslechnout, kde byli a co dělali posledních několik let před převratem. Klidně to udělám, ale chybí mi podklady. Hlavně, co se týká raisi z klanu Arci-Quinnů.“
„Dobrá, opatřím, co se dá,“ řekl napruženě Sibiel. „Ale teď se soustřeďme na Mizeon, ano?“ Rozhodně nedovolí, aby se mezi sebou začali dohadovat, kdo co jak odfláknul.
„Rovnou vám říkám, že se mi ten návrh s chřipkou nelíbí,“ houknul Ditrux. „Ne že bych obecné a raisi miloval. Jakmile Mizeon dobudeme zpět, udělám jim vojnu jak řemen. Ale musíme vzít v úvahu, že to spiknutí nebylo z jejich hlavy. To ten renegát Essius je zblbnul a zmanipuloval. Však my je znova naučíme, kde je jejich místo. Snad mi dáte za pravdu, když řeknu, že obecní, pokud zrovna netrpí přebujelým přemýšlením, jsou docela užiteční.“ Ditrux se zamyšleně poškrábal po strništi na bradě a dodal: „Obdělávají půdu, zadržují vodu v krajině, rozumí mluveným povelům, dokonce jednoho zahřejí v posteli. Nedokážu si přestavit Mizeon bez nich. Co jim říct, aby si ty návrhy strčili do prdele?“
Tím, jak neomaleně vyjádřil, nad čím všichni právě usilovně uvažovali, si Ditrux Arci-Jeen vysloužil salvu smíchu.
Napjatá atmosféra se uvolnila, jak se každý z nich ujistil, že není sám, kdo genocidu obecných démonů neschvaluje.
„Ono je docela dobře možné, že by vybití uctívačů zasáhlo nejen debhátary, ale i nás,“ řekl opatrně Jerones. „I náš pradědeček kdysi čerpal sílu z jejich víry.“
„Proč by nás to mělo oslabit?“ podivil se Lenny. „Jsme přece míšenci.“ Ten jediný se nesmál a tvářil se, jako kdyby bredeonskou dohodu skutečně zvažoval. Sibiel tomu rozuměl. Ani on neměl úplně jasno. Co když odmítnutím té dohody zmaří všechny své šance? Mají právo tak snadno to shodit ze stolu? Ušetří obecné, ale sami sebe zatratí?
„Jerones může mít pravdu,“ poznamenal Šlupka. „To, o čem si myslíš, Lenny, že je naše síla, se může stát naší slabinou. Nikde není vytesáno do kamene, že bychom zůstali stejní. Jsme Rafedaxarrovy děti. Zničení obecných démonů by z nás mohlo vysát interní magii. K čemu by nám pak byla nesmrtelnost, kdybychom nemohli tvořit? Nemůžeme dopustit vybití obecných. Nesmíme být tak pitomí a podřezat si vlastní větev.“
„Překvapuje mě, že to bredeonce nenapadlo,“ řekl Sibiel. „Ubereon prohlásil, že draci podlehli pýše, když z toho udělali kabaret, ovšem oni sami nejsou o nic lepší.“
„Jediný, na kom záleží, je v současnosti Rawantes,“ řekl Xan. „Myslím, že dokud ho Arrakiel nenajde, jsme relativně v bezpečí. Ale jakmile se proflákne, že ho máme, strhne se mela.“
„A co když si to s tebechety bredeonci vymysleli? Nemáme nic jiného než slovo toho třasořitky,“ zasyčel Ditrux.
Xan zavrtěl hlavou. „Na to bych se radši nespoléhal. Musíme tu možnost vzít do úvahy, ať se nám to líbí nebo ne.“
„Samy se skrze bránu nedostanou,“ řekl Lenny. „Jsou to stroje. Nemají žádnou magii ani na žádnou nereagují. Pro transport potřebují pomoc arcidémona nebo boha. Ale jakmile jednou proniknou sem, nic je nezastaví. Můžeme bojovat proti debhátarům, můžeme se ubránit drakům, dokonce i Alianci, ale ne těm zatraceným robotům. Nechápu, jak se k nim Essius dostal. Myslel jsem, že byly všechny zničeny už před epidemií.“
„Navrhuji na Mizeon vyslat komando, které ty stroje zničí,“ řekl chraptivým hlasem Ditrux.
„Zničení není řešení. Essius by postavil nové,“ ozval se Sibiel.
„Tak odkráglujeme Essia,“ nedal se Ditrux. Jeho návrh ostatní ocenili souhlasným mručením.
„Budiž,“ připustil nepříliš nadšeně Sibiel. „Ale ani Essius není nenahraditelný. Především bychom měli ty stroje poškodit. Tak, aby na první dojem vypadaly neporušeně a aby se rozsypaly až v boji.“
„Infikovat je,“ ušklíbnul se škodolibě Šlupka a samým nadšením naskočil. „Infonovým virem. Jdu na to!“
Sibiel se obrátil na Jeronese: „Pamatuješ, jak jsem ti říkal, abys mi vytipoval agenta? Jak jsi s tím daleko?“
Jerones se rozpačitě ošil. „Už jsem naznačil, že je to problém, sire. Knihovna základny byla naposledy aktualizovaná dva roky před exodem. Obsahuje jenom kusé informace. Údaje typu kolik raisi má který klan a jejich jmenné seznamy. Většina dat už není aktuální, protože ti raisi zůstali na Mizeonu.“ Bezradně rozhodil rukama. „Ale vlastně, budu s každým z nich osobně mluvit, když budu prověřovat jejich loajalitu. Až je budu zpovídat, můžu vytipovat i agenta. Vzhledem k utajení musím postupovat pomalu a nenápadně.“
„Hlavně s tím už začni,“ řekl Sibiel. „Veškerá komunikace týkající se té mise musí probíhat tady v izolaci. Až rozhodneš, kdo z nich přichází v úvahu, postupně je sem nalákáme třeba pod záminkou, že budou opravovat… osvětlení. A ještě jedna věc: K Rexovi pošlu Issaka se zprávou. Přiznám, co nám bredeonci navrhují a že to hodláme odmítnout, protože chceme dodržet dohodu s draky. Bude lepší přiznat barvu, než je nechat se domýšlet, že jim něco pečeme za zády.“
„Hlavně nezmiňuj pravé důvody, proč tu genocidu odmítáme. Ani slovo o možném dopadu na naše schopnosti,“ ozval se skřípavě Lenny.
„Žádný strach,“ zašklebil se Sibiel. „Napíšu tam vzletné cancy o etice a morálce.
***
„Dlouho se tam nezdržuj, bratránku,“ řekl Sibiel Issakovi, když mu dopis pro Rexe podával. „Nemám dobrý pocit z toho Vikkasonova prvního ministra.“
„Vidím to stejně,“ kývnul Issak. „Chrochtal Dorreson čeká na jakoukoliv záminku.“
Sibiel si odsunul židli, hodil nohy na stůl a založil paže za hlavu. Jak to mohl Sari zvládat? Neuplynula chvilka, aby se někdo nedožadoval jeho rozhodování. A znovu někdo zaklepal. „Volno,“ zasyčel jedovatě.
Vešla Izzel. Tvářila se podobně, jako když se jí podařilo pokřivit čepel otcovy nejoblíbenější dýky, když se jí snažila vypáčit zaseknutou zásuvku. Na dlani držela malou stříbřitě lesklou krychli. Sibiel okamžitě rozpoznal magicky zkomprimovaný kus nábytku. „Co je to?“
„Trezor z otcovy pracovny,“ řekla tiše.
„To je skvělé,“ rozzářil se. „Stačila jsi ho sbalit, když jsi utíkala z Mizeonu? Ale proč mi ho dáváš až teď? Jsme tu už rok.“
Matka položila krychli na stůl a uhnula pohledem. „No, nějak mi to vypadlo z hlavy. Vzpomněla jsem si na to až dnes ráno, když jsem zaslechla Jeronese, jak si stěžuje Wrelle, že nemá podle čeho vybírat agenty na Mizeon.“
Sibiel zaklel. Jako kdyby jim všem pořád neopakoval, aby si dávali pozor na pusu, protože nemají jistotu, zda je někdo nešpehuje.
Izzel si jeho výrazu všimla a obrátila oči v sloup. Rozmáchla se rukama a vyčarovala kolem nich fialově pableskující energetickou síť. Tak dlouho, jak ji vůlí udrží, mohou mluvit bez obav. „Promiň,“ broukla. „Zapomněla jsem.“
Sibiel měl chuť říct, že škoda už se stala, ale nakonec se na to vykašlal. Něco ho na matčině zdůvodnění, proč trezor přinesla, popudilo. Ona přece nezapomíná. „Mami, promiň, ale ty na takové věci nezapomínáš. Nikdy. A matně si vybavuju, že jsem se tě krátce po exodu na ten trezor ptal. Tehdy jsi mi řekla, že na takové pitomosti tehdy nebyl čas. Zkus to vysvětlit jinak.“
Izzel rozhodila ruce. „To má být výslech? Mám právo sem tam něco zapomenout. Prostě se s tím srovnej.“ Otočila se na patě a štrádovala si to pryč.
Sibiel si nesouhlasně odfrknul. Pokaždé, když máti reaguje tak agresivně, něco skrývá. Sundal nohy ze stolu, odsunul stranou stoh listin a umístil krychličku do středu. Pak vyslal pramínek tvořivé vůle, aby trezor dekomprimoval. Krychle se zachvěla a razantně zvětšila svůj objem. Stůl pod tíží mírně zaskřípal. Teď, když trezor nabyl původní velikosti, bylo jasně patrné, že v textuře krihonitového pláště jsou zatavena drobná zrnka krepponových granulí. Díky této přísadě se z obyčejného trezoru stávala naprosto nedobytná schránka. Mohl ji otevřít jen ten, komu majitel při uzavírání povolil vstup. Kdokoliv by se pokusil dovnitř vlámat násilím, byl by skolený kletbou.
Sibiel přiložil dlaň do důlku v plášti a vyslal do místa kontaktu otevírací formuli, otcův a Razzielův válečný pokřik, se kterým se vrhali proti skollím trufnnagům v Sunisenské válce, Sha-a kvebio! aneb Štěstí přeje připraveným!
Zámek tiše lupnul. Vnitřek trezoru byl napěchovaný listinami a kazetami s nejcennějšími rodinnými klenoty. Sibiel vytáhl tlusté desky obsahující složky týkající se raisi klanu Arci-Quinnů. Stužka, kterou byly desky svázané, se mu rozpadla v prstech. Protože téměř celou plochu stolní desky zabíral trezor, rozložil Sibiel složky popsané jmény jednotlivých raisi na zem. Čtvery desky s potenciálními kandidáty odložil stranou pro Jeronese, ale tu nejdůležitější týkající se Nertega nenašel. Napadlo jej, že někdo mohl omylem vsunout listiny příslušné k Nertegovi do jiné složky. S nadávkami každou otevíral a kontroloval, zda opravdu obsahuje jen materiály týkající se osoby nadepsané na obalu. Všechno sedělo, ale Nertegovy údaje byly pryč. Vyskládal postupně celý zbytek trezoru. Prohlížel další složky obsahující soupisy rodinných nemovitostí, listiny potvrzující zápis členů rodiny do plemenné knihy císaře, údaje obchodních transakcí, zápisy ze schůzí arciknížat, usnesení císařské Rady a dokonce i zápisy Rady z dob, kdy v ní zasedal Razziel. Bylo tam všechno, co otec pokládal za natolik důležité, že to nechtěl dát z ruky. Některé listiny byly adresovány otci, jiné Razzielovi.
Nakonec Sibiel sáhl po knize vázané v temně zelené dračí kůži. Od otce věděl, že je to deník zlořečeného strýce Sarvona. Destruktiel ho získal na dražbě artefaktů asi před šesti lety. Kniha byla docela levná, protože písmo a jazyk na Mizeonu nikdo nedokázal rozluštit. Otec se později dopátral, že se jedná o starou netrebštinu – dávno mrtvý jazyk ze světa Teneris, na kterém Sarvon jako historik kdysi působil. Otec plánoval najít někoho, kdo by Sarvonovy zápisky přeložil, ale pak se stala ta věc s Arrakielem a už se k tomu nedostal. Sibiel zamyšleně přejel prsty po struktuře kožených desek s mělkými důlky, které zůstaly po vytržených šupinách. Sakra, má dost jiných věcí na práci. Měl by tu věc vrátit zpátky a nechat to spát. Ale místo aby deník vrátil do trezoru jako ostatní listiny, nechal ho nakonec venku.
Zítra má schůzku s rektorem Urbielem Arci-Nubielem z univerzity. Možná, že ten zná někoho, kdo si s tím poradí. Otec se ho určitě nezeptal, byl odjakživa proti všem Arci-Nubielům zaujatý. Jenže Sibiel po zkušenostech s Rawantem a později i s Lissariem věděl, že nemůže házet všechny Nubiely do jednoho pytle. Od Lissaria slyšel, že Urbiel odešel na bredeonskou pobočku Mizeonské univerzity právě proto, že se chtěl dostat od Morety a Trrisiela co nejdál. Po pádu Mizeonu se Urbiel objevil na Maharáví i s celým pedagogickým sborem a studenty, kteří na bredeonské pobočce v době kolapsu právě pobývali. Oznámil, že budou ve vzdělávání mladých arcidémonů a nadaných raisi pokračovat přímo na základně. Urbiel jako rektor doplnil akademický sbor vojenskými veterány a přilákal zpátky do školy i některé mladé vojáky. Významně se tak podílel na udržení morálky, protože exulanty přiměl udržet si pozitivní vyhlídky do budoucnosti.
***
