Návrat na Mizeon - Essius - 8. kapitola: Krev starých jachadei
Hluboko po půlnoci byl první večer diplomatické mise na Bredeonu završen. Císař se odebral do apartmá, které mu hostitelé vyhradili k odpočinku.
„Konečně klid,“ houkl Sibiel a slastně se zhroutil se na hromadu polštářů naaranžovanou na nízkém kanapi v předpokoji císařovy ložnice. Zavřel oči a vypadalo to, že usíná. Nedbal na to, že Essius se šroubovákem pobíhá od skříně ke skříni a gardisté s detektory šmejdí ve všech koutech.
„Zatím nic,“ hlásil Essiovi Keinon.
„U mě taky nula,“ bručel sekretář. „V Rukověti diplomata od Lereda jsem četl, že při státních návštěvách je obvyklé nastražit mikrofony a kamery tak, aby je mohla druhá strana snadno najít. Pokládá se to za výraz důvěry.“
„Taky jsem to četl,“ odpověděl Keinon, „ale ještě nikdy jsem se státní návštěvy nezúčastnil. Musíme vzít v potaz, že Lered tu příručku napsal před Sunnisenskými válkami. Od té doby...“
„Se mohly zvyklosti změnit,“ odpověděl za něj Lissarius, který vyšel ze sprchy.
Málem se přerazil o Sedena Arci-Kesalla, relaxujícího na koberci s nezapáleným ručně baleným cigárem mezi rty. Sari se shýbnul a hbitě Sedenovi cigárko sebral. „Zabavuju ve prospěch říše,“ houkl a strčil si ho do kapsy županu. Plácl sebou do křesla a položil si nohy na nízký stůl. „Nebylo poslední, že ne?“ zeptal se Sedena.
„V pohodě, vašnosti,“ houkl vláčně poněkud drze Seden. „Ditrux jich má celou krabici.“ Seden Arci-Kesall byl Tanogův prvorozený. Pro jeho odtažitou povahu se mu přezdívalo Šutrák.
Jako na zavolanou se zmiňovaný objevil ve dveřích a zahlásil: „Hlídky jsou na místě, sire.“
Císař Ditruxovi nepřítomně přikývl. Odpoutal svůj pohled z květinového aranžmá a zaměřil se na vytuhlého Sibiela. „Nechápu, jak může v tom rambajzu spát.“
„Porucha mozku, sire,“ podotkl mdle Seden. „Mají to v rodině.“
„Demonstruje nepostradatelnost, šplhoun,“ uchechtl se zlomyslně Ditrux. „U Arci-Quinnů je možné úplně všechno.“
Sedenova ústa se zakřivila náznakem spikleneckého úsměvu. Tento zdánlivě nenápadný veterán skollských válek strávil poslední desetiletí na strážnici. Evidoval výsledky odposlechů, přepisoval hlášení informátorů a hlídal cokoliv, co by mohlo ohrozit císařovu bezpečnost. Držel se zpátky a často za sebe nechával jednat Ditruxe Arci-Jeena. Byli s Ditruxem dobří přátelé, což jejich spolupráci usnadňovalo. Seden byl vlastně jediným arcidémonem, který dokázal Ditruxovi odpustit jeho neomalené móresy.
Vědělo se, že Seden není úplně normální, protože ho drtí vina za krutosti jeho bratra Seena, pána Chřtánu. Dokonce kvůli tomu před lety intervenoval u císaře. Opovážil se Rafedaxarrovi předestřít, jak moc kruté transformační procesy deformují důvěru a pospolitost mezi příslušníky celé rozvětvené rodiny. Těžce narazil. Rafedaxarr I., místo aby se nad tím alespoň zamyslel, Seena degradoval a převelel z aktivní služby k administrativě. Dříve tolik aktivní stratég a mazaný taktik Seden byl nucený vysedávat mezi zaprášenými lejstry.
V nových poměrech byla Sedenova zašívárna u konce. Keinon, Essius i samotný Lissarius ho chtěli mít v terénu. Nutili ho komunikovat a zdůvodňovat. Seden si na to nepříliš ochotně zvykal. A Ditrux, ten protivný mamlas, který pro jedovaté slovo nikdy nešel daleko, kryl Sedenovi záda a staral se o něj jako o vlastního.
Keinon Sedena a Ditruxe zpražil přísným pohledem: „Padejte si lehnout, vy znalci arci-quinnské letory.“
Když se oba důstojníci odporoučeli, Keinon odsunul květinové nadělení z dosahu císařových bot a pak se opatrně usadil na roh stolu. Pohodil hlavou k vytuhlému Sibielovi. „Ten blázen prohlásil, že vás hodlá celou noc hlídat. Nejspíš si nadespává do zásoby.“
„Je to zbytečné,“ prohodil s úšklebkem císař. „Hlídky v chodbách se střídají po třech hodinách. Tři muži střeží přístup zvenčí budovy.“
„Nedá si to vymluvit,“ zahučel Keinon.
Sibiel sebou trhnul. „Nespím. Přemýšlím,“ zamumlal z hromady polštářů. Protáhnul se, promnul si obličej a se zaúpěním se posadil. „Štve mě, že všechno probíhalo až příliš klidně.“
Císař si s šéfem gardy vyměnil vědoucí pohled. Bylo jasné, že Fialka naráží na dračí hrozbu. Keinon o ní věděl, ale ostatní gardisté ne. Sibiel nemohl mluvit napřímo. Pokud tu žádné odposlouchávací zařízení nenašli, ještě to neznamená, že tu není.
„Uvidíme, co přinese zítřek,“ řekl Sari a přísně se na Sibiela podíval, aby mu dal najevo, že nebezpečná témata jsou tabu. Pohodil hlavou k prosklené stěně pokoje. Rozprostíral se před nimi výhled na noční ron-katarský bulvár. Temnota prozářená myriádami barevných světel na domech, na stromech, podél chodníků i magistrál. „Brzy ráno, než začne plánovaný program, se chci podívat ven,“ řekl škrobeně.
Keinon i Sibiel vykulili oči. Něco takového bylo proti všem bezpečnostním pravidlům. Lissarius si naslinil prst a zvedl ho nad hlavu, jako kdyby tu foukalo. Tím dal najevo, že si chce zítra promluvit tam, kde je „čistý vzduch“.
***
„Naposledy u mě někdo bděl, když mi bylo třináct a měl jsem skollí chřipku,“ poznamenal jedovatě Sari.
Už dvě hodiny se převaloval v posteli jako těsto na koláče a Fialkova mlčenlivá přítomnost to jen zhoršovala.
„Fakt, jo? A kdo?“ vyprskl Sibiel ležící na koberci s rukama pod hlavou.
„Zdá se to k neuvěření, ale matka,“ přiznal Sari. „Nebyla vždycky taková mrcha. Bylo mi patnáct, když se změnila. Snažili se to přede mnou ututlat, ale jak chceš utajit událost, při které se bortí zdi a praskají zrcadla? Pamatuju ten virvál, jako by to bylo včera.“
„Co se stalo?“ zajímal se Sibiel.
„Můj otec se při návštěvě Robustuy zakoukal do jakési matčiny příbuzné. Dokonce si ji chtěl vzít jako druhou manželku. Požádal matku o souhlas a ona se smrtelně urazila. Nějak se postarala, aby se ta dáma rychle provdala za kohosi jiného. Prý to bylo snadné, protože byla sirotek. Její rodiče a sourozence roztrhali draci...“
Sibiel strnul. „Jak se jmenovala?“
„To vážně nevím,“ ušklíbnul se Lissarius. „Matka kvůli ní na otce ječela, a tehdy ji nazývala kvenheborskou děvkou. Ale to určitě nebylo její jméno.“
„Kvenhebor byla zapadlá osada na Robustue,“ řekl Sibi a zvedl se na loktech. „Dnes už na mapách není, protože panskou usedlost i těch pár selských domů poblíž srovnali draci se zemí. Máti jako jediná přežila, protože tou dobou studovala na univerzitě v Tupi-Iranu.“
„Proč by Izzel studovala bredeonskou školu?“ podivil se Sari. „Úroveň vzdělání na Robustue byla tehdy lepší než na Bredeonu.“ Civěl na Fialku a Fialka civěl na něj. Oba se už dobrali ke stejnému závěru. Izzel šla studovat na Bredeon, protože tam měla poslední příbuzné, kteří jí zbyli. Ewoui z linie jachadei, princezny Loriany. To do Izzel se Trrisiel zakoukal.
Fialka se posadil a pohodil paží v balkonu. „Omluv mě,“ sykl přepjatě. „Musím na vzduch.“
Lissarius kývnul. On sám se z toho prekérního odhalení také potřeboval vzpamatovat. Něco takového by ho nikdy nenapadlo. Když jeho matka někdy zmiňovala Izzel, nazývala ji zatracenou mrchou nebo zpropadenou sestřenkou. Měl za to, že tím vyjadřuje příbuzenský poměr mezi jejich manžely. Až teď pochopil, že pokud matka nazývala Izzel sestřenicí, myslela to doslovně, ačkoliv musela vědět, že tomu nikdo jiný neporozumí. To by vysvětlovalo, proč se malá Owiana tak dobře ubránila Moretině manipulaci, když trávila domácí vězení v Nubielově sídle. I ona má v genomu krev jachadei. A taky to vysvětluje, jak mohl Sibiel přežít dva roky v Seenově péči v Chřtánu, aniž přišel o rozum. Sari vstal, hrábl po cigáru, co předtím sebral Sedenovi, a šel na balkon za Sibielem.
„Hádám, že jsme víc příbuzní, než jsme si mysleli,“ houkl Sibiel opřený o zábradlí. „Jenom nečekej, že budeme kámoši,“ zavrčel nevlídně. „Sloužím ti. Respektuju tě. To je tak všechno.“
Lissarius si zapálil a potáhl. Přemýšlel, jak by Sibiel reagoval, kdyby mu přiznal to s Wrellou a Attesiem. Kdyby se Arci-Quinn, dozvěděl, že jsou navíc ještě švagři, nejspíš by ho na místě vzteky sežral. Destruktielovo uvěznění mu nikdy úplně neodpustí. Vlastně to chápal. Kupodivu z Fialkova projevu necítil ani nenávist ani opovržení, proto si dovolil jeho nevraživý tón ignorovat. „Můžeš být rád, že tvoje matka skončila s tvým otcem, a ne s tím mým,“ poznamenal melancholicky.
„To jsem,“ šeptl Sibiel. „Otec kdysi zmínil, že jejich sňatek byl domluvený. Taky řekl, že měl s mámou obrovské štěstí. O jejich vztahu se psávaly verše.“
Po návratu do pokoje se Sibiel natáhnul na zem a navzdory všem výhrůžkám o celonočním bdění usnul jako dřevo. Jeho chrápání posléze ukolébalo do spánku i lehce zkouřeného císaře.
***
Tak, jak Lissarius naplánoval, skutečně se šli brzy ráno projít do města. Neexistovala naděje, že by to mohli utajit před hostiteli. Essius proto o nezvyklém císařově přání ještě včera večer informoval asistenta předsedy Konventu. Bredeonci v zájmu o císařovu bezpečnost vyslali do terénu desítky agentů, kteří se teď převlečení za civily, poflakovali na dohled císařova doprovodu. Lissarius je ignoroval. Vedl skupinku k travnatému prostranství se stromy. Zůstanou bredeonským na očích, ale nedovolí jim přiblížit se na doslech. „Doufám, Kei, že vám v té rušičce nedojdou baterky,“ zasyčel nevrle.
„Není na baterky, sire,“ usmál se major a zalíbeně pohladil černý náramek obepínající jeho levé zápěstí. „Je to prototyp z dílen vašeho otce.“
Essius zastříhal ušima. „Na jakém principu pracuje?“ vybafnul.
Keinon poklepal na kapsli na náramku. „Nějaká biotechnologie. Spouští se, jakmile se zahřeje na mou tělesnou teplotu. Nesmí se to používat v uzavřených místnostech.“
Sibielovi neuniklo, že Essius otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, ale vzápětí ji zavřel. „Ty o tom něco víš?“ zeptal se Essia.
„Hm,“ brouknul Essius. „Uvnitř kapsle je živný roztok s kolonií Inouhrua, inteligentních řas z Diamáhrá. Jakmile se kapsle ohřeje, řasy se proberou ze stáze. Jejich metabolická aktivita katalyzuje mechanické vlnění o extra nízkém kmitočtu, které ruší většinu sledovacích zařízení. Pro bytosti s pevně danou délkou života jako jsou ewoui, je to vlnění zdraví nebezpečné. V uzavřené budově by vlivem rezonance mohlo dojít k násobení a k poškození orgánů.“
Keinon pohodil hlavou k ženě, která za volantem mechanického sběrače odpadků brázdila chodník a k chlapovi v trenýrkách a běžeckých botách usazenému na lavičce před bistrem s pečivem. Oba vypadali nezvykle vymydleně a svěží. Oznámení Pozor, jsem tajný polda, měli napsáno na čelech. „Co oni?“
„Pokud nepřijdou blíž, je to v pohodě,“ řekl Essius.
„Zajímavý, kolik toho o tom prototypu víš, švagře,“ zapředl poťouchle Sibiel.
Essius se zatvářil dotčeně. „Sám jsem ho navrhl. Když ze mě arcikněžna udělala bastarda, sebrali mi dům. V laboratoři jsem měl takových prototypů desítky.“ Hořce se usmál. „Myslel jsem, že to vyhodili. No, aspoň to bude k užitku.“
„Dobře, můj génie,“ zavrčel císař, „staré křivdy probereme později. Teď potřebuju vědět, co se děje tady.“ Odbočil z chodníku na zelený plácek se stromy. Lavičky stínily sochy vahanských můr v nadživotní velikosti vyrobené z armovacích drátů a syntetických pryskyřic. Císař gestem naznačil šestici gardistů, aby se drželi dál a na jednu lavičku se usadil. Podíval se na Essia: „Podej hlášení.“
„Generál Xan přiřazený k vnější ostraze volal, že hlídkové čluny zaznamenaly na periferii třímístné plavidlo Aliance. Běžný pozorovací člun. Plukovník Lenny z Etuuinu vzkazuje, že jsou v pohotovosti. Naši dva informátoři nasazení mezi dělníky na Krexu se ještě neozvali,“ referoval Essius.
Lissarius se nespokojeně ošil. „Nemáme představu, co mají za lubem. Štve mě, že nad tím nemáme kontrolu.“
„Co kdybychom před Klastrem přiznali barvu?“ navrhnul zamračený Sibiel. „Předem je upozorníme, že máme důvod očekávat napadení. Mohli bychom naše přivolat sem.“
„To nemyslíš vážně!“ odpálkoval ho císař. „Byla by to diplomatická blamáž.“ Otráveně si odfrkl. „Musíme dělat, jako že nic. Kdybych lodě z Etuuinu povolal hned, garantuju vám, že by ti prevíti na Krexu zůstali zalezlí.“
„To je možný,“ uznal Sibiel.
„Vypadali bychom jak idioti,“ dodal Keinon.
„Musíme trpělivě vyčkávat,“ řekl císař. „Essie, ty to máš v hlavě. Jaký je dnešní program?“
„Dopoledne setkání s přednostou detašované katedry Mizeonské polytechniky. Urbiell Arci- Nubiel se chce pochlubit novými pavilony a modernizovaným zařízením. Obědvat máme v lázeňském městečku na břehu Zlaté laguny. Ty máš sedět u stolu s dvojčaty, abyste se prý lépe poznali. Pak cesta na jih a prohlídka Inovačního centra oligarchy Wuo-Tana. Večer recepce v Paláci světel s vybranými poslanci a členy Klastru. Tehdy se od tebe očekává, že se... vyjádříš ohledně zásnub.“
Císař vzal hlavu do dlaní. „No výborně,“ houkl. „A co se na všechno vykašlat a vrátit se domů?“ Vstal a přejel své tři společníky znechuceným pohledem a řekl: „Jen nejapný žert.“
***
Lissarius kráčel po širokých schodech budovy bredeonské pobočky Mizeonské univerzity a nedokázal zamaskovat úsměv. Tady, na světě prosyceném magickou energií, se studenti z řad arcidémonů a talentovaných raisi učí pracovat s externí magií. Doma to totiž nejde. Mizeon je na magickou energii chudý v důsledku Krvavého deště a následné mutace smrtelníků v obecné démony. Doma mohou arcidémoni používat jen svůj interní potenciál, zatímco raisi většinou žádný nemají. Na pobyt v detašovaných bredeonských laboratořích se studenti těší. Neméně se třepou na zdejší pestrý společenský život.
Jeho vzpomínky na bredeonskou stáž byly dosud živé, i když uplynula bezmála čtyři staletí. Zdejší děkan Urbiel byl sice mladším bratrem jeho otce, ale naprosto se od Trrisiela lišil vstřícnou povahou. Přivítal tehdy mladého Lissaria s otevřenou náručí. Ubytoval ho ve svém domě a seznámil ho se svou smrtelnou bredeonskou manželkou Haleonou, příjemnou drobnou dámou, která se zabývala skládáním hudby. Strýc s tetou alespoň na chvilku dali Sarimu pocítit, jaké to je, cítit se někde doma. Dlouhé roky se i přes matčin vášnivý nesouhlas na Bredeon vracel. Moreta nemohla Urbielovi odpustit, že se zahodil s neurozenou smrtelnicí a pošpinil tak status rodiny, ale Lissarius na to nedbal. S pohnutím sledoval, jak Haleona stárne. Urbiel se k ní stále choval, jako kdyby jí bylo dvacet. Když konečně Haleona zemřela, byl to Lissarius, kdo Urbielovi zabránil v sebevraždě. Pak se jeho rodičům narodil Rawantes. Když se Sari staral o bratra, bral si příklad ze svého strýce. A kdykoliv měl možnost, bral Rawanta k Urbielovi na Bredeon. Pak byl jmenován císařovým sekretářem a na bratra ani na strýce už neměl čas. Rawantes naštěstí na strýce nezapomněl. Zůstal s ním v kontaktu dokonce i v dobách, kdy už se stýkal s Rafedaxarrem. To Urbiel Rawanta nakazil vášní pro stroje a technologie, ne Trrisiel.
Akademický senát na císaře a jeho doprovod čekal ve slavnostně vyzdobeném sále. Urbiel pronesl vítací řeč a předal slovo svému zástupci, který představil jednotlivé katedry. Další akademik provedl císaře po laboratořích a učebnách. Sari jen přikyvoval a tvářil se optimisticky. Za běžných okolností by měl spoustu dotazů, ale kvůli dračí hrozbě byl jako na jehlách.
Když byla návštěva u konce, Sari zahodil veškeré povinné císařské dekorum a zcela bez zábran Urbiela objal a zašeptal: „Tolik jsi mi chyběl.“
„Kdykoliv to bude zapotřebí, hochu, počítej se mnou,“ řekl tiše Urbiel.
***
