Návrat na Mizeon - Essius - 3. kapitola: Pět stříbrných xir
Císařův Palác:
„Tak jsi to slyšel. Taková blamáž! Celé mi to připomíná spiknutí pletařek vlněných čepic. Nebo jako když se děcka snaží pilotovat bitevní křižník,“ lamentoval nazítří Lissarius, když Essiovu nahrávku předvedl Sibielovi.
„Proč by se raisi z klanu Nubielů zajímali o osud starého císaře?“ mračil se Sibiel.
„Essius si myslí, že je poslala moje matka,“ povzdechl si Lissarius. „Ale já vážně nevím. Moreta teď tráví téměř veškerý čas u relikviáře. Ať už je ale poslal kdokoliv, nechápu, co mají za lubem.“
Sibiel přikývnul. „Musíme to zjistit. Takže je zatím ukonejšíme? Vybavíme Essia neškodnými drby a za měsíc ho pošleme na návštěvu k Tebevě?“
„Nevidím to jako nejlepší nápad,“ zamumlal císař. „Essius měl dost rozumu na to, aby je ukonejšil, ale to bylo tady. Jakmile se ocitne v prostředí, kde ho přinutili čistit záchody, bude mnohem zranitelnější. Mohl by ztratit nervy.“
„Myslíš, že by po nich vyjel?“ zamračil se Sibiel.
„Jo. A i když je arcidémon, je civil. Oni jsou cvičení zabijáci a je jich moc. Radši si na Solisse došlápnu sám. Za měsíc. Až se vrátím z Bredeonu. A Essia musíme lépe chránit. Nikam nesmí chodit sám.“ Škodolibě se na Sibiela podíval. „Dám to na starost Ditruxovi.“
„Oba budou nadšení,“ uchechtl se Sibiel. „A kde ten náš „spiklenec“ vlastně je?“
Císař obrátil oči v sloup. „Poslal jsem ho do postele. Už před korunovací několik dní nespal. A teď tohle.“
Sibiel se zapitvořil. „Chudáček. Nedokážu ho upřímně politovat, když vím, čím ho ti raisi vydírali. Co to o mně řekl ten idiot Soliss? Že jsem ještě větší prevít, než byl můj otec? Má, sakra, pravdu.“
Lissarius si vjel prsty do vlasů stažených v týle řemínkem a zakoulel očima. „Taková katastrofa! Owiana se spustila s mým bratrancem! Nakonec ti nezbude než mu ji dát. Mohla dopadnout mnohem hůř!“
Sibiel se kousnul do rtu. „Vlastně jsem se s tím už smířil. Dokonce ani matka proti tomu nic nemá. A to je tedy co říct. Jenom,“ frustrovaně zafuněl, „jsem nečekal, že ji ten pitomec získá tak snadno.“
***
Rudá slza, planetoid na periferii systému Robustua
„Proč to musíme dělat zrovna tady? Je tu děsná zima!“ kafral Haren Arci-Tassius, mezi dupáním a skákáním, jak se pokoušel zahřát. Po týdenním pobytu v zemi ledu a sněhu tu díky své neochotě vybavit se teplým oblečením, vyplýtval poslední zbytky volné magie.
„Ještě dva dny a přesuneme se na rovník, sladká prdelko,“ houknul posměšně Grennon, zatímco skládal stojan a měřící techniku do krepponového kufru.
Arrakiel dokončil zápis a zaktivoval magický zálohovací klíč, než záznamník zaklapl. Prsty měl jako hrábě. I on už měl zimy plné zuby. Brzy se přestěhují na rovník. Potom si dračí kříženec začne stěžovat na horko. Nedá se nic dělat. Otevírat trhliny můžou jen v oblastech, kde je pusto. Jeho gorily by měly být šťastné, že Rudá slza oplývá pohostinnými městy s hotely, ve kterých teče teplá voda a na věšácích visí měkké ručníky. Díky aktivním sopkám a intenzivní těžbě barevných kovů, je tu vysoký výskyt magnetických anomálií, což tento svět činí ideálním pro jejich pokusy.
„Pozóóór!“ křikla shora Mia a zasypala je sprškou ledových krystalků, jak doskočila do závěje. „Jenom deset minut letu severně jsem viděla tři stříbrné xiry.“
„Bílé. Určitě ne stříbrné,“ opravil ji otráveným tónem Grennon a následně se vynořil z kopce sněhu, které skrývalo zamaskované iglú. Uvnitř bylo místo sotva na stůl a jednu postel, akorát pro nouzový úkryt ve sněhové bouři. Noci trávili v turistickém hotelu na polárním kruhu.
„To je fakt, miláčku,“ přitakal roztržitě Haren. „Stříbrné xiry jsou legenda. Říká se, že kdo je uvidí...“
„Dostane, co chce!“ vybafnul Arrakiel. Larexový snímač s tupým žuchnutím dopadl do zmrzlého sněhu. „Kterým směrem to přesně bylo?“
***
Vznášeli se s Grennonem v mrazivém čistém vzduchu pod těžkými ocelově šedivými oblaky a civěli dolů na ledové kry. Ani jeden nerozebírali, co řekl Haren, než tak chvatně odletěli. „Kdo uvidí stříbrnou xiru, může mít přání. A potom ho čekají jen dvě možnosti. Přání se buď splní, nebo přející zemře.“ Tradovalo se, že přející zemře v případě, pokud nebyl svého přání hoden a pokud už v počátku přecenil své možnosti. Proto bylo nebezpečné si s tím vůbec zahrávat.
„Nemusel jsi letět se mnou,“ křikl Arri.
„Ale musel,“ opáčil ponuře Grennon. „Kdyby se ti něco stalo, Trixen by nám urval koule.“
Arri si naštvaně odfrkl: „Chtěl bych vidět, co by urval Pawnerové.“
Věc se měla tak, že by jeho hlídači měli vážné potíže, kdyby se mu něco stalo. Ale to nebylo nic proti tomu, kdyby jim skutečně utekl na Erektiad, jak původně plánoval. V tom případě by opravdu byli popraveni. Arrakiel zuřil, protože tímto jednoduchým opatřením mu ten útěk Trixen se Sibielem znemožnili. Jejich tři životy jsou pojistka, která tě udrží v dostatečné vzdálenosti od Erektiadu. Tak nebudu pořád šílet hrůzou, že se dáš zbytečně zabít.
Gorily si brzy rozdělily role. Grennon, i když služebně mladší než Haren, vyfasoval v této misi roli velitele. Trixen zřejmě usoudil, že pro tak delikátní záležitost se Grennon hodí líp. Povahou byl spíše arbitrem, zatímco Haren se jevil jako rváč a Mia jako intrikánka. Chránili Arrakiela před útoky zvenčí i před jeho vlastními sebevražednými sklony typu cesty na Erektiad a podobně.
Když odlétali, Haren a Mia se právě hádali. Protože ona, pochopitelně, přání měla, a nezapomněla se pochlubit. Chtěla Harena. Přes všechny protesty a zákazy její rodiny. A Haren z toho šílel. Ne proto, že by ji on nechtěl. Ale protože se bál, že ji to přání zničí.
„Možná se to Mie jenom zdálo,“ povzdechl si Grennon po půlhodině marného kroužení. „Je zmatkářka jako všichni Pawnerové.“
Arrakiel to nekomentoval. Haren Arci-Tassius, Šlupkův vnuk, měl jen šestnáctinový podíl dračí krve. Narodil se jako humanoid. Měl šedé oči, normální nehty. Kdyby se chtěl proměnit do dračí podoby, nejspíš by se mu to nepodařilo. Z dračího dědictví mu zbyly schopnosti nepřekonatelného rváče, kterou využíval v armádě. Bylo mu teprve šedesát, ale za statečnost v bojových akcích už si vysloužil hodnost majora a dvě vyznamenání. Přesto mu rodiče Miy Arci-Pawnerové dali jasně najevo, že pro jejich druhorozenou dceru není dost dobrý. Mia to vyřešila po svém. Narukovala také. V armádě ji rodina kontrolovat nemohla. Její truc vyšel, protože excelovala v testech z magických šifer. U vojska se k Harenovi dostala tak blízko, jak to jen bylo možné, i když veřejně se spolu ukazovat nesměli. Dříve, než by si ti dva zamilovaní blázni způsobili malér, pověřil je Trixen tajným úkolem, který si objednal císař. Mají hlídat Arrakiela. A Grennon? Když ho Arri poprvé uviděl uniformě, myslel, že ho šálí zrak! Právě s Grennonem v časech „před soudem“ vymetal kluby, bary, nelegální herny. V jejich staré partě byly i Diriana s Owianou (Wrella nikdy), Arriho něktejší přítelkyně Loreta, její budoucí manžel Jerones Arci-Lered, Awen Arci-Fezziel, Norden Arci-Pawner a Tessa Arci-Klirenová. Výjimečně sebou Arri přivlekl Rawanta. Chlastali dryák číslo osm, hulili kuvis říznutý cirusem. Na citadele Nordenovy matky v Zelených horách pořádali týdenní Pololetní dýchánky. Dražili nejhezčí raisi své ochranky a pak o ně hráli feretu. Opilí a přesycení rozkošemi dny a noci filozofovali o smyslu barevné škály šedi, nebo o účinku sikossího bzučení na otevírání poupat klirocha a neviděli si při tom ani na špičku nosu. Kdyby se o jejich řádění dozvěděl otec nebo matka, nejspíš by Arrakiela i obě mladší sestry poslali na rodinné statky odklízet krodoší hnůj. Arriho tehdy vůbec nezajímalo, kdo z nich je Kliren, kdo Quinn, a kdo Kesall. Žil v bláhové iluzi, že stejně tak to nezajímá ani ostatní. Jenže se mýlil a zaplatil za to. Doufal, že není jediný, kdo se poučil. V těch dobách před soudem se ještě počítalo s tím, že Grennon jednoho krásného dne převezme po otci Chřtán. Vždycky když se opil, šokoval ostatní řečmi o strašidlech, které tam dole viděl. Arrimu se zdálo, že Grennona Chřtán fascinuje stejně silně, jako ho děsí.
Když se Arrakiel Grennona zeptal, co se stalo, že změnil karierní zaměření, starý kumpán uhnul očima a zahuhlal, že se u něj rozvinula klaustrofobie. Takže jsou teď spolu. Ne, že by mu Arri věřil. Nikomu ze staré party by nesvěřil ani zdechlou krodoší krávu, aby ji zahrabal do hnojiště. Hm. Ale možná by mohl dát Grennonovi šanci. Ale ne nutně hned. Arri uvažoval, co asi Mia s Harenem, zatímco on s Grennym honí stříbrné přízraky, dělají. Šťastní parchanti.
Už chtěl dát návrh k návratu, když za mělkým bílým zvlněním zahlédl stříbrný záblesk. „Tam!“ křikl. „Podívej!“
A opravdu. Pět stříbrných xir. Otec, matka a tři mladé.
Arrakiel sevřel čelisti. Chci zpátky ženu a syna. Buď je dostanu, nebo zemřu. Nedýchal, jenom se soustředil na výjev. Pět stříbřitých tvorů na bílém načechraném pozadí. Bylo v tom něco pohádkového. Napadlo ho, že když vidí pět xir, možná by mohl mít těch přání povícero. Takže by chtěl najít Rawanta, to za druhé. A nejstarší sestře by přál tátu pro Attesia, to za třetí. A matce, aby se přestala tolik trápit, kvůli otci...
Vzpamatoval se až ve chvíli, kdy mu vítr ostře fičel kolem uší. Zaslechl polekaný výkřik. Zespodu ho zachytily silné paže. „Šílenče!“ zařval Grennon, zmírnil prudký úhel dopadu, než se spolu v pevném objetí zešikma zabořili do sněhové závěje.
Arrakiel kašlal a prskal sníh. Aha, tolik se soustředil na přání, že si neuvědomil, že padá. Grennon pustě nadával: „Ty fakt potřebuješ chůvu! A to jsem myslel, že císař přehání! Hovno! Je to ještě horší!“
***
