Návrat na Mizeon - Arrakiel - 6. kapitola: Zábavný spojenec Ternod z Ternogradu
Protože Ternod vypadal, že je celý říčný do dalšího boje, Arri se zaměřil na sekyrníka. Vypadal, že už se vzpamatoval. Masakr, který Ternod jeho spolubojovníkům způsobil, ho zřejmě přiměl přehodnotit priority. S nosem při zemi se právě usilovně snažil co nejméně nápadně zmizet, aby to taky neschytal.
Nebe nad bojištěm se mezitím zatáhlo tmavými mračny, zvedal se vítr. Brzy se strhne lijavec. Arrakiel za sekerníkem rychle vypravil, aby mu mezi posledními zbytky úporně bojujících mužů nezmizel. „Hej!“ křikl, když ho doběhl a chytil ho za rukáv, „splním ti, oč mě požádáš! Jen potřebuji, abychom uzavřeli smlouvu.“
Ozvalo se dunění a řev. Od pahorků se na bojiště řítila jízda s modrými prapory. Muži s rudými šerpami, kteří byli téměř na hranici porážky, začali radostně hulákat. Někteří zelení zahazovali zbraně a brali do zaječích.
Sekyrníkovi se rozklepala brada. „To je náš konec,“ vydechl. „Můj pán padl. Všichni zemřeme. Zatáhneš mě do močálu, Haha-bae?“
Arrakiel se zlověstně zašklebil. Konečně. Ucítil smrtelníkův strach. To je ono. „Když si budeš přát něco rozumného, tak ne. Máš nějaké přání? Vyslov je. Hned.“
Chlap nasucho polkl. „Oni nás všechny pobijí. Chci domů.“
„To je ono,“ zaševelil Arrakiel. „Jednoduché. Stačí, když mi podáš prst.“
Smrtelník zamžikal. Byl tak vyděšený, že naprosto ustrnul a jen zíral.
„Hej, hochu,“ konejšil ho klidným hlasem démon, což bylo obtížné, protože kolem zuřila bitva, „jen klid. Já tě nesním.“ Měl tisíc chutí po jeho levičce chňapnout a přitáhnout si ji k sobě sám, ale to by bylo porušení Rámcové dohody, kterou pradědeček se zdejšími smrtelníky kdysi uzavřel. Ne, ne. První gesto muselo přijít ze strany smrtelníka. Tady na Ok-sawonu na to byli smrtelníci zvyklí, ale třeba na Zemi, kde na rámcovou dohodu už zapomněli, onu výzvu k podání ruky pokládali za ďáblovo svádění.
Smrtelník se nervózně ošil.
„Podej mi ruku a tvé přání bude splněno,“ opakoval dryáčnicím tónem Arrakiel. „Podej. Mi. Levou. Ruku.“
Nakonec si chlápek otřel dlaň o kalhoty a váhavě ruku natáhl. Arri k němu podal tu svou. Jejich prostředníky se dotkly. Silný jasný fialový záblesk je od sebe odhodil. „Au!“ zařval chlap a kecnul si na zadek. Arrakiel zařval taky. Po dlouhé době půstu nebyl na takovou šlupku připravený. Energie smrtelníkova strachu projela skrze jeho páteř nahoru a dolů, zacloumala jím jako vichřice topolem, než se konečně transformovala v prvotní zdrojovou sílu, se kterou mohl dál pracovat.
***
Sakra práce. Přenášet Jarmila domů byl rébus, protože ten nešťastník tam netrefil. Patřil k panství zemana, co zase patřil k panství jiného šlechtice a tak dál. Odvedli ho přímo od milíře, ve kterém pálil dřevěné uhlí pro hradního pána. Ani se nestačil rozloučit se ženou. Nikdy předtím nebyl dál než v sousední vesnici. Při tažení na bojiště většinu cesty prospal ve voze s kuchyňským vybavením a orientoval se jen podle zájezdních hospod. Netušil, že by někdy mohla nastat situace, kdy by se měl vracet domů z bitvy sám.
Nakonec se s pěti zastávkami podařilo najít ten správný hrad a ve vesnici v podhradí i uhlířův domek. Na zápraží seděla velice buclatá žena a loupala hrách. Arrakiel uhlíře postavil na pěšinu a zviditelnil se. Sledoval, jak baculka zvedá hlavu, vstává, jak běží a s radostným výskotem skáče muži do náruče.
Přes noc se dával dohromady. Byl zklamaný, že energie získaná od Jarmila nestačila k prolomení nákotníku. Tady na Ok-Sawonu bylo v povětří mnohem, mnohem víc volné magie než na Mizeonu. Jen co bude nákotník pryč, Arri k ní získá plný přístup.
Alespoň si nechal dorůst vlasy, protože svobodný démon s hlavou jako koleno je něco jako kulatý čtverec. Vidoucí slepec. Drak vegetarián. Mastnou černou špínu z dílen, co měl zažranou za nehty, vodou z potoka smýt nedokázal, ale to mu alespoň vnuklo nápad, jak zamaskovat jiskřivé prameny v černé hřívě, které ho usvědčovaly jako Arcidémona. Po směsi drceného černého uhlí a vody, se stříbro potáhlo matným povlakem a bylo vystaráno. Nabral si pár hrstí prášku do zásoby, než vymyslí něco elegantnějšího. Zelené zbytky pěny z obličeje, krku a rukou odrolil, co jen to šlo. Na to, aby si vyčaroval oblečení, nebo něco dalšího, už nezbylo. Téměř všechnu magii vyčerpal translokacemi. Tušil, že by se s načerpanou energií dalo zacházet efektivněji, ale protože tyto postupy nikdy nezkoušel a žádný manuál nikdy neviděl, nezbývalo než se s tím zatím spokojit.
Nad ránem smrtelníka vytáhl z postele a vybídl ho, aby vyslovil další přání. Ale uhlíř jako protistrana zklamal. Odpověděl, že když je u své Bohdanky, už mu nic nechybí.
Bude zapotřebí získat další kontrakt.
***
Dvířka z rozeschlých prken zavrzala, na zem dopadl pruh měsíčního světla. V ohradě zabečelo jehně, slepice v kukani zašelestila křídly. Podél proutěné přepážky se tiše kradla temná postava. Odklopila víko truhly a miskou, která byla pro ten účel v zrní ponořená, začala ječmen nabírat a sypat do připraveného pytle. Venku zahoukal sýček.
Zlodějovo rameno uchopila velká ruka. Něco mu sevřelo krk. „Kdo krade, do pekla se hrabe, smrtelníku,“ zasyčel mu Arri do ucha. Obrátil chlapa čelem k sobě, aby mohl pokračovat ve strašení. Jejda. On to nebyl chlap. Statná matróna, poměrně blahobytně oblečená. Nač ta potřebuje trochu obilí?
Stodolou se rozlehlo vřískání: „Co si to dovoluješ? To je koneckonců moje obilí! Všechno tady bude jednou moje! Jenom, co matka konečně chcípne, všechno to tu zdědím. Už to nebude dlouho trvat!“
Arri se zatvrdil. Tady ta baba se plamenů pekelných určitě nebojí. Změnil barvu očí, místo kouřově šedých na svítivě rudé. „Nasyp to zpátky,“ zavelel. „Jinak tě tvá matka přežije.“
***
Ještě, že mu trocha magie od uhlíře zbyla. Znechucený sám sebou letěl zpátky na bojiště. Ne. Té ženské žádný kontrakt nenabídnul. Nechtěl riskovat, že by si přála něco opravdu hnusného a on by to musel splnit.
Padal soumrak. Vzduch nad bojištěm nasládle páchl. Podél pole v místech, kde nebylo tolik kamení, se nacházel napůl vykopaný příkop, zjevně nachystaný jako společný hrob. Pohřbívání přerušila tma, práce budou pokračovat zítra. Arri se plížil se mezi dokonale okradenými mrtvolami ke stanovému ležení vítězné strany. V křoví za balvany cítil pach hladových šakalů čekajících na svou šanci. Taková společnost mu hlavu nedělala. Nevadilo mu, že z magie od Jarmila už nic nezbylo. Štvalo ho, že se stále nemůže dostat ke své interní magii.
Přemýšlel, jak to musí pro raisi-démony těžké. Jsou odkázáni jen na to, co získají a přemění od lidí. Nikdy ho nenapadlo, že by mohli mít s povahou služeb problém. Koneckonců – od toho jsou to démoni. Aby se neštítili trochu umazat.
***
Než se dostal do tábora, už byla tma. Panovalo tam napětí. Něco se dělo na centrálním plácku. Prodral se mezi zevlouny do první řady. V rozkládacím křesle seděl monarcha a před ním klečel na jednom koleni jeho starý známý. Oba se tvářili značně zarputile.
„...nemohu, bratránku,“ povzdechl si král, a bylo znát, že by byl radši někde jinde. „Okolnosti se poněkud změnily. Včera jsem obdržel zprávu, že Magineta čeká Vilenova dědice. Musíš se s tím smířit. Vyberu ti jinou. Dám ti i nové léno. Jen buď dál při mně.“
„Můj pane,“ vyprskl Ternod zjevně na kraji amoku, „do této šarvátky jsem ti přispěchal na pomoc jen proto, že jsi mi přislíbil, že to rozhodnutí ještě zvážíš.“
Monarcha se v křesle ošil. „Však jsem to také udělal. Tvou ženu jsem znovu provdal v době, kdy jsi byl prohlášen za mrtvého. Čekala na tebe celých pět let, sakra. Všichni jsme se smířili s tím, že jsi v Gwimorské proláklině zahynul. Měl jsem ten nejlepší úmysl se o Maginetu postarat. Vilen je nejbohatší muž v říši, sakra.“
Ternod vyskočil na nohy a začal rázovat sem a tam před improvizovaným trůnem. „Celé mi to připadá jaksi podivné, sire. O mém zmrtvýchvstání se ví už půl roku. Po návratu z mise jsi mne zdržoval v sídelním městě, tak dlouho, jak jen to šlo, aniž bys mne o tom, že jsi mou ženu v mé nepřítomnosti provdal, jakkoliv informoval. Pokaždé, když jsem tě žádal o povolení navštívit rodinné statky, měl jsi pro mne další bezodkladný úkol. Když už mi to začalo připadat podezřelé a všichni tví dvorští panáci přede mnou hromadně utíkali, jen co jsem se někde objevil, vypravil jsem se na Ternograd bez tvého souhlasu. Zcela přirozeně jsem si chtěl svou ženu odnést do postele, jakmile jsem na ni natrefil. Jaké bylo mé překvapení, když se zpoza sloupu vynořil Vilen z Kretewu a oznámil mi, že má žena ani hrad už mi nepatří.“
Král vstal z trůnu, konejšivě bratrance objal, sklouzl pohledem k jeho opasku s mečem a řekl tak tiše, že z okolních zvědavců to mohly slyšet jen stráže za jeho zády a Arrakiel s démoními smysly: „Možná jsi propásl příležitost, bratránku. Víš, jak to myslím...“
Ternodova tvář se zbarvila do ruda. Vymanil se z králova objetí a teatrálně se plácl do čela a zařval: „Už chápu, proč mi nikdo nic neřekl! Kdyby mě Vilen zabil, nic tak hrozného by se nestalo. A kdybych zabil já jeho, získal bys mou vděčnost i jeho rubíny.“ Přihlížející dav v reakci na jeho slova pohoršeně zašuměl. Ale Ternod na varovné signály nedbal: „Tys jenom potřeboval, abych za tebe udělal špinavou práci!“ Napřáhl se, vrazil králi pěstí a srazil ho do bláta.
Rozhostilo se ticho.
Pak se strhl řev. Král rychle vyskočil na nohy a dřív, než se na Ternoda stačili vrhnout vojáci jeho osobní stráže, aby ho rozsekali na nudličky, zařval: „Stát! Ne tady a ne teď.“ Bledý, rozcuchaný a zacákaný od bláta, se monarcha třásl zlostí, když se obrátil na Ternoda a zasípal: „Zpochybnil jsi čest svého krále. A to je hrdelní zločin. Zítra za úsvitu budeš popraven.“ Pokynul strážím, které se Ternoda ihned chopily. „Svažte ho, a hoďte do díry.“
***
Zábavný spojenec Ternod z Ternogradu
Na jasném nočním nebi zářily myriády hvězd. Slavilo se vítězství a rozdělovala se kořist. Královo vojsko dopíjelo a dojídalo zbytky zásob, markytánky se za zvuků fléten a bubínků natřásaly kolem ohňů. Nad ránem konečně usnuly i stráže u díry. Odsouzenec svázaný do kozelce ležel v řídkém blátě na dně. Arrakiel si dřepnul k okraji a šeptl: „Nějaké přání, smrtelníku?“
„Dostaň mě ven, démone! Dostaň mě, kurva, ven!“ chrčel polohlasně Ternod. Vztek z něj sálal tak silně, že by se dal stáčet do lahví a prodávat v trhu.
