Mrzout Igor (pracovní název)
Ve žhavé reálné současnosti píšu příběh Igora ab-Nirruviena, šéfa Aliance. Igorovi nikdo neřekne jinak než Mrzout. V románu „Ani párem volů,“ který se vzhledem k chronologii cyklu odehrává v hluboké minulosti, už nám Igor o sobě něco málo prozradil (když on a Zachary frnkli Denervosovi z roštu a kuli pikle za Předělem). V posledním díle trilogie „Vykladač“ (Vykladač III – Slzy Netrebů) se o Igorově minulosti taky něco málo dozvíme (když sedí Ighuor s Trajanisem v izolační kapsli, kam ho zavřeli jeho zrádní kolegové). Ovšem v románu, který píšu teď, se o Mrzoutovi dozvíme úplně všechno a popořádku. Třeba že se původně nejmenoval Igor, a že poprvé se do Metaprostoru dostal jako špion. A s nechvalně známou bohyní Assi-Sionou se poznal na Vahanu na burze zbraní. A jak se to semlelo s Merrikanskou obludou? Muselo se toho ještě hodně přihodit, než se Ighuor Urval ab-Nirruvien, syn císaře Urvala z Equízia, stal šéfem výkonné agentury Čtyřdohody v sousedním univerzu. V této knize, až ji teda dopíšu, toho bude ještě mnohem víc, protože v druhé polovině děj plynule naváže na události uvedené v závěru trilogie Z(a)tracené klíče. Kdo Klíče četl, ten ví, že příběh tří vahanských bratrů se sice uzavřel, ale Trrisielovy lumpárny trvají a gradují. Zničení celé soustavy vyspělých světů (schválně nepíšu kterých, protože spojler) hovoří za vše. Motivace exkomunikovaného mizeonského arcikníže Trrisiela mohou normálnímu běsovi, démonovi či drakovi připadat připadat šílené, ale to Trrisiela nezastaví. A bude to Igor, komu připadne ten nelehký úkol, zatnout Trrisielovi tipec. Tak uvidíme, jestli to dá, a co ho to bude stát.
