Lissarius - 14. kapitola (II. kniha série Návrat na Mizeon)
Arri se v lehátku ošil. Přilnavé částice aerosolu svědily na kůži, pronikaly do uší a nosu, dráždily ke kašli. Prý je to jen autosugesce. Blbost! Prostě to svědilo! Vězel v bedně naplněné neproniknutelnou stále houstnoucí bílou mlhou a stav jeho nepohody se zvyšoval. Ve výtahu mu Sibiel vysvětlil, oč jde. Simulace riiberionského Oka Pravdy. Právě teď do jeho organismu difundují miliony mikroskopických elementálů vzdušného živlu, namnožených v alchymistickém kotli laboratoří Chřtánu. „Původ je magický, ale využití ryze prozaické,“ holedbal se Sibiel. „Riiberionci je využívali staletí, ale princip jejich účinku objevil až Šlupka. Při zpětném rozpomínání na události dochází v mozku ke zkreslení. Něco ti vypadne z paměti a mozek má sklon ta prázdná místa vyplnit fantazií. Je to přirozené. Děláme to všichni,“ vysvětloval Sibiel. „Elementálové při výslechu v mozku ta uměle vytvořená přemostění obklopí a zaslepí. Tak Oko Pravdy interpretuje jen ryzí skutečnost, nikoliv to, jak si objekt realitu vyložil.“
Čekal, než bude ten magicko-tehnologický zázrak připravený a litoval, že jim cokoliv řekl. Jenže, to by se zase nedozvěděl o Vikkasonovi. Cítil v kostech, že by se měl vrátit za Keren. Za celou dobu, co spolu začali žít, nikdy tak dlouho pryč nebyl. Určitě má starost.
Než se odebrali k výtahu, Lissarius se Sibielem se rafli kvůli riziku. „Špehové jsou na každém kroku,“ oponoval Lissariovu sýčkování Sibiel. „Ve Chřtánu je jich dokonce míň, než jinde.“
Dole na ně čekal černě oblečený arcidémon s bělostnou kšticí a oranžovýma očima. Nikdo jiný než pověstný strýček Šlupka. Stál s rukama založenýma na prsou, mezi rty svíral pokřivené kuvisové cigáro. Díval se na Arriho jako na exponát v muzeu kuriozit. Pak cigárko odhodil na zem, zašlápnul, zavrtěl hlavou, něco si pro sebe zamumlal, znělo to jako: To snad není možný, další cvok, a s vážnou tváří vyrazil kupředu, aby se představil: „Ještě jsme se nesetkali, Arrakiele. Flebussion.“
Arri se proti své vůli usmál. „Už jsem o tobě hodně slyšel, strýčku. Říkej mi, prosím, Arri.“
***
„Saturace je sto procent, hochu. Teď se uvolni, a vzpomeň si, jak ten večer s Klastry probíhal.“
Arri téměř nadskočil, jak se do jeho mozku zabořila telepatická zpráva. To musel být Flebussion. Trvalo to neskutečně dlouho. Vybavoval si, co přesně se dělo, když s dvojčaty dorazil do zámečku oligarchy Huberrona. Popisoval situace do detailů, minutu po minutě. Jasně, že tam bylo hodně pitomostí. Nejapné kecy manželek týkající se kvality koktailu, popis skandálu slavného producenta. Stěžejní byly jistojistě pasáže ohledně kontraktu mezi bredeonským strojírenským kartelem HHT a společností BRÍZA sídlící na satelitu Krex. Nechal myšlenky plynout v důvěře, že si to ti vedle přeberou.
Dobrou půlhodinu pak čekal, než mlhu z nádrže odčerpali. Když pro něj bratr přišel, aby ho vyzvedl z lehátka, myslel si, že bude unavený. Ale cítil se podivně nabuzený. Chvěl se neklidem, už už tu energii uvolnit. Přímo vibroval. Mohli by ho postavit před hromadu polen, a dát mu sekyru, a byl by šťastný.
V inspekční místnosti na ně čekal Flebussion.
„Tak si to přebereme?“ ozval se Sibiel.
Šlupka zakoulel očima. „Musíme počkat na Propisku. Jsou s Essiem na cestě.“
Jen, co se sekretář s náměstkem vrátili z povrchu, předložil Šlupka výsledky. „Všeobecně se ví, že strojírenský kartel HHT spolupracuje se společností BRÍZA ze satelitu Krex. Už méně se ví, že třetinový objem výroby HHT představují zbraně. BRÍZA se zabývá výstavbou umělých satelitních systémů, ale mají opravdu dobré vývojové oddělení.“
„Naše rozvědka to samozřejmě ví,“ ujišťoval se Lissarius.
„Jistě,“ zašklebil se Flebussion. „Ale,“ zvedl prst s rudým zlatě lemovaným nehtem do vzduchu, „ještě donedávna měla naše rozvědka za to, že většinový balík akcií BRÍZY vlastní tři osoby, všechno lichové naturalizovaní na Krexu. Teď – podle informací z té bufetové přestávky to vypadá, že jedna osoba svůj podíl prodala. Nový majitel vystupuje jako tichý společník. Náš oblíbenec, a můj drahý šupinatý strýček, Vikky.“ Zkoumavě se na Arriho podíval. „Byl tam sám?“
Arri pokrčil rameny. „Žádného jiného jsem tam nezaznamenal.“
Flebussion přivřel víčka. „Vážně?“
„Ten chlap je velký jako vznášedlo!“ vyletěl Arri. „Kdyby se tam potuloval někdo podobný, asi bych si všimnul.“
„Do prdele,“ ozval se Lissarius, a obdivně se na Arriho podíval. „Arrakiele, tys nakonec vážně donesl něco užitečného!“
Arri pohodil hlavou. „Tss, tak Vikkason porušuje neutralitu. Určitě to využijete. Je to dobrý akorát tak pro ty vaše špinavý diplomatický kejkle. Už to můžeme skončit? Vážně mám naspěch.“
„Vlastně neporušuje,“ zamumlal zamyšleně Lissarius. „Ten darebák to fikaně obešel...“
„Pořád se tím nevysvětluje, co má za lubem,“ ozval se Essius.
Sekretář se na svého náměstka shovívavě podíval. „Chce zasahovat intenzivněji, to je jasné. Možná chce ty dvě hlupaně obecné, co mi je matka vnucuje, navést, aby mi zarazily stillet do ledvin.“
„Zena a Zera jsou z tebe u vytržení,“ podotkl uštěpačně Arri. „A jsou pořád lepší než dcery riiberionské bohyně.“
„Teď, když to víme, si budeme dávat větší pozor,“ řekl Sibiel.
„A já můžu konečně jít, že,“ odfouknul si spokojeně Arri a hrnul se ke dveřím.
„Stůj, Arrakiele,“ Lissariův hlas ho přiměl ustrnout v pohybu. „Ještě jsme si neujednali, kam vlastně jdeš a kde tě najdeme.“ Sari se tvářil obvykle neúčastně, ale oči mu planuly zájmem. Arri měl takové tušení, že ten had se neptá jen tak naplano. Jeho nervozita mu neunikla. Musí něco tušit.
„Doufám, že nevracíš na Ok-Sawon, že ne?“ řekl Lissarius, když Arrakiel nechával jeho otázku stále bez odpovědi.
„Myslím, že jsme si vyjasnili, že na Ok-Sawon teď nesmíš,“ pokračoval Lissarius. „Essius ti pomůže s dislokací. Seženeme i někoho z univerzity. Nemusíme prozrazovat, nač tu novou lokaci hledáme.“
Arrakiel zaťal zuby a přikývnul. „Jistě, cokoliv. Jenom... si teď musím něco vyřídit. Neodkladně.“
„Dobře,“ řekl Lissarius. „Hlavně už nechoď na Ok-Sawon.“ Pak se rozhlédl po ostatních. Zatvářil se jako otec, jehož jindy vzorný potomek podpálil stoh, a znovu se zaměřil na Arriho: „Ať mě sežere sůs! Dobře, tak ti to radši řeknu. Protože vy Arci-Quinnové jste takoví kverulanti, že když nebudeš vědět, jak je to nebezpečné, prostě mě neposlechneš.“ Tím opravdu získal všeobecnou pozornost. „Týká se to toho vzkazu od Aliance. Zaměřili tě podle emisí bran, to je pravda. Vzhledem k anomálii Gwimmorské lokality by to přehlíželi jako doposud, kdyby je prvně nepřilákalo něco úplně jiného.“
„Co?“ zakrákoral Arrakiel.
„V zásadě,“ zavrčel Lissarius, „sis místo k pokusům vyvolil dobře. Hlídky Aliance by nad Ok-Sakwonem jen přeletěly jak obvykle a ignorovaly by tě, kdyby tam před nedávnem už nečmuchali Erektiadi. A protože Ok-Sawon patří do sféry zájmu Mizeonu a máme tu studenou válku, hochy z Aliance logicky zajímalo, co tam draci dělají.“
„A co ti alibisté od Aliance zjistili?“ dotázal se Šlupka.
„S vysvětlováním se neobtěžovali,“ řekl Lissarius. „Ale byli tak laskaví, že Radu o dračím průletu informovali. A současně nás uvědomili, že vědí o „našich“ aktivitách, které detekovali v oblasti Gwimmoru. Možná myslí, že to spolu souvisí. Že provádíme nepovolené pokusy a že nás při tom draci špehují. Co já vím?“
„Co tam ti parchanti asi hledají? Tak hluboko v nepřátelském území.“ Sibiel se mračil a vrtěl hlavou, než se zaměřil na skoprnělého Arrakiela. „Ty,“ vybafnul. „Znáš to na Ok-Sawonu docela dobře. Co by tam mohli chtít?“
„Nemám, kurva, tušení,“ houkl nevlídně Arri. Bylo to špatné. Potřeboval okamžitě odletět domů a přesvědčit se, že jsou Keren a vejce v pořádku. A oni tu jen plácají a plácají. „Vážně... mám... naspěch.“
„Možná vycítili vejce,“ ozval se mrazivým tónem Šlupka.
Sibiel ho obdařil skeptickým pohledem. „Myslíš, že to byla Dračí patrola?“
„Celý prostor takto mapují už stovky let,“ řekl s hořkým pousmáním Šlupka. „Než jsem se narodil, mohli bez problému štrádovat i nad Mizeoem a dědeček jim ještě mával. Teď se kvůli válce a hlavně kvůli regulacím od Aliance musí plížit jako zloději...“
„Ale o co jim jde?“ nechápavě vykulil oči Essius.
„No, o špionáž ne,“ povzdechl si Šlupka. „Tedy ve většině případů. Ve hře je přežití druhu. Válka způsobila značné ztráty. Draci, a především čistokrevné dračice, mají potíže s plodností. Ze tří vajec se průměrně vylíhne jedno a půl. Dospělosti se dožívá polovina jedince.“
„Statistika,“ zasyčel opovržlivě Arri. Vždycky tu pseudovědu nesnášel. Při představě, že by se jeho vejce nevylíhlo, nebo že by se dráčeti něco stalo, se dostával do varu.
„Mladí draci jsou v pubertě agresivní. Před první proměnou mezi sebou hodně bojují. Často dochází ke smrtelným úrazům,“ pokračoval neúnavně Šlupka. „Jakmile dosáhnou dospělosti, vyrážejí na cesty. Říkají, že letí osít prostor. Pokud najdou adekvátní partnerku a povede se ji... ehm... oplodnit, berou ji sebou na Erektiad. Někdy se to ale zkomplikuje. Draci v říji nebývají zrovna při smyslech a jsou opravdu hodně promiskuitní. Občas přebíhají od jedné partnerky ke druhé. Někdy zmizí dřív, než si ověří, že setba vzešla. Proto jsou tu speciální Dračí patroly, které skenují známé světy a hledají dračí vejce.“
Flebussion Arci-Tassius vytáhl z kapsy saka další kuvisové cigárko. „Každé živé dračí vejce začne asi po jedenácti dnech po snesení vydávat specifické impulzy. Dospělí dračí samci to slyší. Na obrovské vzdálenosti. Jakmile impulzy zaznamenají, udělají cokoliv, aby vejce a jeho matku, ať je to kdokoliv, protože už prokázala, že je schopná plodit s draky, dopravili na Erektiad. Je to instinkt. Proč myslíte, že jsem svou rodinu držel tady v podzemí? Pokaždé, když Exiona hlídala vejce, bylo tu riziko, že mi ji i s dítětem unesou na Erektiad.“
„Po té depeši od Aliance vydala Rada pokyn Ministerstvu války, aby do příhraničí Ok-Sawonu vyslala flotilu,“ řekl Lissarius. „Nelíbí se mi to. Pokud jde o tak nevinnou záležitost, jako je hledání vejce, měli bychom nechat draky na pokoji. Pokud je budeme buzerovat, zbytečně se tím eskaluje napětí. Jenže radní se mě na úsudek neptali. A už vůbec je nenapadlo zeptat se Arci-Tassiů, kteří o tom něco vědí. Skandální ignorance. Máme draky přímo v rodině, ale neporadíme se, protože jsme přece ti nejchytřejší. Je to bída.“ Sekretář vypadal upřímně znechucený.
„Díky, že jsi mě informoval, Lissarie,“ řekl naoko znuděně Arrakiel. Při představě potyčky mezi démony a draky na Ok-Sawonu se mu hrůzou ježily chlupy v zátylku. Okamžitě se tam vypraví a přestěhuje Keren a vejce na Bredeon. Schová je někam hluboko do podzemí. Koupí si důl. To je ono... Jen, co se vydrápe ze Chřtánu. „Jsem docela unavený,“ dodal. „Co to dnes zabalit?“
Lissarius si vyměnil rychlý pohled se Sibielem, než řekl: „Jsem rád, že jsi přišel k rozumu. Trochu si doma odpočiň. Pozítří za tebou pošlu Essia s návrhy, jak pokračovat s pokusy.“
Arri s pocitem koně hrabajícího kopytem nuceně pomalu opouštěl inspekční pokoj.
„Ještě moment, synovče,“ ozval se zvláštně napjatým hlasem Šlupka. „Neřekl jsi nám, kam se ztratil ten druhý drak.“
„Eee?“ zablekotal Arri. V kostech cítil, jak se jeho plány hroutí. Dveře na chodbu se najednou zdály příliš daleko. Opatrně se podíval na Lissaria. Ten si založil paže na hrudi, opřel se na židli a tvářil se, jako kdyby mu snědl svačinu ze společné lednice.
„Druhý drak?“ Arri se nevinně usmál. „Říkal jsem, přece, že kromě Rexe, jsem žádného jiného neviděl.“
„Jenže já ho z tebe cítím, hochu,“ řekl trucovitým tónem Šlupka. „Rexův pach je jen na povrchu. Smíchaný s parfémy a aroma salátů a jiných sraček, co Bredeonci servírují pracháčům. Ten druhý dračí pach... Hmmm. To je něco jiného. Jsi jím úplně nasáklý. Tak. To. Vysvětli.“
Sakra. Sakra. Sakra. Arrakiel by si nejradši nakopal. Démoni mají skvělý čich, ale draci ho mají extrémně skvělý. Teď na něj civěly čtyři páry očí. Chtěl se tomu vyhnout, ale musí s pravdou ven. Pořád ještě má naději, že ho nezavřou. Pokud bude zatloukat, ke Keren se nedostane vůbec.
„Není to drak,“ řekl. „Je to dračice. Ehm, poloviční dračice. Kerencie z Kereltenu.“
Lissarius nakrčil čelo. „Že by Erektiadi vysadili Ok-Sawonu agentku? To je absolutně mimo jejich zájmové území!“
„Proč jsi nám o ní, sakra, neřekl?“ uhodil na Arriho Sibiel. „Tolik tě oblbla, že riskuješ velezradu, ty idiote?“
„No, tak se s ní vyspal. Není vycvičený agent,“ ozval se smířlivě Flebussion.
Arrakiel se chytil za hlavu a zařval: „Držte všichni hubu! Je moje žena! Svého otce v životě neviděla. Patrola asi ucítila vejce. Naše... vejce. Jsou mu tři měsíce. Proto teď musím domů, jinak mi je seberou!“
***
