Kozel zahradníkem - 2. kapitola: Nabídka, kterou nelze odmítnout
V nastalém zmatku, kdy vězňové flirtovali s dvorními dámami, odvedla eskorta Rawena s matkou do hovorny. Graciella počkala, až strážní z místnosti vypadnou, a pak se Rawenovi vrhla okolo krku. „Aderawene,“ vydechla, „ty tvrdohlavý osle.“ Přitiskla se k němu a on ji neochotně krátce objal. Měl na ni vztek, ale pořád to byla jeho matka.
Rychle odstoupil a odsunul jí židli od stolu, aby se mohla posadit. „Čemu vděčím za to potěšení, madam?“ pronesl upjatě a zaujal místo na židli z druhé strany stolu. Věděl, že ho bude přesvědčovat, aby se poddal. No, nepotěší ji. Bylo to jako ohraná píseň. Praktikovali to celých sedm let.
„Konvex podepsal spojeneckou smlouvu s Brillou z Mandefellu,“ řekla.
„Takže se mu to konečně povedlo,“ zamručel. Sousední vladaři byli solidární s Rawenem. Konvexe jako právoplatného císaře dosud neuznali. Důvodem bylo Rawenovo uvěznění a skutečnost, že Rawen dál trval na tom, že se Konvex trůnu zmocnil neprávem. Proto se Konvex tolik snažil Rawena zlomit. Kdyby ho Rawen uznal, ostatní vladaři včetně klarivijského, by ho uznali rovněž. Během těch sedmi let se Konvex všemožně snažil demonstrovat prozíravost a moudrost, aby na sousedy zapůsobil, ale dokud jeho bratr a právoplatný následník Alekova trůnu zůstával ve vězení, neměl šanci.
„Nikdy by k tomu spojenectví nedošlo,“ nenechala se vyvést z konceptu matka, „kdyby Brille neteklo do bot. Z jihu na ni tlačí orkenští. Nájezdy do vnitrozemí se násobí. Kradou mandefellským dobytek, zásoby a poslední dobou i ženy a děti. Brilla to přestává stíhat.“
„Takže jí teď bude dobrá i rondorská podpora,“ doplnil hořce Rawen. Zastavit orkenské bylo v zájmu jak Mandenfellu tak Rondoru. Pokud by Mandefell padl, orkenští by se nezastavili. Na to, aby se spokojil jen s Mandefellem, je Otta z Orkenu příliš hloupý. Modlí se k prastarým podsvětním bohům. Řídí se jinou logikou než civilizované národy severu, které válčí spíše v diplomatických rukavičkách u naleštěného stolu. Ano. Zatlačit Ottu zpět na jih je nezbytné. Brilla mohla požádat o pomoc i jiné říše. To, že se dohodla právě s Konvexem, znamená, že ho potřebuje ještě k něčemu jinému. Ať to bylo cokoliv, toto je pro Konvexe průlom. Po sedmi letech ignorance ho vzala sousední vládkyně na vědomí. Tím naznačila, že jeho převzetí rondorského trůnu už nepokládá za nezákonné. Jestliže tak učinila Brilla, ostatní panovníci ji budou následovat. Diplomatické embargo, které na Konvexe uvalili, tím skočí.
„Díky spojenectví s Brillou tvého bratra uznají i ostatní,“ řekla Graciella, jako kdyby četla Rawenovy myšlenky.
Zavřel oči a představil si Konvexe, jak sedí na trůně a na hlavě má otcovu korunu: „Není to můj bratr,“ ušklíbnul se.
„Máte různé otce, ale oba jste mí synové, takže je!“ opravila ho přísně. „Uvědomuješ si, co ta situace pro tebe znamená? Tvůj vzdor už k ničemu není.“
Rawen to chápal moc dobře. Dokud okolní vladaři Konvexe ignorovali, byl Rawen relativně v bezpečí. Konvex se neodvážil ho zabít, protože by tím znovu rozvířil pochybnosti ohledně svého statusu. Jakmile ho však sousedé uznají, Rawenův odpor pozbude významu. To znamená jediné. Smrt. Zaťal pěsti a zasyčel: „Přišla ses rozloučit?“
Graciella nesouhlasně potřásla hlavou. „Ne, ty blázne! Přišla jsem ti oznámit, že ti bratr navrhuje kompromis. Už je mu jasné, že se nikdy nepodrobíš. Vlastně o to ani nestojí. Ale ani on ti nechce ustoupit. Trvá na tom, že on Aleka ani Vince neotrávil.“
„A ty mu to žereš,“ štěkl hrubě Rawen.
Neklidně se zavrtěla. „Ano, já mu věřím.“ Její zelené oči se do Rawena zavrtávaly způsobem, který by ho přinutil z té ošklivé šedé cimry utíkat, kdyby ji neznal. Vypadalo to, že je skutečně přesvědčená. Ale to už probírali stokrát. Rawen se syčivě nadechl a nechal ji mluvit. Cokoliv řekne, nechá ji, jen ať pak zmizí.
„Nemůže tě jen tak pustit, protože by ztratil tvář, když jsi ho předtím tolikrát urazil,“ pokračovala. „Vymyslel tedy způsob, jak byste z toho vy oba mohli vyjít se ctí. Nejvyšší hierofant bohyně Krassiony se odebral k bohyni. Jeho post je volný.“
Rawen vytřeštil oči. Třískl pěstí do stolu. „Nikdy!“ Jako druhorozený měl před sebou tři možné úděly. Buď služba v císařově armádě, nebo ženitba s korunní princeznou v cizině, nebo kariéra v církvi. Byl svolný pro první a druhou alternativu, ale zuby nehty se bránil té třetí. Otec jeho preference respektoval.
„Je to tvá jediná možnost,“ řekla matka. „Když se zaslíbíš bohyni Krassioně, nebude nutné, abys přísahal císaři.“
Hořce se usmál. Chytře vymyšleno. „Ale jako hierofant bych stejně musel respektovat Konvexův status. Dokonce bych musel chodit do císařské rady. Kdybych s tím souhlasil, jako že to neudělám, protože ty církevní sračky nesnáším, nepřímo bych Konvexe uznal.“
Matka vážně přikývla. „Ano, ale nepřímo. Císař se s tím spokojí. Doporučuji ti, abys to přijal.“
Zatmělo se mu vztekem před očima. „Vyřiď mu, ať jde s tím návrhem do prdele. To radši půjdu do dolů.“
Graciella vstala tak prudce, až se její židle s rachotem skácela na podlahu. Opřela se dlaněmi o stolní desku, naklonila se k Rawenovi tak blízko, až cítil její dech. „Tys to pořád nepochopil,“ šeptala, jako kdyby se bála, že je někdo uslyší. „Pokud se nepodvolíš, nepůjdeš do dolů ty, ale ti ostatní. Ty budeš žít a jejich krev ti ulpí na rukou. Nestaneš se hierofantem, ale tím nejposlednějším otrokem v Krassionině chrámu. Denně tak budeš při bohoslužbách čelit nahněvaným příbuzným svých druhů. Protože se císař postará, aby věděli, že za jejich smrt jsi zodpovědný ty.“
Zatímco ohromený Rawen civěl na kresbu dřeva na stole, Graciella přecházela po místnosti, rozhazovala rukama a dál mluvila. „Nemáš představu, kolik mě to stálo úsilí, aby tě úplně neodepsal. Já totiž věřím, že tvůj základ je dobrý. Že tě sedm let ve vězení přivedlo k rozumu. Uvědom si, že toto je tvá poslední možnost. Císař už má tvého vzdoru plné zuby.“
„Není to můj císař,“ opakoval umíněně, jen aby získal čas najít nějaké únikové řešení.
„Ale je!“ křikla. „Rozhodně je lepším císařem, než bys byl ty.“
To bolelo. Tak mu to zase omlátila o hlavu. Byl jen mladší bratr následníka. Náhrada, kdyby se následníkovi, nedej bohyně, něco stalo. Nikdy se ale neuvažovalo, že by Raubíř, jak Rawenovi od jinošských let přezdívali, měl vzít do ruky žezlo, protože Vincent byl zdravý a maximálně schopný. Takže se na jeho výchovu nedohlíželo tak pečlivě jako na Vincentovu a on to využil. Býval veselá kopa. Studia odbyl s odřenýma ušima, pak vstoupil do armády. Kvůli postupu se moc snažit nemusel. Už pouhým faktem, že se narodil jako princ, mu náležela hodnost plukovníka. Kromě služby v generálním štábu moc povinností neměl. Volný čas trávil flákáním po hospodách, hampejzech a hernách. Lehce sabotoval i povinnosti spjaté s jeho postavením. Místo aby se s otcem a bratrem účastnil jarních oslav Svátků Světla, vyspával u Frenetty, majitelky vykřičeného domu u Boubelaté prdelky, opici po třídenním mejdanu. A právě tehdy se to stalo. V pravé poledne na vyzdobeném tržišti, obklopeni aristokraty, duchovními a měšťany, při přípitku na počest budoucí sklizně, byli císař a následník otráveni. Zemřeli během několika minut. Rawen se to dozvěděl teprve, až se na druhý den vypotácel z milenčina domu. Jeho tehdejší pobuřující životní styl hrál po otcově a bratrově smrti do karet vždy střízlivému a disciplinovanému Konvexovi. Nebylo pro něj těžké svět přesvědčit, že se pro roli císaře hodí lépe.
Graciella si trhaně povzdechla. „A je tu ještě něco, co bys měl vědět. Týká se to Yaniky.“
Rawen zaťal zuby, jako pokaždé, když na ni pomyslel. Nejmladší mandefellské princezně ho rodiče zaslíbili, když mu bylo pět. Po tom, co dokončil univerzitu, se na ni jel do Mandefellu tajně podívat, aby věděl, co ho čeká. Dokonce si usmyslel, že pokud by jeho snoubenka byla nesnesitelná potvora, raději přehodnotí své životní plány a dá se na církevní dráhu, byť to nesnášel. V přestrojení za potulného písaře se vloudil na Brillin dvůr. Yanika, které bylo tehdy sotva čtrnáct, ho okamžitě poznala, protože ji mandefellští špehové operující na rondorském dvoře předem varovali. Ani ona nebyla nadšená z toho, že jí rodiče předem připravili o možnost volby. Rozhodla se Rawenova inkognita využít, aby zjistila, co je zač. Jako písaři mu diktovala šílené dopisy vymyšleným známým, dávala mu přepisovat nudné pasáže z deníku svého strýce, volala si ho uprostřed noci, jen aby jí ze slovníku vyhledal neexistující slovo. Ač to Rawen neměl v plánu, nakonec se do princezny zahleděl.
Těsně před návratem domů se jí přiznal a ona se mu vysmála, protože to celou dobu věděla. Důležité bylo, že mu dala najevo, že už jí představa manželství s ním tolik nevadí. Dohodli se, že si budou psát. Po návratu domů Rawen dál užíval života plnými doušky. Ani ho nenapadlo, že by měl být při svých postelových dobrodružstvích diskrétní. Bral to tak, že dokud není ženatý, může si dělat, co chce. Princezniny dopisy bývaly zábavné, ale pěkně kousavé. Nikdy nic nevyčítala, ale bylo jasné, že se jí princovo řádění v hampejzu u Boubelaté prdelky doneslo. Ona dospívala, on zatím sloužil v armádě a užíval si. Psali si, až do otcovy a bratrovy smrti. Když Rawena zavřeli, královna Brilla předsvatební smlouvu své dcery Yaniky s princem Aderawenem vypověděla. Královnu rovněž urazilo, jak se nový císař zachoval k Vincentově vdově, její druhé dceři, princezně Farfale. Údajně předpokládala, že se Konvex s Farfalou ožení a tím jí ztrátu Vincenta vynahradí. Konvex to ale neudělal a roztrpčená Farfala se vrátila domů, do Mandefellu. Vztahy mezi oběma zeměmi ochladly, Rawen o Yanice sedm let neslyšel. Přesto na ni často myslel. Nikoliv na Frenettu a další milenky, ale na princeznu, se kterou se sotva políbili. Z obrazů, které mu posílala, věděl, že vyrostla do krásy. Byla jedinou z dívek, se kterou si sám sebe dokázal v budoucnosti představit. Předpokládal, že je dávno vdaná. Mohla by mít houf dětí. Pokud teď chtěla matka o ní mluvit, určitě to nebude dobré.
„Vzhledem k tomu, že diplomatické vztahy byly obnoveny, projevila královna Brilla zájem obnovit předsvatební smlouvu.“
Rawen překvapením nadskočil. „Yanika je pořád volná?“
„Ano,“ řekla matka. „Ale musíš se vyrovnat s faktem, že už ne pro tebe.“
„Tomu nerozumím!“ vybafnul.
Matka ho obdařila soucitným úsměvem. „Nedělej hloupého. Jako bývalý trestanec nejsi na sňatkovém trhu atraktivní. A jako hierofant, rituálně zaslíbený bohyni, bys měl zakázáno na takové věci byť jen pomyslet. Brilla nabízí svou třetí dceru tvému bratrovi. Je s podivem, že se princezna ještě nevdala. Jednu dobu to vypadalo, že se stane druhou ženou Otty z Orkenu. Brilla ji zřejmě chtěla vyměnit za mír v pohraničí. Ale z nějakého důvodu z toho sešlo. S tím souvisí, že se pak orkenské nájezdy do Mandefellu znásobily.“
„A Konvex o Yaniku stojí?“ zasyčel. „Farfalu přece odmítl s tím, že se zatím ženit nechce.“
Matka pokrčila rameny. „Až dosud o sňatku neuvažoval. Musíš si uvědomit, že jsme byli sedm let na černé listině. Sousední panovníci nás ignorovali. Ale teď je to jinak.“
„Proč, sakra, nechce Farfalu?“ vztekal se. „Podle tradice...“
Matka mávla rukou. „Já vím. Podle tradice si ji jako následníkovu vdovu měl vzít. Ale to on tehdy rozhodně odmítl a ani teď se o tom bavit nechce. Prohlásil, že chce jedině Yaniku. Jakmile princezna dorazí do Rondoru, Konvex nebude se svatbou otálet. Je to otázka několika dní. Vím, že jste si s princeznou kdysi byli blízcí, ale bude lepší, aby ses na to připravil. Pokud se staneš veleknězem, duší i tělem se odevzdáš Krassioně. Na smrtelnice musíš zapomenout.“
Rawen obrátil oči v sloup. V nejstarších věroučných knihách se dokonce psalo, že Osvícený hierofant by měl požívat Krassioniny Nejvyšší milosti, což přeloženo do srozumitelného jazyka znamenalo, že by měl fungovat jako její souložník. Nikdy těm nesmyslům z hodin katechismu nevěřil. A teď by po něm chtěli, aby podle nich žil. „Raději bych odešel do exilu,“ řekl poraženeckým tónem.
Matka si odfrkla. „S tím nepočítej. Konvex není blázen. Vystavil by tím sebe i Rondor nebezpečí. Ostatně, vzhledem k novým okolnostem by vám azyl nikdo neudělil.“
„Strýc Xen ano,“ ohradil se. Otcův starší bratr, klarivijský císař, by ho určitě přijal.
Matka obrátila oči v sloup. „Jak jsi naivní! Strýc tě má možná rád, ale je to pragmatik. Jakmile Konvexe uznala Brilla, zaslal nám návrhy nových dohod i Xen. Kdybys teď utekl a jel za ním, svázal by tě do úhledného balíčku a poslal zpět Konvexovi.“
Roztřesenými prsty zajel do rozcuchaných tmavých vlasů. Zavřel oči, aby se na ni nemusel dívat a horečnatě uvažoval. Vypadalo to, že nemá jinou volbu než Konvexův kompromis akceptovat. Trhaně se nadechl. „Kdybych souhlasil...,“ hlesl.
„Budeš plně rehabilitován,“ dopověděla Graciella. „A ostatní gardisté obdrží milost. Pokud složí přísahu, zařadí je mezi důstojníky v pravidelné armádě. Jejich rodinám budou navráceny tituly a majetky. Máš obrovské štěstí. Bohyně skrze orakula vzkázala, že tentokrát nechce přestárlého kněze, ale silného mladého muže. Vojáka, který za ni dokáže bojovat. A to, přes všechny tvé nedostatky, dokážeš. Jsi ten pravý. Už chápeš, že nemáš jinou volbu?“
Zdrceně přikývnul.
***
